CC - 2. kapitola

Překlad: Luciana

Alec se vrátil zpátky do přístřešku a našel Jane, sedět se spacákem omotaným kolem nohou, na sobě měla přes jeho tričko, jeho flanelovou košili a cpala si do pusy směs sušeného ovoce a oříšků tak rychle, jak stíhala žvýkat a polykat. Její tmavé vlasy byly už teď víc suché, než mokré, a spadaly v divokých chomáčích až k jejím bokům… místy. Jinde se ten podivný účes dostal jen do poloviny zad. Podlitina na její tváři rozhodně vypadala jako od facky, boule na čele ztmavla a její výrazně zelené oči se rozzářily, když spustil její dvě těžká zavazadla vedle ní.

Okamžitě položila krabici se směsí a začala se probírat menším pytlem – jen aby se zastavila a pohlédla na něj. „Prohrabával jsi moje věci.“

Alec zvedl obočí, když se významně podíval na nepořádek, který udělala, když se prohrabávala jeho věcmi. „Zkoušel jsem se rozhodnout, jestli chci ukrývat příštích pár dní zločince,“ řekl protáhle a přešel k zadní stěně, aby pověsil svůj batoh na věšák.

„Já nejsem zločinec,“ řekla a její hlas se ztlumil, jak se probírala brašnou.

Och, to tedy byla; bylo trestné, jak byla ta žena krásná, dokonce i, nebo spíš zvlášť bez všeho toho make-upu, který viděl v jejím arsenálu. „Znáš ty chlapy, kteří tě pronásledovali?“ zeptal se, když začal uklízet nepořádek, který udělala. Vzhlédl, když neodpověděla. „Nebo jsi byla jen příležitostná oběť?“

Zvedla bradu. „Já nejsem žádná oběť. Kde je Kitty?“

Usmál se. „Loví veverky na naši večeři.“

Natáhla se do krabice se směsí, nabrala si hrst a hodila do pusy, pak začala pracovat na rozmotání zacuchaných vlasů, pomocí stříbrného kartáče.

„Víš,“ pokračoval, „moje zkušenost je, že když od někoho chci nějakou laskavost, pomáhá být k němu milý. A spolupracovat.“

„Jak se jmenuješ?“

„Alec.“

„Alec a jak dál?“

„Smith.“

Sklopila pohled k hrsti zamotaných vlasů, když její tváře zrůžověly a vrátila se k rozčesávání. „Kde jsou ti muži?“ zeptala se tiše.

„Mrtví.“

Prudce zvedla hlavu. „Tys je zabil?“

Zvedl obočí. „Nežádala jsi mě o to?“

„Ale já to tak nemyslela!“ Obličej jí zbledl jako padlý sníh, když se odtáhla. „Vážně jsi je zabil?“ zašeptala.

„Ne,“ řekl a hodil nějaké své oblečení do sportovní tašky. „Úder blesku mě předběhl.“

Uslyšel její uvolněný povzdech. „Doufám, že skončí v pekle.“ Dotkla se jeho paže, kdy se natáhl pro košili, ležící vedle ní. „Zavolal jsi úřady, Alecu?“

Přikývl. „Zavolal jsem šerifovi. Ale,“ řekl honem, když viděl, jak jí poklesla ramena, „řekl jsem jen dispečerce, že jsem narazil na dva mrtvé muže a smazal jsem všechny tvoje a vlkovy stopy.“ Natáhl se a zvedl jí bradu. „Takže máme asi tak dvě hodiny, abych tě dostal dál do hor, než šerif přijede. Tedy, pokud trváš na tom, že se chceš pár dní tady skrývat.“

Její oči se rozzářily, ale najednou se dívala podezřívavě. „Proč?“ zeptala se tiše. „Proč mě tady necháš?“

Konečně si ta žena uvědomila, že mohla dost dobře spadnout z bláta do louže. Alec pokrčil rameny a popadl více svého oblečení. „Uvědomil jsem si, že když tě tu nenechám, je velká šance, že vběhneš přímo zpátky do maléru,“ řekl, místo aby přiznal, že je masochistický idiot. Ale kdo byl on, aby zpochybňoval rozhodnutí bohů bouře, poslat mu krásnou ženu?

Věnovala mu úsměv, který by zastínil i slunce. „Děkuji ti. Slibuji, že budu perfektní host.“ Rozhlédla se po přístřešku na všechnu jeho výstroj. „Vypadá to, že jsi tu usazený tak nějak natrvalo. Taky se skrýváš? Ale nepatří tohle území k resortu na vrcholu hory?“

Alec se postavil a uložil svou tašku k zadní stěně. „Strávil jsem léto stavbou nové turistické stezky.“ Obrátil se k ní. „Pro letovisko, které jak je vidět, dobře znáš,“ dodal. „Přesto jsem tě nikdy neviděl v okolí Spellbound Falls nebo Turtleback Station, ačkoliv jsem strávil poslední dva roky v této oblasti.“

Vrátila se k rozčesávání vlasů. „Já… znám ten resort.“

Ok tedy, to určitě zúžilo okruh pátrání. Alec použil nohu, aby přiblížil větší tašku k ní. „Vezmi si nějaké věci na převlečení, dej všechny svoje věci do tašek a já tě vezmu o pár set yardů výš do hor.“

Kartáč se zastavil ve vlasech a ona vykulila oči. „Nemyslíš vážně, že budu spát pod širákem. Proč nemůžu zůstat tady?“

„Protože je velká šance, že sem může přijít šerif, a já budu radši, když tady nenajde tvé krajkové spodní prádlo, zatímco mu budu lhát o tom, co se stalo těm mužům.“ Stáhnul dolů podprsenku a kalhotky, košili a kalhoty, které pověsila přes zábradlí, aby uschly a hodil je na spacák. „Nebo jsi konečně dostala rozum a necháš mě zavolat někoho, kdo tě vezme domů?“

Sklopila pohled k oblečení. „Ne. Nemůžu zpátky domů, už nikdy.“

Alec si dřepnul vedle ní. „V jakých problémech jsi, Jane?“

Viděl, jak se roztřeseně nadechla. „Myslím, že ti dva muži a ten další, mě unesli kvůli výkupnému.“ Zavrtěla hlavou. „Zjevně neslyšeli, že se mě můj otec zřekl před dvěma roky, takže nevěděli, že by jim nic nezaplatil.“

Alec se na ni hřejivě usmál. „Tátové se nikdy nezříkají svých dcer, lass. Možná vybouchnou, udělají povyk a předvedou divadlo, ale neexistuje muž, který by byl imunní vůči tomu, když jeho malá holčička zavolá o pomoc.“

Podívala se dolů na kartáč, který držela ve smrtelném sevření. „Byla to ta nejhorší hádka, jakou jsme měli. Vím, že jsme oba řekli věci, který litujeme, ale…“ Podívala se na něj. „Ale i kdyby mě přijal zpět do svého srdce, nemohla bych se vrátit, protože by se nic nezměnilo. Pořád by byl diktátorský ve svém odhodlání mě vidět usazenou v životě, podle jeho výběru a pořád bych byla jeho… jeho bezradná dcera,“ zavrčela, a mávla kartáčem ve vzduchu. „A během těch dvou let svobody, jsem zjistila, že dávám přednost tomu, dělat vlastní rozhodnutí.“

„Jsi jedináček?“

„Ne, mám bratra.“

„A je tvůj otec diktátorský i k němu?“

Odfrkla si a vrátila se k rozčesávání vlasů.

„Kdo financuje tvůj exil?“

Zvedla bradu. „Já.“

Vzpomněl si na poloprázdnou tašku se šperky. „A kdo ti pomáhal zůstat o krok napřed před tvým otcem, ty poslední roky? Tvůj bratr?“

Sklopila pohled, když se vrátila k česání, ale ne dost rychle pro něj, aby si nevšiml záblesku bolesti v jejích očích. „Ne… pomáhal mi přítel.“

Alec se postavil. „Můžeš dokončit své vlasy, až tě dostanu z dohledu. Sbal si tašku a oblékni se, zatímco já půjdu naplnit nějaké lahve k prameni, nedaleko odtud. A pokud máš pořád hlad, nakrmím tě, než půjdeme,“ dodal a snažil se, aby sám nezněl příliš diktátorsky.

Připravil nějakou svačinu, kterou si mohla vzít sebou, zatímco Jane našla oblečení, které si chtěla vzít a přebalila v tichosti svá zavazadla, pak zamířil po cestě k prameni – poukazujíc na to, že je to její šance na převléknutí, aniž by nakukoval.

Takže, vypadalo to, že Jane má dva problémy a nemá kam utéct, když řešit její aktuální problém tím, že by řekla tátovi, že po ní šli únosci, by znamenalo vejít přímo do problému, který způsobil, že odešla z bezpečí domova na začátku. A pokud šlo o to pověšení se tady na něj… no, buď otec Jane měl dobrý důvod dohlížet na svou bezradnou dceru přísnou rukou, nebo ta žena netušila, že její největší problém, má šest stop, čtyři palce a je dost nedočkavý, stáhnout z ní znovu její pěkné, malé kalhotky.

Zatraceně, opravdu potřeboval, aby ho přestala přitahovat ta žena s ústy lákajícími k líbání, nohama dlouhýma až k ramenům a sexy postelovýma očima – zvlášť když přicházejí s celou řadou těžkých zavazadel.

*****

Buď ho řízené snižování škod už tak nevzrušovalo, usoudil Alec, když sledoval malou šerifovu flotilu, jak konečně odjíždí fjordem, nebo ztratil svou legendární trpělivost, když před třemi lety odešel ze hry. „Sbohem, nudní bastardi,“ zavolal za nimi a vesele jim ukázal sprosté gesto.

Slunce už zapadlo, a když si uvědomil, že světlo soumraku rychle mizí, otočil se Alec a zamířil rychlým během nahoru k přístřešku. Netušil, jestli se Jane bojí nočních zvuků nebo ne – vzpomínajíc, že ta žena cestovala se zvukovým přístrojem – věděl, že temnota dokáže přeměnit i tu nejstatečnější duši na klubko nervů a potu, v důsledku prožitého traumatu. A podle něj, být unesená a držená několik dní, bylo zatracené trauma.

Našel Jane a Kitty přesně tam, kde je nechal, ukryté pod převisem římsy; jediný rozdíl byl, že místo boje se zacuchanými vlasy, Jane objímala vlka, s tváří zabořenou v jejím kožichu a tiše vzlykala.

„Hej. Hej,“ řekl Alec, posadil se a odtáhl ji od Kitty – jen aby se vrhla k němu a začala vzlykat silněji. „Uklidni se, už je to v pořádku,“ broukal a hladil ji po zádech, jak ji ochranitelsky držel. „Jsi teď v bezpečí, Jane. Nenechám nikoho, aby ti ublížil. Copak?“ zeptal se a zvedl jí bradu, aby se na něj podívala. „Co kdo uřízl? Tvou nohu?“ znovu ji k sobě přitiskl. „Já vím, že to asi bolí, ale nezůstane ti ani jizva, srdíčko. Nebylo to tak – Cože?“ zeptal se a odtáhl ji, když něco znova mumlala.

Hned popadla do hrsti své vlasy a zvedla je, aby je viděl. „Uřízli mi vlasy,“ vzlykala. „Zapomněla jsem, že si ten druhý chlap vzal velký pramen, když mi přestřihli náramek na kotníku.“ Přitiskla si vlasy k očím a zachvěla se. „Prostě je ušmiknul nožem!“

„No tak,“ řekl Alec a pobídl ji, aby si schovala tvář do jeho košile, místo do zničených vlasů. Pohladil ji rukou po tom, co bylo podle něj ještě velká spousta vlasů. „Brzy ti dorostou, lass.“ Pokud to nebylo spíš než o vlasech o tom, že na ni plnou silou udeřilo uvědomění bezmoci, ve které byla.

Ne, bylo to vlasech. „Ale jsou jako můj korunovační plášť,“ plakala a vytrhla nějaké jeho chloupky na hrudi, když chytla do pěsti jeho košili. „Nechávala jsem je růst věčnost.“ Najednou se posadila. „Musíš to vyřešit, Alecu,“ řekla a způsobila jeho zaskučení, když se odrazila z jeho klína a vrhla se po menším zavazadle. „Musíš to zarovnat. Mám nůžky.“

Alec se vyškrábal na nohy, popadl tašku z jejích rukou, zavřel ji a věnoval jí napjatý úsměv. „Je moc tma, abych viděl, co dělám,“ řekl a neměl rozhodně v úmyslu, jít někam poblíž jejího korunovačního pláště, s nůžkami. „Pojďme zpátky do přístřešku, kde mám nějaké lampy, a uvidím, co můžu udělat pro… vyřešení.“

Otřela si vlhké tváře a narovnala ramena v dlouhém vzlyku. „Děkuji ti,“ řekla, vzala vlasy, hodila si je přes rameno a vyrazila směrem ke stezce.

Alec se podíval na vlka, dívajícího se na něj s nakloněnou hlavou a jednou tváří vlhkou od slz Jane. „Ty náhodou nemáš palce na těch svých packách, že?“ Zvedl další brašnu, se zamumlanou kletbou a následoval ji. Zatraceně, co když udělá ještě větší škodu na jejích vlasech? Ženy jsou citlivé v těchto věcech. „Pravděpodobně nebudeme dnes večer potřebovat zvukový přístroj,“ pokračoval, když Kitty srovnal krok s ním. „Jelikož mám obavu, že budeme usínat za zvuku vzlykání.“

Alec si všimnul, že Jane trochu kulhá, jak šla po cestě před ním, ale taky si nemohl pomoct a zaznamenal, že její nádherný ženský zadeček – ten který seděl na vrcholu těch opravdu dlouhých nohou – tvořil perfektní obrácené srdce. Když mluví o nohách, byl trochu překvapený, když se vrátil z plnění lahví a zjistil, že Jane je vážně skoro šest stop vysoká ve svých punčochách. A potom co si nazula své na-zakázku-dělané boty a znovu se postavila, dívala se mu skoro z očí do očí.

Sexy spodní prádlo, nekonečně dlouhé nohy, srdcovitý zadeček, postelové oči, nejžhavější úsměv na této straně Bermud; zatraceně, bohové bouře byli ale dobráci.

Když vystoupal po chodech do přístřešku, už měla vytaženou jeho bednu na jídlo od zadní stěny a seděla na ní, a prsty si pročesávala nekonečné kilometry vlasů, které kolem ní splývaly, jako skutečný plášť. „Pospěš si a rozsviť lampy,“ poroučela a při tom se vrtěla a rozhlížela okolo sebe.

Alec jí položil menší brašnu na klín a druhou vedle ní, napůl v pokušení natáhnout ruku pro spropitné za nošení jejích zavazadel nahoru a dolů, po několikáté ten den. „Nechceš se nejdřív najíst?“ zeptal se a ukázal na bednu, na které seděla.

„Možná později,“ řekla a vyndala z brašny toaletní taštičku.

„Vadilo by ti, kdyby já nejdřív něco snědl?“

Ztuhla s nůžkami v ruce a pak viděl, jak jí zrudly tváře, a poklesla ramena. „Ne, samozřejmě, že ne.“

Alec zadržel povzdech a sundal jednu z lamp, visící na krovu. K čertu, i když nic nejedl od snídaně, vypadalo to, že ztratil chuť. Stejně jako mít tenhle masakr za sebou. Rozsvítil lampu a pověsil ji zpátky, pak rozsvítil dvě další, než k ní přišel a vzal jí nůžky z rukou. „To nevadí,“ řekl a kleknul si vedle ní. „Stejně tak můžu nejdřív vyřešit tohle.“

Znovu se zavrtěla, ale pak naprosto ztuhla, když se dotkl přes její změť kudrlin zadní strany krku a Alec potlačil zasténání, když pomalu klouzal prsty skrz její vlasy.

„Um… jen potřebuji… chci…“ zasténala ona a zhluboka se nadechla. „Prostě to udělej, Alecu.“

Nemohl to udělat, protože si byl velmi jistý, že každá jeho krevní buňka, kterou měl, byla shromážděna pod opaskem a to byl důvod, proč se jeho ruka třásla, když zvedl nůžky a zjistil, že se jeho prsty nevejdou do jejich malých otvorů.

„Je… je to zlé?“ zašeptala, když stále váhal.

Ne tak zlé, jako to bude, chtělo se mu říct. „Ne,“ řekl místo toho. Přitiskl ukazováček doprostřed jejích zad, ve výšce jejích uříznutých vlasů. „Chceš to zarovnat na stejnou délku? Nebo bych měl zkusit…“ zatraceně, nevěděl nic o ženských účesech. „Není něco jako sestříhávání nebo… tak něco?“

Jane se začala třást víc, než jeho ruka. „Udělej to v jedné délce,“ zaskřehotala, hlas zastřený tím, o čem se bál, že jsou zadržované slzy.

Alec sklopil poraženě hlavu. „Ok, je tu jedna věc: Nemůžu použít nůžky, protože jsou moc malé pro mé prsty. Ale mám nůž, ostrý jako břitva,“ řekl rychle, když viděl, že se jí ramena zachvěla tichým vzlykem. „Jen tě nechci vyděsit, když mě uvidíš přicházet na tebe s nožem. Nebo aby Kitty mi šel po krku,“ zamumlal, dívajíc se na vlka, který se díval na něj.

Jane znovu ztuhla, páteř prkenně strnulou. „Nevyděsím se. Nejsem hysterická ženská.“

Ne, ale byla lehce napadnutelná, zjevně. Alec vytáhl svůj nůž z pouzdra, odhodlaně stiskl čelist a sevřel kadeř jejích vlasů mezi prsty a pak pomalu přes ně přejel čepelí. Nechal loknu spadnout na zem a podíval se svou práci. Nevypadalo to špatně. Znovu projel prsty k zadní části krku a sklouzl s nimi dolů, s větším množstvím kadeří, mezi nimi a řízl je ve stejné délce – jenže se vymrštily v kudrlinách, na půl cesty ke krku.

Sakra. Co teď?

Sklouzl prsty skrz více vlasů – ujistil se, aby zachytil i některé, které už uřízl, aby posoudil délku – a natáhl je a řízl. Ok tedy, možná oba tohle přežijí. „Odkud tě ti muži unesli?“ zeptal se konverzačním tónem, jak vršil hromádku dlouhých, vlnitých vlasů na podlaze. Ach, sakra, víc jak půlka jejích vlasů bude pryč.

„Já byla… um, v Bostonu,“ řekla po dlouhém zaváhání. „Ano, byla jsem v Bostonu, když se vloupali do mého hotelového pokoje a unesli mě.“

„Jak jsi teda skončila ve Spellbound Falls?“

Cítil, jak znovu naprosto ztuhla. „Nemám tušení.“ Pokrčila rameny – čímž způsobila, že řez, který právě dělal, skončil trochu výše, než ty ostatní. „Velkou část posledních třech dní, mám zamlženou.“

„A Kitty; oni unesli i toho vlka?“

Ještě delší zaváhání a pak, „Utekla jsem a dostala se k… ke psí boudě, vzala Kitty a pak zamířila na sever. Jo, myslím, že to se stalo.“

Alec přestal řezat. „Když jsi šla zpátky do hotelu, unesli tě odtamtud a vzali tvoje věci,“ pokračoval za ní, když viděl, že ta nebohá žena nedokázala vymyslet lež za běhu. „A ty jsi ukradla člun ve Spellbound Falls a jela přes fjord a tví únosci ukradli další člun a pronásledovali tě. Takhle to bylo, že jsi náhodou skončila mě na krku v lesích?“

„Ano!“ vykřikla a otočila se, aby ho obdařila jedním z těch úsměvů ve stylu pokušení i pro svatého.

Alec do ní šťouchnul, aby se otočila zpátky, aby zakryl vlastní úsměv a pak obtočil prsty kolem vlasů, visících dopředu přes rameno a stáhl je dozadu.

Okamžitě je vytrhla z jeho sevření. „Ne, počkej. Nemůžeš je stáhnout dozadu a uříznout ve stejné délce, protože by byly delší, až by spadly zpátky dopředu,“ vysvětlila. Otočila se na dřevěné bedně, takže seděla k němu bokem. „Musíš je ořezat stejným způsobem kolem celé hlavy.“

„Ok. Ale pamatuj si, že nejsi hysterická žena, až mě uvidíš, jak jdu na tebe s nožem.“

Zvedla bradu a zírala přímo před sebe, aniž by řekla slovo, a Alec se okamžitě cítil špatně, když viděl otisk ruky na její tváři. Zatraceně, byla houževnatá. Neměl žádné právo ji dráždit, po tom, co vytrpěla. Jane Smithová možná říkala nehorázné lži, ale tyhle modřiny byla zcela určitě reálné. Pomalu začal znovu ořezávat její vlasy, pracoval celou cestu kolem její hlavy, než, jak to jen dokázal, nebyly všechny její vlasy ve stejné délce – svým způsobem.

Strčil nůž zpátky do pouzdra a zaklonil se, aby si sednul na paty.

Jane se otočila na bedně tváří k němu, světlo lampy odráželo vlhkost v jejím tázavém pohledu. „D-dobré?“ zašeptala.

„Ty…“ Odkašlal si. „Jsi krásná, lass.“ Dotkl se jedné kadeře, splývající podél její tváře. „Mimořádně krásná.“

„Och, děkuji, Alecu!“ vykřikla a vrhla se pažemi kolem něj a umístila své rty přesně na jeho.

Její polibek byl tak nečekaný, že se Alec překvapeně odtáhl, jenže zjistil příliš pozdě, tohle není směr, kterým chce jít. Takže obalil své paže kolem ní a jednoduše ji vzal sebou. Padl na dřevěnou podlahu tak tvrdě, že se celý přístřešek otřásl a Jane na něm přistála s překvapeným výkřikem.

Kitty přistál vedle nich, se zlověstným zavrčením.

Alec zkameněl a Jane se posadila obkročmo na něj, aby odstrčila vlka, jako nějaké otravné malé štěně. „Kitty, dost. Alec byl jen galantní a chytil mě, když jsme padali, abych neměla další modřiny.“

Vlk se posadil, okamžitě zkroušený a dokonce svěsil hlavu.

Ok tedy, když tomu chce ta dáma věřit, kdo byl on, aby splasknul její bublinu? Alec si protřel obličej rukama, částečně aby zakryl svůj úsměv, ale hlavně proto, aby Jane nemohla vidět, jak si přejel jazykem po rtech, aby okusil její chuť. Ale pak vystřelil rukama k jejím bokům, když se zavrtěla a vystřelil nahoru, když jí zvednul ze svých slabin. Posadil ji zpátky na zem, okamžitě si stoupnul a přešel k zadní stěně, takže nemohla vidět, jak si zatahal za nohavici.

Jo, buď její táta měl všechny důvody být diktátorský, nebo ta žena byla zatracená herečka. Ale nejděsivější věc byla, že Alec začínal mít podezření, že Jane si neuvědomuje, že hraje. Bylo to, jakoby hrála hloupou už dlouho – z nějakého tajemného důvodu, jenž znala jen ona – že zapomněla, jak je silná a odolná a… no, ne bezradná.

Zatraceně, proč vždycky musel lidi posuzovat stejně, jako rozebíral každou hračku, kterou dostal, aby zjistil, jak funguje? Tahle vlastnost mu dobře posloužila, když bránil svou vlast, ale byla prokletím v jeho milostném životě.

„Měla jsi pěkně rušný den,“ řekl, pohrávajíc si se svým batohem, dokud jeho džíny přestaly být o dvě velikosti menší. Konečně přešel ke svému spacímu pytli a zvedl ho, společně s matrací. „Musíš být unavená. Uložím tě támhle do zadního kouta, takže budeš mimo průvan. Nech to, já to udělám,“ dodal, když viděl, jak třesoucíma se rukama sbírala prameny vlasů z podlahy.

Narovnala se. „Ale máš jen jeden spacák. Kde budeš spát ty? Jak se zahřeješ?“

Vyklepal pytel a položil ho na silnou kempinkovou matraci. „Hodím na sebe dlouhé spodky a bundu. Nedělej si starosti, lass,“ řekl, když viděl její vyděšený pohled. „Kempoval jsem venku v chladnějším počasí a méně oblečený. Jsem zvyklý na drsný život.“

„Ale když jsem tě žádala, abych tu mohla zůstat, nemyslela jsem tím, že ti vezmu postel!“ Zvedla se do své plné výšky – která byla zatraceně impozantní. „Obléknu se do více vrstev oblečení a vyspím se… přímo tam,“ ukázala do protějšího rohu. „Můžu všechno vybalit a použít mé tašky jako matraci. A možná máš deku navíc?“ Objala se rukama kolem pasu a sklopila pohled k jeho nohám a její tváře zrudly. „Omlouvám se, Alecu, nemyslela jsem na to.“

Stál před ní jedním krokem a uhladil pár kadeří vlasů, z její tváře. „Ale já na to myslel, než jsem souhlasil, abys zůstala,“ řekl s hřejivým úsměvem. „A já nemám modřiny od hlavy k patě. Přísahám, Jane, jak jednou ležím, můžu spát nahý na skále a bude mi to jedno.“

Její oči lehce zaplály a tváře se změnily z tmavě červené na růžovou.

„Každopádně,“ řekl tiše, „sladký polibek od krásné ženy, by mě mohl pravděpodobně udržet v teple celou noc.“

Jeden koutek jejích úst se nepatrně zvedl a oči jí zazářily. „Měl jsi celé odpoledne na to, vymyslet, jak ze mě vymámit polibek a tohle je to nejlepší, s čím přicházíš?“

Och jo, Jane Smithová byla herečka. Líbilo se mu, že byla vysoká skoro tak, aby se mu dívala přímo do očí. Alec ji jemně přitáhl do objetí. „Bylo to buď tohle, nebo jednoduše polibek ukrást,“ řekl tiše.

Vzala jeho tvář do dlaní, přitáhla si jeho ústa ke svým a sladce ho políbila, když se přitiskla k němu celou délkou těla. Pak se odtáhla jen tolik, aby se na něj usmála. „To bylo za to, že jsi mi dnes zachránil život,“ zašeptala, těsně před tím, než ho políbila znovu – tentokrát setrvala trochu déle. „A tohle je za to, že mě tu necháš zůstat.“ Naklonila hlavu, její oči se třpytily jako smaragdy ve světle lampy. „Šokuje tě moje přímočarost, Alecu?“

„Ne tolik, jak by asi měla.“ Povzdechl si. „Ale jsem si docela jistý, že ses učila svůj vliv na muže od té doby, co ti byly dva měsíce a že jsi strávila každý rok od té doby, zdokonalováním toho, jak ho využít ve svůj prospěch.“

Což dokázala našpulením rtů. „Teď zníš manipulativně.“

„Ne, lass, jen konstatuji fakta. A slečno Smithová?“

„Ano, pane MacKeage?“

Jednoduše zvedl obočí.

Janino našpulení rtů se změnilo v její plnohodnotný, svatého-svádějící úsměv, znovu. „Vypadá to, že zatímco jsi byl dole u vody a probíral ses mými věcmi, tak já prošla tvoje, včetně peněženky, kterou jsi nechal ve svých mokrých džínech. Takže ano, pane MacKeage?“

Za živého boha, si Alec nemohl vzpomenout, co jí to chtěl vlastně říct. Ne, když se mu takhle dívala přímo do očí a její vlastní pohled zářil pobavením. Tak ji jednoduše políbil. Ale jestli Kitty vypadal, že mu nevadí, když jeho paní byla ta, která ho líbala, tak ten vlk zjevně neměl rád, když muži líbali ji, a varovně zavrčel. Jenže tentokrát místo toho, aby usadila svého mazlíčka, Alec cítil, jak se její rty usmály proti jeho.

Ne, ta žena neměla v sobě ani jednu bezradnou kost.

Což byl důvod, proč ani ne o půl hodiny později, ležel Alec na prkenné podlaze na protější straně přístřešku, s Kitty usazeným mezi nimi a stočeným k boku Jane, a strašně nerad se zeptal na něco, co ho štvalo celý den, ale opravdu to potřeboval vědět. „Byla jsi znásilněná, Jane?“

„Samozřejmě, že ne.“

Zvedl hlavu. „Jak, ´samozřejmě že ne´? To zní, jako by to těm bastardům nikdy ani nepřišlo na mysl.“

„To pravděpodobně ne, nejspíš proto, že byli příliš chamtiví.“

„Prosím?“

Slyšel, jak si povzdechla. „Nechtěli mě znehodnotit, protože chtěli získat od mého otce co nejvíc peněz.“

„Prosím?“ zopakoval v zavrčení, sedíc a zírajíc do rohu. „Co sakra znamená znehodnotit tě? Chceš říct, že se báli, že by tvůj otec zaplatil méně za… poškozené zboží?“

Taky se posadila. „V mém světě, hodnota neprovdané ženy, spočívá v její počestnosti.“

„To myslíš vážně?“

Viděl, jak zvedla bradu. „Zplození dědiců, je vážná věc. Války začnou, když muž zjistí, že se oženil s… poškozeným zbožím.“

„Odkud k čertu jsi?“

Lehla si s dalším povzdechem a viděl, jak nedbale mávla. „Celý svět je mým domovem.“ Cítil, že se směje, nebo možná slyšel úsměv v jejím hlase, když řekla, „Ale v tuhle chvíli jsem spokojená, že jsem bezpečně zastrčená v tomhle jeho krásném koutě, s tebou.“ Hlasitě si zívla, za zdvořile zvednutou rukou. „Dobrou noc, Alecu.“

Plácnul sebou zpátky na polštář se zamumlaným „dobrou noc,“ zmatený, ale ne zase tak šokovaný. Věděl, že jsou celé kultury, stále lpící na zastaralých názorech, že ženy jsou zboží, těmi nejočividnějšími pachateli, bývají bohatí byznysmeni, kteří vystavěli své dynastie na mocenských manželstvích. Pro lásku boží, byl Janin otec jeden z nich? Není divu, že nebyla ochotná se vrátit domů, když její starý drahý otec, ji viděl jen jako majetek, místo jako dospělou ženu s vlastním rozumem. K čertu, teď tu byl muž, kterému by nevadilo pohřbít pod – Počkat; znamenalo to, že Jane byla panna?

Vážně? Té ženě bylo třicet. A dneska, v téhle době, byla třicetiletá panna vzácná asi jako… no, jako opravdová princezna.

Zatraceně. Janiny sexy malé krajkové kalhotky se právě změnily v pás cudnosti, a příštích pár dní, se právě změnilo v jeho nejhorší noční můru. A tehdy si pomyslel, že bohové bouřky, nemají smysl pro humor, když co mohlo být vtipnější, než obdarovat nadrženého, horkokrevného muže, krásnou pannou.

Ale právě když konečně usínal, vzpomněl si Alec na osamělý kondom v jejím váčku se šperky a prudce otevřel oči, když se mu v břiše rozezněl varovný alarm. Plánovala Jane trumfnout drahého starouše, znehodnocením jeho nejcennějšího majetku, než by ji mohl vdát?

No, Kristovy rány; pokud se jeho nejhorší noční můra toho, mít krásnou ženu jen pro sebe a nemoct s ní nic dělat, stala pravdou, zatraceně dobře se ujistí, že ta polibky-dávající princezna, bude trpět s ním.