Angel - 31. kapitola

Překlad: Clarissa

PRVNÍ ČTYŘI FÁZE LOUČENÍ

Další den, když Adalyn vyšla ven do chladného vzduchu, cítila se špatně. Dokud nepřijelo Escalade a Angel se nikde neobjevil, neuvědomila si, že se její obava stala skutečností. 

Celou noc to odmítala, plakala a přísahala si, že dokud se on příštího rána neobjeví, neuvěří, že Angel řekl své poslední sbohem.

Sbohem, Adalyn.

Nyní s konečnou platností věděla, že řekl.

---

Než mohla Adalyn zaklepat na dveře, rozrazily se a objevil se Lucca, který ji pustil do své kanceláře.

Když se posadil za svůj stůl, rozhodla se, že bude stát, protože byla příliš nervózní, aby seděla. Byl to týden, co jí Angel řekl sbohem a zmizel. Dokonce i hotelový pokoj, ve kterém bydlel, byl prázdný.

„Kde je?“ zeptala se, šla přímo k věci. Byla naštvaná sama na sebe, že se zeptala, ale byla ještě naštvanější, že zmizel, aniž by jí vůbec dal šanci promluvit.

Lucca se opřel zády do své židle. „To ti nemůžu říct, Adalyn.“

„Proč?“ Skoro to slovo zakřičela, i když věděla, že bylo špatně být tak naštvaná, ale bylo to nevysvětlitelné.

Chvíli mlčel, než jí řekl pravdu. „Řekl mi, že už tě nechce vidět a ani s tebou mluvit.“

Když jí konečně vyhrkly slzy, změnily její vidění. Poprvé viděla toho muže, do kterého byla zamilovaná, jinýma očima, a uvědomila si, že do něj skutečně zamilovaná nebyla. Byla jím zaslepená, myšlenkou na něj, že miluje underbosse, že miluje přízrak.

Jak to konečně po tom všem věděla? Protože až do této chvíle netušila, jaké to je doopravdy a upřímně někoho milovat.   

Tentokrát, když Lucca promluvil, byl v jeho hlase lehký náznak citlivosti. „Je mi to líto, Adalyn.“

Otřela si slzy, podívala se na něj a nevěděla, jestli mu bylo líto toho, že Angel zmizel z jejího života, nebo že mě přiměl, abych se do Angela zamilovala.  

---

Seděla na posteli a nemohla přestat koutkem oka sledovat prstýnek, který ležel na jejím nočním stolku. Strašil ji každý den teď už měsíc, jako kdyby to byla jediná věc, která jí po něm zbyla. Jediná věc, která jí připomínala, že všechno bylo skutečné, že to nebyl jen sen.

Adalyn zvedla ten prstýnek s podkovou a otáčela ho mezi prsty. Doufala, dokonce očekávala, že se vrátí do jejího života, i kdyby jen na moment, aby dostal prstýnek zpátky. Nechávala si ho, plánovala, že ho využije k tomu, aby s ním smlouvala, kdyby přišel, ale nepřišel. A to jediné bolelo ještě víc s ohledem na to, že pro něj byl tak důležitý. Ukazovalo jí to, že jí ho radši nechá až do konce života, než aby se s ní znovu viděl.

Bylo to tak kruté a tak bolestné, že to otřáslo každou její části až do té miry, že nevěděla, jestli si mohla ještě někdy věřit, aby znovu milovala.

Jsou zranění, která vás říznou hluboko, ale některá vás prostě zabijí.

---

„Jak moc mě máš ráda?“ Adalyn svírala prstýnek, který schovávala v kapse svého saka.

Lake na ni opatrně pohlédla, zatímco seděly u pultu a předstíraly, že se zajímají o své domácí úkoly. „To záleží na tom, co chceš, abych udělala. Jestli si chceš opsat můj úkol, mám tě ráda dost na to, abych se podělila. Ale jestli chceš, abych udělala něco, co mě dostane do problému s Vincentem, tak je to diskutabilní.“

„Páni, to bolí. Takže znovu dáváš přednost mýmu bráchovi přede mnou? Já myslela, že to byly holky před klukama?“

„Adalyn!“ zavrčela její kamarádka, protože věděla, že bylo těžké jí říct ne, když na ni vytáhla tohle. „Nemůžu se teď dostat do problémů s Vincentem. Konečně mě znovu miluje.“

„Kdy naposledy jsme se dostaly do problémů? Už si neužíváme žádnou srandu …“ Adalynin hlas se vytratil, byla přiliš deprimovaná, aby pokračovala.

„Aha … Snažíš se, abych se cítila provinile?“

Podívala se na ni, v jejích očích se po jednom měsíci a jednom týdnu objevila naděje. „Funguje to?“

„Krucinál.“ Lake zavřela svou knihu s tvrdým bouchnutím. „Do jak velkých problémů se dostanu?“  

Adalyn se usmála. Doufala, že v Lake zbývalo nějaké nadšení pro dobrodružství. „Do takových, kdy ukradneme Vincentovy klíče a vypadneme sakra odtud.“

Ve tváři její nejlepší kamarádky bylo vepsáno, že už teď toho lituje. „No, to mě poser.“

Adalyn se postavila, byla víc než připravená, když o něm už dost přemýšlela.

První čtyři fáze loučení byly těžké; bylo na čase, aby se setkala s tou poslední.