UMH - 55. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Eva

Prakticky jsem se vydala zpátky k autu. Odchod byl nejtěžší věc, kterou jsem musela udělat, protože jsem opravdu chtěla zůstat. Ale do prdele, kdyby to opravdu chtěl, jak říkal, musel mě přesvědčit. Nechtěla jsem spadnout do jeho náručí pokaždé, když jsme byli spolu, a pak o něm týdny neslyšet. Jen slova byla k ničemu. Potřebovala jsem mu ukázat své úmysly akcí.

A dostat se od něj. Kdyby změnil názor, ušetřila jsem mu rozpaky, aby mi to musel říct ráno.

Odemkla jsem auto a otevřela dveře. Sakra, byly skoro tři hodiny a já musela za pár hodin pracovat. Nastartovala jsem a pomalu vyjela z parkoviště. Když jsem sem přijela, byla jsem naštvaná; teď jsem byla bez kalhotek, důkladně ošukaná a šťastnější než jsem byla za poslední týdny.

Zívajíc jsem čekala, až projedou auta, nedočkavá, abych se mohla vrátit domů a zalézt do postele. Srdce mi skoro vyskočilo z hrudi, když někdo klepal na okně vedle mě. Kurva!

Když se zprudka otevřely dveře, zamrazilo mě. Trhla jsem hlavou, abych zjistila, kdo je můj útočník a panika zaplavila mé tělo.

V mém plném pohledu, se objevilo tělo nahého muže. Natáhl se, aby vypnul motor a vytáhl klíč jedním rychlým pohybem.

„Harrisone. Co to sakra děláš?“ Zaječela jsem a ruce se mi třásly. Přitiskla jsem si dlaň na srdce, které stále bušilo.

„Přesně jak jsem si myslel. Nezamkla sis dveře.“ Jeho hlas byl přísný a mračil se. Čelist zaťatá, když zaskřípal zuby.

Zasmála jsem se, vysokým nervózním zvukem. „Stojíš nahý uprostřed příjezdové cesty a máš strach z mých odemknutých dveří?“ Potřásla jsem hlavou nad jeho hloupostí.

Ušklíbl se. „Těším se na ten výprask, který za to dostanete, slečno Ryder.“

Protočila jsem oči. Opravdu měl fetiš na výprasky. „Nejsem dítě, Harrisone. Dej mi klíče, abych mohla jet domů.“

Povytáhnul obočí, vyčistil si krk, sklonil se a podíval se mi do očí. „Mám pro tebe dohodu. Zůstaň přes noc a ráno si během snídaně promluvíme. A později si pak spolu dáme ještě večeři.“

Neodpověděla jsem. Každá část mě chtěla zůstat, obalit se kolem jeho těla a usnout mu v náručí. Chytil mě za bradu a naklonil se, aby mě políbil. Byl to ten nejsladší polibek a já měla pocit, jako bych se do něj vlila. Nikdy by mě nenapadlo, že by Harrison Summers mohl být jemný a něžný, ale byl.

Znovu jsem zvlhla a toužila po něm. Jemně mě vytáhl z auta a přitáhl si mě proti jeho nahotě. Jeho oči zabodnuté do mých, prosící.

„Prosím, Evo. Jsem ochoten prosit.“ Hlas slabý a chraplavý. Zhluboka jsem se nadechla a snažila jsem se ovládat motýly, kteří se mi rozlítali v žaludku. „Já tě nejen chci, ale potřebuju tě.“ Moje srdce poskočilo.

Potřebuje mě? Opravdu mi to právě řekl? To byla velká slova.

„Harrisone, blouzníš z nedostatku spánku,“ protestovala jsem.

„Moje mysl nebyla nikdy jasnější… Je to, jako by z mého mozku zmizela mlha,“ řekl.

„Je to příliš komplikované, Harrisone. Je tu Ryder a Jade, nebo jsi zapomněl?“ Nehodlala jsem se vydat další bolesti, protože Harrison nenáviděl motorkáře. Ryder je můj bratr a nic se nezmění, i kdyby v nepravděpodobné situaci už nebyl s Jade.

Hluboké povzdechnutí uniklo z Harrisonových rtů. „Jak bych mohl zapomenout? Když už nic jiného, ukázali mi, jak je můj život prázdný. Uvědomil jsem si, že chci více od života, než jen kariéru.“ Posmutněl. „Vždycky jsem věřil, že mi to bude stačit. Ale nestačí. Je to neklid… prázdnota, kterou nemohu zaplnit, bez ohledu na to, kolik hodin pracuji, nebo se snažím znecitlivět sexem a alkoholem.“

Projelo auto a zatroubilo. „Kámo, vezmi to do ložnice,“ vykřikl muž.

„Dobrý nápad,“ řekl Harrison a přehodil si mě přes rameno a šel zpátky do svého bytu.

„Harrisone! Dej mě dolů!“ Křičel jsem a bouchala ho pěstmi do zad.

Jen ho to rozesmálo.

„Venku je zima. Můj kluk se začíná mrznout.“

„Moje auto –“

Vstoupili jsme do budovy, obešel stůl u vchodu a zvedl telefon.

„Potřebuji, abys zaparkoval auto. Klíč je na stole.“

Slyšela jsem na druhé straně ospalý souhlas, že to okamžitě udělá.

„Pokud někdo ukradne mého Beemera, budu vážně naštvaná,“ houkla jsem.

„Uklidni se. Baxter tu bude za minutku. Všechno je v pořádku.“ Zasmál se, když stiskl tlačítko výtahu. Byl ještě v přízemí, takže se okamžitě otevřel. Vstoupil dovnitř a dovolil mi, abych sklouzla po jeho těle a při cestě zachytil mé ústa. Snažila jsem se odolat, snažila se bojovat proti jeho hrudi, ale mé zrádné tělo si to až moc užívalo. Když jsme se dostali do nejvyššího patra, vzdala jsem to a políbila ho zpátky tak tvrdě, jako on líbal mě.

Nakonec zvedl hlavu. „To je lepší.“

Vyšel s námi z výtahu zpět do bytu. Dveře byly otevřené. „Ty nevíš o mých dovednostech, ovládání biče, že ne?“ Dobírala jsem si ho „Opuštění otevřených dveří je trestuhodný hřích, za který se dostává výprask nebo zbičování.

Jeho obočí se zvedlo. „Evo, nezačínej, co nemůžeš skončit. Vždycky jsem chtěl vědět, jak to je, být na druhé straně. Můžu ti prostě dát příležitost, ukázat mi to.“