UMH - 52. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Harrison

Jakmile jsem se vrátil do svého bytu poté, co jsem v nemocnici řekl dobrou noc mému otci, dostal jsem se pod nejteplejší sprchu, jakou jsem mohl snést. Potřeboval jsem ze sebe smýt celý den stresu. Tolik krve - tentokrát z mé sestry - mě vyděsilo. Znovu. A táta… kurva, nikdy jsem nebyl tak blízko, že bych toho starého muže ztratil. Byl to můj hrdina, vždycky byl… a to mi vyjebávalo s hlavou, když jsem se díval na člověka, který byl mým idolem, jak je na tom tak mizerně a tak bezmocný. Bylo toho příliš mnoho ke zvládnutí.

Těžce jsem si povzdechl - nebylo to žádné tajemství, že své neúprosné pracovní tempo jsem zdědil po Owenu Summersovi. Začal od začátku jako mladý muž, vybudoval svou říši tvrdou prací a tvrdohlavostí.

Naštěstí měl tablety v kapse a rychle jsem je do něj dostal. Týdenní odpočinek v nemocnici mu udělá dobře a matka se ujistí, že poslouchá lékaře a bude méně pracovat. Nastal čas, aby zpomalil; chybělo mu jen šest let do odchodu do důchodu, už nepotřeboval pracovat šílené hodiny. Pokud by Jade pracovala tvrdě, mohla převzít vládu a připravit se na vedení společnosti s vedením partnerů.

V poslední době jsem nechtěl trávit čas sám doma. Bejvák svobodného mládence s minimalistickým nábytkem, na který jsem byl vždy tak pyšný, už pro mě nic nebylo. Povrchy studeného kovu a tvrdých kamenů odrážely každý zvuk v obrovském otevřeném prostoru, sterilní a neohrožující. Dutý. Když jsem se vrátil domů, musel jsem zapnout hudbu, abych zaplnil tu prázdnotu.

Neklidnější než kdy předtím jsem prakticky pracoval dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, abych dostal Evu z hlavy. A navíc jsem každý den strávil hodinu v tělocvičně, abych se vyčerpal v naději, že usnu, když mi hlava zasáhla polštář, bylo mnohem lepší než celé hodiny ležet vzhůru a fantazírovat o tom, co bych s ní chtěl dělat. To že jsem si zakázal být kdekoli poblíž ní, zkoušelo moje sebeovládání. Ve skutečnosti se vůle rozpadla.

Vyšel jsem ze sprchy a osušil se. Ding dong. Kdo to zasraně zvoní? Ježíši, je jedna třicet ráno – neměl jsem náladu na Savagea nebo na někoho jiného právě teď. Chtěl jsem se vplazit do postele a upadnout do bezesného spánku. Najednou jsem byl tak vyčerpaný, že jsem chtěl spát.

Když jsem si obalil kolem pasu malý ručník, vydal jsem k předním dveřím. Stereo vřískalo, a protože jsem nemohl vědět, jak moc toho slyšet pro toho kdo stojí venku, nemohl jsem předstírat, že nejsem doma nebo že spím.

Když jsem se podíval na bezpečnostní obrazovku, nadechl jsem se. To byl zcela určitě nečekaný návštěvník, dobře. Eva stála před mými dveřmi a pevně si tiskla kabát k tělu. Vlasy měla neupravené, jako by si je neobtěžovala upravit. Vylezla právě z postele?

Mezi jejím dokonale upraveným obočí se značilo zamračení. Znovu zazvonila na zvonek, když se podívala na hodinky a našpulila ústa. Stále jsem přemýšlel o tom, co dělat, když zaklepala na dveře, jako by nemohla čekat ani o chvilku déle.

„Otevři ty zasraný dveře, Harrisone,“ zavolala.

Ona je na mě naštvaná? Kriste. Z jakého důvodu by měla být naštvaná? Bylo to kvůli tomu, že jsem jí neposlal květiny den poté, co jsem ji ošukal? Nikdy jsem to nedělal, obvykle proto, že jsem neznal jméno ani adresu. V tomhle případě jsem se tři dny opíjel, pak jsem vytáhnul hlavu z prdele rovnou do práce. Do prdele se zasíláním růží se sentimentální kartou.

Chystala se znovu zaklepat, když jsem otevřel dveře. Oči jí na okamžik zaplály, když viděla, že mám na sobě jen ručník a úšklebek.

„To jsi takový sobecký kokot, že tě nezajímá, že tví sousedi spí?“ Odstrčila mě a šla přes chodbu do obývacího pokoje, kde ztlumila hudbu.

Nedala mi čas vysvětlit, že mám nejmodernější zvukovou izolaci. Mohl bych tu mít hrát živou kapela a moji sousedé by neslyšeli vůbec nic. Líbilo se mi, když moje ženy během sexu křičely, takže to byla jedna z prvních věcí, které mě přitahovaly k tomuto bytu. Ten komu to dříve patřilo, musel zaplatit velké peníze, aby ten byt udělal zvukotěsným. Rád jsem zaplatil velký peníz za jeho úsilí.

Pokrčil jsem rameny a následoval ji zpátky do obývacího pokoje. „Nejsi tu, aby sis stěžovala na mou hlučnou hudbu,“ řekl jsem a zvedl obočí. Kurva, bylo dobré ji znovu vidět.

Vypadala ještě nádherněji, než jsem si pamatoval, její tmavé, nepořádné vlasy mi připomínaly její po-sexový vzhled, když jsem ji viděl naposledy. Můj pták sebou začal pod tím zasraným ručníkem škubat. Dolů, chlapče. Nebyl čas ukázat Evě, jak moc bych chtěl být pohřben hluboko uvnitř ní. Ale jelikož jsem si od té chvíle nevyprázdnil koule uvnitř ženy, a protože cíl mé touhy stál jen pár centimetrů ode mě, bylo nemožné tomu zabránit.

Zaneprázdnil jsem se změnou hudby a osvětlením krbu, zatímco čekal na její odpověď. Ale hlavně jsem se snažil ovládnout svýho zasranýho ptáka.

„Ne, Harrisone, nejsem tady kvůli povrchním důvodům.“

Pořád jsem si hrál s ovládacími prvky, držel jsem se zády k ní a obrátil jsem hlavu jen na to, abych se na ni díval. „Tak proč tedy?“ Můj hlas byl tvrdý a drzý. Bylo pozdě, byl jsem nadržený jako sviňa a chtěl jsem ji pryč, protože jsem nevěděl, jak dlouho to ještě zvládnou předtím, než ji popadnu a vyšukám jí mozek z hlavy. Moje sebeovládání sláblo, zvlášť když mi do nosu zavanul její zasraný parfém. Můj pták byl tvrdý a nebylo nic, co se s tím dalo dělat. Chtěl Evu. Já chtěl Evu. Kurva.

„Chystáš se obrátit a promluvit si se mnou jako s dospělým?“ Řekla, hlasem ostrým a několik oktáv výš.

„Slyším tě dobře,“ zavrčel jsem. Právě teď jsem ji chtěl popadnout, přetáhnout ji přes klín a naplácat jí přes ten delikátní zadek za to, že mě tak přepadla. Stisknul jsem zuby, čelist pracovala na plné obrátky. Věděla vůbec do jak nebezpečná pozice, se dostala?

Pravděpodobně ne, protože by tam jinak nestála s rukama v bok, vyžadujíc, aby byla ovládnutá.