R&R - 6. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

„Měla bys mu odpovědět,“ řekla Abriella.

Alessa odmítla svou sestru potěšit odpovědí ve stylu, táhni někam.

Telefon, který Alessa držela v ruce, zavibroval další zprávou. Letmo se podívala na jeho displej, aby zjistila, kdo to byl a co chtěl. Od okamžiku, kdy se před třemi dny naposledy viděla s Adrianem, jí posílal jednu zprávu za druhou a byly přinejlepším vágní. Jednoduché ahoj a něco málo dalšího.

Tahle zpráva se od ostatních nijak nelišila. Mluv se mnou.

Tučně a plné příkazu.

Přesně tak, jako to, co měla Alessa na Adrianovi nejraději.

Pod tou nečekanou bolestí, kterou pocítila mezi stehny, se zachvěla.

„Myslíš, že to udělal?“ zeptala se Alessa. „Zabil Terrance?“

Abriella zvedla obočí. „Riley?“

„Jo.“

„Podle Tommase to Riley popírá,“ řekla Abriella. „Což, pokud o tom přemýšlíš, je zajímavé.“

„Na té sračce není zajímavé vůbec nic, Ello.“

Abriella se zamračila. „Nemyslela jsem to tak. Jen jsem tím myslela, že Riley nemá důvod, proč o tom lhát, Alesso. Pokud to udělal, udělal to. Co je tu ke skrývání? Nic.“

To byl dobrý postřeh.

„Nikdo jiný neměl důvod jít po Terrancovi,“ řekla Alessa. „Riley ano.“

„Co na tom záleží, zda to skutečně udělal?“ zeptala se Abriella. „Víš, že když si zahráváš s mafiánem, jsi bláznem i ty.“

Alessa se zasmála. „Ano?“

„Jo. Včetně jeho rodiny. Nemůžeš z toho vinit Adriana, jestli to udělal Riley.“

„Já ho z toho neobviňuji,“ odpověděla Alessa upřímně.

„Tak co je s tebou?“

Alessa si přála, aby na to měla správnou odpověď.

„Nevím, co mu říct,“ rozhodla se Alessa konečně říct.

„Začni s ahoj,“ odpověděla Abriella.

„To se ti snadno řekne.“

Nebyl to Abriellin muž, jehož otec pravděpodobně zabil jejich dědečka.

„Jaký to má smysl?“ zeptala se Alessa.

„Tohle mi musíš trochu vyjasnit, Lisso.“

„Nikdy se to nestane. Já a on – to se prostě nestane. Proč se obtěžovat s pokračováním něčeho, co si jen vážně zahraje s mou hlavou a srdcem? Nekoleduji si tím jen o malér?“

A teď se vzadu v Alessině hlavě rýsoval Dean jako malý, jedovatý nádor, který ji pomalu zabíjel. Od večeře uplynulo jen pár dní, ale ten člověk se jí už snažil potvrdit své nároky tím, že se při každé příležitosti, kdy jen mohl, ukazoval před Alessinou školou a jejím bytem. Bylo to nepříjemné.

„Všichni v sobě máme malého masochistu,“ řekla Abriella. „A navíc mě znáš. Jsem víc než ochotná podporovat tě ve špatném chování.“

Alessa se ušklíbla. „Rebelka. Já vím.“

„Hele, jsi jen o trochu čistší, než jsem já. Takže se laskavě nechovej jako nějaký anděl, Alesso.“

Rozhodně nebyla jedním z nich.

Zazvonil Abriellin mobil a utnul jejich rozhovor. Alessa za to byla vděčná. Netušila, jak své sestře vysvětlit, že si přiznala, že Adriana Contiho milovala a chtěla ho, a to bez ohledu na to, jaké problémy by to mohlo přinést, nebo co by mohl udělat jeho otec. Bylo to, jako zamknout se do svého osobního pekla, ze kterého se nemohla dostat ven.

Nemohli být spolu.

Prostě nemohli.

Alessa si přála, aby její srdce dokázalo začít poslouchat racionální stránku jejího mozku.

„Ahoj,“ odpověděla Abriella do telefonu. „Kde jsi?“

„Kdo to je?“ zeptala se Alessa.

„Tommas,“ naznačila její sestra ústy.

Alessa protočila oči. Zatímco Alessa ve svých vlastních věcech váhala, vypadalo to, že Abriella neměla sebemenší zatracený problém s tím, aby věděla, co chtěla. Zdálo se, že jí ani nevadila rizika spojená s přijmutím toho, co chtěla.

„Já vím,“ zasténala Abriella.

Alessa sledovala, jak její sestra přecházela po celém obývacím pokoji. Když měla Abriella mobilní telefon přilepený k uchu, vypadala, jako by přišla o rozum.

Joel požadoval, aby se sestry Trentini odstěhovaly ze svého bytu a vrátily se domů, ale Abrielle se nějak podařilo bratra přesvědčit, aby od toho upustil. Řekla mu, že na vstřebání toho všeho potřebovaly prostor a čas. Joel na to skočil.

Pokud by záleželo na Alesse, v dohledné době by se zpátky domů nikdy nevracela.

„Budeš tam v pondělí, že?“ zeptala se Abriella.

Alessa se zamračila.

V pondělí byl pohřeb jejich dědečka. Alessa se zachvěla, v duchu stále slyšela matčiny výkřiky. Tělo Terrance našla v jeho kanceláři Sara. Obličej měl zničený z výstřelu přímo do tváře. Nenašli se žádní svědci. Záznam z bezpečnostních kamer, které nepřetržitě monitorovaly vnitřní i venkovní prostory domu, byl vymazán. Jako by tam nikdo nebyl.

Kromě toho, že tam byl.

„Chybíš mi,“ zamumlala Abriella.

Alessa nesnášela pohled na brečící sestru. Abriella Trentini nebyla člověkem, který by dával své emoce najevo. Byla nad těmito nesmysly. Ale svár mezi rodinami vzal Abrielle tu jedinou věc, kterou chtěla ze všeho nejvíc – Tommase Rossiho.

Ten muž by mohl být pro Abriellu něco jako její droga.

Odvykání byla děvka.

„Nemůžu,“ vyštěkla Abriella. Alessu překvapil ten vztek, který jí plál v hlase. „Pokaždé, kdy udělám jediný zatracený krok, mám někoho hned za zadkem, Tommy.“

„Jestli nemůžeš ty, víš, že za tebou přijdu já, zlato.“

Alessa ta slova slyšela jasně a hlasitě. V otázce zvedla směrem ke své sestře obočí, ale Abriella nedala nic znát.

Abriella se k ní otočila zády. „Tommy...“ S povzdechem řekla: „Jo, v pořádku. Prostě nebuď pitomý. Tvůj zatracený táta je dost pitomý za všechny ostatní.“

Alessa zaslechla jen Tommasův smích. Pak sestra hovor zavěsila. Abriella se rychle otočila a zamračeně odhodila svůj telefon na gauč.

„Co?“ zeptala se Alessa.

„Chce, abych se s ním sešla,“ řekla Abriella a zhluboka si vydechla.

„Skutečně?“

To bylo odvážné. Na vztahu mezi Abriellou a mužem, který byl o osm let starší, nebylo nic nevinného.

„Měla bych jít,“ řekla Abriella a zadívala se ven do tmy. „Mohla bych se proplížit zadem a chytit taxík. Jen pro jistotu si zakryji tvář.“

„Abriello -“

„Nech toho,“ vložila se do toho Abriella divoce. „Ani nezačínej s tím, co chceš říct.“

„Dobře. Nebudu.“

Abriella se kousala do spodního rtu. „Je mrtvý, že? Dědeček je mrtvý, takže nám nikdo nemá co mluvit do toho, zda si právě teď vyrazíme ven. Všichni se až příliš soustředí na to, kdo koho zabije a kdo se koho chystá zabít dál.“

„Joel,“ poukázala Alessa tiše.

Abriella se ušklíbla. „Seru na Joela. Je k ničemu, Alesso.“

Jistě. Dokud vytahoval svou váhu jako jejich starší bratr. Vypadalo to, že v poslední době s tím hodně nadělal.

„Jen jsem to řekla,“ řekla Alessa.

„Než se mi to pokusíš rozmluvit – možná bys mohla jít i ty,“ řekla Abriella s potutelným úsměvem.

Ta myšlenka byla lákavá.

„A co když nás někdo uvidí?“ zeptala se Alessa.

Abriella pokrčila rameny. „Utápíme naši bolest.“

To jistě ano.

Alesse to bylo ukradené. „Pojďme.“

Ještě předtím, než odešly z bytu, Alessa poslala Adrianovi textovou zprávu: Jdu ven. K Tommasovi.

Adriano s tím mohl dělat, cokoli chtěl.

********

Tommas přes Alessinu hlavu zamával rukou. Zamračila se na něj, ale ten muž se choval, jako by neudělala vůbec nic. Nicméně barman si jeho gesta všiml.

„Jo, šéfe?“

Tommas kývl směrem k Alesse. „Udrž ji střízlivou. Po téhle ještě jedna, ale tím končí. Chápeš?“

„Kazisráči zábavy,“ zamumlala Alessa přes okraj své sklenice.

„V mém klubu není pití dvacetiletých legální,“ odeskl Tommas.

„Chápu, šéfe,“ odpověděl barman.

„Budeš v pořádku?“ zeptala se Abriella své sestry.

Alessa se podívala na svou sestru přes sklenici ginu s tonikem. Jednou z dobrých věcí na bláznivém vztahu Tommase Rossiho a Abrielly bylo to, že muž vlastnil klub. Alesse zbývalo do jednadvacetin ještě pár měsíců, ale v Tommasově klubu nikdy nezůstala na suchu.

„Dokonale.“

„Dobře. Za pár hodin mi pošli zprávu a vyrazíme pryč dřív, než se to tu příliš zaplní a někdo si nás všimne,“ řekla Abriella.

„Udělám.“

Abriella spolu s Tommasem zmizela v davu. Alessa se otočila zády k davu a upila ze svého drinku. Rozhodla se, že předchozí sestřina slova zněla zatraceně dobře. Zapít žal znělo na dnešní večer jako slušný plán.

Alessa si nebyla jistá tím, jak dlouho na baru seděla, nicméně ucítila, jak se jí za zády někdo plížil, a to ještě dřív, než ho zaslechla. Kolem pasu ji chytila velká ruka a pevně ji sevřela. Druhá zajela do jejích vlasů, odhrnula jí je na stranu a zezadu na krku ucítila dotek známých, horkých úst. Jejím tělem okamžitě projela až příliš nezbedná touha.

Adriano jen stěží něco udělal a Alessa ho už chtěla a potřebovala.

„Dneska večer máš vlasy rozpuštěné,“ zamumlal Adriano.

Alessa se zachvěla. „To ano.“

„A máš na sobě modrou.“

„To ano,“ souhlasila s úsměvem.

„Co máš pod tím?“

„Modrou krajku.“

„Sakra,“ zamumlal Adriano do její kůže.

Zuby jí oždiboval to citlivé místečko za jejím uchem. Když Adrianova ruka sklouzla podél jejího boku mezi její stehna, Alessa s sebou na židličce trhla. Jeho ruka zmizela pod její sukní a pak prsty zajel pod tenkou látku jejích kalhotek. Svým jemným dotekem přejížděl přímo po jejím pohlaví. Nikdo kolem si nevšiml, co se dělo.

„Cítíš to,“ řekl Adriano s hlubokým zasmáním. „Jsi mokrá a horká, má krásko.“

„Tak mokrá,“ zašeptala Alessa.

Jeden jeho prst znovu vklouzl do jejích záhybů a pak se zanořil přímo do jejího středu. Alessa kolem Adrianovy ruky sevřela nohy, aby získala ten nejlepší tlak na svůj klitoris.

„Potřebná,“ řekl Adriano.

„Ano.“

K prvnímu prstu přidal další, zatlačil je do jejího těla ještě víc a zároveň svým tělem bránil ostatním lidem v případném výhledu. Alessa se usadila na vzdálenějším konci baru, takže tam byla většinu času sama. I tak však byl jen pár metrů od nich plný taneční parket. Alessa se znovu pokusila upít ze své sklenice, ale nakonec ji použila k tomu, aby když Adriano svými prsty pomalu přirážel do její kočičky, zakryla své rty zkroucené do blaženého úsměvu.

„Zbožňuji, jak šukáš moje prsty, Alesso,“ zašeptal jí Adriano temně do ucha. „Zbožňuji, jak se tvoje tělo kolem mé ruky tak svírá, jako bys toho ode mě nemohla získat dost. Zajezdi si na mých prstech, Lisso. Celé je namoč svou vláhou, ať si tě dneska v noci můžu vychutnávat.“

„Ach můj bože,“ vydechla Alessa.

„Do toho,“ zašeptal jí Adriano do ucha a volnou rukou ji popadl za stehno, které se jí třáslo. „Do toho, Lisso. Nech mě to pocítit. Chci to ochutnat. Udělej se pro mě, ukaž mi, jak moc to chceš. Udělej se.“

Pod Adrianovými vyžadujícími přírazy se Alessino tělo vybuchlo jako světla ohňostroje. Udělala se pod ním, krátkými nádechy lapala po dechu. Obličej měla skloněný dolů, takže to nikdo neviděl. Když se její tělo uklidnilo, Adriano vytáhl svou ruku z místa mezi jejími stehny tak šikovně, jak jen mohl. Když ji políbil na tvář, Alessa mohla cítit jeho samolibý úsměv.

„Sex na veřejnosti začíná být víc než dobrý,“ pronesl Adriano a v jeho slovech byl slyšet náznak uspokojení. „Měli bychom to dělat častěji.“

„Jsi příšerný.“

Právě, když se Alessa na své židličce otočila, uviděla, jak Adrianovy mokré prsty zmizely v jeho ústech. U té činnosti sexy zamumlal. Stačil samotný pohled a její broskvička se znovu sevřela. Když si Adriano olízal prsty, mrkl u toho na ni. Celou dobu se díval přímo na ni.

To jediné, na co teď dokázala myslet, byla jeho ústa na její kočičce. Alessa se tvrdě kousla do rtu, aby ty myšlenky zastavila.

„Taky až příliš dobře chutnáš.“

„Ano?“ zeptala se, rozparáděnější, než kdy jindy.

„Skvěle. Zatancuj si tu se mnou, dokud je tenhle klub ještě stále klidný a máme možnost strávit spolu trochu času.“

Alessin úsměv povadl. „To je to jediné, co chceš dělat?“

Adriano pokrčil rameny. „Ne. Skutečně rád bych tě vzal ven do auta a hloupě tě tam ošukal, ale chci se aspoň na pět minut cítit normálně. A zbožňuji to, jak tancuješ, Lisso.“

Jak by na tohle mohla říci ne?

*******

Když tancovali na parketu, Adriano přejížděl rukama po všech křivkách jejího těla a Alessa se zcela ztratila ve svých pocitech. Tancování s Adrianem bylo jako zatracené milování s Adrianem. Alessa to věděla. Vše měl plně pod kontrolou, plný požadavků a vždy ji přiměl víc a víc se potit. Zadeček měla přímo proti jeho rozkroku, jejich těla se pohybovala v rytmu a Alessa byla šťastná.

Na parketě bylo jen pár dalších párů. Na pár minut byli normální.

Pod Adrianovým naléháním se k němu Alessa otočila čelem.

„Ahoj,“ řekla s úsměvem.

Adriano se zasmál. „Ahoj.“

„Ne! Ne v mém klubu!“

Výkřiky Tommase Rossiho zamrazily Alessu až do morku kostí. Adrianovo sevření jejích boků na okamžik zpevnilo. Pak ji něčí ruce hrubě popadly kolem pasu a odtáhly dozadu. Alessa šokovaně vykřikla. Když od něj byla tažena pryč, setkala se s pohledem Adrianových očí. Alessiny ruce byly strženy dozadu a drženy na místě, zatímco byla od Adriana vlečena ještě dál.

Adrianovy výkřiky jí zajely přímo do srdce. Bojoval s muži, které Alessa neznala. Na jeho bránici přistála rána takovou silou, až ho srazila na kolena. Další rána přistála na jeho čelisti, a hlava mu odlétla na stranu.

„Přestaňte!“ zaječela Alessa. „Neubližujte mu, prosím!“

Pokud to bylo možné, Adriano se o sebe dokázal postarat. Ale teď měl proti sobě čtyři muže, kteří ho drželi a bili, takže to rozhodně nebylo fér. Když se objevila krev, Alessa měla srdce až v krku. Zas a znovu ječela na muže, aby přestali a panika jí brala vzduch z plic.

Nikdo ji neposlouchal.

Na dívkách zatraceně nezáleželo.

„Lisso, jdi,“ slyšela, jak zakřičela její sestra odněkud z baru. „Prostě běž!“

Alessa se po Abrielle rozhlédla, ale nedokázala ji najít. Lidé kolem se tak rychle pohybovali, že Alessa dokázala stěží někoho rozeznat. V uchu zaslechla hlas Deana Artina, ze kterého se jí dělalo špatně. Alessin hněv se vymkl kontrole.

„Prostě netušíš, jak se chovat, že?“ zeptal se Dean.

Alessa se snažila s Deanovým sevřením bojovat, ale bylo to zbytečné. Teď už ani přes lidi Adriana neviděla.

„Ne v mém klubu!“ zakřičel znovu Tommas.

Prostorem se rozezněl zvuk jediného hlasitého výstřelu. Pak je následovaly další tři, které představovaly odpověď na ten první. Alessa znala ty zvuky lépe, než kdokoli jiný. Díky výstřelům začali lidé křičet a mizet. Na podlaze leželo rozbité sklo, a když ji Dean nutil jít směrem k postrannímu východu z klubu, pod podpatky Alessy křupaly skleněné střepy. Díky výstřelům dosáhly její obavy nebeských výšin. Křik byl tak hlasitý, že Alesse zvonilo v uších. V žaludku pocítila nevolnost.

Kde byl Adriano?

Její sestra?

Kdo vystřelil?

„Přestaň se prát, jinak ti zmaluju zadek do černa,“ vyhrožoval Dean.

Alessa ztuhla. „To by ses neodvážil.“

„Myslíš? Pohni. Hned teď.“

Navzdory tomu, že každý kousek Alessy křičel, aby proti Deanovu příkazu bojovala, dovolila mu, aby ji vytáhl z klubu ven. Jakmile se do jejích plic dostal venkovní chladný vzduch, hrubě ji přirazil na nejbližší zeď. Jak ji Dean donutil dotýkat se hlavou zdi, cihly jí poškrábaly tvář.

Zareagovala na to tím, že sevřenou pěstí praštila Deana přímo do tváře. „Nech mě zasraně jít,“ zasyčela Alessa.

Jeho nadutý smích ji vytočil ještě víc, ale nedostala další šanci praštit ho. Dean popadl její letící pěst a praštil o zeď i její rukou.

Dean se k ní s vyceněnými zuby a úsměškem sklonil blíž. „Myslela sis, že bych nezjistil, že sis dneska večer vyrazila ven, Alesso?“

Alessa zadržovala svou rostoucí paniku. Nebyla ochotná ukázat Deanovi slzy strachu. Nezasloužil si je a tak jako tak to bylo přesně to, čeho chtěl dosáhnout.

„Neudělala jsem nic špatného,“ vyplivla Alessa.

„Ach, ty to víš moc dobře,“ zamumlal Dean.

Alessu pálila tvář. Cítila, jak se jí cihly zaryly do tváře a zanechaly po sobě krvavé šrámy. Hlavou se jí honilo milion myšlenek, ale to jediné, na co Alessa mohla myslet, bylo to, jak se dostat ze situace, ve které byla. Deana by dokázalo vyděsit tak, aby ustoupil, jenom pár věcí.

„Neopovažuj se mě zranit ještě víc, než už jsi udělal, Deane. Bez ohledu na to, co jsem udělala, tě Joel zabije.“

Dean na okamžik uvolnil své sevření. „Ty couro.“

Alessa se zasmála. „Už mám díky tobě šrámy na obličeji, ty kreténe. Budeš mít štěstí, jestli ti za to nepoznamená tu tvou tvář.“

To zafungovalo.

Dean ji pustil. Ale stejně rychle do cihlové zdi hned vedle její hlavy narazila jeho pěst. „Jsi ještě hloupější, než jsem si myslel,“ zavrčel. „Stále si zahráváš s tím spratkem Conti, co?“

Zalži, křičela na ni Alessina mysl. „Ne. Prostě se tu objevil a já jsem souhlasila, že si s ním zatancuji.“

Dean se ušklíbl. „V Rossiho klubu.“

Alessa se přitiskla ke zdi tak blízko, jak jen to bylo možné a podívala se přímo na Deana. „Nevím, s kým Tommas obchoduje, Deane!“

Dřív, než se Alessa stihla uhnout, Dean sevřel její tvář tak silně, až jí ubližoval. Prsty bolestivě zarýval do její tváře a přiblížil se k ní tak blízko, až Alessa mohla vidět vztek v jeho pohledu.

„Rossi by si měl dávat pozor na odpad, který pustí dovnitř, Alesso,“ zamumlal Dean tiše. „A ty by sis měla být vědoma svého chování na veřejnosti. Jestli tě ještě jednou nachytám u toho, jak tancuješ s jiným mužem, tak mě nic nezastaví před tím, abych tě naučil, kde přesně je tvoje místo. Rozumíš?“

Alessa roztřeseně vydechla. „Ano.“

„Dobře. Pojďme. Ujistím se, aby ses dostala bezpečně domů.“

Zatraceně.

Alessa se s Deanem Artinem nechystala nikam jít.

„Uvnitř je moje sestra.“

„Okamžitě bude odvezena domů. Už byl kontaktován tvůj bratr. Joel zároveň vymění ty neschopné strážce, kteří na tebe měli dohlížet. Do hodiny se v tvém bytovém domě objeví někdo jiný. Abriella se s tebou setká tam.“

„Ale -“

Dean Alessou hrubě trhl a umlčel tím její zpochybňování. „Půjdeš se mnou. Hned teď.“

Dřív, než Deano stihl odtáhnout Alessu uličkou pryč, otevřely se dveře.

„Artino, musíme odtud vypadnout,“ řekl muž.

Dean uvolnil Alessino sevření. „Proč?“

„Mitch je mrtvý.“

Když ji Dean konečně pustil, Alessa ztuhla.

„Cože?“ zeptal se Dean.

Muž jen pokrčil rameny. Jako by v tom nebyl žádný rozdíl.

Mitch Artino byl Deanův bratranec a další mafián z rodiny. Když byla Alessa v klubu, nevšimla si ho, nicméně ona se soustředila hlavně na Adriana a na to, jak se dostat od Deana pryč.

„Slyšel jsi mě,“ řekl muž. „Dostala ho zbloudilá kulka. Brzo se objeví poldové. Musíme vzít nohy na ramena.“

„Dobře,“ zamumlal Dean ztěžka. „Za třicet minut se sejdeme.“

Chlap přejel letmým pohledem po Alesse. „A ona?“

Deanův úsměv byl chladný a krutý. „Neboj. Zůstane v pohodě. Že, Alesso.“

Alessa se na něj mračila. „Ano, Deane.“

„Nezapomínej na ta slova, Alesso. Jsou tím jediným, co kdy chci slyšet, aby vycházelo z tvých úst.“

*****

„Na dnešní večer jsem měl na řešení mnohem lepší věci,“ řekl Joel s rudou tváří. „A pak jsem dostal hovor, že vy dvě jste v klubu!“

Abriella si založila ruce na prsou a zírala na jejich bratra. „Ach, ubohý Joel musel do svého velice nabitého pracovního rozvrhu vtěsnat ještě svoje sestry. Omlouvám se.“

Joel s pěstmi zaťatými u boku přistoupil o krok blíž. „Ta tvá nevymáchaná ústa tě jednou dostanou do problémů, Ello.“

Abriella ani nemrkla. „O tom pochybuji.“

„Co jste sakra dělaly v klubu Tommase Rossiho?“ zeptal se Joel.

„Chtěly jsme se trochu pobavit,“ řekla Alessa rychle. Snažila se vymyslet, jak zmírnit bratrův hněv. „Tohle byl těžký týden, Joeli.“

„A Tommas má slušný, bezpečný klub,“ dodala Abriella.

Joel se zamračil. „Tohle už vy dvě znovu nezopakujete. To vám můžu zaručit. S tímhle bytem je konec, rozumíte? V pátek se vrátíte bydlet zpátky do našeho domu. Jestli do té doby opustíte tenhle byt, bude na vás čekat řidič.“

Alessu to nepřekvapilo. „Kdo ti zavolal?“

„Přítel, který přišel do klubu a všiml si, že tam byl Adriano,“ odpověděl Joel s úšklebkem. „A když už mluvíme o tom malém bastardovi, Alesso, měla bys radši začít mluvit – a to rychle. Podle Deana jste s Adrianem vypadali, že si to velice užíváte.“

„Tancovali jsme.“
To byla její historka a byla připravena držet se jí.

„Proč?“ dožadoval se Joel.

„Protože jsme kamarádi.“

Joel se temně ušklíbl. „Vy dva nejste kamarádi. S tím člověkem nikdy nebudete kamarádi, Alesso. Pochop to a podle toho se i zařiď. On je Conti – nic pro nás a nic pro tebe. Po dnešku zapomeň na jakékoli vazby, které jsi s ním kdy měla, protože je po všem.“

Alessa se donutila mlčet.

„A,“ protáhl Joel a ukázal prstem na Alessu. „Dean je pevně přesvědčený o tom, že mezi tebou a Adrianem je mnohem víc, než co jsi ochotna říct, Alesso.“

„Není tam nic,“ řekla Alesa pomalu. Donutila se zůstat v klidu. Ve skutečnosti jí srdce bušilo jako o závod, protože její bratr se na ni díval tak, jako by snažil v každém z jejích slov najít lež. „Jsme jen kamarádi, Joeli. Skutečně. Nejsem idiot.“

„Já -“

„Podívej se na mě, Joeli,“ kousavě ho přerušila. „Podívej se na mou tvář. Tohle udělal Dean. Viděl něco naprosto nevinného a zešílel. Mezi mnou a Adrianem nic není. Mezi námi dvěma nikdy nic nebylo.“

Každé jednotlivé slovo, které vyslovila, bylo lež.

Udělat to zatraceně doslova bolelo.

Joel nevypadal, že by tím byl naprosto přesvědčený, nebo potěšený. „Budu tě sledovat, Alesso. Jestli mě neposlechneš, ujistím se, že vyhovím Deanovi v jeho přání ještě dřív, než dojde na zásnuby. Je to jasné?“

Alessa pocítila na páteři studený pot.

„Jsi kretén,“ vyštěkla Abriella.

Joel se ušklíbl. „To není nic nového.“

„Prostě jsme se chtěli trochu pobavit, Joeli,“ řekla Alessa.

„Možná ano, ale měly jste se chovat mnohem lépe. Co se týče Adriana, který byl v Rossiho klubu, rozhodně mi dluží pár odpovědí na otázky, které by mě zajímaly. Vypadá to, že Tommas není tak pravdomluvný, jak se zdá.“

Abriella otevřela ústa, ale stejně rychle je zavřela.

Obcházelo je už víc než dost nenávisti, nedůvěry a násilí. Bez ohledu na to, co by kdokoli řekl nebo udělal, by mohlo jen narůst.

„Do pátku bude tenhle byt prázdný,“ zopakoval Joel. „Ráno se tu objeví auto, aby vás vyzvedlo a na osmou dovezlo do kostela. Nenechávejte ani mě, ani řidiče, čekat. Pokud byste to udělaly, ani jedné z vás by se následky nelíbily.“
Joel pak bez dalšího slova byt sester opustil. Alessa probodávala zavřené dveře dýkami v očích, a přála si, aby se dokázala uzavřít sama do sebe. Abriellin vytočený povzdech přilákal Alessinu pozornost zpátky k sestře.

„Kde jsi k čertu byla?“ zeptala se Alessa.

Abriella zvedla ruce nad hlavu. „V klubu!“

„Kde, Ello?“

„S Tommym, vzadu v kanceláři,“ řekla Abriella tiše. „Kouřili jsme tam a povídali si.“

A zjevně tím byli až příliš zaneprázdněni, než aby si všimli, že někdo zaútočil na klub, aby je hledal. V Alesse se vařil hněv. „Viděla jsi, co udělali Adrianovi?“

Abriella s sebou trhla. „Bude v pořádku.“

„Někdo vystřelil a někdo jiný zemřel!“

„Lisso, neviděla jsem, kdo to udělal.“

Alessa si odfrkla. Byla až příliš naštvaná, než aby dokázala normálně myslet. „Víš co? S touhle nocí jsem skončila.“

„Lisso, počkej,“ řekla Abriella, když se Alessa od své sestry odvrátila.

„Co?“

„Omlouvám se. Dobře? Skutečně je mi to líto, Alesso. Upřímně jsme si orazili a mluvili. S Tommym tomu zatím moc ještě nerozumíme. Do kanceláře přišel jeden z Tommyho chlapů s tím, aby mu řekl, že se tam objevil Dean spolu se svými lidmi. Tak rychle, jak jen jsme mohli, jsme vypadli z kanceláře ven a snažili se tě najít. Usoudila jsem, že ses dneska večer pravděpodobně pokusila vyjít si s Adrianem, či něco takového.“

Alessu uvnitř sžíraly výčitky. „Není to tvoje chyba. Měla jsem to vědět.“

„Neměla bys vědět nic. Adriano je skvělý člověk.“

„Dneska v noci ho kvůli mně skoro umlátili k smrti,“ argumentovala Alessa.

„Neměj obavy. Dean za to zaplatí,“ odpověděla Abriella. „Věř mi.“

„Jak?“

„Není mafiánem. Adriano ano. Nezáleží na tvém možném budoucím postavení vůči Deanovi. Měl moc dobře vědět, že nemůže jen tak zaútočit na mafiána tak, jako to udělal. Jestli to Riley nechá bez odpovědi, tak si tím jen koleduje o další potíže.“

Alessa nečekala, že by její sestra mohla s Rileym Conti tak souhlasit. „Na čí straně stojíš, Ello?“

Abriella pokrčila rameny. „Na Tommyho.“

Dobře, to mluvilo za vše.

Ne.

„Omlouvám se,“ řekla Abriella. „Občas mám pocit, že na tebe musím dávat pozor, Lisso.“

„Nemusíš, Ello.“

„Jo, tak trochu ano. Joel je čurák. Máma s tátou jsou k ničemu. Byla jsem zvyklá mít dědečka otočeného kolem prstu, ale teď je mrtvý a my musíme posbírat zbytky.“

Alessa se smutně usmála. „Máme jedna druhou.“

Abriella přikývla. „Přesně. Takže na tebe musím dohlédnout. Je to tak prosté.“

Alessa bez pochyb svou sestru milovala. Vždycky si byly blízké a všechno spolu sdílely. Mezi nimi nebyla žádná tajemství.

„Nemůžu si vzít Deana,“ řekla Alessa. „Podívej se na to, co mi udělal, Ello.“

„Já vím,“ zašeptala její sestra.

„Vím, že právě teď je to jen příslib zasnoubení, ale Joel to každým dnem může změnit, a já pak uvíznu s tím kreténem. Co mám dělat?“

„Něco vymyslíme, Alesso.“

„Věříš tomu?“

„Věřím tomu,“ usmála se Abriella a dodala: „Pro teď prostě přikyvuj a usmívej se. To je to, co Dean chce. Ale je to pitomec a tlučhuba. Nech ho.“

„Uvidíme. Mimochodem, jak to jde s Tommasem?“

V Abrielliných očích se zajiskřilo. „Víš, že tě miluji, a že jsi skvělá spolubydlící, že jo?“

„To říkáš vždycky.“

„Ale tohle není domov,“ řekla Abriella tiše. „A Tommy je doma sám.

Jo. Alessa pochopila, kam tím sestra mířila, aniž by to musela říct. Abriella mnohem víc času, než v jejich bytě, trávila mimo něj. Když Abriella zůstala u Tommase v bytě, který si pronajal zvlášť pro Abriellu, i když vlastnil svůj vlastní byt, Alessa ji vždycky kryla. Při tom, jak teď bylo v mafii všechno vzhůru nohama, si Abriella naneštěstí tenhle risk dovolit nemohla.

Dnešek představoval dokonalý příklad.

„Nedělej si s tím starosti, Alesso. Běž se trochu prospat.“

Alessa se zasmála. „To bych měla.“

Abriella se zašklebila. „Kostel, časně ráno.“

„Zábava. Už to cítím.“
Alessa sestru pevně objala a pak ji nechala v obývacím pokoji samotnou. Vydala se chodbou ke své ložnici, která byla na jejím samotném konci a cestou si mnula svou pohmožděnou tvář, která ji bolela. Byla si jistá tím, že ráno bude vypadat hrozně. Tohle by nedokázala zakrýt ani tuna make-upu.

Alessa otevřela dveře své ložnice a na místě ztuhla. Z okraje její postele se s elegancí dravce zvedl Adriano. „Ahoj.“

Cože?

V koutku Adrianových úst se objevil líný úsměv. Levou stranu spodního rtu měl rozseknutou a na bradě se mu začala tvořit načervenalá modřina. Ten pohled Alesse lámal srdce, ale sakra, byl naživu.

„Ahoj,“ konečně se donutila vyslovit.

Když Alessa s prásknutím zavřela dveře od ložnice, Adriano se zasmál. „Joel zněl nasraně.“

„To ano.“

„Stále mám tvé náhradní klíče.“

Alessa přikývla. „To tuším.“
„Tohle je asi pitomost.“

„Jsi tady?“ zeptala se.

„Jo,“ řekl Adriano.

„To je nezodpovědné.“

„Ty se o to staráš?“

„Ne,“ odpověděla Alessa.

Adriano dvěma dlouhými kroky přešel přímo k ní a zastavil se před ní. Prsty lehounce přejel po škrábancích a modřinách, které měla na obličeji. „To ti udělal on?“

Alessa se nemusela ptát, koho tím myslel. Adriano to věděl. „Ano.“

V jeho zelených očích vykvetl hněv, ale Adriano ho dobře maskoval.

Ve slovech však neskrýval vůbec nic.

„Za to ho zabiji.“

Alessa na to neměla co říct. Jen tohle: „Miluji tě.“

„Taky tě miluji,“ zopakoval Adriano.

„Zazněl tam výstřel...“

Adriano od ní rychle odvrátil oči. „Jo, můj.“

Aha.

„Nevytáhl bych ji, ale nedali mi na výběr,“ dodal Adriano rychle. „Všichni byli kolem mě. Musel jsem se jich zbavit.“

„Nemusíš mi nic vysvětlovat,“ zamumlala Alessa.

„Ne?“

„Ne.“
Protože ho milovala.

Adriano jemně vzal Alessinu tvář do dlaní. „Vždycky chráním to, co je moje. Tomu rozumíš, že?“

Alessa přikývla. „Ano.“

„To znamená, že udělám cokoli, co musím udělat, abys byla šťastná a v bezpečí, Alesso. Na ničem jiném mi nezáleží. Jestli to znamená, že se do toho bordelu v mafii budu muset vrhnout přímo po hlavě, tak ano, udělám to. Snažil jsem se zůstat neutrální, ale po dnešní noci už nemůžu. A někdy nebude vždycky hezké to, co udělám.“

„To nemusí být.“

„Dobře,“ řekl Adriano. „Jen jsem se musel ujistit, že tomu rozumíš.“

„Nehledám dobrého muže.“

„Jen svého, co?“

„Jen mého,“ souhlasila.

„Musel jsem tu být, ujistit se, že jsi v pořádku,“ řekl. Tón jeho hlasu byl jemnější, než od něj kdy dřív slyšela. „Slibuji, že se odtud dostanu tak, aby mě nikdo neviděl.“

„Hned za dveřmi je zřejmě strážce.“

Adriano se zasmál. „Je tu střešní východ a jen pár stop vedle střecha další budovy. Přeskočím a odjedu tam tudy.“

Na Alessu to udělalo dojem. „Chytrák.“

„Velice.“

„Polib mě, Adriano.“

Nezklamal ji.