R&R - 2. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Alessu Trentini vždy někdo sledoval. Dokonce i stěny měly své oči.

„Alesso, bude lepší, když to bude něco bez alkoholu,“ řekl Terrance a dřív, než mohla protestovat, sebral své vnučce sklenici z ruky. Čichl si k ní a pak jí ji vrátil. „Voní čistě.“

„Protože je.“

Terrance věřil, že by mu vnučky nelhaly. To byla jedna z jeho největších chyb. Vyrůstat v rodině, která byla přímo v přední řadě v centru mafie pro Alessu a Abriellu znamenalo, že se musely chovat tak, aby se jim nedalo nic vytknout. Nezáleželo na tom, že jejich táta nepatřil do rodiny, protože nebyl mafiánem, ale jejich dědeček byl boss a dělal všechny ty zatracené hovory.

„S vámi dvěma jeden nikdy neví,“ řekl Terrance a potutelně se usmál na Abriellu, která stála hned vedle Alessy. „Nevadí mi, když se příležitostně napijete, ale dnešní noc k tomu není vhodná. Zůstaňte střízlivé a usmívejte se na hosty. To je to nejmenší, co si po těch posledních pár týdnech Damian a Lily zaslouží. Na téhle svatbě nepotřebujeme žádné problémy. Určitě by byli rádi, kdyby byla dnešní noc klidná a oni mohli šťastně začít svůj společný život.“

Alessa si nemohla pomoc. Musela se svým dědečkem souhlasit.

Mafie se posledních pár měsíců pohybovala přímo uprostřed svárů a vypadalo to, že každým jen víc a víc narůstaly. Vše začalo střelbou v restauraci a následná divoká spirála se vymkla jakékoli kontrole. Při střelbě v restauraci zemřela Mia Conti. Její manžel, Riley, obviňoval Terrance z toho, že se to stalo kvůli jiné rodině, která dokonce neměla s mafií nic společného. Čtyři hlavní rodiny, které tvořily mafii, se postavily buď na stranu Rileyho, nebo Terrance. Potom tu byly takové, které se dosud snažily zachovat klid. Poté došlo k další střelbě, která se stala během party přímo na příjezdové cestě jejího dědečka.

Alessa tím byla naprosto otřesena, ale dost dobře se jí to dařilo skrývat. Byla přítomna při obou střelbách a naštěstí zůstala nezraněna. Pohled na to, jak Mia Conti zemřela, zatímco se Adriano snažil mámě zachránit život, bylo něco, na co Alessa nemohla zapomenout. A pak znovu, na příjezdové cestě k domu jejího dědečka, na místě, které mělo být bezpečné, sledovala další dva lidi, kteří kvůli rozhodnutí nějakého člověka bojovali o svůj život.

Nikdo nic nevěděl.

Všichni měli svá podezření. Riley kvůli Mie obviňoval Terranceho. Terrance obviňoval Rileyho kvůli odplatě. DeLuca zůstávali zticha, ale díky sňatku mezi jejich rodinou a rodinou Rossi to nebylo překvapující. Rodina Rossi se mstila rodině Conti, ale odmítali na tom přiznat svou účast, i když existoval video důkaz.

Alessa o tom sporu věděla víc, než by měla. Blažená nevědomost nebyla bezpečná. Být zapletena do chicagské mafie představovalo nebezpečnou věc. A teď to bylo mnohem nebezpečnější, než kdy dřív.

„Jsme v pohodě,“ řekla Alessa svému dědečkovi.

Terrance se zasmál. „V pohodě je relativní pojem, který se na vás, dívky Trentini, vztahuje jen zřídka. Prostě se držte ode všeho dál, capisce?“

„Jo, chápeme,“ řekla Abriella.

„Jdu najít vašeho bratra a rodiče. Pak odejdu. Obě se objevíte u mě doma ještě před ránem, ano? Slibte mi, že se společně nasnídáme.“

Alessa se musela donutit neprotočit oči. „Samozřejmě.“

Ani jedna ze sester Trentini nechtěla po tom všem dědečka rozzlobit. Ten nejlepší způsob, jak od Terrance získat to, co chtěly, bylo zamrkat řasami a dělat to, co chtěl. Oslňovat dav přesně tak, jak měl rád.

Alessa s Abriellou hrály tyhle hry déle, než by dokázaly spočítat. „Joel nás ve vhodnou dobu odveze domů,“ ujistila Abriella jejich dědečka.

„Dobře.“ Terrance s úsměvem zamával prsten ve vzduchu. „Nezapomínejte, že se tu dneska večer na vás upíná spousta očí. Neudělejte mi ostudu, děvčata.“

Když Terrance odešel, Alessa střelila po Abrielle pohledem. „Mluvil vážně?“

„Z celého srdce,“ zamumlala její sestra. „Potřebuji zatracený drink.“

Alessa se otočila a rozhlížela se po davu hostů, kteří dorazili na svatbu DeLuca – Rossi. Abriella byla nevěstinou svědkyní. Alessa si všimla, že nevěsta tancovala s jedním ze svých starších bratrů. Když se s ní Theo DeLuca točil kolem dokola, Lily Rossi vypadala šťastně. Ženicha nikde neviděla.

„Kde je Damian?“ zeptala se Alessa.

Abriella pokrčila rameny. „Možná, že zašel někam s Tommasem.“

Alessa se zadívala na svou neobvykle tichou sestru. Abriella vypadala, jako by byla uzavřená sama do sebe, což bylo zvláštní. Měla ráda dobré party a dnešek představoval ukázkovou příležitost k tomu, aby se mohla trochu uvolnit, a to navzdory tomu, že ji sledovala spousta lidí.

„Co se děje?“ zeptala se Alessa.

„Je mi dvacet jedna,“ zamumlala Abriella.

„Takže?“

Alesse bylo dvacet. Co měl s tímhle rozhovorem co dělat jejich věk?

Abriella kývla směrem k Lily. „Víš, je tak šťastná.“

„Vypadá to tak.“ Alessa byla šťastná, že Lilyino smluvené manželství nakonec dopadlo v její prospěch. Mnoho takových nebylo. Muži z rodin se domluvili a očekávali, že se ženy prostě bez jakýchkoli otázek budou řídit jejich rozhodnutími. „Damian je dobrý chlap.“

„To ano,“ souhlasila Abriella smutně.

„Vážně. Co se s tebou děje?“

Abriella pokrčila rameny. „Je mi dvacet jedna, Alesso. Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než přijdu na řadu?“

Aha.

Alessa se zamračila. Nechtěla to rozebírat a ani nechtěla, aby si její sestra dělala starosti. „S těmi všemi sračkami, co se teď v mafii dějí, je to pravděpodobně to poslední, na co Terrance myslí.“

Abriella se ušklíbla. „Lisso, kde jsi sakra za posledních dvacet let žila?“

„S tebou.“

„Přesně. A víš to moc dobře. Spory jsou tou ideální dobou na smluvená manželství a obě zatraceně dobře víme, co to znamená.“

Abriella měla pravdu. Mockrát byly hádky a války urovnány díky prolité krvi a následnému spojení rodin. Sňatek představoval vyčistění vzduchu a také omluvu, ke které by se muži jinak nesnížili. Alessa a Abriella představovaly na sňatkovém trhu čerstvé maso.

Sakra.

Alessa si povzdechla. „Omlouvám se. Máš pravdu. Prostě jsem to chtěla vytěsnit z hlavy. Dneska večer bychom se měly bavit.“

Když se Abriella zadívala na taneční parket, mlčela. Alessa sledovala její pohled a zjistila, že její sestra sledovala Tommase Rossiho, který stál ve stínu, opřený o protější zeď. Rodinný capo nevypadal, že by ho zde přítomný dav lidí příliš zajímal. Místo toho sledoval Abriellu.

Alessu to nepřekvapovalo.

„Myslím, že Damian se svým bratrancem není,“ řekla Alessa.

„Očividně ne.“

Ještě dřív, než Abriellina ústa opustila další slova, Alessa věděla naprosto přesně, co chtěla říct. „Jdi, Ello.“

Abriella se kousala do spodního rtu. Pohledem přelétla přes dav lidí. Pak se znovu zadívala na Tommase. „Měla bych? Tady?“

„Jestli to neuděláš, tak to vypadá, že se k tobě vydá on sám.“

V koutku Abrielliných rtů se objevil ten nejmenší úsměv. Alessina starší sestra měla své vlastní způsoby. Ella byla tichá a ohnivá. Měla svou tvrdohlavost, ve které by klidně mohla soupeřit s mulou, a svou bláznivou stránku, na kterou Alessa trochu žárlila.

Vzhledem k tomu, že obě sestry od sebe dělil jen jeden rok, byly si blízké. Alessa znala všechna tajemství své sestry, i to včetně toho největšího. Tommas Rossi. Rodinný capo, se kterým se Abriella v době, kdy jí bylo osmnáct, zapletla. Alessa, díky tomu, že spolu sdílely byt a chodily na stejnou školu, svou sestru kryla.

Alesse to nevadilo.

„Buď opatrná,“ řekla Alessa.

Abriella rychle přikývla. „Budu.“

„Pozdravuj ho ode mě a dej si pozor na Joela,“ varovala ji Alessa.

„Udělám to.“
Abriella podala svou prázdnou skleničku číšníkovi, který kolem procházel. Bez dalšího slova zmizela v davu a vydala se na druhou stranu, než byl Tommas Rossi. Alessa s narůstajícím úsměvem sledovala, jak Tommas čekal a sledoval směr, kterým Abriella zamířila, a pak se vydal tou nejkratší cestou na to samé místo.

Oba hráli svou hru dokonale.

Alessa s povzdechem znovu prozkoumala dav. I když Damian a Lily Rossi neměli chicagskou mafii úplně v lásce, s určitostí poskytli dneska v noci pro přítomné hosty svou show. Lilyini bratři představovali soupeřící capos a její strýc Ben byl před svou smrtí mafiánským underbossem, takže spojení rodin prostřednictvím manželství představovalo obrovskou dohodu. Na svatbu byli pozváni členové mafiánských syndikátů ze všech koutů Států. Dokonce na oslavu dorazilo i pár členů z rodiny Guzzi z Kanady.

Alessa v davu vyhledala svého bratra, který si vůbec nevšiml, že jeho sestra právě zmizela, a Tommase měla hned v patách. Pokud pro něj Abriella s Alessou nemohly právě nic udělat, byly Joelovi naprosto ukradené. V ostatních směrech se naprosto podobal jejich dědečkovi.

Nezostuďte mě.

Správně.

Joel dokázal být nafoukaným, korunovaným pitomcem. Stačilo jí, aby ho viděla mluvit s někým, kdo měl vazby na rodinu Cosa Nostra z Vegas a po páteři jí přeběhl mráz. Joel Trentini mluvil s někým ze syndikátů jen v případě, kdy z toho chtěl něco získat. Alessa se snažila mít přehled o většině těch nejdůležitějších událostí, které se v mafii uskutečnily. Tohle ji trochu překvapilo.

Největší událostí teď byl spor mezi čtyřmi hlavními rodinami a dneska večer sem tři z nich kvůli svatbě dorazily. Možná, že kdyby se to podařilo, tak by se rodina Conti mohla případně uklidnit. Alessa v to doufala.

Rozhodně se jí nelíbilo, že její bratr si povídal s někým ze syndikátu, jako by nechtěl, aby to slyšel kdokoli jiný. Malé problémy dokázaly snadno přerůstat do mnohem větších, a Joel občas uměl být velice záludný. Když usoudil, že by z toho všeho mohl něco získat, ještě by do ohně přiléval další benzín.

To jediné, co mohl její bratr pravděpodobně dělat, bylo zvětšit propast mezi rodinami ještě víc. Alessa nechtěla, aby se rodina Conti stáhla ještě dál, než už byla. Teď, když Ben DeLuca, který byl před třemi týdny postřelený před domem Trentini, zemřel, by se rodina DeLuca jistě postavila na stranu Conti. Theo a Dino DeLuca měli mnohem blíž k rodině Conti, než k rodině Trentini.

Rodina Rossi stále ještě přešlapovala na místě.

Kde by se ocitl Adriano Conti?

Kde by se ocitla Alessa?

Když Alessa přemýšlela o Adrianovi, v srdci pocítila tupou bolest. Adriano, jediný syn Rileyho Conti, se v tom zmatku, ve kterém se mafie ocitla, stal další obětí. Vzhledem k tomu, že jeho otec stál proti dědečkovi Alessy, jejich rodiny od sebe byly rozděleny. Nijak se nemohli stýskat, aniž by dostali do problémů s mafií. Adriano byl tím jediným člověkem, který se k ní kromě její sestry dostal tak blízko. Chránila si svoje srdce, protože díky tomu, že byla dcerou bosse, byla nedostupnou, ale Adriano našel způsob, jak její ochranné zdi prolomit.

Nic nikdy nebylo snadné.

Alessa si odkašlala a dopila zbytek svého pití. Nechtěla u těch myšlenek prodlévat příliš dlouho. Vedle ní se objevilo jedno tělo, a Alessa se napjala. Dean Artino mlčky sledoval, jak se hosté mísili. Alessa přemýšlela, co se tu ten chlap s ní dneska snažil hrát za hry.

Dean se v uplynulých letech vůči Alesse stáhl, ale i tak jednou za čas dokázal se svým nechutným já vstoupit do jejího života. Většinou ho v bezpečné vzdálenosti udržovala Adrianova přítomnost. Její dědeček a bratr vždycky považovali Adriana pro Alessu za vhodné garde, které by nikdy nepřekročilo nastavené hranice. Moc dobře znal pravidla.

Netušili vůbec nic. Krátce po jejích sedmnáctých narozeninách Alessa s Adrianem ta pravidla na zadním sedadle jeho Camaro SS z roku 1969 porušili.

Ale s tím, jak teď rodiny Conti a Trentini bojovaly, byla Alessa ponechána bez svého garde. Dean si toho zjevně všiml, protože se kolem ní v poslední době motal čím dál víc a Alessu tím vytáčel  víc než kdy jindy.

„Dobrý večer, Alesso.“

„Deane,“ pozdravila ho Alessa zdvořile.

Usoudila, že nemá důvod být k tomu muži nezdvořilá. Aspoň zatím ne. „Viděl jsem tě na pohřbu Bena DeLucy,“ řekl Dean a z boku se na ni podíval.

Alessa pokrčila rameny. „Byla jsem tam.“

Vzadu, daleko od Deana.

„Smutný den,“ zamumlal Dean.

„To byl.“

Dean se zasmál. „Ne. Já myslel dnešek.“

Alessa svraštila obočí. „Proč je dnešek smutný? Svatba byla nádherná a pár je šťastný. Nemůžeš chtít víc.“

„DeLuca by se nikdy neměla provdat pod svou úroveň,“ vysvětloval Dean. „To by bylo něco, jako kdyby Abriella utekla, aby si vzala někoho, koho by chtěla. Lily se přivdala do rodiny Rossi. To je zatracená škoda.“

„Zapomínáš, že tvoje příjmení není DeLuca, Deane.“

„Moje máma byla.“

Alessa bojovala s nutkáním, aby neprotočila oči. „Jen proto, že Ben byl underbossem mého dědečka -“

„Brzy jím bude můj táta,“ vložil se do toho temně Dean.

„Cože?“

Dean se zazubil. Ten pohled téměř připomínal dravce. „Když Ben odešel, je potřeba v rodině zaplnit místo. Terrance se možná nějakou dobu díval jako na možného underbosse na Rileyho, ale s tím vším, co se právě teď děje, se to nestane.“

„Dino DeLuca,“ řekla Alessa okamžitě. Mluvila o starším bratrovi nevěsty. „Teď, když je Ben mrtvý, bude považován za hlavu rodiny DeLuca on.“

Dino byl capo v dobrém postavení, a teď, po smrti strýce, řídil velkou část gangu DeLuca. Část pak řešil jeho bratr Theo a Deanův otec.

„Snadno by mohl nastoupit na Benovo místo,“ dodala Alessa.

„Jistě by mohl,“ souhlasil Dean. „Ale teď má před sebou ten nechutný soud. Všichni vědí, že Dino se chystá příštích dvacet let strávit za vězeňskými mřížemi. Nastanou mu tvrdé časy. A dovol, abych tě přerušil ještě dřív, než vyslovíš jméno Theo DeLuca. Ten chlap je moc mladý.“

Adriano byl také mladý, pomyslela si Alessa, ale i tak měl pod kontrolou velkou část gangu rodiny Conti.

„Jako bys ty byl lepší?“ odfrkla si neslušně Alessa. Co se týkalo Deana, její zdvořilost už skončila. „Je ti jen dvaadvacet.“

„Řekl jsem můj táta, ne já.“

Alessa se zachvěla. Nesnášela samotné pomyšlení na to, že by se Dean mohl dostat výš, než už byl. Pokud věděla, tak Dean zatím nebyl oficiálním mafiánem. Jeho táta, Walter, neměl dost vysoké postavení na to, aby zajistil synovi příslušnost jen proto, že chtěl. Dean za sebou neměl dost vlivu tak, jako ostatní mafiáni.

Ale kdyby se o jeho otci začalo uvažovat na místo Terranceho nového underbosse…

Bože.

To by mohlo změnit všechno.

„Taková škoda,“ zopakoval Dean tiše se zavrtěním hlavy a dál sledoval, jak Lily Rossi tancovala se svým bratrem. „Nechápu, proč s tím Ben souhlasil. Vdala se pod svou úroveň, Alesso. Můžeš se zeptat kohokoli, a bude mít stejný názor.“

Alessa nemusela. „Nevdala se pod svou úroveň. Ty jsi prostě takový snob.“

Dean se ušklíbl. „Ty nejsi jiná. Navíc, když bude můj táta výš, bude mě chtít spojit s někým se silným jménem. Jak myslíš, že by se ti líbilo Artino?“

Ach, bože.

„To se nestane,“ řekla Alessa krátce.

„Víš, že teď...“

„Řekla jsem, že nikdy.“

Alessa na něj ta slova prakticky vyplivla.“

Toho muže nenáviděla.

Dean pokrčil rameny, jako by to pro něj nepředstavovalo sebemenší rozdíl. „Budou chtít posílit rodiny, Alesso. Ta válka, která probíhá mezi rodinami Conti a Trentini, nás všechny tak jako tak rozdělila. I pokud by rodina DeLuca nešla proti tvé rodině, budeme bojovat s rodinou někoho jiného. Přemýšlej o tom. Tvůj děda je naštvaný na rodinu Rossi, protože Riley Conti provedl odplatu, aniž by měl jeho svolení. Laurent Rossi zarytě tvrdí, že nic neudělal, i když už všichni víme, že udělal.“

„Budou chtít nějakým způsobem posílit spojení, aby se ujistili, že se nic takového nebude opakovat,“ řekl Dean a se studeným úsměvem přejel Alessu od hlavy až k patě. „A ten nejlepší způsob, jak to udělat, je znovu spojit rodiny. Manželství pak zní jako dobrý plán, ne?“

„Chceš manželku, která by tebou pohrdala?“ zeptala se Alessa.

Dean natáhl ruku a pohladil Alessu po tváři. Musela se donutit, aby sebou neškubla a neodtáhla se. Neudělala to jen proto, že by je mohli vidět ostatní lidé. „Nevadí mi, pokud si budu muset manželku vycvičit, Alesso. Ty dobré musí být vždy nejdřív zlomeny.“

„Cože, jako kůň?“

„Dokud není mrtvý, není důvod nebít ho,“ zavtipkoval.

Alessa nemohla uvěřit jeho slovům. „Jsi nechutný.“

Kde se mohl naučit tomuhle chování?

A co bylo ještě příšernějšího – proč se její dědeček Deanovi tak zatraceně moc podobal? Alessa teď byla v příšerné situaci. Čím víc zvažovala Deanovy sliby ohledně manželství mezi nimi dvěma, tím hůř se cítila. Zalila ji vlna obrovského strachu a bylo to, jako by jí do zad někdo zabodl nůž a stále jí ho tam držel a nepouštěl.

Alessa si potřebovala přestat dělat starosti kvůli sňatku, zvlášť s mužem, jako byl Dean. Její dědeček se nikdy příliš nezmiňoval o vdavkách, ale její bratr Joel to příležitostně vytáhl. Alessa se při Joelových komentářích vždy otřásla. Terrance však svému vnukovi tyhle námluvy nikdy nedovolil.

Ale její dědeček… Terrance měl Deana rád. Měl rád i jeho otce.

Dean si povzdechl a tím vytrhl Alessu z jejích myšlenek. „Řekni mi...“

Alessa potlačila žluč, kterou cítila v hrdle. „Řekni co?“

„Ten Contiho spratek – Adriano – dostal někdy vůbec šanci, aby tě šukal tak, jak chtěl?“

Au.

Alessa s sebou tentokrát trhla. Jeho slova měla stejný účinek, jako by dostala políček. „Prosím?“

Když Dean promluvil, jeho výraz obličeje se ani na okamžik nezměnil. „Prostě jsem zvědavý, Alesso.“

„Tohle není tvoje věc.“

„Ach, už nemusíš nic říkat,“ řekl Dean se smíchem. „Výraz tvojí tváře mluví za vše. To je nádherné – panny tak jako tak vždycky brečí. Víš, méně boje.“

Bože.

Ten chlap byl hnusné prase.

„Táhni ode mě pryč,“ vyštěkla Alessa.

Dean se ušklíbl, ale ani se nepohnul. „Měla by sis zvyknout na to, že penis mezi nohama mám já. Ne ty. To, že mám tuhle chloubu, znamená, že já mám rozhodující slovo, Alesso. Čím dřív si to uvědomíš, tím to bude jednodušší.“

„Táhni do prdele,“ zamumlala Alessa.

„Tak hloupá,“ ušklíbl se Dean. Téměř výsměšně u toho zamlaskal jazykem.

„Ještě jsi neviděl vůbec nic.“

Dean zašilhal. „Mám v plánu vidět úplně všechno, vzpomínáš si?“

„Slibuji, že to byla ta poslední věc, kterou kdy uvidíš.“

S těmi slovy Alessa nechala omráčeného a hloupě vypadajícího Deana stát na místě.

Přesně tak, jaký byl vždy.

******

Alessa si potřebovala vydechnout. Místo, kde se odehrávala svatba Rossi-DeLuca, bylo dost velké, aby dokázalo pojmout všechny hosty, ale i tak měla pocit, jako by se v přítomnosti všech těch lidí dusila. Když přišlo na oslavy, italské rodiny netušily, jak být v klidu. Sakra, slovo klid pro ně neexistovalo.

Alessa vyšla na parkoviště a zhluboka se nadechla vzduchu. V Chicagu, ať už se jednalo o jakékoli roční období, byl vždy vítr a trochu chlad. V srpnu bylo ve městě vždy deštivo, ale dneska to vlhkost díky bohu vzdala. A chladný vánek byl přesně to, co Alessa potřebovala.

Dřív, než se Alessa zvládla plně uvolnit, zaujaly její pozornost zvýšené hlasy, které se ozývaly z boku budovy. Moc dobře věděla, že by je neměla odposlouchávat, ani se vložit do rozhovoru mužů, kteří patřili do mafie, nicméně tyhle důvěrně známé hlasy ji k sobě přitahovaly, jako to táhne můru k plamenu.

Alessa vykoukla za roh budovy, kde stály zaparkované další vozy. Při pohledu na Adriana Conti, který stál s rukama založenýma na hrudi opřený o svůj známý Camaro z roku 1969, a jeho krásné rysy kazilo zamračení, ztuhla. Pár stop od Adriana stál Theo DeLuca, který oproti mladému rozzuřenému muži vypadal nevzrušeně a klidně.

„Jsi zasraně neuvěřitelný,“ řekl Adriano s úšklebkem. „A sobecký jako peklo.“

„Já?“ zeptal se Theo výsměšně. „No tak, Adriano. Prokázal jsem své sestře laskavost. To je vše.“

„A díky tomu jsi dostal mou sestru do problémů!“

Alessa se zmateně zamračila.

Evelina Conti, Adrianova sestra, měla být Lilyinou družičkou. Po střelbách a vraždách ji otec donutil, aby se svatby neúčastnila. Takže Evelinino místo na svatbě zaujala Alessina sestra a jedna ze sestřenic ženicha se pak stala družičkou. Nicméně Evelina se na svatbě neukázala. Aspoň podle toho, co Alessa věděla.

„Je mi líto, že se váš otec právě teď chová jako zasraný kretén, ale Eve je Lilyinou nejlepší kamarádkou,“ řekl Theo nedotčeně. „Usoudil jsem, že by se obě rády dneska viděly. Bylo to jen na pár minut. Eve jsem pak poslal domů s někým, kdo je z neutrální rodiny.“

„Poslal jsi ji domů s jedním z tvých bratranců,“ zavrčel Adriano.

„Takže?“ Theo teď rozhodil rukama. „Mohl jsem ji poslat domů s Joelem! Bylo by to tak lepší? Zasraně ne. Takže poslat ji domů s příbuzným DeLuca bylo lepší, než kdybych ji poslal domů s kýmkoli jiným.“

Adriano přimhouřil oči. „Právě teď se chováš jako naprostý kretén. V tomhle neexistuje nikdo neutrální, Theo. Můj otec dostal záchvat vzteku a pro Eve to dopadlo na hovno. Díky za to, že ses snažil být milý, ale příště se s tím raději neobtěžuj. Nepotřebuje tvou snahu a nechci, abych kvůli tvé rodině musel čistit ještě další sračky.“

Theo při těch slovech ani nemrkl. „Co tím chceš říct, Adriano?“

„Víš zatraceně dobře, co tím myslím. Nech mou sestru na pokoji.“

Theo DeLuca byl věrný, dobrý člověk. Když chtěl, dokázal být dost hlasitý a moc dobře věděl, jak pouhým úsměvem okouzlit ženu. Na druhou stranu jeho bratr Dino byl tichý, rezervovaný, a někdy i trochu zastrašující. Lily, nejmladší ze tří sourozenců DeLuca byla směsicí jich obou – klidná a dobromyslná.

Alessa v průběhu let viděla Thea a Evelinu mnohokrát mluvit spolu, ale ani jednou si nevšimla, že by mezi těmi dvěma probíhalo něco romantického. Na druhou stranu, Alessa ani nikdy neviděla nic intimního mezi svou sestrou a Tommasem, ale ti dva byli...jo.

„Jak chceš, chlape,“ řekl Theo. „Myju si nad těmi sračkami ruce. Já tady nejsem tím, kdo potřebuje podporu. Dej své sestře vědět, že moje číslo může klidně zahodit. Skončil jsem se snahou podpořit tvou rodinu. Právě jsi přišel o dalšího spojence.“
S těmi slovy se Theo na patě otočil a zamířil zpátky ke vchodu do budovy. Alesse se jen stěží podařilo včas zmizet z dohledu. Když bral Theo schody po dvou, prudce otevřel prosklené dveře a zmizel uvnitř, nevypadal, že by si Alessy u zdi všiml.

Alessa vydechla. Byla šťastná, že ji u slídění nepřistihl. Když znovu vykoukla za roh, ocitla se tváří v tvář Adrianovi. Při pohledu na jeho úsměv jí srdce začalo bít o něco silněji. Když chtěl, dokázal být hravý a sladký.

„Adriano,“ zašeptala Alessa.

„Kde jsi byla?“ zeptal se jí Adriano.

„Tu a tam. A ty?“

„Držím se mimo potíže. Na rozdíl od tebe.“ Adriano mrkl. „Myslela sis, že jsem tě tam neviděl, co?“

„Neposlouchala jsem,“ řekla Alessa.

„To je to, co tvrdíš?“

„Jo. A budu na tom trvat.“

„Chytrá holka,“ řekl Adriano se zasmáním.

„Učila jsem se od toho nejlepšího.“

Adrianův smích byl temný, bohatý a hluboký. Zalil Alessiny smysly jako tekutý cukr, který jí v ten samý okamžik sliboval, že ji probudí a vynese ještě výš. Prohlížel si ji svými zelenými očima, pohledem přejel po šatech, který měla na sobě až k černým lodičkám na nohou. Když se na ni Adriano díval, vždy dokázal způsobit, že pro ni okolní svět přestal existovat.

Neměla ani ponětí o tom, co k tomu muži cítit. Jejich blízkost v průběhu let by si ostatní kolem nich mohli vysvětlovat jen jako přátelství, ale Alessa věděla, že za tím bylo mnohem víc.

Vždy byli mnohem víc, než jen přátelé.

„Roztomilé,“ poznamenal Adriano a prsty přejel po rukávech jejích šatů.

Alessa v úšklebku zvedla obočí. „Roztomilé? To není přesně ten dojem, kterým jsem chtěla dneska v noci působit.“

Žensky. Dospěle. Sexy. Nádherně.

Cokoli, ale ne roztomilé.

„Je to růžové,“ řekl prostě.

„Takže?“

Stačil jediný Adrianův úsměv a přinutil ženu dole zvlhnout. Alessa rozhodně nebyla výjimkou. „Víš, že já mám nejraději modrou, bella.“

Alessa se zasmála. „Vím. Ale ty tu nejsi.“

„A ty ses neoblékala pro mě, že?“

Když Alessa zvažovala jeho slova, sevřelo se jí srdce. „Nezavolal jsi mi celé týdny.“

„Snažím se tě držet mimo problémy, Alesso.“

„Ano?“ zeptala se.

„Samozřejmě. Víš, jak moc mi na tobě záleží.“

Ano?

„A můj táta se chová jako kretén,“ dodal Adriano tišeji. „Je lepší, když ho nepokouším.“

„To tuším.“

Adriano prsty jemně zatlačil na bradu Alessy, a tím ji přiměl, aby se na něj podívala. Ten dotyk byl tak něžný, tak důvěrně známý, že jí poskočilo srdce. „I když se mi po tobě stýská.“

Nemusela se ptát, co to znamenalo. Jeho oči říkaly všechno.

„Taky se mi stýská. Štve mě, že když nejsi poblíž, tak toho všichni ty kreténi využívají.“

Adriano se hlasitě zasmál. „To souhlasím.“

Alessa se rozhodla nezmínit se o Deanovi. Adriano už měl pravděpodobně víc než dost sraček k řešení, než aby se musel bát ještě o tohle. Nepotřebovala, aby mu svými problémy přidala ještě víc.

V Adrianově pohledu byl vidět smutek, který Alesse nemohl ujít, i kdyby se snažila.

„Jak to jde?“ zeptala se Alessa.

Adriano se krátce usmál. Smutek v jeho očích zmizel tak rychle, jako se tam objevil. „S čím?“

„Tvoje máma.“

„Ach.“ Adriano si odkašlal a odlepil se od budovy. Narovnal se v celé své výšce, takže aby se teď Alessa na něj mohla dál dívat, musela zvednout hlavu.

„Od doby, kdy byla zabita, už uplynul měsíc a půl.“

„Já vím,“ řekla Alessa.

„A není to o moc lepší,“ přiznal Adriano.

„To je mi líto.“

Adriano pokrčil rameny. „To nemusí. Právě teď prostě čekám, až se celý ten bordel vyřeší. Pak se můžu soustředit na to, co se stalo s mámou.“
„Co tím myslíš,“ zeptala se Alessa.

„S tím si nelámej hlavu, má krásko.“

Alessa se usmála. Nedokázala si pomoct. „Víš, že to nemůžu.“

„Tak se uč. O co jsem uvnitř přišel?“ zeptal se a ukázal na hlavní dveře do budovy.

„Jako obvykle,“ odpověděla Alessa. „Spousta řečí. Nic jiného.“

„Řeči vedou k drbům a pomluvy vedou k problémům. Mafie už toho má víc než dost. Nepotřebuje k tomu přidávat ještě víc. Řeči jsou to, z čeho si dělám hlavu, Alesso.“

To i Alessa.

O Adriana se také neuvěřitelně bála. Svou příslušnost k mafii již získal, dokonce i navzdory tomu, že mu bylo pouhých dvacet let. Být synem čelního bosse poskytovalo Adrianovi hodně vlivu a respektu už jen na základě jeho samotného příjmení. Alessa si ani nedokázala vzpomenout na dobu, kdy by Adriano tak nebo tak nebyl zapojený do mafie. Jeho otec mu ten život předurčil. Podobně jako byla Alessa spolu se svými sourozenci předurčena pro své role.

Ale Adriano byl tak jako tak stále mafiánem. Mafie byla pořád jeho rodinou a vždy bude mít jeho věrnost. Problémem bylo jen to, kterým směrem by se měla jeho loajalita zaměřit, když byli všichni tak rozdělení?

„Vyřeší to,“ řekla místo toho, aby vyjádřila své myšlenky. „Myslím tím tvého tátu a svého dědečka. To je prostě...“

„Bordel,“ dokončil za ni Adriano nezvykle měkkým hlasem. „Doufejme, že táta příští týden přijme Terrancovu nabídku.“

„Dědeček to nabídl?“

„Jistě. Terrance s Rileym nechce bojovat,“ řekl Adriano. „Chce, aby se všechno uklidnilo.“

„Ani ty nezníš, že bys chtěl bojovat,“ poukázala Alessa.

„Nechci. Také ho neobviňuji za to, co se stalo s mojí mámou. Nikdo nemířil pistolí přímo na ni, Alesso. Bolí to, ale Terrance nebyl tím, kdo stiskl tu spoušť.“

„Jo, to chápu.“

Přála si, aby to mohlo být tak jednoduché, ale tak to bylo jen zřídka.

„Buď opatrná, Lisso.“

Alessa se na něj podívala a zmateně zamrkala. „Cože?“

„Potřebuji, abys byla opatrná, protože na tebe možná nebudu schopný dávat pozor.“

Alessa se smíchem odpověděla: „Adriano, je mi jednadvacet. Nemusíš na mě dávat pozor, jo?“

„Jo, ale tak trochu ano.“