Priceless - 37. kapitola

Překlad: Ivča
Kor.: Evča

SARAH

„Ach můj bože! Quinn si sundal tričko!“ Žvanila nadšeně Caroline a já jsem vzhlédla od seznamu. Byli jsme na pikniku u Noela a Aspen. Kluci hráli fotbal a rozdělili se na týmy s tričky a bez.

Quinn byl v týmu „bez trička“ a musel si ho sundat.

Reese zvedla hlavu a povyskočilo jí obočí. „Ach,“ řekla a trochu si se zájmem povzdychla.

Aspen se otočila na lavičce a taky se na kluky podívala. Zoey se zlobila. „Proč všichni koukají na mého manžela?“

„Protože Pan Skromný se nikdy nesvléká,“ zamumlala Reese a zakryla si oči proti slunci, aby lépe viděla. „Už bylo načase. Sakra! Mason je v týmu s tričky.“ Spustila ruku a našpulila pusu.

„No, Ten si vybral tým bez triček,“ dodala Zoey. „Proč se nedíváš na něj?“

„Ale. Už jsem ho viděla.“ Reese se zadívala na seznam, který jsme sepisovaly, ukradla mi pero i papír a připsala dolů: dodavatel.

A ušlo jí, jak se na ni Caroline zašklebila. „A můj muž má úžasný hrudník, díky moc.“

Reese ji odmávla. „Ale pořád se svléká. Už to pro mě není nic nového a tak fascinujícího, když ho vidím zpola nahého.“

„Ehm… jo, to jo.“ Caroline s úlevou vydechla. „Ach, díky bohu, Noel a Colton mají trička.“

„Hej!“ řekla Aspen a bránila svého manžela. Ale musela si uvědomit, co řekla, protože přece mluvila o jejím bratrovi. „No, asi jsi to musela říct.“

Carolinin třetí bratr si taky nevybral stranu s tričky. Brandt se přidal ke Quinnovi a Tenovi. Sundal si tričko a strčil si jej do zadní kapsy tak, že mu většina visela ven.

Vypadalo to úžasně, ještě když mu slunce svítilo na opálenou pokožku a tmavé vlasy měl rozcuchané z toho, jak si jej svlékal.

„Myslím, že někdo je rád, že si jeden z tvých bratrů vybral stranu bez trička,“ zamumlala Zoey Caroline.

Uvědomila jsem si, že se na mě všechny zadívaly a zrudla jsem. „Co?“ neviděla jsem Brandta nahého týdny. Mučilo mě to.

Reese se ušklíbla a šťouchla do mě ramenem. „Trochu slintáš,“ řekla. „Tady.“

„Sakra.“ Okamžitě jsem si chtěla utřít koutek, ale byl suchý.

„Ach můj bože!“ zalapala po dechu má švagrová a zrudla. „Nemyslela jsem to… doslova. Omlouvám se. Jen… jak ses na něj dívala…“

Uvědomila jsem si, že mě jen škádlila a uvolnila se. „Ach.“

Plácla se rukou do čela. „Jsem idiot.“

Její výraz mě pobavil. Věděla o mém slintání, tak si z toho nikdy schválně nedělala legraci, takže proto mi to přišlo tak vtipné.

Caroline, Aspen a Zoey se taky začaly smát.

Nakonec se zasmála i Reese. Smály jsme se tak moc, že kluci přestali hrát a podívali se na nás.

„Co je tak vtipného?“ zavolal Noel.

Všechny jsme odpověděly: „Nic,“ a tak začalo nové kolo záchvatu smíchu.

Kluci to vzdali, zavrtěli hlavami a začali hrát. Děti si hrály v brouzdališti u rampy.

„Kde jsme to skončily?“ zeptala se Reese, když jsme se dokázaly soustředit na plán mého, Brandtova a Coltonova večírku po promoci, i když Colton končil střední týden po nás.

„Myslím, že je to hotovo,“ řekla Aspen, když si to četla. „Vypadá to dobře. Bude to perfektní párty.“

„Skvělé!“ zatleskala Caroline a vstala. „Tak se jdeme najíst. Mám hlad.“

Když jsme šly k domu, podívala jsem se znova na kluky. Brandt běžel s míčem před Noelem. Lapal po dechu, když následoval ostatní kvůli nové rozehrávce, ale musel vycítit můj pohled. Ohlédl se, zakřenil se a zamával mi.

Protože jsem do něj byla zabraná, narazila jsem bokem do rampy. Křeslo se zvedlo, ale já dál pokračovala a spadla jsem na rampu na kolena a ruce.

„Ach můj bože! Sarah!“ Reese spěchala ke mně, ale Brandt ji předběhl.

„Zlato!“ vzal mě za ramena.

„Jsem v pořádku, jsem v pořádku,“ rychle jsem odpověděla, i když mě pálily ruce i kolena. „Jen jsem nemotorná.“

„Je to krev? Krvácí?“ slyšela jsem Masona panikařit.

Brandt si prohlédl mou nohu. „Myslím, že je to škrábnutí. Vyčistím ti to a uvidím líp, co to je.“ Políbil mě na obočí a řekl: „Jdeme.“

Vstal a zvedl mě. Pak mě donesl dovnitř a všichni šli za námi, i děti.

Když jsem slyšela vystrašené hlasy neteře a synovce, musela jsem znova říct: „Jsem v pořádku! Jsem v pořádku.“ Pak jsem zabořila tvář do Brandtova opáleného hrudníku a zamumlala: „Bože, je to ostuda.“

Brandt se zasmál. „Kašli na to, pryskyřníku. Jen tě tak moc milují.“

„Je to ostuda,“ zamumlala jsem a chtěla jsem jazykem ochutnat jeho kůži, která se mi tiskla k obličeji.

Políbil mě na tvář, donesl ke své posteli a posadil si mě do klína. Držel mě, když Aspen a Caroline radily, čím by bylo nejlepší ránu vyčistit a Zoey tvrdila, jaký je její manžel doktor a měl by se nejdříve podívat on. Mason, Noel, Ten a Colton sledovali má krvácející kolena a Reese se snažila držet děti vedle, aby nenakukovaly.

„Je to bláznovství,“ řekla jsem.

Brandt mi dal vlasy za ucho a zasmál se. Když Aspen a Caroline přišly z koupelny a v rukách měly všechny věci na ošetření, mávl na ně a zavolal: „Dobře, teď všichni odejděte. Zvládnu to.“

Mason se narovnal a zamračil se na něj. „Co?“

Podíval se na mého bratra a zopakoval: „Zvládnu to.“

Mason otevřel pusu, ale znova ji zavřel a podíval se na mě. Pak svěsil ramena a přikývl. „Nevypadá to tak zle,“ zamumlal.

Táhl Noela a Tena ke dveřím. Ostatní šli za nimi a Aspen zavřela dveře, abychom měli soukromí.

„A je to.“ Vydechl Brandt, sundal si mě z klína a posadil na postel. „Podíváme se na to.“

Sledovala jsem ho, jak kontroloval mé nohy a pak opatrně ošetřil každé koleno, než je zalepil náplastmi. Pak opatrně prohlédl mé ruce a zkontroloval dlaně, než se soucitně zašklebil a taky je vyčistil a zalepil.

A já jsem tam jen seděla a dívala se mu s úžasem do tváře, když se o mě staral.

Před čtyřmi týdny jsem měla mrtvici. Levou půlku těla jsem pořád skoro necítila. Byla jsem si jistá, že se citlivost nevrátí na stejnou úroveň, ale polykání se zlepšilo. Jednu věc jsem věděla jistě; zotavila jsem se, co nejvíce to šlo. Takto to nejspíš zůstane. Doktoři mi upravili dávky léků a již mi nehrozilo žádné nebezpečí.

Reese a Mason si pořád dělali starosti o mé zdraví, ale Brandt se zklidnil. Věděl jako já, že je to mé nové stálé já. Přijal to, a proto vykopl ostatní ven. Příliš to dramatizovali, jen jsem hloupě spadla a dělali z toho něco většího. On ne a věděl, že to jsem právě teď potřebovala.

Když skončil s mými dlaněmi, zvedl hlavu. „Kde ještě jsi odřená?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nikde. Jsme hotoví.“

Zúžil na mě oči, jako kdyby mi nevěřil. „Určitě? Nikde jinde nejsi zraněná?“

„Ne.“ Zakřenila jsem se na něj a milovala ho každým kouskem svého bytí. „A děkuju, že ses o mě tak postaral.“ Pohladila jsem ho po tváři. „A díky, že jsi nevyšiloval, jako ostatní.“

Zasmál se a zavrtěl hlavou. „Taky jsem na sebe pyšný, i když se mi před očima přehrál celý můj život, když jsi začala padat.“ Naklonil se ke mně a přitiskl čelo na moje. „Obvykle takto nepadáš.“

Pohladila jsem jej po nose. „Za to můžeš ty.“

„Já?“ řekl překvapeně, zároveň pobaveně a zvedl obočí. „Jak jsem to mohl způsobit já?“

Odfrkla jsem si. „Nemůžeš chodit okolo a vypadat tak sexy. Jen tak bez trička, křenit se a flirtovat se mnou. A musel jsi čekat, že tak sexuálně frustrovaná holka jako já někde zakopne.“

Oči mu žhnuly touhou. „Sexuálně frustrovaná, jo? A co to všechno, co jsme dělali včera?“

Udělal mi to pusou a pak mi dovolil, abych se dívala, jak si ho honí. Bylo to sexy, ale…

„To mě jen navnadilo a chtěla jsem víc.“ Naklonila jsem se k němu a zašeptala do ucha. „A teď chci všechno.“

Zachvěl se a otočil hlavu tak, že naše ústa od sebe byla jen kousek. Oční víčka se mu zatřepotala, než zamumlal: „Je to měsíc, co jsi měla mrtvici.“

„Ano,“ souhlasila jsem, olízla si rty a pohladila ho po teplém a odhaleném hrudníku. „A mám vlhké kalhotky.“

Zasténal, chytil mě za ruku a podíval se mi do očí. „Přísahej mi, že se cítíš dobře.“

Ach můj bože, je nerozhodný.

Na chvíli na něj jen zírám. Pak se začnu šíleně křenit. „Jsem tak v pořádku, jak jen můžu být.“

„Kurva,“ zamumlal, jako kdyby to bylo špatně, ale pak mě políbil, strčil jazyk do pusy a vzal tváře do dlaní, než začal zápolit s mým tričkem. „Kurva, díky. Protože už do déle nevydržím.“

Zalapala jsem po dechu, když mi vsál bradavku do úst a sundával mi šortky. Pak jsem se prohnula v zádech a chytil mě za vlasy. „Tak moc tě miluju.“

„Taky tě miluju.“ Zamumlal, než vydechl a roztřeseně se zasmál. „Nevěřím, že to děláme. Přeju si, abych ti dokázal lépe odolat.“

„Ne.“ Líbilo se mi, jak se poddal. „Teď si sundej kalhoty.“

„Ano, madam.“ Chraplavě se zasmál, slezl z postele, skopl boty a svlékl si džíny.

Než si sundal boxerky, šel ke dveřím a tiše je zamkl.

Zakryla jsem si ústa a zamumlala. „Dobrý nápad.“

Podíval se na mě z druhé strany pokoje a pak si pomalu sundal poslední kousek oblečení.

„Můj bože,“ zamumlala jsem. „Jsi tak nádherný.“

Brandt se rozzářil. „To jsem se ti chystal říct.“ Přišel se k posteli a pomohl mi lehnout si.

„Zvládl bych to,“ řekl a líbal mě na těle. „Dokázal bych od tebe držet ruce dál, kdybych musel.“

„Jsi si jistý?“ zeptala jsem se a přirazila k němu boky, když byl u mých stehen.

Nadechl se a zavrtěl hlavou. „Ne… když to zmiňuješ, nejsem si tím vůbec jistý. Díky bohu, že to nemusíme zkoušet, co?“

Pak mě olízl a kroužil jazykem po klitorisu. Zvedla jsem boky a zadrhl se mi dech.

„Ach, bože. Ach bože,“ zasténala jsem.

Mučil mě svým prstem a přidal další. Začala jsem se kroutit. Podívala jsem se na něj a on na mě. Když se naše oči setkaly, jeho tvář byla rozmazaná a dokázala jsem se jen zaměřit na své tělo, když mě zaplavil orgasmus.

Když pominul, Brandt se posadil a zakřenil se, než si utřel ústa. „Bože, miluju tvou chuť, když se uděláš.“

Zakřenila jsem se a cítila se mocně.

Brandt si sáhl do kapsy pro peněženku a vytáhl balíček. Začala jsem se nadšeně smát, protože se to dělo. Nakonec se to stane!

Když byl připravený, chytil mě za zápěstí, zvedl mi je nad hlavu, vzal se do volné ruky a skoro byl ve mně. Ale zarazil se a vydechl. Po tváři mu stékal pot.

„Zlato, bude to v pořádku.“

Vydechl, zavrtěl hlavou a slezl ze mě.

„Ne, takto ne. Budeš nahoře. Pořád se hodně bojím… potřebuju, abys vše kontrolovala a šlo to lehce.“

Zarazila jsem se a mrkla na něj. „Ale nedovoluješ ženám –“

Umlčel mě prstem přitisknutým na rty. „Když budu v tobě, zvládnu to.“ Políbil mě. „Můj problém s matkou se nedá porovnávat s tím, jak se bojím toho, abys znova neměla mrtvici. A kromě toho.“ Pokrčil rameny. „Mám pocit, že to nebude tak hrozné, když se nakonec udělám do tebe.“

Byla jsem ráda, že byl ochotný to takto zkusit a věřil mi, že mu dokážu pomoci s jeho problémy. Tak jsem přikývla: „Dobře. Budu nahoře.“

Přetočil se a vzal mě sebou.

Když jsem seděla na jeho klíně, držel mě za bok. „Jsi v pořádku?“

„Ach, jo.“ Třela jsem se klitorisem o jeho erekci. Bylo to úžasné. Takto to bylo divnější, ale líbilo se mi, že jsem se mohla dívat, jak leží pode mnou a chce víc.

Kousla jsem se do rtu a byla nervózní. Chtěla jsem být dobrá a nechtěla, aby to v něm něco vyvolalo. Nedokázala jsem ovládat své tělo tak, jak bych chtěla, ale Brandt mi pomohl, naváděl mě a držel.

Byl velký, když se do mě zatlačil. Zadržela jsem dech, kousla se do rtu a mé tělo si na něj zvykalo, než… ach, svatá hosano. Byl ve mně.

„Ach můj bože, chybělo mi to.“

„Jo,“ souhlasil a pokrčil kolena, aby mi podepřel záda. „Ach, sakra. Jo. Taky mi to chybělo.“

Zakřenila jsem se na něj, zvedla se a sklouzla po jeho délce. Zaklonil hlavu a zasténal.

Bylo fascinující sledovat jeho tvář a vidět všechno to vzrušení.

„Miluju tě,“ řekla jsem.

Díval se mi do očí. „Taky tě miluju. Nevěřím, že to opravdu děláme.“

Přikývla jsem a zatnula zuby, když zasáhl místo, ze kterého mě rozbrnělo celé tělo. „Ach bože. Přesně tam. Tam.“

Brandt zvedl boky a znova narazil na to místo. „Tady?“

Kousla jsem se do rtu a přikývla. „Mmm hmm.“

Bez slitování se dotýkal toho místa, třel jej znova a znova, než jsem se začala svíjet. „Brandte,“ vykřikla jsem a vrcholila s dalším přírazem.

„Kurva, já…“ ani to nedořekl. Zasáhlo jej to taky.

Užívali jsme si tu chvilku, než u nás obou orgasmická vlna polevila. Pak jsem vydechla.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, dělal si starosti.

Zasmála jsem se. „Cítím se úžasně.“ Připadala jsem si uvolněná jako nudle. Zakřenila jsem se a zajímalo mě: „A co ty? Jsi v pořádku?“

Usmál se na mě a v úžasu otevřel oči. „Jo. Ježíši,“ vydechl a pohladil mě po prsou. „Proč jsem to nezkusil takto už předtím?“

Rozzářila jsem se na něj. „Protože jsi čekal na mě.“

Sklouzl mi rukama po hrudníku, až nakonec držel v dlaních mé tváře. Pak se mi zadíval do očí a zamumlal: „Zatraceně správně.“