OH - 7. kapitola

Překlad: Lusesita

Emma

Zhroutím se, pohřbím obličej do jeho hrudi a přitisknu se k němu. Nevím, jestli je to stresem, nebo faktem, že jsem psychicky i fyzicky vyčerpaná, ale všechno co chci je přitisknout se k němu a nechat ho, aby se o mě postaral.

„Zlato, nadechni se kvůli mně a uklidni se,“ řekne potichu a já se snažím, opravdu snažím, ale uniká mi další vzlyk. Tak mě zvedne do náručí a vykročí. Slyším za námi tátu, jak se ptá, kam jdeme a pak zavrčí něco o tom, že by to měl nechat na něm. Měla bych se přestat chovat jako idiot a říct tátovi, že jsem v pořádku, ale ty hloupé slzy se nezastaví ani na tak krátkou dobu, abych se mohla nadechnout.

„Bude v pořádku?“ Slyším, jak se zeptá nějaká žena, zkouším zvednout hlavu, když mi Liam položí ruku na krk, abych nechala hlavu na jeho hrudi.

„Bude v pořádku. Jdi si promluvit s jejím otcem.“

„Jmenuje se Phil a má matka je Louise.“ Řeknu oběma.

„Neplatíš mě dost za takové sračky,“ reptá ta žena a já jsem ještě zvědavější, pokračujeme v cestě a já slyším, jak se za námi zavřou dveře, položí mě na tu nejměkčí postel na světě a podívá se na mě. Chyběla jsem mu. Vím, že jsem mu opravdu chyběla, ale když ho mám u sebe, obklopená jeho vůni, tělem přitisknutým k mému, vím, že si jen nalhávám, že bych mohla zůstat daleko od něj.

Rukama jemně drží můj obličej a prohlíží si mě. „Uklidni se, Em, jsi v bezpečí.“ Roztřeseně se nadechnu a pak znovu, nakonec se uklidním dost na to, abych mohla normálně dýchat. „Proč jsi mi neřekla, co se ti stalo?“ Zeptá se a já od něj odvrátím hlavu.

„Možná ze stejného důvodu, proč jsi mě ty držel v nevědomosti, kým ve skutečnosti jsi.“ Odpovím mu a pokrčím rameny.

„Měla jsi mi to říct.“

„Proč, co by to změnilo?“ Otočím hlavu a pohlédnu na něj.

„Mohl jsem být víc opatrný, zlato. Mohl jsem-“

„Řekl bys mi, kdo jsi?“ Zeptám se opatrně, jeho tvář se ke mně přiblíží.

„Mohl jsem se o tebe lépe postarat.“

„Ale neřekl bys mi, kdo jsi.“ Zopakuju naštvaně.

„Asi ne.“

Snažím se zvednout a setřást ho, ale jen mě chytne za zápěstí a drží mi je nad hlavou.

„Přestaň. Zraníš se,“ vyštěkne, ale já se nadzvednu a zasyčím do jeho tváře.

„Slez ze mě.“

„To se kurva nestane.“

„Vypadni ze mě, hned.“

 „Ne,“ zavrčí a kousne mě do krku, dostatečně silně, aby mé tělo zareagovalo, cítím, jak mi pulzuje klitoris.

„Nebudu tě sdílet s celým světem. Jsi jen moje. Dal jsem jim sebe, ale v žádném zkurveném případě jim nedám tebe.“

„Na to už je pozdě! Kvůli tobě si každý myslí, že mě zná!“ Křičím mu do tváře.

Pusu přitiskne na mojí a ukradne mi dech. Zuby mi okusuje rty, povzdechnu si a otevřu pusu. Pak mě opravdu políbí a vezme tím poslední zbytky vůle, která mi zbyla.

Odtáhne ústa a já zakňučím, položí čelo na mé. „Jsi moje Emmo, celá. Každý kousek tebe je můj a oni zkurveně nedostanou víc, než už dostali. Je mi jedno jestli tě tady budu muset zamknout. Odteď už se k tobě nedostanou.“

„Liame,“ zavřu oči, přeju si, aby to bylo tak jednoduché, aby měl takovou moc, ale vím, že nemá. Vím, že jakmile se drby dostanou na světlo, budou tu navždy.

„Teď mi řekni, co se ti stalo.“

„Ne.“

„Jsi se mnou v bezpečí. Prosím, řekni mi to.“

„Jsem si jistá, že už jsi o tom slyšel.“

„Viděl jsem ten článek, ale nečetl jsem ho. Chtěl jsem, abys byla jediná, kdo mi to řekne.“

„Dobře, slez ze mě a já ti to řeknu.“

„Nehnu se, zlatíčko. Chci, abys věděla, že jsem právě tady, až mi to řekneš, nikam nepůjdu a nezáleží na tom, co mi řekneš.“

„Ty jim věříš?“ Zavřu oči.

„Byla jsi panna, Em, takže vím, že cokoli napsali, je to hovadina, ale pořád chci vědět, co se stalo.“

„Fajn.“ Procedím přes zuby, protože vím, že to nevzdá. „Bylo mi šestnáct, když jsme se přestěhovali do Idaha. Když jsme se tam dostali, moji rodiče si mysleli, že by pro mě bylo dobré, kdybych si našla nové kamarády a tak jsem se přihlásila mezi dobrovolníky v kostele. A opravdu mě to bavilo. Jeden z mladých pastorů byl syn starosty. Byl super, zábavný a dobře se s ním povídalo,“ řeknu a on přikývne.

„Pronásledoval mě,“ přiznám potichu a cítím, jak se mi stáhne hruď. „Nevěděla jsem to. Neměla jsem o tom ani ponětí, táta vtipkoval, kolik pozornosti mi věnuje. Když ho táta konfrontoval, všechno popřel a lhal mu. Všem řekl, že jsem ho svedla a že to já jsem jím posedlá. Všichni mu uvěřili, protože byl ženatý, mladý pastor, syn starosty a všichni ho měli rádi. A proč nevěřili mě, ale jemu? Protože jeho manželka, potvrdila, co řekl, a všem ukázala kazetu, na které jsme byli spolu. Jenom já jsem věděla, že na té pásce jsem nebyla já.“

„Já ho zabiju.“

„Můj táta nemohl odejít z práce, nechtěli ho přeřadit, takže jsem byla nucena zůstat v tom městě další dva roky, dokud jsem nedokončila školu a nepřestěhovala se do Londýna. Myslela jsem, že už je to všechno za mnou. Nikdo mě neznal. Nikdo nevěděl, co se mi stalo. Byla jsem jen Emma, Američanka, dokud jsem nepotkala tebe.“

„Neudělala jsi nic špatného a svět se to dozví, až se vypořádám s touto sračkou,“ stojí si pevně za svým. Začnu panikařit, tlačím na něj a snažím se ho setřást.

„Ne!“

„Co když to udělal i jiným dívkám?“ Zeptá se a já sevřu pevně rty k sobě. Hodně jsem o tom přemýšlela, pravděpodobně až moc, jestli takto zničil život i nějaké jiné holce.

„Teď už má děti. Nechci jim ublížit. Jen chci, aby to skončilo.“

„Co s tebou mám dělat?“ Prohlíží si můj obličej a zavrtí hlavou. „Zamiloval jsem se do té nejtvrdohlavější ženy na světě.“ Srdce mi začne prudce bít.