MH - 4. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Centrum sestávalo z jedné dlouhé nízké budovy s červenou cihlovou střechou a několika vedlejších budov roztroušených okolo jako listí na písku. Nemělo to žádný systém a podobalo se to jakémukoliv jinému centru, které Lian kdy na jiných planetách navštívil.

I když vyléčil dva lidi a draka, tak Lian cítil, jak jeho magie opět narůstá, i když jeho tělo volalo po odpočinku. Zbytkové energie do sebe mohl natáhnout jen určité množství, jinak by to mělo nebezpečné následky. Lian by udělal cokoliv, aby se vyhnul bolestivé reakci na příliš vysokou hladinu magie, dokonce by i vzal práci pro muže, který nově definoval slovo IDIOT. Lian doufal, že jednoho dne najde místo, kde by se mu líbilo natolik, aby se usadil.

Taxikář na něj zamával na rozloučenou a poté zmizel v proudu ostatních aut.

Lian vstoupil do budovy, a když se jeho rozpálené podrážky dotkly chladivé dlažby, úlevně si povzdechl. Paráda. Nutně si potřeboval zdřímnout.

„Haló.“

Lian otevřel oči a pohlédl na tmavovlasého štíhlého muže se zvídavýma hnědýma očima. Když kráčel směrem k Lianovi, skoro oranžové vlasy mu létaly do všech stran.

„Haló,“ odpověděl Lian zdvořile.

„Vy musíte být Dr. Blythorpe. Očekáváme vás,“ řekl muž v dobré náladě. „Já jsem Dr. Jashwin Ellerby, ale všichni mi říkají El. Doufám, že budeme přáteli.“

Uchopil Liana za ruku a energicky si s ní potřásl.

„Rád tě poznávám, prosím, říkej mi Liane,“ nabídl. Nebyl si jistý, jestli budou přáteli, ale rozhodl se, že tomu muži věnuje malý úsměv. Než si ho připustí k tělu, musel zjistit, jak moc Ellerby podporuje chování svého nadřízeného.

El s ladným půvabem stáhl Lianovi z ramene tašku a přidal ji ke své. Když Liana vedl vstupní halou, rozhlédl se kolem. Lian si říkal, jestli El někoho hledá, protože to opakoval na každé křižovatce chodeb, kterou minuli.

„Máš pokoj jen pro sebe. Všichni doktoři to tak mají. Ostatní spí po dvou nebo po třech.“

El se zastavil před jedněmi dveřmi v koridoru plném bílých dveří a vrhl na Liana úsměv. „Vidíš,“ ukázal na malou měděnou tabulku s nápisem Dr. Lian Blythorpe.

Lian si pomyslel, že je to docela zbytečná práce s tabulkou pro někoho, kdo tu bude jen pár měsíců.

„Tady budeš bydlet.“ El pobídl Liana dovnitř. Když vstoupili, uviděl Lian malý pokoj s jednou postelí, komodou a psacím stolem. Nebyl to žádný luxus, ale už byl na horších místech. Ulevilo se mu, když uviděl podél zdi vyrovnaná svá zavazadla.

„Navrhuji, abys s tím vybalováním počkal. Zavedu tě nejdřív k Bournovi. Nerad čeká.“ Elův tón hlasu předpovídal hrozné věci, kdyby přišli pozdě.

„Jdi napřed.“ Lian si nechtěl Bourneho rozhněvat hned od začátku. Předpokládal, že až upozorní na jeho špatnou praxi, tak ho ten muž bude nenávidět dostatečně.

Když procházeli dlouho chodbou, Lian nikde nikoho neviděl. Kde byli pacienti? Že by je odstrašila sterilita celého místa?

El se najednou zastavil před vyřezávanými dřevěnými dveřmi. „Malá rada. Nic si s tím velkým mužem nezačínej. Bourne je osel, ale svou práci umí. Většinou.“

Lian přikývl, a následoval Ela dovnitř přímo k velkému stolu, za kterým seděl obézní tmavovlasý muž spolu s dalšími čtyřmi lidmi; tři muži, oblečení jako saniťáci a jedna zrzavá žena se studenýma, černýma očima. Lian nepochyboval o tom, kdo to tu řídí. Z Bourna prosakovala autorita.

Uprostřed stolu ležel velký výběr občerstvení. Bylo tam víc jídla než, co měli lidé na planetách, kde Lian pracoval, na celý den. Mrhání nesnášel.

„Dr. Ellerby, kohopak to tu máme?“ Obr skoro zakřičel a jeho hlas rezonoval v místnosti.

Jelikož Lian věděl, že ten muž jeho příchod očekával, nijak ho jeho předvádění neuchvátilo. Zřejmě bylo určeno k tomu, aby ho zastrašilo a před ostatními ponížilo. Ale Lian pracoval na nejtvrdších klinikách galaxie. Pokud neměl jeho protivník v ruce zbraň, tak ho nemohl zastrašit.

„Dr. Bourne, to je Dr. Lian Blythorpe, náš nový lékař. Pokud si vzpomínáte, je léčitel a studuje plodnost draků.“

„Výborně.“ Tmavé oči na něj zíraly se odstrašující intenzitou. „Těšíme se na vaše výsledky. Samozřejmě, že jako nejdůležitější medicínské zařízení na planetě si nemůžeme dovolit někoho, kdo by se zabýval jen výzkumem. Očekáváme od vás, že po dnešní akci brzy ráno se nahlásíte na Dračí pole jako léčitel dobrovolně.“

Bournovi průvodci se ušklíbli.

Lian mlčel. Později si v klidu promluví s Maurekem. Bourne věděl, že Lianův výzkum financoval Lékařský svaz. Zřejmě si myslel, že během své přítomnosti bude Lian pracovat i jako lékař. Lian to nekomentoval, ale v duchu si připsal poznámku na dlouhý seznam Bournových přestupků. Pokud nebude dodržovat svůj slib, tak podá oficiální žádost, aby Bournovi odebrali licenci.

„Rád bych pomohl,“ pronesl Lian jemně. „To se mi bude hodit do výzkumu.“

Bournovi lidé se rozesmáli. Jeden z nich se Lianovým směrem zašklebil. „Nebyli ti poslední tři léčitelé sežráni?“

„Ano.“ Štíhlý muž se potěšeně usmál. „Draci nemají rádi, když si doktoři něco začnou s jejich jezdci, o drakodlacích nemluvě.“

„Jak trefné.“ Další muž, který se tomu prvnímu dost podobal, věnoval Lianovi něco, co zřejmě považoval za svůdný úsměv. „Vsadím se, že tady náš nový doktor je natolik mužem, že ten job zvládne.“

Fuj.

Lian se rozhodl komentáře ignorovat a soustředil se na Bourna. Ti ostatní byli pouhou dekorací. Znal ten typ přikyvujících panáků, kteří se lepili na kohokoliv s mocí. Na svých cestách jich potkal stovky. Nestáli mu ani za čas ani za pozornost.

„Zítra ráno se hlas u Maureka. Pěkný večer, doktore,“ rozkázal Bourne.

„Děkuji, pane.“ Až Bourna vyhodí, Lian si to užije.

Nepochyboval, že problémy v medicínském zařízení pocházely od tohoto chlápka. S Maurekem se domluví na nějakých pevných časech s výjimkou akutního případu.

Když se za nimi zavřely dveře, vyměnil si pohled s Elem.

El mu věnoval široký úsměv. „Slyšel jsi toho muže, máme si užít pěkný večer.“

***

Nevair se zamračil na svého asistenta. „Měl bys být na mé straně, Tresi.“

Tres se také zamračil.

„Nemůžeš sebrat nějakého chlapa jen tak na ulici a rozhodnout se, že si ho ponecháš. Nic o něm nevíš. Nemůžeš si aspoň prohlédnout lidi, co jsme pro tebe vybrali? Víš, kolik námahy to stálo najít pro tebe perfektního partnera?“

Duchovní Rada strávila poslední tři měsíce tím, že hledala pro Nevaira odpovídající partnery.

„Nechci je vidět.“ Tvrdohlavě zaťal čelist, abych v sobě zadržel agresivitu, která se ho zmocňovala. Na někoho, kdo byl známý svým klidem, ho jeho vnitřní drak pobízel k tomu, aby zmlátil a zničil každého, kdo by se mu chtěl postavit do cesty.

Náš. Náš druh. Jeho drak na tom trval.

„Jak to můžeš vědět?“, nevzdával to Tres. „Máme mnohem víc možností na výběr. Muži, ženy, různé rasy a z různých poměrů a zázemí. Ještě ses s nimi ani nesetkal. Aspoň se na ně běž podívat.“

„To nemusím. Můj drak už se rozhodl. A to rozhodnutí je konečné.“ Nevair přimhouřil oči, aby svého přítele odradil od komentářů.

„Nebudeš si jistý, jestli je to tvůj druh, dokud s ním nebudeš mít sex,“ trval na svém Tres.

Nevair se odvrátil. Tres zasyčel. „To jsi neudělal! Jak jsi mohl! Celé ty roky nic a to všechno zahodíš kvůli nějaké aférce!“

Z Nevairova hrdla se ozvalo burácivé vrčení. Do rtů se mu zabořily tesáky. „To není žádná aféra. Je to můj druh, a jestli to nedokážeš akceptovat, tak si budeš muset možná najít jinou práci. Kromě toho jsi mi celé ty roky nadával, že nemám žádný sex.“

„Ano, ale ne s nějakým cizincem, kterého jsi vyzvedl ve vesmírném přístavu!“, křičel Tres.

„Ale nějaký cizinec na konferenci je jako v pořádku?“ Tresovy námitky nedávaly smysl.

Nevair si myslel, že jeho přítel bude mít radost, a jeho negativní reakce ho velmi zklamala.

Tres pobíhal po pokoji sem a tam. „Chtěl jsem, abys měl sex, a až bys potkal svého druha, tak bys věděl, co dělat. Nenapadlo mě, že se spáříš s prvním mužem, před kterým se svlékneš.“

Nevair pokrčil rameny. „No, tak jsem to udělal.“

Lian byl jeho druh. Nevair o tom nepochyboval, ale musel počkat, až se na Lianových zádech objeví jeho dračí značka, než si ho bude moci legálně nárokovat. Do té doby bude toho muže pronásledovat a plánovat, jak si ho udržet. Doktůrek mu přišel trochu nervózní.

Tres si pravou rukou prohrábl vlasy. „Co teď budeš dělat?“

„Pozvu ho na večeři,“ prohlásil Nevair, spokojený se svým plánem. Když bude mít štěstí, tak Lian zůstane i na snídani.

Tres se odmlčel. „Doufám, že víš, co děláš. Pokud Rada půjde proti tvému druhu, tak to může špatně skončit,“ varoval ho.

Nevair se narovnal do celé své výšky. „Zasvětil jsem své Bohyni celý svůj život a duši, ale své srdce mohu dát, komu chci. Mohou mi pomáhat radami, ale Rada mi nemůže rozkázat, s kým se mám spářit nebo ne.“

Na Tresově tváři se znovu objevil úsměv, ale na okrajích byl spálený jako připečený toast. „Kdysi jsem doufal, že to budu já.“

„Já vím.“ Nevair se ani nesnažil skrýt, že o jeho snech věděl. Nechtěl Tresovy pocity pošpinit tím, že by se tvářil, že o nich netušil. „Ale vždy jsme byli jen přátelé.“

„Někteří tvrdí, že by z nás byli ještě lepší milenci,“ odvětil Tres s raněným výrazem.

„Někteří ano, ale já ne.“ Většinu času se Nevair snažil špatné zprávy zmírňovat. Ale tentokrát to musel říct naplno.

Tres přikývl a Nevair v přítelových očích viděl, jak jeho sen o společném životě bledne. „Jestli toho muže chceš, tak tě v tvém nároku před Radou podpořím.“

Nevair se usmál úlevou. „Děkuji, Tresi. Bylo by mi líto, kdybych kvůli tomu ztratil přítele.“

Hádka Nevaira bolela. I když k Tresovi nechoval romantické city, jejich přátelství si vážil a nechtěl ho ztratit. Jeho drak vrčel nespokojeností, protože byl Lian daleko. Oba dva chtěli mít hezkého doktora zpátky v náruči.

Jakmile měl chvilku čas, tak vyhledal Lianovo číslo.

„Haló?“ Hluk v pozadí způsoboval, že Lianův hlas zněl tlumeně.

„Liane?“

„Ano?“

„Tady Nevair. Doufal jsem, že bys se mnou povečeřel.“ Zatraceně, měl zavolat dřív.

„Promiň, Nevaire. Právě jsem na cestě s jedním doktorem, ale povečeřel bych s tebou rád jindy.“

Zklamání Nevaira zasáhlo jako šíp. „To je v pořádku. Zavolám jindy, až nebudeš tak zaměstnaný.“ Jeho dračí polovina zuřila.

„Hej, Liane, pojď tančit,“ ozval se nějaký hlas v pozadí.

V hlavě se mu objevil obraz někoho jiného, jak se při tanci o Liana otírá, a Nevair vybuchl. Rozbolely ho prsty, jak se prodlužovaly v drápy. Než se proměnil úplně, ještě stačil vykřiknout: „Liane, utíkej!“ Poslední slovo už zavrčel.

„Co?“, zeptal se Lian.

Komunikátor spadl na zem a při dopadu se rozlétl na kusy. Zbytek dokonala dračí tlapa, která na něj šlápla. Nevair zaklonil hlavu a zařval.

***

Když se spojení přerušilo, Lian hleděl udiveně na svůj komunikátor.

„Nějaký problém?“, zeptal se El a pozoroval jeho výraz.

„Ano. Ne… já nevím.“ Lian Elovi převyprávěl svůj rozhovor s Nevairem.

Elovi zaskočilo. „Nevair, jako ten Mluvčí bohyně, duchovní vůdce? Ten Nevair?“

Lian přikývl. „Nevíš, proč mi řekl, abych utíkal?“

„Zatraceně!“ Elovy oči začaly panicky prozkoumávat okolí. „Nevair je vůdcem nejen proto, že je tak blízký bohyni, ale také proto, že jeho vnitřní drak je mnohem silnější než u ostatních. Jestli ti řekl, že máš utíkat, tak to může znamenat jen to, že…“

Ozvala se hlasitá rána a lidé začali křičet a utíkat.

Lian se při zvuku zvířecího skřeku otočil.

„Zatraceně! Proměnil se a jde si pro tebe.“ El se od Liana odtáhl. „Neměj mi to za zlé, kamaráde, ale já nechci být dnes sežrán.“

Lian hleděl na obrovského pestrobarevného draka, jak dupe po baru. Jakoby zamrzl, nemohl Lian pohnout ani rukama ani nohama. Úplně ztuhl zděšením. Draci na tréninkovém poli nebyli ani zdaleka tak strach nahánějící, a také nešli přímo po Lianovi. Když se obrovská hlava otočila jeho směrem, všechny pochyby o tom, kdo byl cílem, pominuly.

Na Liana se spokojeně upíraly známé zelené oči.

„Podívej, co jsi udělal,“ začal ho peskovat Lian a doufal, že zněl odvážněji, než se cítil.

Oči draka trochu ze své spokojenosti ztratily. Bestie se k němu sklonila s výrazem odkopnutého štěněte, které Lian kdysi jako dítě měl.

„Jsi teď šťastný? Máš radost ze škody, kterou jsi způsobil?“ Lian mávnul rukou a ukázal na bar. Neměl ponětí, jestli mu drak rozuměl, ale aspoň to zkusil. Koneckonců, to nejhorší, co mohl zjistit, by bylo, že by z něj byla excelentní dračí pochoutka.

Drak položil svou ohromnou hlavu na zem vedle Liana. Chvíli čekal, jestli to není nějaký trik, ale touha v dračích očích byla výmluvná.

„No tak dobře.“ Natáhl se a poškrábal draka přímo na jeho nozdrách. Zvíře si spokojeně povzdechlo. „Ale ještě stále se zlobím.“

Když uslyšel draka zakňučet, protočil oči. „To je mi jedno. Škodu zaplatíš.“

Lian draka hladil a ten jen blaženě mručel. Liana napadlo, jestli bude Nevair nahý, až se promění zpátky do lidské podoby. Než se mohl zeptat, přispěchal do baru štíhlý blondýn.

Při pohledu na draka, který vedle Liana klidně ležel, se blondýn s výkřikem zastavil. Přimhouřil oči a upřel pohled na Liana. „Ty musíš být Lian.“

„Ano.“

„Trestair Dragonwing, Nevairův asistent. Můžeš mi říkat Tres.“

Lian se natáhl přes dračí čumák a potřásl Tresovi rukou. „Lian Blythorpe.“

„To není dračí jméno.“ Trestairův uštěpačný tón postavil Liana do defenzívy.

Nevěděl, co způsobilo, že byl Nevairův asistent vůči němu tak nepřátelský, ale neustoupil ani o krok.

„Ne, to není.“ Lian považoval Trese za nezdvořilého, ale pokud byl Nevair na tom týpkovi závislý, tak nechtěl způsobit žádný konflikt.

„Ach,“ Trestair se choval, jakoby odhalil nějaké hluboké, strašlivé tajemství, ale jelikož Lian nikdy netvrdil, že by byl drak, tak si nemohl ani představit, na co ten chlapík myslel.

Lian očekával, že ho bude Tres vyslýchat dál, ale Nevair otočil směrem ke svému asistentovi hlavu a vycenil zuby.

„Je tak nějak uvrčený,“ komentoval to Lian.

„To bude tím, že ještě nejste spojení. Tvá blízkost k nespárovanému muži jeho draka dráždí,“ vysvětlil Trestair, jakoby byl Lian školáček.

Lian se zamračil. „Jak to myslíš, nespojení?“ Při svých studiích o dracích o ničem takovém nečetl.

„Myslí si, že jsi jeho druh, takže každého v tvé blízkosti považuje za potencionální nebezpečí,“ vysvětloval Trestair netrpělivě.

Lianovo srdce vynechalo úder a měl pocit, jakoby se ochladilo. „Můj otec vždycky označoval mou matku za svou družku, ale to mu nezabránilo v tom, aby ji a potom sebe zabil.“ Podle Lianových zkušeností nadělal mystický proces spáření víc škody než užitku.

Tres na něj vrhl soucitný pohled. „To je mi líto. Mnoho kultur má druhy, ale jen pár z nich má dračí krev. Jakmile jsou drakodlaci spárovaní, patří si až do smrti. Pokud jste praví druhové, tak se ti osm a čtyřiceti hodin po sexu objeví na zádech značka.“

„Jaký druh značky?“

„Velký drak, který se bude podobat Nevairově dračí formě,“ pokračoval Tres.

Poprvé v životě Lian chápal, jak se musí všechny ty ženy cítit, zatímco čekaly na potvrzení, jestli byly těhotné nebo ne. Byla to kombinace naděje a děsivého teroru. „Ty si myslíš, že jsem tvůj druh?“ Lian se zeptal draka vedle sebe.

Z bestie vystřelilo světlo a Lian vytřeštěnýma očima pozoroval, jak se v momentě z draka stal Nevair. Nahý člověk.

Působivé!

„Tady!“ Tres mu podával tašku. Lian byl tak rozptýlený pohledem na velkého draka, že si ani nevšiml, že s nějakou přišel. Zřejmě Tres Nevaira sledoval. Lian přemýšlel, jak dlouho dokáže drak svou zvířecí formu udržet.

„Děkuji,“ Nevair tašku převzal, ale svůj žhavý pohled neodtrhl od Liana.

Nevair se rychle oblékl do róby. Přední stranu zdobili vyšívaní draci, což dodávalo jednoduchému šatu luxusní nádech. Jakmile se oblékl, přitáhl si Nevair Liana k sobě a políbil ho. I přes svou nejistotu se Lian objetí podvolil. Při doteku jeho rtů celý zvláčněl, jakoby čekal jen na tento moment.

Lian se zhluboka nadechl. Ještě nikdy nebyl středem takové intenzity. V minulosti přitahoval muže, ale nikdy nikoho, kdo by na něj působil jako tento muž. Nakonec se prosadila Lianova hlava a odtáhl se.

„Nemůžeš se jen tak proměnit v draka a odehnat mé přátele.“ Lian se na sexy muže zamračil, i když každý centimetr jeho těla toužil vrátit se do Nevairovy náruče.

Nevair chytil Liana za boky. „Až budeme pořádně spárovaní, tak budu mít nad sebou lepší kontrolu.“

Lian ustoupil. „Co, když se nechci spárovat, to tě nenapadlo? Co když bylo mým plánem, přiletět, udělat svou práci a poté odletět. Nemohl bych odejít, pokud bych byl spárovaný.“

Nevairova krásná tvář ztvrdla. „Nemáš na výběr. Je to vůle bohyně.“

Lian si založil ruce na prsou. „Možná by se mělo s bohyní promluvit.“

„Rouhání!“, vykřikl Tres.

Lian se s povzdechem od mužů odvrátil.

„Tresi, vrať se zpátky do katedrály. Promluvím si s Lianem.“ Nevairův klidný hlas v Lianovi vyvolal touhu ho kopnout.

„Nemůžu uvěřit, že jsi všechny ostatní možnosti zamítl kvůli někomu takovému.“ Tres vyběhl ven. Jeho dupající kroky se ve skoro prázdné budově ozývaly široko daleko.

Lian neslyšel Nevaira se přiblížit, až když se ho na rameni dotkla jeho ruka.

„Je mi to líto,“ řekl Nevair mírným hlasem.

Lian se otočil. „Co?“

Nevair se sebevědomě zasmál.

„Je mi líto, že jsem ti zruinoval večer, a že jsem tě kousl bez dovolení. Ale víc si dělám starosti o to, že jestli bohyně našemu spojení požehná, tak mě budeš do konce života nenávidět.“

Když si Lian vzpomněl na boje mezi svými rodiči, cukl sebou. Takový vztah mít nechtěl. „Měl jsem děsné dětství. Mí rodiče mě milovali, ale navzájem se nenáviděli. Na mé rodné planetě rozvody neexistovaly a myslím, že otec neviděl jiného východisko, než je oba zabít.“

„To je mi hrozně líto. Chtěl bych, abychom začali znovu.“ Nevair Liana objal. „Jsi přitažlivý, inteligentní a soucitný muž a byl bych velmi šťastný, kdybys byl můj. Mohl bys o tom popřemýšlet a jít se mnou na večeři?“

Lian se zaklonil, aby mohl pohlédnout Nevairovi do tváře. Její vážný výraz vypovídal o tom, že Nevair svá slova myslel upřímně.

„To by se mi líbilo.“ Lian možná v minulosti žádné vztahy neměl, ale aspoň to mohl s tímto mužem zkusit a uvidí se, jak se budou věci vyvíjet dál. Každopádně mu nebude vůbec vadit poznat Nevaira víc. Jestli se Nevair celou dobu šetřil jen pro svého druha, jen aby ho teď Lian odmítl, tak by ho to mohlo poznamenat na celý život. Lian si to nechtěl vzít na svědomí.

„Co takhle dnes v noci?“ Nevair se rozhlédl po převrhnutých stolcích a vrazil pěstí do dveří. „Nemyslím, že budeš ještě chtít tančit.“

„To nezní špatně.“

Personál klubu se pomalu vracel. Všichni se před Nevairem uklonili.

„Vyřiďte majitelům klubu, aby poslali účet za škody do katedrály,“ pronesl Nevair.

„Ano, Svatosti,“ odpovědi všichni zvláštně synchronně.

Lian zavrtěl hlavou a přijal ruku, kterou k němu Nevair napřáhl. „Jsem překvapený, že se vůbec objevili.“

Nevair pokrčil rameny. „Vědí, že zaplatím. A kontrolu neztrácím často.“

Lian pohlédl na osazenstvo a zjistil, že mu věnují víc pozornosti než Nevairovi. Očividně byli na drakodlaky zvyklí, ale Lian pro ně představoval velkou neznámou. „Pojďme.“

Prošli kolem převrácených židlí a stolků a opustili bar. Lianovi vířily v hlavě myšlenky jako splašené. Snažil se přijít na to, jak zapracovat do své vize budoucnosti takovou veličinu jako byl duchovní vůdce planety. Po tragédii jeho rodičů si Lian nikdy nemyslel, že by byl déle trvajícího vztahu schopný a tak nevěděl, jak se s tím vyrovná. Bokem mrknul na dech beroucího muže, který stál vedle něj a věděl, že se o to musel aspoň pokusit.

Nedával pozor, kam ho Nevair vedl, dokud se nezastavili před obrovskou katedrálou. Kamenná budova se tyčila do výšky a Lian zůstal stát. Když tady Nevaira vysadili, tak si ji Lian moc neprohlížel. Ale teď mu pomyšlení na milence, který vede všechny věřící na planetě, zastavilo srdce.

„Nepanikař, poklade,“ uklidňoval ho Nevair a začal ho krouživými pohyby hladit po zádech. Lian si povzdechl.

„Jestli nechceš, tak nemusíme dělat nic. Jen ti ukážu své pokoje a mohli bychom si něco vypít, u toho pokecat a trochu pojíst.“

Lian doufal, že budou dělat i něco víc než jen mluvit. Pohlédl na velkého svalnatého muže vedle sebe, a věnoval mu svůj nejsvůdnější úsměv. „Měl jsem v úmyslu víc než jen mluvit. Jestli chceš být mým partnerem, neměl by sis mě nárokovat?“

Nevair se rozesmál. „Myslím, že už jsem si tě dnes nárokoval pořádně, ale jestli chceš skončit v mé posteli, tak nemusíš říkat dvakrát.“

„To je dobré vědět.“ Lian se usmál. Ještě stále měl k trvalému vztahu výhrady, ale nechtěl promarnit příležitost.

Když ho Nevair vedl skrz velkou halu, Lian byl potichu. Zem pokrývaly modlitební dečky, mnoho z nich bylo obsazených věřícími, kteří přišli i s dary pro bohyni, aby jim požehnala.

„Myslíš, že opravdu naslouchá?“, zeptal se Lian. Už navštívil nespočet planet, kde vládla chudoba a strach a tak o úmyslech bohů dost pochyboval.

Nevair vrhl na Liana pohled, ale pokračoval v cestě. „Některé bohyně naslouchají víc než druhé. My máme bohyni, která ráda pomáhá,“ odpověděl Nevair opatrně.

Lian si odfrkl.

„Jsem její duchovní, ale ani já někdy nedokážu její cesty pochopit. Někdy musí dojít i k válce, aby lidstvo a dračí plémě dostali lekci. Neříkám, že si lidé nezaslouží bohatství a šťastný život, ale myslím, že nejdřív se musíme plno věcí naučit, než budeme jako lid prosperovat. Jeden z našich králů se oženil se synem naší bohyně. Vypadá to, že ji považuje za otravnější než cokoliv jiného.“

„Myslím, že to si myslí o svých rodičích většina dětí.“ Lian zamrkal, aby se zbavil náhlých slz v očích. Ať už ho matka otravovala jakkoliv, velmi se mu po ní stýskalo a její nepřítomnost vnímal jako otevřenou ránu v hrudi.

Nevair zavedl Liana za kazatelnu k něčemu, co vypadalo jako nekonečné schodiště.

„Proč si tu nenainstaluješ elektrický výtah?“, postěžoval si Lian.

Nevair se rozesmál. „Někdy je to jediné cvičení, ke kterému se během dne dostanu. Udržuje mě ve formě.“

„Ach.“ Lian se na poslední chvíli zarazil, aby Nevairovi nenabídl tolik sportu, kolik by chtěl. Když vystoupali nahoru, otevřela se před nimi dlouhá chodba. „Mé pokoje jsou až na konci,“ mávl rukou Nevair.

Zatímco procházeli kolem portrétů, Lian neodolal, aby se nezeptal. „Takže, předpokládám, že to jsou dřívější vůdci?“

„Ano a mí předkové. I když moje pozice nemusí být dědičná, patří to k jedné z mála věcí, která se už po generace předává z otce na syna.“

„Ale ty jsi gay. Linie s tebou skončí, ne?“ Lian nechtěl slyšet, že Nevair plánuje mít děti s nějakou pěknou dračicí.

Nevair pokrčil rameny. „Můj otec také dával přednost mužům. Měl sex se ženou, aby linie pokračovala. Až nastane čas, tak nechám svým spermatem uměle oplodnit vhodnou dárkyni. Můj otec svého pravého druha nikdy nenašel, takže mu to bylo jedno. Já jen doufám, že mě nepotká stejný osud.“

„Promiň, ale to mě zajímá i z profesního hlediska.“ Lian o krok ustoupil.

Nevair se zastavil uprostřed haly. „Jestli jsme opravdu druhové, tak to bude celé na tobě. Chci děti, ale tebe chci víc. Nehledě na to, že to je tvůj úkol dozvědět se víc o naší plodnosti. Tvé otázky mě neurazí.“

Lian souhlasně přikývl. Nikdy o dětech jako o možnosti neuvažoval. Což bylo hloupé vzhledem k množství rodinných příběhů, se kterými se setkal, ale nikdy na ně nepomyslel v souvislosti se sebou.

„Budeme si s tím dělat starosti, až ten problém nastane,“ uzavřel to nakonec.

Nevair Liana objal jednou rukou a vedl ho dál chodbou. Nevairovy pokoje nebyly to, co by Lian očekával. Ani přehnaně luxusní, ani skromné. Něco mezi tím. Kamenné zdi dodávaly prostoru strohost, ale velká postel s hedvábnými prostěradly a tlustým kobercem křičela, že zde bydlí muž, co má rád jemnost. Jednu stěnu pokrýval high-tech komunikační obrazovka a v rohu stál malý psací stůl.

„Milé,“ zhodnotil to Lian.

„Děkuji. Všechny mé knihy a větší pracovní stůl jsou v mé kanceláři. Tady spím.“

Podle toho, co Nevair Lianovi vyprávěl, tak tu postel ještě nikdy nepoužil pro nic jiného. „Chceš mi pomoct postel pokřtít?“

Nevairův úšklebek přivolal zpátky Lianovu nervozitu. Přemýšlel, jestli by to bohyně nepovažovala za rouhání, kdyby měli sex v katedrále.

„Je to v pořádku? Není to proti předpisům přivést si někoho do katedrály za účelem sexu?“

Nevair zavrtěl hlavou. „Ostatní v mé pozici mají rodiny, které zaplňují celé horní patro. Jsem si jistý, že k tomu museli mít sex.“

Lian se úlevou rozesmál. „Dobře. Nechci způsobit nějaký skandál.“ Nevadilo mu být v Nevairově posteli, ale nechtěl mu zkazit pověst tak, že by ho odvolali nebo tak něco. Taky nechtěl dávat Bournovi munici na útok proti němu.

Jemný polibek ho vytrhl z myšlenek. „To bude dobré. Nevěděl jsem, že jsi takový mudrlant.“

„To nejsem, ale obvykle se s věřícími lidmi nestýkám.“ Lianův postoj k bohům či bohyním byl velmi pragmatický. Raději se lidem, kteří po něm chtěli, aby viděl věci jejich pohledem, vyhýbal. „Nemusím konvertovat na tvou víru, nebo tak něco?“

Nevair se zrovna naklonil k dalšímu polibku a strnul. „Očekávám od tebe, že příležitostně navštívíš mši. Nemusíš být stejného vyznání jako já, ale občas bude zapotřebí, aby ses tam objevil. Máš vlastní náboženství?“

„Ne, nejsem moc věřící.“

Nevair se rozesmál. „To mi přijde zajímavé, že mě bohyně spojila zrovna s člověkem, který ji neuctívá.“ Nevair uchopil Liana za zápěstí. „Naše rozdíly vyřešíme později. Momentálně tě chci vidět nahého a poté nám objednám něco k jídlu.“

„Už jsi mě nahého viděl,“ řekl Lian.

„Moc dobře si nevzpomínám. Nejraději bych tě prozkoumal znovu,“ zavrněl Nevair a Lian ztvrdl.

Lian se rozhodl připojit se ke hře a pomalu si svlékl košili. Byla to jeho nejoblíbenější košile z morowišského hedvábí, kterou navrhla malá skupinka starých dam, které celý život strávily studiem umění tkaní. Byla neskutečně drahá, ale pokaždé, když ji měl na sobě, pomyslel si, že stála za každý kousek zlata.

„Ta košile se mi líbí,“ komentoval to Nevair, když ji Lianovi pomáhal přetáhnout přes hlavu.

„Mě také.“ Lian se spokojeně usmál. Jeho milenec měl vynikající vkus.

Za pomoci Nevaira se rychle zbavil i bot, ponožek, kalhot a spodního prádla. Poté se svlékl i Nevair, a to způsobem, který mu připomínal exotické tanečníky. Cítil jeho rostoucí touhu.

Místo toho, aby Liana odvlekl k posteli, nejdříve ho jemně políbil, skoro zbožňovaně. Lian se na chvíli odtáhl, aby pohlédl na Nevaira. „Chtěl sis ještě povídat?“

„Ne.“ Nevairův úsměv ho zasáhl jako rána do žaludku. „Chci se s tebou milovat. Ale nechci tě honit.“

Lian si oddechl. Říkali si, že si promluví, ale o čem chtěli mluvit? Jestli byli druhové, nebo ne, na tom by mluvení nic nezměnilo. Zatraceně, potřeboval víc Nevaira, než povídání o budoucnosti.

„Hej! Nech toho!“ Když ho vzal Nevair do náruče jako nějakou nevěstu, Lian vykřikl. „Nejsem holka,“ zamumlal a cítil se hloupě.

„Ne, ale jsi můj muž a já dávám na svoje věci pozor.“

Lian netušil, jak se má cítit, být označen jako věc, ale rozhodl se, že to za hádku nestojí. Nejdřív sex, stížnosti až potom.

Nevair posadil Liana na postel. Chladná látka ho pohladila po zádech. Nevair se vyšplhal za ním a klesl nad Liana na všechny čtyři. Když se předklonil, aby ho políbil, jejich tvrdé penisy se o sebe otřely.

„Hmm.“ Lian zatnul prsty touhou dotýkat se Nevaira a přitáhnout si ho blíž. Bohužel neměl Lianův milenec jeho zkušenosti. Nevair potřeboval čas na jeho prozkoumání a poučit se o těle jiného muže. „Dotkni se mě!“, vyzval Lian Nevaira.

Sice mohl plánovat, že bude trpělivější, ale nemohl zabránit pohybu svých boků, aby zvýšil tření.

„To mi ani nemusíš říkat, Baby,“ zavrčel Nevair. „Postarám se o tebe.“

Když Nevair uchopil Lianovu erekci do dlaně a začal ho třít o svůj penis, Lian vytřeštil oči.

„Gel,“ zavrčel Lian, když se jejich suché penisy o sebe otřely. „To ulehčí tření.“

„Dobrý nápad,“ souhlasil Nevair.

Když ho Nevair opustil, aby se natáhl po tubě s gelem na svém nočním stolku, Lian potlačil zavrčení. Jak si toho předtím Lian mohl nevšimnout, to nechápal. „Máš tu často návštěvy?“, zavtipkoval.

Nevair strnul. „To.“ Zašklebil se. „To byla fakt jedovatá poznámka.“

Lian se rozesmál. „A časem se určitě nepolepším.“

Nevair si zhluboka povzdechl. „Myslím, že si budu muset na tvůj děsivý smysl pro humor zvyknout.“

„Myslíš, že se ti to podaří?“, zeptal se Lian. Jeho slova zanikla v zajíknutí, když ho Nevair opět uchopil do ruky a pustil se do přerušené práce.

„Zvyknu si na všechno,“ řekl Nevair, „ale ty si to budeš užívat.“

Lian otevřel ústa, aby se hádal, ale opět z něj nevyšel ani hlásek. Ať už byly Nevairovy zkušenosti jakékoliv, ten muž věděl, jak zacházet s erekcí. Lian sténal a sténal, až došel na konec cesty a výbuch jeho vyvrcholení skončil na jeho břiše a hrudi.

Nevair pustil oba jejich penisy a zhroutil se hned vedle Liana. „To nebylo přesně to, co jsem naplánoval.“

„Měl tvůj dřívější plán něco společného s tím, že mi přivodíš infarkt?“, zeptal se Lian.

„Ehm, hm.“ Nevair Liana vášnivě políbil.

„Škoda. Myslím, že to budeme muset později zkusit znovu.“ Lian poplácal Nevaira po břiše.

„Cvičení je důležité, pokud se chceš vyznamenat,“ pronesl Nevair vážným hlasem, který se určitě, a to by se Lian vsadil, naučil od svých učitelů.

„To už jsem někde slyšel.“ Lian vrhl pohled na své oblečení a přemýšlel nad tím, jestli mu zbylo dost energie na to, aby se oblékl.

„Zůstaň.“

Lian otočil hlavu, aby pohlédl na Nevaira, který mu vracel tázavý pohled. „Jsi si jistý?“

Nevair přikývl. „Není to tak, že by byl náš vztah nějaké velké tajemství. Našel jsem si tě ve své dračí podobě. Jsem si docela jistý, že bulvár ve městě už o všem ví.“

„Hmm, schovat se tady nezní špatně,“ souhlasil Lian. „Stejně se nechci setkat se svým šéfem.“

„Ano, jak jsem slyšel, tak je Bourne pěkný hajzl.“

„Nemá rád draky.“

Nevair přikývl, jakoby mu tato skutečnost nebyla neznámá. „Bourne zná pár opravdu důležitých lidí, kteří tuto skutečnost před králi tají. Mám v úmyslu si s nimi o tom promluvit, ale zatím k tomu nebyla příležitost. Poslal jsem pár dopisů, ale mám pocit, že je veškerá komunikace sledovaná.“

„Teda, to zní spíš jako spiknutí, než jednoduchý případ špatného muže v pozici hlavního lékaře.“

Nevair přikývl. „Na Bournovi je něco podezřelého. Dej si pozor a nenech se využívat. Až se dozví, že jsi můj druh, tak ti to bude buďto ulehčovat, protože si bude myslet, že se tak dostane do mé přízně, nebo ti bude život ještě víc stěžovat, aby dokázal, že je mu to jedno.“

„To si zapamatuji,“ řekl Lian.

Nevair vyklouzl z postele a zašel za dveře, kterých si Lian dřív nevšiml. Někdo dřevo pomaloval tak, že splýval s okolní kamennou stěnou. Když se Nevair vrátil, v ruce nesl měkký, vlhký ručník, kterým Liana pečlivě omyl.

„Na takový servis bych si dokázal zvyknout,“ poznamenal.

„A já bych si mohl zvyknout na to, že to pro tebe mohu dělat.“ Ostrý výraz v Nevairových očích způsobil, že se Lianův vyprázdněný penis opět postavil.

Nevair se usmál. „Myslím, že mě má rád.“

„Já vím. Později ti to ukážu,“ slíbil Lian.

„Dobře. Nejdřív zdřímnutí, pak prohlídka katedrály a jídlo.“ Nevair rozevřel náruč, aby v ní Liana přivítal.

„Ujednáno.“ Lian se přitulil k Nevairovi. Brzy ho náročná cesta a události dne dohnaly a Lian usnul.