MC - 1. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Když vesmírná loď prolétala mořem meteorů, celá se otřásala a Colton Lanx sevřel prsty konzolu, jakoby se tím chtěl udržet naživu. Velká planeta, která se k nim zprava rychle blížila, ho vyděsila. To nebyl kurs, který zadával. Nějakým způsobem se odklonili od původní trasy.

„Jsme příliš blízko!“

„Nebuď idiot!“, zavrčel kapitán Jael. „Sám jsem to propočítal.“

Coltův vztek rostl. „Co tím myslíš, že jsi to sám propočítal?“ Vztek zcela potlačil jeho strach. Strávil hodiny práce, aby se ujistil, že bez problémů prolétnou mezi Dragaitem a ostatními planetami, měsíci a meteory v okolí. Sebemenší chybička mohla vést k tomu, že by je přitáhlo gravitační pole velké planety. Každá změna Coltových propočtů mohla skončit katastrofálně.

„Těm tvým výpočtům jsem nedůvěřoval, takže jsem tam zadal svoje.“

Jaelův sebevědomý tón hlasu přiměl Coltona, aby se kousl do tváře. Ucítil krev. Jeho sebeovládání, které bylo i v dobrý den dost na hraně, se pod tlakem zhroutilo. „Ty máš diplom v řízení vesmírných lodí, kapitáne?“

Ani se nesnažil ostrý tón svého hlasu skrýt. Pokud věděl, tak měl kapitán pouze diplom z managementu a bělení zubů. Ani jeden z nich nedával kapitánovi schopnost správně propočítat každý bod v prostoru.

Kapitán se urazil. „Dej si pozor, Lanxi. Každý idiot umí zadat pár čísel. Loď udělá celou práci za nás. Nepotřebuji nějaký podepsaný papír, abych dělal tvůj job.“

Colt věděl, že je kapitán hloupý, ale nikdy si to neuvědomoval tolik, jako dnes. Jaelovy poznámky k jeho tréninku si nevšímal. Po dvou měsících na palubě ho nemohl kapitánův názor na navigátory překvapit.

Colt si dával pozor, aby mu nebylo vidět na ruce, když diskrétně zmáčkl ukazováčkem tlačítko nahrávání. Pokud narazí, tak ho z toho Jael obviní, i když to on sám změnil jeho propočty. Rychle očima provedl kontrolu Jaelova zadání. Po tomto letu bude potřebovat zubaře, pokud ho ovšem nezabije srážka. „Zadal jste špatnou letovou dráhu!“

„Tak to oprav! K čemu tě tu, k čertu, mám?“, kapitánův hlas dosáhl hranice únosnosti.

Colt zamručel a zoufale se snažil zadat nové koordináty. Ale než mohl stisknout pár tlačítek, rozsvítily se na panelu varovné kontrolky.

Siréna oznamující kolizi začala řvát a upozornila tak posádku na nebezpečnou blízkost planety Dragait.

Kdyby kapitán Colta včera poslouchal, tak by se do této situace nikdy nedostali. Stále Jaelovi opakoval, že jsou příliš blízko gravitačního pole planety, ale kapitán jeho radu ignoroval. Protože chtěl vidět planetu Dragait, kde vyrůstal jeho otec, ale nikdy se tam nevrátil, dál se Jaelem nezabýval. Místo pěkného průletu kolem se zajímavými fotkami budou díky změně kursu rozmačkáni gravitačním polem planety. Možná měl jeho otec pravdu, když to nazýval nebezpečným plánem.

Coltův otec, Seltin Lanx opustil Dragait jako mladý muž a vždy tvrdil, že toužil objevovat hvězdy. Možná by mu Colt i věřil, kdyby otec, když se ho zeptal, proč se nikdy nevrátil, vždycky nezměnil téma.

Coltovi rodiče byli už v době jeho narození vesmírnými cestovateli a poté, co je Colt opustil, aby navštěvoval školu svého výběru, ve svých cestách pokračovali. Ještě nikdy neviděl tak zamilovaný pár, jako byl jeho otec s matkou. Spárovaní draci, tak mu to otec vysvětloval. Možná Colt někdy také potká svého opravdového druha. I když se neproměňoval v draka jako jeho otec, toužil po stejném poutu, jaké spolu sdíleli jeho rodiče. Ale žádný z mužů nebo žen, se kterými si vyšel, se tomu ani nepřiblížil.

Colt hned po škole nastoupil do Gildy a chtěl ve svém studiu vesmíru pokračovat. Hlavním programovým bodem Gildy bylo působit mezi světy jako zprostředkovatel lodních tras a mediátor politických sporů. Bohužel kapitán se s touto náplní práce vůbec neztotožňoval. Jak se mohl Jael stát kapitánem, bylo Coltovi záhadou. Musel být spřízněn s nějakou velmi vlivnou osobou, jinak by ho jeho posádka od jeho povinností osvobodila nebo umlátila k smrti už před léty.

„Držte se vlevo,“ rozkázal poručík Phelps, Jaelova pravá ruka.

Colt si v duchu myslel, že poručík si nechal svá ústa chirurgicky přišít na Jaelovu prdel. Ani jednou Phelps Jaelovým rozkazům neodporoval, jedno jak byly idiotské.

„Mám to!“, vyštěkl Colt. Rychle se snažil Jaelovy propočty přizpůsobit. Teď nebyl čas učit Phelpse navigovat.

„Zabiješ nás, ty blázne,“ vykřikl Jael.

„Snažím se opravit ty vaše směšné rozkazy!“ Colt bouchl do konzoly, protože počítač odmítal provést jeho zadání.

„Mluv se mnou s respektem, navigátore!“ Jaelova výzva smetla zbytek Coltova emocionálního štítu a nahradila ho lhostejností.

„Budu, ale až si to zasloužíš.“ Colt naťukal do počítače jinou řadu koordinátů, a když to nemělo žádný účinek, frustrovaně zařval. Nic, co vyzkoušel, nepomáhalo. „Momentálně se snažím, abychom nebyli rozdrceni a nezemřeli jsme.“

„Desátníku Talworde, zatkněte navigátora Lanxe za odmítnutí rozkazu,“ poručil Jael.

„Zbláznil ses? Jsme krátce před zřícením a ty si děláš starosti s protokolem?“, vykřikl Colt.

Jaelův flekatý obličej zrudl ještě víc. „Odveďte ho!“

Colt blýskl po Phelpsovi pohledem a poté po Jaelovi. „Jestli nás zabijete, tak vás budu pronásledovat i po smrti!“

Phelps zbledl. Talword sevřel Coltovu paži a táhl ho pryč.

„Až s tebou skončím, tak budeš rád, když ti svěří nějakou nákladní loď!“, křičel Colt, když ho Talword odváděl z můstku.

Admirál Gidy Killan Stanforth donutí Jaela drhnout lodní podlahu, až nahrávku uslyší. Strýc Killan byl důvodem, proč Colt vstoupil do Gildy místo toho, aby se osamostatnil.

„Tu hrozbu sis měl nechat raději pro sebe,“ varoval ho Talword. „Nechceš mít nějakou nehodu, zatímco budeš ve vězení, že ne?“

„Když budu zabit, tak můj strýc, admirál Stanforth zničí každého na této lodi. Ani nechceš vědět, co se stalo s těmi piráty, kteří napadli loď mých rodičů. Na konci prosili o smrt.“ Colt se normálně jménem svého strýce neoháněl, ale jeho trpělivost s touto posádkou byla u konce. Hromada ovcí, vedená idiotem.

Talword otevřel dveře vězení, strčil Colta dovnitř tak prudce, že zakopl a padl na jedinou pryčnu, která tam byla.

„Připrav se, Tale, zřítíme se. Raději bys měl vyhledat záchrannou kapsli, místo toho, aby ses vracel na můstek,“ varoval ho Colt.

Talword se výsměšně ušklíbl. „My to zvládneme. Kapitán Jael nás z toho dostane. Jen se nás snažíš vystrašit.“ Ale výraz jeho tváře říkal něco jiného.

Colt si odfrkl. „Neříkej, že jsem tě nevaroval.“

„Nebudu.“

Talwordův pohrdavý pohled Colta neuklidnil. Lidé, kteří byli závislí na ostatních, aby za ně mysleli, byli nebezpeční. Ale i se svou slepou vírou v kapitána si Talword nezasloužil zemřít – nikdo si to nezasloužil.

Talword naprogramoval dveře a odešel. Jeho kroky se ozývaly na kovové zemi ještě hodně dlouho. Colt doufal, že Talword předá zprávu o jejich brzkém konci i zbytku posádky. Čím dřív se lidé odeberou do záchranných člunů, tím větší byly jejich šance uniknout dřív, než loď koliduje s Dragaitem. Jakmile budou vtáhnuti do atmosféry planety, jejich šance na přežití se sníží.

Nebylo to jeho ego, které ho přimělo k tvrzení, že jen on je schopný chybu v navigaci opravit. Řídil loď svého otce ještě před svou plnoletostí. Coltovy schopnosti pilota zachránily více než jednu misi. Navigátorská škola už pak byla jednoduchá.

Ale teď bylo na čase opustit loď a využít své instinkty, které ho otec naučil poslouchat.

„Počítači, otevři zámek.“ Colton úplně slyšel Seltinův klidný hlas: Nic nečekej, ale dávej pozor na všechno. Poté, co se setkal s kapitánem Jaelem, přeprogramoval Colt palubní počítač tak, aby akceptoval jeho rozkazy. Sice dnešní událost nečekal, ale předpokládal, že je Jaelovo ego dostane do situace, kdy bude muset Colt utéct.

Loď se otřásla.

Zatraceně.

„Rozkaz potvrzen.“ Celou se ozvalo hlasité cvaknutí a dveře se otevřely.

Colt vykoukl ze dveří, ale před jeho vězením nikdo nestál. Nebylo pochyb, že Talword místo hlídání zachraňoval svůj vlastní zadek. Colt mu to nemohl vyčítat. Mezi posádkou bylo málo čestných lidí. Všichni chtěli objevit nějakou novou planetu nebo nový druh a přinést domů novou smlouvu s mimozemskou civilizací. Sice tvrdili, že jsou pacifickou společností, která chce šířit meziplanetární mír, ale za tím vším se skrývala bezduchá hromada lidí, která chtěla ostatní civilizace jen využít.

Jelikož všichni, kdo věděli o Coltově zatčení, byli na můstku, nemusel se schovávat. Když procházel kolem ostatních členů posádky, pozdravil je, ale šel dál. Nemohl riskovat, že by ho odvedli nazpět do cely.

Colt by si přál, aby mohl varovat i ostatní, ale doposud si mezi nimi nenašel jediného přítele. Jak pochopil, tak si všichni mysleli, že kapitán věděl, co dělá. Nikdo ho neposlouchal, když se jim Colt snažil říct něco jiného. Po pár pohrdavých pohledech a šeptandě, že se snaží vyvolat vzpouru, přestal zbytek mužstva varovat a nechal je být.

Chodba se před ním rozdvojila. Colt šel doprava. Mohl by za to být postaven před vojenský soud, ale odmítal zřítit se spolu s lodí. Záchranné kapsle byly na konci koridoru a Colt do ní plánoval nastoupit dřív, než se loď rozpadne. Zrovna vstoupil na schodiště, když se začalo ozývat nové hlášení.

„Připravte se na náraz. Připravte se na náraz,“ štěkal palubní počítač.

Colt se vrátil zpět k počítači, kolem kterého před chvíli proběhl a aktivoval přípravu kapslí. Pochyboval, že by si na to kapitán v případě nouze vzpomněl. Jael neměl rozum a Phelps také ne.

„Kapsle aktivovány.“ Hlas počítače se ozýval chodbami a opakoval tu frázi stále dokola, doprovázenou blikajícími šipkami, které osvětlovaly cestu k transportérům.

Jakmile budou záchranné kapsle obsazené, samy odpadnou od lodi. Colt pokračoval k průchodu. Vsadil by se, že Jael už loď dávno opustil. Kapitán měl k dispozici malý člun, se kterým létal k planetám dřív, než na nich přistáli oficiální představitelé. Jael si myslel, že si toho nikdo nevšiml. Colt věřil, že Jael byl schopný utéct a ponechat posádku svému osudu.

Vesmírná loď se znovu otřásla a trochu se naklonila. Colt uklouzl a spadl na zem. Tváří dopadl na ocelovou podlahu. V uších mu začalo zvonit a po pravé tváři mu stékala krev. Chytil se zábradlí a snažil se vstát. Chvíli vrávoral, ale poté se dal dohromady. Nebyl čas zabývat se nějakým lehkým zraněním nebo možným otřesem mozku, to bude muset počkat, až se dostane z lodi.

Dusot nohou na podlaze přiměl Colta si pospíšit. Pokud sebou nepohne, tak se do kapsle nedostane. Při evakuaci se nikdo o zdvořilost nestaral.

Alarm neustále hulákal. Blížili se k Dragaitu.

„Zatraceně!“ Coltovi píchalo v kotníku a v hlavě mu bušili permoníci. Zhluboka se nadechl a kulhal dál chodbou. S jeho štěstím bude tím, kdo propásne odlet, protože upozornil ostatní na nebezpečí.

Dragaitova zemská přitažlivost musela převzít kontrolu nad letovou dráhou lodě i přes Jaelovo zadání. Colt pospíchal a po zádech mu stékal pot. Z řezné rány na čele mu kapala krev. V pohybu ho udržoval jen jeho pud sebezáchovy. Jinak by to už dávno vzdal. Jeho rodiče nevychovali žádného slabocha a on je teď nezostudí.

Ani v kapsli nebyly naděje na záchranu velké. Colt se spoléhal na svůj genetický základ polovičního draka, že mu se zraněními pomůže. Vždy se léčil rychleji než normální lidé. Teď to mohlo být to jediné, co ho udrží naživu. Záměrně šel až na konec řady vstupů do kapslí. Ostatní se naplní jako první, a on nechtěl, aby ho někdo viděl dřív, než unikne. Pokud Jael a Phelps ještě neodešli, věřil, že by mu zabránili opustit loď.

Když se přiblížil, jedny dveře se otevřely. Colt vklopýtal dovnitř a narazil na protější stěnu. Nejdřív musel popadnout dech. Po pár minutách posbíral dostatek energie, aby se natáhl ke klávesnici. Aktivoval externí kameru a sledoval, jestli se někdo neblíží.

„Evakuujte loď. Blíží se kolize,“ varoval počítač.

„Počítači, je ještě někdo po chodbě?“ Colt by kapsli neuvolnil, pokud tam ještě někdo zůstal.

„Na lodi už nejsou žádné další živé bytosti.“

Jak se domníval, nikdo ho nehledal. Připoutal se. Pokud se posádka evakuovala, jeho svědomí bylo čisté. „Uvolni kapsli.“

„Rozkaz potvrzen.“

Coltem to otřáslo tak, že se musel zachytit madel po obou stranách sedadla. Maličká kapsle se musela uvolnit od mateřské lodi. Aktivovaly se trysky, aby odvedly záchranný člun od velké lodi. Colt soustředil svou pozornost na to, aby se udržel na sedadle. Bolest hlavy se začala projevovat nevolností.

Něco ho napadlo a tak rychle otevřel kryt okna a odhalil tak moře hvězd. Kapsle se prudce otočila a Colt uviděl, jak loď narazila do Dragaitské atmosféry. Exploze byla kolosální. Zděšeně sledoval, jak byla vtažena do atmosféry vtažena i řada záchranných modulů. Rudé záblesky kolem nich byly zneklidňující.

„Doufám, že mě někdo najde dřív, než se k vám přidám.“ Kapsle měla pouze omezené množství pohonných hmot. Pokud se nepřiblíží k atmosféře planety, tak energii malého člunu nepoužije. Colt si opřel hlavu o opěrku a snažil se prodýchat bolest hlavy.

Bude je někdo hledat, když se loď nebude ozývat? Stiskl Jael tlačítko nouzového volání? Kapitáni měli v případě nehody povinnost varovat úřady, aby záchranáři věděli, kde mají hledat přeživší. Colt se na to nemohl spoléhat. Otevřel malou skříňku a objevil tucet energetických tyčinek a řadu lahví s vodou. „Aspoň někdo dělal svou práci.“

Jeho strach, že se ocitl v nevybavené kapsli, opadl. Pokud bude šetřit se zásobami a vyhne se kolizi, tak by mohl přežít i pár týdnů.

„Koordináty?“, zeptal se počítač.

„Nevím,“ zašeptal Colt.

Co teď? Kapsle nebyly konstruovány pro dlouhé cesty. Maximálně mohl doufat, že se dostane k nějakému vnějšímu stanovišti, ale bez počítače mateřské lodě neměl šanci zjistit, kterým směrem by se měl vydat. Colt seděl pevně připoutaný na sedadle a hleděl na tucet kulatých záchranných kapslí, jak se vznášejí v prostoru kolem něj. Kolik z nich přežije?

Před oknem se objevilo jedno obrovské oko a všechny jeho myšlenky odpluly.

„Wow!“ Colt sebou cukl, ale popruhy ho zadržely na místě. Snažil se dostat co nejdál od okna, ale pásy mu poskytovaly jen malou vůli k pohybu. Bojoval s nutkáním se odepnout a utéct na druhou stranu kapsle. Pokud se ta kreatura rozhodne zaútočit, tak by mu to stejně nepomohlo.

„Copak děláš tak daleko od domova, malý dráčku? Měl bys být dole,“ ozval se mu v hlavě šepotavý hlas, který na něj působil jako uklidňující vánek a odehnal jeho paniku.

„Kdo jsi?“ To zvíře tam venku muselo vycítit Coltovu drakodlačí krev. Jemné šupiny okolo oka mu připomnělo draka, ale ještě nikdy neviděl tak velkého a jak vůbec mohl přežít bez vzduchu?

„Já jsem Baroy, vesmírný drak spojený s vévodou Torem. Musíš jít a najít svého partnera. Drakodlak by neměl být sám.“

„Nemyslím, že mám druha a jsem jen poloviční drakodlak.“ Colt neměl dostatek dračích genů, aby se mohl proměnit v draka. „Kromě toho by mě vstup do atmosféry zabil.“

Záchranné kapsle by měly zůstat ve volném vesmíru a udržet své pasažéry naživu, dokud nedorazí pomoc. Pokud se zřítily na planetu, tak měli podle studií přeživší pouze padesátiprocentní šanci na přežití. Coltovi se to nelíbilo. Dával přednost stu procent.

„Dostanu tě do bezpečí.“

Colt nevěděl, co by měl Baroyovi odpovědět. Snažil se vzpomenout na to málo, co o vesmírných dracích věděl. Ještě nepotkal nikoho, kdo by nějakého viděl. Dokonce ani jeho rodiče ne a ti procestovali nespočet galaxií. „Děkuji ti za tvou pomoc.“

Jakákoliv jiná reakce by mohla způsobit, že by kapsli rozmáčkl jako oříšek. Nevěděl, proč ho chtěl velký drak zachránit, ale momentálně neměl žádné jiné alternativy ani plán. Takže přijme jakoukoliv pomoc.

Coltovi se v hlavě ozvalo hluboké zabručení. Chvíli trvalo, než mu došlo, že ten zvuk byl Baroyův smích.

„Jsi v bezpečí, malý dráčku.“

Colt netušil, jak mohl být „malý dráček,“ když se nikdy neproměnil, ale neměl v úmyslu se hádat. Pokud mu chtěl Baroy říkat „malý dráčku,“ tak neměl nic proti tomu. V porovnání s vesmírným drakem byly malé všechny bytosti.

Kapsle sebou cukla a otřásla se jako loď na rozbouřeném moři. Colt se pevně držel opěradel křesla a spolkl výkřik. Bylo jedno, jestli se dostane na povrch, pokud by ho zabil sestup. Senzory kapsle začaly varovně blikat, protože se blížili k Dragaitu. Coltův žaludek se několikrát obrátil.

„Prosím, nenech mě zemřít, prosím, nenech mě zemřít,“ modlil se šeptem k nějaké vyšší bytosti, která možná poslouchala.

Ten pocit strachu byl děsivý. Ještě nikdy nebyl tak vyděšený. Sotva dokázal myslet na to, aby dýchal. Čas se natahoval a kapsle se stále otřásala. Soustředil se na pohled z okna, ale všechno, co mohl vidět, byly mraky a ještě víc mraků. Prolétával bouřkou, nebo byla planeta obalená mraky? Zrovna, když si zvykl na modré nebe a mraky, objevily se na dohled zelené plochy. Kolem okna se mihla bujná vegetace, a Colt si představoval, co všechno za zvířata v ní žije. Ale moc času na obdivování mu nezbylo, protože kapsle dopadla na zem.

Coltovi scvakly zuby a celý se chvěl, zatímco kapsle klouzala po zemi a poté se začala kutálet, takže hrozilo, že Coltův oběd, který snědl na lodi, vymaluje celý interiér.

Nakonec kapsle narazila do něčeho tvrdého a Colt udeřil hlavou do kovové stěny.

Poté všechno zčernalo.