CBHL - 7. kapitola

Překlad: Luciana

„Myslím, že jsem udělala opravdu hloupou věc,“ řekla Peg, sedíc zády opřená o piknikový stůl, když zírala na její nově opravenou pláž na její téměř holé stráni. Podívala se na Olivii. „Souhlasila jsem, že Duncan vezme mě a děti nahoru do hor tenhle víkend, rozhlédnout se a udělat si piknik.“

Olivie překvapeně vykulila oči a Peg sebou trhla, když najednou ji její kamarádka objala pažemi, s tichým výkřikem radosti. „Oh, Peggy, to je ta nejchytřejší věc, jakou jsem od tebe slyšela od minulé soboty.“ Odtáhla se dál. „Počkat; jak může být to, že půjdeš na piknik, hloupé?“

„Řekni mi jediný dobrý důvod, že by to mohlo být rozumné.“

„No, uvidíš, proč budeme stavět resort tam nahoře,“ řekla Olivie a pustila ji. „A strávíš den s dospělým mužem, se kterým nejsi opravdu příbuzná.“ Naklonila se blíž. „Můj první výlet s Macem, byl piknik s chytáním ryb na ledu a podívej, kam to vedlo.“

Peg vyskočila na nohy. „Já nechci, aby něco někam vedlo! Přísahala jsem na manželově hrobě před třemi lety, že se už nikdy, nikdy nezamiluju.“

„Pššt, uslyší tě děti,“ řekla Olivie, ukázala k pláži a stáhla Peg zpátky vedle sebe. „Jsem si velmi jistá, že tě Duncan požádal, abys s ním šla na piknik, ne aby ses do něj zamilovala.“ Zkřížila si ruce na klíně. „Ale pamatuju si, jak jsem sama přísahala, že se už nikdy znovu nezamiluju.“

„A jak ti to fungovalo, paní Oceanová?“

Olivie se na ni podívala úkosem a pak se pomalu usmála. „Zatraceně dobře, vlastně.“ Podívala se na jejich děti, stavějící hrady z písku – Charlotta, Isabel a Sophie stavěly jeden a dvojčata s Henrym, stavěla svůj vlastní. „A funguje to velmi dobře i se Sophií. Neuvědomovala jsem si, jak moc ta malá holčička potřebuje ve svém životě muže.“

„Měla Johna,“ připomněla jí Pet.

„Dědečkové nejsou to samé, jako tátové. Sophie je… No, já si nepamatuju, že by šla za Johnem s nějakým problémem.“ Olivie se otočila tváří k ní. „Právě tuhle jsem ji viděla, sedět s Macem v altánu, prostě spolu mluvit. A ten večer, když jsem se jí zeptala, o čem mluvili, řekla mi, že se ptala Maca, jak se vypořádat s klukem ve škole, který jí stále říká Sexy Sophie.“

„Sexy Sophie? Doufám, že jí řekl, ať praští toho usmrkance do nosu.“

Oliviiny oči se zaleskly smíchem. „Ne, můj sladký, drahý manžel řekl mé sladké, nevinné dceři, aby tomu usmrkanci poděkovala za milý kompliment a pozvala ho na rande.“

„Oh, pro lásku… doufám, že jsi praštila Maca do nosu.“

„Vlastně, to fungovalo,“ řekla Olivie a zněla víc pobaveně, než byla Peg. „Vypadá to, že Mac byl osmiletý taky a očividně si pamatuje, jak chlapci v tomhle věku myslí. Protože přestože jsem varovala Sophii, že se jí to možná vymstí, druhý den, když ten usmrkanec jí řekl Sexy Sophie a ona mu poděkovala a pozvala ho ven, ten kluk utíkal pryč tak rychle, že zakopl a vyklopil kbelík se zbytky v jídelně,“ usmála se samolibě. „A museli zavolat jeho mámě, aby mu přinesla oblečení na převléknutí.“

„Mac poradil Sophii, aby blafovala. To by mě nikdy nenapadlo.“

„Přesně,“ řekla Olivie s odfrknutím. „Teď už chápeš, co tím chci říct? Muži vidí svět jinak, než my, a děti potřebují obě perspektivy. Takže, jak může být to, že tvoje děti a ty, strávíte den s Duncanem, hloupá věc?“

Peg sklopila pohled. „Ale co když ho začnou mít rádi?“ zašeptala, a znovu zvedla hlavu. „Bude tu blízko alespoň celé tohle jaro a co když k Duncanovi přilnou?“ postavila se, zkřížila paže, aby si objala kolem těla, když se dívala na děti. „Jedna věc je, jestli já přežiju zlomené srdce,“ řekla a podívala se zpátky na Olivii. „Ale já nechci, aby moje děti přilnuly k muži, který nakonec odejde nebo… zemře.“

„Oh, Peg,“ řekla Olivie tiše a postavila se, aby vzala Peg kolem ramen. „Nemůžeme přestat žít proto, že se někdy může něco stát, stejně jak nemůžeme ochránit své děti před tím, aby žili svůj vlastní život.“

Peg se odtáhla, aby se podívala na svah, kde Duncan – zjevně nepoznamenaný svým plaváním – seděl s Robbiem a Alecem na bagru a sledovali muže řezat borovicové klády na potřebnou délku. Otočila se k Olivii. „To neznamená, že budu vyhledávat problémy. Protože na mou duši?“ zašeptala. „Nejsem si jistá, že bych sama přežila další zlomení srdce.“

„Je to jen piknik, Peg,“ zavrčela tiše Olivie.

„Ale o co vůbec jde? Proč to Duncan vůbec navrhnul? Který muž se zdravým rozumem chce strávit celý den se čtyřmi dětmi, které ani nejsou jeho?“

„Ježíši, já nevím,“ řekla Olivie protáhle a do očí se jí vrátil záblesk. „Může to být tím, že možná má opravdu rád děti, nebo jednoduše chce strávit den s krásnou ženou, se kterou není příbuzný.“

„Ale já nejsem…“

Olivie se postavila proti ní. „Přísahám Bohu, jestli dokončíš tu myšlenku, hodím tě do vody.“

Peg zvedla bradu. „Chtěla jsem říct, že já ne… že nejsem… Oh, ok; ale přes mou krásu, a fakt, že jsme ho zmlátili a já ho málem přejela svým vanem, proč by byl tak milý k…“

Peg najednou couvla o krok a ukázala na Olivii. „Zatraceně, donutila jsi ho k tomu?“

„Cože? Ne!“

„Přísahám Bohu, jestli zjistím, že ten piknik byl tvůj nápad, tak…“

Olivie vybuchla smíchy, posadila se zpátky a stáhla sebou i Peg. „Přísahám, že jsem ho do toho nenatlačila.“ Oči se jí naplnily znovu smíchem. „Ale jen proto, že mě to nenapadlo. A Mac přísahá, že Duncan je dobrý chlap, Peg,“ řekla a zvážněla. „Trochu staromódní, očividně, vzhledem ke konverzaci, kterou jsem slyšela na svatební hostině, ale hlavní je, že všichni MacKeagové a MacBainové, jsou vznešení muži.“ Strčila do Peg ramenem. „Ale tak, Simon Maher je dostupný, teď když jsem pryč ze svatebního trhu.“

Peg se s hrůzou odtáhla. „Je dost starý, aby byl můj otec!“ Ale pak se usmála. „A tvůj, ne že by to vypadalo, že by mu to vadilo.“

Obě se otřásly a obě vybuchly smíchy.

„Mami?“ zavolal Peter. „Vypadá to, že chlapi nesou dřevo na náš oheň. Můžeme jim s Repeatem a Henrym jít pomoct?“ zeptal se a ukazoval na Duncana, Robbieho a Aleca, jak jdou směrem k nim s náručemi plnými dřeva.

Peg se rozhlédla a pak přikývla. „Ok, ale držte se u nich.“

„Pojďte kluci,“ řekl Peter vzrušeně. „Pojďme jim pomoct najít víc dřeva, ať můžeme mít opravdu velký oheň na hot dogy.“

Jacob se postavil, podíval na Peg, pak na muže, potom přešel kolem, kleknul si vedle dívek a začal pracovat na jejich hradu z písku.

Henry vystartoval za Peterem, ale najednou zastavil a otočil se zpět. „Matko? Je to ok, když půjdu také?“

„Jasná věc, Henry; běž,“ řekla Olivie a mávla na něj.

„´Matko´?“ řekla Peg, ačkoliv si povzdechla nad Jacobovu neochotou jít nimi.

„To jsem dneska,“ zamumlala Olivie. „Včera jsem byla ´madam´ a před třemi dny jsem byla ´Mater´- což je zjevně latinsky matka. Od svatby se Henry zkouší rozhodnout, jak mi má říkat, protože tvrdí, že ´paní Olivie´je příliš formální.“

„Bez urážky,“ řekla Peg s kamennou tváří a naklonila se blíž. „Ale nechtěla jsi někdy hodit Henryho do kaluže bláta, jen abys viděla jeho reakci?“ Olivie na ni překvapeně zamrkala a Peg si odfrkla. „Oh, ale jdi, vím, že jsi o tom aspoň přemýšlela. To dítě je trochu… upjaté. Myslím tím, vážně, latina? Co je špatného na tom, aby ti říkal prostě normálně Olivie?“

„Příliš nevychované,“ řekla Olivie s povzdechem. „Ale doufejme, že na to přijde, než se dostaneme do Kalifornie, protože přísahám, že jestli na mě vykřikne ´Mater´ nebo ´madam´, uprostřed Disney Worldu, budu předstírat, že ho neznám.“

„Jacobe,“ zavolal Duncan, právě když ho Peg viděla, jak náhodou záměrně upustil kousek dřeva. „Můžeš to jít ke mně prosím sebrat?“

Peg zadržela dech, když se Jacob postavil a podíval se na Duncana, pak na ni, pak na ten kousek dřeva, u kterého se Duncan zastavil, a začala dýchat, až když se ten chlapec rozběhl směrem k němu.

„A tohle,“ řekla Olivie, „je důvod, proč jít na piknik, není hloupost.“

Duncan hodil svůj náklad pečlivě nařezaných větví na suchou trávu těsně nad pláží. „Říkala jsi, že plánuješ dělat hotdogy na ohni dnes večer.“

Peg cítila, jak jí poklesla ramena. „Hádám, že to jsem říkala, že?“

„Oh, jsme zvaní?“ zeptala se Olivie a oči se jí znovu rozsvítily. „Víš, jak mám ráda táboráky.“

„Promiň, nemám žádné víno,“ řekla Peg protáhle.

„To je v pohodě,“ řekla Olivie a vytáhla svůj mobil z kapsy. „Zavolám Macovi, aby přivezl pár lahví, stejně jako všechno na s´mores.“

Peg pohlédla na Aleca, Robbieho a Duncana – kteří vypadali, že se o táboráky zajímali stejně jako Olivie – a nesměle se usmála. „Mám jen tucet hotdogů.“

„Musíš mít nějaké… jiné maso v mrazáku, ne?“ zeptal se Duncan a oči mu zářily. „Můžeme udělat kebaby.“

„Dojedu do obchodu,“ přerušil je Robbie, „až povezu lidi na noc do Inglenook.“ Podíval se na Olivii. „Oceníme, když nás necháš používat ubytovnu, než Duncan udělá dočasný kemp, když nemůžu najít žádné chaty k pronájmu v okruhu padesáti mil kolem nového Bottomlesského moře.“

„Jo, teď je ve městě vážně provoz,“ řekla Olivie, dívajíc se na to, co Peg rozpoznala jako smartphone.

„Počkat,“ řekla a dotkla se její paže. „Tady není signál, Olivie.“

„Můj telefon funguje,“ řekl Duncan.

„A můj taky,“ řekli Alec a Robbie jedním hlasem.

Olivie se na ní usmála. „Vypadá to, že máme mobilní síť ve Spellbound, od toho zemětřesení. Potřebuješ jeden pro sebe, Peg, abych ti mohla psát a poslat fotku, jak strčím Maca do Grand Kaňonu.“

„Když mluvíme o mém otci, pane MacBaine,“ řekl Henry, a stoupnul si před Robbieho. „Říkal mi, že jste byl jen o pár let starší než já, když si váš otec vzal vaši nevlastní matku a já přemýšlel, jak jste ji oslovoval,“ zeptal se, kdy se Robbie skrčil, aby se mu díval do očí. „Táta říkal, že vaše máma zemřela, když jste se narodil, ale já přemýšlel, jak jste říkal své nové mámě.“

Peg viděla, jak Robbieho překvapený pohled zalétl k Duncanovi, pak sklouzl na Olivii, než změkl a s úsměvem se podíval zpátky na Henryho. „No, pane Oceane, trvalo mi to nějaký čas, než jsem se rozhodl, jak jí říkat, než jsme se oba dohodli na ´mami´, když jsem svou biologickou matku obvykle označoval jako maminku.“ Poklepal na Henryho hrudník. „A její matce jsem říkal babička Katie, což se jí zřemě velmi líbilo.“

Henry mu věnoval zářivý úsměv, pak se otočil k Olivii. „Co si myslíte o ´mami´? A když mám dva dědečky, mohl bych vašemu otci říkat děda Sam a jeho otci pradědo.“

„Perfektní,“ řekla Olivie s očividnou úlevou a věnovala Robbiemu děkovné přikývnutí.

„A ty mi můžeš říkat ´miláčku´,“ řekla Isabel, která přiběhla a chytla Henryho paži. „Pojď, drahý; pojďme dokončit náš zámek snů společně.“

Peg vyskočila. „Promiň miláčku,“ řekla se smíchem a chytla svou dceru za kapucu její bundy. „My ženy musíme jít uspořádat naše vaření venku. Pojď, Charlotto, potřebuju i tvou pomoc.“ Otočila se a začala couvat, aby viděla Sophii a Olivii, jak ji následují. „Vy kluci taky. Jacobe, co kdybys Henrymu ukázal svou novou knihu o mořských zvířatech? A vy muži, můžete udělat oheň a uříznout nějaké klacky na hotdogy a… a kebaby,“ dokončila nepřesvědčivě a otočila se od Duncanova tichého smíchu.

*****

Peg strčila děti do koupelny hned, jak došli do domu a řekla jim, aby se umyli a pak si šli hrát do svých pokojů a slíbila, že je zavolá, až bude potřeba nosit věci ven. Pak počkala, než Olivie předá Macovi instrukce, co má přivézt a vtáhla svou kamarádku do kuchyně, hned jak Olivie strčila telefon do kapsy.

„Změnila jsem znovu názor,“ řekla a otevřela dveře spíže. „Opět si myslím, že piknik je hloupý nápad.“

Olivie si za ní povzdechla. „Pro lásku boží, proč?

„Protože,“ řekla a otočila se, aby ukázala na kuchyňský stůl. „Jacob se probudil z odpoledního spaní a rozhodl se, že Duncan potřebuje hrdinský odznak, za to že ho ráno zachránil.“

Olivie přešla ke stolu a zvedla odznak, který Jacob a Peter dělali přes hodinu. „To je skvělý nápad.“ Otočila se a držela ho u hrudi. „Duncan MacKeage, náš hrdina,“ řekla dramaticky, než najednou vystřízlivěla. „Nevidíš to Peg? Místo aby byl z Duncana vyděšený, že ho tehdy vytáhl z bagru, nyní ho Jacob vidí jako hrdinu.“

Peg si odfrkla a otočila se zpátky ke spíži pro rohlíky na hotdogy. „Jo, všichni milují hrdiny.“ Otočila se zpátky k Olivii. „Nejsme my to šťastné, že jsme si obě vzaly tak skvělé, čestné muže?“

Olivie naprosto ztuhla. „Ty jsi naštvaná na Billyho? Oh, Peg, neměla jsem tušení, že se takhle cítíš,“ zašeptala, hodila odznak na stůl a pospíchala k ní. Vzala Peg za ramena a smutně se usmála. „Ale vím, jaké to je, cítit vinu za to, že máš vztek na někoho, kdo je mrtvý.“

„Keith zemřel jako válečný hrdina, ale můžeš mi prosím říct, co tak hrdinského je na záchraně několika stupidních baráků v nějakém stupidním městě? Billy zlomil svým malým holčičkám srdce. A moje,“ řekla a plácla se do hrudi. „A já teď strávím zbytek života v prázdné posteli a půjdu na všechny školní hry a maturity sama, a Billyho bratr bude ten, kdo bude tančit tanec otec-dcera.“

Olivie jemně vytáhla rozmačkané rohlíky od Peg, dovedla ji k umyvadlu a popadla pár ubrousků. „Otři si oči,“ nařídila ji a podala jí je. „Nikdo kromě Maca to neví, ale moje manželství s Keithem skončilo dva roky před tím, než zemřel.“

Peg dala překvapeně dolů ubrousek. „Vážně?“

Olivie přikývla. „Ale to nic nemění na faktu, že zlomil srdce své dcery,“ řekla tiše. „Takže rozumím tvému vzteku. Ale nerozumím, proč ses rozhodla, že Billyho smrt znamená konec života i pro tebe.“

Peg se otočila a opřela se rukama o dřez, aby se podívala z okna. „Protože skončil – aspoň můj milostný život ano – protože jsem prokletá.“ Podívala se přes rameno na Olivii, jak si odfrkla a otočila se a zkřížila si ruce pod prsy.

„Nikdo kromě mé mámy a tety to neví, ale všechny ženy v mé rodině se staly vdovami dřív, než jejich manželé dosáhly třiceti let. A když moje máma a teta čekaly až do svých čtyřiceti let, aby se znovu vdaly, oba jejich manželé zemřeli během pár let, při podivných nehodách.“

„To myslíš vážně?“ řekla Olivie překvapeně. Najednou zavrtěla hlavou. „To jsou jen náhody, Peggy. Neexistuje nic jako kletby.“

„Jo, dobře, jsou to zatraceně podivné náhody.“ Pohlédla k ložnici, pak zpět na svou kamarádku. „A já nebudu riskovat, že moje děti budou mít zlomené srdce, jen abych dokázala, že se mýlíš. Nebo máš pravdu? Já už nevím vůbec nic,“ zamumlala a zabořila obličej znovu do ubrousku.

Olivie jí stáhla ruce a držela je. „Chceš mi říct, že nemůžeš jít na obyčejný piknik, protože máš strach, že kdybys… co… že kdyby ses náhodou zamilovala do Duncana, že by ho tvoje rodinná kletba zabila?“

„Pět generací žen pocházejících od Gretchen Robinsonové, Olivie; všechny ovdověly poprvé před třicátými narozeninami jejich mužů, což je celková suma dvanácti mrtvých mužů, včetně druhých manželů. Pokud to není kletba, tak co to zatraceně je?“  Uvolnila si ruce a ubrouskem ukázala z okna a zvedla obočí. „Měli bychom zjistit, jestli Duncan může načít nový tucet?“

Oliviina ústa se otevřela, ale nic z nich nevyšlo, zavřela je a došla ke stolu a sedla si. Zamračila se na Peg a pak začala prstem posunovat odznak.

Peg šla do ledničky a vytáhla hotdogy a dala je na linku, pak začala vytahovat přísady. Otevřela linku a vyndala talíře, protože neměla žádné papírové, pak otevřela zásuvku a vyndala vidličky a nože.

„Jsem si zatraceně jistá, že by bylo potřeba víc, než kletba, k zabití Duncana MacKeage,“ řekla Olivie do ticha, což Peg zastavilo a zírala do otevřeného šuplíku. „Z toho, co jsem pochopila, jeho celá rodina je… no… řekněme kouzelná.  A Duncan mi říkal, že jeho otci je osmdesát dva, ale vypadá a chová se, jako kdyby mu bylo sotva šedesát.“

„Billy byl taky silný a velký.“

Peg slyšela, jak Olivie vstala a pak cítila ruku, jak jí zmáčkla rameno. „Nemůžeš někoho milovat k smrti, Peggy,“ Olivie řekla tiše a otočila ji. „A nemůžeš – oh můj bože,“ zalapala po dechu a vykulila oči. „Ty si myslíš, že jsi zodpovědná za Billyho smrt. Peggy, to je šílené, protože to je nemožné.“

„Ok, tedy,“ zavrčela a otřela si oči rukávem. „Znamená to, že bys neměla problém, kdyby si Isabel vzala Henryho, až vyrostou?“ usmála se napjatě, když Olivie sklonila ruce překvapením. „Nebo tvůj otec, Sam, by se bláznivě zamiloval do mé matky a vzal si ji, ačkoliv ona už zabila dva své manžele?“

„Peggy Thompsonová, jsi divná,“ pokřižovala se Olivie. „A ať se propadnu, absolutně bych neměla problém s tím, aby si Henry vzal Isabel.“ Odfrkla si. „Ačkoliv Henry asi ano.“ Natáhla ruku, když Peg chtěla začít mluvit. „A co se týká své mámy a Sama… no, měla bych větší starost o Jeanine, než o tátu.“

Peg cítila, jak jí zacukaly koutky. „Jo, to já taky.“ Povzdechla si a šla do spíže. „Ok tedy, zapomeňme na prokletí Robinsonových a soustřeďme se na to, že moje děti přilnou k Duncanovi – nebo jinému muži, to je jedno.“ Vzala malou plastovou nádobu a dala do ní roli papírových utěrek a přenesla to k lince a všechno tam dala, než se otočila k Olivii. „Neměla jsi strach, že by Sophie mohla přilnout k Macovi, ale že by byla zlomená, kdyby to mezi vámi nefungovalo?“

„Samozřejmě, že ano. Ale Sophie byla ta, která mě tlačila do toho, abych měla přítele – jiného než Simona Mahera,“ řekla s lehkým otřesem. „Tehdy jsem poznala, že jí nedávám moc dobrý příklad. Uvažuj Peg; naše děti nedělají to, co se řekne, dělají to, co děláme my. A všechno co Sophie viděla, že dělám, bylo utíkání zadními dveřmi z Opilého Losa nebo schovávání se ve tvém vanu, abych se vyhnula mluvení s mužem.“

„Nebyli to jen muži, před kterými ses skrývala,“ řekla Peg. „Ok, ok,“ připustila a zvedla ruku. „Půjdu na ten stupidní piknik v neděli. Ale,“ zavrčela, když Olivie získala až příliš namyšlený úsměv, „nepůjdu na opravdové rande, pokud mě pozve.“

„Děsí tě, viď?“ zašeptala Olivie. „Prostě se na tebe podívá těma pichlavýma očima a uvnitř tebe se to sevře, vyschne ti v puse a srdce ti začne bušit a myslíš si, že omdlíš a propásneš něco velmi důležitého.“

Peg na ni zamrkala. „Mluvíme o mě a Duncanovi, nebo o tobě a Macovi?“

To rozhodně smazalo její namyšlený úsměv. Olivie si uhladila předek své bundy. „Jo. Dobře.“ Tentokrát byl její úsměv nesmělý. „Upřímně? Pořád mám strach, že omdlím a propásnu nejlepší část. Oh, Peg,“ řekla a vzala ji znova za ramena „Slib mi, že si to v neděli užiješ.“

„Slibuji, že to zkusím.“

Oliviin stisk zesílil. „A slib mi, že necháš té bláznivé představy o tom, že jsi nějaká černá vdova a dáš Duncanovi aspoň šanci bojovat.“ Se smíchem ji pustila. „Ačkoliv jsem si všimla, že dnes vypadá trochu zbitý – trochu jako můj drahý, sladký manžel.“

„Chceš říct, že Mac taky spadl z hory?“

Olivie se zmateně zamračila a pak si odfrkla. „Oni nespadli dolů z hory; zmlátili se sami navzájem.“

„Cože? Pro Kristovy rány, proč?“

„Protože jsou to idioti,“ řekla Olivie s odmítavým mávnutím. „Když jsem se zeptala Maca, proč dnes ráno nemůže přestat sténat, řekl mi, že on a Duncan se zabývali trochou sportu nahoře v horách. A pak mi řekl, že jestli si myslím, že vypadá špatně, měla bych vidět Duncana.“

„Jaký druh sportu? Ne, počkat; já vím! Duncan měl dnes ráno v autě meč a řekl mi, že jeho rodina jezdí na nějaké hry na pobřeží, každé léto. Museli šermovat. Ale já myslela, že to zahrnuje tenké rapíry, nebo kordy, nebo něco takového s gumovými špičkami. Duncan má malá seknutí všude po sobě.“

Olivie přikývla. „Já viděla jen jedno seknutí na Macovi, ale má několik ošklivých modřin a pěkně kulhá.“

„Proč by se dva dospělí muži, bili jen tak bez důvodu?“

„Protože jsou to idioti,“ zopakovala Olivie. „A hádám, že se cítí více jako macho, než kdyby šli do tělocvičny a běhali na běžeckém pásu.“

„A ty doufáš, že půjdu na rande s jedním z těch idiotů?“

„Hej, já si jednoho z nich vzala,“ zamumlala Olivie, popadla plastovou nádobu a vyrazila ke dveřím. „A jen abys věděla, Mac mi řekl, že se setkají znova nahoře, zítra odpoledne, k dalšímu společnému zápasu. Takže zkus udržet své malé hejno divochů od mlácení Duncana tenhle týden, ano?“ Zastavila se, ohlédla a opět se samolibým úsměvem. „Ty, na druhou stranu, máš mé povolení na něj zaútočit jakkoliv uznáš za vhodné.“