CBHL - 6. kapitola

Přelad: Luciana

Peg seděla u piknikového stolu, který ji chlapci pomohli vytáhnout dolů vedle pláže, a sledovala je, jak střídavě házejí chaluhy zpátky do vody, pomocí klacků a pak zase sledují stroje, pracující na svahu za jejich novou… zátokou. Ona na druhou stranu střídavě sledovala je a studovala kopii smlouvy, kterou právě podepsala s MacKeage Contruction.

Všechno se to stalo tak rychle, že jí to pořád přišlo nereálné. Včera byla tak zoufalá, že střelila jelena mimo sezónu a dnes byla blízka toho, že bude schopná nakoupit zbytek materiálu na dokončení domu a také koupit novější ojeté auto. A stále by jí mělo zbýt dost peněz, aby se konečně přestala cítit jednu vteřinu od… prostituce, pomyslela si s úšklebkem.

Ze všech šílených věcí, co kdy řekla! Když vlezla do své opuštěné postele minulou noc, Peg nebyla schopná přestat vzpomínat na výraz Duncanovy tváře, když zaměnila chudobu a prostituci. Jeho čelist možná spadla, ale nemohla si nevšimnout toho zvrhlého záblesku v jeho ostře zelených očích, který ihned následoval. Strávila celou noc tím, že byla žhavá a obtěžovaná tím zábleskem a měla co dělat, aby se mu postavila tváří v tvář, dnes ráno, bez toho, aby zčervenala až do nebe. Tedy do té doby, než se mu pořádně podívala do tváře a ucítila jeho dech.

Peg zvedla pohled k bagru, hloubícímu další testovací díru a viděla Duncana, stojícího na straně a mluvícího s těžařem, kterého najal. Oh, doufala, že tam bude štěrk, protože pokud ano, hromada jejích problémů by se vyřešila. Ale pokud žíla pokračuje západně, všechny tyhle tlusté šeky by mohly jít jejím sousedům, každý pátek odpoledne – za předpokladu, že ti Dearbornovi bratři by byli ochotní vzdát se pěstování své trávy, aby prodali štěrk pod ní.

Měla několikrát tu čest s těmi dvěma starými kozly, kteří koupili rozvrzanou starou chajdu asi čtvrt míle po cestě, minulé jaro. Začali dost sousedsky, ale ani ne pět měsíců po tom, co se nastěhovali, Evan a Carl zaklepali na její dveře a obvinili Peg z toho, že k nim proklouzla a ukradla pupeny z jejich dozrávajících rostlin – což ji tak strašně rozesmálo, když odešli, že jí tekly slzy po tvářích. Ale rozhodně se nesmála o týden později, když našla ty dva idioty, jak pokládají pasti všude v lese, kolem jejich ilegální úrody. Ve strachu, že by se dvojčata mohla zmrzačit – protože co vědí malí chlapci o hranicích pozemků, když pronásledují veverky se svými imaginárními zbraněmi? – Peg počkala, dokud neviděla bratry jít jednoho rána do města a pak nakráčela k jejich pastem a rozbila je na padrť. Pak usekla jednu jejich rostlinu a nechala ji na jejich prahu se zprávou, že je udá, pokud nezačnou pěstovat svou úrodu dál od hranice jejího pozemku.

Překvapivě oba přišli ještě ten večer a omluvili se. Určitě prý nechtěli ohrozit její děti, ujistili ji, ale chtěli jen chytit kohokoliv, kdo by útočil na jejich… zahradu. Potom, co jí řekli, že ji obdivují za její kuráž, a jak vyjádřila svůj názor, starší bratr, Evan, ji pozval na večeři do Opilého Losa. Jenže problém byl, kromě toho, že mu víc zubů chybělo, než zůstalo a smrděl jako skunk a zoufale potřeboval ostříhat, Evan by dost starý na to, aby byl její dědeček.

Peg ho zdvořile odmítla a pak počkala, až dojdou dost daleko do lesa, než se začala celá třást a vybuchla znovu tak silným smíchem, že znovu brečela.

„Mami! Viděla jsi to?“ křičel Jacob a ukazoval na svah. „Právě podřízli velký strom a já cítil, jak se zem otřásla, když dopadl na zem. Cítila jsi to taky?“

„Jsem si jistá, že něco jsem cítila,“ zavolala zpět a vrátila mu jeho velký úsměv, jen aby se zamračila na les v momentě, kdy se otočil pryč, aby to dál sledoval.

Jak to, že už kácejí stromy? Dobrý Bože, ani ne deset minut potom, co Duncan a Alec začali hloubit díry, dnes ráno, prakticky celý konvoj trojpřívěsů na klády, několik různých řezačů na stromy, nakladačů na piliny a kdo víc co všechno ještě, přijelo a nyní bylo vyrovnáno po obou stranách u jejího domu. Předpokládala, že jsou tu proto, aby čistili les od dřeva pro silnici, kterou bude Duncan stavět do hor, což byl důvod, proč byla překvapená, když jeden z řezačů projel kolem zatopené štěrkovny a vyjel na svah.

Peter a Jacob byli tak vzrušení ze vší té aktivity a velkých strojů, že jim Peg slíbila, že si sedne s nimi ven, aby se mohli dívat, pokud na oplátku oni slíbí, že zůstanou na pláži a alespoň zkusí udržet si tenisky suché. Oba rázně přikývli dvojitou radostí, že nejen mohou sledovat pracující stroje, ale také zahnat na břeh medúzy, kraby a plže, kteří nyní nazývali jejich zaplavenou štěrkovnu svým domovem. Pro lásku boží, vzduch opravdu voněl solí.

Peg se znovu zamračila, když viděla další velkou borovice se skácet na zem a přemýšlela, jestli Duncan trochu nepředbíhá. Potom, co jí představil majitele dřevařského konvoje, jako svého bratrance Robbieho MacBaina, také z Pine Creek, zeptala se Peg Duncana, proč kácí stromy před tím, než vůbec ví, co je pod nimi. Najednou měl zase ten zvrhlý záblesk v očích, když jí řekl, že pokud sníží cenu na dolar sedmdesát pět za yard, zaplatí jí, i když všechno, co najde, bude písek. A dodal, a ten záblesk v očích byl intenzivnější, že by také mohli jeho lidi dokončit její dům.

S vědomím, že on nějak ví, že na tom svahu je štěrk, Peg se na něj sladce usmála, přestože si byla vědoma pobaveného zájmu pana MacBaina, a řekla Duncanovi, že pokud pokácí všechny její stromy a nenajde žádný štěrk – za dva dolary dvacet pět centů za yard – pak nahradí i ten poslední z nich a dokončí její dům.

Peg se znovu podívala dolů na kupní smlouvu a roztřeseně se nadechla při zjištění, že drží odpověď na své modlitby. Škoda, že anděl, který ji přinesl, je příliš sebevědomý, zatraceně hezký obr s širokými rameny, přímo žebrajícími, aby se o ně unavená, osamělá vdova opřela.

Duncan byl také ukázkovým příkladem protikladů. Přes všechnu svou drsnost – stejně jako jeho zvyk nadávat pod vousy – to vypadalo, že je to pravý gentleman, schovávající se za drsný vzhled. Protože na mou duši? Neznala žádného muže, který by se nebránil, když by ho ona a její děti napadly. Pak, po tom co ho málem přejela svým vanem, jí Duncan pomohl rozbourat nelegálně střeleného jelena. A dnes ráno jí půjčil svou dodávku, aby vzala děti do Opilého Losa, jak původně plánovala a dokonce i odvézt Charlottu a Isabel do školy v Turtleback Station – což byl sedmdesát mil dlouhý výlet – protože jim ujel autobus.

A kdyby to nebyl dostatečný důkaz, že je dobrý muž v tom zbitém, skotskou-srkajícím bručounovi, když se Peg vrátila domů, našla svůj van zaparkovaný na dvoře, takže byla dvojnásobně ráda, že přivezla tucet skořicových bochánků jako poděkování pro něj a Aleca, které oba muži zhltli, aniž by je ochutnali.

„Strýček Galen je tady!“ vykřikl Peter, běžící po pláži a ohánějící se klackem plným mořských řas, s Jacobem za sebou.

Peg slyšela Galenův starý pickup zarachotit při zastavení a ohlédla se přes rameno, aby uviděla nejméně pět dalších pickupů, vjet na příjezdovou cestu za ním. Rychle složila smlouvu s Duncanem a strčila ji pod mikinu do podprsenky, pak se postavila právě včas, aby byla vtáhnuta do medvědího objetí.

„Hej, sestro padavko, co to tu děláš se všemi těmi stroji, co zaplnily tvou cestu a pozemek?“ zamumlal, svírajíc Peg, dokud nevyjekla.

Galen jí začal říkat sestra padavka v den, kdy si vzala jeho mladšího bratra, jenom to změnil na prasátko Peg na konci jejího posledního těhotenství – o kterém nikdo nevěděl, že je dvojité, dokud se Jacob neobjevil dvě minuty po Peterovi. Ale Galen se díkybohu vrátil k sestře padavce, když porodila a téměř získala svou postavu zpět.

„Hej, Pete a Repeate,“ řekl se smíchem, zvedl oba chlapce na své svalnaté paže a dal každému hlasitou pusu na tváře, kterou si oba chlapci otřely okamžitě o svá ramena, než mu vrátili pusu, jak byl jejich rituál. Galen se obrátil tváří k pobřeží. „Tak co vy lumpové, viděli jste už nějaké žraloky ve vašem novém bazénu?“

Oba chlapci zavrtěli hlavami. „Ale Isabel říkala, že viděla velrybu vyfouknout vodu, když jsme byli v Inglenooku minulou sobotu,“ řekl Jacob. „Ale já ji propásl, protože jsem sledoval tu malou ponorku.“

„Já mám šneky!“ vložil se do toho Peter, sáhl do kapsy u své bundy a vytáhl ven hrst suchých šneků, které pak zvedl ke Galenovu nosu.

„Oh, ti vypadají tlustě a šťavnatě,“ řekl Galen, a vážně přikývl, ačkoliv bojoval s úsměvem. „Myslím, že by vám je máma měla dneska uvařit k večeři.“

Peg se samovolně otřásla, nejen proto, že Peter vypadal potěšeně tím návrhem, ale proto, že přemýšlela, jaké další živočichy najde, až bude prát prádlo. Červi na ryby a příležitostnou žábu snesla, ale lezoucí mořské potvory, to byla jiná věc.

„A slyšel jsem, že někdo dělá polévku z medúz,“ pokračoval Galen, postavil chlapce na zem a postrčil je k pláži. „Podívejte se, jestli najdete nějaké, které byly vyplavené na břeh. Budete jich potřebovat alespoň kbelík, podle toho receptu, co jsem našel ve Farmářké ročence.“

„Mockrát děkuji,“ zamumlala Peg, když odběhly hledat mrtvé medúzy. Podívala se na ostatní muže, kteří vystoupili z dodávek a mnoho z nich poznala. „Co tu děláš, Galene? Volala jsem ti, když jsem se vrátila domů a říkala ti, že ten van byl jen bez benzínu.“

„Přišli jsme se setkat s našimi novými šéfy,“ řekl a pokývl směrem ke svahu.

„Budete dělat pro Duncana? Vy všichni?“

„Budeme dělat pro MacBainovu dřevařskou společnost, dokud bude tady čistit a MacKeage začne silniční práce,“ řekl s přikývnutím, stále hledíc na svah. Konečně se otočil k ní. „Očividně jsou ti chlapi dost chytří na to, aby věděli, že nemůžou přijet do města se svými lidmi a stroji a nenajmout dostatečný počet místních, na své výplatnice.“ Usmál se. „Je to slušnost.“

„Je to taky zatraceně levné pojištění,“ řekl jeden z mužů s chichotáním – Jonas, pomyslela si Peg, že je jeho jméno, z Turtleback Station.

Galen ji vzal za rukáv mikiny a vedl ji dál od mužů a nakonec se zastavili, zády k nim. „Nedělej si starosti s ničím, Peg,“ řekl tiše. „Ujistím se, že MacKeage ti dá dobrou cenu za tvůj štěrk. Jen náznak toho, že by chtěl využít ženu a bude mít co do činění se mnou. Neprodáš mu ani kamínek za míň, než dolar padesát za yard.“ Zvedl ruku, když chtěla začít mluvit. „Vím, že ti to zní jako přemrštěná cena za štěrk v téhle oblasti, ale říká se, že ten chlap, co si vzal Livy Baldwinovou, Mac někdo, má hodně hluboké kapsy. Říkají, že koupil většinu země tady okolo a plánuje stavět luxusní resort na té hoře s výhledem na Bottomless. Takže jelikož jsi žena s měkkým srdcem, já se prostě ujistím, že tě nikdo nevyužije.“

„Ale…“

„A najdu někoho, kdo bude sedět na židli a počítat každý náklad, který opustí tvou jámu,“ pokračoval. „MacKeage může být z Maine, ale bude tu tak rok nebo dva a pak odejde.“ Poplácal ji po paži, pak něco zamumlal a přitáhl ji do dalšího medvědího objetí. „Prostě to nech všechno na mě, sestřičko a uvidíš, že budeš schopná najmout někoho, aby dokončil dům, co začal Billy stavět pro tebe a děti.“

Zatraceně. Poslední věc co chtěla, aby Galen začal strkat nos do jejích věcí. Ten chlap to myslel dobře, ale měl asi takový smysl pro obchod, jako Peterův šnek. Sakra, když Galen a jeho otec, Clive, zkoušeli pracovat na domě po Billyho smrti, dalo jí to dva týdny, než rozpletla všechny elektrické dráty, které natáhly. A aby zachránila své zdraví a nezranila jejich city, řekla jim Peg, že myšlenka na přestěhování se do domu bez Billyho je pro ni stejně příliš bolestná. Thompsonovi muži byli pracanti, ale často pracovali v kruzích.

Rozhodně si vzala toho nejlepšího – nebo byl Billy adoptovaný.

„Je tu nějaký problém?“ zeptal se Duncan přímo vedle nich, až Peg nadskočila a Galen překvapeně couvnul.

Galen se rychle vzpamatoval a natáhl ruku. „Galen Thompson, švagr Pegy, pane…?“

„Duncan MacKeage,“ řekl Duncan a rychle mu potřásl rukou, pak se otočil k Peg. „Všechno v pořádku?“

Peg měla sotva čas přikývnout, než Galen vstoupil mezi ně. Dobrý Bože, vždycky si myslela, že Thompsonovi muži jsou obři, ale když viděla Galena stát těsně vedle Duncana… no, musí být něco v pitné vodě v Pine Creek, protože Duncan a Alec a Robbie MacBaine, byli ještě větší.

„Vypadá to, že trochu předbíháte, pane MacKeagi,“ řekl Galen a ukázal ke svahu. „Vypadá to, že už jste obsadil Pegyinu štěrkovnu, aniž byste se domluvil na ceně.“

Duncanův pohled k ní sklouzl jen krátce, ale dost dlouho na to, aby Peg sotva znatelně zavrtěla hlavou a doufala, že je pro Boha Duncan bystrý. „No, pane Thompsone,“ řekl a přesunul pozornost zpět ke Galenovi, „dávám přednost tomu, vědět co přesně kupuji, než nadhodím nějaké ceny.“ Také ukázal ke svahu. „Proto dělám pár testovacích děr.“

„Co vím, tak to nevyžaduje kácet stromy, na pár testovacích děr.“

Duncan pokrčil rameny. „Peg se zmínila, že chce ty borovice na… něco,“ řekl, když znovu zavrtěla hlavou. „Tak jsem si myslel, když tu mám těžaře, pokácím pár největších stromů jako výměnu za privilegium nahlédnutí.“

Galen se k ní otočil. „Mohla bys nám dát minutku, Peg, zatímco si tady s panem MacKeagem promluvíme?“ požádal ji a pokynul, aby odešla.

Peg prošla mezi nimi, ignorujíc Duncanovo překvapení, a věnovala mu další výmluvný pohled na své cestě pryč, a zamířila dolů na pláž, aby se podívala, na co se její chlapci a ti muži dívají. Ale ani k nim nedošla, protože Galenův malý rozhovor skončil přesně minutu před tím, než zavolal na své kamarády a zamířili tam, kde stál Robbie MacBain s nějakými pracovníky, a sledovali pilu.

„Můžeš mi říct, proč jsi po něm neskočila, když tě poslal pryč, jako hodnou malou lass?“ zeptal se Duncan, když přišel na pláž a zastavil se před ní. „Řekl mi, že možná víš jednu nebo dvě věci o stavbě, ale že, a to cituji: Máš příliš měkké srdce, když přijde na vyjednávání věcí, jako jsou ceny.“ Odfrknul si. „Probudil se právě z komatu, nebo co?“

„Už jsi někdy zkoušel mlátit hlavou do cihlové zdi?“ zeptala se s pohrdavým úsměvem. „Dokud nakonec nezjistíš, že cihly se nepohnou a že tě bolí hlava?“ pokrčila rameny. „Někdy je prostě snazší, nejít hlavou proti Galenovi. Děkuji za to, že jsi udržel náš obchod jen mezi námi.“

„Máš strach, že by to mohl stopnout? Je ta štěrkovna jen tvoje, nebo v ní má ta rodina podíl?“¨

„Ne, je celá moje. Billy a já jsme koupili tenhle pozemek a zdvojnásobili, když jsme se vzali. A já nemám strach, že by se Galen zajímal o něco jiného, než abych dostala fair cenu. Je to dobrý chlap, ale neudrží dva nikláky v kapse déle než minutu. Kdyby věděl, jak moc peněz vydělám tohle jaro, našel by pro mě způsob, jak je utratit rychleji, než tvé náklaďáky odtud odjedou.“

Duncan si složil paže na hrudi a pohledem sklouzl k místním, mluvícím s Robbiem MacBainem. „Udělal jsem chybu, když jsem najal tvého švagra, Peg?“

„Absolutně ne. Galen je hodně pracovitý a dobrý v tom, co umí, což je rovnání povrchů. Dej ho do sedadla buldozeru a nebudeš muset ani uhrábnout hlínu na setí trávníku, až skončí.“ Usmála se. „Jen po něm nikdy nechtěj natahovat dráty elektrického vedení.“

„Přemýšlel jsem, proč rodina tvého manžela nepomáhá s dokončením domu.“

Zavrtěla hlavou. „Galen a jeho otec to zkusili, ale řekla jsem jim, ať se s tím neobtěžují, protože se necítím na stěhování do toho domu bez Billyho.“

Zvedl obočí. „Oni netuší, že ho dokončuješ sama? Přestaň se mi bránit,“ zavrčel, když zvedla bradu – ačkoliv se mu kolem očí objevily vrásky od smíchu. „To byla normální otázka, ne rýpnutí.“

Peg si uhladila předek své mikiny. „Práce na tom domě, je pro mě terapie. Zkus se vypořádávat se čtyřmi dětmi ve věku do devíti let, každý den úplně sama.“ Znovu se na něj usmála. „Aspoň se skřítkové a víly neptají na tis…“

Duncan zmizel jako šmouha dřív, než se výkřik hrůzy donesl k ní, vrhnul se do vody a zvedl Jacoba do náruče, právě když chlapec propukl v pláč.

„Jacobe!“ vykřikl Peter a běžel k nim.

„Jsi v pořádku,“ zamumlal Duncan, tisknoucí Jacoba k hrudi. „Je v pořádku, Peg. Myslím si, že si ani neloknul vody. Jsi v pohodě,“ pokračoval, jeho velká ruka držela Jacobovu hlavu u svého ramene. „Utiš se už,“ zašeptal, když na ni mrknul cestou pryč. „Děsíš svou mámu.“

Ačkoliv se Peg třásla potřebou ujistit se, že je její syn v pořádku, vzala místo toho za ruku své starší, neobvykle tiché dvojče a následovala ho, a Duncanova tichá slova jakoby uklidňovala i ji, stejně jako Jacoba.

„A to je moje zkušenost,“ slyšela ho pokračovat tiše, „že když se mámy vyděsí, nechají tě hrát si jen doma celý týden, místo venku.“ Postavil Jacoba na piknikový stůl, pak setřásl svou koženou bundu a obalil ji kolem chlapce – který nyní statečně polykal vzlyky. „A pokud se necháš zavřít uvnitř, propásneš, jak můj buldozer tlačí všechny ty pařezy a vrchní půdu z…“

„Jacobe! Petere!“ křičel Galen, když běžel směrem k nim, následovaný dalšími muži. Odstrčil Duncana z cesty a zvedl Jacoba do náruče. „Kristovy rány, co se stalo? Jsi v pořádku?“ otočil se k Peg, a jeho divoký pohled ji donutil couvnout o krok. „Musíš na ně dávat pořád bacha. Ten kluk se mohl utopit!“

„Peg si je dobře vědoma své zodpovědnosti,“ řekl Duncan tiše a vstoupil mezi ně. „Jacob se jen trochu namočil.“

Peg se protáhla kolem něj, vytáhla svého syna od Galena a vyrazila ke svému domu. „Pojď, Petere, je čas na to, si schrupnout.“

„Mamíííí.“

„Nech Peta tady se mnou,“ zavolal za ní Galen. „Dohlédnu na něj.“

Otočila se a viděla, že ačkoliv se Galen vzdálil od Duncana, pohled v jeho očích nekorespondoval s jeho tónem hlasu. „Pokud Peterovi nevadí, že bude unavený na dělání hot dogů na ohni, dnes večer,“ vytáčela se rychle, „pak myslím, že může zůstat venku s tebou.“

Peter zalapal po dechu tak silně, že vážně klopýtl dozadu, právě když Duncan složil s úsměvem ruce na hrudi a – vážně na ni právě znova mrknul?

Peg se otočila a vyrazila k domu, tiskla tvář k Jacobovým mokrým vlasům, když Peter doběhl vedle ní. „Budeme dělat oheň?“ zeptal se vzrušeně. „Můžeme udělat polévku z medúz? A uvařit šneky?“

„Myslím, že medúzy a šneky necháme na tvé narozeniny, ok? Rozluč se, se strýčkem Galenem.“ Ale najednou se Peg zastavila, otočila a vykročila směrem k Duncanovi, který zamířil dolů na pláž s Robbie MacBainem. „Měl bys poděkovat panu MacKeagovi, za to že tě vytáhl z vody,“ zašeptala Jacobovi. „Můžeš to udělat, jako velký muž? Byl jako ti Hrdinové Záchanáři, na které koukáš v televizi. A měl bys vždycky poděkovat hrdinovi, když tě zachrání.“

Robbie ji spatřil a dloubnul do Duncana a oba muži se zastavili, aby je dostihla. Peg použila rameno, aby šťouchla do Jacoba, aby se narovnal. „Pane MacKeagi, Jacob by vám chtěl něco říct.“

„Děkuji vám,“ vyhrknul její syn na Duncanův knoflík od košile, ačkoliv se otočil a zabořil tvář znovu do jejího krku.

Peg si skrz úsměv povzdechla. „Ano, děkujeme vám, pane MacKeagi, za to že jste ho vytáhl z vody.“

„Jacobe?“ řekl Duncan tázavě. „Řekneš mi, co se stalo? Co to bylo?“ zeptal se s úsměvem, když chlapec něco zamumlal do jejího krku.  Přejel rukou přes Jacobovy mokré vlasy. „Klopýtl jsi a spadl do vody, nebo se pod tebou utrhla zem?“

„Já viděl, co se stalo,“ skočil jim do řeči Peter. Ukázal tam, kde se Duncan vrhnul do vody pro Jacoba. „Viděli jsme bubliny ve vodě, když jsme stáli na kraji.“ Podíval se na Peg, s obavami, ale přesto trochu vzdorně – přesně jako jeho otec, na kterého si nemohl pamatovat, protože byl moc malý. „Přísahám, že jsme nebyli ve vodě, mami, protože jsi nám řekla, abychom udrželi tenisky suché.“ Zaklonil znovu hlavu, nejdříve pohlédl na Robbieho a pak na Duncana. „A písek se najednou potopil. Já uskočil včas, ale Repeat nebyl dost rychlý. Vidíte, jak je tam všude teď voda?“ řekl, ukazujíc asi deset yardů na pláž.

Peg přendala Jacoba na druhý bok, když zjistila, že jí dřevění paže, ale pak naznačila Galenovi, aby ho vzal, když její švagr došel k nim. „Co se děje?“ zeptal se, když vzal Jacoba na rameno.

„Myslíme si, že strany staré jámy se propadají,“ řekl Robbie MacBain. Podíval se na Peg. „Jak strmý byl ten břeh před zatopením?“

„Nebylo to strmé,“ řekla a zamračila se, jak se snažila si to vybavit. Ukázala na západ. „Bylo to víc vertikální na tomhle konci, ačkoliv to za poslední tři roky erodovalo.“

„Jak je to hluboké?“ zeptal se Duncan.

Peg pokrčila rameny a podívala se na Galena. „Co, možná čtyřicet stop?“

„Spíš šedesát nebo sedmdesát stop, směrem na západ.“ Podíval se na břeh nejblíže k nim. „Ale tahle strana je většinou písková, takže pravděpodobně není tak stabilní, zvlášť s přílivy a odlivy.“ Ukázal na východ, kde přicházela voda od nově vzniklého fjordu. „A těžko říct, jak hluboké je to v otevření do jezera.“

Peg slyšela Duncanův tichý povzdech a viděla Robbieho úsměv. „Vypadáš, jako že potřebuješ koupel,“ řekl Robbie.

„Já vážně nevidím důvod ještě další dva týdny,“ protáhl Duncan, vracející mu úsměv. „Myslím, že Alec trochu zapáchal dnes ráno. A strávil tolik času na sjezdovkách, že je zřejmě permanentně znecitlivělý.“

Peg neměla ponětí, o čem mluví – tedy dokud neviděla Duncana, jak si začíná rozepínat košili.

„Nevadí,“ řekl s odfrknutím. „Už jsem se namočil po stehna, tak asi bych to měl dokončit. Zatra-pche, možná to znecitliví moje žebra.“

Popadla ho za paži. „Počkej, ty… nejdeš doopravdy plavat?“

„Pro lásku boží, chlape,“ řekl Galen překvapeně, přitahujíc Jacoba k sobě. „Ta voda je ledová!“

Duncan se jemně osvobodil od Peg, sáhl do zadní kapsy a vytáhl svou peněženku, pak odepnul svůj mobil od opasku. „Někdo musí zkontrolovat sklon téhle strany té staré jámy,“ řekl a podal své věci Robbiemu, „než jednoho dne vyjdeš ven a najdeš svou příjezdovou cestu pod vodou.“

„Ne,“ zavrčela, a znovu ho chytla, když se vrátil k rozepínání košile. Ale byla tentokrát na něj připravená, když se zkoušel uvolnit a zaryla mu prsty do paže. „Tohle neuděláš. Je mi jedno, jestli se celý dvůr potopí do jámy; nebudu tady stát a dívat se, jak se utopíš.“

Rostoucí záblesk v jeho očích zmizel a on zakryl její ruce svými. „Já se neutopím, lass. Plavu v ledových horských tůních od té doby, co jsem byl ve věku Petera a Jacoba. My všichni,“ řekl a ukázal k Robbiemu. „A já potřebuji vědět, jak ten svah vypadá, abychom ho mohli pomocí bagru podepřít. Mohla by to být jen otázka několika velkých kamenů na strategických místech.“

„Ne,“ zavrčela znovu a opravdu s ním zkoušela zatřást.

„Nejsem ochotný riskovat, že se to propadne,“ řekl, jemně jí odtáhl ruce a pak je držel proti jejím naštvaným záškubům. „Ne, když se to může stát ve chvíli, kdy si tvé děti budou hrát venku, jako právě teď.“

„Počkat, co ti vědci?“ řekla. „Tuhle mi Steve řekl, že mají dálkově ovládané vozítko, tak já zajdu do Inglenooku a požádám je, aby to sem vzali a prohlédli ten svah. Může zajet člunem přímo do jámy.“

Duncan zavrtěl hlavou. „To jim bude nejspíš trvat celý den, než to sem přivezou, když já můžu být z vody za deset minut a mít ten problém vyřešený za hodinu. Robbie,“ řekl, otočil se pryč a vrátil se k rozepínání košile. „Zavolej vysílačkou Aleca z mého pickupu a ať přijede sem dolů s bagrem.“ Pohlédl přes rameno, když Peg mumlala svou vlastní ošklivou kletbu pod vousy a povytáhl obočí. „Možná bys měla vzít své kluky dovnitř na to jejich spaní.“

Začala se znechuceně otáčet pryč, ale místo toho zalapala po dechu, když stáhl košili a ona uviděla velkou modřinu na jeho boku a spoustu malých řezných ran na jeho pažích a zádech. „Spadl jsi z té hory nahý?“

Překvapeně se otočil a podíval se na sebe, pak přejel přes tenký řez na jeho žebrech a usmál se. „Je to velmi vysoká hora.“

„A přesto se zdá, že tvoje bunda na sobě nemá víc, než šmouhu,“ řekla, ukazujíc na Jacoba, stále zabaleného v jeho kožené bundě, Galenovi v náručí.

Duncan přešel okolo, sedl si na piknikový stůl a začal si sundávat boty. „Prostě buď hodná lass a běž do domu, Peg,“ řekl, když šla směrem k němu, „a nech nás muže, udělat svou práci.“

„Zatraceně,“ zasyčela tiše, s respektem k mužům, stojícím za ní, zticha, jako plaňky v plotě, protože, jak předpokládala, snažili se rozhodnout, jestli je jejich nový šéf tak tvrdý, jak vypadá, nebo šílený. Pche, dokonce i Peter byl pro jednou beze slov. „To je šílené. Nemusíš nic dokazovat ani Galenovi, ani ostatním.“

Překvapeně na ni pohlédl, pak si sundal ponožky, nacpal je do jedné z bot a postavil se. „Víš, že je možné vidět z vrcholku hory celou délku Bottomless a na druhé straně až do Kanady?“ zeptal se. „Pokud bude hezky, mohl bych tebe a tvé děti, vzít na vrchol tuhle neděli, jestli chceš, a můžeme vzít sebou oběd.“

Peg sklopila pohled k jeho hrudi – která, jak si nemohla nevšimnout, byla úplně nahá – a také se zkoušela rozhodnout, jestli byl tak tvrdý, jak vypadal, nebo šílený. Ne proto, že to vypadalo, že si půjde zaplavat s nebo bez jejího povolení, ale proto, že by přísahala, že ji právě pozval na… Ne, nemohl ji právě pozvat i s dětmi na piknik, protože to vážně, vážně bylo šílené.

„Já… Dětem by se to líbilo,“ slyšela se říkat a usoudila, že to ona je šílená.

„Vezmi chlapce dovnitř, Peg.“ Zvedl jí bradu svými prsty; buď proto, že její zírání na její hruď ho znervosňovalo, nebo proto, že chtěl, aby viděla jeho úsměv. „A zkus si nedělat obavy, ok? Já opravdu jen tak plavu v horských tůních.“ Jeho oči získaly opravdu zlomyslnou jiskru. „Ačkoliv obvykle dávám přednost tomu, plavat nahý.“

Peg se otočila a byla na půl cesty ke Galenovi, když zaslechla Duncanův tichý smích. Vyškubla Jacoba, usadila si ho na boku, aby vzala za ruku Petera a mašírovala domů, doufajíc, že ten hloupý idiot dostane zápal plic!

Ne, počkat; to by ji pak nemohl vzít s dětmi do hor v neděli.

Jo, dobře, doufala, že Duncan MacKeage má rád sendviče s tenkými plátky zvěřiny, protože ty zabalí na jejich piknik.