CBHL - 18. kapitola

Překlad: Luciana

Vzhledem k tomu, že její pláž byla plná mužů, shromážděných kolem táboráku, posadila se Peg na schůdky verandy a čekala na Duncana, až domluví se svými lidmi, než se s ním sveze do města, zúčastnit se narychlo svolané, večerní, nedělní schůzky. Místní obyvatelé a také ti z okolí se rozhodli, že je čas si promluvit o tom malém problému s resortem, který přerostl ve velký problém, s ohledem na to, že velitel hasičů prohlásil, že její páteční ranní požár, byl založený.

Stále ještě se linuly obláčky kouře z trosek jejího až-do-základů-vyhořelého domu, když Duncan změnil celý její pozemek v pevnost Thompsonových; naprosto, a obávala se, že i s ozbrojenými hlídkami.

Na mou duši, jediné co chybělo, byla děla a nebyla by překvapená, kdyby se jedno objevilo v něčím kufru příští týden. Tři z deseti obytných přívěsů a Duncanův vlastní přívěs, plánované do kempu nahoře u silnice, nyní zaparkované místo toho u její jámy, všechny napojené na její nově rozšířený odpadní systém – neměla ponětí, jak mohl získat tohle povolení jen během šesti hodin – a připojené k její studni.

Když o tom tak přemýšlela, Peg si nemohla vzpomenout, jestli Duncan vůbec požádal o její povolení, ale nestěžovala si, protože se ráda cítila v bezpečí, když se zavrtala do své malé postele, kterou Duncan vyklidil ve čtvrtek. Kromě toho, že nyní spal na druhé straně zdi její ložnice ve svém soukromém přívěsu – který srovnal tak perfektně, že jejich okna ložnic byla přímo naproti sobě.

Pegyini sousedé ze západu nebyli zrovna šťastní ze vší té aktivity, tak blízko jejich… zahrádky, ačkoliv Evan a Carl přišli a říkali, že jim určitě nevadí počkat, než bude ten zatracený žhář chycen, než vysadí letošní odolné sazenice.

Její děti vzaly ztrátu jejich nového domu poměrně dobře, bez zjevných známek utrpení, nebo přetrvávajícího strachu, nejspíš proto, že všechna ta aktivita byla docela velkým rozptýlením. No, tohle a Duncanovi rodiče, kteří je rozmazlovali a kazili, poslední dva dny.

Callum a Charlotta MacKeagovi přijeli v pátek odpoledne, jen aby je Duncan představil Peg a dětem a pak odběhl zpátky do chaosu, rozdávat rozkazy – potom tedy, co spolknul půlku jablkového koláče s notnou dávkou šlehačky. Callum se nakonec taky odšoural pryč a Peg s úžasem sledovala, jak vytáhl z dodávky virtuální město malých budov, donesl je dolů na pláž, kde si Peter a Jacob hráli a ti tři měli opravdu vážný rozhovor o stavebním projektu dvojčat.

Charlotta rozdělila to, co zbylo z jablkového koláče, mezi Peg, její holky a sebe a strávily odpoledne tím, že ignorovaly pevnost, která kolem nich vznikla a navzájem se poznávaly. Z toho důvodu neměla Peg problém nechat Calluma a Charlottu hlídat její divochy dnes večer, zatímco ona pojede s Duncanem do města. Na setkání, které mělo začínat za dvě hodiny, jak si uvědomila, když se podívala dolů na své hodinky, což znamenalo, že potřebovali už odjet, pokud se chtěli nejdřív zastavit u Opilého Losa.

Pohrávala si s popruhem od kabelky, když sledovala Duncana v posledních paprscích zapadajícího slunce, jak tiše mluví se svými muži, sedícími kolem táborového ohně. Nohy měl mírně rozkročené, jak tam stál s rukama složenýma na hrudi, v autoritativním postoji a Peg cítila, jak se jí uvnitř všechno náhle sevřelo.

Zatraceně, touha po něm, se začínala vymykat kontrole a Peg se obávala, že se s tím něco stane v příštích dnech. Povzdechla si, opřela si bradu o ruce, když dál sledovala Duncana. Neukradl jí žádný další polibek od toho rána, co hořelo, když na ni vrčel kvůli tomu, že ho konečně políbila zpátky. Pravda, její dům v tom okamžiku hořel do základů, ale cítila, jak on je pevný a silný a nepřemožitelný a ona se cítila tak vyděšená. Všechno co chtěla, bylo ztratit se v té vášni, která v ní rostla poslední tři noci, když spal v její posteli, zatímco ona byla na gauči, ačkoliv chtěla být tam s ním.

Peg se postavila, když viděla, že kráčí směrem k ní a hodila si kabelku přes rameno, s posilujícím nádechem. Došla ke svému SUV, a uhladila si předek své jarní bundy, ve snaze vypadat nenuceně. Poslední věc, kterou potřebovala, bylo, aby viděl, jak vyděšená a roztoužená je, vzhledem k tomu, že to bylo poprvé od jejich pikniku, kdy Duncan prohlásil, že nebude mít pořád přilepená svá dvojčata na sobě, takže budou spolu sami.

Peg pustila klíče od auta do jeho natažené dlaně, jen s malým zamračením a nasedla na sedadlo spolujezdce, když jí zdvořile otevřel dveře. Protože na mou duši, nejenom že věděla, že nemá cenu se hádat se staromódním mužem, ale navíc chtěla aspoň předstírat, že je to rande, i když šlo jen o městské setkání. Ale to, že ji bere nejdřív k Opilému Losu na kousek Vanettina skvělého borůvkového koláče, je tak trochu rande, nebo ne?

Alespoň podle Charlotty, které se podařilo najít nějaké slušné společenské kalhoty vzadu v Pegyině skříni a pak trvala na tom, aby si je Peg vzala spolu s topem z jednoho z pohřebních obleků, spolu s malými perlovými náušnicemi, které jí věnoval ke svatbě její krátce žijící, nevlastní otec. Takže byla oblečená, jako na rande, usoudila, když sledovala Duncana přecházet okolo přední strany auta, ačkoliv on byl oblečený v džínách, silné plátěné košili pod svou koženou bundou a pracovních botách.

Nastoupil za volant s úsměvem, když si všimnul jejího pohledu k domu. „Tvé děti budou v pohodě. Mají filmy, které mamka přivezla a které mohou společně sledovat a pokud to selže, můj táta je zatraceně dobrý vypravěč.“

„No, vlastně, jsou to tví rodiče, o které mám obavy,“ řekla s povzdechem. „Peter a Jacob rádi předstírají, že jsou ten druhý, jen aby si zahrávali s lidmi a Isabela je někdy… no Isabela.“

„Myslím, že oni dokážou zvládnout tvé divochy,“ řekl protáhle, když vyjel s dodávkou na hlavní silnici a rozjel se.

Peg složila ruce do klína, aby nemohl vidět, že se jí třesou a znovu si připomněla, že tohle není rande. „Opravdu nemuseli zůstávat o den déle, než plánovali. Moje tchýně říkala, že by mohla pohlídat děti dnes večer.“

„Máma a táta nespěchali s odjezdem.“ Usmál se na ni. „Když táta viděl, že se moji lidi vrátili dnes večer, řekl, že chce zůstat a vidět velké kluky, jak si hrají s velkými hračkami zítra.“

„Nemůžu uvěřit, že si šel hrát do písku s dvojčaty a rozšířit jejich město, co staví. Říkal jsi, že mu je osmdesát dva.“ Peg zavrtěla hlavou. „Myslím, že to je naprostá lež, protože to by znamenalo, že mu bylo kolik… skoro padesát, když ses narodil?“

„Čtyřicet osm, přesně. Táta je mámin druhý manžel a já jsem její druhá rodina. Vlastně, Alecova máma je moje nevlastní sestra, což znamená, že moje máma je jeho babička a já jeho strýc. A jeho táta a můj táta jsou bratranci, takže Alec a já jsem také bratranci.“ Usmál se na ni znovu. „Jsme prostě jeden velký šťastný klan. Teď k tvému novému domu; už ses rozhodla, jestli mě necháš ho postavit?“

„Nemyslíš si, že by toho na tebe bylo dost, s tou stavbou silnice a pak přípravou místa pro Macův resort?“

Mávl prsty na ruce, kterou držel volant. „Můžu to udělat všechno. Jak jsem řekl, chlapi uvítají příjem navíc. A souhlasím, že bys měla postavit nový dům na svážnici s výhledem na fjord. To staré místo bylo dobré, ale to bylo před tím, než jsi měla přímořský pozemek.“

Peg se opřela o opěrku hlavy a povzdechla si. „Jo, líbí se mi myšlenka postavit ho tam, takže budeme moct sledovat východ slunce od jídelního stolu.“ Podívala se na něj. „A s penězi z pojistky, bych si mohla dovolit, nechat tě postavit pro mě dům. Ale jen pokud mě necháš udělat elektriku,“ dodala a smála se, když viděla, jak zatnul čelist.

Ale pak si odfrknul a zavrtěl hlavou. „Proč mě to nepřekvapuje?“ Natáhl k ní ruku. „Ok, ujednáno teda? Postavím ti dům.“

Taky natáhla ruku, ale zastavila se, než si s ním opravdu potřásla. „Ujednáno, pokud nabídka, kterou mi dáš, bude srovnatelná s Grundy Wattsem.“

Ucuknul rukou. „Ty bereš nabídky?“

Peg se podívala dolů, aby skryla úsměv a smetla neexistující smítko ze své bundy. „Je to problém?“

„Ne, není to problém, asp…“ zmlknul uprostřed věty a zamračil se do zpětného zrcátka. „Znáš tu dodávku, co se nalepila za nás?“

Peg se natáhla ve svém sedadle, aby se podívala zadním oknem a taky se zamračila, když viděla starý pickup, blížící se k nim dost rychle. „To… jsem si dost jistá, že je to dodávka Chrise Duboise.“ Otočila se zpátky a zalapala po dechu, když Duncan najednou šlápnul na brzdy se zamumlanou kletbou, když se snažil vyhnout nárazu s další dodávkou, která se najednou objevila před nimi. Byla uprostřed silnice a ona viděla, jak se jí rozsvítila brzdová světla, když zpomalila natolik, že Duncan musel znovu brzdit.

„Zkontroluj si svůj pás,“ zavrčel, když rychle mrknul do zpětného zrcátka, než znovu dupnul na plyn. „Kriste, to je normálně útok ze zálohy. Drž se.“ Sešlápnul plyn na podlahu a SUV vyrazilo dopředu.

Peg se chytla dveří jednou rukou a druhou si zakryla ústa, aby nemohla křičet, když Duncan vrazil předním pravým nárazníkem do levého zadního blatníku auta před nimi. Příšerný zvuk kovového nárazu přehlušil její výkřik; pak střihnul volantem doprava, aniž by dal nohu z plynu, dokud se pickup nezačal smýkat po silnici. Najednou dupnul na brzdy, jen aby šlápnul znovu na plyn, protáhl se kolem pickupu, který zamířil do škarpy, očima zabloudil do zpětného zrcátka a znovu zaklel.

Peg se podívala svým oknem ven, když projeli kolem nyní stojícího pickupu, a viděla, jak Aaron Jenkins zírá na ni s vykuleným očima. Natáhla se za sebe, aby viděla mezi sedadly, jak Chris Dubois jede rychle směrem k jejich zadnímu nárazníku a Aaron vyjel zpátky na silnici za ním.

„Nemůžu uvěřit, že tohle dělají!“ vykřikla, otočila se dopředu a znovu se chytla kličky dveří, když Duncan sešlápl plyn až na podlahu. „Proč na nás proboha útočí? Och Bože, Duncane, můžeme jim ujet?“

„Ne, podle zvuku motoru dodávky za námi; zjevně je vylepšený a já říkal, že tohle bylo kupované pro svou ekonomičnost.“

Ne, že by chudák její krásná dodávka vypadala, že by věděla, že by měla být pronásledovaná, pomyslela si hystericky, když stromy svištěly kolem jejího bočního okna. „Proč tohle Chris dělá?“ zopakovala, aniž by vážně očekávala odpověď.

„Co víš o tom bastardovi?“

„Um, byl o rok výš ve škole a zkoušel mě pozvat na rande, ale já už měla oči jen pro Billyho.“ Odfrkla si. „Chris byl vychloubačný blbec už tehdy. Taky je nejznámější Spellbound Fallský kriminálník, ačkoliv ho nikdy nechytli. Ale pokud je možnost přijít k penězům, ať nelegálně, nebo ne, bude v tom mít prsty. Slyšela jsem ve městě, že on a Aaron Jenkins – to byl ten chlap v druhé dodávce – nastartovali všechno ohledně toho resortu tím, že tvrdili, že to ukončí jejich těžební byznys. Podezřívám je, že to byli oni, kdo nasprejoval moje auto, protože vím, že ten den byli ve městě. Chris byl vždycky naštvaný, že jeho matka prodala Billymu a mně štěrkovnu, protože si myslí, že jí měl získat on.“

Peg si uvědomovala, že je na pokraji hysterie, když nemohla přestat blábolit. „Chris se začal zastavovat ani ne šest měsíců po Billyho smrti a zkoušel mě dostat s ním ven. Ale věděla jsem, že ho víc zajímá, jak získat přístup na můj pozemek, než já – ačkoliv to ho nezastavilo od toho, aby to zkoušel dál.“

Duncan se na ni ostře podíval. „Byl k tobě agresivní?“

Peg sklopila pohled a pokrčila rameny. „Trochu,“ zašeptala. Otočila se na sedadle, aby se znovu podívala dozadu a viděla, jak se Chris snaží protáhnout kolem nich, když Duncan vjel do středu silnice. „Nikdy bych si nemyslela, že by udělal něco tak drzého, nebo že by byl tak rozpálený kvůli tomu hloupému rezortu. On a Aaron musí být opilí.“

„Tohle není o resortu, Peg,“ řekl Duncan tiše. „Je to o tobě. Nejen, že jsi ho dvakrát odmítla, ten bastard vidí, že vyděláváš peníze z pozemku, o kterém si myslí, že by měl být jeho.“ Krátce na ni pohlédl, než se podíval zase do zpětného zrcátka a na silnici, a zavrtěl hlavou. „On je nejspíš ten, kdo zapálil tvůj dům. Tohle nemá co dělat s resortem,“ zopakoval.

„Och můj Bože, já bych nikdy…“ zaklapla pusu, když SUV poskočilo dopředu s prudkým zachvěním a lehce se smýklo, než ho Duncan dostal pod kontrolu, a Pegyin výkřik se ztratil ve zvuku, když Chrisův pickup narazil do nich zezadu. „Ne!“ vykřikla a zapřela se rukama o palubní desku, když Duncan šlápnul na brzdy a způsobil tak, že Chris do nich narazil znovu.

Gumy kvílely a cítila pálící se gumu, když Duncan stále brzdil i přes ohlušující otáčky motoru pickupu, který je stále zkoušel tlačit ze silnice. Duncan je konečně zastavil a zařadil zpátečku, zmáčkl tlačítko na přístrojové desce a šlápl na plyn. „Dívej se dopředu,“ vyštěkl, když se chytil jejího sedadla, aby viděl dozadu. „A drž se.“

„Duncane, ne! Prostě jim zkus ujet. Prosím, už jsme skoro ve městě.“ Ale skřípění pneumatik pohltilo její prosby, když SUV neúnavně couvalo, nejdřív pomalu a pak stále rychleji, jak se tlačilo proti Chrisově dodávce.

„Možná má silnější motor, ale my jsme těžší,“ zavrčel Duncan, když povolil plyn. „Zakrej si obličej rukama.“

Znovu pak dupnul na pedál plynu, když střihl volantem a narazil do pickupu za nimi, přičemž zvuk skřípajícího kovu pronikl interiérem dodávky, zatímco jeho kola dál využívala přilnavosti vozovky. Peg slyšela zvuk tříštícího se skla, naklonila se v sedadle a nakukovala skrz prsty do bočního zrcátka, kde viděla koncová světla Chrisovy dodávky, vyčnívající za jejich zadním blatníkem a uvědomila si, že ho Duncan tlačí stranou ze silnice.

Pak uviděla kouř, stoupající zpod předního blatníku a došlo jí, že má pohon čtyř kol. Přesunula ruce, aby si zakryla uši proti ohlušujícímu skřípění, ale pak si rychle zakryla pusu, aby zachytila výkřik, když najednou zastavili a ona se podívala do zrcátka a viděla, jak se Chrisova dodávka překulila do příkopu na bok.

Duncan zmáčkl tlačítko na desce, přeřadil a znovu sešlápl plynový pedál až na podlahu, a Peg zapadla zpátky do sedadla, když dodávka poskočila dopředu a znovu rychle ujížděla k městu. Otočila se, aby se podívala skrz sedadla a zahlédla Chrise vyskočit ze svého auta a naskočit do Aaronova, než ji Duncan znovu otočil dopředu.

„Dívej se dopředu,“ zavrčel a mrknul do zpětného zrcátka. „Ještě není po všem.“

Peg zabořila znovu obličej do dlaní a něco mumlala.

„Co to bylo?“ zeptal se v dalším zavrčení.

Spustila ruce, pak si rukávem otřela oči. „Já… já říkala, že jsem šťastná, že jsem dnes večer netrvala na tom, abych řídila.“

Odfrknul si. „Ne tak šťastná, jako já.“ Natáhl se a opravdu poklepal na její paži. „Vidíš teď, co jsem myslel tím, že je tahle dodávka bezpečná?“

„Já… ale je celá na odpis,“ zašeptala, při pohledu na pomačkaný blatník, když míjející stromy byly opět rozmazané.

„Koupím ti nové.“ Vypustil drsný povzdech a vypadal, že se trochu uvolnil. „Ten druhý pickup nemá koule na to, aby nás chytil, takže bychom měli v pohodě dojet do města.“ Podíval se na ni a pak zpátky na silnici. „Myslím, že zaparkuji za kostelem,“ řekl, zjevně nahlas, svůj plán, který ho napadl. „A půjdeme na procházku v docích za Ezrovým obchodem, abychom se trochu uvnitř uklidnili, místo abychom šli k Opilému Losu.“

„Skvělý nápad,“ řekla Peg, uvolňujíc aspoň něco z její tenze, svým povzdechem. Bože, její oblečení bylo nasáklé potem a měla obavu, jestli si trochu neukrupla. Natáhla další roztřesený dech a zakryla si znovu tvář dlaněmi, ačkoliv si přála, aby si bývala psala deník. Protože na mou duši, jako druh prvního rande, by tohle mělo být zaznamenáno … někde.“

Duncan jí stáhl ruce dolů a chytil tu, co byla k němu nejblíže, když ji jemně stiskl a hladil palcem přes klouby prstů. „Byla jsi dobrá, Peg. Slyšel jsem jen jeden malý výkřik,“ řekl a usmál se na ni.

Znovu se nadechla a třesoucí se rukou smetla neexistující smítko ze své bundy. „Jen jsi prostě nemohl slyšet všechny ostatní, přes skřípějící pneumatiky a nárazy kovu.“ Konečně našla odvahu podívat se přes rameno, pak rychle znovu dopředu, ale bylo to dost dlouho na to, aby viděla, že zadní dveře byly promáčklé dovnitř, zadní a obě boční okna rozbitá a horní brzdové světlo se houpalo ve vánku, jak viselo z vršku rozbitých dveří.

„Víš, že i když tvoje máma to přepsala už v pátek, neměla jsem zatím čas dodávku zaregistrovat nebo pojistit, že jo?“

Znovu ji stiskl. „Půjde to z její pojistky a já byl ten, kdo řídil.“

„Je možné, že šerif bude na tom setkání dnes večer, kvůli sporu, zvlášť když velitel hasičů usoudil, že můj dům nevyhořel náhodou. Můžeme mu říct, co se stalo dnes večer a on může zatknout Chrise a Aarona. Rozhodně jsem je poznala. Um, ale nebudeme mu říkat o mém starém autě, ok?“

„Proč?“ zeptal se a zpomalil, když došli na konec města.

„Nemyslím, si, že je legální, shodit auto do zatopeného lomu.“ Konečně se uvolnila natolik, že se usmála. „Ačkoliv by se museli probrat asi spoustou dalších aut při hledání, a dalšími věcmi, kterých se lidi chtěli zbavit. Četla jsem, že když jižněji odtud před několika lety poslali potápěče do zatopeného lomu, našli přes dvacet aut a dodávek, několik motorek, sekaček na trávu, traktorů, sněžných skútrů a dokonce i tahač klád; cokoliv, na co lidi mohli požádat o pojistné plnění, tam bylo.“

Duncan ji naposledy stisknul a dal obě ruce na volant, když kouknul do zpětného zrcátka a pak zpomalil, když vjeli do města. „Jsem rád, že je už dost tma, aby nikdo neviděl, v jakém stavu je dodávka,“ řekl, zajel ke kostelu a dojel až dolů. „Opravdu nepotřebujeme svědky,“ dodal, když zajel za kostel a strčil předek dodávky do křoví. Vypnul motor, odpojil si bezpečnostní pás a otočil se k ní. „Máš dost silné nohy na krátkou procházku, lass?“

Peg odpojila svůj pás. „Co, myslíš si, že mě ta zábavná jízda roztřásla?“ Otevřela dveře a vyklouzla ven, jen aby vyjekla, když klouzala dál, ale byla zachycena vytažena zpátky do sedadla.

„Jo, vidím, jak neroztřesená jsi,“ řekl se smíchem. „Zůstaň na místě.“

Vylezl ven, obešel auto, s naprosto vážnou tváří, když došel k jejím dveřím. „Udělej mi laskavost a pojď pryč, aniž by ses ohlédla, ok?“

„Je… je to tak zlé?“

Přikývl a vzal ji za ramena a pomohl jí ven, pak si ji přitáhl do náruče. „Je mi to líto, Peg. Ale musíš uznat, že nás ta dodávka udržela v bezpečí.“ Otočil se, když sklouzl paží kolem jejího těla, rukou ji vzal v pase, zavřel dveře a vykročil směrem k Bottomless, jen několik yardů odtud.

„Moje kabelka.“

Slyšela, jak dodávka pípla a zjistila, že zmáčknul tlačítko na klíči v kapse. „Vezmeme ji později. Přemýšlel jsem,“ řekl konversačním tónem, „jestli jsi víc zvažovala, že uvěříš v magii?“

Ok; obyčejný rozhovor byl dobrý. „No, možná bych uvěřila,“ řekla a chytla se ho kolem pasu, když zjistila, že má opravdu hodně nejisté nohy, „pokud by domovní víla, doručila speciální zásilku na pahorek s výhledem na fjord.“

Jeho paže se kolem ní utáhla a vedl ji k chodníku, který vedl za obchody. „Magie, obávám se, dává přednost tomu, být spíše nenápadnější, a mít postavený dům na místě, které bylo den předtím prázdné, je trochu moc. Já myslel spíš ten typ magie, který člověk cítí, když si uvědomí, že je uprostřed něčeho úžasného, co se stalo.“

Podívala se na něj a usmála se. „Myslíš něco jako přijít do nemocnice porodit své třetí dítě a vyjít ven se dvěma miminky?“

Překvapeně se na ni podíval. „Tys nevěděla, že čekáš dvojčata?“

„Ne. Byli jsme připraveni si přivést domů Petera, ale když vykoukl Jacob, Billy vykřikl „Oh, Bože, to je repete!“ A tak přišlo to nebohé dítě ke své přezdívce.“ Znovu se na něj usmála. „Je to ten druh magie, o kterém jsi mluvil? Protože osobně, nemyslím si, že je něco malého na tom, mít dvojčata, když je neočekáváš.“

Nasměroval je k nově vybudované promenádě, táhnoucí se po linii odlivu a pokračující k plovoucím dokům. „Možná ne malá,“ řekl se smíchem, „ale musíš přiznat, že se to počítá jako něco úžasného.“ Zastavil a otočil ji tváří k sobě. „To je magie, o které mluvím; úžasná… překvapení.“ Jeho stisk na jejích ramenou lehce zesílil a bylo dost měsíčního světla, aby viděla, jak jeho rysy v tváři se zvýraznily. „Chci tě požádat o laskavost, lass.“

Peg se napjala při závažnosti, kterou slyšela v jeho hlase. „Co?“

„Chtěl bych se zeptat, jestli mi věříš dost na to, abys se mnou vlezla do člunu a trochu se projela.“ Usmál se, ale úsměv se nedostal nikam do blízkosti jeho očí a jeho stisk znovu zesílil, když chtěla ustoupit dozadu. „Chtěl jsem tě o to požádat až po setkání, ale myslím, že by bylo nejlepší, kdybychom odjeli hned teď.“

„Jeli kam?“

„K mojí hoře. Můžeš mi věřit natolik, abys ochotně nastoupila do člunu, Peg?“

Sklopila oči, protože nemohla už déle unést intenzitu jeho pohledu. Pro lásku Boží, co to dělá? „Já… raději ne. Cítím se dobře, Duncane,“ dodala rychle a znovu se na něj podívala. „A musíme říct šerifovi, co se stalo.“

Vtáhl ji do nezlomného objetí, právě když se chtěla odtáhnout a Peg cítila, jak mu hruď stoupla při těžkém povzdechu. „Je mi to líto, lass,“ zamumlal, když jednou rukou sklouzl na zadní část jejího krku. „Kriste, je mi to líto,“ zavrčel znovu proti její hlavě, právě když Peg cítila tlak na spodní straně krku, nohy se jí podlomily a všechno zčernalo.