Angel - 4. kaptiola

Překlad: Sinnel
Kor.: Míša

SATANŮV ZPLOZENEC

Jakmile vystoupila z auta, pocítila úlevu. Říct že ta jízda autem byla podivná, bylo hodně slabé tvrzení. Podivná trapnost mezi Angelem a ní byla velice zjevná. Mohla jen doufat, že si toho Tom nevšiml. Vlastně by se spíš zlodějský Angel měl modlit, aby si toho Tom nevšiml – protože kdyby ano, byl by to jeho pohřeb. 

Když Adalyn šla k dívkám, které stály vedle Escalade a svých bodyguardů a čekaly, až se k nim dostane, nemohla si nevšimnout toho, že se Lake spolu s Elle rozhlížely kolem a obdivovaly nové cukrátko. Na Marii měl Angel naprosto jiný efekt. Založila si ruce na hrudi a v jejích jemných rysech se objevil tvrdý pohled.

Adalyn sama v tom spektru někde byla mezi nimi. Angel se jí líbil – ano, nemohla popřít, jak sexy ten špatný chlapec vypadal, ale sakra, kdyby jí tak nevytočil tím, že ji před Tomem ignoroval, protože byla „malou holkou“.

Maria přejela potetovaného nově příchozího od hlavy až k patě. „Proč je tady?“

Adalyn tušila, že věděla naprosto přesně, kdo to je, což vzhledem k tomu, že o něm stále nevěděla ani zatracené ň, bylo dobré.

„Protože mu tuhle práci dal tvůj bratr,“ odpověděl Tony.

„Děláš si srandu?“ zasmála se Maria. Ze své tašky Louis Vuitton hned vytáhla svůj mobilní telefon a než si ho zvedla k uchu, navolila číslo. „Proč sakra je -“ To bylo to jediné, co řekla. Pak mlčela a pár okamžiků poslouchala, co jí někdo říkal na druhém konci telefonu. Když hovor skončil, z tváře jí rychle zmizel výraz, že to byl jen vtip, a rychle se vrátila k předchozímu tvrdému výrazu, který měla v okamžiku, kdy ho viděla vystoupit z vozu.

Angel tam nevzrušeně stál. Vypadal nezaujatě, jako by o něm vůbec nemluvila.

Mafiánská princezna si chtěla něco vyjasnit. „Bude lepší, když tu nebude kvůli mně,“ řekla Tomovi.

„Lucca ho nepřidělil tobě,“ ujistil ji Tom.

Své nádherné, dlouhé blonďaté kadeře si přehodila přes rameno a vydala se přímo k nebezpečně vypadajícímu muži. Díky svým už tak dlouhým nohám, které byly díky vysokým podpatkům ještě delší, nebyla o moc nižší než on.

„Nejsem si jistá, co si Lucca myslel, když ti dal tuhle práci, ale uděláš líp, když spolu nebudeme mít problém.“

Adalyn, Lake a Elle se na sebe navzájem dívaly a v obličejích měly výraz „ach-sakra“.

Jeho tmavě šedé oči se zaměřily na blondýnu, která mu vyhrožovala. „Doufejme, že ne, princezno,“ řekl, čímž dal najevo, že i on věděl naprosto přesně, kým byla.

„Ehm… něco nám tu uniklo?“ Adalyn už nedokázala dál vystát, že netušila, co se tu sakra dělo.

„Je to Luciano.“ Maria ustoupila o krok vzad. Poslední slovo prakticky vyplivla. „Ale ne jen tak nějaký Luciano. Je to Luciferův syn.“

Ach, sakra.

„Ráda bych teď šla do třídy,“ řekla Ella a pak s Carusem v patách odešla.

Ostatním z nich bylo jasné, proč musela odejít. Elle poté, co její nejlepší kamarádku Chloe unesl a zjizvil ten, komu říkali Lucifer, celou dobu na střední chránila.

Lucifer Luciano byl mafiánským bossem rodiny Lucianových… až do nedávné doby, kdy ho Lucca odstranil nejen z jeho rodiny, ale i z téhle země. Adalyn si byla dost jistá, že poté, co Chloe znovu unesl a chtěl dokončit to, co před lety začal, ho Lucca vykuchal. Kromě toho ji tentokrát unesl z domu rodiny Carusových.

„Nikdy se nepřibližuj k Elle ani s ní nemluv,“ vyhrožovala mu Maria. „Ona je tím jediným člověkem, kterému Chloe řekla, co se jí před lety stalo, a od té doby jsou nejlepšími kamarádkami.“

Angel tentokrát přikývl hlavou, aby dal najevo, že to pochopil.

Adalyn poprvé za jeho šedýma očima viděla něco jiného. Netušila však, co přesně to bylo.

„Dobře. Myslím, že je načase, abyste všechny šly do svých tříd,“ přerušil je Tom.

Maria míjela Angela a cestou ho praštila do ramene.

Zírala na Angela… Luciana. Všechno, co se stalo mezi ním a Adalyn představovalo úplně jiný příběh. Byl to Luciano, kdo něco ukradl od Luccy. Luciano, který ji zatáhl do úklidové místnosti, a přesně jak Maria řekla – ne jen nějaký Luciano. On je Luciferovým synem. Když si uvědomila, že ten otravný hlásek, který cítila vzadu v hlavě už od okamžiku, kdy se s ním setkala, měl pravdu, po páteři ji přejel mráz. Angel pocházel od samotného zasraného Ďábla.

Byl satanovým zplozencem.

Díky bohu. To bylo to jediné, co si Adalyn mohla myslet, když se usadily ve své narvané třídě úplně vzadu. Tom s Angelem čekali přede dveřmi. Jejich místa byla díkybohu velice blízko u sebe, takže si mohly šeptat, aniž by kohokoliv vyrušovaly. Aspoň v to doufala.

Adalyn si přitáhla svou židli ke kamarádce ještě blíž. Zjištění, kým Angel byl a co dělal, by jí v budoucnu rozhodně mohlo pomoci. „Musím ti něco říct a musíš mi slíbit, že to nikomu neřekneš.“

„Má to co dělat s Angelem?“ zeptala se Lake, která ji znala až příliš dobře.

„Ehm...“

„Adalyn!“ zašeptala Lake hrubě. „Pokud je v tom zapojen Luciferův syn, nemůžu ti slíbit, že to budu před Vincentem tajit!“

Ohromeně zírala na svou nejlepší kamarádku, se kterou se přátelila už odnepaměti. „Takže přede mnou dáváš přednost svému příteli? Myslela jsem si, že jsem pro tebe důležitější?“ 

„Můžeš na mě tohle přestat zkoušet? Použila jsi to na mě už minulý týden, kdy jsi chtěla v jednu ráno do Mekáče a já ti řekla, že nemůžu spícímu Vincentovi ukradnout auto, abych tě tam hodila kvůli pár zatraceným kuřecím nugetkám.“

„Ano, a já ti to nikdy nezapomenu,“ odfrkla a založila si ruce na prsou.

„Ach můj bože… Víš, že sis pro to mohla zajet sama, že?“

„Ne, protože pak bych zahanbila svůj tlustý zadek, který potřeboval mekáč v jednu ránu. Všichni ví, že pokud tam přijdeš v jednu v noci s kamarádkou, dá se to brát jako ,cool‘. Je to jako nepsané pravidlo.“

„Co je tohle za pravidlo? Dokonce ani nejsi tlustá!“ Lake zvedla hlas a díky tomu se po nich pár studentů, kteří byli poblíž, ohlédlo.

Adalyn se na ně usmála a počkala, než se otočili zpátky a začali se znovu věnovat svým vlastním věcem. Pak se zaměřila znovu na svou kamarádku. „Nezáleží na tom, zda jsi fyzicky tlustá nebo ne. Pokud potřebuješ uprostřed noci kuřecí nugetky, jsi prostě automaticky tlustá. Tohle pravidlo je skutečné. Jestli mi nevěříš, zeptej se Marii.“

Lake na ni zírala. Pak zamrkala a snažila se strávit ty hovadiny, kterými ji Adylan právě zasypala.

„Dobře. Vraťme se zpátky k věci. Můžeš si pro sebe nechat tajemství své nejlepší kamarádky? Té, která tam pro tebe byla ještě dřív, než tvůj přítel?“ Adalyn se hnědýma očima Lake dívala přímo do očí, připravena odsoudit ji, kdyby řekla ne.

„Dobře, v pořádku. Slibuji, že si tvé tajemství nechám pro sebe. Ale uděláš líp, když mě tím nedostaneš do problémů s Vincentem.“

„Ne, pokud mu to neřekneš,“ ujistila ji Adalyn, sklonila se k ní ještě blíž a tiše zašeptala: „Vlastně jsem se s ním setkala včera. Možná nebo možná ne mě zatáhl do úklidové místnosti v hotelu s kasinem -“

„Co udělal?“

Adalyn si skousla ret. Přála si, aby si to mohla promyslet. „On, víš… zatáhl mě do úklidové místnosti.“

„Co tam udělal? Ublížil ti?“ Lake si začala dělat vážné obavy.

Pokud si Adalyn chtěla nechat pro sebe to, že Luccovi ukradl prsten, bude muset být opatrná. „Ne, neublížil mi. Jen si chtěl promluvit.“

„Na to, aby sis jen promluvila, nikoho nemusíš zatáhnout do úklidové místnosti.“

Lhát nejlepší kamarádce bylo skutečně těžké, ale... LŽI.

„Dobře. Udělal to.“

„Dobře. Tak o čem chtěl mluvit?“ Lake jí to očividně nežrala.

„Prostě mě chtěl poznat, myslím -“

„Skutečně, Adalyn? Vážně čekáš, že ti to budu věřit? Proč se mi svěřuješ, když mi to ve skutečnosti nechceš říct?“

„Protože...“ Odmlčela se, zhluboka se nadechla a přemýšlela, zda by jí měla část odhalit. „Potřebuji, aby se ode mě držel dál. On představuje samé špatné zprávy a já to vím. Ale… ty víš, jaká jsem, když jsou sexy, špatní a tak žhaví.“

„Řekla jsi dvakrát sexy… Ach bože, tobě se líbí.“ Lakeino varování to jen zhoršovalo.

„Ne, ne. Řekla jsem, že si myslím, že je sexy. Ne, že ho mám ráda. Ve skutečnosti si myslím, že je to sexistický kretén a mimochodem nevím, proč mi připadá tak atraktivní.“

„Ach ne. Ach ne. Ach ne.“

„Co? Jsi v pořádku?“ Adalyn si začala dělat obavy, zda se Lake něco nestalo.

„Je to nachlup stejné tomu, jak se Elle cítila s Nerem, jak jsem se já cítila s Vincentem a jak se Chloe cítila s Luccou. Chápeš, kam tím mířím?“

Hlasitě polkla. Zježily se jí všechny chlupy na těle. „Ach ne.“

„On je Luciferův syn… Luciano… a ty jsi Caruso,“ zašeptala. „Bůh ti pomáhej.“

Příběh, který kniha vyprávěla o Elle, Lake a Chloe. A teď měla pocit, jako by se otevřela kniha ohledně zbytku jejího života. Nicméně na ní nebylo napsáno její jméno. Bylo tam napsáno: Angel.

Otázkou bylo: chtěla do toho skočit? Kdyby ano, bylo prakticky nevyhnutelné to, že by se srazili a kvůli jeho příjmení shořeli. Podle toho, co věděla, se rodiny nemísily… nikdy.