AFN - 40. kapitola

Překlad: Peťa

LILY CALLOWAY

„Šlo by to mnohem rychleji, kdybys mě prostě nechala kroužkovat dva další testy, když pracuješ na tomto jednom,“ řekne mi Sebastian. Sedí v křesle královny Anne a kouří cigaretu, zatímco mě sleduje, jak se hrbím nad kupami papírů a testů. V podstatě kopíruju odpovědi ze Sebastianových starých testů do mých závěrečných testů, což se zdá být víc jako podvádění než jen učení se odpovědi zpaměti.

Ale jsem si na sto pro jistá, že nechat ho fakt kroužkovat odpovědi by podvádění bylo. „Nejsem podvodnice.“ Cuknu sebou. „Nejsem úplná podvodnice. Nelákej mě na svoji temnou stranu.“

Vyfoukne lajnu kouře. „Tvoje andělská image byla zašlá dávno předtím, než jsi vůbec přijala mou pomoc. Ty a já nejsme tak odlišní, Lily. Oba si užíváme nezdravé množství“-

Hodím na něj polštář a on ho volnou rukou chytí, snaží se ochránit svoje cigáro. Některé věci se nezměnily poté, co jsem byla odhalena jako závislá na sexu. Sebastian je pořád Sebastian. A zřejmě viděl dost zhýralostí bohatých děcek, že moje tajemství bylo stěží něco strhujícího. Jeho slova.

Tak jsem mu zavolala, aby přinesl staré testy kvůli všem těm mým závěrečným pracím a nezíral na mě nijak jinak než před tím skandálem. Což je tak nějak pěkné.

Otevřou se přední dveře.

Rychle přesunu staré testy na hromadu. Moje hlava se otočí a snaží se najít dobré místo na schovku. Zvednu polštář gauče a nacpu je pod něj.

Když se setkám se Sebastianovým pohledem, vypadá, jako by mi byl schopný vytrhnout jugulárku za to, že jsem dala jeho staré testy k chuchvalcům prachu a zrezivělým haléřům. Oops.

Z kuchyně se ozývá Connorův hlas. „Můžeme dát poradu. Na něco přijdeme, Lo.“ Musejí probírat začínající společnost, kterou Lo musí založit svému otci. Zbývá mu pár dní, aby vybral platformu, a získal Connorovy odborné znalosti. Strávili celé ráno na poradě, kde se oháněli nápady – a když říkám „porada,“ myslím tím, že seděli ve Starbucks.

Oba se přiloudají do obýváku, Connor nese tácek s kávami a malým cukrovím. „Myslel jsem si, že bys využila nějaké testům nakopávající povzbuzováky,“ řekne mi. Oh, tohle je důvod, proč miluju Connora Cobalta jako doučovatele. Zářivě se usměju, ale úsměv najednou upadne při uvědomění si, že (A) Mu lžu. (B) Podvádím. (C) Jsem v týmu Sebastiana. (D) Akceptuju pohoštění navzdory všemu výše uvedenému.

Poděkuju a prstem z kafe seberu šlehačku. Hřích fakt chutná lahodně.

Lo postává stranou, zaneprázdněně píše na telefonu. Uběhlo šest dní od naší koupelnové hádky kvůli mojí sebelásce a už mi musel úplně odpustit. Naše hádky se točívaly kolem našich závislostí – někdy jsme se v nich jen topili dlouhý týden a ignorovali se. Ale tohle je skutečná normální hádka, která bolí víc, než jsem si kdy myslela, že bolet bude.

„Lo, přišel jsi na nějaké dobré nápady pro společnost?“ zeptám se. Nabídla jsem pomoc, ale pokaždé, když jsem něco navrhla, řekl mi, ať se soustředím na svoje zdraví. Popadnu ze stolu čokoládou plněný croissant a trhám ho na malé kousky, abych ho snědla. Namáčím si porci do kávy.

Lo mě vezme na vědomí a oči se mu rozjasní, když mě vidí jíst. „Nejlepší možnost je jídelní vůz.“ Nevypadá nad tím nápadem nadšeně.

Usrknu si z kávy. „Máš ještě čas,“ připomenu mu. „Není konec, dokud ta tlustá dáma nezazpívá…“ Zúžím oči. Ne, to není správně. „No, v tomto případě by ta tlustá dáma byl tvůj otec.“

Usměje se a musí zachytit to chvilkové uklouznutí štěstí vůči mně, protože se mu rty rychle zkroutí dolů. Uzavře konverzaci posunem těla.

Zřejmě se pořád hádáme.

„Kde je Rose?“ zeptá se Sebastian a zapálí si další cigaretu.

Connor na ni zírá a dovolí, aby mu přes obličej přešlo podráždění, hruď se mu nafoukne hlubokým nádechem. „Dělá závěrečnou zkoušku a neměl bys tu kouřit.“

„A přesto…“ Sebastian vyfoukne krátký šluk. „Kouřím.“

Loovi zazvoní telefon a vklouzne do kuchyně, aby mobil zvedl.

Connor přistoupí k Sebastianovi a můj ďábelský doučovatel najednou vyskočí z křesla a oba kluci si s povýšeností stojí za svým. Oba věří, že jsou lepší než ten druhý. Nejsem zvyklá na intelektuální oboustranné vyčkávání.

Sebastian zhodnocuje cigaretu ve svých prstech. „Stěží se zajímá, jestli kouřím, víš. Kdybys to udělal ty, nechala by tě, jako to udělala se svým posledním přítelem. Našla v kapse jeho kabátu krabku cigaret. Následující den byl pryč. Trvalo to jeden náročný dlouhý týden.“

„Tys mu ty cigarety podstrčil, že?“

Sebastian si dá dlouhé potáhnutí a vydechne kouř Connorovi přímo do obličeje. „Bystrý.“

Connor ani necukne. „To bys možná měl být ty.“

Sebastian vypustí smích. „Nemyslíš si, že jsem? Vím, že Rose s tebou nestrávila skoro žádný čas od toho, co Calloway Couture utrpělo. Vím, že před dvěma nocemi brečela mně na rameni, ne tobě. Vím, že to mně zavolala, ne tobě, abych jí pomohl sbalit kancelář.“

Už si začala balit svoje pracoviště?

„Cítíš se mnou ohrožený,“ prohlásí Connor a přistoupí blíž, takže jeho tělo dělí od toho Sebastianova jen malý kousek. Connor má výškovou výhodu – obvykle to tak je.

„Connorem Cobaltem? Chlapem, který je ochotný prodat kohokoli, pokud prospěch převáží na jeho stranu. Ne, nejsem tebou ohrožený. Jen tě nesnáším.“ Sebastian mu věnuje dlouhý zběžný pohled. „Rose tě taky vždycky nesnášela. Nevím, cos jí řekl, že změnila názor.“

„Nikdy ke mně necítila zášť,“ řekne Connor bezstarostně.

„Stěžovala si na tebe celou dobu na přípravce. Vrátila se z Model UN (pozn. konference pro studenty, na kterých se řeší akademické aktivity) a musel jsem poslouchat její drmolení o tom, jak Richard uzavřel smlouvu proti nejlepším zájmům její země. Jak Richard získal nejvyšší ocenění za to, že odporoval proti teroristickým akcím.“ Model UN zní trošku ostře a trochu děsivě.

„Na takového chytrého kluka, fakt nic nevíš,“ řekne Connor, jeho hlas sotva zuřivý. „Měla mě ráda, Sebastiane. Stěžovala si tobě, protože ji to táhlo ke mně, ke klukovi, který ji vytáčel, než aby ji uklidňoval a to ji štvalo.“ Connor mu ukradne cigaretu z prstů. „A kdyby ses o tu holku fakt zajímal, uvědomil by sis, že pokaždé co kouříš v tomto domě, spouštíš její obsedantně kompulzivní poruchu.“

Sebastianův ret ucukne.

„Nevěděls to, že?“ řekne Connor. „Zatímco ti brečí na rameni kvůli svojí společnosti, zůstala na noc v mém bytě. A strávil jsem čtyři podělané hodiny tím, že jsem ji uklidňoval, protože ty jsi jí do hlavy nasadil divoké nápady. Kouříš, zahráváš si s jejími věcmi a vracíš mi ji neklidnou. Přechází tam a zpátky a mumlá přísloví, která nedávají smysl, a já musím přicházet na to, jak ji dát zpátky dohromady. Nejsi pro ni kamarád; jsi parazit.“

Upustím si cukroví do klína.

Sebastian zůstal bez řeči, rty pevně stisknuté k sobě.

Connor vyhrál tohle kolo. Ale až Rose vstoupí do tohoto miš maše, jen doufám, že bude schopný vyhrát celou bitvu.

Potom co Connor uhasí cigaretu o svůj prázdný šálek, mistrně uzavře svoji zlost k Sebastianovi a oči mu padnou k rozházeným kroužkovacím testům. „Měla by sis to vzít někam do tichého testového prostředí, pokud možno někam, kde je čisto.“ Posbírá gumové obaly a Sebastianovy pokrčené časopisy a hodí je do nedalekého odpadkového koše.

„Je v pohodě,“ řekne Sebastian, který znovu najde svůj hlas.

„Co tady vůbec děláš?“ zeptá se Connor. „Pokud Lily dělá na svých závěrečkách, už nepotřebuje být doučovaná.“

„Kontroluju testy, aby nepodváděla,“ zalže. Chci si odfrknout vzhledem k faktu, že před minutami mi nabízel, že bude kroužkovat závěrečky za mě.

„Můžu to dělat já,“ řekne Connor. „Jdi propagovat rakovinu někam jinam.“ Zabere si místo vedle mě – přesně na tom stejném polštáři, kde jsem skryla testy.

Slyším křupání a šustění papírů, ztlumené ale pořád rozpoznatelné. Zavřu oči a v hlavě počítám do pěti. Tohle se nemůže dít.

„Lily,“ řekne Connor napjatě, „sedím na pornu?“

Co?! Otevřu jedno oko a setkám se s Connorovým pohledem. Čekám, že bude klidný normálním Jsem-Connor-Cobalt-a-neukazuju-skutečné-emoce způsobem. Místo toho má ve tváři dost hodně zklamání. Tohle je chvíle, kdy můžu buď vyjít ven s tím, že jsem tak nějak podvodnice nebo přijmout postih za ulívání si porna. Není tu žádné soupeření.

Strávila jsem dny bez sebelásky nebo jakéhokoli sexu od Lo, zatímco jsem se zoufale snažila vrátit mu dobrou víru. Všechno bude promarněno v jediném momentu, pokud si bude myslet, že jsou to chlípné časáky. A je mi tak špatně ze lhaní.

„Není to porno,“ přiznám.

Connor vstane a zvedne polštář. Zírá na papíry, vrchní test s náhodným jménem (Jeremy Gore) a známkou (A-).

Zavrtí hlavou. „Věděl jsem to,“ řekne docela klidně, tak snadno si poskládá všechny kousky dohromady. To musí být rys chytrého člověka. Vsadím se, že Sherlock Holmes byl diplomovaný génius.

Sebastian protočí oči a vyndá telefon, jako by tohle všechno pro něj bylo hrozně nudné, ale představím si, že Connor ho nutí vnitřně se třást, ještě pár tahů od toho, aby ho sesadil v Roseině životě.

Sesbírám testy, než se je Connor pokusí vyhodit. Pořád mě čekají nějaké závěrečky. „Můžu to vysvětlit,“ řeknu, když si urovnám papíry na klíně.

Vrátí polštář do jeho původního stavu a než můžu nabídnout vysvětlení, otevřou se přední dveře.

„Jen proto, že motorka může dosáhnout sto padesáti, neznamená to, že bys měla jet tak kurevsky rychle. Skoro jsi odstavila auto za tebou.“

„Přeháníš,“ řekne Daisy.

„Troubil na tebe.“

„Nebo troubil na tebe. Jel jsi na mých brzdových světlech.“

„Byl jsem deset zkurvených stop za tebou a příště tě beru na závodní dráhu.“

„Fakt?“ Můžu za tím slovem slyšet úsměv.

„Jo, pokud se chceš kurva zabít, aspoň nezpůsobíš hromadnou srážku o pěti autech, zatímco na tom budeš dělat.“

Když vejdou do obýváku, Daisy se usmívá od ucha k uchu. Oba nesou motorkářskou helmu pod paží, což mi připomene, že Ryke souhlasil s Daisyinou nabídkou. Asi před týdnem jí řekl, že si nechá černou Ducati oplátkou za to, že ji naučí, jak řídit bezpečně, což s Daisy jako žákyní musí být těžká práce.

„Měl jsi ji doučovat,“ řekne Connor Sebastianovi, v jeho očích zuří skutečný vztek. Je to tak nějak děsivé.

Ryke a Daisy ztichnou u schodiště, uvědomí si, že vtrhli do… situace.

Sebastian si dá telefon do kapsy blejzru. „Ty i já oba víme, že tohle je ztracená věc. Udělal jsem jí laskavost.“

„Nepotřebuje další almužnu.“ Pronikne znovu do Sebastianova prostoru. „Jsi líný svatouškovský čurák, který profituje ze svěřeneckých fondů apatických děcek. Studenti, kteří potřebují tyhle testy, jsou ti, kteří si je nemůžou dovolit. Vědomě udržuješ nechutný cyklus.“ Zírá na něj, jako by byl hovno na podrážce jeho boty. „Udržuješ bohatá děcka pitomá a chudá děcka chudá.“

„Co se děje?“ Celou místnost zmrazí Rosein hlas.

Nikdo se nepohne. Postaví se blízko Daisy a Rykea, kteří museli nechat přední dveře otevřené. Nikdo ji neslyšel vejít.

Sebastian vyklouzne z Connorovy blokády. „Nachytal jsem tvého kluka kouřit tohle.“ Ukáže na uhašenou cigaretu na šálku kávy. „A pak mě obvinil, že pomáhám Lily podvádět.“

Connor vypadá, jako by byl schopný Sebastianovi nakopat zadek. A ten obličej – čistá zášť – nepřichází často. Nebo jsem ho aspoň viděla zřídka od té doby, co jsme přáteli.

Rose se podívá na Rykea a Daisy pro potvrzení.

„Právě jsme se sem dostali,“ řekne Daisy.

Ani Ryke se nechystá podpořit Connora. Nejsou nejlepší kámoši, protože se jejich osobnosti tlučou víc než kompliment.

Rose se mě ani nezeptá, jestli mi Sebastian pomáhal podvádět nebo jestli Connor vykouřil všechny ty cigarety nebo ne. Hádám, že tak jako tak nebude věřit mé odpovědi, i kdybych jí dala tu skutečnou.

Ale musím to zkusit. „Podváděla jsem,“ řeknu jí vysokým hlasem.

Ignoruje mě. Tolik k upřímnosti.

Moje sestra přistoupí k oběma klukům a položí si ruce na boky, dívá se mezi nimi. Connor na ni zírá s takovou intenzitou, v podstatě promlouvá skrz svoje duše-trpící oči.

Rose se mu věnuje, neschopná se odtrhnout.

Sebastian panikaří a položí jí ruku na rameno. „Rose, manipuluje s tebou. To je to, co dělá.“

Rose ucukne.

„Nepochybuj o sobě,“ řekne jí Connor. „Ne kvůli tomuhle chlapovi, kvůli nikomu.“

Rose váhá.

„Přemýšlej o tom,“ řekne Connor. „Řeklas mi, že dřív vydělával na prodávání starých testů.“

„Ty cigarety“-

„Znáš mě skoro deset let. Držel jsem tě v náručí. Líbal jsem tě. Cítila jsi na mně někdy předtím kouř?“

Sebastian se do toho vloží: „Rose, přesvědčil Brada, aby se vzdal svého Lambda Kai předsednictví, aby tu pozici mohl získat někdo jiný. Dokáže přimět lidi udělat věci, které by nikdy neudělali.“

Connor zírá dolů na ni. „Nikdy bych s tebou nemanipuloval.“ Ale nepopře, že to předtím dělal, že využívá jakoukoli moc, kterou má, aby získal, co chce. Vždycky jsem věděla, že Connor dělá věci pro svůj prospěch, ne z dobroty svého srdce, ale slyšet to od někoho jiného, no, to to dělá skutečným.

Sebastian řekne: „Chodil s Hayley Jacobs jen proto, aby mu její otec napsal doporučení na Wharton. Je s tebou kvůli tvému jménu. Kolikrát ti to mám říkat?“

Roseiny oči se zúží na Connora. „Napsal ti můj otec doporučení?“

„Nabízel se, ano.“

„A ty jsi přijal?“

Nic neříká.

„Neuvěřitelné.“ Tvář se jí zkroutí, jako by jí dupl na srdce. Zvednu se, chystám se přejít k jejímu boku. Ale zaváhám, když ukáže prstem na Connora. „Chodil jsi se mnou na nedělní obědy k rodičům, protože ses snažil prodrat do otcovy přízně.“

„Ne, chodil jsem s tebou, protože jsi moje přítelkyně,“ řekne a přistoupí k ní blíž.

Zvedne bradu, která se navzdory její síle začne třást. „Věřila jsem ti. A celou tu dobu“-

„Nikdy jsem ti nelhal,“ řekne. „Víš o mém životě víc než kdokoli jiný. Nedělím se o věci ochotně, víš to o mně. Proč bych tě pouštěl k sobě?“

Rose zašeptá: „Hraješ si s mou hlavou.“

„Ne,“ řekne znovu, rozhodně, aby to pochopila. „To on.“

Sebastianovy prsty se jí zaryjí do ramene hlouběji. „Mně znáš od té doby, co jsme byli děti. Jde mi jen o tvoje dobro, Rose.“

Ale její oči zůstávají přilepené ke Connorovi.

„Rose,“ řekne Connor s takovou empatií, hledí na ni s vášní, která mi skoro zastaví srdce. „Znáš mě.“

Zhluboka se nadechne. „O to jde, Connore, nemyslím si to. Nemyslím si, že tě někdo opravdu zná.“

Sebastian se začne usmívat a Connor vypadá skoro připravený křičet.

Rose dodá: „Chci, abys odešel.“

Nepoznám, komu to směřuje, dokud Sebastianův úsměv úplně nezmizí. „Rose, neslyšelas“-

„Slyšela jsem tě,“ řekne. „Slyším tě, jak špatně mluvíš o Connorovi pokaždé, když jsem s tebou a zatímco souhlasím, že není nejvstřícnější lidská bytost, když přijde na jeho osobní život, pořád je můj přítel. Nikdy bych Lily nedovolila podvádět. Nenávidím, že kouříš. A nepřijímám tvůj návrh, abych skončila s Calloway Couture. Vybalím si svou kancelář. Budu za svou společnost bojovat. Udělám cokoli, co bude třeba, a přestanu poslouchat, jak mi říkáš, že nemůžu porazit tyhle nepřízně.“

Jeď Rose. Myslím, že se všichni usmíváme. Kromě Sebastiana.

Vrtí na ni hlavou. „Zavolám ti zítra, až nebudeš tak jedovatá.“

„Nezavoláš,“ řekne. „Zablokuju si tvoje číslo. Neuvidíš mě ani se mnou nebudeš mluvit. Nikdy o tobě nechci znovu slyšet.“

Spadne mu pusa. „Budeš ho poslouchat? Rose, já tě znám déle.“

„On mě zná líp.“

Sebastian jen pořád vrtí hlavou.

Rose se podívá na Connora, ramena pevně uzamknutá. „Můžeš ho prosím tě vyhodit z domu? Musím jít…“ Její oči přeletí pryč, dívá se po svém pokoji, jako by zmizel.

„Samozřejmě,“ řekne lehce. Ruka mu padne k jejímu kříži a pošeptá jí něco do ucha, než ji hluboce políbí. Vrací mu city, ale v jejích očích je smutek, který tam předtím nebyl – dopadá na ni stres ze všeho. A mám pocit, že Sebastian k němu každičký den přidával.

Když se oddělí, Rose se obrátí ke mně. A moje obrana se zvedne. Oh ne. Bude na mě křičet za podvádění. Otevřu pusu, chystám se vypustit řetězec upřímných omluv, ale její ruce se mi vrhnou kolem ramen a přitáhne si mě do velkého sesterského objetí. Takového, které poskytuje zřídka, dokonce i když je v dobré náladě.

„Omlouvám se,“ pošeptá mi do ucha. „Mám tě ráda.“ Na rameni cítím její slzy. „Jsem tu, pokud mě teď budeš potřebovat. Slibuju.“

Nemyslím si, že si to zasloužím. Zničila jsem její společnost, ale zároveň jsem přemožená, že mám znovu podporu své sestry. Je mojí největší a nejlepší roztleskávačkou.

Tak ji objímám nazpátek. Chci se zeptat, jestli bude v pořádku s celou tou věcí s Connorem a Sebastianem, ale umístí mi pusu na tvář a otočí se ke své ložnici na hlavním podlaží.

Connor ji pozorně sleduje a Rose se na jedinou sekundu setká s jeho pohledem a setře si z tváře slzy. Myslím, že si dokáží číst myšlenky nebo tak něco, protože na ni kývne a ona mu kývnutí oplatí a vytratí se.

Connor vede Sebastiana k východu.

Sebastianovy oči přeletí k testům na mém klíně.

„Nedostaneš je zpátky,“ řekne mu Connor.

„Víš,“ řekne Sebastian, „doufám, že jí zlomíš srdce. Zaslouží si to, co se na ni chystá.“

„Stejně tak ty,“ řekne Connor a zabouchne dveře Sebastianovi do obličeje.

Když se napětí v obýváku začne vyrovnávat, Ryke řekne: „No, něco jsem se dnes sakra dozvěděl.“ Jeho rty se zvednou. „Connor má koule.“

Connor se nadechne a jakákoli úzkost nebo vztek zmizí jako vítr, nezjistitelné průměrným lidským okem. „Jsem rád, že jsem tě mohl pobavit.“ Jeho oči přelítávají mezi chodbou, kde zmizela Rose, a mnou.

Vybere si mě, což mi jen vloží větší díru do žaludku. Stoupne si před gauč, ruce mu vklouznou do kalhot.

„Fakt mě vidíš jako apatické dítě se svěřeneckým fondem?“ zeptám se, vzpomenu si na některé z urážek, které nechtěně letěly mým směrem. Vůči vysoké jsem byla líná a nestarající se. Měla jsem se snažit víc.

„Technicky už nemáš svěřenecký fond,“ řekne mi Connor. Jeho slova nepozvednou mého ducha a nezasloužím si zlepšit den. Jsem tu na vině. „Mělas mi to říct, že jsi podváděla, když jsem se tě ptal.“

„Bez starých testů nemůžu projít,“ bráním se rychle.

„Můžeš,“ odsekne Connor. „Doučoval jsem tě a vím, že kdyby ses prostě učila, mohla bys projít.“

„Nemůžu tu šanci využít. Při prvních dvou testech jsem vybouchla. Už jsem pozadu o semestr, a pokud proletím v těchto předmětech, budu pozadu celý rok.“ Držím si ty testy u hrudi, neochotná nechat je projít přes Connorův morální kompas. „Není to podvádění. Je to vítězství nad systémem. Všichni to dělají.“

„Už jsi překonala systém tím, že jsi na Princetonu. Tím, že jsi byla na Pennu. Kdybys neměla svoje příjmení, byla bys na komunitní vysoké (pozn. poskytují nižší úroveň vzdělání). Kde bys být měla, Lily. Kolikrát se chystáš vítězit nad systémem, dokud tě neubije k smrti?“ Jeho slova jsou vážená a mají více dvojitých významů, než dokážu zpracovat. „Nepotřebuješ A. Budeš v pohodě, když absolvuješ s nízkým GPA mezi nejhoršími ve třídě. Udělej si laskavost. Vyhoď ty testy a já ti pomůžu udělat tvoje závěrečky. Ujistím se, že se naučíš látku, abys prošla. Slibuju.“

„Musím je odevzdat dnes do šesti,“ řeknu. „To není možné, Connore.“

„Jsou to testy na doma,“ připomene mi. „Máš dovoleno používat svoje poznámky a učebnici. Jen ne staré testy. Zvládneme to.“

„Všichni můžeme pomoct,“ vykřikne Daisy s úsměvem. „Mám recept na perfektní studijní sušenky.“

Ryke jí věnuje pohled.

„Ne takový druh sušenek.“

Ten počin se zdá být větší než já, ale mám podporu. „Měl by sis jít promluvit s Rose,“ řeknu mu. Nechci ho od ní odtahovat víc, než jsem to už udělala.

„Zrovna teď bude chtít být sama,“ řekne. Nejsem si tím tak jistá, ale dodá: „Věř mi.“ A z nějakého důvodu mu věřím. Možná má Sebastian pravdu. Možná má Connor fakt ve slovech moc.

O hodinu později mám dokončenou zkoušku z politologie a přesunula jsem se na statistiku. Tácek teplých lepkavých sušenek přede mnou vydává sladké čokoládové aroma. V podstatě jsem snědla celý talíř. Daisy si listuje motorkářským časopisem, nedotkla se ani jedné.

Ryke odešel před třiceti minutami, než byly sušenky vytaženy z trouby. A mám podezření, že kdyby tu byl, ponoukal by Daisy, dokud by neochutnala aspoň kusanec.

Měla bych se stroprocentně soustředit na test, ale před nepříliš dlouhou dobou odešel Lo nahoru. Neřekl ani slovo o svém hovoru ani o mých testech. Prostě zmizel.

Spěchám s testem ze statistiky, protože jsem si nevědomky zapamatovala některé odpovědi z předtím, když jsem je kroužkovala se Sebastianem. Skončím za dalších patnáct minut, když poslední dvě otipuju. Učebnice byla nápomocná, ale Connorovy poznámky byly lepší. Seděl vedle mě a čmáral příklady, které těžší otázky hodně zjednodušovaly.

Nemůžu přestat myslet na Lo. Nahoře. Izoluje se, jen když pije a od té doby, co je střízlivý, nejsem si úplně jistá, co čas o samotě pro Lorena Hale ve skutečnosti znamená. Bojím se, že úplně to samé.

„Můžu si dát pětiminutovou přestávku?“ zeptám se Connora po mém boku. „Musím si jít promluvit s Lo.“

Zkontroluje si hodinky, vypočítává, jak dlouho mi bude trvat dokončit to včas, abych odevzdala testy. „Máš deset minut, než si pro tebe přijdu. Tak prosím ať vás s Lo nenachytám, jak smilníte.“

Smilníte. Usměju se. To je takové nóbl slovo pro šukání. „Nebudeme.“

Uháním nahoru do svojí ložnice, na sekundu se zastavím u dveří. Zaváhám, jestli vejít dovnitř. Možná chce být sám, jakože fakt sám. Ta myšlenka mě chladně bodne a dám ruku z dveřní koule dolů. Odtrhává se ode mě pomalu? Je to ono?

Ramena se mi zvednou.

Nepustím ho tak snadno.

Otevřu dveře a připravím se na to, co přijde.

Lo sedí u stolu, projíždí si různé stránky na počítači. Je zády ke mně a vidím ho analyzovat obchodní stránku. Když zavřu dveře, otočí se na židli a zaznamená, že jsem to jen já, než se otočí ke svému notebooku.

To bezstarostné odbytí bodne.

Před naší hádkou by mě požádal o pomoc. Vylíval by si všechny svoje nápady. Roky jsem byla jeho kamarádkou ve všem a najednou jsem se stala tak užitečnou jako prach na okenním parapetě.

„Neměla bys dělat svoje závěrečné testy?“ zeptá se.

„Mám přestávku,“ řeknu a klesnu na postel.

Soustředí se na obrazovku počítače.

Roste beze mě? Můj nejhorší strach se možná začíná stávat pravdou. Je silný, věrný a střízlivý. Já jsem nezdravá a bojuju se svou závislostí. Moje slabost je na něj příliš. Stahuju ho dolů. Jsem přítěž.

A ztrácím ho. Stejně jako jsem ztratila všechno ostatní.

„Lo,“ snažím se udržet hlas stabilní.

Tentokrát se ke mně obrátí čelem, obavy vryté do čela.

Otevřu pusu, v srdci bolest. „Chceš se se mnou rozejít?“

„Co?“ řekne přidušeně.

„Jde jen o to… nikdy dřív jsme se tak dlouho nehádali a už nedokážu říct, co si myslíš.“ Moje nejistoty se vylívají jako rozflákaná nádoba a já si zoufale přeju posbírat veškeré bonbony a nacpat je zpátky.

„Lil,“ vydechne a vstane. Přejde ke mně a vezme mi tváře do dlaní, přičemž na mě zírá. „Už se mě na to nikdy neptej.“ Jeho hlas je tichý ale pořád ostrý.

„Nevinila bych tě,“ řeknu a v ruce zkroutím jeho tričko. „Myslím, snažila bych se tě zastavit, ale chápala bych to. Ty jsi silný a já jsem…“ chaos.

Palcem mi setře spadlé slzy. „Měl jsem rehabilitaci,“ připomene mi. „Měl jsem hodně pomoci, Lil. Tvoje závislost je hodně jiná a je tam méně podpory. Věděl jsem, že budu silný a ty budeš zápolit. Tak to prostě je. Jsem na to připravený. Neodejdu. Nikdy kurva neodejdu.“

Jsem nachystaná jít na objetí a on ustoupí. „Ale to ti nedává právo spadnout do svých starých zvyků. Okay?“

„Já vím. Já vím.“ Pohrávám si s prsty. „Pořád se hádáme? Myslím, chápu to, pokud pořád chceš být pohádaný. Ale je mi to líto. Opravdu je mi líto, že jsem tě zklamala.“ To není tak úplně pravda. Myslím, že po dnešku, zvlášť po rozhovoru s Connorem, vím, koho zklamávám nejvíc. „Je mi líto, že jsem zklamala sebe.“

Rty se mu trošku zvednou. „Omluvu přijímám.“

Zvedne si mě do objetí a já si slíbím, že se budu snažit víc. I kdyby všechno začalo znovu sklouzávat, vzpomenu si na tuto chvíli, jak dlouho mi trvalo napravit to, co jsem udělala špatně. Nechci znovu začínat s tímto krutým koloběhem. Chci ho prolomit. Chci vyběhnout se svou závislostí nadobro, bez ohledu na to jestli mě vnější síly táhnou dolů.

Tentokrát to dokážu.

Prosím, ať uspěju.