MD - 2. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Když vešli na policejní stanici, nejdřív Raven nechápal, proč na něj všichni tak zírali. Dokud si neuvědomil, že si sundal kapuci a sluneční brýle nechal v té uličce. Objevil hned dva lidi, kteří okamžitě vytáhli kamery. Bezpochyby fotky nahrají do Galaktinetu dřív, než Raven opustí budovu.

Jeho agent se okotí.

Bezpečnostní úředníci je zavedli do místnosti se čtyřmi židlemi a stolem – výslechové místnosti – Raven jen doufal, že ji jako takovou nepoužijí. Noc byla pro malou holčičku i tak dost traumatická. Výslech by jejímu duševnímu stavu moc neprospěl.

„Chtěla bys něco pít? Nebo sušenku?“, zeptal se jeden z policistů.

Ignorovala je a upřela pohled na Ravena.

„Chtěla bys sušenku, maličká?“, zeptal se Raven. Zavrtěla hlavou. „Možná trochu vody pro nás oba.“

Po všem to pláči potřebovala tekutinu.

„Samozřejmě, není problém.“ Policista odešel a za pár minut se vrátil se dvěma sklenicemi vody. „Já jsem důstojník Baines a toto je důstojník Trewel.“

Trisha pozorovala Bainese přimhouřenýma očima, ale nic neřekla.

„Vyprávěj jim, co se stalo, maličká,“ vložil se do toho Raven, když stále nepromluvila.

O okamžik později přerývaně povyprávěla o svém výletu s babičkou do města, kde navštívili Ravenovo vystoupení. Když Trisha vzpomínala, jak pouliční zloději zastřelili její babičku, protože jim odmítala vydat svou kabelku, tak jí po tváři stékaly slzy. Když skončila, podal jí důstojník Baines kapesník, aby si mohla osušit obličej.

„Jak do toho všeho zapadáte vy?“, zeptal se důstojník Raven.

„Šel jsem kolem uličky a slyšel ji plakat. Když jsem uviděl, co se stalo, zavolal jsem vás.“

Znovu obrátili svou pozornost zpátky k malé holčičce.

„Kde je tvá matka?“, zeptal se Trewel.

„Je mrtvá.“ Trishin chladný a nepřítomný hlas zněl bezvýrazně jako hlas nějakého robota.

Dostavil se šok.

Začaly se jí chvět ruce a ze sklenice vyšplíchla voda. Raven jí vzal z rukou sklenici a postavil ji zpět na stůl.

„Jak zemřela?“, položil důstojník další otázku.

Trisha pokrčila rameny. „To jsem byla ještě malá.“

Při tom dospělém tónu v hlase se musel Raven ovládnout, aby se neušklíbl. Že byla malá, nemohlo být víc než pár let.

Policista se ptal dál. „Kde je tvůj otec?“

Trisha cukla rameny. „Žádného nemám.“

„Také zemřel?“

Dívenka zavrtěla hlavou. „Ne. Mami mu neřekla, že jsem se narodila. Myslela si, že nechce žádné děti.“

Raven uviděl, jak se důstojníci trochu uvolnili. Muž, který nechtěl svou dceru, byl aspoň někdo, koho mohli vyhledat.

„Vzpomínáš si na jeho jméno?“, zeptal se důstojník Trewel.

Trish přikývla. „Princ Kaemon.“

„Princ Kaemon je gay. Pochybuji, že je tvým otcem,“ řekl důstojník Baines ne nepřátelsky.

„To se nevylučuje,“ vmísil se do toho Raven. „Mohl by být bisexuální. Test DNS potvrdí, jestli mluví pravdu.“

Policisté si vyměnili pohled. Trewel se ošil. „No dobře, necháme udělat test. Pro případ únosu máme v systému celou královskou rodinu. Nebude těžké její DNS otestovat.“

Obrovský důstojník opustil místnost a vrátil se s malou krabičkou. Natáhl přístroj k Trishe. „Olízni si prst a přitiskni ho na scanner.“

Raven fascinovaně pozoroval, jak důstojník krabičku otevřel a odkryl modrý skenovací displej. Miloval ty forenzní seriály v televizi.

Trisha si olízla prst a položila ho na obrazovku. Po pár minutách se ozvalo hlasité pípnutí a poté se na displeji objevila dvě jména.

Matka: Leona Linnett, podle rodného listu, pravděpodobnost: 100%

Otec: korunní princ Kaemon Dračí kopí, pravděpodobnost: 99,999%

Žádné další shody.

Raven hleděl na holčičku novýma očima.

Byla z poloviny dračí krve.

Trisha musela vycítit, jak se na ni dívá, protože k němu vzhlédla s obavou v očích.

„Teď už nechceš být můj přítel?“

„Co?“

„Babička říkala, že lidé mají z dračí krve strach.“

Raven Trishu objal a přitáhl si ji k boku. „Nikdy se nestyď za to, co jsi. Nežiji na této planetě, takže nevím, co si lidé o dračí krvi myslí, ale pro mě v tom není žádný rozdíl.“

„Lidé s dračí krví jsou v naší společnosti pod zvláštní ochranou. Většina členů královské rodiny má dračí krev. Její babička ji určitě chtěla jen chránit a zabránit tomu, aby jí ji vzali. I kdyby ji princ nechtěl, král ji bude chtít, protože jeho vyhlídky na další vnouče jsou mizivé,“ řekl důstojník Baines.

Raven se na ni usmál. „Vidíš? Jsi chtěná. Během chvilky budeš u své rodiny.“

„Ne!“ Trisha se rozvzlykala a přitiskla se Ravenovi k noze. „Chci zůstat u tebe.“

Raven pohlédl na policisty s panikou v očích.

„Proč nejdete s námi a nedoprovodíte ji do jejího nového domova? To by mohlo ulehčit jejímu zabydlování,“ pronesl důstojník Baines s provinilým úsměvem na rtech.

„No dobře,“ povzdechl si Raven. Takhle si svůj večer určitě nepředstavoval.