SF - 14. kapitola

Překlad: Luciana

Ach můj Bože, zeptala se! Hned po snídani, těsně než Mac vyšel ven dveřmi, Olivie ho odtáhla stranou a zeptala se ho, jestli by chtěl, aby se oni dva dnes večer vydali autem do Turtleback a šli na večeři, do pěkné restaurace, o které věděla.

Jenže místo toho, aby jeho oči zasvítily touhou – nebo aspoň triumfem – zůstala zírat skrz kuchyňské dveře na jeho velká, široká záda, když se Mac otočil pryč s pokrčením ramen, a řekl, že o tom musí přemýšlet a že se k ní vrátí.

A pak ji nechal čekat celý den – přes to, kdy posílala Caleba a jeho dva řidiče na cestu, přes vycídění zbytku chaty čtyři se Sophiinou pomocí a přes oběd, který nikdy neprošel přes knedlík, který měla v krku, než konečně „přišel k ní zpátky“ ve tři. A to pak ten nesnesitelný chlap poslal Henryho, aby informoval Sophii, že ona je pozvaná do jejich chaty, dnes večer, na přespání s jeho tetou Caro – společně s popcornem a filmem v hlavní budově, před tím. Protože, řekl pak Olivii s familiárně vypadajícím mrknutím, jeho táta by rád měl tu čest, vzít ji večer na rande.

Ale po tom, co strávila většinu dne váháním mezi zmateností a vztekem, Olivie málem poslala toho chlapce zpátky se zprávou, že ona a Sophie už mají jiné plány na dnešní večer. A přesto tu stála před svou skříní, zírala na svůj starodávný šatník a chtělo se jí zvracet. Protože zřejmě byla Olivie tak úděsná, že se nestarala o to, že se musela snížit k tomu, aby pozvala muže, aby si s ní vyšel – jen aby se ponížila ještě víc tím, že s ním půjde potom, co jí nechal celý zatracený den čekat na jeho odpověď.

A Sophie tomu taky moc nepomáhala. „Není slečna Carolina ta nejkrásnější žena, jakou jsi viděla?“ zeptala se její dcera od stolu, kde prohlížela Oliviinu kolekci bižuterie. „Je tak vysoká, vsadím se, že je modelka.“

To přesně potřebovala: připomínku, že se chystá ven s neméně krásným mužem, který by mohl definitivně doplnit její vzhled osamělé vdovy.

„Tady, myslím, že by sis měla vzít tyhle,“ řekla Sophie a přišla s roztaženou rukou. „Neříkala jsi, že tyhle dal tvůj táta tvé mámě, než ses narodila?“

Olivie vzala jednu z těch malých bílých perel ze Sophiiny ruky a dala si ji do ucha. „Ano, to dal. Ale ty mi pořád nepomohly rozhodnout, co si mám obléct,“ řekla, vzala další náušnici a nandala si ji. „Všechno jde k bílým perlám, dokonce i džíny.“

„Myslím, že by sis měla vzít tohle,“ řekla Sophie a vytáhla lem tmavě červených šatů, aby je viděla. „Nechávají vyniknout tvé oči.“

Byly to také šaty, které nosila, když ona a Keith odjeli na líbánky, což byla už věčnost. „Ne, myslím, že jim chybí pár knoflíků,“ řekla a vytáhla jedinou věc, která s ním nebyla ani vzdáleně spojená. „Tady, co si myslíš o tomhle?“ zeptala se, držíc přiléhavou modrou halenku pod bradou. „S mými černými vlněnými kalhotami a lodičkami? Bude to vypadat sofistikovaně, ne?“

Sophie se zamračila. „Není to tvůj pohřební outfit? Byla jsem s tebou, když sis to kupovala na pohřeb paní Doris, loni?“

„To z toho nedělá pohřební oblečení,“ řekla a oblékla si ji přes jedinou krajkovou podprsenku, kterou vlastnila. „Prohrábni dno skříně a najdi ty černé lodičky, můžeš zlato?“

Olivie pak stáhla své černé vlněné kalhoty z ramínka a natáhla si je na jediný pár tělových podkolenek, které nebyly děravé. Bože, opravdu potřebuje zajet do Bangoru a obnovit šatník. Není divu, že ji nikdo nepozval na rande; obléká se jako osamělá vdova.

„Jsou tady!“ vykřikla Sophie, hodila lodičky na zem a vyběhla z místnosti, když auto přijelo k domu. Zastavila se v chodbě a otočila se zpátky. „Pospěš si a dooblékni se, mami. Nechceš nechat pana Maca čekat,“ řekla a znovu se rozběhla, při zvuku klepání na dveře.

Olivie nacpala halenku do kalhot – několikrát, vlastně, protože z nějakého divného důvodu, se její ruce začaly třást – otočila se, aby se podívala do zrcadla. Když viděla, že její ramena jsou skrčená, nadechla se a narovnala je.

Může to udělat. Prostě musí projít touhle nocí, aniž by se ztrapnila a pak se může uvolnit a užít si zbytek jejich aférky.

Protože právě teď to nebyla vůbec žádná zábava.

Olivie trénovala před zrcadlem úsměv, a snažila se o sebejistý pohled – ale jediné, co ze sebe dostala, byl pohled laně, chycené ve světlech blížící se katastrofy.

„Mami!“

„Už jdu,“ zavolala Olivie tiše a snažila se znít klidně a chladně. A rozhodně nevypadat nedočkavě na své „nech mě o tom přemýšlet a já se k tobě vrátím“ rande.

„Mami, on čeká,“ zasyčela Sophie ze dveří ložnice. „A vypadá opravdu moc krásně.“ Najednou se usmála. „Vsadím se, že pan Mac by mohl být také model. Jeho ramena jsou skoro tak široká, jako naše dveře.“

Dobrý Bože, kdy si její dcera začala všímat mužských ramen?

Sophie na ni mávla. „Pojď, mami. Už jsi dost krásná.“

Olivie vyrazila za svou utíkající dcerou, ale zastavila se, když viděla Macovu bundu, ležet na své posteli. Nacpala ji pod polštář, pak narovnala ramena a zamířila chodbou s tím, co doufala, že byl sebevědomý úsměv, když dorazila do kuchyně.

Nebesa jí pomoz, byl vysoký a impozantní a dokonale oblečený do černých kalhot, límec nažehlené bílé košile zdůrazňoval V jeho modrého svetru. Vlasy měl ještě vlhké, tvář hladce oholenou a jeho oči…  Olivie cítila, jak jí úsměv ztuhnul, když jeho oči přeběhly celou její postavu, zaváhaly ve výšce jejího krku, kde její puls bušil tak silně, že to pravděpodobně mohl vidět – a pak zachytil její pohled.

Vyskočila, když ji Henry vzal za ruku. „Paní Olivie, dnes večer vypadáte velmi krásně,“ řekl a jeho vlastní oči zářily. „A není to náhoda, že vaše halenka ladí s tátovým svetrem?“ Postrčil ji směrem k němu. „Teta Caro mi pomáhala vybrat, co si má obléknout a ona říkala, že tahle modrá, je barva oceánu, který obklopuje mytický ostrov Atlantidu. Věděla jste to?“

„Ne, nemohu říct, že bych to věděla,“ zašeptala Olivie, než se narovnala a šla si vzít dlouhý vlněný kabát z věšáku. Opravdu si bude muset promluvit s Carolinou o téhle mytologické věci, vzhledem k tomu, jak Henry nasává všechno, jako houba. Pak ale, mohou být promiskuitní bohové horší, než násilnické kreslené pohádky v TV dneska?

Mac vzal kabát, podržel jí ho, aby mohla vklouznout do rukávů, pak jí ho dal přes ramena, jeho paže ji obklopily kruhem tepla. Odstoupila a popadla svou kabelku z linky.

„Můžeme tedy jít?“ řekl a naposledy se zvědavě rozhlédl po její malé kuchyni, než otevřel dveře a pustil Sophii a Henryho před sebou. „Henry nechtěl překročit tvůj plot,“ řekl, když vyšla Olivie, „ale řekl jsem mu, že gentleman vyzvedává své rande u jejích dveří. Udělal jsem to správně?“

„Ano, samozřejmě.“

Zavřel za sebou dveře. „Zamykáš svůj dům?“

Tomu se zasmála – ačkoliv se bála, že to znělo víc nervosně, než pobaveně. „Ne. Pokud kdokoliv přijde do Inglenooku a bude chtít něco ukrást, spíš půjdou do hlavní budovy, než do chalupy správce. Sophie,“ zavolala, když Henry a její dcera, zamířily k chatě deset. „Budeš poslouchat slečnu Carolinu a necháš Henryho vybrat film, na který budete večer koukat. Oh, a nezapomeň, že jsem nechala pár pytlíků popcornu do mikrovlnky, na lince. Pamatuj si, tři minuty a podívat se, jestli se nepálí,“ řekla, vzpomínajíc, na Carolininy zkušenosti v kuchyni. „A je tam sodovka v lednici.“

„Já vím, mami,“ řekla Sophie a couvala. „Už jsi mi to říkala.“

„Já… uvidíme se tedy ráno.“

„Jo. Měj se. Bav se,“ zavolala dívka přes rameno.

„Bude v pořádku,“ řekl Mac s úsměvem a položil jí ruku na záda, aby jí navedl ke své dodávce.

„Dům bude prázdný, dnes v noci, když budu vědět, že není jen přes chodbu.“

Zastavil se, než otevřel dveře spolujezdce a věnoval jí podivný pohled.

„I když máme pyžamovou párty v jídelně, nechám ji tam, jen pokud jsem tam taky.“ Odstoupila o krok zpět se smíchem, aby mohl otevřít dveře. „Opravdu ji musím přestat obletovat a nechat ji vyrůst.

Ne, potřebuje už zavřít pusu!

Nebo možná to, co opravdu potřebuje, je přestat se nechat deptat od Maca. Skočila na přední sedadlo ve chvíli, kdy otevřel dveře a pak rychle zapnula bezpečnostní pás, než to mohl udělat za ní. Na mou duši pokaždé, když se jí dotkne, tak panikaří.

A proto jdou do restaurace, kde se netančí.

Přešel okolo a nasedl za volant. „Připravená?“

„Hmm…“ odpověděla mu pokývnutím, ze strachu, aby nezačala zase blábolit.

Jsou všechny aféry takhle zneklidňující?

Nebo byl ten, se kterým chtěla tu aféru mít, problémem?

Bože, byl tak krásný.

Ok: pokud přežije tenhle večer – bez toho, aby ze sebe udělala naprostého hlupáka, pak by mu mohla možná vrátit bundu a nechat ho převzít iniciativu.

Zamračila se ven čelním sklem, když vyjel na cestu, vedoucí kolem hlavní budovy. Tedy, pokud ji bude chtít převzít, vhledem k tomu, že se vzpíral i jít na večeři. Možná si to Mac rozmyslel. Možná když viděl sestru, začal přemýšlet o svých závazcích k rodině a manželství plánujícím otci. Zatraceně, možná se podíval na ni, stojící vedle Caroliny dnes ráno a uvědomil si, že stará dobrá neviditelná Olivie Baldwinová, nestojí za to, aby se s ní obtěžoval. Ne, když táta má krásnou kandidátku, sedící tam doma.

Co je to sakra vůbec za jméno, Gadzalina?

Znělo jí to spíš jako Godzilla. Henrymu zjevně taky, soudě podle pohledu v jeho tváři, když to minule zmínil před Olivií.

Počkat; možná má Mac v úmyslu oženit se s otcovou vlastnoručně vybranou nevěstou, až odtud odjede na podzim a jen si chtěl užít volnosti, než si nasadí chomout. Jo. Ten chlap se nudil až do té míry, že pro ni pracoval, takže si možná řekl, že malé letní povyražení s místními, může být zábavné.

Olivie začala něco hledat v kabelce, aby zakryla trapné ticho – jen aby naprosto ztuhla, když se dotkla kondomů, které našla ve staré krabičce v zadní kapse. Je pravda, že byly přes šest let staré, ale ona je nechávala v kabelce protože… prostě pro jistotu.

Mají kondomy nějakou expirační dobu?

„Nemůžu si pomoct, ale všiml jsem si, že jsi nepřinesla moji bundu,“ řekl do ticha, když konečně vyjel na hlavní silnici. „Nějaký zvláštní důvod proč?“

Položila kabelku na podlahu k nohám, aby zakryla cuknutí a pak sevřela ruce v klíně, aby zakryla, jak se třese. „Asi jsem předpokládala, že už nechceš, abych ti ji dala zpátky. Nerozumím tomu, Macu. Řekl jsi, že pokud se zeptám, řekneš ano, ale dneska ráno, když jsem to udělala, trvalo ti celý den, aby ses rozhodl, jestli vůbec chceš jít se mnou dnes večer na večeři.“ Zkusila lhostejně pokrčit rameny. „Tak jsem usoudila, že jsi změnil názor o naší… o našich společných chvílích.“

Z ničeho nic zpomalil dodávku, zajel ke straně silnice a zaparkoval a pak se obrátil i přes pás, k ní. Ale když dál zírala na své ruce, vzal ji za bradu, aby ji donutil se na něj podívat.

„Nezměnil jsem názor,“ řekl tiše, jeho pohled byl tak intenzivní, že musela sklopit zrak k jeho ústům. Roztáhl prsty kolem její čelisti a jemně zvedl její pohled ke svému. „Ale vypadá to, že mám vypěstované svědomí. Zjistil jsem, že tě mám rád víc, než jsem zamýšlel, Olivie, a ty si zasloužíš něco lepšího, než co ti já mohu nabídnout.“

„Ale…“

Sklouzl prstem na její rty. „Zatím jsem nepotkal ženu, která by se dala muži, aniž by nakonec nezapojila své srdce, a začalo mi na tobě záležet víc, než abych to dopustil.

Oh, Bože, on změnil názor. „Ale já slíbila, že se do tebe nezamiluji!“ Ucukla a zabořila obličej do dlaní. „Zatraceně, já se jen chci cítit znovu živá. Cítit něco.“

Naprosto zahanbená, odepnula svůj bezpečnostní pás a otevřela dveře, unikla jeho sevření, když zavrčel kletbu, jak ho jeho pás zadržel. Ignorujíc jeho volání na ni, Olivie běžela k odbočce, klopýtala po silnici, jelikož nic neviděla přes hrozící slzy.

Sakra, ani se nedostaly k té nahé fázi a ona se už ztrapnila. Nebyla tak natvrdlá, aby nepoznala jasné odmítnutí, když ho slyšela. Ten blbec jí vzal na utěšující rande!

Olivie byla tak náhle zastavena, že vykřikla, a byla zvednutá ze země a hozená bokem přes jeho velké široké rameno, než stačila zalapat po dechu.

„Myslím, že Turtleback Station je na opačnou stranu,“ řekl tiše a utáhl sevření jejích stehen, když se cukala. „Kam tě mám v úmyslu vzít.“

„Nedělej mi laskavosti!“ odsekla a pak ztuhla. Počkat; nemělo by být víc slov na konci té věty? Jako na večeři? Začala se znova cukat. „Protože já změnila ná…“ Olivie znovu vyjekla, když ji bez dlouhých cavyků nacpal na přední sedadlo a připoutal ji.

„Zůstaneš tady,“ řekl, odstoupil a jemně zavřel dveře, pak pomalu přešel kolem předku auta.

Okamžitě sáhla po přezce pásu, aby znovu vyskočila ven, ale nemohla ho uvolnit. Otočila se, aby se podívala dolů, mačkala znovu a znovu to červené obdélníkové tlačítko, ale ta zatracená věc se neuvolnila!

Mac nasedl za volant, nastartoval motor, zkontroloval zrcátka a vyrazil znovu na silnici, tak klidně, jako by byli na nedělní projížďce.

„Můj pás je zaseknutý,“ řekla a dál mačkala to stupidní tlačítko. „Nemůžu ho uvolnit.“

Nic neřekl, jen se usmál.

„Slyšel jsi mě?“ řekla trochu víc nahlas. „Můj pás se zasekl.“

„Je to spíš napětí, které způsobuje, že nespolupracuje. Uvidím, co můžu udělat pro zmírnění problému, až dorazíme na místo určení.“

Nejistá jeho náladou, Olivie se tiše, roztřeseně nadechla a sevřela ruce v klíně. „Řekl jsi, že si zasloužím něco lepšího,“ zašeptala.

„Ano.“

„A že tvé nově objevené svědomí nechce, abychom měli aféru.“

„To jsem řekl.“

„Tak mě vezmi domů, Macu.“

„To mám v úmyslu… hned ráno.“

Olivie se znovu nadechla pro uklidnění, a zkoušela přijít na to, jak se můžou věci tak rychle změnit na příšerné – stejně jako na to, jak se její pozvání na večeři, změnilo ve snídani. „Nepotřebuji sex ze soucitu.“

Jeho noha prudce šlápla na plyn, když vydal zvuk: napůl odfrknutí, napůl zavrčení. „Věř mi, Olivie, není to přesně soucit, co cítím v tuhle chvíli.“

Na to zůstala potichu, uvažujíc, jestli ve svých nejdivočejších snech někdy pomyslela na to, že by si měla vzít na rande baseballovou pálku. Olivie strávila zbytek těch nekonečně dlouhých, třicet mil jízdy do Turtleback, zíráním z okna, jen aby si uvědomila, že čím dál byli od Spellbound Falls, tím méně sněhu od noční bouře tam bylo, až zmizel úplně na kraji města. Slunce už teď v dubnu zapadalo později a neobvykle teplé jaro, už se začalo projevovat ve formě klesajících vodních kanálů a rozšiřujících se výmolů.

Ne, že by si toho Macovo auto všimlo, jak se zdálo, když se prakticky vznášelo nad silnicí se stejným tichým odhodláním, dostat je na místo určení, stejně jako jeho řidič.

Do čeho to zatraceně sama sebe dostala? To je k vzteku, všechno, co chtěla, byla jednoduchá, nepřikrášlená aféra bez emocí. No, kromě vášně. Ona opravdu chtěla zažít nějakou opravdovou vášeň, aspoň jednou, než umře.

Místo toho našla muže, který jí má rád příliš, aby jí ji dal.

Potlačila odfrknutí; zjevně ale ne tolik, aby poslechnul své svědomí, protože stále měl v úmyslu ji vzít stejně do Turtleback a nepřivézt ji domů do rána.

Oh, ale sakra. V tomhle okamžiku byl i sex ze soucitu lepší, než vůbec žádný. A vážně, vzala si své nejvíc sexy prádlo, nanesla si svůj pradávný parfém na všechna vhodná místa a oholila si nohy a všechno. Tak proč se prostě neuvolnit a nechat tomu volný průběh, a vidět, jestli se může ještě víc ztrapnit, když to zkusí?

„Um, tohle byla ta restaurace,“ řekla a ohlédla se přes rameno, když ukázala na budovu, kolem které přejeli.

„Objednáme si ji pokojovou službou… později,“ řekl a zajel na parkoviště jediného luxusního letoviska na Bottomless Lake – které, jak věděla, mělo nejvyšší sazby v celém kraji, i mimo sezónu.

Zastavil v podloubí. „Zůstaň tady,“ řekl, usmál se na ni úsměvem, že si nedělá starosti, že by někam šla. „Budu zpátky za minutku.“

Olivie počkala, dokud nezmizel v kanceláři, než začala znovu mačkat to červené tlačítko. Ne, že by měla v úmyslu někam jít, ale šlo prostě o princip. Co bylo sakra špatně s tím stupidním tlačítkem? Protože čím víc ho mačkala, tím víc se ten pás utahoval.

Vyjekla překvapením, když se jeho dveře otevřely a nastoupil, což způsobilo, že zvedl obočí, když auto nastartoval.

„Jsou tu zákony na to, když držíš někoho proti jeho vůli, víš,“ řekla a povytáhla své, čerstvě vytrhané obočí, na něj také.

„Jsem si vědom všech zákonů, tvé země.“ Zmáčknul něco ve své ruce a navedl své auto přes elektronicky se otvírající bránu a pak se rozjel po cestě, lemované borovicemi, kolem řady dokonalých, naprosto okouzlujících chatek.

Olivie se skrčila na své sedadle a sledovala automaticky se za nimi zavírající bránu, ve svém zrcátku. Oh, jo; jestli nebyl Mac bohatší než Bůh, pak tomu byl určitě zatraceně blízko, protože skutečně věděla, že tohle zdání kempování v Mainskýh lesích, stojí za jednu noc víc, než si ona účtovala v Inglenook za celý týden.

„Spousta z nich nedává smysl a většinu z nich bych raději ignoroval,“ pokračoval, ačkoliv Olivie si za boha nemohla vzpomenout, o čem to mluvili. „Oh, podívej,“ řekl provokativním tónem. „Všechny jejich chaty jsou číslované postupně. Jsme tady,“ zamumlal a zahnul na příjezdovou cestu k poslední chatě na konci pozemku, který vybíhal do nejjižnější zátoky Bottomless Lake.

Vypnul motor, ale místo aby vystoupil, položil ruce zpátky na volant a zíral čelním sklem na chatu – která vypadala dost velká pro deset lidí a kouřilo se jí z kamenného komína.

On udělal rezervaci?

„Požádej mě, Olivie,“ řekl tiše. Podíval se na ni, nic neříkajícím pohledem. „Raději bych byl pozvaný.“

Nasála posilující dech, zadržela ho tak pět úderů srdce a pak pomalu vydechla. „Já… já chci být s tebou, Macu.“

Kromě toho, že jeho oči byly tmavší a trochu impozantnější, za boha nemohla přečíst jeho náladu.

„Tak do toho,“ řekl a pokývl směrem k jejím dveřím. „Dokaž svá slova činy.“

„Já… já nemůžu. Můj pás je zaseknutý, pamatuješ?“

Usmál se. „Věřím, že se teď odepne, jestli si to opravdu přeješ.“

Zamračila se, natáhla se k tlačítku a pak zalapala po dechu, když se přezka uvolnila. „Co to…“ střelila po něm pohledem. „Přísahám, že ta zatracená věc byla zaseknutá.“

„Něco určitě bylo,“ zamumlal, otevřel své dveře a vystoupil.

Olivie otevřela své vlastní dveře, aby vystoupila, ale než se stačila nohou dotknout země, vyjekla překvapením, když ji zvedl do náruče.

„Jsi najednou dost hlučná, na myšku,“ řekl, když ji nesl po schodech chaty. Zastavil se u dveří a povytáhl obočí. „Což mě činí zvědavým, jaké další sladké zvuky můžeš dělat,“ zamumlal napjatě, strčil do dveří a vstoupil dovnitř.

Vážně jí právě nazval myší?

Ale místo, aby jí postavil, zavřel dveře nohou, přešel k velkému, kamennému krbu a postavil ji na nohy tam. A pak ji musel chytit za její těžký vlněný kabát, aby ji udržel stát, když Olivie najednou zrosolovatěla, když si uvědomila, že se to, na mou duši, stane.

Využil toho, že držel klopy jejího kabát, přitáhl ji blíž a sklonil se, ústa zastavil se těsně před jejími. „Věděl bych, že mi věříš, kdyby ses přestala třást,“ řekl a přejel svými rty přes její. „Neublížím ti, Olivie, slibuji.“

Nemohla se přestat třást. „Já nejsem… já ne… je to už moc dlouho, Macu.“ Věnovala mu nejistý úsměv. „A já se nebojím tebe, ale kvůli tobě.“

Místo aby ji políbil – ačkoliv se natáhla na špičky, aby se s ním setkala – přitáhl její hlavu na svou hruď, se zavrčením. „Ach, Olivie; někdy přemýšlím, jestli si nejsi sama sobě největším nepřítelem.“

„Jo, no, jen abys věděl, lhala jsem Sophii včera večer,“ zamumlala do jeho svetru. „Neměla jsem hromadu kluků, než jsem potkala Keitha. A kluci, se kterými jsem randila, nikdy necítili potřebu napsat, Běžte za Olivií Naglemeyerovou za zábavou, na zdi toalet. Není tu horko?“ zeptala se, a odstoupila, aby si rozepnula kabát a konečně se rozhlédla po chatě. „Dobrý Bože, tohle místo je muzeum!“

„Olivie.“

„Všechno vypadá autenticky,“ řekla a hodila kabát na gauč, když pospíchala ke kuchyňskému koutu. Zastavila se a přejela rukou po stole, s napůl hysterickým smíchem. „Tohle rozhodně není reprodukce.“

„Olivie.“

„Všechno, co máme v Inglenook, je haraburdí,“ zašeptala a otočila se k němu, ačkoliv se jí oči plnily slzami. „Jsi zvyklý na pětihvězdičkové zařízení a služby a já ti nemůžu dát ani… jednu hvězdu,“ dokončila chabě a otočila se pryč. „Všechno, co máme je prostě ve-veteš.“

Co si myslela? Byla nikdo, bastard a sirotek z městečka u pobřeží, a neměla být posedla mužem, který zaplatí za pokoj na jednu noc víc, než ona vydělá za celý měsíc. A ona ho drží ve čtyřicet let staré chatě s rozvrzanými starými postelemi, křivými podlahami a střechou, kterou kapalo pokaždé, když pršelo.

Ona zatraceně neměla co dělat tady a předstírat, že je krásná a sexy a… protřelá natolik, aby měla s ním aféru. Sakra, nebyla schopná ani udržet Keithův zájem víc, než pár let, než se začal ohlížet po hezčích, víc sexy a protřelejších ženách.

Trhla sebou, když ji Mac obklíčil zezadu a sklopila hlavu, když ji sevřel rukama pod prsy a efektivně jí přitiskl ruce k bokům. „Už jsi skončila?“ zašeptal jí do ucha.

Pokrčila rameny. „Oh, jasně, už ano.“

„Pak navrhuji, aby ses udržela takhle tak dlouho, jak je to možné,“ řekl, jeho ruce se pohybovaly nahoru k hornímu knoflíku její halenky.

Okamžitě se na táhla a zastavila ho. „C-co to děláš?“

„Ticho, Olivie.“ Stáhl jí ruce dolů a přitiskl jí je k bokům. „Dám ti vědět, až budu potřebovat pomoc.“

Zhluboka se nadechla, což způsobilo, že jeho prsty přejely přes její ňadra, na své cestě zpátky k jejímu krku a ten intimní dotyk ji znovu rozechvěl.

„Nevím nic o tvé minulosti,“ řekl konverzačním tónem, když rozepnul knoflík na její halence a pokračoval k dalšímu, „nemám představu, kdy jsi poprvé přišla na to, že skrývat se ve stínech, je lepší, než být na světle.“ Přesunul se k dalšímu knoflíku. „Nerad ničím tvé iluze, Olivie, ale nezvládla jsi tak úplně umění stát se úplně neviditelnou – alespoň ne pro mě.“ Vytáhl jí halenku z kalhot a dokončil rozepnutí dvou posledních knoflíků. „Tvoje vnitřní světlo tě prozradilo, maličká, a jediná hvězda dnes večer, září jasem tisíců sluncí.“

Stáhl jí halenku z ramen a nechal ji spadnout na podlahu mezi nimi. Čelistí jí odhrnul vlasy z cesty, a když jeho ruce přistály na jejím pásku kalhot, políbil jí na krk, což jí podlomilo nohy, když zasténala slastí.

„Ne, zůstaň pro mě stát.“

Zatnula kolena proti náporu pocitů, které náhle projely jejím tělem, a cítila, jak se zip jejích kalhot rozepíná tak pomalu, že málem přestala dýchat.

„Um, mohl bys být trochu méně pomalý?“ zavrčela a zkoušela stáhnout kalhoty a kalhotky naráz. Protože vážně, teď když se to opravdu děje, asi umře, pokud si nepospíší, aby mohla cítit všechnu tu jeho báječnou sílu, pohybovat se v ní.

Odstrčil znovu její ruce a přitiskl je zpátky k bokům. „Pardon, ale dodržím své slovo,“ zamumlal proti jejímu pulsu na krku, a vyslal tak záchvěvy lahodného tepla, do jejího klína. „Nehýbej se,“ řekl a narovnal se od ní – ačkoliv jeho ruce se ještě vznášely nad jejími rameny, než zmizely úplně.

Bože, chtěla se otočit a skočit na něj.

Ne, chtěla se sebejistě otočit a svléknout ho.

Pomalu. Dychtivě. Nesnesitelně pomalu.

Padl soumrak a jediné světlo v chatě vycházelo z plápolajícího ohně v krbu za nimi. Olivie sledovala stín Macova těla na zdi, proti které stála tváří, když si stáhl svetr přes hlavu – ačkoliv zaznamenala, že její vlastní stín byl kompletně spolknutý tím jeho. Nadskočila, když ucítila, jak se její zapínání podprsenky najednou otevřelo a držela ji na prsou, když jí stáhl ramínka z ramen.

„Nech ji spadnout, Olivie.“

Bože, pomoz jí, nemohla. Jistě, byla jinak nahá, až na podprsenku zakrývající její ňadra a její punčochy a kalhoty spadlé u kotníků, ale… oh, Bože, byli v té opravdu nahé části.

Jediným problémem bylo, že ji žádný muž neviděl nahou už víc než šest let.

Slyšela Macův povzdech, viděla jeho stín, setřást svou košili a spadnout ten nažehlený materiál přes její ramena.

„Strč ruce do rukávů.“

Ale to znamenalo, že musí pustit podprsenku.

„Jsi tygřice, nebo domácí myška?“ zašeptal.

Mají myši a tygřice prsa, která míří na jih, po třicátých narozeninách? Protože na mou duši, přísahala by, že když se tuhle podívala do zrcadla, našla ty dvě zatracené věci dva centimetry pod lokty. Proč si asi zatraceně dnes večer vzala takovou pevnou krajkovou výzbroj?

„Mám návrh,“ řekla stínu na zdi. „Co kdybych šla do ložnice a vlezla do postele“ – kde gravitace nebude problém – „a ty přijdeš o dvě minuty později… um, bez oblečení?“

Slyšela ho znovu povzdechnout, tentokrát tak silně, že ucítila, jak jeho dech pohnul jejími vlasy.

Zalapala po dechu, když ji zvedl ze země a přitiskl na svou velkou, širokou, nahou hruď, právě když její boty spadly na zem, následované téměř okamžitě jejími visícími kalhotami a kalhotkami. Jenže místo aby zamířil do krásně tmavé ložnice, nesl ji k velkému, zářícímu ohni. Nebo lépe řečeno, k něčemu, co vypadalo jako vysoká, péřová matrace, umístěná na podlaze před ním, zakrytá temně zeleným prostěradlem.

Jak si toho zatraceně mohla předtím nevšimnout?

Olivie stále svírala svou podprsenku, když jí položil dolů, s obavami, že místo na jih, mohla by její prsa zamířit na východ a na západ, ve chvíli kdy je pustí. Rychle přehodila jednu nohu přes druhou, když si vzpomněla, že je nahá od pasu dolů. No, kromě jejích hloupých, neatraktivních punčoch.

Ale ona měla jejich první společné chvíle naplánované, s úmyslem se svléct v koupelně, vklouznout do postele, zatímco on bude dělat… něco jiného, a zhasne lampičky u postele, než přijde, protože… no protože si je docela jistá, že se líp cítí, než vypadá. Jenže on zničil všechno.

Bože, zářil tak ten oheň, nebo to byla ona?

Posadil se na péřové lůžko mezi ní a krb – čímž ji pohodlně skryl do stínu svého těla – a pomalu přejel prstem po její žhnoucí tváři. „Dotkni se mě, Olivie,“ řekl tiše.

Přestala dýchat. Oh, můj Bože, byla tak zabraná do svých nedostatků a nejistot, že naprosto zapomněla na Maca.

Nebyla jediná, kdo potřeboval být nahý, aby to fungovalo, a je zatraceně jasné, že nemohla být jediná, kdo se cítil nejistý sám sebou. Proč by jinak ten muž zaplatil malé jmění za to, aby jí věnoval romantický večer – přímo na péřovém lůžku před zářícím krbem – pokud by se necítil stejně zoufalý, aby na ni zapůsobil?

A ona zhatila jeho plány, kterými strávil zjevně celé odpoledne.

Posadila se a nechala spadnout podprsenku, ihned vklouzla rukama do rukávů jeho košile a pak rychle stáhla punčochy. Lehla si zpátky na bok, dívajíc se na něj, a jen se trochu zachvěla, při pohledu na jeho širokou, nádherně nahou hruď – tu, ke které dostala povolení se jí dotknout.

„Jsi tak hezký,“ zašeptala, když projížděla prsty jemnými chloupky, zakrývajícími některé opravdu impozantní svaly, na své cestě k jeho pásku.

Zastavil ji. „Opravdu není kam spěchat. Máme celou noc,“ řekl a hluboký tón v jeho hlase, vyslal záchvěv očekávání, do jejího těla.

Najednou sklopila hlavu na jeho hrudník, se zavrčením. „Moje kabelka je v autě,“ zamumlala, když přejela rty po jemné kůži a pak se otočila a podívala se na něj. „Já…já nepředpokládám, že máš u sebe kondom?“

Trup, o který se opírala, se zvednul a klesnul, při těžkém povzdechu a ona se prudce nadechla, když jí přejelo přes její citlivé bradavky. „Postaral jsem se o tento konkrétní problém,“ řekl, ukazujíc ke krbu – kde Olivie uviděla mísu, vyřezanou ze dřeva a plnou… dobrý Bože, byly tam tak dva tucty kondomů! Přitiskla si tvář k jeho hrudníku, v naprostém a obrovském úžasu, jaký servis lze za peníze koupit.

Oh, Bože, doufala, že ji Sylvie Pinkhamová neviděla sedět na předním sedadle auta, když mu majitel letoviska dával klíč od brány. Protože pokud ano, bude to v celém Turtleback Station a nakonec i ve Spellbound Falls, že Livy Baldwinová, měla žhavou aférku s mužem, který si objednal romantické svádění, zahrnující péřové lůžko před krbem a misku kondomů.

Mac uhladil její vlasy. „Dotkni se mě, Olivie.“

Vážně, měla by se přestat zabývat sebou. Pokud chtěla mít aférku, byla to její věc a nikoho jiného. No, její a toho polonahého chlapa, přes kterého se rozvalovala.

Zatraceně, musí zůstat soustředěná, než uběhne dalších šest let!

Jenže právě, když se rozhodla pokračovat k jeho pásku, zaslechla ho zamumlat něco o tom, že chce pět minut o samotě s… někým, zrovna když se zvedl, položil ji na záda a uložil se mezi její nahá stehna.

A tentokrát neměla problém, přečíst jeho pohled.