SF - 1. kapitola

Překlad: Luciana

Když si uvědomila, že ten chlap to myslí vážně, Olivie vyklouzla ven z auta, než vybuchla smíchy. Předstírajíc, že neslyší, jak na ni Mark volá, vběhla do obchodu – a hned se vrhla do postranní uličky, když spatřila Ezru, jak čeká na Missy Maherovou za pultem v zadní části obchodu. Olivie se konečně zastavila, když se dostala k výklenku, plnému rybářského náčiní a přitiskla si ruce na tváře. To je k vzteku, Markovi bylo kolik… dvacet? Dvacet jedna? Nemohla si vzpomenout, co měl napsáno v přihlášce, ale přísahala by, že mu nemohlo být víc jak dvacet dva.

Dobrý Bože, vypadala snad jako šelma? Nebo hůř, působila dojmem, že je nějaká osamělá vdova, tak zoufalá po sexu, že skočí do postele s… s dítětem? Bylo jí třicet tři, zatraceně, ne dost stará, aby mohla být matkou toho troufalého pitomce, ale určitě dost stará na to, aby byla jeho letní zábavou.

Olivie se zhluboka nadechla a pomalu vydechla. Co má teď dělat? Nejen že byl její nový zaměstnanec – jediný žadatel s alespoň nějakými zkušenostmi poradce – zdatný se štětcem asi jako dvouletý, ten chlap si navíc myslel, že svítá v deset dopoledne.

Ale bylo to během dnešní odpolední, hrůzostrašné cesty do města, kdy se Olivie rozhodla prohrabat malou hromádku přihlášek a hledat nového údržbáře/poradce/asistenta pro aktivity. Ani ne pět minut po tom, co Markovi řekla, že letos v létě nebude v Inglenook pracovat žádná malá armáda mladých žen, ten nadržený žabák odvážně prohlásil, že shledává jí opravdu sexy a zeptal se, jestli by neměla zájem se sejít tajně na ubytovně, až uloží svou dceru do postele.

Co to je dneska s mladými lidmi, že vyhrknou všechno, co si myslí? Byly dobré způsoby a diskrétnost nadobro pryč? Nebylo nic tabu?

Olivie se vyděsila. Oh, Bože, už zní jako její tchýně!

„Olivie? Kam jsi utekla?“ zavolal Ezra, jeho hlas k ní dolehl ze zadní části obchodu.

„Šéfko?“ zavolal Mark z druhé strany.

„Už můžeš vylézt, děvče,“ řekl Ezra se smíchem. „Missy odešla vedle, otravovat všechny do Opilého Losa.“

„Hej, šéfko,“ řekl Mark, když přišel a zastavil se vedle výklenku, jeho mladistvý obličej se zamračil. „Vyskočila jsi z auta, než jsem se stačil zeptat, jestli to mám objet a zajet k boku obchodu.“

Ne, vyskočila předtím, než by ji zažaloval za praštění zaměstnance. „Sorry, předpokládala jsem, že to uděláš. Ahoj Ezro. Je můj bojler vzadu na nakládací rampě?“

„No, není schovaný tady vzadu za pastmi na rybaření pod ledem.“ Ezra vzal past, kterou roztěkaně zvedla a pověsil ji na háček, když jí věnoval spiklenecký úsměv. „Jsi v bezpečí na několik příštích dní. Missy mi řekla, že její bratr odjel do Chicaga, prodat svůj dům.“

„Zatraceně,“ zamumlala Olivie. „Pokud Simon prodává svůj dům, znamená to, že se opravdu stěhuje do Spellbound Falls.“ Co to s ní bylo, že přitahovala pozornost dvacetiletých a padesátiletých proutníků, ale ani jeden muž v jejím věku, jí nevěnuje víc jak jeden pohled? „Potřebuji objednat krabici splávků a další tucet rybářských prutů,“ pokračovala a vystoupila z výklenku. „A můžeš přidat také balíček háčků, dvě role desetilibrového vlasce a několik plovoucích návnad.“

Ezra zamířil do zadní části obchodu. „Možná bys měla objednat dvaceti librový vlasec a nemusela bys tak stále kupovat tolik návnad a háčků, každý rok.“

Olivie šla krok za ním a pokračovala podél pultu, zatímco se on šoural za něj, vědoma si toho, že ji Mark následuje – pravděpodobně aby jí mohl očumovat zadek. „Proč k čertu někdo nevyrábí nezničitelné splávky? Přísahám, že jich rodiče zničí víc, než děti.“

„Pravděpodobně by vyšlo levněji, kupovat korkové,“ řekl Ezra, jeho obočí se zvedlo při jejím tónu, když sklouzl pohledem z ní na Marka. Podíval se dolů a zmáčkl několik kláves na svém starém počítači. „Korkové splávky možná stojí na začátku více, ale přinejmenším plavou, když se odrazí od skály.“

„Už jsem je zkoušela před několika lety, vzpomeň si, ale batolata je jedla. Marku, co kdybys šel naložit ten bojler?“

„Sám?“

„Je na rudlíku, chlapče,“ řekl Ezra a pohlédl na něj zpoza svých brýlí.

„A dej pozor, abys ho přivázal hodně pevně,“ dodala Olivie, když si vzpomněla, že ten hlupák řídí stejně bezohledně, jako si říká o sex. „Nerada bych, aby přistál v příkopu, jakmile vjedeme do ´ano, madam´.“

Mark se obrátil k odchodu, ale pak se otočil zpět. „Když vjedeme do čeho?“

Ezra znovu zvedl pohled od počítače. „Odkud jsi, chlapče?“

„Z Georgie.“

„Vy nemáte velké díry v silnicích, tam dole v Georgii, že se praštíš o střechu, když jí projedeš moc rychle a donutí tě říct ´ano, madam´pokaždé, když se tvůj zadek zvedne ze sedadla?“

„My máme výmoly. A jmenuji se Mark, ne chlapec. Je mi dvacet tři,“ řekl a nafoukl hruď, když střelil po Olivii chlípným pohledem.

Což znamenalo, že byl stále o deset let mladší. Věnovala mu mateřský úsměv. „Ezra říká chlapče každému, pod sedmdesát. Běž naložit ten bojler, ať můžeme jet zpátky a vyzvednout Sophii na odbočce. Mám tam cestu a nechci, aby se školní autobus trmácel až do Inglenook, když můžu pomoct.“

Ale když Ezra tiše pokývl směrem k malé bílé krabici, schované za vystavenými klíčenkami, Olivia mrkla na své hodinky a usoudila, že má dost času. „Oh, Marku,“ zavolala, když ten kluk zamířil ven zadními dveřmi. „Až naložíš tu nádrž, mohl bys prosím zajít na poštu a vyzvednout dopisy?“ Střelila po něm zářivým úsměvem. „Pokud jsi zadal adresu Inglenook, jak jsem navrhovala, možná tam máš dopis od své přítelkyně.“

Vypadalo to, že mu to zvedlo náladu, když zmizel vzadu a její ne-zrovna-jemné připomenutí, že je už zadaný, mu jen prolétlo nad hlavou.

Ezra pošoupnul krabici na pult mezi ně. „Zaběhl jsem vedle do Opilého Losa hned, jak jsi volala. Vanetta právě vytáhla tuhle dávku z trouby, takže by měly být ještě teplé.“

Olivie okamžitě otevřela krabici. „Můj bože, miluju, když mě rozmazluješ. A také načasování je perfektní, potřebuji něco takového opravdu, opravdu právě teď,“ řekla a popadla jeden z těch velkých, teplých a lepkavých skořicových bochánků. Kousla si a zavřela oči, když se jí silná vrstva polevy přitiskla na patro, pak pomalu kousala, než konečně polkla a mohla si kousnout znova. Ale zarazila se s bochánkem na půl cesty k ústům, když viděla Ezru, jak na ni zírá. „Nedívej se na mě jako stará chůva. Tyhle bochánky jsou lepší, než začít s pitím.“

„Co se děje? Nutila tě Eileen zase minulou noc sedět a číst její disertační práci?“

„Já nevím, proč se ta ženská ptá na můj názor, když nechce můj zásah v ničem.“ Olivie si olízla polevu z prstů a pak se na něj usmála. „Alespoň už vzdala diskuzi se mnou na téma své poslední teorie o roli prarodičů, od té doby, co jsem jí navrhla, aby udělala rozhovor s odborníkem, žijícím přímo tady ve Spellbound Falls, aby viděla, jak Bunkie Wattsová má šestnáct vnoučat.“ Povzdechla si a kývla směrem k zadní místnosti. „Ne, Mark je ten, kdo mě přivede k pití. Ten kluk spí víc hodin, než je vzhůru a jí, jakoby nemělo být zítra.“ Naklonila se blíž a ztišila hlas. „A přísahám, že v jeho autě je cítit tráva. Musím ho nahradit, než znovu otevřu Inglenook, pokud nechci mít kuřáka marihuany okolo svých klientů.“ Narovnala se, se zlostným pohledem. „Myslím, že by mělo být legální, aby se zaměstnavatel zeptal už v přihlášce, jestli je někdo uživatelem rekreačních drog.“

Ezrovi zaskočilo jeho sousto a tak se rychle napil kávy. „Doreen mi dala co proto, jen když jsem jí řekl, že má vyplnit formulář, aby tu mohla pracovat dva dny v týdnu. Řekla mi, že číslo sociálního zabezpečení, není moje záležitost, ačkoliv jsem strávil hodinu a půl vysvětlováním, že to je právě důvod, proč jí to číslo bylo přiděleno. Když mluvíme o Sophii,“ řekl Ezra a otřel si prsty o kalhoty, „víš, že plížení se uličkami a utíkání zadními dveřmi z Opilého Losa, ti z dlouhodobého hlediska neposlouží, že ano? Jednoho dne Simon Maher zmoudří a bude sedět v tvém autě, až do něj příště naskočíš. Musím ti připomínat, že odložení nevyhnutelného, ti to neusnadní?“

Olivie zamračeně polkla, přemýšlejíc, jak se dostali od zaměstnanců k Sophii a Simonovi. „A ty víš, že v momentě, když řeknu jejímu skvělému bratrovi, aby se ztratil, Missi Maherová mi znovu udělá ze života peklo. Ze začátku nebyla až tak nadšená, když o mě Simon projevil zájem, ale jakmile zjistila, že Inglenook a já, jsme v balíčku, začala ho po mě vyloženě házet. Kdybych Simonovi prostě řekla, aby odprejsknul, ona zahájí svou kampaň, aby nás znovu zavřeli.“

Ezra jen mávne rukou. „Už jsi odstranila všechny nedostatky, které inspektoři našli. Stát nemůže zavřít vyhovující podnik jen proto, že se sousedům nelíbí zvuky z kempu, plného rodin, které se baví.“

„Mohou zavřít podnik, který způsobí, že lesníci musí zorganizovat masivní pátrání, když ztratím jednu z rodin.“

„To bylo před několika lety, Olivie a každý zatracený člen té rodiny říkal, že to byly nejlepší tři dny, jaké spolu strávili. K čertu, Minksovi od té doby přijíždějí každý rok na tvůj týdenní pobyt.“ Ezra se naklonil přes pult znovu k ní, jeho zakalené modré oči plné starostí. „Musíš se Simonovi postavit hned, jak se vrátí z Chicaga. Když ne kvůli sobě, tak kvůli Sophii. Co ji naučíš o vztazích mezi dospělými, když ji její máma vleče pryč zadními dveřmi Opilého Losa, přímo uprostřed snídaně, aby se vyhnula rozhovoru s mužem? Sakra, minulou sobotu, když jsem jí zval, aby se přišla podívat na nová koťata, co mám, mi řekla, že nemůže, protože musí dávat bacha na Simona.“

Olivie vypustila povzdech. „Jsem tak pokrytecká. Jak můžu mít nervy na vedení tábora, který má naučit rodiče, jak se sblížit s jejich dětmi, když se sama snižuji k uplácení vlastního dítěte, aby pro mě provádělo špionáž?“

Ezra se natáhl a poplácal její ruku. „No, Olivie, všichni vědí, že není jednoduché, být svobodným rodičem. Už v době, než zemřel Keith, jsi vychovávala Sophii sama a starala se o Eileen a Johna, jako vlastní dcera. Zatraceně, sama vedeš Inglenook pro ně už roky.“ Potřásl hlavou. „Proč se Keith nemohl spokojit s tím, aby zůstal tady a vedl to sám, to se můžeme všichni jen dohadovat. Není nikdo ve městě, kdo by mluvil špatně o našem jediném válečném hrdinovi, ale ten chlap se neměl nechat zabít někde v poušti, půl světa odtud.“

„Keith miloval být vojákem,“ bránila ho Olivie, i když váhavě.

Ezra odpověděl odfrknutím. „Takže, už ses zeptala Eileen na prodej Inglenook? Měla by mít svůj doktorát kdy… za pár měsíců?“

„Nemůžu se jí zeptat jen tak, upadla by smíchy. A mimoto víš, že doufám v dalších šest měsíců na spoření, než nakousnu toto téma.“ Dotkla se jeho ruky, když jí chtěl přerušit. „Nevezmu si od tebe žádné peníze. Cítím se už dost provinile, že mi Doris nechala své úspory. Tyto peníze měla dostat rodina.“

„Ty jsi ta nejbližší rodina, kterou Doris a já máme,“ řekl napjatě a otočil ruce, aby chytil její. „A víc, než cokoliv na světě, ti chtěla pomoct zrealizovat tvůj sen. Nech mě, abych ti dal zbytek toho, co potřebuješ na zaplacení zálohy, abys mohla koupit Inglenook teď, než si to Eileen přebere v hlavě a nabídne to developerům za víc, než můžeš nabídnout ty.“

„Nikdo nezaplatí balík za půdu tady nahoře v horách, všichni chtějí skoupit pobřeží. Tak to je, i naši táborníci si stěžují, jak daleko jsme od nejbližšího letiště.“ Potřásla hlavou. „Potřebuji počkat, až Eileen najde místo na vysoké škole, takže bude zoufale potřebovat Inglenook prodat. To je jediná cesta, jak ho získat za rozumnou cenu.“

„Já vím. Já vím,“ řekl a znovu jí poplácal po ruce. „Všichni si myslí, že tě Eileen využívá, celé ty roky, a já souhlasím, že je lepší je nechat si myslet, že máš svou tchýni v úctě, dokud neuděláš ten krok. Ale nelíbí se mi, že lidé věří, že jsi zbabělec, který utíká uličkami, aby se jim vyhnul.“

Olivie se usmála. „A od kdy se starám, co si lidé myslí?“

„Ale oni si stěžují, že jsi odtažitá.“

„Dobře. Tak mě aspoň nežádají, abych byla ve všech komisích ve městě. Víš, že mi to dalo celou dobu Sophiina pobytu ve školce, než mě přestali žádat, abych pekla sušenky, každý druhý týden na nějakou školní akci.“ Odfrkla si. „Když je spálení všeho neodradilo, musela jsem se uchýlit k přesolení.“

„Ale to je právě ono, Olivie. Nenechala jsi nikoho vidět, jaká opravdu jsi, od svých osmi let, když jsi konečně usoudila, že se tvůj táta nevrátí,“ řekl nevrle a stisknul jí ruku. „Nechala jsi jen Doris, mě a Sophii, ve svém světě. Nemyslíš si, že je načase ukázat ostatním, jaká doopravdy jsi?“

„Slibuji, že opravdová Olivie se objeví ten den, kdy pověsí novou ceduli na konci silnice a otevře svůj vlastní rodinný kemp. Protože hodlám vylézt na Whisper Mountain a vykřičet do světa, že Olivie Naglemeyer-Baldwinová, je doma,“ řekla, zkoušejíc odlehčit náladu. „Slíbila jsem sama sobě, v den, kdy se Sophie narodila, že ona bude mít jeden domov, kde vyroste a bude vědět, kde mě vždycky najde.“ Poklepala na pult. „Takže to vypadá, jakoby Spellbound Falls, bylo místo, kde se usadím. A i kdyby čert na koze jezdil, Bůh ochraňuj každého, kdo se mi postaví do cesty, příští rok touhle dobou, bude Inglenook můj.“

„Teď to zní více jako dívka, kterou znám a mám rád,“ zavrčel Ezra a nacpal si zbytek bochánku do úst.

Olivie zkontrolovala čas, vkročila za pult a objala ho. „Musím jít, jestli chci stihnout Sophiin autobus. Díky za pohoštění. Zachránil jsi mě před nájezdem do komory pro láhev vína,“ řekla, vstoupila zpátky do uličky – jen aby skoro narazila do Peg Thompsonové. „Oh, ahoj Peg.“ Podívala se dolů a rozcuchala vlasy chlapci, přitisknutému ke své matce. „Ahoj, Pete. Nebo jsi Repeat?“

„Já jsem Jacob,“ řekl chlapec a ukázal na dvojče, běžící směrem k nim. „On je Pete.“ Pak přesunul ukazováček směrem k ní. „Máš nějakou bílou věc na bradě.“

„To musí být poleva jedné z Valettiných bochánků, ne?“ protáhla Peg, když ztlačila Jacobův prst dolů. „Protože přísahám, že cítím skořici.“

Olivie si otřela bradu rukávem. „Vinna,“ zasmála se.

„No, podívejme,“ řekl Ezra a Olivie ho viděla, jak vytáhl další krabičku zpod pultu. „Musím mít šestý smysl, že jsem věděl, že dnes odpoledne, vy chlapci, přijdete. Proč bych jinak nechal tyhle lepivé skořicové bochánky, aby mi navoněly obchod?“

Peter a Jacob byli u pultu dřív, než domluvil, jejich vykulené oči sledovaly, jak Ezra otevřel krabičku a podal jim ji dolů.

„Oh, prokrindapána, Ezro,“ naříkala Peg. „Rozmazluješ je.“

„To je pravda,“ zasmál se. „Pro Peteovo a Jacobovo dobro. Pojďte, chlapci, vezměte si je.“ Podal krabici i Pegy. „Ty také, mladá dámo.“

„Vezmu si svůj za minutku,“ řekla Peg a vedla Olivii dál do uličky. „Pete a Repeate, zůstaňte tady a snězte si je. A na nic nesahejte.“

„Co se děje?“ zeptala se Olivie hned, jak byly z doslechu.

Peg ji pustila, její pohled byl starostlivý, když mrkla k pultu a pak zpátky na Olivii. „Mám obavu o Ezru,“ zašeptala. „On začíná… mám strach, že on je…“ pohnula se a byla tak tváří obrácená od pultu. „Zatraceně, myslím, že začíná senilnět. Nejdřív jsem si myslela, že za to může jeho starý počítač, že mám špatně můj účet každý měsíc, ale teď si myslím, že je to on. Už udělal drobné chyby v minulosti, ale v poslední době je to horší. Volala jsem dnes ráno, jako každý měsíc, když dostanu šeky sociálního zabezpečení pro děti, myslela jsem si, že mu dlužím dvě stě dolarů, ale tvrdí mi, že dlužím jen devadesát pět. Řekla jsem mu, že to není možné – čemu se zatraceně směješ?“ zavrčela.

„On není senilní, ale zdá se, že je více průhledný,“ řekla Olivie s povzdechem. „Ezra trochu… upravuje účty pár lidí, kteří u něj nakupují na dluh.“

„On co?“

„Kruci, dělá to i mě, když si myslí, že nedávám pozor.“ Olivie se naklonila blíž. „On a Doris, už to dělají léta, jen Doris se snažila, aby to nebylo očividné. Ztracení některých účtů, je jejich cesta, jak dávat něco zpět komunitě.“

„Ale oni přicházejí o peníze!“ střelila Peg pohledem k pultu a pak stáhla Olivii za regál s chipsy. „Chceš mi říct, že mi účtuje méně schválně? Ten starý kozel,“ zamumlala, když Olivie jednoduše přikývla. Peg ostře vydechla a potřásla hlavou. „Budu zatracená, pokud budu zodpovědná za jeho bankrot. Napíšu mu šek na dvě stě dolarů dnes a od teď si budu nechávat každý účet, abych mohla dokázat, co mu dlužím.“

Olivie popadla rukáv své kamarádky, když se začala otáčet k odchodu. „To nemůžeš, Peg. Byl by zdrcený, kdybys to udělala. Doris původně přišla s tímhle nápadem, asi rok po tom, co koupili tenhle obchod a Ezra potřebuje v tom pokračovat, na její památku. Cítí se tak dobře, když pomáhá svým sousedům, že kdybys mu to řekla, nebo někomu jinému, tak by…“ sevřela Pegyinu ruku. „Už to dělá přes deset let a ještě nezbankrotoval. Prosím, nemůžeš to prostě hrát s ním?“

„Ale já mohu platit své dluhy. Ať pomáhá lidem, kteří to opravdu potřebují.“ Peg zavrtěla hlavou. „Nejspíš nebudu schopná tady dál nakupovat, když budu vědět, že mi neúčtuje polovinu věcí, které koupím. Nemohla bych žít sama se sebou.“

„A budeš moct žít sama se sebou, když budeš vědět, že jsi mu zlomila srdce? Jeho zákazníci jsou všechno, co mu zbylo.“ Olivie mávla dozadu. „Jakmile ráno zjistil, že přijedete, běžel vedle pro skořicové bochánky pro tebe a dvojčata. A jestli se nemýlím, tak je tam několik dalších extra bochánků, abys je mohla vzít domů Charlottě a Isabel. Není to charita, Peg. Je to jednoduše staromódní sousedská láska.“ Střelila po ní úsměvem. „A pro Ezru je to takový malý vtip, který se všemi hraje celé ty roky.“

„Opravdu to dělá taky tobě?“

Olivie přikývla. „A pokaždé ještě dělám, že jsem naštvaná, že mě bere na hůl.“

„Vážně? Ale ty jsi ta nejméně konfrontační osoba, kterou znám! Prokrindapána, nachytala jsem tě, jak se ukrýváš v mém minivanu, před dvěma týdny. Vyděsila jsi mě k smrti, když jsem otevřela dveře.“

„Ukrývala jsem se před bratrem Missy a děkuji, že jsi zasáhla na poslední chvíli.“

Peg se viditelně otřásla. „Simon je tak starý, že by mohl být tvým otcem.“ Pak povytáhla obočí. „Víš, že skrývání ho neodežene, že ano?“

Olivie si povzdechla. „Já vím. Ale je těžké jen tak odmítnout chlapa tváří v tvář zvlášť, když ho odmítá údajně osamělá vdova. Já doufám, že Simon přijde k rozumu a usoudí, že nestojím za námahu.“ Znovu se dotkla Pegyina rukávu. „Takže budeš dál nakupovat tady a necháš Ezru dál předstírat?“

„Ale kde bere peníze, aby udržel obchod?“
„Nemám ponětí,“ řekla Olivie s potřesením hlavou. „Ezra a Doris měli skromný životní styl, ale vždy vypadali finančně v pohodě.“ Pokrčila rameny. „Museli chytře investovat.“

Peg se dotkla Oliviina rukávu. „Taky mi Doris moc chybí.“

Olivie přikývla. „A to je důvod, proč je důležité pokračovat v tom, nechat Ezru si myslet, že na nás vyzrál. Potřebuje se cítit potřebný. A když se budeš cítit povinna, udělat pro něj něco hezkého, tak s ním smlouvej o ceny.“

Peg na ni zírala a pak vybuchla smíchy, ale připlácla si ruku na ústa a mrkla zpoza regálu s chipsy, směrem k pultu. Podívala se na Olivii a zavrtěla hlavou s přetrvávajícím smíchem. „Nevím, co je horší, jestli to, že Ezra rozdává půl svého obchodu, nebo to, že mě žádáš, abych si na to ještě stěžovala.“

„Hej, každý potřebuje někdy opravdu pádný argument, nemyslíš? Ber to jako svůj příspěvek k tomu, že jeho velké, staré, měkké srdce bude oživené.“

„Mamí! Peter si utřel ruce do mojí košile a teď jsem celý ulepený!“

Peg zavřela oči s povzdechem. „Kdybych neměla strach, že by mohlo jeho srdce vybouchnout, mohla bych nechat Peta a Repeata s Ezrou celý den.“ Zamířila zpět uličkou. „Petere Thompsone, co jsem ti říkala o tvém chování tady?“

Olivie zůstala schovaná za regálem s chipsy a rozesmála se, když slyšela, jak se Jacob potěšeně hihňal. Ráda by měla malého synka, který by trápil Sophii. Ale Bůh jí pomáhej, ne dvojčata! Bože, vůbec netušila, jak Peg přežila výchovu svých čtyř dětí sama, od té doby, co její manžel před třemi lety zemřel.

„Ezro,“ slyšela Peg protáhnout. „Necháš mě jet až dolů do Turtlebacku, abych vyměnila své kupóny, nebo vezmeš vážně snahu být opravdovým obchodem?“

Olivie si zakryla ústa rukou, aby zadržela smích, když si Ezra nahlas odkašlal. „Měla bys vědět, že Grant Grocery tiskne tyhle letáky pro taková trdla, jako jsi ty, s nesmírně nízkými cenami na jednu nebo dvě věci, zatímco všechno ostatní je předražené. A víc tě bude stát benzín za šedesát mil tvé zpáteční cesty.“

„Ale dnes nabízejí dvojité kupóny.“

Olivie se naklonila okolo regálu s chipsy, aby viděla Ezru, zírajícího na Peg, když najednou na táhl ruku. „Oh, dej sem ty zatracené kupóny. Ale jestli někomu řekneš, že jsem je přijal, přísahám, že to byl poslední skořicový bochánek, který jsi ode mě dostala.“

Peg přitiskla kupóny k hrudi. „Dvojité?“ zeptala se.

„Úskočná, malá opice,“ zavrčel. „Zkoušíš mě přivést k bankrotu?“

Olivie zkřížila prsty, když viděla, jak se Peg zarazila a ulehčeně si oddechla, když její kamarádka konečně podala Ezrovi kupony.

„Oh, ok,“ řekla Peg a zněla poraženě. „Myslím, že mi to stojí za to, že mě to zachrání před cestou do Turtleback. Ehm… můžu teď dostat svůj bochánek?“

„Můžeš,“ zamumlal Ezra, když se šoural za svůj počítat. „Ale přidám ti ho na tvůj účet. Ty pro děti ne, jen tvůj.“

Olivie vstoupila do uličky a mrkla na Peg, která jí věnovala nevěřícný pohled a pak zamířila ven, najít svého příliš-přímého zaměstnance.

Nebo spíš, téměř-vyhozeného zaměstnance.

Stála na konci ulice, rozhlížela se po Markově autě a vzdychla si. Zatraceně, nemůže vyhodit Marka, dokud nenajde za něj náhradu. Pět rodin, tedy celkem dvacet čtyři lidí, může přijet do Inglenook za tři týdny a poloviční zaměstnanec byl lepší, než žádný.

Bylo to sarkastické, ale bylo to tak, s ohledem na všechnu tu práci, která zbývala udělat. Příští rok bude muset popřemýšlet o protáhnutí odstávky mezi zimní a letní sezonou, protože pět týdnů opravdu není dost dlouho na to, aby udělala ve všech chatách jarní úklid, vymalovala je a opravila a dala do pořádku okolí. Ještě musela namontovat bojler do chaty číslo šest, opravit mola, pokud je chce dát do jezera hned, jak zmizí led, připravit stáje pro dvanáct koní, které dovezou za tři týdny a projít spoustu prádla a ručníků, aby posoudila, kolik z nich bude potřebovat vyměnit.

Co ji přimělo myslet si, že to může zvládnout letos jen s jedním pomocníkem, když očividně potřebovala malou armádu – kromě skutečnosti, že její rozpočet na letošní rok, byl skoro vyčerpán. Zatraceně, nemohla si dovolit nový bojler, natož zaplatit někoho, kdo by ho namontoval.

Což byl důvod, proč se nechala od Eileen přemluvit k tomu, aby umožnila panu Oceanovi a jeho synovi, aby přijeli o tři týdny dříve. Ten nehorázný šek, který nabídl za to, aby dostal náskok před ostatními návštěvníky, znamenal, že mohla provést opravy, které odkládala. A kromě toho, že je musí nakrmit, jak může být obtěžující jeden osamělý muž se šestiletým synem, s ohledem na řízený chaos, se kterým se musí vypořádávat během hlavní sezony?

Olivie viděla Marka sedět v jeho autě, zaparkovaném před poštou a namířila si to šikmo přes silnici, místo aby přešla k lávce, klenoucí se přes Spellboundský potok. Dala si načas a rozhlédla se na obě strany, aby zkontrolovala provoz, vzhledem k tomu, že burácení vodopádů ztěžovalo slyšet i velký náklaďák, hlučně projíždějící městem. Cestou domů musí dát mírné, ale jasné ne, děkuji, jeho oplzlé nabídce, rozhodla se a pak vyhodí toho hlupáka v momentě, kdy za něj najde náhradu.

A co se týká Simona Mahera, fajn, vzhledem k tomu, jak rychle to přivedlo Minksovi k rozumu, možná by mohla Simona pozvat na příjemný jarní výlet a pak nešťastnou náhodou ztratit i jeho.