MW - 25. kapitola

Překlad: Luciana

Ahoj,

Všem děkuji, že jste sledovali tuto krásnou sérii a taky za Vaše komentáře!  Hned je připravený první díl navazující série – Spellbound Falls. Tam se můžete těšit na příběh Maca a jeho syna Henryho. Doufám, že se Vám bude také líbit.

S dalšími díly to bude teď přes léto složitější, vzhledem k mé práci cukrářky, takže bude trvat mnohem déle, než něco přeložím. Ale určitě budu v překladech pokračovat, tato série má spoustu dílů, takže na všechny určitě postupně dojde, stejně tak na poslední díl série Highlanders, který také nebyl oficiálně přeložený.

Luciana

„Tak vidíš, nebylo to tak zlé, ne, miláčku?“ řekl Trace, bradu položenou na její hlavě, takže se nemohla na něj podívat a vidět jeho úsměv. „Panikařila jsi pro nic za nic, dneska ráno. Mamka si tě zamilovala, okamžitě, jakmile tě spatřila, stejně jako já.“

Trace seděl ve svém křesle s Fionou na klíně, břicho plné tak, že se divil, že může dýchat, pozoroval svou snoubenku s očima upřenýma na jemný kámen na jejím levém prsteníčku a poslouchal její vzdechy, každých pár minut.

„Cítím se jako šlechticův jestřáb, nosící lovcův znak,“ zamumlala, dotýkajíc se prstenu. Naklonila hlavu zpátky k jeho paži a podívala se na něj. „To byl nečestný trik, požádat tvou matku, aby dneska sebou přinesla babiččin prsten a požádat mě přímo před ní. Podrazil jsi mě, když jsi věděl, že nemůžu odmítnout, když tvoje matka byla tak nadšená, že se sotva ovládala.“

„Uhm,“ řekl a přikývl. Vzal její levou ruku, takže si přestala pohrávat s prstenem, zvedl ji ke svým ústům a políbil jí do dlaně. „Říkejme tomu oplátka za to, že ses ke mně nastěhovala a teprve pak se zeptala, jestli je to v pořádku.“ Stiskl ji. „A zásnubní prsten není omezení. Je to jednoduše symbol, který říká světu, že tvoje srdce je už zadané.“

Uvolnila se a položila hlavu na jeho biceps – nebo lépe řečeno na jeho tetování – a usmála se na něj. „Symbol, který můžu kdykoliv sundat, na rozdíl od tebe, který budeš nosti svého jestřába až do smrti.“

„Moje babička nikdy nesundala ten prsten, celých padesátčtyři let a já předpokládám, že ho taky budeš mít až do smrti,“ zavrčel. „A jakmile budeš vědět, že jsi těhotná, odpovídající snubní prsten, bude sedět hned vedle.“

„Ooh,“ řekla, vykulila oči a odtáhla se v předstíraném děsu. „Jak rozhodným ses najednou stal.“ Začala si hrát s knoflíky na jeho košili a on cítil, jak první se rozepnul a její ruka se pohnula k dalšímu. „Ale bude to zbytečné, pokud se nám nepodaří udělat dítě,“ zašeptala a prsty se přesunuly k dalšímu.

Natáhl se a zadržel její ruku. „Dveře nejsou zamčené.“

„Ano, jsou. A Mac dostal dost jídla nahoru, že vydrží do rána, kamna jsou naložená na noc, můj mobil je vypnutý – a schovaný – a Misneach je s Henrym.“ Natáhla se a zhasla lampu na stole vedle nich. „Takhle je to lepší. Poučila jsem se tu první noc tady, že můj domácí nemá rád rozsvícená světla, protože, jak mě informoval, elektrika neroste na stromech,“ řekla chraptivě, posunula se tak, aby seděla obkročmo na něm a její ruce se přesunuly k přezce jeho pásku. „Pojď, můj velký, odvážný a tajemný válečníku. Vezmi mě do nových výšek na tvých silných křídlech lásky.“

Konec…