MT - 4. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

 „Dnes budeme určovat minerály,“ oznámil Naron celému sálu. Uprostřed stál velký stůl se čtyřmi židlemi. Před každou z nich ležela na stole hromádka zakrytá šátkem. „Prosím, pánové, posaďte se.“

Lord Mell, lord Gallywyn a baron Cant se posadili, zatímco Sally vrhla na Tora pohled plný zbožňování a přidržela mu židli.

Copak ten muž neměl žádné ošklivé sluhy? Na někoho, kdo nevidí, měl Tor neskutečně krásné pomocníky.

„Je důležité, aby můj manžel uměl rozeznávat minerály z mého království. Jeden z jeho úkolů bude i jednat s monarchy z jiných zemí a vyslanci z jiných světů a měl by vědět, o čem bude mluvit. Tato schopnost se dá naučit, přesto je důležité vědět, jestli máte pro minerály cit. Chci, aby každý z vás zavřel oči, odsunul šátek, uchopil jeden z kamenů, otevřel oči a řekl mi, co to je a jakou to má na volném trhu hodnotu.“

„Lorde Melle, vy začnete.“

Mell stáhl šátek a naslepo sáhl po jednom z kamenů. Otevřel oči a prohlásil: „Callin safír.“ Zdvihl modrý kámen nad hlavu, aby ho mohli vidět i diváci. „Bez pořádného mikroskopu bych řekl, že má hodnotu asi třicet dva kreditů.“

„Je to Fazis safír a jeho hodnota je tři tisíce kreditů,“ řekl Naron. Snažil se mluvit bez emocí, ale uviděl, jak se Tor ušklíbl. Zasáhla ho vlna náklonnosti.

Z publika se ozvalo mumlání.

„Nedělejte si starosti, lorde Melle. Ještě máte další dva pokusy. Barone Cante?“

Baron zavřel oči, stáhl šátek dolů a sáhl po zeleném kameni.

„Lyston o hodnotě asi padesát kreditů,“ řekl poté, co otevřel oči.

„Skvělé,“ pronesl Naron překvapeně.

Baron zářil hrdostí a uklonil se tleskajícímu davu. Naron si všiml, že lorda Mella podporovalo jen velmi málo diváků. Přidal to na jeho razantně rostoucí seznam negativních bodů. Kladné veřejné mínění bylo důležité pro každého královského manžela.

„Lorde Gallywyne.“

Štíhlý brunet se na něj plaše usmál a pak pohlédl na kámen v ruce. „Jaspit diamant,“ řekl a otáčel obzvlášť ošklivým surovým drahokamem. „A pokud ho šikovně vybrousí, tak může mít hodnotu i pěti tisíc.“

„Skvělé.“ Naron mu v duchu pogratuloval a otočil se na Tora. Doufal, že existovalo něco, co mohl vévoda udělat, aby test zvládl.

„Takže, Tore, jelikož jste slepý, tak vám může pomoci váš kočkodlak. Myslím, že jste říkal, že studoval minerály.“

„Nepotřebuji nikoho, aby mi s kameny pomáhal,“ řekl Tor naštvaně. „Kameny mi zpívají. Proto se také král domníval, že mě tu bude zapotřebí.“

Naron se kousl do rtu, aby potlačil výkřik radosti. Zaříkávači kamenů byli velmi vzácní. Pokud měl Tor opravdu tuto schopnost, tak by to vysvětlovalo, proč se s ním vesmírný drak spojil už v tak útlém věku.

Draci byli k minerálům přitahováni. Torovy schopnosti by z něj dělaly obzvlášť cenného manžela. Naron se musel velmi ovládat, aby na sobě nedal to nadšení znát.

Zatraceně, ten muž byl perfektní.

Tor zvolil z hromádky kouřově šedý kámen a potěžkal ho v ruce. Než řekl výsledek, chvíli si tiše broukal.

„Křemen z oblasti Freely. Byl by dost cenný, kdyby uvnitř neměl prasklinu, která ho naprosto znehodnocuje.“

„Co?“ Naron vyrazil dopředu a vzal Torovi kámen z ruky. Přidržel ho proti světlu, ale nic tam neobjevil. „Přineste mi oko.“

Páže odběhlo a vrátilo se s kulatým kukátkem, vyvinutým speciálně pro klenotníky, aby viděli i prasklinky uvnitř kamenů. Naron si kukátko přiložil k oku a prozkoumával kámen. U dračí bohyně. Tor měl pravdu. Byla tam malá rýha, která protínala střed.

„Má pravdu,“ řekl Naron a ani se nesnažil skrýt svůj údiv. Vrhl na Finnela, svého vrchního odborníka na minerály zamračený pohled. Později s ním bude mít vážný rozhovor. Kdo mohl vědět, kolik ostatních kamenů bylo poškozených.

„Vzhledem k výsledkům jmenuji vítězem této zkoušky Tora.“ Nebyl důvod pokračovat. Se zaříkávačem kamenů to nebyl férový souboj.

Ozval se zdvořilý potlesk, dokonce, i když se na Torově tváři objevil nevrlý výraz.

***

Král Naron prolistovával nějaké podklady, když uslyšel zaklepání na dveře.

„Dále.“

Byl překvapen, když dveřmi prošel baron Cant. Ten muž se očividně cítil nepříjemně. Nedokázal Naronovi pohlédnout do očí.

„Přišel jsem, abych ze soutěže odstoupil,“ vyhrkl. Naron papíry odložil bokem a věnoval Cantovi veškerou pozornost. „Proč chcete odstoupit?“

Mladší muž udělal pár kroků dopředu. „Mohu být upřímný?“

„Samozřejmě. Chcete si sednout?“

„N… ne,“ vykoktal ze sebe. „No, tedy, chci říct, ne, děkuji. Jen to chci mít za sebou. I když vás jako krále respektuji, myslím, že bych nebyl dobrým manželem. Vy hledáte někoho silného jako je lord Mell, nebo někoho pěkného jako je lord Gallywyn, nebo možná vévodu, který je obojí. Já nechci být manželem. Jsem tu jen proto, že otec řekl, že mě vydědí, jestli se o to nepokusím. Teď, když jsem tak daleko od domova, jsem si uvědomil, jak moc mi Timothy chybí.“

„Timothy?“

Cant zrudl. „Je to syn mlynáře u nás doma.“ Stydlivý muž se najednou narovnal. „Sledovat Jeho Milost, jak se vypořádává se svým handicapem, jak o něm lidé mluví, mi ukázalo, jaký jsem byl celou dobu zbabělec. Pokud může být vévoda diplomatem, k tomu spojený s vesmírným drakem a navíc slepý, pak se i já postavím otci a řeknu mu, že se pokusím dobýt muže, kterého miluji.“

„Co když vás vydědí?“

Sir Cant vypjal prsa. „Pak se naučím pomáhat svému manželovi ve mlýně.“

„Těším se s vámi.“ Naron vstal a poklepal mladého muže po zádech. „Jestli vás váš otec vydědí, tak mi dejte vědět a já uvidím, co bych mohl udělat pro to, abyste získal nějaké místo v kanceláři. Máte na kameny dobré oko.“

Mladší muž z té chvály zčervenal. „Děkuji, Vaše Výsosti a hodně štěstí při vašem výběru. Těším se, až se s Jeho Milostí při další návštěvě zase setkám.“

Muž byl pryč dřív, než Naronovi došlo, co vlastně řekl.

„Asi nejsem tak nenápadný, jak jsem si myslel.“ Cantova slova Narona přinutila k zamyšlení. Zavolal na své páže.

Sparrow rychle přiběhl. Svému jménu dělal čest.

„Přiveď mi komorníka od každého uchazeče.“

„Koho chcete z té smečky kolem vévody?“, zašklebil se Sparrow. To, že měl Tor kolem sebe tolik lidí, páže děsně bavilo.

„Toho staršího muže. Myslím, že jeho jméno začíná na „P“.“

„Pietro. Ano, to je dobrá volba.“, řeklo páže a zčervenalo, protože mu došlo, že Naronův výběr schválil. „Přivedu je jednotlivě.“

Když jeho páže odešlo, vrátil se Naron zpět k papírování, aby vyplnil čas, než přijde první sluha. Bylo všeobecně známo: Když chtěl člověk poznat pána, je potřeba se zeptat jeho podřízených.

O dvě hodiny později už věděl, že lord Gallywyn je mírný, i když trochu roztržitý pán, Mell byl tvrdý pán a Torrance nemohl udělat nic špatně, a to i kdyby Pietra vykoupal v oleji a zapálil ho.

Přesně jeho slova.

Naron si povzdechl a protřel si oči. Byl čas jít spát. Napadlo ho, jak asi strávil noc Tor a jestli měl společnost. Během soutěže nebyla žádná pravidla týkající se sexu, ale doufal, že Tor nehledal úlevu u některého ze svých lidí.

Naron se oblékl do pyžama, protože nikdy nevěděl, kdy ho z postele vyžene nějaký případ nouze.

Naron měl zvláštní sen. Volal ho Tor. Nemohl ho skrz mlhu vidět, ale slyšel jeho hlas.

„Pojď ke mně, drahý,“ volal Tor, což bylo zvláštní, protože ani netušil, jestli toho muže vůbec přitahuje. Naron samozřejmě neočekával, že by s ním Tor sdílel postel dřív, než se oba lépe poznají.

Přesto ho smyslný tón a touha v Torově hlase přitahovala. Chtěl být milencem toho úžasného muže. Velmi.

Ve svém snu Tora zoufale hledal v mlze. Cítil se takto Tor každý den, neschopen vidět a vnímat své okolí? Soucitem se mu sevřelo srdce.

Zatímco běžel, měl pocit, že slyší hlavy, ale ty zvuky byly slabé a daleko. Ignoroval je s vědomím, že brzy najde Tora. Opatrně prošel nějakými dveřmi až k posteli. Tor spal, proto se Naron ptal sám sebe, kdo ho to volal. Přepadlo ho vyčerpání. Plný touhy po klidu a uvolnění vklouzl do Torovy postele, položil hlavu na jeho holou hruď a objal ho.

***

Tor měl nádherný sen o tom, jak znovu leží v Larienově náruči. Rty jeho milence se otíraly o jeho v něžném polibku, jemnějším, než na jaký si pamatoval.

Vzpomínky na jeho smrt ho přiměly se vykroutit.

Málem propadl panice. V žádném případě by strážci nedovolili, aby mu někdo ublížil. To byl jeden z důvodů, proč je měl kolem sebe čtyři a dvacet hodin v kuse. Mentálně zavolal svého draka.

„Baroyi.“

„Ano.“

Jeho rychlá odpověď v něm vyvolala podezření, že jeho volání očekával.

„Co jsi udělal?“

„Byl jsi nešťastný. Dal jsem ti to, co sis přál.“

Tor chtěl začít diskutovat, ale v tom okamžiku se tělo, ležící na něm, pohnulo. Svalnaté tělo, zahalené do hedvábí se mu otřelo o nahá prsa a vyhnalo všechny jeho myšlenky do stratosféry. Zatracený Baroy. Musel krále transportovat přímo do Torovy ložnice.

„Můj krásný muži.“ Z šepotu u ucha okamžitě ztvrdl. Hebký polibek na tváři ho přiměl zasténat.

Nebyl si jistý, jestli Naron věděl, kde byl a co dělal. Baroy měl schopnost lidem zamlžovat myšlenky. Tor už účinek této schopnosti párkrát zažil, když byla použita proti nepřátelům. Že to teď provedl králi, bylo zvláštní, ale jelikož se k němu Naron tiskl, nemohl přemýšlet a zadržet ho.

Naronova ústa klouzala po Torově těle, lízala a prokousávala si cestu až k Torově ranní erekci. Rychlým rozhodným pohybem mu svlékl kalhoty. Tor slyšel, jak dopadly na zem, ale dál to nesledoval, protože ucítil Naronovy rty přesně tam, kde se ho dotýkaly i horké ruce.

„Ukaž mi ho!“

Tor málokdy trval na svém zraku, protože to přerušovalo jejich spojení, když soustředil vidění na své okolí místo na Baroye, ale v žádném případě se nechtěl nechat ochudit o pohled na Naronova ústa kolem jeho penisu.

Páteří se mu prohnal elektrický proud. Tor sjel pohledem dolů a poprvé uviděl Narona zblízka; černé vlasy, tmavé jako vesmír mu padaly do tváře a bránily tak Torovi ve výhledu na jeho obličej. Nemohl odolat a zabořil ruce do hedvábných vlasů, aby je zvedl. Zatraceně, jeho dcera měla pravdu! Naron vypadal dobře.

Šikovná Naronova ústa Tora rychle přivedla k vrcholu. Zaťukal králi na rameno, aby ho varoval. Ten zavrčel a sevřel Torovy boky pevněji. Svou kořist nepustí.

Tor vykřikl a Naron semeno spolykal. Vznášel se, jeho tělo i duše byly tak uvolněné, že skoro nerozuměl, co Naron říkal.

„Můj,“ měl pocit, že ho slyší mumlat. Najednou mu levým ramenem projel šíp bolesti.

Ten hajzl ho kousnul. Celé jeho rameno hořelo.

„Nehýbej se. Označuje si tě.“ Baroyův klidný hlas udusil jeho paniku v zárodku. Věděl, že drak by ho ochránil, kdyby mu ten muž chtěl opravdu ublížit.

Přesto to bolelo.

***

Když na muži, kterého si nárokoval, zanechal svou značku, mlha v Naronově hlavě se začala rozplývat. Pomalu vysunul tesáky a nepřítomně rány olizoval.

Jak se, k čertu, dostal do Torovy postele? Ne, že by na té situaci chtěl něco měnit, ale přesto byl zvědavý.

Torův hlas pronikl skrz zbytky oparu: „Všechno je v pořádku. Baroy tě sem přenesl.“ Pohladil Narona po hlavě a v těle se mu začalo šířit teplo.

„Vaše Milosti.“ Pietro vběhl do pokoje s tácem, na kterém byl jeden šálek, malá karafa s kávou a talířek s pečivem. Když objevil pár v posteli, cukl s sebou. „Och, raději přinesu ještě jeden šálek.“

Nonšalance toho muže, když uviděl v Torově posteli někoho cizího, Narona naštvala, ale počkal, až sluha odešel, než na Tora promluvil: „Od teď budu v tvé posteli jedině já,“ zavrčel. Měl vůči tomu zlatovlasému muži, ležícího vedle něj, příšerně majetnické pocity. Musel vědět, že nikdo jiný nebude.

Nikdy.

„Co když nechci být tvým manželem?“ V Torově otázce zazněla stopa opravdového vzteku. Naron věděl, že nyní by měl postupovat opatrně. Tor byl dospělý muž. Mocný díky vlastním přičiněním. Ale nedokázal se řídit vlastními radami.

„Pak ses neměl soutěže zúčastňovat.“

Tor se posadil a na tváři se mu objevil naštvaný výraz. „Že sis mě nárokoval, neznamená, že musím zůstat. Dokud se na jeho zádech neobjevilo znamení, tak to nebylo konečné, říkal Jory. Není to tak, že váš bůh musí tvého manžela akceptovat?“

Naron zavrčel. „To platí pro severní draky. U nás na jihu to probíhá trochu jinak. Jakmile najdeme svého druha, nárokujeme si ho. Když jsou označeni, tak patří nám. Ty patříš mně. Vyrovnej se s tím. Podle tradice dostaneš tetování draka na svůj bok, aby každý, člověk nebo drak, věděl, že patříš drakodlakovi. Jakmile tě u dvora formálně prohlásím za svého, bude to oficiální.“

„Co bude s ostatními uchazeči.“

Pietro se vrátil a přerušil rozhovor svou přítomností. Postavil tác na noční stolek a poté se otočil k oběma mužům.

„Můžu pro vás ještě něco udělat, Vaše Milosti?“

„Vyhoďte toho muže z mé postele,“ řekl Tor.

Pietro se na Narona usmál. „Slyšel jsem, že jste teď druhové. Gratuluji.“

„Odkud to víš?“ No teda, ještě ani neopustili postel a už se to šířilo kolem.

„Po tolika letech, co už u vévody sloužíme, Baroy někdy s některými z nás mluví. Bohužel mi to neřekl dřív, než jsem přinesl první tác; jinak bych přinesl přiměřené množství.“

Naron viděl, jak moc tomu muži vadilo, že se do jeho bezchybné práce vloudila chybička.

„To je v pořádku, Pietro, nezůstane tu,“ řekl Tor a otočil se k Naronovi zády. Naron se po něm natáhl a přitáhl zpátky k sobě.

„Ne, abys spadl z postele,“ zamumlal a pevně Tora objal. Když se vévoda snažil uniknout, ignoroval to. Tor vzdychl, opřel se o něj a položil hlavu na Naronovo rameno.

„Ještě nikdy jsem z postele nespadl.“

Pietro se uchechtl a nalil kávu do prvního šálku: „To je pravda. Vévoda je extrémně šikovný. Avšak stalo se jednou, že jste vylil svou kávu vyslanci Rielanu do klína.“

„Ohmatával mě,“ protestoval Tor. „Takové plýtvání dobré kávy. Kromě toho jsem za to zaplatil; ještě stále si ze mě kvůli mé nešikovnosti dobírají.“

„To vám ovšem nebránilo ji pít, jak jsem mohl vidět,“ řekl Pietro a podal šálek Torovi. Celá procedura probíhala tak hladce; v žádném případě neohrabaně. Naron najednou pocítil k vévodovým zaměstnancům obdiv. Nevadilo jim obsluhovat slepého muže, který potřeboval trochu víc práce. Na druhou stranu, jak zjistil, nikdy nikomu jinému nesloužili.

„Jsou věci, které nejsem ochoten přiznávat.“

„Nějakou pro tebe necháme naimportovat,“ slíbil Naron. Potřeba, postarat se o svého druha, byla obrovská.

„To nebude problém,“ řekl Pietro a namazal croissant máslem. Podal ho Naronovi a přitom mrknul. „Vévoda má své vlastní zdroje. Ve skutečnosti by měl náš obchodník s kávou dorazit dnes odpoledne.“

„Skvělé,“ řekl Tor a ukázal první úsměv od té doby, co mu bylo sděleno, že je Naronův druh.

Ten odtrhl kousek pečiva a přidržel ho Torovi před ústy. Plné rty uchopily jídlo z jeho prstů, olízly je, a to vyvolalo v Naronově těle chemickou reakci.

„Nechám vás v klidu snídat a řeknu ostatním, aby vás nerušili, jedině v případě nouze.“

„Udělej to,“ zabručel Naron a poté se naklonil k Torovi, aby ho políbil. Chutnal po kávě a máslovém pečivu a Naron si přestavil, jak úžasné to bude, když budou takhle trávit rána každý den po zbytek života. I když bylo království výnosné, neměl Naron žádné služebnictvo, které by ho obskakovalo. Tor měl kolem sebe nejen plno lidí, kteří mu všechno nosili, ale jeho šaty i chování vypovídaly nejen o eleganci, ale i o extrémním bohatství.

Naronovi by se líbilo snídat každý den v posteli s tímto mužem. Naron sebral Torovi kafe z ruky.

Tor slabě zaprotestoval, ale Naron protest udusil polibkem.

„Pšt. Hned ti ho vrátím, ale nejdřív si tě chci užít.“

Když mu Naron přejel rukama po nahé hrudi, vévoda zasténal. Potřeboval cítit svého druha na své kůži, víc než cokoliv jiného ve svém životě. Naron znovu ucítil přítomnost svého draka, který se v něm hýbal. Nemilosrdně ho zatlačil nazpět, tak jak mu to poradil poradce. Zřejmě měl draka vždycky; jen potřeboval druha, aby se probudil. Naron si svlékl košili.

Když se jejich kůže dotkla, oba muži si povzdechli.

„Jsi tak teplý,“ řekl Tor.

„To je tou dračí krví.“

Otevřel noční stolek a začal horečnatě hledat lahvičku oleje, která byla k dispozici v každém pokoji pro hosty.

„Ano!“, vykřikl, když ji nahmatal.

„Našel jsi, cos hledal?“, popichoval ho Torův hlas, zatímco ho hladil po tváři.

Pár pohybů stačilo a oba byli bez oblečení. Konečně si mohl Naron prohlédnout nahého vévodu. Oh, dračí bohyně ho musela milovat víc než všechny ostatní, když mu dala Tora za druha.

Opatrně svého milence připravil tak, že do něj pomalu zavedl jeden naolejovaný prst za druhým. Když si byl jistý, že Tora roztáhl dostatečně, pronikl do něj svým penisem a začal se pomalu a opatrně pohybovat.

„Tvrději, já se nerozbiju.“

Naron popustil uzdu divokosti, kterou vědomě udržoval ve svém nitru. Toto byl jeho druh. Ten jediný, se kterým mohl být sám sebou a nemusel se držet zpátky.

Cítil, jak se mu prodlužují špičáky a pumpoval prudčeji, zatímco do sebe nasával pohled do Torových očí naplněných vášní. Na krátkou chvíli Naron pohlédl do smaragdových očí. Zvedl Torovi nohy a změnil polohu. Sáhl po Torově penisu a začal ho třít ve stejném rytmu, jak do něj pronikal.

Z jeho milence vytrysklo semeno a Torovy oči získaly zpět svou normální černou barvu protkanou hvězdami. Naron Tora se zasténáním následoval. Poté se z Tora vytáhl a zhroutil se vedle něj.

„Dej mi minutu, pak nás očistím.“

Tor hladil Narona po vlasech. Toto něžné gesto vyhnalo Naronovi do očí slzy. Věděl, že ho Tor nemiloval, a možná, že toho nikdy nebude schopen. Během výslechu Pietra mu sluha vyprávěl o Torově ztrátě a jak moc se vévodu po jeho mrtvém milenci stýská, ale možná by k němu mohl Tor cítit aspoň náklonnost; Naron by byl vděčný za všechno, co mohl dostat.

Poté, co se spolu chvíli mazlili, Naron vstal, aby přinesl čistý, mokrý ručník a oba je utřel. Poté ho odložil na noční stolek.

„To bylo tak nádherné, děkuji ti,“ řekl Tor.

Naron vévodu objal a jeho hlavu si přitáhl na prsa.

„Rádo se stalo. Víš, že teď musíš být mým druhem. Označil jsem si tě.“

Následovala dlouhá pauza, při které se Naronova duše nedočkavě kroutila.

„To jsem si myslel. Jory říkal, že byl takhle nejdřív označkován.“

„Jory? Jako ten nový druh Krále severu, Joriah?“

Tor přikývl. „To je můj bratranec.“

„Když jsi ho před chvílí zmínil, tak jsem si to nespojil. Je to milý mladík.“

Tor se zasmál: „Tak milý zase není. Má docela výbušný temperament, přesto ho mám moc rád.“

„Můj drak není tak silný jako Rais. Do tohoto týdne jsem jeho přítomnost ještě nikdy necítil. Než jsi vstoupil do mého života, tak jsem byl spící drak.“ Naron se pro sebe usmál. „Nyní už vím, co cítili ostatní, když poprvé uviděli svého druha a přemohlo je nutkání, aby ho označili.“

Tor se nádherně usmál a Naron na něj znovu dostal chuť. „Jsem rád, že jsem mohl tvého draka probudit.“

„Já také.“ Naron Tora dlouze a vášnivě políbil.

„Co budeme dělat teď?“, zeptal se Tor a znovu se k Naronovi přitulil. Naron cítil vlnu štěstí.

Možná, že přece jenom měli budoucnost.

„Učiníme prohlášení a poté budeme žít náš život dál.“

***

Na cestě k obědu se nemohl Naron přestat usmívat, protože byl vévoda po jeho boku.

Věci se obracely k lepšímu. Našel svého druha a poprvé ve svém životě se cítil jako opravdový drakodlak.

Sparrow se mu objevil po boku a jeho kůže byla nepřirozeně bledá.

„Vaše Výsosti, musím s vámi mluvit mezi čtyřma očima,“ vyhrkl mladý muž nervózně a pohled mu těkal směrem k vévodovi.

„Ať mi chceš říct cokoliv, můžeš to říct před vévodou. Je to můj druh a na konci dne se stane oficiálně mým manželem.“

Sparrow se předklonil a zašeptal králi do ucha: „Jde o vévodu.“

***

„Jestli se to týká mne, tak mluv,“ řekl Tor suše.

Tor se ptal sám sebe, co mohlo páže krále tak rozrušit. Koktání a chvějící se hlas jasně ukazovaly, že je ten muž z nějakého důvodu rozrušen.

„Je nějaký problém?“, přerušil je Crillonův hluboký hlas.

„Sparrow si myslí, že je něco, co by o mě měl král vědět.“

Crillon ze sebe vydal přidušený zvuk, kočičí smích. „Vsadím se, že tyhle věci by chtěl objevovat sám.“

„Věř mi, už na mě objevil všechno.“ Tor se zašklebil. Jeho srdce sice ještě stále truchlilo za Larienem, ale začal věřit, že by mu Naron mohl pomoci bolest překonat a dát jeho životu zase smysl.

„Och, jsem si jistý, že toho zbylo ještě dost, co jsem pořádně neprozkoumal,“ usmál se na něj něžně Naron.

„Možná, to ne… víte, ale v zámku sledujeme všechny přenosy ven i dovnitř,“ přerušilo páže smích celého tria.

„To je dobré vědět, že máš nějaký bezpečnostní systém,“ řekl Tor, který ještě stále nechápal, o co šlo.

„Věděl jste, že Jeho Milost má ženu a děti?“, vyhrkl Sparrow.

„Co!“, vykřikl Naron.

„Nemám žádnou ženu,“ reagoval Tor.

„Ale máš děti?“ Naronův hlas zněl překvapivě klidně.

„Samozřejmě, že mám děti. Má rodová linie musí pokračovat.“

„Kolik?“

„Tři. Mám malou holčičku a dva chlapce.“

Mohl slyšet, jak král zrychleně dýchal. Jakoby hyperventiloval.

Tor natáhl ruku a pohladil Narona po zádech. „Dýchej. Bude ti špatně.“

Naron se od něj odtrhl. „Jsou všechny od jedné a té samé ženy?“

„Ano, Livia je matka všech tří.“ Tor se napřímil. „Své děti miluji, a pokud s tím máš problém, pak si myslím, že tvůj drak přece jenom nevolil dobře.“

„Nedělej, jako bych tu byl ten zlý já,“ odsekl Naron, jeho hlas byl ledový jako led.

„Neřekl jsi mi, že máš děti a že jsi s jejich matkou.“

„Co tím myslíš ‚s jejich matkou‘?“, Torův hlas mohl s chladem krále konkurovat. Většinu svého života byl diplomat.

„Miluji Livii, ale milenci nejsme a nikdy jsme nebyli. Je to žena, kterou jsem si vybral jako matku svých dětí a je skvělá.“

„Vrátíš se k nim nebo zůstaneš tady a spojíš se se mnou?“, zeptal se Naron. Tor slyšel v jeho hlase bolest.

Tor se zhluboka nadechl. „Nemohu se k nim vrátit. Baroy nedokáže snést pokrevní spojenectví, které mě k nim váže. Je samec, který brání své teritorium, a pokud s nimi trávím delší čas, tak má nutkání je zabít. Za celý jejich život jsem s nimi nemohl strávit víc než pár hodin vcelku. Takže ne, nevrátím se na svou domovskou planetu, abych mohl obejmout svou malou holčičku nebo si zahrál fotbal se svými chlapci. Nemohu tančit se svou nejlepší přítelkyní, která je náhodou matkou mých dětí, protože Baroy dokáže cítit genetickou spřízněnost v našich dětech a zabil by i ji. Zodpovědělo to vaše otázky, Vaše Výsosti?“

Naron musel potlačit slzy, když uslyšel bolest v hlase svého druha. Nemít možnost nosit své děti v náruči a ztratit milence byla těžká rána. Nebylo divu, že byla v Torových očích taková bolest.

Neschopný, nechat tam muže, kterého miloval, jen tak stát, Naron přistoupil a objal ho.

Tor se chvěl pláčem.

„Pšt. Je mi to líto. Tak líto. Teď máš mě. Vždy mě budeš mít. Pšt. Ještě onemocníš.“

„Mohu ho dovézt nazpět do pokoje,“ navrhl kočkodlak.

Naron vycenil zuby a v břiše ho začalo pálit. V ústech ucítil žár plamenů.

„Ne! Patří mně,“ tiše zavrčel. Jeho drak byl těsně pod povrchem. Za dlouhých, hlubokých nádechů bestii potlačil a zahnal ji hluboko do nitra. Z kapsy vytáhl kapesník a pečlivě otřel Torovu tvář od slz.

„Pojď, fešáku. Musíme vyhlásit naše spojení, poté se vrátíme do postele.“ Nervózně polkl. „Rád bych se s tvými dětmi jednoho dne seznámil. Je mi líto, pokud to vyznělo tak, že bych nechtěl, abys byl s nimi. Jen jsem tě nechtěl ztratit.“

Tor s porozuměním stiskl Naronovi rameno. „Mluvím s nimi každý večer. Můžeš se přidat.“

„Dobře,“ řekl Naron. A opravdu to tak myslel. „Pokud ti Baroy nedovolí být v blízkosti tvých dětí, jak se staví k druhovi?“

Tor přikývl. „Zřejmě to má něco společného s krví. Děti mají v sobě můj genetický kód a vyvolávají v Baroyovi nutkání zabít něco, co je cítit jako já a přitom není. Ty jsi můj druh, ale nemáme společnou ani krev ani DNS, takže s tebou Baroy nebude mít problém.“

Pár vstoupil do trůnního sálu a uviděl lorda Gallywyna a lorda Mella, jak už tam sedí. Před nimi byl stůl plný ovoce a pečiva.

„Dobrý večer, pánové,“ řekl Naron přátelsky. Vedl Tora k židli pro manžela a láskyplně mu pomohl se posadit. „Je mi potěšením, že mohu prohlásit, že poté, co obstál v každé zkoušce, vévoda souhlasil stát se mým manželem.“

Lord Mell vyskočil na nohy. „Ne! Požaduji souboj!“

„Už jsem si ho nárokoval,“ řekl Naron se sebevědomým úsměvem.

„Ještě jste ho neprezentoval dvoru, tak není vaším manželem oficiálně a já s ním mohu bojovat. Můj drak proti tomu jeho.“

„Vždyť víte, že vesmírný drak nemůže přistát na planetě,“ namítl Naron.

„Pak vypadává,“ řekl Mell škodolibě. „Musí uvolnit místo a já budu souhlasit se spojením s vámi. Samozřejmě budu muset vévodu zabít, aby vaše původní spojení nepokračovalo.“

Tor se lehce usmál. „To byste si měl ještě jednou rozmyslet, Vaše lordstvo. Pokud se můj strýc dozví, že jste mě zabil bez pořádné výzvy, tak sem napochoduje s celou armádou a srovná království se zemí. Je to to, co chcete?“

„N… ne.“

„Co taková výzva obvykle znamená?“, zeptal se Tor.

„Smrt,“ odpověděl lord Mell.

„Je můj,“ řekl Naron. Když Tor předstoupil, otřel se o Naronovu kůži.

„Ano, ale každý ví, že nemáte žádného draka,“ posmíval se lord Mell.

„Pak se každý mýlí.“ Naronův hlas se prohloubil. „Mé spojení s vévodou je tak silné, že vyvolalo mého draka.“

„Dost!“, zařval lord Gallywyn.

Tor naklonil hlavu na stranu. Kdo by si pomyslel, že ten mírný muž v sobě skrývá něco takového.

„Vzdejte to, Melle. Jestli jsou spojeni tak silně, že to vytáhlo králova draka na povrch, pak by zabití Tora zabilo i Narona, a pokud je opravdu vaším cílem stát se manželem a ne králem, pak musíte ustoupit a odejít domů. Buďte muž a uznejte porážku.“

„Nenechám se porazit slepým klukem, který si vyloudil cestu do královy postele!“, křičel lord Mell.

Tor uslyšel, jak něco sviští vzduchem. Instinktivně natáhl ruku, aby to zadržel. Na dlani ucítil koženou rukojeť.

„Vy se opovažujete hodit dýku na mého druha!“ Sál naplnilo tiché vrčení. Tor cítil, jak se vedle něj král pohnul a uslyšel zvuk trhané látky.

Zatraceně!

„Opovažuji,“ zavrčel Mell.

Tor ucítil, jak se kolem něj omotala nějaká paže a táhla ho pryč.

„Myslím, že bychom se do toho neměli míchat,“ řekl Crillon, zatímco ho rychle odváděl do bezpečí.

Vzduchem se neslo vrčení, následované syčením a v sále se ozývaly zvuky na sebe narážejících těl.

„Jak mu to jde?“, zeptal se Tor.

„Není špatný,“ odpověděl Crillon nepřítomně. „Och! To muselo bolet.“

„Baroyi, musíme mého druha ochránit.“

„Ano, musíme.“

Torem se prohnala moc vesmírného draka, jeho nohy na moment ztratily kontakt se zemí.

Hned, jak se vrátil na zem, sáhl Crillon po Torově paži, aby ho stabilizoval. „Baroyi?“

Tor přikývl. Zatímco do sebe nasával dračí sílu, nemohl mluvit. Kůže ho svrběla a měl z ní pocit, jakoby byla příliš malá pro příval energie, která ho naplňovala. Jeho zrak se zaostřil a uviděl dva gigantické draky, jako bojují uprostřed sálu. U zdí se mačkali lidé a všichni očividně povzbuzovali krále.

Baroyův zrak mu prozradil, že zelený drak byl jeho druh a ten rudý byl lord Mell.

Tor zvedl levou ruku a soustředil se. Na dlani se mu vytvořila stříbrná koule. Rychle rostla, a když měla velikost hlavy, vrhl s ní na bojující draky. Draci odlétli každý opačným směrem.

Tor obezřetně kráčel k rudému draku, který ležel strnule na zemi. Zastavil se u hlavy kreatury.

Z Torových úst zazněl Baroyův dunivý hlas: „Jsem Baroy, Pán nebes, Ochránce drakodlaků. Považuji vás za nehodného dračí duše.“

Tor položil pravou dlaň na nos draka. Vyšlo z ní rudé světlo, které se rozšiřovalo, až kompletně zahalilo poraženou bestii. Poté se vrátilo zpět do Torovy dlaně a zmizelo.

Rudý drak se pomalu zmenšoval, až zbyl jen nahý muž, který se třásl na studeném mramoru.

„Co jsi s ním udělal?“, zeptal se Naron a zíral na svého protivníka.

„Baroy odstranil jeho esenci. Vesmírní draci jsou jediní draci, kteří dokáží kontrolovat duši draka. Jsou původními draky, ze kterých pochází všichni ostatní. Nyní bude po zbytek života pouhým člověkem.

„Páni. Vesmírní draci se s ničím nepárají.“

„Ne, když je náš druh napaden.“

„Mohl bych tu část s druhem dostat písemně?“

„Když podepíšeš smlouvu o těžbě, kvůli které jsem sem původně přišel.“

„Cokoliv si přeješ, drahý. Jedno, co.“ Naron se usmál a na chvíli si mohl Tor toho pohledu užívat.

„Jsi opravdu pohledný muž,“ řekl.

„Ty mě můžeš vidět?“ Naronův úsměv se ještě víc rozšířil. „Tvé oči. Jsou překrásné.“

„Bohužel je to jen přechodné.“ Tor si prohlédl Narona od hlavy k patě a kochal se každým obnaženým kouskem.

Ve dveřích se objevil Sparrow. Nesl šaty. „Tady, Vaše Výsosti.“ Sluha se uklonil. „Přišel ke mně Crillon a sdělil mi, že byste přes sebe rád něco přehodil. Půjdu vám a vašemu druhu nachystat koupel,“ řekl, než zase zmizel.

Když ta krásná, hladká kůže zmizela pod šaty, Tor si povzdechl. Ale už to bylo jedno. Jeho zrak začínal slábnout. Naštěstí ho čekalo mnoho let, kdy si toho muže bude moci vychutnávat a musel si přiznat, že pokud by se měl rozhodovat, jestli se bude moci krále dotýkat nebo ho vidět, vždy by se rozhodl pro dotýkání.

„Myslím, že jsem neměl dost ranní kávy,“ komentoval Tor, když se jeho zrak upřel na kometu, která proletěla sluneční soustavou a ztratil tak potěšení vidět svého nahého druha. Naron uchopil Tora za ruku a beze slova ji položil na svou paži.

„Ještě jsem ji neochutnal,“ ozval se lord Gallywyn. Kde byl během boje, Tor nevěděl, a teď mu to bylo úplně jedno.

„Děkuji ti,“ vyslal k drakovi mentálně.

„Jsi všechno, co mám, můj příteli,“ odpověděl Baroy. „Budu na tebe a tvého druha dávat pozor až do konce vašich dní.“

„Pojďme si dát všichni kávu,“ řekl Tor.

Byl čerstvě spářený, zvítězili nad nepřítelem a on nutně potřeboval trochu kofeinu.

„Znamená to, že si můžu svého kuchaře ponechat?“, zeptal se Naron a políbil Tora na tvář.

„Možná. Když budeš hodný, tak ho nechám připravit jídlo i pro tebe, ale to si budeš muset zasloužit.“

„Och, určitě si to zasloužím,“ řekl Naron svůdným hlasem.

„Co uděláme s lordem Mellem?“, zeptal se Gallywyn.

„Vsaďte ho za zradu do vězení,“ odpověděl Naron a vedl Tora pryč.

„Odvedu ho k vašemu kapitánovi,“ nabídl se Crillon.

„Dobrý nápad,“ souhlasil Naron.

„Po pár šálcích kávy se o něj postaráme,“ dodal Tor.

Naron se rozesmál. „Definitivně až po kávě.“

Konec ☺