MH - 13. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Přípravy na svatbu probíhaly dobře, jeho muži si na sebe pomalu zvykali a už na sebe v ložnici i mimo ni nevrčeli. Joryho skoro smrt je spojila, takže teď to bylo spíš jeho druhové proti Jorymu. Ale to mu nevadilo. Věděl úplně přesně, jak je rozptýlit.

Většina jeho příbuzných už dorazila, což znamenalo extrémně nepříjemnou večeři s jeho druhy a všemi jeho příbuznými včetně otce. Na chvíli si myslel, že se jeho druhové promění v draky a všechny sežerou, ještě než skončí večeře.

Docela ho překvapilo, že jeho otec respektoval vážnost události a byl méně arogantní než obvykle. Detrius se na Joryho s nic neříkajícím výrazem usmíval, ale Jory i tak neviděl v bratrovi nebo své švagrové žádnou nenávist. Darovali mu pár fantastických ručně vyrobených bot, tmavě modré barvy. Na to, co následovalo, nebyl vůbec připraven.

***

Čekala na něj v jeho pokoji, když se chtěl připravit k obřadu.

„Ahoj, Jory“, řekla Cassitty hlasem, který byl na jedné straně přirozeně jemný a na druhé vypilovaný výchovou. Jeho švagrová ho čekala na posteli a pozdravila ho tím stejným přátelským způsobem jako vždy. To jediné, co tento dojem perfektní dámy kazilo, byla velká laserová pistole, kterou držela ve své pravé ruce.

„Pokud následujících pár minut přežiješ, tak bych ti doporučila nové stráže. Ani je nenapadlo mě prohledat.“

„Budu si tvou radu pamatovat“, řekl Jory suše. V duchu si maloval, jak je nakope do zadku.

„Ani nemusíš. V hrobu ti to nepomůže a já se postarám o to, že budeš mít grandiózní pohřeb. Možná, že budu i plakat.“

„Kvůli mně se nemusíš přemáhat.“ Jory si v hlavě procházel různé scénáře, jak by z této situace mohl vyváznout. Domníval se, že ani jeho schopnost rychlého hojení by nedokázalo opravit osm centimetrů velkou díru v jeho srdci, než by vykrvácel. „Nikdo ti neuvěří, že jsem zemřel přirozenou smrtí, když budu mít v těle obrovskou díru.“

„Proto taky vyjdeš na balkon a vyskočíš.“

Jory se zasmál. „Proč bych to dělal?“

„Protože mi tvůj strýc řekl, aby to vypadalo jako nehoda.“

Nyní začalo do sebe leccos zapadat.

„Nebyl to Detrius, kdo si přál mou smrt, že?“

Cassitty se rozesmála. „Tvůj bratr tě má kupodivu rád. Až tu nebudeš, prolije opravdové slzy. Copak sis myslel, že budeš útočit na lodě tvého strýce donekonečna? Tvá malá akcička nás stála hromadu peněz.“

„Tebe nebo strýce Sala?“ Zbytek věty nedokázal vyslovit. Z té představy se mu zvedl žaludek.

„Ty jsi opravdu naivní, že? Není žádným tajemstvím, že spolu s Detriem vedeme oboustranně výhodné partnerství. Díky němu mám postavení a moc, ale díky tvému strýci mám všechno, co jsem kdy chtěla.“

„Ale prodáváte lidi za peníze.“ Jorymu se navalovalo.

„To nejsou žádní lidé. Je to pouhé zboží a proč by mě mělo zajímat, co se stane s druhořadou děvkou, s výjimkou peněz, které mi přinese? Teď jdi ven a postav se na balkon. Jestli nebudeš spolupracovat, tak půjdu k tvému bratrovi a vystřelím mu jeho zatracený mozek.“

„Jak můžu vědět, že to neuděláš i tak?“

Cassitty se na něj usmála takovým způsobem, že mu zježily chloupky na krku. „Máš mé slovo a já jsem své slovo nikdy neporušila. Že ano, bratře?“

„Pokud vím, tak ne.“

„A slibuji ti, že jestli neskočíš, tak zabiju tebe, tvé stráže a pak sejdu dolů a zastřelím i ty tvoje perverzní druhy.“ Její hlas se změnil v takový podivný zpěv.

„Vlastně tě zachraňuji. Zachraňuji tě před sexem s těmi měnícími se monstry.“

Jory v jejím pohledu zahlédl něco, co tam dřív nikdy neviděl a to ho zasáhlo jako blesk: Ona nebyla jen obyčejná vražedkyně – byla šílená. Jory vyslal modlitbu ke každému bohu, který právě poslouchal a vyrazil k balkonovým dveřím.

„Tak je to správně. Věděla jsem, že se obětuješ pro ostatní. Vždycky jsi byl takový ohleduplný bastard.“

Zatímco kráčel, tak se Jory snažil najít nějaké řešení z této situace, ale žádné ho nenapadalo.

„Jdi k okraji“, řekla Cassitty klidným hlasem. „Chci, aby to vypadalo, jako bys uklouzl.“

Rozhodně ne poprvé si v duchu postěžoval, že žádný z balkonů neměl zábradlí, aby chránilo lidi, co se nedokázali proměnit. Jestli to tady přežije, tak nařídí okamžitá bezpečnostní opatření.

Očekával velké řeči, protože to vypadalo, že si na tom zakládá. Co ale nečekal, bylo rychlé šťouchnutí, které ho postrčilo přes okraj nebo výkřik, následovaný explozí. Když se kolem jeho zápěstí obemkly obrovské modré drápy a zbrzdily jeho pád, Jory překvapeně vyjekl. Byl opatrně odložen na zem a jeho srdce mu bušilo v hrudi.

Vedle něj přistáli dva důvěrně známí draci. Draci, které viděl na svých zádech, když se ohlédl do zrcadla.

Krátce se zablesklo a během mrknutí oka se draci proměnili v jeho milence. Když ho objali, nevydal ze sebe ani hlásku.

„Můj poklade.“ Když mu Val pokryl tvář polibky, ucítil vlhkost. Rais se k němu zezadu přitiskl a jeho paže ho držely jako ve svěráku.

„Je mi dobře. Ale nemůžu dýchat.“

„Dýchat můžeš později“, řekl Rais drsným hlasem. „Málem jsme tě ztratili. Obklopíme tě tolika strážemi, že se k tobě kromě nás nikdo nedostane.“

„Tvůj otec řekl, že bych sem mohl vyslat tvou osobní stráž. Jeho nabídku přijmu.“ Valův hlas nepřipouštěl žádný odpor.

Jory se ani nesnažil odmlouvat. Nechal své milence vrčet a nějakou dobu ho mačkat, dokud se neujistili, že je v pořádku.

„Co se stalo s Cass?“

„Když uviděl, jak tě strčila dolů, tak ji tvůj bratr zastřelil. A tvůj drak jí do obličeje plivl kyselinu“, řekl Rais. „Dorazili jsme v okamžiku, kdy tě shodila. S Valem jsme se proměnili, ale nemohli jsme se k tobě dostat, dokud jsi neletěl dolů.“ Rais se otřásl.

„Je mi dobře a mám dojem, že jsme se měli vzít.“

Val se zhluboka nadechl. Jeho milenci ho pomalu pouštěli a každý z nich ho uchopil za ruku.

„Dokončeme to“, řekl Val a táhl ho i s Raisem za sebou.

„Půjdu v tom, co mám na sobě.“ Nijak zpátky do pokoje nespěchal.

Jory věděl, že ne všechny problémy byly vyřešeny a že si bude muset promluvit se svým bratrem, ale to všechno počká až po svatbě.

Protože málem přišel o život, uvědomil si, co je opravdu důležité a nic nebylo důležitějšího, než se spojit se svými druhy.