MH - 1. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

Joriah Eprion přistál pomocí spektakulárního salta za svým protivníkem, vrazil vojákovi nohu pod koleno a srazil ho k  zemi.

„Výhra“, ozval se arénou hlas trenéra. „Dobrá rána, můj princi.“

Jory se muži na zemi lehce uklonil a poté mu pomohl na nohy.

Pohlédl do davu, pobavený obličeji vojáků. Celá skupina na něj hleděla s výrazem, který kolísal mezi respektem a úžasem. Neměl ponětí, proč vypadali tak šokovaně. Skoro denně nad některým z nich vyhrál, a to i když byl každý z vojáků větší a silnější než on. Ale nikdo z nich nebyl tak rychlý.

Mimo arénu ho všichni znali jako módního prince Joriaha, nejmladšího syna Nejvyššího galaktického vládce. Ale v aréně byl jako každý jiný voják. Jeho muži ho nijak nešetřili a ti, kdo sloužili v jeho čestné stráži, nosili jeho osobní znak – tři propletení draci – s hrdostí. To logo si vymyslel už jako dítě a ve věku sedmi let si ho prosadil. Jako obvykle mu otec vyhověl a od té doby nosili jeho muži tento znak.

Naštěstí Jorymu jeho napůl talivvianská krev pomáhala ve dnech, kdy se mu v boji moc nedařilo, zahojit většinu jeho zranění během pár minut, což mu mezi lidmi vyneslo strach nahánějící pověst miláčka bohů. Pro Joryho bylo především pohodlné, že po pořádném výprasku nemusel z arény kulhat.

Rozloučil se s muži a šel se osprchovat. Po sprše se oblékl a opustil křídlo arény. Při vstupu do velké haly, se málem srazil se svým přítelem.

„Proč mrháš svůj čas výcvikem jako obyčejný pěšák?“ Petrův hlas byl plný nesouhlasu. „Mohl bys ze svého života vytěžit víc. Z našeho života.“

Poprvé po dlouhé době pohlédl Joriah na svého milence kriticky. Během posledních pár měsíců ho to k pěknému tmavovlasému muži přitahovalo čím dál míň. Bylo na čase pohlédnout pravdě do očí. Peter byl sobecký, otravný idiot.

„A jak si myslíš, že bych měl trávit svůj čas?“

Peter se usmál a poprvé to na Joryho nemělo žádný účinek. Kdy přestal považovat úsměv svého milence za šarmantní?

„Mohl bys začít tím, že by ses chopil otěží vlády a stal se pravou rukou svého bratra. Víš, že tě tvůj otec zbožňuje a dal by ti jakékoliv místo ve vládě, které by sis přál.“

Jory se otřepal nechutí. Při pomyšlení na život svázaný politikou by si nejraději podřezal žíly. Bohužel by se znovu zahojily. Joriah ve svých tři a dvaceti letech ještě stále nevěděl, co by chtěl dělat, až bude dospělý a nijak netoužil po tom, se to dozvědět.

„Detrius to s pomocí mých ostatních sourozenců zvládá dobře. Mou podporu nepotřebuje a mě politika vůbec nezajímá.“

„Chybí ti ctižádost, Joriahu. Dny trávíš hrami s meči a návštěvami u svého krejčího.“

Jory neměl chuť zmínit se o bohatství, které přiměl otce odložit stranou, aby se mohly v chudších městech postavit nemocnice, nebo financovat komplexní pirátský systém, který koordinoval, aby mohl bojovat, proti strýcovu obchodu s  otroky.

„Nejsem žádný politik“, řekl jemně, „a rád vypadám dobře. Co si myslíš o této košili?“ Natáhl ruku dopředu, aby se Peter mohl dotknout látky.

Za ty roky se Jory naučil, že veřejnost od hezkých mužů očekávala, že se budou chovat určitým způsobem a jen velmi zřídka se někdo podíval pod povrch.

Skutečnost, kterou uměl velmi dobře využívat.

Pokud totiž trávil rána u svého krejčího, nemohl po odpoledních odchytávat otrokářské lodě svého strýce nebo plánovat osvobození určité kolonie, která se dostala do konfliktu s jeho bratrancem Leonem.

Peter protočil oči, což byla jeho obvyklá reakce, když Jory začal mluvit o svém oblečení.

„Krásné šaty nedokážou zakrýt špatný charakter“, ozval se za nimi hlas plný nesouhlasu.

Jory se otočil ke kapitánovi stráže jeho otce: „Kapitáne Transene“, pozdravil staršího muže. Radost z přerušení jejich rozhovoru v něm vyvolala pocit viny. Kdy se rozhovory s jeho milencem změnily na otravnou povinnost místo příjemného trávení času? „Co pro vás mohu udělat?“

Chladné šedé oči staršího muže ho studovaly. Ani souhlasně, ani nesouhlasně, jednoduše chladně. Jen s obtížemi potlačil reakci a netřásl se jako teenager přistižený při něčem zakázaném.

„Váš otec vás hledá, můj princi.“

Jory si povzdechl. Vyhýbat se svému otci vyžadovalo dobře vyváženou směs štěstí a nechodit mu na oči. Jak to tak vypadalo, štěstí ho opustilo.

Věnoval kapitánovi svůj nejširší úsměv. Matka vždycky říkala. „Nejdřív se je pokus okouzlit, a když to nepomůže, kopni je mezi nohy.“ Moudrosti jeho matky byly úžasným zdrojem inspirace, který často využíval; některé dny ji postrádal tak moc, až to bolelo. Ale tak to prostě chodilo. Jakmile se Talivvianka vyvinula v bohyni, svou rodinu opustila.

„Copak otec chce?“

Král svého kapitána využíval coby poslíčka velmi zřídka. Na druhou stranu Joriah poslíčky obvykle poblouznil tak, že zapomněli, že ho našli. Transen se obloudit nenechal, což byl zřejmě důvod, proč otec pověřil toho ubožáka úkolem hluboko pod jeho úroveň.

„Pojďte se mnou. Chce vám sdělit novinky osobně.“

„To by byla dobrá příležitost promluvit si s ním o větší roli ve vládě“, hučel do něj Peter tichým hlasem. Byl jeho přítel vždycky slizký jako úhoř nebo jen nyní ukazoval svou pravou tvář? Jory se od Petera s odporem odvrátil a následoval kapitána.

Jo, tento vztah právě skončil.

Poté, co prošli půlkou paláce, kapitán znovu promluvil: „Zasloužil byste si někoho lepšího, můj princi.“

Jory málem zakopl. Vždycky si myslel, že kapitán s jeho vztahy k mužům nesouhlasil, ale možná že problémem nebyli muži, ale jen ti, které si vybíral.

„Já vím. Máte pravdu. Žádný sex, ať už je jakkoliv úžasný, nestojí za to, abych musel snášet takový druh manipulace.“

Poprvé za dlouhou dobu uviděl Jory, jak se kapitán směje. Žádný úšklebek, ale hlasitý smích. Masitá ruka udeřila Joryho do zad a popostrčila ho tak o několik kroků dopředu.

„Nyní vím, že se z vás stal muž“, prohlásil kapitán. Hrdost v Transenově hlase zahřála Joryho u srdce. Starší muž rozdával uznání zřídkakdy.

Když došli do jídelního sálu, cítil, jak oči všech sledují každý jeho pohyb. Zatímco kráčel ke královskému stolu, s obvyklou lehkostí je ignoroval.

„Můj synu.“ Nejvyšší galaktický vládce Rufeus Eprion mávl k jeho místu v čele stolu. Po obou stranách byl obklopen obvyklou sbírkou politických patolízalů. Na stole před ním ležel neuvěřitelný výběr jídel určených ke snídani. Paštiky, vajíčka a kousky jemného masa.

Vládce svou výškou přes metr osmdesát dominoval místnosti. Nebyla to jen jeho postava, která zastiňovala všechny ostatní u stolu, nýbrž i jeho osobnost. Díky jeho působivému charisma ho byli jeho muži ochotni následovat kamkoliv, a to s úsměvem ve tváři a hrdostí v srdci.

„Nechte nás o samotě. Chci si se svým chlapcem promluvit soukromě.“ Sálem zaduněl jeho hluboký hlas, přitom své zelené oči nespustil z Joryho tváře.

Princ zkoumavý pohled svého otce ustál a během chvilky všichni šlechtici uprchli ze sálu. Před svým otcem si vždy připadal nedostatečně. Se svými sto sedmdesát osmi centimetry se podobal své matce a na rozdíl od svých nevlastních bratrů a sester neměl s otcem žádný společný rys. Když stáli všichni pohromadě, bylo to, jakoby v místnosti plném draků stál jeden jediný jelen. Nikdy nepochyboval o tom, že by ho dokázali v záchvatu lovecké horečky roztrhat na kusy.

„Co je tak důležité, že jsi za mnou poslal kapitána?“ Neměl v úmyslu přistoupit na královu zdržovací taktiku. Otec měl něco za lubem; cítil to v kostech.

„Sedni si a sněz něco.“ Vládce ukázal na výběr před sebou.

Zneklidněný Jory sáhl po housce a začal ji okusovat. Přitom klesl do polstrované židle naproti svému otci. Bude lepší, když se svému protivníkovi postaví hned. Vůbec nepomáhalo, že k tomu muži musel vzhlížet. Genetika byla děsná mrcha.

Čekal a usrkával kávu z šálku, kterou mu sluha postavil vedle lokte.

Dlouho čekat nemusel.

„Pošlu tě na Dragait. Tam se uskuteční svátek páření. To pro tebe bude dobrá příležitost, někoho si najít.“

Jory bouchl šálkem o stůl. „Nemůžeš mě jen tak poslat pryč, abych si našel manžela, otče. Mám povinnosti.“ Určitě muselo existovat něco, co si vyžadovalo jeho bezprostřední pozornost. Možná by mohl začít nějakou válku nebo něco takového.

Moment. Říkal Dragait? Joriah zbožňoval draky. Už léta o těch létajících bestiích snil, ale ještě nikdy neměl příležitost cestovat do jejich světa. Normálně by ho myšlenka na planetu drakodlaků uchvátila, ale za těchto okolnost mu z toho běhal mráz po zádech.

Zelené oči vládce ztvrdly. „Mohu si dělat, zatraceně, co chci, nebo tvé pozornosti uniklo, že jsem vládcem této rodiny?“

Jory si dlaněmi zakryl oči a snažil se odmasírovat počínající bolest hlavy. Možná, když se bude hodně snažit, tak by mohl vrátit čas a najít způsob, jak před tímto setkáním utéct. Měl jiné schopnosti, tak proč ne tuto. Létání by také nebylo špatné, pak by mohl zdrhnout.

Smířený s osudem zvedl hlavu a uviděl, jak se jeho otec na něm baví. „Myslel jsem, že ses rozhodl, že jsem pro politiku bezcenný?“

„Ha.“ Vládce si potěšením mnul ruce. „To bylo předtím, než jsem se dozvěděl o té slavnosti páření. Každý rok se ho zúčastní plno šlechticů, většina z nich draci a hledají si manžela. Kdyby se mi podařilo tě s některým z nich oženit, tak by z nich mohli být mocní spojenci.“

„Nejsem žádná vyšperkovaná primadona, která čeká jen na to, aby ulovila perfektního manžela. Proč nemůžu jednoduše žít tak, jako doposud?“

Vládce se rozesmál. „Joriahu, i kdyby sis nenašel partnera, tak od tebe očekávám víc. Tvá matka chtěla jen tvé štěstí a já si myslím, že ho v našem království nenajdeš. Musíš vyrazit a najít sám sebe. Musíš si najít své místo ve vesmíru, můj synu, a pokud tě kvůli tomu budu muset vyhodit z hnízda a poslat do dračího světa, tak to udělám.“

Jory si na talíř navrstvil jídlo a přemýšlel, jestli je z toho nějaká úniková cesta. Kdo by si pomyslel, že otec využije lásku svého syna k mužům pro svůj vlastní politický prospěch? Zuřivým máchnutím nože si ukrojil kus šunky a v hlavě si procházel všechny možné eventuality, ale bez úspěchu.

„Takže mým úkolem v tomto vesmíru je hezky vypadat a oženit se s nějakým bohatým bastardem, který ode mě bude očekávat, že mu budu nosit papuče a masírovat jeho chlupaté nohy? Promiň, pokud při této vyhlídce neskáču radostí.“

Strčil si do úst kus míchaných vajíček a zíral na svého otce.

Vládce se předklonil a opřel si bradu o svou elegantní ruku. Na prstech se mu blýskaly drahokamy. „Synu, netěší mě být tím, kdo ti to musí říct, ale jelikož si to očividně odmítáš přiznat, ty jsi opravdu moc pěkný muž. Skutečnost, za kterou vděčím tvé krásné matce, ať ji bohové požehnají. Máš představu, kolika královským ženám jsem odmítl přistoupit na politický sňatek s tebou?“

Opět se u něj projevil sklon k prudké změně nálad a tak bouchl do stolu. „Chci pro tebe jen to nejlepší!“

Jory si povzdechl. „Já to vím, otče.“

A byla to pravda. Zatímco jeho sourozenci byli odstrčeni do výhodných manželství a poslušně hráli svou roli, on tomuto osudu unikl. Z nějakého důvodu ho jeho otec opravdu miloval víc než ostatní.

„Ale je mi teprve tři a dvacet. Ještě nejsem připravený se usadit a kromě toho je tu ještě Peter.“ Wow, takhle nahlas to znělo mnohem víc plačtivě než v jeho hlavě.

Vládce se natáhl přes stůl a uchopil Joryho za zápěstí. „Chci, abys byl šťastný a našel si někoho, koho bys miloval tak, jako jsem miloval tvou matku. Možná jsi ještě příliš mladý, ale je načase, aby sis našel svou spřízněnou duši. Všiml jsem si, jak jsi v poslední době nespokojený. Peter není pro tebe ten pravý. Vím, že v srdci spřízněni nejste a myslím, že musíš najít něco nového, nebo někoho jiného. Kromě toho jsem slyšel zvěsti, že se tě chce Detrius zbavit.“

„Detrius?“ Jory byl zmatený. „Proč by měl chtít mou smrt?“ I když si se svým nejstarším bratrem díky velkému věkovému rozdílu nebyl moc blízký, myslel si, že k němu bratr cítí aspoň náklonnost, nebo aspoň ne odpor. Jak mu mohla změna v jeho chování uniknout?

„Je tu pár lidí, kteří se domnívají, že bys byl po mém odchodu lepším vůdcem.“

Jory se rozesmál. „Za prvé budeš vládnout ještě hodně, hodně dlouho. A za druhé bych byl otřesný vládce. Nenávidím politiku.“ Dával přednost tahat za nitky v zákulisí.

Jeho otec se usmál. „Já vím, chlapče, ale ne každý uvažuje takto. Vidí tvé schopnosti, tvůj vzhled, tvé milé vystupování a myslí si, že by z tebe byla excelentní šachová figurka na jejich cestě k moci. Vím, že jsi silnější, než si ostatní myslí, ale tvůj bratr ty zvěsti slyšel a i přes dalších pět sourozenců mezi tebou a trůnem, neustaly. Když se odstěhuješ na jinou planetu, tak řeči utichnou, protože se usadíš jinde a začne pro tebe nový život. Z toho důvodu tě vyhošťuji.“

„Vy… hošťuješ?“ Joryho hlas se zlomil a s ním i část jeho srdce. Ať dělal cokoliv, vždy si byl jistý otcovou láskou. Být vyhozen nejen z království, ale z celé planety, bolelo víc než by čekal. „Takže mě jen tak hodíš do velkého zlého dračího světa?“

„Nebuď idiot“, zavrčel vládce. „Zaopatřím tě jídlem, ubytováním a takovým dostatkem peněz, že by sis mohl koupit celou planetu, kdyby sis to přál.“ Předklonil se, aby se podíval svému synovi přímo do očí. „Nezklam mne, Jory. Dostaly se ke mně informace, dle kterých tě chce tvůj bratr vidět mrtvého. Když budeš mít partnera, budeš mít další ochranu navíc. Detrius bude možná schopný poštvat proti tobě pár lidí, protože ne všichni s tvým životním stylem souhlasí, ale budu tě chránit, jak budu moci.“

„Proč se Detrius zajímá o to, jestli dávám přednost mužům? Člověk by si myslel, že bude rád, protože v takovém případě je menší pravděpodobnost, že posadím na trůn své děti. A to i tehdy, pokud bych se rozhodl stát se tvým nástupcem. Kromě toho už má dva chlapce, kteří jsou v nástupnictví nade mnou. Mám je snad také zavraždit?“

Tvář vládce zvážněla. „S fanatiky se nedá diskutovat. Možná žárlí proto, že tvá matka byla jediná žena, kterou jsem kdy miloval, a ví, jak moc tě mám rád. Ostatní tví bratři a sestry nejsou žádnou konkurencí. Jsou šťastní se svými rodinami a se svým místem v královské hierarchii. Ale ty jsi krásný, chytrý a náš lid tě zbožňuje. Když tě nepošlu pryč, obávám se, že se nedožiješ týdne, můj synu.“

Jory přikývl, ale bylo mu na zvracení. Nebylo úniku. Při pohledu na otce, který měl v očích smutek a lásku, už to nemohl déle popírat. „Tak dobře, otče, jestli si myslíš, že je to to nejlepší, tak zítra odcestuji. Ale jestli nikoho nenajdu…“

Král se rozesmál. „Slavnost páření trvá celý měsíc. Pokud si za tu dobu nenajdeš žádného nápadníka, tak se poohlédneme jinde. Než zemřu, chci, abys byl ženatý, Joriahu. Chci odejít s vědomím, že je tu někdo, kdo se o tebe postará.“

Jory potlačil slzy. Chvíle, jako byla tato, mu připomínaly otcův vysoký věk. Vždy ho vnímal jako všemocnou bytost, ale jednou zestárne a zemře každý.

Vládce sevřel Joriahovu ruku ve své a usmál se na něj. „Slib mi, že když si najdeš partnera, tak budeš akceptovat smlouvu o náhradním rodičovství. Chceš přece děti, nebo ne?“

Jory přikývl. Založit si vlastní rodinu byl jeden z jeho největších snů. „Při matčině odchodu jsem slíbil, že nedopustím, aby naše linie se mnou zanikla. Předpokládám, že tu je řeč o umělém oplodnění?“

„Samozřejmě. Vím o tvém odporu k ženám.“ Jeho otec se vychytrale ušklíbl.

„Nic proti nim nemám“, protestoval Jory. „Jen mě nepřitahují sexuálně.“

„Skutečnost, ve které nikdy nebudeme zajedno.“ Poté, co si prosadil svou, byl vládce opět dobře naladěný.

Zatímco dojídal zbytek snídaně, říkal si Jory, že ta cesta nemusí být zase až tak špatná. Bude cestovat na planetu, kde se sejde skupina mužů, které také přitahují muži. Když to neklapne, tak si aspoň užije úžasné orgie.

Sklopil zrak, aby otec nemohl vidět, na co myslí a řekl: „No, otče, předpokládám, že tvá sekretářka už mou cestu zorganizovala dopředu, takže raději půjdu a začnu balit.“

Vládce přikývl. „Calli všechno zařídila pod dívčím jménem tvé matky. Myslel jsem si, že bys nechtěl, aby každý věděl, kdo jsi.“

„Bylo by mi milejší, kdyby to nevěděli. Čím méně lidí bude vědět, že jsem tvůj syn, o to bude pro mě snazší najít si opravdového partnera.“

„Také to tak vidím. Tvůj pěkný zevnějšek jednoho dne vybledne, můj synu, ale peníze zůstanou navždycky. Jestli budou k tomu, abys získal svého vysněného partnera, zapotřebí peníze, dej mi vědět a já ti dám, cokoliv budeš potřebovat.“ Starší muž se sklonil a jeho milý výraz se změnil v tvrdý pohled galaktického vládce. „A nezapomeň! Jestli ti někdo ublíží, bude se mi muset zodpovídat.“

Jory křečovitě polkl. Někdy zapomínal, že za láskyplným pohledem jeho otce se ukrývá nejzákeřnější chlap ve vesmíru.

„Ano, otce, ale jedno si ujasněme. Jestli budeš muset mého partnera kupovat, tak ho nechci.“

Dvě muži ukončili svou snídani ve vzájemné shodě.

Po jejich společném jídle Jory vyrazil, aby se připravil na cestu a jeho otec odešel, aby dělal to, co děsiví galaktičtí vládci obvykle dělají.