FF - 12. kapitola

Překlad: CimFam
Kor.: Evudar

V dobrém i zlém

Colton

KDYŽ VYCHÁZÍM ZE SPRCHY, DÁM SI ručník kolem pasu a otevřu dveře. Jakmile vstoupím do ložnice, slyším Giu a Nat dole, jak se smějí jako dvě šílené ženské, které měly přístup k velkému množství alkoholu. A taky jim ho poskytla moje máma, která jim dolévala skleničky celé odpoledne, což znamenalo, že když jsem měl v pět odcházet do práce, byly obě opilé. Tak opilé, že jsem nakonec nesl Giu do mého Suburbanu a Carson za mnou nesl Nat. Kurva díky, že obě dokázaly zvládat svůj příjem alkoholu, protože ani jedné se po cestě domů nechtělo zvracet.

Přejdu k šatníku, najdu rifle a tričko a obojí si obleču. Pak popadnu ponožky, boty a nazuju si je, než zamířím dolů. Jakmile sejdu do přízemí, můj pohled padne na Giu a zamířím k ní. „Jsi ještě opilá?“ zeptám se a ukradnu jí polibek, který nabízí. Ušklíbne se, což mi jako odpověď stačí. „Jelikož nikdo z nás nejedl a vy jste pily celý den jen alkohol, zajedu do města pro pizzu. Souhlasíte?“

„To zní dobře,“ souhlasí Gia a pořád má hlavu zakloněnou, takže ji políbím ještě jednou a ona se usměje, když to udělám.

„Můžeš taky vyzvednout tvého bratra?“ zeptá se Nat a podívám se na ni, zatímco se Gia směje.

„Nesměj se. Bylo to velmi romantické, když mě včera nesl v náručí z baru,“ řekne s nepřítomným pohledem v očích.

„Nesl tě z baru, protože jsi nemohla chodit,“ připomene jí Gia a Nat zamíří pohledem na Giu a zamračí se.

„Nenič mi sny. Možná je to můj Krasoň. Můj vlastní princ Harry,“ povzdychne se a spadne zpátky na gauč a drží se dramaticky rukama za srdce.

Bojuji se smíchem, podívám se na Giu a najdu ji, jak zamyšleně pozoruje svoji kamarádku. „Ani na to nemysli, Ďolíčku.“

„Na co?“ zeptá se, podívá se na mne a já zavrtím hlavou. „No,“ začne potichu, „pokud by se dali dohromady, Nat by se přestěhovala za ním sem a pak bych vážně měla všechno. Měla bych tebe a moji nejlepší kamarádku.“

I když chci, aby měla všechno, co bude chtít, nedokážu si představit Carsona s Nat. Věčně by si lezli na nervy. Nat je příliš klidná a Carson se může zdát jako klidný, ale je kurevsky upjatý a tvrdohlavý, což je přesně ten důvod, proč se neoženil. Ne zrovna mnoho žen se s ním chce zabývat – tedy, aspoň ne dlouhodobě.

„Pokud se to stane, tak se to stane. Ale ty nebudeš dohazovačka,“ řeknu jí a ona uhne pohledem. Sakra, ona bude jejich dohazovačka. „Gio.“

„Myslela jsem, že nám jedeš pro pizzu.“

„Gio,“ varuji ji a její pohled přistane na mně.

„Coltone.“

„Gio.“

„Je tohle nějaký divný rituál páření?“ zeptá se Nat a já si povzdechnu. Nat mám rád, zasraně se nemůžu se dočkat, až odejde, i když je díky ní má žena šťastná a dorazila sem teprve včera.

„Vrátím se,“ řeknu jim, zamířím do kuchyně a popadnu klíče z pultu. Zastavím se u Gii, políbím ji na čelo a podívám se na ni, než odejdu.

Zavolám do Bob’s na cestě do města, takže až dojedu, bude pizza připravená, což znamená, že tam nebudu muset čekat nebo odpovídat na jakékoli otázky. Novinky se šíří rychle v malých městech jako je Ruby Falls, ale špatné zprávy se šíří ještě rychleji, takže všichni ví, co Lisa udělala. A co se týče mě, nechci na tu mrchu myslet. Nechci poslouchat lidi, jak o ní mluví, a kurva určitě nechci, aby se s touhle sračkou musela zabývat i Gia. Pořád nedokážu uvěřit, že Lisa zašla tak daleko. Nevím, co si myslela, nebo jestli vůbec myslela. Ale vím, že jsem rád, že bude na chvíli zavřená. Jen doufám, že ten čas moudře využije a bude přemýšlet o té zvrácené hře, která se stala jejím životem a změní ty sračky kolem ní k lepšímu. A pokud to neudělá, doufám, že odjede z města a nevrátí se, jakmile se dostane z vězení. Pokud bych jí už znovu nikdy neviděl, stejně to bude příliš brzy.

Když o třicet minut později s pizzou zastavuji před domem, zaparkuju a pak vysednu a zamířím dovnitř. Ve chvíli kdy otevřu dveře, zavrtím hlavou, když najdu Giu a Nat spát, každá hlavu na jedné opěrce pohovky, a Lokiho uprostřed mezi nimi. Jakmile zavřu dveře, přesunu se do kuchyně, kde položím krabici na pult. Z ledničky si vytáhnu kolu, otevřu ji a vezmu si kousek pizzy z krabice a zvednu si ho k ústům. Ještě než si zvládnu kousnout, dva páry očí mne pozorují z gauče.

„Měl jsi v plánu to sníst, aniž bys nás vzbudil?“ zeptá se Gia, mrká na mě, a já se usměju a pak si pořádně kousnu. Bobova Pizza je nejlepší ve městě. I když není příliš studená, je pořád lepší horká. Sleduji, jak moje žena vstává, když zamíří mým směrem, políbí mne na tvář a pak si sedne na pult. Otevře krabici od pizzy, vezme si vlastní kousek a pořádně si hryzne. O dvě sekundy později se k ní na pultě přidá Nat, která si bere vlastní kousek.

„Jsi připravená na zítřek?“ zeptám se po tom, co podám Gie moji kolu, po které se natahovala.

„Ne, ano. Jsem připravená ji uložit k odpočinku. Bude to na nic, že to musím udělat, ale vědomí, že bude tam, kde chtěla být, s dědou, to trošku usnadňuje.“

„Budu tam. Všichni tam budou. Nebudeš sama.“

„Já vím,“ zamumlá a já si povzdychnu. Nemůžu se dočkat, až to bude hotové a za námi. Nenávidím ten smutek, který vidím v jejích očích, a zabíjí mě, že nemůžu udělat nic, abych jí to usnadnil. Nic jiného než čas jí tu bolest, kterou cítí, neusnadní.

Položím si svůj kousek pizzy na víko od krabice, dám jí ruku kolem krku a nakloním jí palcem hlavu tak, že se na mě dívá. „Miluju tě.“

„Já vím,“ zašeptá.

„Slibuju, že se to zlepší.“

„Já vím,“ zopakuje.

Rychle ji políbím, i když nechci. Udělám to, protože nás sleduje její kamarádka. Když ji pustím, opřu se o pult vedle jejich boků a vezmu si zpátky svůj kousek pizzy. Zítřek bude na prd, ale jakmile bude po všem, vím, že moje rodina a její kamarádka si najdou způsob, jak jí pomoct to překonat.

~**~

Když jí druhý den ráno objímám paží kolem ramen, posloucháme pastora z jednoho z místních kostelů, jak má krátké kázání. Je tu hodně lidí, kteří se přišli rozloučit. O hodně víc lidí, než jsem si myslel, že tu bude. Máma dala oznámení do novin, jelikož říkala, že lidi by chtěli o pohřbu vědět. Měla pravdu. Je to zřejmé, když se podívám kolem, že Genevria byla ve městě známá, jelikož zde žila skoro celý život. Taky ji měli lidé ve městě rádi, soudě dle výrazů smutku vepsaných ve tvářích kolem. Přitáhnu si Giu blíž a sleduji Nat, jak se natáhne a dá svou ruku do Giiny a zmáčkne ji. Pak ucítím, že moji rodiče a moje rodina přišli blíž. Ano, dnešek stojí za prd, ale bezpochyby vím, že když nás tu Gia má všechny, že to pomůže.

Jakmile obřad skončí a pastor skončí s jeho kázáním, lidé zamíří k nám a začnou Gie projevovat soustrast. A moje žena, díky tomu jaká je, stojí v pozoru a hrdá, i když čelí bolestí, podává ruku a přijímá laskavá slova o její babičce, i když vím, že je to to poslední, co by teď chtěla dělat. Když už je tu jen Tide, Nat, moje rodina, Nina, Ned, Gia a já, odvedu ji z hřbitova s rukou kolem jejích ramen, aby nemusela sledovat, jak spouští babiččinu rakev do země vedle hrobu jejího dědečka.

Když se zastavím u Suburbanu, pozoruji ji, jak objímá mé rodiče a bratry, a pak obejme taky Neda a Ninu, než všichni odejdou a nastoupí do svých aut.

„Mrzí mě to, Gio,“ řekne Tide a rychle ji obejme.

„Díky, Tide.“

Když se rozloučíme nárazem našich pěstí, jakmile ji pustí, zamumlá, „Zítra ti zavolám.“

„Zítra,“ přitakám a sleduji ho, jak zamíří ke svému pickupu, který je zaparkovaný nedaleko, a nasedne.

„Pojedu s Carsonem a na chvíli zůstanu u Kirka a Rose, abych vám dopřála trochu soukromí,“ řekne Nat a já jí pokynu hlavou jako tiché děkuji.

„Jsi si jistá?“ zeptá se Gia a Nat kývne, pak jí obejme pažemi kolem ramen a zahoupe s ní, když se obejmou.

„Uvidíme se později.“

„Zatím,“ řekne Gia a pozoruje Nat, jak odchází a nasedá do Carsonova auta.

Když pomůžu Gie na sedadlo spolujezdce, zapnu její pás a pak jí dám ruku na čelist. „Jsi v pořádku?“

Sundá si sluneční brýle, podívá se na mně a zavrtí hlavou, když šeptá, „Nebrečela jsem.“

„Bejby.“ Opřu si čelo o její.

„Nebrečela jsem. Měla jsem brečet.“

„Brečela jsi dost, co umřela, Bejby.“ A to brečela vážně dost. Nespočetněkrát jsem se vzbudil, abych ji našel smotanou do klubíčka, jak brečí uprostřed noci, nebo abych ji našel v jednom z houpacích křesel, jak sleduje jezero se slzami stékajícími jí po tvářích. Pokaždé jsem si ji přitáhl k sobě a držel ji, zatímco plakala, nebo ji zvednul a odnesl zpátky do postele, kde jsem udělal totéž.

„Lidi si pravděpodobně myslí, že jsem šílená, když jsem nebrečela na pohřbu vlastní babičky, když oni všichni brečeli.“

„Nikdo si nemyslí, že jsi šílená. Zvládla jsi to nádherně. Tvoje babička by na tebe byla pyšná. Já jsem na tebe pyšný,“ řeknu jí a její obličej posmutní, než si ho zakryje dlaněmi a začne vzlykat. Opřu si tvář o její a zašeptám, „Vidíš? Brečíš. Už jsi šťastná?“ Vím, že je to ubohý vtip, když uslyším její smích a vzlykání zároveň, usměju se a pak ji políbím do vlasů. „Pojeďme domů.“

„Dobře.“ Otře si obličej, když se na mě podívá a pak se podívá dozadu. Otočím se, abych zahlédl svého bratra a Nat projíždět kolem, a Nat nám mává z okénka. „Myslíš, že Nat bude v pořádku?“

„Bude v pohodě.“

„Možná ji může Carson zavést domů,“ řekne s nadějí v hlase a pak se na ni podívám a vidím ten stejný pohled, který jsem tam zahlédl zrovna včera.

„Kriste,“ zašeptám a poslouchám, jak se začne smát. Když jí přejedu palci přes její vlhké tváře, utřu jí slzy, které tam jsou, a pak ji lehce políbím na rty. „Miluju tě.“

„Já tebe taky.“

„Zavezu tě domů.“ Udělám krok dozadu a zavřu dveře. Když mířím k řidičově straně auta, uvolním si kravatu a rozepnu si vrchní knoflík u košile, abych se cítil pohodlněji. Vytáhnu z kapsy klíče, sednu si za volant a zavezu nás domů, kde strávíme několik hodin o samotě v posteli, kde neděláme nic jiného, než se navzájem držíme v náručí a potichu si povídáme.

A když se Nat vrátí, řekne Gie, že ji Carson zavezl domů, takže se Gia po celý zbytek večera usmívá.

~**~

„Zavolej mi hned, jak přistaneš!“ zakřičí Gia a Nat se podívá přes rameno a zamává, než zamíří k bezpečnostní kontrole. „Už teď mi chybí,“ řekne, obejmu jí paží kolem pasu a otočím nás směrem k východu.

„Vrátí se. A uvidíš ji za pár týdnu, jak poletíme do Chicaga.“

„Já vím,“ povzdychne si, dá mi ruku na záda a chytne mne za tričko. „Říkala jsem ti, že Carson má její číslo?“

„Ano, Bejby. Říkala jsi mi to asi už sto padesát dvakrát,“ zamumlám a ona se zasměje a zaboří hlavu do mé hrudi.

„Je to vzrušující.“

„Moc v to nedoufej,“ varuju ji a otevřu jí dveře, aby mohla nastoupit do jejího Jeepu, kterým jsme jeli na letiště, jelikož si táta půjčil můj Suburban, aby dneska rozvážel věci po městě.

„Nedoufám,“ zalže a já se zasměju.

Plánuje to posledních pár dní; dokonce do toho zatáhla i mou mámu. Vím to, protože včera pozvala máma mně, Giu a Nat na večeři. Taky pozvala Carsona. Máma a Gia nás usadily k stolu tak, aby Carson a Nat seděli vedle sebe. A po večeři navrhli, že si zahrajeme Know It or Blow It, kde nás spárovaly do týmu podle párů, což znamenalo, že Nat a Carson byli zase spolu. Bylo mi jasné, že můj bratr dýchal mámě a Gie na záda, ale nic o tom neřekl.

„Celý večer se na ni díval. Myslím, že se mu líbí,“ pokračuje Gia, když sednu za volant.

„Je pěkná a milá, Bejby, ale žije stovky mil odtud, takže pochybuju, že se tam za ní přestěhuje.“

„Nikdy nevíš.“

„Máš pravdu. Nevím,“ souhlasím, když odjíždíme z garáží a zastavíme u výjezdu, abychom zaplatili. Gie zazvoní telefon a já sleduji, jak ho vyndává z kabelky, pak se podívá na číslo, které jí volá, než hovor přijme.

„Dobrý den,“ řekne a dá si mobil k uchu. „Ano, tady je Gia Caro. Ano, úterý mi vyhovuje. Dobře, skvěle. Moc děkuji, taky se těším, až vás uvidím.“

Zavěsí a já se na ni podívám. „Kdo to byl?“

„To byla ta škola, kde jsem včera s Nat nechala svůj životopis. Chtějí, abych přišla příští týden v úterý na pohovor ohledně učitelské pozice,“ řekne.

Natáhnu se a vezmu ji za ruku. Přitáhnu si ji k ústům a políbím ji na prsty. „To jsou úžasné zprávy, Bejby.“

„Chce se mi brečet,“ zašeptá.

„Prosím, nebreč.“

„To by byly slzy štěstí,“ dodá a já jí zmáčknu ruku.

„Nemám rád, když brečíš, ať už štěstím, nebo ne,“ řeknu jí popravdě a pak se zeptám, „V jaké třídě budeš učit, až dostaneš tu práci?“

„Pokud tu práci dostanu, budu učit předškoláky.“

„Až tu práci dostaneš.“

„Pokud ji dostanu.“

„Ďolíčku, tu práci dostaneš.“

„Uvidíme,“ zamumlá.

~**~

Následující týden pozoruji Giu, jak vchází dveřmi do baru s výrazem ve tváři, kterému nerozumím. Dnes ráno jsem ji neviděl, když odcházela z domu na pohovor, protože jsem byl už v práci. Když ji teď vidím, vím, že je to asi dobře, že jsem ji ráno neviděl, protože by kvůli mně přišla pozdě, protože dokážu myslet jen na to, jak bych jí rozpustil vlasy z drdolu, který má na temeni hlavy, roztrhl ten žlutý upnutý top s dlouhými rukávy, který má na sobě, sundal jí dokonale padnoucí černou sukni a cítil, jak se mi její černé boty na podpatku zarývají do zad. Vypadá jako sexy učitelka.

Když se porozhlédnu po baru, všimnu si, že nejsem jediný, kdo myslí na všechny ty nemorální věci, které jí chci udělat. Na rozdíl od těch mužů, kteří sledují moji ženu kráčet mým směrem, jsem jediný, který si tyhle fantazie doopravdy splní.

„Takže?“ zeptám se a založím si ruce, když je pár stop ode mě.

„Dostala jsem tu práci!“ zakřičí a pospíchá k baru a vrhne se mi do náruče.

Hned ji popadnu, obejmu ji pažemi kolem pasu, tvrdě ji políbím a vrazím jí jazyk do pusy a je mi úplně u prdele, kdo se na nás dívá. Když se odtáhnu, tak jenom o pár centimetrů, abych se jí mohl podívat do očí. „Jsem za tebe šťastný.“

„Jsem za sebe taky šťastná,“ řekne, usměju se a dotknu se jejích rtů ještě jednou, než se postavím rovně, ale pořád si ji držím u sebe. „Začínám za týden. Jedna z jejich současných učitelek je těhotná a neplánuje se vrátit“

„To je pro tebe dobrá zpráva.“

„Je to pro mě úžasná zpráva,“ souhlasí a obejme mne rukou kolem krku. „Ale je to na prd.“

„Co je na prd?“ zeptám se, když si ji prohlížím a pak se nadechne a uhne pohledem.

„Budeme muset odložit výlet za Nat a stěhování mých věcí sem.“

„Najdeme si čas, kdy poletíme,“ přitáhnu si ji blíž a její pohled se setká s mým. „Poletíme tam hned, jakmile dostaneš první prodloužený víkend. A pokud budeš něco potřebovat, víš, že ti to pošle poštou.“

„Máš pravdu.“

„Obvykle mám pravdu, tak jak jsem měl pravdu ohledně toho, že tu práci dostaneš.“

„Nebuď namyšlený.“ Protočí oči a já se ušklíbnu. „Za jak dlouho končíš?“

„Za hodinu. Chceš na mě počkat?“

„Tak trochu chci vypadnout z tohohle oblečení,“ zamumlá a já si jí přitáhnu ještě blíž, když si detailně představuju všechny způsoby, jak jí z toho oblečení pomůžu.

„Prokaž mi laskavost,“ řeknu a vím, že můj hlas je chraplavý.

„Jakou?“

„Nepřevlíkej se, až dojdeš domů.“

„Proč?“ Se zamračením si mě prohlíží a pak jí oči ztmavnou a pootevře ústa. „Oh.“

„Jo.“ Přejedu jí rukou po zádech až po zadek.

„Nebudu se převlíkat,“ řekne se zatajeným dechem.

„Dobře.“ Přitáhnu si ji blíž a znova ji políbím, a když tak učiním, její ústa se pootevřou, čímž mi poskytuje přístup do jejích úst. „Měla bys jít,“ řeknu jí s politováním, když odtáhnu ústa od jejích. „Nepůjdeš a vezmu si tě v kanceláři.“ Když ucítím, jak se zachvěje, chce se mi zasténat, když můj pták sebou cukne.

„Měla bych jít,“ řekne potichu, zatlačí mi na hrudník a uvolní se z mého sevření.

„Uvidíme se doma.“

„Zatím.“

Pustím ji, a když odchází, zastaví se ve dveřích, aby se na mě slibně podívala, než odejde a nechá za sebou zavřít dveře.

„Šťastný bastard.“

Když se podívám na Jonase, jednoho z našich stálých zákazníků, vidím, že na barové stoličce sedí zkroucený a pohled má na dveřích. Vím, že právě sledoval Giu a mě. Taky vím, že když viděl Giu, tak ví přesně, co budu doma za hodinu dělat. Pokud bych nebyl tím, kdo půjde za ní domů, myslel bych na to samé.

„Já vím.“

Otočí se na stoličce, aby se na mne podíval, a pak se ušklíbne. „Mám z tebe radost. Zasloužíš si tuhle ženu v posteli po všech těch sračkách, které se ti staly.“

Nevím, jestli si někdo Giu zaslouží, ale udělám vše co je v mých silách, aby byla moje po zbytek mého života.

„Mám z tebe radost,“ zopakuje, než zvedne svoje pivo a dopije ho.

„Chceš další?“ zeptám se, přičemž kývu na jeho prázdnou sklenici, a on zavrtí hlavou.

„Ne, musím domů.“ Na bar položí pár babek a zmizí. Dokončím vše, co musím udělat, a počkám na mámu, až po mně převezme směnu. Naštěstí se objeví o dvacet minut dřív, takže odejdu z baru a zamířím domů, kde si Giu vezmu nejdřív o zeď a pak znova na posteli nahoře, když se tam konečně přesuneme.

~**~

Když si nalévám šálek kávy, podívám se na hodiny, abych zjistil, že je 7:15, a pak se otočím s hrnkem v ruce a opřu se o pult. Minulý týden byl dobrý nehledě na zprávy od Chada, že ve městě byly založeny další dva požáry, když je teď Lisa zavřená a že teď policie hledá žháře. Každý ve městě se teď bojí, hlavně kvůli tomu, že policie nemá žádné podezřelé.

Napiju se, vysvobodím se z mých myšlenek a sleduji Giu pobíhat po domě, aby si rychle sbalila všechny věci, a Loki za ní pořád chodí, pravděpodobně neví, co se děje. Dnes je její první den v nové práci a je úplně v háji od té doby, co se v šest vzbudila, aby se nachystala a mohla odejít před osmou.

„Mám na tebe otázku,“ řeknu jí, když si dá kabelku na pult a začne se jí prohrabovat.

„Jakou?“ zeptá se a pozastaví své hledání na tak dlouho, aby se na mne podívala. Položím svou kávu, nahnu se dopředu a vezmu ji za ruku. Přitáhnu si ji k sobě tak, že stojí blízko u mě, a pak jí zvednu levou ruku a položím ji na mé srdce, přičemž ji pak zakryju svojí, než se natáhnu do kapsy. „Co to děláš?“ zašeptá a prohlíží si mne.

„Zaprvé, budeš úžasná, takže se přestaň strachovat. Miluješ děti. To ony vycítí a ty jsi ty, takže tě budou milovat,“ řeknu jí a pak jí zvednu její levou ruku z mého hrudníku. „Za druhé, kdybys kvůli mně nosila tohle?“ nasunu jí jednoduchý prstýnek od Tiffanyho s čtyř karátovým diamantem, který jsem jí koupil, na její prsteníček. Prstýnek, který jsem začal hledat po našem prvním polibku. Prstýnek, který jsem našel až před týdnem, když jsem prohledal všechna klenotnictví odsud až po Georgii. Chtěl jsem, aby ten prstýnek byl dokonalý, a když se na něj na její ruce podívám, vím, že je. Teď jen doufám, že řekne ano.

Nevěděl jsem, že ji dnes požádám o ruku, ale když jsem ji viděl, jak se chystá do práce a ucítil jak je natěšená, věděl jsem, že nastal správný čas. Tato chvíle je správná. Chci, aby šla do práce s prstenem na ruce, který všem řekne, že někomu patří, že má rodinu, která ji miluje.

Když zaslechnu, že se jí zadrhne dech, vypadnu ze svých myšlenek a pozoruji ji, jak si prohlíží diamant na jejím levém prsteníčku. „Já… ty… já…“ Podívá se na mne, pak na prsten a pak na mne.

„Chci, abys začala novou práci jako moje snoubenka. Chci, aby byl dnešek začátkem našeho společného života.“ Zvednu její hlavu a políbím ji na prst s prstenem. „Vezmeš si mne, Gio“

„Ano,“ odpoví okamžitě a já si opřu čelo o její. Věděl jsem, že se budu cítit dobře, pokud řekne ano, ale neměl jsem ponětí, že se mi tak uleví.

„Nejlepší věc, která se mi kdy stala, jsi ty. Jsi nejlepší část mého dne, nejlepší část mého života a vážně se těším, že s tebou strávím zbytek svého života.“

„Rozbrečíš mě,“ zašeptá a já si všimnu slz v jejích zelených očích.

„Nemůžeš brečet. Musíš jít do práce,“ řeknu jí, načež se zasměje a zavře oči.

„Ani ti pořádně nemůžu ukázat, jak jsem šťastná.“ Otevře oči a přejede mi rukou po hrudníku a pak mne obejme za hlavou, což znamená, že je na mne úplně přilepená a to je dobře.

„Večer.“ Sjedu jí dlaněmi po zádech, pak až na zadek a přitáhnu si ji blíž.

„Večer,“ souhlasí s ústy přilepenými na mých.

„Něco, na co se můžeš těšit.“ Skloním hlavu, a když se pootevřou její rty, vjedu jí jazykem do úst a ochutnám ji a kávu, kterou vypila. Jelikož vím, že pokud hned nepřestanu, nezastavím se vůbec a ona přijde pozdě první den do práce, polibek zpomalím a odtáhnu se. „Miluju tě, Gio.“ Otevřu oči, abych uviděl, že její jsou pořád zavřené.

„Miluju tě, Coltone.“ Přejede mi prsty po čelisti a pak se její pohled setká s mým. „Nejlepší věc, která se mi kdy v životě stala, jsi ty a vážně se těším, že budu tvou manželkou. Slibuji, že se budu snažit ti udělat takovou radost, jakou ty děláš mně.“ Zašeptá, když jí stéká osamělá slza po tváři.

„Jenom to, že dýcháš, mi dělá radost, Bejby,“ slíbím a její výraz změkne. „Nenávidím to, že musíš jít, ale vážně potřebuješ jít do práce.“

Pohlédne na stěnu, kde jsou hodiny, a pak se na mne ještě jednou podívá. „Večer mi to vynahradíš,“ zabručí, když se podívá na hodiny, a já se ušklíbnu.

„S radostí.“ Ještě jednou ji políbím, než ji pustím, a pak sleduji, jak si balí věci. Jakmile je nachystaná, doprovodím ji k Jeepu, pomohu jí do něj a ještě jednou jí políbím, než za ní zabouchnu dveře, a pak jen pozoruji, jak couvá a odjíždí pryč.

Když mířím zpátky domů s Lokim za mnou, tak se usmívám. Měl jsem velké sny po celý svůj život, ale život, který teď žiju, je lepší než jakýkoli sen, který se mi kdy zdál, a vím, že v dobrém i v zlém bude náš případ.