FF - 10. kapitola

Překlad: Rebelka
Kor.: Evudar

Motýlek

 

Gia

PROHRABU COLTONOVY ZÁSUVKY, NAJDU pár ponožek, natáhnu si je a pak jdu dolů zkontrolovat večeři. Dnes mám den volna, tak jsem se rozhodla, že udělám pečeni s přílohou, včetně brambor, mrkve, omáčky a domácí sladké rolky – něco, co mě naučila moje maminka. Když vidím, že pečeně ještě stále není hotová a rohlíky rostou, vezmu si z pultu mobil, popadnu sklenici a jdu do lednice. Naleju si sklenku vína, vezmu si s sebou telefon a vyjdu z předních dveří na verandu. Položím sklenici na dřevěnou lištu a vytočím Nat.

„Ahoj cizinko! Právě jsem se chystala poslat do Tennessee pátrací skupinu, aby tě vyhledala,“ řekne, když to na druhé zazvonění zvedne.

„Žádná pátrací skupina není nutná.“ Usmála jsem se a upila víno. „Je mi líto, že jsem nevolala. Minulý týden byl trochu bláznivý.“ Řeknu a myslím nato, že to není lež. Mezi večeří s Coltovou rodinou minulou neděli, práce v tomto týdnu, navštěvování babičky a včerejší večeře s Ninou a Nedem, jsem skoro neměla šanci chytit dech.

„Chápu, šílenče,“ řekne a pak se ptá: „Jaká byla večeře s Coltonovou rodinou minulý víkend?“

„Dobře,“ odpověděla jsem tiše. Večeře byla dobrá; ve skutečnosti to bylo perfektní. Milovala jsem pocit, že jsem součástí rodiny. Neměla jsem to tak dlouho, že jsem zapomněla, jak dobré je mít takové spojení, sedět u stolu s lidmi, kteří se o sebe starají, poslouchají, co kdo říká a vypráví příběhy. Chybělo mi to, a když mě Colton držel za ruku a celou dobu byl u mě, bylo to ještě lepší.

„Jen dobrý? Vím, že si se bála.“

„Opravdu dobrý. Jeho bratr je v pohodě a jeho švagrová je sladká. Navíc jeho neteře jsou roztomilé, a že jeho rodiče miluju, už víš. Bylo to prostě perfektní. Obávala jsem se zcela zbytečně.“

„A jak je to s tebou a Coltonem?“ Zeptala se vyzývavě, vzala jsem si víno na jednu z houpacích židlí a posadila se. Jakmile se usadím, přijde Loki a položí mi hlavu na klín.

„Úplně jsem mu propadla,“ přiznávám tiše dívajíc se na vodu, která má od oblohy narůžovělou barvu.

„Ty se bojíš,“ zašeptá, poznala to z tónu mého hlasu a já krátce zavřu oči.

„Jsem vyděšená,“ zašeptám zpět a dám si další lok vína. „Před dvěma dny mi přinesl všechny mé věci nahoru z pokoje, ve které jsem byla od doby, co jsem sem přijela, a řekl mi, abych si vybalila. Vyklidil pro mě nějaké zásuvky a udělal místo ve svém šatníku.“

„On si nehraje.“

„Ne,“ souhlasím a kousnu se do rtu. „Všechno se děje tak rychle. Myslíš, že je to příliš rychlé?“ Je to stejná otázka na kterou jsem se poslední týden ptala sama sebe.

„Ty máš pocit, že ano?“ Zeptá se zpátky a ani nemusím přemýšlet o mé odpovědi.

„Ano.“

„Pak na tom nezáleží, jak rychle nebo pomalu do toho jdeš.“

Bože, miluju svou nejlepší kamarádku a moc mi chybí.

„Chybíš mi.“

„Taky mi chybíš, což je důvod, proč plánuju výlet a za pár týdnů přijedu za tebou.“

„Opravdu?“

„Opravdu. Bohužel tentokrát nemůžu zůstat příliš dlouho, ale počítám s tím, že můžu zas přijet. Možná na pár týdnů v létě?“

„Můžeš zas přijet, víš, že jsi kdykoli vítána,“ řekla jsem a těšila se, že ji představím Coltonovi a jeho rodině, možná i Tidea a Olivii.

„Jak je na tom tvoje babička?“

Po této otázce mi bolest stáhne hruď a projede skrze mne, načež se mi zkroutí žaludek. „Špatně. Je opět uzavřená do sebe. Je… nevím. Není sama sebou, ani není taková, jaká byla, když jsem sem přišla.“

„Co říkají lékaři?“ Zeptá se ustaraně.

„Nic nového, že je to postup onemocnění.“

„To je mi líto.“

„Mě taky.“ Položila jsem si sklenici s vínem na nohy, abych mohla projet prsty přes srst na Lokiho na hlavě.

„Jak pokročilo vyšetřování žhářství a domem?“

„Od té doby co jsme mluvili naposledy, jsem od detektiva nic nového neslyšela. Colton a Tide mi pomohli vše, co jsem mohla zachránit, dostat z babiččina domu a pomalu tím vším probírám, ale je to spousta věcí. Také jsem kontaktovala před týdnem pojišťovnu a řekli mi, že stále zkoumají pohledávku a dělají své vlastní vyšetřování.“

„Doufejme, že to brzy vyřeší.“

„Doufám, že ano,“ vydechla jsem. „Babiččino pojištění ji teď kryje, ale nevím, jestli to bude fungovat dlouhodobě. Pokud ne, budu muset najít způsob, jak za ní platit, aby zůstala v pečovatelském domě, dokud nebudu moct prodat dům.“

„Dej mi vědět, jestli budeš potřebovat, abych ti pomohla.“

„Mělo by to být okej. S vyjímkou toho, že jsem si zaplatila školu, ještě jsem se nedotkla peněz, které mi zanechal otec. Pokud bude potřeba tak je použiju.“

„Přesto víš, že stačí říct a dám ti, co můžu.“

„Děkuji.“

„To nejlepší kamarádky dělají.“

„A kdy dostanu šanci já, abych zachránila já tebe?“ Vtipkuji.

„Dostala jsi podmínečné vyloučení za zmlácení Nika Krougera, když ti bylo osm, za to že mi dal do vlasů žvýkačku. Myslím, že jsme vyrovnané.“

„To že jsem mu namlátila, jsem si užila,“ zamumlám a ona se směje. Není to lež. Líbilo se mi to. Byl to tyran; pořád každému dělal něco špatného. A když jsem ho udeřila do nosu, přestal to dělat a stal se skutečně dobrým přítelem.

„Když už mluvíme o mlácení lidí, jak to vypadá s Coltonovou ex?“

„Je v klidu. Nevím, jestli si s ní její otec promluvil, ale už se tu znovu neukázala.“ Řeknu, ale vynechávám skutečnost, že její kamarádky přišly do baru, když byl ve městě Coltonův přítel Evan se svou přítelkyní June.

„To je dobře.“

„To je. Doufejme, že to tak zůstane,“ povzdechnu si.

„Nenávidím, že musím končit, ale musím jít spát, ráno mám v osm soud, ale musím vstát v pět a probrat pár věcí, než zamířím do města.“

„Jdi se vyspat.“

„Miluju tě.“

„Také tě miluju.“

„Zavolej mi brzy. Příště nečekej tak dlouho.“

„Nebudu,“ slíbím a zavěsím. Pustím mobil do klína, ohnu se a položím tvář blízko k Lokimu. „Brzy se setkáš s mou nejlepší kamarádkou,“ řeknu mu a zajedu mu oběma rukama do srsti po obou stranách hlavy a on vypustí huff a jeho uši se zvednou.

Slyším, jak se blíží motorka, zvednu hlavu a dívám se, jak Colton přijíždí a zaparkuje před domem. Věděla jsem, že vidět ho na motorce je pastva pro oči, ale neměla jsem tušení, že mě může vzrušit vidět ho, jak nasedne na sedadlo, nasadí si černou helmu a nastartuje motor, jako dnes ráno. Když jsem to všechno viděla, chtěla jsem za ním vyběhnout ze dveří a přimět ho, aby se vrátil dovnitř a postaral se o mě. Byl ještě žhavější, než tu noc co si přišel pro klíče, předtím než začalo hořet.

Když se Loki rozběhl po schodech, aby pozdravil Coltona, vzala jsem si sklenku vína a přešla k zábradlí. Opřela jsem se a usmívala, když si sundal helmu, položil ji na sedadlo za sebou a pak si přejel rukou skrz vlasy.

„Jak je?“ Ptám se a jeho oči zaměří na mně, pak se ohřívají, když cestují přes tričko, které mám na sobě a mé holé nohy.

„Dobře.“ Sesedne, jde k domu a jeho oči neopouštějí moje, dokonce, i když mazlí Lokiho. „Líbí se mi přijet domů a najít tě jen v tričku, stojící na verandě a popíjející víno,“ řekne, když vyšplhá po schodech a zamíří přímo ke mně, obalí ruku kolem mého boku a přitiskne svá ústa k mým.

„Mám také ponožky,“ informuji ho, když se odtáhl a zasměje se, když se podívá na mé nohy.

„Vidím.“ Jeho ruka klouže po mém nahém vnějším stehně a přes bok, pak pod okraj kalhotek, které mám na sobě. „Čekala jsi tady, až se dostanu domů?“ Zeptá se, klouže prsty po okraji tkaniny, přes břicho a dolů po stydké kosti. „Jsi mokrá.“

Chytla jsem ho za ramena a zaryla mu nehty do kožené bundy. „Přišla jsem sem, abych zavolala Nat,“ odpověděla jsem bez dechu a on mi vklouzl prsty mezi nohy, když se mi hlava zvrátila na jeho rameno.

„Podívej se na mě, bejby.“ Zvednu hlavu a držím jeho pohled, když mi palcem krouží na klitorisu. „Čekáš tu na mě, až se vrátím domů?“ Zeptal se znovu a já přikývla. Čekala jsem, až se vrátí domů. Chtěla jsem ho znovu vidět na motorce, aby tentokrát bylo možné ho mít, poté co ho uvidím.

„Coltone.“ Škubnu boky a opět zvrátím hlavu, protože jeho palec krouží rychleji.

„Podívej se na mě, bejby,“ opakuje a já to udělám. Chytne mě rukou kolem zadního kolena a natáhne mou nohu kolem jeho boku pokrytého džíny. Materiál se otřese o citlivou pokožku mého vnitřního stehna a dva silné prsty vklouznou do mě. „Miluju, jak jsi pro mě mokrá.“ Políbí mi lasturu ucha. „Zvuk, který vydáváš.“ Trochu mě rafne. „Způsob, jakým jsi cítit, v mé náruči tak zasraně měkká a sladká.“

„Ach, Bože,“ vydechnu, posunu ruce na jeho krk a otočím tvář k jeho. „Prosím, polib mě,“ zaprosila jsem. Jeho ústa přistanou na mých a jazykem vklouzne do mých rozevřených rtů.

V okamžiku, kdy jeho chuť narazí na můj jazyk, rozpadám se přímo tam, venku. I když není zataženo a není ani mráček, hvězdy tančí a blesky lítají skrze mě. Sténám mu do úst a utáhnu stisk v jeho vlasech, abych se od něj neoddálila. Rukou mě zvedne i pod druhým kolenem, zabalím si nohy kolem jeho boků, když mě nese dovnitř. Pomáhám mu z bundy a ta padá na schody po cestě nahoru. Pak se k ní přidá jeho i moje i moje tričko.

„Sundej si kalhotky,“ zavrčel, když mě spustil do postele. Stahuju si kalhotky a dívám se, jak skopává boty a pak stahuje džíny. V okamžiku, kdy je přede mnou nahý, obalí si rukou ptáka a začne se hladit. Při pohledu na něj zasténám a jádro se mi stáhne v očekávání. Nemůžu se ho nabažit. Vím, že se ho nikdy nenabažím. „Pojď sem.“ Zavrtí na mě prstem a já vstávám na kolena a mířím k němu.

Ani nepřemýšlím o tom, co dělám. Ale když ho vidím s rukou zabalenou kolem jeho ptáka, chci na něm mít svá ústa. Obalím kolem něj ruku a olíznu mu hlavičku. Když ho slyším zasténat, vezmu ho hlouběji, tak hluboko, že mi narazí do zadní části krku.

„Kurva.“ Rukou mi vklouzne do vlasů, a když se na něj podívám, vidím, že se na mě dívá očima ztmavlýma chtíčem. Přesunu se tak, abych ho mohla vzít co nejhlouběji. „Kriste, tak zasraně dokonalý.“ Sklouzne rukou po mých zádech a přes zadek, a pak jsou jeho prsty ve mně, způsobujíc, že sténám a kňučím po celé jeho délce. „I když to miluju bejby, nechci se ti udělat do úst,“ zavrčí, ale ignoruji ho a pokračuju, takže se ztrácím v okamžiku, kdy mě ani nezajímá, co chce. „Ježíši.“ Trhne boky dozadu, čímž mě donutí, abych ho pustila, pak jsem na zádech a jeho tvář mám mezi nohama. Líže, saje, ožužlává a okusuje každý kousek ze mě. Vyklenu boky z postele, abych získala víc z úst a prstů, které mě tvrdě šukají.

„Já…“

„Pusť to,“ zavrčí na můj klitoris a já to udělala.

Pustila jsem to a letěla přes okraj do temnoty, kde mě zachytí, čímž mě přivádí zpátky do života s ústy na mě a jeho ptákem vklouzávajícím hluboko do mého stále pulsující jádra. Obtočím mu nohy kolem boků a nehty zaryju do zad, když mě začne tvrdě šukat. Boky se mu pohybují tak rychle, že se mi zadrhává dech, a já nedokážu myslet na nic jiného než na něj a nato co dělá s mým tělem.

Věděla jsem, že se zase ztratím, utahuju své držení nohama kolem jeho boků a ruce kolem zad. Když se udělám tentokrát, udělá se mnou, sténá do mých úst, když já sténám do jeho.

Zpomalí tahy, vezme do dlaně mou tvář, a když se naše dýchání zpomalí a já otevřu oči, vidím, jak se na mě dívá.

Když vidím výraz v jeho v očích, stáhne se mi hruď. Nemusím se ho ani ptát na co myslí, protože jsem si jistá, že mám teď stejný výraz v očích. Zamilovala jsem se a ani nevím, kdy se to stalo.

„Jsi okej?“ Zeptá se a hladí mě palcem podél tváře, zatímco si mě pozorně prohlíží.

„Ano.“

„Ublížil jsem ti?“ Zeptá se, prohledává mé oči a já zakroutím hlavou. Klesá čelem k mému, dívám se mu zblízka do očí. „Vzal jsem si tě tvrdě.“ To ano, ale milovala jsem každou vteřinu.

„Taky jsi mě tvrdě udělal,“ zamumlám a přejedu mu nahoru a dolů po zádech. „Myslím, že jsem si tě označila.“

„Dobře.“ Usměje se, otevře oči a znovu se na mě podívá. Ano, jsem absolutně zamilovaná. „Nech mě se postarat o kondom, hned se vrátím.“

Přikývla jsem a přemýšlela, jak to že jsem si nevšimla, že si ho nasadil. „Potřebuju se jít podívat do kuchyně na večeři,“ řekla jsem mu a jeho tělo se usídlilo na mém. „Coltone?“

„Dej mi chvilku bejby,“ řekne, když si mě prohlíží a nervozita mi naplňuje žaludek.

„Co?“

„Jak jsem se kurva dostal k takovému štěstí?“ Zeptá se tiše, a nervozita zmizí a nový, mnohem lepší pocit naplňuje můj žaludek.

„Usínat a probouzet se s tebou je vše, co potřebuji, ale ty děláš všechny sračky každodenního života lepšími novými způsoby.“

„Já…“

„Nikdy jsem si nemyslel, že budu opět šťastný. Dokázala jsi, že jsem se mýlil.“ Zavřu oči, abych se pokusila zadržet slzy. Je to k ničemu; přetečou, ale každou z nich zachycuje jemný polibek, který způsobuje, že pláču ještě víc. „Doufám, že tě udělám tak šťastnou, jako ty děláš mě,“ dokončí.

Vzlykám a zvednu se, abych mu pohřbila tvář do ohbí krku. Obtočí kolem mě ruce a otočí nás, takže jsem nahoře. Jakmile dostanu své slzy pod kontrolu, zašeptám: „Ty… ty mě děláš šťastnou. Být s tebou mě dělá šťastnou.“

„To jsem rád bejby.“ Políbí mě a položí mou hlavu pod svou bradu, několik minut mě pevně drží, než se odtáhne, vezme do dlaní mou tvář a dívá se na mě. „Jsi okej?“

„Jsem okej,“ zašeptám, běžím prsty po okraji jeho čelisti a on usmívá se, pak se jeho ústa přitisknou na má.

Bez dechu ho jemně tlačím na hruď. „Měli bychom vstát.“

„Správně,“ souhlasí, ale nehýbe se a podle výrazu v jeho očích můžu říct, že chce něco říct. Ale to na co myslí, nevysloví. Místo toho zatřese hlavou, pak mě vytáhne s ním a vezme mě do koupelny.

Posadí mě k okraji umyvadla, očistí a pak mě sladce políbí, než se postará o kondom. Když mě stáhne z toaletního stolku, zavede mě zpátky do ložnice. Pustí mi ruku, natáhne na sebe tepláky, pak mě opět vezme za ruku a táhne dolů do kuchyně. Mám na špičce jazyka, abych mu řekla, že ho miluju, ale neudělám to. Měla bych, ale nechci to mezi nás postavit. Takže místo toho dokončím večeři a sníme ji vedle sebe u pultu. I Lokimu jsem dala spravedlivou porci pečeně.

~**~

Druhého dne stojím ve dveřích od pokoje mé babičky a smutek naplňuje mou hrudi, když se dívám na nemocniční sestry, Elizabeth a Stana, jak se snaží ji držet, zatímco ona dělá vše co je v jejích silách, aby s nimi bojovala.

„Snažila se mě zabít!“ Kvílí babička z plných plic a snaží se zvednout ruku, aby ukázala na mě.

Obejmu sama sebe, abych se udržela pohromadě, potlačím čerstvou vlnu slz a pak tvrdě polknu přes ten knedlík v krku. Když se Stanem navážu oční kontakt, vidím oči plné lítosti, když ji konečně dokážou bezpečně aplikovat sedativa, které ji na dlouhou dobu uspí.

„Tak je to správně. Jen se uvolni, drahoušku,“ řekla Elisabeth v blízkosti ucha babičky, jakmile se jí začnou uvolňovat svaly a její tělo se vzdává boje. Upraví přikrývky kolem nyní již bezvládného těla babičky, zvedne madlo a připojí alarm, který se zapne, pokud se pokusí vstát z postele. „Gio,“ zavolá, odtáhnu pohled od babičky, abych se na ni podívala, a zvednu mírně bradu jako potvrzení.

„Vím, že jsi tu chtěla zůstat na večeři, ale nemyslím si, že by to bylo bezpečné. Dnes na tom nebyla dobře celý den a nechci riskovat, že by ti náhodou ublížila, když by se probudila.“ Přichází ke mně, podívám se jí přes rameno na postel a vidím, že má babička otevřené oči a nepřítomně zírá na strop.

„Nevím co jí tak rozrušilo,“ zašeptám, přičemž se dívám se na Elizabeth a její obličej se změkčuje, zatímco má oči plné lítosti.

„To způsobuje její nemoc, miláčku,“ vysvětluje, a já utahuju své objetí, abych se nezhroutila.

„Ještě nikdy se jí to nestalo,“ říkám tiše. „Jednu chvíli seděla v křesle, vyplňovala křížovku a v další mě srazila na zem a snažila se mě uškrtit, zatímco na mě křičela, že nedovolí, abych ji zabila,“ vydusím ze sebe, a její ruka se otočí kolem mé.

„Nemám pro tebe odpověď. Kéž bych měla,“ řekla, pak se prsty druhé ruky dotkla mé brady. „Dovol mi, abych se na to podívala.“ Zakloním hlavu, aby mi zkontrolovala krk. „Dostala tě pořádně,“ zamumlá a já se chci dotknout svého hrdla, ale ona mě zastaví. „Nedotýkej se ho.“ Otevírá alkoholovou podložku a já sebou cuknu, když pálí mou roztrhanou kůži. „Budeš v pořádku, dítě?“

„Jo.“ Skloním hlavu, ona se na mě usměje, ale vím, že mi to nežere, když na mě zavrtí hlavou.

„Vím, že to pro tebe není snadné.“ Není to pro mě snadné, ale pro mou babičku je to je ještě horší, protože žije ve světě, který už jí nedává smysl. Ve světě, kde jsou všichni cizinci. Neumím si představit, jaké to pro ni musí být. „Jdi domů, dej si sprchu a odpočiň si,“ nařídí mi a já jí přikývnu, než opustí místnost.

Cítím, jak se Stan zastaví, takže se na něj podívám.

„Dám na ni dnes v noci pozor. Bude v pořádku.“

„Děkuji,“ řeknu mu, on mi stiskne ruku a pak zmizí ze dveří. Projdu přes bílou dlaždicovou podlahu, sednu si do křesla stojící vedle babiččiny postele, natáhnu se přes madlo a obalím ruku kolem její. Oči má stále otevřené, ale nebere mě na vědomí.

Položím si čelo na paži, která spočívá na madlu, a začínám plakat. Trvá dlouho, než se dostanu pod kontrolu, a když se tak konečně stane, babiččiny oči jsou zavřené. Zhluboka se nadechnu, postavím se, nahnu se přes madlo a přitisknu jí polibek na vrásčitou tvář. „Zítra se vrátím. Miluju tě.“ Její prsty se utěsní kolem mých, když mluvím a já předstírám, že ví, kdo jsem a že mi říká „Taky tě miluju“, předtím než ji pustím.

Po třiceti minutách přijíždím k Rusty Rose, zaparkuju džíp, a pak vystoupím. Hned jak jsem odešla z pečovatelského domu, zavolala jsem Coltonovi a řekla mu, co se stalo. Než jsem vůbec stačila domluvit, řekl mi, že se vrátí domů. Připomněla jsem mu, že nemůže odejít; je sobota a v sobotu pracují všichni, včetně jeho rodičů. Na to mi řekl, ať přinesu svůj zadek sem, že se potřebuje přesvědčit, že jsem v pořádku. Jeho reakce není překvapením. Bojí se o mě. Nemusí to říkat, ale vidím to v jeho očích, kdykoli mluvíme o mé babičce.

Otevřu dveře do baru a jsem přivítána halasem lidí, kteří se skvěle baví s hlasitou hudbu. Žádné překvapení, že je místo plné. Když se začne oteplovat je tu vždycky plno. Takže si razím cestu skrze dav lidí směrem k baru a v okamžiku, kdy si všinu Coltona jeho oči plné obav jsou upřené na mě. Jakmile se přiblížím, vezme mě za ruku, odtáhne do kanceláře a pak za námi zavře dveře.

„Plakala jsi,“ obviní mě, když se otočí, aby mi čelil.

„Jsem v pořádku,“ řeknu mu a on zakroutí hlavou, přitáhne si mně na svou hruď, obalí kolem mě ruku a druhou kolem hlavy.

Hladím ho po zádech a potlačuju novou vlnu slz. „Kurva, neměl jsem tě nechat řídit v takovémto stavu. Zasraně jsem nepřemýšlel.“

„Jsem v pořádku,“ opakuji, když zakloním hlavu, abych se na něj podívala, a on sklouzne na můj krk, což způsobí, že sebou cuknu.

„Ježíši.“ Zvedne mi hlavu a oči mu kmitají po třech škrábancích, co mám na krku. „To ti udělala ona?“

„Neudělala to schválně,“ bráním ji a jeho tvář se zjemňuje.

„Já vím bejby,“ odpoví jemně. „Od této chvíle budu chodit s tebou, až ji půjdeš navštívit.“

„To není nutné.“

„Od této chvíle budu chodit s tebou,“ opakuje drsně a já se nehádám, protože ten tón znám a je mi jasné, že by to bylo zbytečné. „Je mi to moc líto.“

„Mě taky.“ Položím si čelo na jeho hruď. „Nenávidím, že trpí. Já vím, že nemá bolesti, ale to čím si prochází, se zdá horší,“ řeknu a on nijak nereaguje; jen mě drží. Potřebuji, aby mě držel. Cítím se v bezpečí, když jsem v jeho náručí, opatrovaná, když jsem s ním. „Měla bych tě nechat jít, abys ses vrátil do práce,“ vzdychnu po několika minutách a jeho držení se utáhne.

„Měla bys mě nechat, abych tě držel,“ opravuje mě a políbí na vrchol hlavy. Takže to dělám. Nechám ho, aby mě dlouho držel, než mi s prsty pod bradou zvedne hlavu k němu. „Odvezu tě domů.“

„Musíš pracovat.“

„Můžu odejít, abych tě odvezl domů,“ řekne rozrušeně, a já se na něj podívám, a vidím v jeho očích stejné znepokojení.

„Mám tu svůj džíp.“

„Tvůj džíp bude na noc tady. Ráno tě sem odvezu.“

„Jsi si jistý?“

„Jsem si jistý,“ odpoví a přejede mi prsty po tváři. „Půjdu říct tátovi, že odjíždím.“

„Jistě.“ Přikývnu, jemně mě políbí a pak mě pustí, aby si mohl otevřít dveře.

Poté co vstoupí do baru, ho sleduju, jak přistoupí ke svému otci a jak mluví, Kirkovy oči jsou na mě a jeho tvář se změkčuje. Kirk poplácá Coltona po rameni, pak přejde ke mně a obalí kolem mě své mohutné ruce.

„Budeš v okej, miláčku?“ Ptá se, skloní hlavu dolů k mé a mě zahřeje na hrudi. Nepropadla jsem jen Coltonovi, ale i jeho rodině.

„Budu okej,“ ujišťuji ho, a já budu. S Coltonem, jeho rodinou a Nat, vím, že budu vždy okej.

„Chceš něco k pití?“

„Dám si doma skleničku vína.“

Usměju se na něj a on se usměje nazpět, pak mě políbí ze strany na hlavu, než mě pustí a řekne: „Uvidíme se zítra.“

„Uvidíme se zítra,“ souhlasím a Colton mě popadne za ruku. Vezme si bundu a vede mě ze zadních dveří baru a pak k motorce. Úplně jsem zapomněla, že dneska jel na motorce.

„Já…“ začnu mu říkat, že by měl vzít můj džíp, ale než to stačím říct, nasadí mi jeho helmu na hlavu a připevní. „Potřebuješ helmu,“ poznamenám, a on přejde k motorce zaparkované vedle jeho a vezme helmu ze sedadla.

„Půjčím si táty,“ vysvětluje, nasadí si tátovu helmu, která je stejně černá jako jeho, a pak mi pomáhá do kožené bundy, která voní jako on. Dívám se na něj, jak se usadí na motorce a pak pro mne natáhne ruku.

„Nevím, co mám dělat,“ řeknu mu a on se usměje.

„Je to snadné, bejby. Jen přehoď nohu a zavěs se na mě.“

„Já…“ Chci mu říct, že si tím nejsem jistá, ale nedovolí mi to. Chytí mě za ruku a přitáhne mě k němu.

„Nasedni,“ řekne, a tak to udělám. Hodím si nohu přes sedačku za ním, pak si obalím co nejtěsněji ruce kolem jeho pasu. „Trochu se uvolni, Ďolíčku. Slibuju, že to budeš milovat.“

„Tím si nejsem jistá,“ zamumlám a on mě ignorujíc, nastartoval motor. Držím se ho jako o život, když vyjede, ale pak cítím, jak se mé tělo uvolní, když s námi vyjede na silnici. Dokonce, i když chladný noční vzduch bičuje mou kůži, začínám se přehřívat. S jeho tělem mezi stehny a vibrující motorkou pod námi je jako nic, co jsem kdy cítila. Bohužel, jízda rychle končí, když přijede před dům a zpomalí.

„Tak co si myslíš?“ Zeptá se a otočí hlavu, aby se na mě přes rameno podíval.

„Chci to udělat znovu,“ vydechla jsem a on se zaculil, očividně četl pohled v mých očích.

„Zítra. Pak kdykoliv budeš chtít.“

„Dobře,“ řeknu tiše, když sklouzávám ze sedadla za ním. Pomáhá mi sundat si helmu, položí ji na zadní sedadlo a pak si sundá svou. Sestoupí z motorky, aby mě mohl doprovodit ke dveřím a Loki nás následoval.

„Pokud mě budeš potřebovat, zavolej do baru,“ poučí mě, jakmile jsme u dveří, já přikývnu a zakloním hlavu, abych přijala polibek. Sotva se dotkne ústy mých tak se odtáhne a jeho oči skenují můj obličej. „Budeš okej?“

„Budu okej.“

„Zavolej mi, než půjdeš spát.“

„Zavolám,“ slíbím a položím mu ruce na hruď, když vidím, že ho drásá, že mě opustí. „Neboj se o mě. Budu v pořádku. Chystám se projít dalšími babiččinými věcmi a pracovat na přikrývkách pro holky, takže budu zaneprázdněná.“

„V pořádku.“ Přitiskne ústa na mé, pak přejede jazykem po dolním rtu, než mě pustí a otevře mi dveře. Vejdu dovnitř, Loki mě následuje a pak si mi sedne u nohou. „Zamkni,“ žádá Colton a já protočím oči, když zavřu dveře a zamknu. Přesouvám se k oknu v obývacím pokoji a dívám se směrem motorce, nasadí si na helmu, pak nastartuje a vyjede.

Jakmile je z dohledu, zamířím do kuchyně a naliju si sklenku vína a vezmu si jí sebou do garáže. Po otevření krabic, rozděluju věci na hromadu, které chci darovat a další hromadu, které si chci nechat. Když se dostanu k poslední krabici z babiččina pokoje, otevřu jí a najdu krásnou dřevěnou krabičku s motýly vytesanými do povrchu. Vyndám krabičku, převrátím mosaznou západku a otevřu víko. Najdu desítky dopisů v zapečetěných obálkách, které jsou adresovány mně, s nápisem „Navrátit k odesílateli“ napsáno rukopisem Colleen. Posadím se na podlahu a Loki přijde a lehne si vedle mě.

Otevřu jednu po druhé. Všechny jsou od mé babičky, na každé narozeniny, každé Vánoce, Velikonoce, Den díkůvzdání a svátky, ručně napsané ve vířivém skriptu, který je neobvyklý a krásný. A všechny mi vyprávějí příběh, smutný příběh o ženě, která ztratila svou jedinou dceru, a o pár let později ztratila i svou vnučku, když její otec zemřel a jeho žena jí vyprávěla lež, která všechno změnila.

Když jsem dočetla poslední dopis v krabičce, plíce mi hořely hněvem a srdce plnilo bolestí.

Nejdražší motýlku,

Právě jsem se dostala domů od lékařů. Řekli mi, že mám demenci. Nemyslím, že vědí, o čem mluví. Neztratila jsem rozum. Aspoň si nemyslím, že by tomu tak bylo. Ale na druhou stranu, kdyby ano nevěděla bych o tom.

(Rozesmála jsem se a pak se roztřeseně nadechla.)

Já vím, že jsem na tebe nezapomněla. Často na tebe myslím a přeji si, abys odpověděla na mé dopisy, dokonce jen abys mi řekla, že jsi v pořádku a jsi šťastná.

Miluji tě, můj motýlku.

Babička

Motýlek. Zapomněl jsem, že mi tak říkala. Nevím, jak jsem mohla zapomenout, ale zapomněla. Držíc tento dopis na hrudi, vidím rozostřeným pohledem. Položím dopisy zpět do krabičky, zavřu víko, pak se postavím a vezmu to dovnitř. Postavím to na pult v kuchyni, do prázdné sklenky si naleju víno, pak se zhluboka napiju a doufám, že mi spláchne tu kyselinu, která hoří na zadní straně mého krku, což způsobuje, že je těžké dýchat.

Nepomůže. Držím skleničku pevněji a bojuji proti tomu, abych s ní hodila o zeď a křičela, jak nespravedlivý život je. Bojuji proti tomu, abych zavolala mé nevlastní matce a křičela na ni za to, co udělala. Zavírám oči, slzy mi proudí po tvářích. Nemělo by to vliv na to, co dělám teď. Nic se nezmění. Nedokážu vrátit čas, o který jsem přišla, se ženou, která pro mě znamenala svět. Žena, která mě potřebovala a myslela, že jsem ji opustila, když už ztratila svého manžela i dceru. Ten čas nic nevrátí; žádné množství slz nebo křik není schopno to napravit. Pro mě a babičkou je už příliš pozdě na to, abychom obnovili to, co nám bylo vzato odcizeno.

Vezmu si krabičku sebou nahoru, sednu si na postel a držím ji v klíně, přejedu prsty po jednom z rytých motýlích křídel, než otevřu víko. Znovu si čtu dopisy, nasávám každé slovo předtím, než se stočím do klubíčka a propláču se ke spánku.