DL - 4. kapitola

Překlad: Hannah

Rachel

„Candice, myslím to vážně, jeden z těchto dní otěhotníš a nebudeš ani vědět kdo je otec“ Smutně jsem se zasmála a padla na pohovku jakmile zděšený vzdech naplnil mé ucho.

„Nemám strach o pobíhání malých Candisátek kolem. Víš, že jsem opatrná a ty mi nemáš právo říkat něco o bezpečnosti slečno MY-NEPOUŽÍVÁME-KONDOMY.“

O bože, ani jsem jí nechtěla říkat o tom šíleným Kashovým a mým boji ohledně kondomů a antikoncepce před pár týdny „Jenže já jsem jenom s Kashem! Ty pravděpodobně ani nespočítáš s kolika kluky právě teď jsi.“ Dokázala jsem si představit její obličej snažíc si vzpomenout na každého a zavrtěla jsem hlavou „Beru tvé mlčení jako potvrzení že ani nemůžeš“

„Cokoliv. Jen se bavím“

„Zřejmě, je jasné že to nebylo.....“ Nasála jsem dlouhý dech a něco studeného, vlhkého a hustého pokrylo mou tvář „Kashi!“ Vyštěkl smíchy jak jsem si otírala šlehačku pryč z mých očí a poslala jeho směrem smrtící pohled, což ho rozesmálo ještě hlasitěji. Zeširoka se usmál a já ho v danou chvíli za ten úsměv nesnášela.

„Vypadáš roztomile“

„Co to s tebou sakra je?“

Zatřásl s plechovkou ve vzduchu jen pro případ, že by mi uniklo že jí stále drží.

„Čas na zmrzlinu“

„Telefonuji!“

„Jo, a je čas to ukončit“

„Ty jsi... óóó právě teď tě chci praštit do obličeje“ Candice se hlasitě smála tak že jsme to slyšeli až z místa na pohovce kam mi spadl telefon a když jsem se pro něj natahovala, Kash ke mně udělal krok se zvednutou plechovkou „Ty počkej!“ Držela jsem ruku nahoře tak abych ho zastavila, vzala jsem telefon a pomalu promluvila „Candi, musím teď jít zabít mého snoubence, zavolám ti později“

„Bav se! Moc mu neubližuj, miluju tě!“

„Pravě mi stříkl šlehačku do obličeje. Nic neslibuji. Taky tě miluju“ Po stisknutí tlačítka ukončit jsem nakonec vstala a ani jednou jsem nestrhla oči od jeho zbraně „To nebylo hezké“

„Jsem si jistý, že se přes to dostaneš. Udělal jsem zmrzlinu s banánem“

„A dal polevu na mou tvář! To není zrovna něco na co bys měl být hrdý. Je to lepkavý.“

Popadl mě za ruku a přitáhl blíž, snažil se bojovat s úsměvem a jeho oči se potulovaly po mém obličeji.

„Nekňuč, Kyselko. Opravdu vypadáš rozkošně, jen ti ještě něco chybí“ Než jsem se stačila vzdálit, zahákl ruku kolem mého krku a nastříkal víc šlehačky na vrchol mé hlavy roztírajíc ji jak jsem se snažila vytáhnout z jeho rukou. Utírajíc rukama svůj obličej jsem se na něj vrhla ale on na mě vystříkal ještě víc šlehačky míříc přímo na mou tvář. Na poslední chvíli jsem se otočila a vypadla, běžíc rovnou do kuchyně.

„Ty jsi takový kretén!“ Kričela jsem za sebe utíkajíc, ale nemohla jsem se přestat smát i přes to že mě nos pálil jak se mi do něj dostal kus šlehačky. Slyšela jsem klapání Tripových nehtů po dřevěné podlaze, ale Kashe ne. Otáčejíc se že tam Kash opravdu není, ale slyšela jsem zvuk těžkých kroků ve chvíli kdy jsem se otočila zpět. Vykřikla jsem jak Kash přicházel a řítil se ke mně z opačného směru a snažila se otočit a útéct cestou, kterou jsem přišla, ale v cestě jsem viděla Tripa vteřinu před Kashem a oba dva jsme do sebe narazili a spadli na dřevěnou podlahu. Kash se po mě natáhl s plechovkou, ale než mě mohl postříkat vyrazila jsem mu plechovku z ruky a snažila se od něj plazit a dostat se k ní co nejblíž. A ano, je možné že jsem trochu podváděla, když jsem ho náhodou kopla do břicha jak jsem se plazila pryč. Na půl smích a na půl  vítězství mě opustil, když jsem popadla plechovku, otočila se a namířila jí na Kashe, ale nic z ní nevyšlo.

„Děláš si ze mě prdel?“ Zasmál se a vytrhl mi plechovku z ruky, trochu s ní zatřásl a vystříkl z ní další šlehačka přímo do mého obličeje. „Co to sakra? To není fér!“

„Co můžu říct? Plechovka tě nesnáší“ Chvástal se hrdě a zvuk prázdné plechovky naplnil jinak tichou místnost „Netrucuj, vypadáš úžasně“ Nemohla jsem si pomoct. Trucovala jsem jako čtyřletý dítě a nemohla jsem přestat ani kdybych chtěla, což jsem opravdu nechtěla.

„Jsem celá postříkaná. Právě jsi promarnil téměř celou plechovku šlehačky na mou tvář a mám to i ve vlasech!“ Šokovaný pohled zakryl jeho krásný obličej.

„Ou, bože ne, hlavně ne vlasy!“ Mrkl na mě a opustil ho malý smích když se navýšila má trucovitost. „Pojď sem, krásko“ Líbal mé rty přes šlehačku, jeho olizování přesměrovala šlehačku i na jeho obličej a políbil mě znovu. „Vidíš? Krásná a chutná. Opravdu bys mi teď měla děkovat.“

„Nenávist je silný slovo a přichází mi na mysl, když se na tebe dívám.“

„Ou, já tě taky miluju, trucovidlo.“

„Já tě zabiju.“

„Já vím.“ Usmál se a nechal ruce putovat dolu kolem mého pasu až k mým kraťasům na spaní. Nepřitažlivě jsem zasténala jakmile jeho ruka se táhla přes místo kde jsem ho chtěla nejvíc. „Co kdybych slíbil, že ti to vyčistím.“

Ano, prosím. „To je mnohem pravděpodobnější, že tě dřív zabiji.“ Vyštěkl smíchy, který rychle přerušil řvoucí tón telefonu, který je nastavený jen pro lidi z policejního oddělení.

„Do háje.“ Tak to se nestane. Potřebuji čas sexu se svým mužem, zatímco ze mě bude dostávat šlehačku.!

„Rayn.“ Odpověděl a dal mi omluvný pohled o několik tichých okamžiků později. „Jo, jo jsem na cestě.“

„Musíš jít?“

„Jo.“ Ušklíbl se a pomohl mi vstát. „Omlouvám se, Rachel. Vrátím se hned, jakmile to bude možné. Dvounásobná vražda, vypadá to na gang.“

„Neomlouvej se, dělej co umíš nejlíp.“ On a Mase byli už jednou vyzvání ani ne před dvaceti čtyřma hodinami. Chtěla jsem se zeptat proč nemohli zavolat někoho jiného, ale pořád jsem nechala pusu zavřenou a usmála se i přes mé zklamání. Vypadal jako kdyby mučil sám sebe dostatečně, nepotřeboval abych mu to dělala těžší.

„Děkuji.“

Šel se převlíct do ložnice a já šla do kuchyně s mokrými papírovými utěrkami abych ze sebe mohla umýt veškerou šlehačku z obličeje. V době kdy jsem se vracela chodbou s mokrou žíňkou abych mohla umýt všechno co bylo posprejovaný vběhl Kash do místnosti taky v čisté košili přípínajíc si svou zbraň do pouzdra a s odznakem kolem krku. Popadl mou hlavu, přitáhl si mě blíž a tvrdě políbil.

„Budu brzy zpátky. Miluju tě, Rach.“

„Taky tě miluju.“

Poté co byl pryč jsem dokončila čistění a zavolala zpátky Candice jelikož jsem jí kvůli Kashově banánové válce odkopla.

„Ublížila jsi mu?“ Zeptala se místo pozdravu.

„Cha, ne byl odvolán.“

„To je nepříjemné.“

„To mi povídej, právě to začínalo být moc dobrý. Řekl mi, že se ze mě chystá vyčistit veškerou šlehačku, už jsem si nás představovala ve sprše.... jo, no. Nestalo se.“

„To je na hovno. Měl jim říct ať mu dají půl hodiny.“ Nahlas jsem se zasmála se zakloněnou hlavou.  „Já jen říkám, že šlehačkové války nejsou tak zábavné jako je líčí ve filmech nebo knihách. Obvykle jsou všichni po ní neskutečně sexy a kdoví co ještě. Ale my? Ani moc ne. Dostal se mi kus šlehačky do nosu, utíkala jsem před ním a spadla před Tripem a spadla na opravdu trvdou podlahu. A myslím si, že moje kyčel a koleno budou mít od něj modřinu, protože byl na mě když jsem padala. Jak jsem mu vyrazila plechovku z ruky začala mě bolet víc než cokoliv a teď pulzuje. Pak jsem měla výbornou příležitost ale nic z plechovky nevysříklo. Jsem celá ulepená a nechutná, bylo to jedno obrovské selhání.“

Candice se smála tak moc až chrochtla a nemohla jsem si pomoct a smála se s ní.

„Zaplatila bych za to vidět to!“

„Jsem si jistá, že jsem vypadala jako ohavný sněžný muž na drogách. Nezmeškala jsi nic napinavého.“

„Jo, jasně. Znělo to tak.“

„Chybíš mi, Candi. Nemůžu se dočkat až tě uvidím.“

„Já vím!“ Slyšela jsem jí skrz telefon štastně zatleskat a zasmát „Už jen pár týdnu a bude to jen Rachel a já.“

„Ty jsi tak švihlá“

Několik dní po naší hádce po rodinné večeři mě Kash překvapil vstupenkami na Candicinu promoci v Texasu a pak do Californie o dva týdny později. Mohl dostat jen dva týdny dovolené, takže jsme strávili zbytek času s Candicinou rodinou. Candice sem příletí měsíc před svatbou aby pomohla se svatbou. Nejraději bych ho umačkala objetím, když mi o všem řekl. Vždycky dělal co jen mohl aby se ujistil, že jsem šťastná, i když jsem nesnášela že za to z velké části může vina kvůli tomu co se stalo loni v létě v Austinu, milovala jsem ho strašně moc za darovaný čas s moji pseudo-rodinou.

„Já vím, já... oh hej! Zrovna přišel Mike, musím jít.“

„Bav se“ Řekla jsem zpěvavým hlasem „Dbej na ochranu.“

„Vždycky!“

Podívala jsem se na Tripa, který olizoval mé kotníky a položila telefon na pult „Jo, vsadím se, že právě teď chutnají dobře“

Dala jsem Tripovi jeden z jeho pamlsků a šla rovnou do koupelny umýt se ze šlehačkové války. Poté co jsem mu dala v koupelně hračku a začala si s ní pohrávat, vysvlékla jsem se ze svých šatů a otočila kohoutek na horkou co nejvíc to šlo. Umyla jsem si vlasy a tělo dvakrát abych odstranila veškerou přetrvávající lepivost a snažila se nad tím nemračit. Jakmile jsem byla hotová a usušená, jsem zanechala Tripa a prošla dům zamykajíc veškeré dveře. Pochybuji, že bude Kash v dohledné době doma. Blížila se půlnoc, takže nebyla šance že bych na něj déle čekala. Položila jsem Tripa do postele, lehla si vedle něj a popadla telefon.

Jen abys věděl..... uklízení po šlehačkové válce bez tebe není ono. Uvidíme se, až přijedeš domů. Miluju tě.

Věděla jsem, že nemám cenu čekat na odpověď, nejspíš si jí nepřečte dokud nebude hotový. Ale nemůžu si pomoc a sedím tady dívajíc se na tmavý displej přejíc si aby mi od něj cokoliv přišlo.

Byla jsem na něj pyšná a vím že miloval svou práci. Ale noci kdy byl pryč byly opravdu osamělé. S povzdechem jsem se obrátila k lampě a napojila mobil do nabíječky předtím než jsem si přitáhla chrápajícího Tripa blíž a zavřela oči.

Otevřela jsem oči a tělo mi ztuhlo. Nevěděla jsem jestli jsem snila nebo Kash už dorazil domů a já ho zaslechla, ale mé ruce byly pokryté husí kůží a zadržela jsem dech čekajíc na další náznak toho co mě vzbudilo. Začala jsem si myslet, že to byl jen sen jakmile jsem neslyšela nic dalšího, ale tělo mi znovu ztuhlo jak jsem si všimla Tripa stát u nohou postele, slabě vrčící jak jen štěně dokáže. Sluneční světlo z oken prosvítalo do ložnice a já tiše sahala po telefonu za mnou. Kash mi vždycky psal když byl na cestě domů, ze zřejmých důvodů... nechtěl mě vyděsit když spím. Moje sms ze včerejšího večera byla bez odpovědi.

„Tripe“ Zašeptala jsem a sedla si, rozšířila jsem oči jakmile jsem zahlédla naježenou srst na jeho zádech. „Tripe pojď s....“

Hlasité bum zaznělo v přední části domu a Trip začal štěkat. Ztuhla jsem asi tak na tři vteřiny než jsem ho popadla a zakryla mu pusu během mého selhání vytáčení 911. Nemůže to být tak těžký, tři číslice a tlačítko volání, ale trvalo mi čtyři pokusy než se to povedlo. V té době jsem zaslechla dva muže mluvit v přední části domu když jsem se otáčela v kruzích a přemýšlela kam jít. Skříň? Pod postel? Z okna?

„Tampa Bay policie, potřebujete...“

„Policie! Prosím pošlete policii“ Chrlila jsem ze sebe rychle a potichu naši adresu snažíc se udržet Tripa v náručí. „Někdo se právě vloupal do mého domu. Jmenuji se Rachel Masters, můj snoubenec je detektvi Logan Ryan, odvolali ho ven ohledně dvounásobné vraždy a já ne....“

„Madam, madam, potřebuji abyste se uklidnila a mluvila pomalu. Někdo se vloupal do domu? Je tam on nebo ona právě teď?“

„Ano, slyšela jsem aslespoň dva muže“ Ostře jsem se nadechla jakmile jsem si vzpomněla na falešnou zeď v našem šatníku. Díky bohu za Kahovu paranoiu!

„Madam, jste v pořádku? Co se stalo?“

„Nic! Pošlete někoho?“ Zasyčela jsem a tiše běžela k velké skříni před koupelnou.

„Vyslala jsem důstojníky, jakmile jste mi řekla adresu, slečno Mastersová. Máte se kam schovat?“

„Ano, zrovna se chystám“ Celé mé tělo se chvělo jak jsem se je snažila zaslechnout. Nic jsem neslyšela, ale to nemusela nic znamenat. „Jak jsou daleko?“

„Kolem osmi minut. Jste právě teď někde v bezpečí?“

„Ano“ A položila jsem Tripa vedle sebe. Prosím, pospěšte. Bože prosím, pospěšte si.

„Slyšíte stále ty muže, slečno Mastersová?“

„Ne“ Vše co jsem slyšela je můj dech, který zněl znepokojivě hlasitě a bušilo mi srdce. Díky bohu, Trip zůstal potichu jak se choulil vzadu v rohu.

„Dobře, dobře. Teď potřebuji aby jste zůstala tam kde jste dokud se k Vám policisté nedostanou, jen pro jistotu." Opřela jsem se o stěnu a sklouzla po ní do sedu když hlasité bouchnutí vyšlo z ložnice, následovali další zvuky převracejícího nábytku. Tělo mi vibrovalo a vzalo mi veškerou sílu udržet se v tichu a udržet telefon u ucha. Slzy přetékali v mých očích a když Trip tiše zavrčel zakryla jsem rukou jeho pusu a nos, modlíc se aby pochopil mojí tichou prosbu.

„Slečno Mastersová, jste tam ještě?“

„A-ano“ Můj hlas byl tak bez dechu, že byl sotva slyšet.

„To vy děláte ten hluk?“

Věděla jsem, že mě nemůže vidět, ale nemohla jsem udělat víc než zavrtět hlavou, když se mi slzy přelily. Tiše jsem se naklonila dopředu a napjatě poslouchala všechno co jsem mohla slyšet přes falešnou stěnu.

„Slečno Mastersová?“ Pokud můžete, dejte mi vědět, že jste stále se mnou“

„Jsem tady, ti....“ Falešná zeď byla vytržena dozadu a výkřik mi projel hrudí jak velká mužská postava naplnila vchod skříně, ale nemohla jsem rozeznat jeho obličej. Ve skříni byla tma, přičemž světlo přicházející z koupelny mu dělalo podivnou svatozář kolem něj, zatímco zatemnilo jeho rysy.

Jeho ruka mi narazila přes pusu zatímco ta druhá se natáhla po mě. Kopala jsem do něj, a když oběma rukama zachytil mé nohy křičela jsem o pomoc do telefonu, znovu a znovu dokud mě nevytáhl ze skříně. Bezmocně jsem zaryla nehty do koberce jak mě táhl do ložnice a hodil mě na záda. Než jsem se mohla pokusit ho znovu kopat jakmile mě pustil, přilehl na mě veškerou svoji váhou a zařval.

„Přines to, hned!“ Zařval a otočil se ke středu ložnice.

Další menší muž mi vešel do zorného pole a snažila jsem se křičet, ale ten první muž mi znovu zakryl pusu a ten menší mu podal ručník. Ten ho přivedl k mému obličeji, snažila jsem se otáčet hlavou ze strany na stranu, ale bylo to k ničemu. Ručník byl přitisknut k mým ústům a nosu a než jsem stačila pochopit ten podivný pach, byla místnost rozmazaná. Poslední věc, kterou jsem zaslechla než mě tma pohltila bylo upřímně „Omlouvám se“

Oči se mi pomalu otevřely do cizího pokoje a mé mysli trvalo několik chvil zpracovat, že bych tady neměla být, ať je to kdekoliv kde jsem byla, nebylo to dobrý. Trhnutím jsem se vzpřímila a hned jsem toho zalitovala, místnost se nakláněla na stranu a žaludek se mi převaloval. Padla jsem na stranu matrace, přípravená na cokoliv co mělo přijít, něco mě chytilo za ramena a já tam bezvládně ležela jak promluvil tichý hluboký hlas.

„Whou, klídek, klídek, klídek. Jsi v pohodě. Pojď si zpátky sednou a vezmi si trochu vody“ Tělo jsem měla shrbené v jeho náručí a on se ani jednou nepohnul zatímco se můj prázdný žaludek snažil zbavit čehokoliv. Když jsem skončila, zatlačil mě zpět do sedu a já se mu ihned vytrhla z náruče. Místnost se znovu trochu naklonila, ale odpadnout nepřicházelo v úvahu. Musela jsem se dostat pryč. Natáhl se po mě jak jsem se zhoupla vzad, ale použila jsem svoje nohy v opačném směru pryč z matrace. Přesunula jsem se ke dveřím ale mé nohy neudělaly ani dva kroky než měl ruce bezpečně obalené kolem mě, držel mě u sebe jak jsem se vzpírala, kopala a křičela na někoho o pomoc.

„Uklidni se, já ti neublížím“ Zavrčel jak jedna z mých mlátícíhh končetin do něj narazila. „Prosím, uklidni se“

„Nech mě jít! Pomozte mi! Někdo mi pomozte!“

„Nechci ti ublížit, ale potřebuji aby ses uklidnila“ Procedil skrz zuby jak jsem se snažila dostat pryč, pokračoval ve stání a udržujíc mě na místě. Nevolnost a závratě se rychle vrátily a brzy mé ruce a nohy byly cítit jako odumřelé. Chtěla jsem pokračovat v boji proti němu, potřebovala jsem s ním bojovat... ale rychle jsem ztratila sílu. Obraz Blakea ležícího na mě mi problikl hlavou a strach se drápal uvnitř mě. Musím zůstat vzhůru, a potřebuji se odsud dostat.

„Pomozte.... mi.“ Prosila jsem ke dveřím a škrábala rameno únosce. Poprvé jsem souhlasila s Candice, že bych si měla nechat dorůst nehty. Moje nohy to vzdaly a únosce snadno udržel mou váhu, když mě táhl zpět na postel, snažila jsem se dostat jeho ruce ze mě pryč. Tohle se nemůže stát. Ne znovu.

„Ty ne...“ Hluboké zavrčení projelo jeho hrudí, když jsem pohla hlavou a kousla ho do ruky tak tvrdě jak to jen šlo. Několikrát se zhluboka nadechl a vydechl zatímco jsem se marně snažila vyškrábat ven paže než znovu promluvil.

„Já ti neublížím, přestaň ty ubližovat mě.“

Slzy mi volně padaly dolů po mé tváři ve chvíli, kdy se posadil a zatlačil mě zpátky dokud jsem neseděla u zdi stále v jeho náruči. Zkoušela jsem znovu volat o pomoc, i když jsem nějak věděla, že pokud byl někdo na druhé straně těchto dveří, tak se mi nechystají pomoct, ale nikdo nepřišel.

Nezbyl ve mně žádný boj. Nebylo nic než nejčistší podoba teroru. Předtím jsem čelila Blakovi, ale byla jsem připravená na některé z jeho šíleností a znala jsem ho po většinu svého života. Neznala jsem muže, který držel stále své tělo proti mému, nevěděla jsem kde jsem, nevěděla jsem proti čemu stojím... a nevěděla jsem jestli ještě někdy znovu uvidím Kashe. Ta myšlenka mě zlomila a moje tělo kleslo pod cizím silným tělem, zatímco slzy stékaly na jeho ruce a dopadaly na mé holé nohy.

„Prosím.“ Přinutila jsem se ještě jednou pokusit se odstranit jeho ruce. On se ale ani nepohnul, vůbec nereagoval a na několik minut mezitím závrať a únava vyhrála. Oči se mi zavřely proti své vůli, stejně jako doma poslední věc, kterou jsem slyšela, byl jeho hlas.

„Omlouvám se.“