OM -35. kapitola

Překlad: 16terez

Peter

Sara se v mé náručí svíjí, když ji nesu nahoru po schodech, její bledá tvář zčervená – pravděpodobně hněvem a rozpaky. „Dej mě dolů,“ zašeptá zuřivě, jakmile dojdeme do druhého patra. „Petere, dej mě dolů, hned.“

Nepustím ji, dokud se nedostaneme do naší ložnice. Stále jsem vysoko se svou chutí po krvi, adrenalin z boje napumpoval mé srdce do tvrdého a zuřivého rytmu. Hněv a žárlivost mě zevnitř užírá a pod tím vším je hluboký, požadující hlad, kdy ji potřebuji vyhlásit za svou, udělat ji mou, tak kompletně, že se nikdy znovu neusměje na jiného muže.

Vím, že to co cítím je iracionální až chorobné, ale vidět jí dnes v těch šatech – červených, úplých a příliš krátkých – mě donutilo ztratit jakékoli zdání racionality, která mi zbývala. Během několika posledních týdnů jsem se vyrovnával s občasnými pohledy mých mužů jejím směrem, s jejich soutěží v jídle kvůli její pozornosti a jejich ne-tak-tajnými požadavky na jídlo. Ale to, co jsem dnes viděl v Antonově pohledu, bylo zrcadlovým odrazem mé vlastní chuti na Saru, a nemohl jsem to nechat jen tak.

„Tyhle šaty už si nikdy na veřejnost nevezmeš,“ řeknu tvrdě, dosáhnu zezadu jejího štíhlého těla na zip šatů. „Odteď jsou jen do naší ložnice.“

Sara se na mě dívá, vrchní část jejich prsou se v šatech zvedá – vystavené těmi zkurvenými šaty – díky rychlému dýchání. „Jsi šílený.“ Její dlaně tlačí do mého hrudníku. „Sehnal jsi ty šaty pro mě.“

„Yan je sehnal.“ Stáhl jsem zip dolů s přehnanou silou, hněv se stále hnal mými žílami. „A jestli máš ještě nějaké takové podobné, raději si je nechej jen pro mé oči. Příště, až přichytím nějakého muže, jak nad tebou slintá, roztrhám ho na kousky. Pomalu.“

Neblafuju a Sara to musí vidět, protože se z její tváře vytratí veškerá barva.

„Jsi šílený,“ zašeptá, její oříškové oči jsou rozšířené, když se na mě podívá a já vím, že má pravdu. Jsem šílený, naprostý šílenec, pokud jde o ni. Snažím se udržet tu intenzitu potřeby pod kontrolou co nejlépe, ale už v tom nemůžu pokračovat. Nemohu předstírat, že každá minuta, kterou jsme od sebe netrvá jako hodina, že pokaždé, když se jí dotknu, tak jí nechci celou pohltit. Moje touha je temná a násilná, přesto bojuji s tím, abych se choval civilizovaně, jako milenec, i když jediné, co chci je, ji odhalit až do morku kostí, abych ji vlastnil úplně celou.

Snažil jsem se vybojovat předem prohranou bitvu, a jsem připraven ten boj vzdát.

Některé z mých myšlenek musí být vidět, protože Sara začíná bojovat, když sundávám její šaty a odhaluji tak prsa bez podprsenky a uvězním ramínky šatů její ruce. Kontrast jasně červené barvy s její bledou kůží vyzdvihne zelené tečky v jejich oříškových očích a můj pták pulzuje divokou potřebou. Chci ji. Zatraceně, tak moc ji chci. Je to jako nemoc, touha, která mě mučí ve dne i v noci.

Klesnu na kolena, obalím kolem ní své paže, její paže jsou stále uvězněné v šatech, když vezmu jednu růžovou, vzpřímenou bradavku do úst. Sara vykřikne, její boj zintenzivní, když bradavku saju, drtím proti vrchu mých úst jazykem, ale nezastavím. Nemůžu. Chutná jako sex a sladká dokonalost, jako každá fantazie, kterou jsem kdy přivedl k životu. Nevím, jak jsem mohl většinu života žít bez ní, protože teď, když ji mám, potřebuji ji stále více. Potřebuju z ní všechno, a dnes večer si to vezmu.

„Petere, prosím…“ těžce oddychuje a její břicho se třese, když přesunu pozornost k druhému prsu. „Já jen – oh Bože, prosím…“

Trápím její bradavky, dokud plápolání uvnitř mě nedosáhne požáru a pak strhnu její šaty úplně, nechám je rozprostřené na zemi kolem jejich kotníků, když vstanu a vedu ji k posteli. Klopýtne, když zadní část jejich kolen narazí na postel, ale já ji chytím a převrátím ji na břicho, než se na ni položím, ještě úplně oblečený.

„Co to-“ zarazí své zalapání po dechu, vytáhl jsem svůj pásek a zajal její zápěstí, zkroutím jí je za zády a omotám kolem jednoho z nich pásek. Pak to zopakuji i se druhým, ignoruji její pokusy mě ze sebe shodit, když spojím její ruce dohromady, zajištěné opaskem za jejími zády.

„Co chceš dělat, Petere? Prosím, Petere…co chceš dělat?“ Její slova jsou tlumená díky přikrývce, když vezmu polštář a umístím ho pod její boky. Není to dost, tak popadnu další, aby byl její zaoblený zadek výše. Svíjí se, očividně se bojí, takže, abych jí zabránil v útěku, držím většinou své váhy na jejich nohách a sáhnu do nočního stolku pro lubrikační gel, který tam mám schovaný.

Odepnu si džíny, osvobodím své bolavé péro a položím se na ni, svou váhu držím na jedné ruce, když nechám téct lubrikant přes její svíjející se zadek, nechám ho kapat do jejich záhybů. Sara ztěžka dýchá, více bojuje a já dám gel pryč předtím, než do její kundičky zajedu prsty. Je horká a krásně hladká, lubrikant se promíchal s její vlastní vlhkostí, když jsem přidal i druhý prst a pomalu si ji pro sebe roztahuji.

Když ji šukám svými prsty, přejedu palcem přes její klitoris a po chvíli jsem odměněn bezmocnými malými vzdechy, její pokusy o osvobození jsou nahrazeny pohyby, aby zvýšila své potěšení. Její boky se začínají zvedat proti mně, klitoris se napíná s každým mým pohlazením a já vím, že už je na pokraji orgasmu. Nechci, aby se ještě udělala, zastavím, vezmu svého ptáka a navedu ho k jejímu růžovému, chvějícímu se otvoru její kundičky.

Mokré teplo mě obklopí, hladké stěny mě pevně drží, když pronikám do jejího oteklého masa.

Mé srdce buší jako zběsilé, moje koule se stáhnou, když mě její svaly sevřou, obalí moje péro a hladí ho. Ten pocit je úžasný, všechny mé smysly se vyostří, protože mé povědomí o okolním světě zmizí. Všechnu pozornost směřuju jen na ni? Zvuky, které vydává… jak se její tělo roztáhne, když mě přijímá do sebe… můžu cítit její vzrušení na mých prstech, tak je zvednu k jejím ústům a přikážu, „olízej je do čista.“ Poslechne, její malý, hbitý jazyk krouží kolem mých prstů, strčím jí je do pusy a začnu jí jimi šukat, když hlouběji přirážím do její kundičky, přiškrceně vydechne, když špička mého ptáka narazí na její děložní hrdlo. Je pode mnou malá a jemná, její štíhlé tělo se třese, když její spoutané ruce tlačí proti mému žaludku, a vědomí toho, že je plně v mé moci zintenzivní mou chuť, moji potřebu ovládnout a vzít si ji.

„Řekni mi, komu patříš,“ zavrčím a vytáhnu prsty z její pusy, abych rozmazal vlhkost dolů po její bradě a krku. Obalím ruce kolem jejího štíhlého hrdla, zabořím se hluboko, až vykřikne. „Řekni mi to, Saro. Kdo tě vlastní?“

Dýchá tak rychle, že můžu cítit její hluboké výdechy, tam kde se dotýkám jejího krku. „Ty.“ Ta slova jsou sotva slyšitelná, když opustí její rty a to nestačí. Ani zdaleka to nestačí.

Uvolním její krk, sáhnu mezi její nohy, cítím její hedvábné masíčko, které se natahuje kolem mého péra, její vlhkost smíchaná s lubrikantem. Sara těžce oddechuje, její zadek je tím výš, čím hlasitěji sténá a mé prsty cestují výše, klouzají mezi bledé, formované půlky jejího zadku.

„Petere… počkej. Ach Bože, Petere…“ moje jméno vychází v přiškrceném výdechu, když najdu těsnost jejího druhého otvoru a zatlačím dovnitř mým prstem, ignoruji odpor zatnutých svalů. Stojí mě to veškeré sebeovládání – kontrolovat, abych na to šel pomalu, abych si ji nevzal tak násilně, jak to mé tělo požaduje. Nechci jí ublížit až tak moc, navzdory temnotě, která trápí mou duši. Gel usnadňuje klouzání mého prstu, když do ní vnikám hlouběji, ale je stále tak těsná a já se skoro udělám při té představě, jak těsná bude kolem mého péra, jak mě její zadek uchopí a bude tisknout.

Skuhrá při tom nepohodlí mého pronikání, ale nezastavím své prsty a můžu cítit moje péro přes tenkou stěnu, která odděluje oba otvory. Ten pocit je závratný, neskutečný ve své intenzitě. Zvětší to hlad ve mně, změní ho na ještě temnější a divočejší.

Můj krásný ptáček v kleci. Moje ptichka.

Po dnešní noci nebude pochybovat o tom, že je moje.