MW - 9. kapitola

Překlad: Luciana

Ona to opravdu udělá. Ta malá čarodějnice mu chce naservírovat kozí mléko znovu, i když jí řekl, že ho nesnáší. Muselo jí dojít, že to nemyslel vážně, když s ní mluvilo o tom, jak dát skunky do Maddyina náklaďáku, což znamenalo, že Kenzie nežertoval, když tvrdil, že Fiona se málokdy naštve, ale ráda se pomstí.

Nemohl jí nechat odejít takhle, jasně, nebo mu příště začne kupovat ponožky. Co to sakra bylo s těmi ženami, že nemohou nechat chlapa samotného se svým utrpením? Svobodné ženy, byly nejhorší snipeři, čekající na přepadení prvního trouby, který jim vleze do hledáčku. A zdá se, že čím nešťastnější chlap, tím atraktivnější cíl se z něj stává.

Jo, byl docela schopný se o sebe postarat sám, děkuji pěkně. Každý voják, kterému se podařilo přežít ve výcvikovém táboře, věděl, jak ustlat postel, nažehlit puky na kalhoty tak ostré, že přeříznou papír a vyčistit záchod jen s kartáčkem na zuby.

Až na to, že on už nebyl v armádě, a když chtěl spát ve špinavém povlečení, oblékat se do našpiněného oblečení a mýt nádobí jen jednou týdně, pak to bylo jeho bohem dané právo, sakra. A co bylo proboha tak špatného na troše prachu? Každý idiot věděl, že sterilní prostředí tak oslabuje imunitní systém člověka, že i obyčejná rýma může být smrtící. Nebylo to nic, kvůli čemu by se měl stát jedním z těch bláznivých starých poustevníků, kteří chodili městem a mumlali hlouposti komukoliv. On byl fyzicky i mentálně silný. Sakra, starý Rusty Peterson se o sám o sebe staral téměř čtvrt století a ten smělý, čtyři a devadesátník, by se pravděpodobně dožil stovky, kdyby se nepřipletl do cesty tomu náklaďáku na cestě, když šel ke schránce, minulou zimu.

Když viděl Fionu, blížící se s tácem jídla a velkou sklenicí mléka, Trace rukou smetl všechno ze stolku vedle svého křesla.

„Tady, udělám trochu místa, abys to mohla sem postavit,“ řekl přes zvuk knih, časopisů, pár prázdných lahví od piva a dalších drobností, padajících na zem.

„Děkuji,“ řekla sladce, i když možná trochu agresivně. Postavila tác na stůl. Pak mu spadl do klína čistý ručník na ruce, zřejmě aby ho použil jako ubrousek.

„Je tu ještě něco, co bys chtěl přinést, než Gabriella a já půjdeme zkusit chytit naše dva kámoše smrduté bomby?“ zeptala se a její horký úsměv by rozpustil máslo.

 Trace si promnul rukama obličej, v pokušení ji požádat, aby mu podala jednu z jeho zbraní, aby se mohl zastřelit. „Ne, je mi fajn. Děkuju ti,“ řekl, obličej zakrytý, dokud neslyšel, že tiše odešla.

Sakra, nesnáší být obskakovaný ženou, která se snaží odčinit své domnělé hříchy. A určitě se mu nelíbilo, jak si všímal vnitřního půvabu jejích pohybů, nebo jak její oči jiskřily jako sluneční svit, nebo jak jeho srdce zrychlilo a všechna jeho krev se mu hrnula do slabin, sotva o ni zavadil pohledem. Dobře, buď je to tím, že už je to dlouhá doba, co měl sex, nebo ho prostě fatálně přitahují chodící katastrofy. Protože jedno bylo naprosto jisté – ona ho opravdu přitahovala.

Trace roztáhl prsty, aby se ujistil, že je pryč, pak spustil ruce a zamračil se na tác, ležící vedle něj. Bylo jasné, že Fiona Gregorová znala alespoň některé z mužských chutí, protože mu udělala sendvič tak velký, že by udusil i koně. Popadl sklenici s mlékem a půlku vypil na jeden lok. Pak seděl a zíral ke kuchyni a poslouchal její kázání Misneachovi, že pokud nechce vonět jako jejich domácí, měl by se raději držet dál od skunků.

Trace přemýšlel, kdy se jeho ego stalo tak velkým, že si myslel, že musí být hrdinou pro každého. Ačkoliv měl určitě schopnost dostat se z nemožných vojenských misí, kdy se najednou rozhodl, že jeho životním posláním je zachraňovat svět jedné osoby?

A proč sakra ta osoba vždy vypadá, že je žena?

Posměšně si odfrkl a hodil do sebe zbytek mléka. Pokud mohl soudit, začal se jako hrdina chovat v sedmi letech, kdy praštil Johnyho Dempstera, tehdy nejlepšího kamaráda, do nosu proto, že řekl něco Paule Pringelové, až se rozbrečel. Protože si uvědomil, jak dobře se díky tomu cítil, tato rána byla první z mnoha zápasů na školním dvoře nebo ve štěrkovně, až to nakonec vedlo k explozi v sedmnácti.

To tehdy odešel do armády, aby unikl vězení.

Po noci strávené jízdou po silnicích v okolí s jeho strýcem Marvinem a hledáním jeho ztracených dcer, přišel ve dvě ráno do kuchyně a našel tam matku, krčící se v rohu pod jeho opilým otcem, držíc se za žebra a druhou rukou si chráníc hlavu.

A ten násilník měl dokonce koule na to, aby ji kopnul před Tracem, když se snažila dostat na nohy, aby mohla předstírat – opět – že se nic neděje. Trace tam stál a zíral na matčinu potlučenou tvář několik zuřivých úderů srdce, jen aby si uvědomil, že je konečně dost silný a sakra dost naštvaný na to, aby zachránil ženu, která potřebovala hrdinu, za to celé utrpení v manželství. Celý život Trace musel sledovat, jak jeho matka platí otci za to, že otěhotněla v šestnácti a jak ji obviňuje, že musí kvůli tomu chodit do práce, aby uživil ženu a dítě, které nikdy nechtěl.

Ten den to nechtěné dítě osvobodilo svého otce tím, že ho zbilo do krve a vykopal mu ten jeho ožralej zadek ze dveří a až dolů do doků. Tam pak hodil toho bastarda do oceánu s posledním varováním, že jestli se ještě někdy přiblíží k někomu z nich, zabil by ho.

Po té, co ji odvezl do nemocnice, aby jí sešili tvář a zavázali žebra, odvezl Trace matku k rozvodovému právníkovi do Ellsworthu. Když se vrátili domů, vyměnil zámky na dveřích, naložil všechny otcovy věci do jeho starého náklaďáku, odvezl je do konzervárny a odešel, aniž by se jednou ohlédl zpátky.

Jejich klid trval přesně jeden týden, dokud se neobjevil šerif se zákazem přiblížení pro matku a pro něj v jedné ruce a s příkazem k Tracyho zatčení za napadení v druhé.

Mávajíc mu před nosem seznamem jeho mladistvých výtržností a podotýkajíc, že Grange Huntsman bude nejspíš kulhat po zbytek života, prokurátor – což byla žena – mu dala možnost si vybrat mezi bojováním za svou vlast a stíháním, přičemž podotkla, že těžko bude moct podporovat svou matku z vězeňské cely.

O tři měsíce později, na jeho osmnácté narozeniny, odjel Trace do výcvikového tábora.

Jeho matka se přestěhovala ke své sestře, Maddyině matce, a začala si budovat nový život sama pro sebe. Vrátila se do školy a stala se právní asistentkou, až byla natolik nezávislá, že šeky, které jí Trace posílal domů, začala ukládat na jeho účet. A o šest let později se provdala za muže, který si myslí, že slunce září jen pro ni. Grange Huntsman opustil Midnight Bay nedlouho po tom, co Trace, aby pokračoval v životě, který mu, jak tvrdil, oni ukradli, jen aby zemřel o pár měsíců později v nějaké uličce v Bostnu, na otravu alkoholem. Strýc Marvin byl jediný, kdo se účastnil pohřbu toho bastarda a pravděpodobně jen proto, aby mohl plivnout na bratrův hrob.

Zhluboka si povzdechl, což nijak nezmírnilo jeho frustraci a pak Trace zvedl sendvič a sundal jeden plátek chleba. A hele, to si piš, že to vypadalo jako Evin oceněný kozí sýr, rozprostřený po celém tom mase. Jak hrozná věc, udělaná tomu perfektnímu kuřeti.

Vzal si do úst velké sousto a žvýkal, aniž by se zabýval chutí, a přemýšlel, jak se má člověk pomstít chodícímu neštěstí, aniž by překročil hranice fair-play. Nechtěl skutečně tu ženu vyděsit, a už vůbec ne rozdrtit její rozkvétající duši, jen chtěl, aby mu zaplatila za uspořádání jeho nářadí, za to, že změnila jeho domov v ZOO a za skunky, za jeho nemohoucnost a za kozí mléko.

Výhrůžka, že Maddy ostříhá všechny vlasy, mu posloužila dobře, když ho tehdy jeho třináctiletá sestřenice načapala v lese s Leslie  Simpsnovou. Jenže si to dovolil udělat, protože věděl, že Maddy nejen přežije tu nespravedlnost, ale navíc ji ten malý šmírák bude brát jako výzvu. A ten spratek se ještě zlepšil, jako včera večer, když mu ukradla jeho boty, vyřadila jeho auto a oblékla ho do pyžama se Sezam street.

Sakra, možná  by opravdu měl dát ty skunky do jejího SUV.

A co se týká Fiony… fajn, stará paní Petersonová byla učitelka, a Trace si byl zatraceně jistý, že někde tady zahlédl takový ten starý zvonek do ruky – co s ním učitelé mohli volat děti z přestávky, a který byl slyšet skoro po celém městě.

A určitě by byl slyšet v jeho bytě nahoře. A jelikož se ukázalo, že to byla chyba jeho nájemnice, že bude mimo provoz týden, pravděpodobně by měl ten zvonek najít a zvonit s ním pokaždé, když bude něco potřebovat.

Sakra, možná na tu přitažlivost šel špatně. Místo toho, aby ujišťoval Fionu, že se ho nemusí bát, by měl udělat něco pro to, aby ho rozhodně a bez otázek, ráda neměla.

Protože vážně, kterého muže by přitahovala nepřátelská žena?

Muselo to určitě fungovat na Maca, když ten blázen zkusil ukrást Maddy Williamovi. Ale po strávení pouhého odpoledne s ní, se druid rozhodl, že nechce strávit život se ženou, která ho nazvala žabincem.

Trace si ukousl další velké sousto sedviče a ucítil, jak mu kousek sýra spadl na hrudník. Zamračil se dolů na čistou košili, kterou ráno dvacet minut hledal a pokusil se ho otřít, ale skončilo to tím, že to jen zapracoval do látky.

Dobře, Kriste, je z armády jen pět měsíců a už se změnil na lajdáka. Když o tom tak přemýšlel, vlasy si nedal ostříhat od té doby, co je doma, oholit se obtěžoval jen jednou týdně a jen proto, že jde na večeři k matce – obvykle ještě ve vlhkém oblečení ze sušičky, protože zapomene večer před tím si vyprat.

Nechal košili být, strčil do úst poslední kousek sendviče a použil ručník, aby si otřel zbytek sýra z obličeje. Zarazil se ale v půlce pohybu a přitiskl si měkký materiál k nosu a zamračil se. Zřejmě ne všechny jeho čichové buňky byly mrtvé, protože mohl přísahat, že ucítil růže – stejně jako to odpoledne, když mu Fiona pomáhala obkládat dům.

Skvěle. Výborně. Jak proklatě hezké od ní, nechávat svou vůni na všech jeho věcech.

Dveře z verandy se otevřely a Trace upustil ručník, když slyšel kroky, kráčející kuchyní.

„Přichází bouře,“ řekla, když vešla do obýváku. Kopla podnožku k lehátku a snažila se ho vytáhnout z křesla. „Pojďme, musím tě vzít do suterénu, kde budeš v bezpečí.“

Odmítl se pohnout. „Co tím myslíš, že přichází bouře? Je to obyčejná stará dobrá bouřka, nebo bouře následující jednu z Kenzieho ztracených duší?“

Zvedla ho na nohy – ale jen proto, že ji nechal. „Všechno, co vím je, že je to nepřirozená bouře,“ řekla, strkajíc mu berle pod paží. „Gabriella přijela na Buttercupovi, tak ji mohu vzít domů.“ Začala do něj strkat. „Slibuji, že budu pryč jen dvacet minut a pak budu cválat zpátky sem, abych tě ochránila,“ řekla a silněji do něj strčila, když se nehýbal.

To myslela vážně? Měla v úmyslu se vrátit a chránit ho?

Trace pustil berle na zem, chytl ji za paži a zastavil tak její postrkování a držel ji tváří k sobě. „Uklidni se,“ řekl vyrovnaně. „A řekni mi, jak víš, že to není jen obyčejná sněhová bouře.“

„Prostě to vím!“ vyštěkla a snažila se osvobodit. Ale když ji nepustil, naprosto ztuhla. „Nenuť mě, abych tě zranila,“ vyhrožovala tiše.

Myslela to vážně?

Kriste, byl v pokušení ji nechat to zkusit.

Jeho kapsa u košile najednou začala zvonit a vibrovat, ve stejný okamžik, jako Fionina bunda také začala zvonit. Gabriella přiběhla do kuchyně hned potom a pospíchala do obýváku za zvukem svého telefonu řvoucího veselou melodii.

Fiona se mu vytrhla a sáhla do své kapsy, zatímco druhou ruku natáhla k jeho hrudi.

„Tohle je ten tvůj,“ řekla, podala Tracovi jeho mobil a vytáhla svůj z jeho kapsy u košile.

Všichni tři pak řekli ahoj, ve stejný okamžik.

„Máme společnost, Huntsmane.“ zavrčel William do Tracova ucha. „A já potřebuju nechat Gabriellu u tebe, dokud to nepřejde.“

„Ale já můžu pomoct!“ slyšel Trace křičet Fionu do jejího telefonu.

„Co přichází?“ zeptal se Williama. „A co chceš po mně, abych udělal?“

„Není dost času dostat obě ženy ke Kenziemu,“ řekl William. „Takže počítáme, že zůstanou s tebou a ochráníš je. Zvládneš to s tím kolenem?“

„Zvládnu. Máš představu, čemu čelíme?“

„Ne, kromě toho, že se zdá, že to je neobvykle silná energie. Kenzie věří, že kdokoliv pronásleduje tu duši hledající útočiště, je odhodlaný nenechat ji nás najít, takže to může pokračovat až do noci. Maddy právě teď mluví s Gabriellou, ale já potřebuju abys… moje setra možná…“ Ir si silně povzdechl. „Sakra, je tu velká šance, že by mohla být hysterická.“

„Udržím ji i Fionu v bezpečí,“ slíbil Trace a vypnul telefon, když telefon oněměl. Otočil se a našel Fionu stále diskutující s bratrem. Vytáhl jí telefon z ruky a zavřel ho.

„Hej!“ vykřikla, snažíc se ho popadnout zpátky.

Schoval ho do své kapsy u kalhot. „Chceš pomoct,“ řekl potichu, pokývl směrem ke Gabrielle, která zírala nevidomě před sebe. „Tak pomoz své přítelkyni tím projít.“ Trace zvedl berle a kulhal do kuchyně. „Kde je Misneach?“ zeptal se, zastavil se ve dveřích a vklouzl do bundy.

„Ještě je venku,“ řekla Fiona, ruku kolem Gabrielly, ho následovala.

„Běž do předsíně,“ instruoval ji. „Najdeš tam skryté dveře v zadní stěně skříně. Vede na schody, které vedou dolů do chodby. Dej se vlevo a nakonec dojdeš k dalším dveřím, ocelovým. Otevři je a najdeš baterku, vpravo na poličce. Vem Gabriellu dovnitř a potom zavři za sebou dveře skříně. A Fiono?“

„Ano?“

„Neodmykej ty dveře za žádnou cenu, dokud mě neuslyšíš klepat třikrát za sebou a potom dokud to nezopakuju dvakrát. Máš to? Dvě sady třech zaklepání a tak poznáš, že jsem to já.“

„Ale…“

„Je tam dost jídla a vody na pár dní,“ přerušil ji. „Ale vy počkáte alespoň dva dny, než vyjdete ven, pokud se do té doby neobjevím.“

„Ale ty musíš jít s námi. Nemůžeš ani chodit!“

Trace se na ni pomalu usmál. „Nedělej si starosti. Slibuji, že budu spěchat zpátky, abych vás ochránil.“

Pohled, který mu věnovala, byl takový, že by nejspíš odvrátil i přicházející bouři. Otevřel vchodové dveře a našel Misneache stojícího na verandě, srst zježenou a výhrůžně vrčel směrem k oceánu.

Sakra, vypadalo to na epidemii hrdinů obcházejících kolem.

Trace sebral stěně ze země, dokulhal ke Gabrielle a dal jí ho do náruče a kývl k Fioně. „Ať se stará o Misneache, aspoň bude mít co dělat. Dej se do toho, běžte do místnosti.“ Musel ji sám otočit a pak pošťouchnout. „A nezapomeň, dvě sady třech zaklepání, nebo dva dny.“

Byl překvapený, že neprotestovala, i když si myslel, že chtěla.  Ale tak, ženy jedenáctého století byly od narození učeny neodporovat mužům, ne? Což bylo hezké v krizi, předpokládal, ale trochu nudné po zbytek života.

Trace je následoval, když Fiona vedla Gabriellu do předsíně a počkal, až otevře dveře skříně a zatlačí proti zdi.

„Je tam vlevo skrytá západka a otvírá se dovnitř, tak pozor na první krok. Bude tam tma jako v pytli a nenajdete baterku, dokud nebudete v místnosti, takže musíš jít po paměti.“

Fiona se zamračila, jak tam stál a díval se na ni. „Vykopli tě z tvé války proto, že ti trvalo celý den, než ses dostal do bitvy?“

Jak se zdálo, být poslušná, neznamenalo být zticha.

Bůh mu pomoz, chtěl jí slíbat to zamračení z tváře.

Podal Fioně její telefon. „V místnosti nebude fungovat, protože zdi jsou silné a vyložené ocelí, takže ho vypni a šetři baterku na to, až vyjdete ven. Oh, a Fiono? Nedotýkej se žádného zařízení, které tam mám.“ Usmál se na ni. „Nebo najdeš opravdový nepořádek k uklízení, až vyjdeš ven.“

„Prosím, pojď s námi dolů,“ zašeptala, oči plné obav.

„Přijdu, hned jak uvidím, před čím stojíme.“

Gabriella lehce vykřikla, když něco narazilo na střechu verandy, předtím než to narazilo na zábradlí na své cestě k zemi.

Trace si uvědomil, že to musela být jedna z okenic, kterou měl sundat.

Dotkl se dívčiny brady, aby se na něj podívala. „Jste v bezpečí, Gabriello. Nic a nikdo nemůže porušit tu místnost. Ale bude tvou prací, udržet Misneache v klidu, ok?“

„M…Madeline mi říkala, že ona a Sára jsou na cestě do Kenzieho domu,“ šeptala Gabriella. „Protože Eve má silnou zbraň proti temné magii. Dal ti Kenzie takové magické pero také?“

Trace se usmál. „Mám něco stejně kouzelného, jen ještě silnějšího.“

„Co to je?“

Přehodil dívce vlasy přes rameno a rychle podrbal Misneache za uchem. „Říká se tomu moderní technologie. Takže když uslyšíte hlasitou ránu a místnost se s vámi otřese, budete vědět, že provádím svůj vlastní druh magie,“ řekl, kývl na Fionu a jemně zavřel dveře skříně.

Hned jak je uslyšel scházet ze schodů, rozhlédl se po předsíni. Popadl jedno z prostěradel, položených na sušičce. Odkulhal do kuchyně, posadil se, vyndal svůj multifunkční nůž z pouzdra a rozřezal prostěradlo na pruhy. Omotal několik pruhů kolem svého pravého kolena, vstal a zkoušel svou nohu.

Trace nechal berle u zadních dveří, vykulhal na verandu a začal se prodírat oslepujícím sněhem a větrem o síle vichřice, vanoucím od zálivu. Když vešel do stodoly, viděl koně uvázaného u sloupu a tak mu sundal uzdu a poslal ho do bouře, s vědomím, že má větší šanci přežít venku. Kozu poslal za koněm a pak zašel ke kurníku a otevřel dveře, ať se rozhodnou zůstat nebo odejít.

Došel dozadu do stodoly a podíval se z okna, ale bouře mu nedovolila vidět dál, než několik stop. Stará stodola vydala hlasité zaskřípání, když silný poryv větru pohnul konstrukcí a přes hukot větru slyšel prasknout velkou větev na stromě před domem a spadnout ji na zem.

Chlad, který neměl nic společného s prudce klesající teplotou, mu přeběhl po zádech, když zaslechl děsivý a nyní už známý zvuk ječících démonů.

Kriste, zdálo se, že jsou blízko.

Tmavé… něco… na okamžik vrhlo na okno stín, což způsobilo, že o krok ustoupil v překvapení.

Proč sakra nehledají svou ztracenou duši v An Téarmann – což je nejmíň šest mil daleko – místo příchodu sem? Mělo to být známé ve všech časech, že Kenziho dům je útočištěm, které černá magie nedokázala prorazit.

Zamířil do připojené kůlny kulhavým během a vyděsil několik slepic a skrčil se za naskládaným dřevem na topení. Sakra, nebyl připraven čelit armádě démonů. Jediná věc, na kterou byl připraven, bylo dostat se z jakéhokoliv pekla, které sebou přinesli.

Odhodil stranou těžkou plachtu, popadl batoh a dal si ho na ramena, potom si přidělal k pasu pistoli a přivázal ke stehnu. Doufal, že bude mít víc času, aby byl plně funkční, ale přestože makal jako šílenec dva měsíce, stačil jen postavit bezpečnou místnost, zajistit bezprostřední obvod a méně než polovinu elektroniky, kterou potřeboval.

Neměl ani tušení, že tunely vůbec existují, když dům koupil a pravděpodobně by ani nevěděl, kdyby nehledal sklep a strukturálně čisté místo pro vybudování bezpečné místnosti.

Zdá se, že otec dědečka starého Rusty Petersona dělal trochu do pašování na konci devatenáctého a počátku dvacátého století. A na základě starých novin a beden, v nichž je našel, Gavin Peterson, otec Rustyho, pokračoval v rodinné tradici a tunely rozšířil v době prohibice. Pokud Rustyho syn věděl o rodinné tradici, neřekl Tracovi, jaký klenot dostává, když mu dům prodali.

Na druhou stranu byla velká šance, že tajemství zemřelo spolu s Rustym Petersonem. Doufal, že ano, protože čím méně lidí vědělo o úkrytu, tím lépe.

Kromě toho, že nyní Fiona a Gabriella věděly o místnosti, ale vzhledem k jejich vlastnímu výčtu tajemství, dovedl si představit, že jim ohledně toho může věřit.

Když uslyšel něco, co znělo jako rozmetání okna po stodole, vykročil oklikou za dřívím. Vzhledem k tomu, že nemohl moc pomoct Williamovi a Kenziemu s bolavým kolenem, a protože nevěděl ani ň o bojování se zhmotnělými démony, jedinou rozumnou věcí se jevil ústup.

Posunul několik těžkých krabic z cesty s úlevou, že se Fiona ještě nedostala tak daleko se svým úklidem, strčil prst do skuliny v podlaze a zvedl skryté dveře. S posledním pohledem kolem sebe, sešel do temnoty a přemýšlel, jestli si ženy všimli, jak bez poskvrny udržuje svůj úkryt.