MW - 23. kapitola

Překlad: Luciana

Fiona stála strnule, aby se netřásla a náhle byla šťastná, že je místnost tak temná, že Trace nemůže vidět její strach. Nebyla si přesně jistá, co má dělat a opravdu neměla ráda, když nevěděla, co čekat – což byl důvod, proč sebou trhla, když se jeho prsty zapletly do jejích vlasů a projel jimi až nakonec, než je nechal spadnout přes její ramena.

„Klid,“ broukl, vzal její tvář a zvedl jí hlavu. „Já vím, že je to proti všem tvým instinktům, ale prosím uvolni se. Zkus se zhluboka nadechnout a pomalu vydechnout,“ zašeptal s ústy jen centimetr od jejích.

Nevěděla co jiného dělat a tak udělala to, co jí navrhnul, ale než poslední vzduch opustil její plíce, dotkl se jejích rtů jazykem, čím ji opět zaskočil.

„Řekni, že mě miluješ,“ nakázal potichu proti jejím rtům.

„Mi-miluju tě.“

„Znovu.“

„Milu…“

Jeho jazyk pronikl dovnitř, setkal se s jejím, jakoby mohl ochutnat ta slova, rukama na jejích tvářích, jí naklonil hlavu, aby prohloubil polibek. Ale v okamžiku, kdy ho chtěla políbit zpátky, narovnal se a začal jí rozepínat knoflík na blůze, její bradavky se mu přitiskly k rukám, když se znovu roztřeseně nadechla.

Dobře, tohle zvládne, věděla, že někteří muži rádi svlékají ženu, někdy pomalu, jakoby rozbalovali balíček s překvapením. To jí bylo vždycky nepříjemné, protože to obvykle znamenalo, že jí čekala dlouhá noc. Ale naučila se, jak věci urychlit, když ji měl muž dostatečně odhalenou, tím, že se otřela nahými ňadry o jeho paže, hruď, nebo nejlépe tvář. A když by to nefungovalo, mohla…

Fiona najednou ztuhla.

Trace přestal na třetím knoflíku. „Klid. Řekni mi, na co myslíš.“

„Máš pravdu,“ zašeptala šokovaně, snažíc se přečíst jeho výraz. „Dělala jsem vždycky všechno, co jsem mohla, abych to měla pod kontrolou.“ Sevřela jeho paže, prsty zabořila jeho svalů. „Když se rozhodli mě svlékat, počkala jsem, dokud oni… dokud jsem nebyla dost nahá a potom jsem… dělala lákavé věci, aby to ukončili.“

Přitiskl jí ruce k obličeji a palcem jí přejel po tváři a ona si uvědomila, že pláče.

„A to je to, jak jsi odmítla být obětí,“ řekl, „tě udělalo chytřejší, než je všechny dohromady.“ Slyšela, jak se Trace sám roztřeseně nadechl. „Přísahám, že nechci, abys to prožívala znovu, Fiono. Ale i když nemůžu nikdy vědět, jaké je pro tebe být s mužem, můžu se vcítit do tvého strachu ze ztráty kontroly, protože to znám sám.“ Znovu ji k sobě něžně přitáhl a držel její hlavu na svém bijícím srdci. „Co kdybychom, oba nazí, vlezli do postele spolu a strávili noc jen v objetí?“ Zvedl jí bradu. „Jakoby to byla jedna z těch věcí, co budeme dělat krok za krokem?“

Uvolnila bradu, aby se mohla přitisknout znovu k jeho silně bijícímu srdci. „Já nemám strach, Traci, jsem jen… naštvaná z nějakého důvodu. Co kdybychom to prostě nějak udělali napoprvé a já se tak mohla přenést přes ty vzpomínky tím, že si vytvořím nové s tebou?“ Usmála se na něj nahoru, i když nevěděla, jestli jí vidí, nebo ne. „Je to tisíc let,“ zavrčela tiše. „Takže je mi zatraceně jedno, jestli se budeme prát o kontrolu tak dlouho, dokud se to prostě nestane.“

Jeho smích ji zastihl nepřipravenou, stejně jako jeho ruka, pod jejími koleny, když ji zvedl do náruče. „Kriste, miluju, když mluvíš sprostě.“ Hodil ji na postel a rychle ji následoval. „Prosím, řekni mi, že hodláš i bojovat nečestně.“

Srdce jí poskočilo radostí, že je volné, Fiona plně využila skutečnosti, že ona je naprosto oblečená, zatímco on je úplně nahý a oběma rukama objala jeho mužství, když začal znova rozepínat knoflíky na její blůze.

Vyskočil s přiškrceným překvapeným výkřikem a málem spadl z postele a zachytil se na poslední chvíli. „To není fér! Měla bys počkat, až budeš taky nahá.“

Poslala ústa za svýma rukama. „Všechno je dovoleno v lásce a válce.“

Popadl ji za ramena, aby jí uhnul, položil jí na záda a přitiskl ji pod sebou svou váhou a pak najednou rozepnul zbylé knoflíky na její blůze se zlověstným smíchem.  Zvedl ji jen tolik, aby jí stáhl blůzu z ramen a efektivně jí tak přitiskl ruce k bokům. „Takže si myslím, že použít mojí větší sílu, je taky fér. Co to… ty nemáš podprsenku!“

„Nemám je ráda. Proč sakra ženy v tomhle čase cpou svá ňadra do toho matoucího spodního prádla, které znemožňuje dýchat?“

„Sakra, bojuješ nečestně,“ zamumlal, když sklonil hlavu k levému ňadru. Olízl jí bradavku – jednou, dvakrát, dokola – a pak kolem ní sevřel ústa a jemně sál.

Nadzvedla se při tom úžasném pocitu a začala se snažit uvolnit ruce. Úplně ztuhla, když jeho rty horce přejely přes hrudník a pak šíleně pomalu, vlhce olízl druhou bradavku. Zachvěla se a vykřikla rozkoší, když na ni foukl, zatnula ruce do deky a zvedla své boky proji jeho slabinám. Jeho mužství ji zatlačilo přes kalhoty a ona znovu zasténala, když jí celou délkou přejel přes klín.

„Já… moje oblečení… je mi trochu… horko,“ řekla trhaně a doufala, že ji slyší přes ty jemné zvuky sání, na jejích prsou.

„Hmmm? Říkala jsi něco, miláčku?“ zamumlal, jeho rty vypálili další horkou cestu po její kůži ke krku. Použil hlavu, aby jí odstrčil bradu z cesty a dostal z ní další zasténání, když jeho ústa našla pulsující místo.

Z nefér hry se stalo sladké mučení a Fiona se rozhodla, že pokud si myslel, že nekalým způsobem bylo použití jeho hrubé síly, měl by zjistit, že ona je opravdu silnější, než vypadá.

A jak velmi laskavě zdůraznil, také dost chytrá.

 Znovu zasténala – tentokrát dost nahlas, aby to slyšel – a lehce se mu přitiskla k uchu.

Překvapeně se zvedl. „Kousla jsi mě…“

Využila jeho zvednutí, aby ho shodila a byla zpod něj pryč a ruce volné, než přistál na podlaze.

„Zatraceně! Nemusí to být fyzický boj!“

Tiše sklouzla z protější strany postele a vlezla pod ní – šťastná, že vyhnala chuchvalce prachu, den před tím – vykroutila se z kalhot a kalhotek, když se tiše válela na druhou stranu.

„Kam jsi zatraceně šla?“ zavrčel, když se rozvrzaná postel nad ní prohnula. „Fiono! Sakra,“ zamumlal, když se postel prudce otřásla, když na ni padl. „Já jsem ale zatracený pitomec.“

Potichu se vykutálela a postavila. Pak na něj skočila. Jenže on musel o jejím příchodu vědět, sakra, protože zachytil její úmysl a se smíchem je oba otočil dokola, takže byla zpátky pod ním – až na to, že teď byla stejně nahá jako on.

Probral se a strnul nad ní. „Řekni znovu, že mě miluješ,“ řekl rozhodně.

„Ne, dokud to neřekneš ty znovu.“

Těžce povzdechl, až jí foukl do vlasů. „Co kdybychom to řekli spolu?“

„A co takhle zkusit nasadit ten kondom a pak to můžeme říct spolu, když budeš uvnitř mě?“ Dotkla se jeho tváře, potom pomalu špičkou prstu přejížděla sem a tam přes jeho rty, zastavila se, aby se ho dotkla uvnitř, aby ho navlhčila a pak znovu přejela přes jeho rty. „Chci cítit, jak se ta slova hýbou ve mně, jako horký závan vzduchu.“

Jeho ruce na obou stranách se zachvěly, když se sklonil k její tváři. „Bože, miluju tě,“ zamumlal proti jejím ústům.

Objala ho pažemi, aby si mohla pohrávat s jeho jemnými vlasy na krku, když ho políbila a vtáhla jeho jazyk do svých úst s jemným spokojeným povzdechem.

Naklonil se na stranu a ona cítila, jak šmátrá kolem polštáře, zatímco ji dál líbal. Předpokládala, že hledá kondom, a tak se natáhla, našla balíček a nechala ho vklouznout do jeho pátrající ruky.

Odtáhla svá ústa pryč. „Chci vidět, jak si ho nasazuješ,“ řekla trhaně, přejela mu chodidlem po noze a zachvěla se, když ucítila jeho napjaté svaly.

„Příště,“ zavrčel a překlulil se na bok vedle ní. „Neopovažuj se pohnout,“ zarazil ji, když se natahovala k němu. „Slibuji, že příště světla zůstanou zapnutá a nechám tě ho i nasadit.“

„Ale já to chci udělat teď,“ řekla trucovitým tónem, čímž ho mučila ještě víc.

„Nebude žádné teď, jestli nechám tvé ruce někde blízko mě,“ zakončil to přiškrceným zasyčením a odtáhl se, když mu opatrně přejela prstem po šourku. „Snažíš se mě zabít?“

Když už nemohla dál zadržovat smích, nakonec si dramaticky povzdechla. Oh, ano, i ona může hrát nečistě. „Ne, myslela jsem, že tě zkouším trochu popohnat. Opravdu na tom musíš zapracovat, Traci.“ Zatáhla ho za rameno, aby se vrátil na ni. „Protože jsem tak rozpálená. Tak vlhká. A tak nedočkavá, abych tě cítila, jak se ve mně pohybuješ tvrdě a rychle.“ Když zjistila, že se stále ještě trápí s kondomem, pokrčila rameny. „Myslím, že budu muset začít bez tebe,“ zašeptala a sáhla si mezi nohy.

„Pokračuj, mluv dál takhle,“ zavrčel a dal jí ruce za hlavu, kde je chytil, když se konečně vyhoupl nad ní. „A opravdu strávíme noc jen jeden druhému v objetí.“

Cítila jeho napětí, kdy ji pustil, aby se vzepřel nad ní, koleny jí něžně roztáhl stehna a pomalu spouštěl boky dolů.

„Naveď mě do sebe,“ požádal ji pevně. „Ukaž mi tu horkou a nedočkavou vlhkost, o které jsi právě mluvila a vezmi mě dovnitř, Fiono.“

Ztracena v jeho něžných příkazech, zrychleně dýchala a sáhla mezi ně, když se nadzvedl jen tolik, aby jí dal prostor. Nevěděla, co má očekávat, ale kondom byl na dotek stejný, jako na pohled – nic víc než jemná druhá kůže. „Je to jako bys neměl nic,“ řekla a musela zvýšit hlas, přes jeho zasténání, když kolem něj sevřela prsty.

„Ne tak úplně nic,“ řekl drsně a celé jeho tělo se třáslo. „Chceš mě, Fiono. Ukaž mi jak moc. Otevři se a pusť mě dovnitř.“

Jeho slova ji ovanuhla, jako horké stoupající proudy, které klouzaly pod jejími křídly a zvedaly jí tak vysoko, že si myslela, že se dotkne slunce. Jeho touha po tom, aby ho chtěla, jí dala pocit, že je znovu jestřábem, vznášející se silná a volná, na čerstvém větru, rodícím se uvnitř ní.

Otevřela se pro něj, pobízela ho kupředu jemným zakňouráním, a zvedla boky, aby se s ním setkala na půl cesty. „Bože,“ broukla, když do ní pomalu vstoupil. „Cokoliv, co děláš, nepřestávej. Ó můj bože, ano!“ sevřela jeho paže a zaklonila hlavu, aby se prohnula do oblouku k němu. „Slib mi, že nepřestaneš.“

„Ne, do konce života,“ procedil skrz zuby.

A když se stáhl zpátky a ona vykřikla na protest, vnikl do ní hlouběji a změnil její výkřik v jedno sladké, opravdové potěšení. Položil si ruce po stranách její hlavy a prsty ponořil do jejích vlasů, když se tvrdě pohyboval proti ní.

Nemohla mluvit, nemohla myslet, skoro nemohla dýchat, otřesená neznámými pocity. Provlékla své paže pod jeho, sevřela mu ramena a zatnula prsty do jeho horkých, pevných svalů, aby uklidnila to bušení v sobě.

„Klid, miláčku,“ zašeptal jí do ucha. Políbil jí na čelo a pak přejel rty po její tváři. „Odleť se mnou, Fiono,“ zašeptal. Přizvedl jí zadeček proti svým přírazům, potom mezi ně vklouzl druhou rukou a palcem přitlačil na její nejcitlivější místo. „Poleť se mnou do nebe, malý jestřábe.“

„Já… já nevím, co se to děje!“

„Ano, víš. Dělala jsi to tisíckrát. Roztáhni křídla a nech, ať tě vítr odnese. Leť, Fiono a vezmi mě sebou.“

Naléhavost jeho pozvání ji přilákala na okraj a jeho prudký nápor způsoboval vichřici, o které mluvil. Cítila, jak se jí ve svalech hromadí napětí, prosící o uvolnění a zoufale se k němu přitiskla. Jeho palec se klouzavě pohyboval proti ní s každým jeho přírazem, což způsobilo, že instinktivně sklouzla nohama po celé jeho délce a otevřela se mu ještě víc, když zvrátila hlavu dozadu v reakci na jeho hlubší pronikání.

A pak přestala dýchat úplně, jeho vytrvalý rytmus ji přivedl k okraji propasti a ona znovu dostala strach.

„Skoč, malý jestřábe,“ zašeptal a teplo jeho úst jí poslalo přes okraj.

Vykřikla a řítila se vichřicí.

„Roztáhni křídla, Fiono,“ slyšela jakoby z dálky. „Vyleť do vzduchu!“

Dotkla se slunce a jeho žár v podobě ohnivých vln probíhal jejím tělem, v oslepující extázi. Vykřikla v údivu, držela Trace, aby se ujistila, že zůstává s ní, když roste a padá ve vichřici, kterou způsobil, a křečovitě se sevřela kolem něj.

Její výkřiky se najednou změnily v prudké vzlyky. Schovala si obličej a jeho krku a plakala, jako dítě, které se poprvé nadechlo. Nevěděla, proč pláče a už vůbec ne, proč nemůže přestat a opravdu ji udivilo, že jí to bylo vlastně jedno.

Jeho silné a něžné ruce odhrnuly vlasy z její tváře, jeho rty slíbávaly její slzy, když jí šeptal slova lásky a nazýval jí svým krásným, malým jestřábem.

„J-jak jsi to vě-věděl?“ zamumlala, když popadala dech.

On velmi zamyšleně, ačkoliv trochu pozdě, zvedl část své váhy z ní, aby mohla dýchat, když roztřeseně odpověděl. „Myslel jsem si, že jsi byla nejšťastnější, když jsi byla jestřábem, létajícím volně a myslel jsem si, že když si vzpomeneš, jaké to je, dovolíš si to pocítit znovu.“ Políbil její zrůžovělou tvář. „Jenom tentokrát se mnou.“

„A ty jsi… letěl se mnou?“

„To teda jo,“ řekl jemně. „Výš, než kdy před tím.“

Zachvěla se přetvávajícími vzlyky a jemně, ale rozhodně ho ze sebe odstrčila. Převalil se na záda s těžkým povzdechem a něco si zamumlal pod vousy.

„Promineš mi?“ řekla a snažila se neznít tak roztřeseně, jak se cítila, otřela si tváře dlaněmi svých rukou. Nemohla uvěřit, že brečela jako dítě, během sexu, a navíc před Tracem. Ale opravdu, ona nevěděla, že sex může být tak šílený, děsivý, vzrušující a tak… úžasný.

A rozhodně by jí nenapadlo, že by se mohla zeptat, jestli by to mohli udělat znovu.

„Neměla jsi říct, že mě miluješ, když jsem byl v tobě?“ zeptal se důrazně.

Přitočila se k němu, opřela si bradu o jeho paži, položenou přes zvedající se hruď. „Promiň, myslím, že jsem zapomněla.“ Poplácala ho. „Možná si vzpomenu příště. Mám ti dát nový kondom, abychom to mohli zkusit znovu? Nebo je jeden na celou noc?“

Jeho hrudník se přestal pod ní hýbat. „Myslíš to vážně?“ odfrknul si a znovu začal ztěžka dýchat. „Sakra, já ani nevím, kde ta zatracená věc je.“ Mávl volnou rukou a nechal jí klesnout zpátky na postel. „Buď je v tobě, nebo odfouknutý na půli cesty přes Mainský záliv.“

Zalapala po dechu, zvedla hlavu a vyjeveně na něj zírala. „To myslíš vážně?“ Polekaně zamručel, když ho odstrčila a posadila se. „Můžu být právě teď už těhotná! Na co jsou proboha ty kondomy dobré, když padají?“

„Jsou spolehlivé jen na devadesát a něco procent, jako prevence těhotenství.“

„Co je potom stoprocentně spolehlivé?“ vyštěkla.

„Abstinence,“ zavrčel, i když mohla slyšet smích v jeho hlase. Usadil se mezi jejími stehny a rozevřel je. „Myslíš, že ti možnost mít dítě, přistřihne křídla? Protože bych ti měl připomenout, že ani jeden z nás nemládne. A děti potřebují rodiče, kteří mají dost energie na to, aby byli o krok před nimi, ne nějaké staré hlupáky, které snadno předběhnou.“

Přestala dýchat a přála si, aby bylo rozsvíceno, aby mohla vidět jeho výraz. „Vážně chceš mít děti?“

„To závisí na tom, o kolika budeme mluvit. Dvě? Čtyři? Tucet?“

Poznala, že mu z hlasu zmizelo pobavení. „Myslela jsem… osm.“

Trace byl z ní pryč a stál uprostřed místnosti, než stačila zaslechnout vrznutí postele. „Zatraceně, nemůžeš chlapovi říct něco takového, po tom, co se do tebe zamiloval!“ Cítila, že přistoupil k posteli. „Proč sakra musíš všechno dělat vzhůru nohama a zpět?“

Přetočila se na bok a podepřela si hlavu. „Já dělám věci pořádně, to zbytek světa to dělá vzhůru nohama a zpět.“ Oh, ano, tahle nečistá hra byla vážně dost vzrušující. Hlasitě poplácala na postel. „Pojď zpět, Traci, a uvidíme, zda můžeme zapracovat na tom prvním dítěti a s ostatními… sedmi, si budeme dělat starosti později.“

„Ne, dokud nebudeš souhlasit s tím, že si mě vezmeš.“

„Máš mé čestné slovo, že pokud otěhotním, vezmu si tě, než se dítě narodí.“

Slyšela jeho hlasitý povzdech. „Jsi opravdu vzpurná žena,“ zamumlal. „Začínám přemýšlet, jestli ses vůbec narodila v jedenáctém století.“ Cítila, že se přiblížil a potvrdila si svůj odhad, když promluvil z nohou postele. „Budeš alespoň souhlasit s nošením mého zásnubního prstenu?“

Plácla sebou na záda, povzdechla si ještě hlasitěji než on a dala si ruce pod hlavu. „Přemýšlím, jestli ses vůbec narodil v jednadvacátém století,“ zamumlala. „Souhlasím, že budu uvažovat o jeho nošení.“

„Já se narodil v jednadvacátém století,“ řekl, když ucítila, jak se postel prohnula. Zatížil ji svou váhou po celé její délce a vjel jí prsty do vlasů, aby ji udržel tváří k němu. „A muž, cítící majetnictví vůči své ženě, je nadčasový problém. Obzvlášť, pokud ji miluje tak moc, že bez ní nemůže žít. Mimoto,“ řekl a rychle ji políbil, i když to bylo dost dlouho na to, aby poznala, že se usmívá, „myslím, že pokud budeme aspoň zasnoubení, Kenzie ze mě jen vymlátí duši, místo aby mě rovnou zabil.“

Fiona roztáhla nohy, dokud se u ní opět neuvelebil a zvedla ruce nad hlavu, aby přitiskla svá ňadra na jeho hruď. „Myslíš, že jsem si nevšimla tvého malého zvyku, získat to, co chceš tak, že necháš rozhodnutí na ostatních?“ zašeptala a usmála se, když cítila, jak ztuhnul. Roztáhla ruce a něžně mu je přitiskla na tváře. „Děkuji ti, Traci, že jsi zbořil svou obranu a nechal mě vstoupit do svého srdce. Slibuji, že tě budu milovat a opatrovat do konce našich životů a navždy, a dávám ti své srdce, aby bylo v bezpečí na naší společné cestě.“

Neřekl nic, nehýbal se, skoro nedýchal, i když cítila, že se na jeho tváři objevil úsměv. „Ano, já také,“ řekl jemně, vklouzl hluboko do ní a zachytil její překvapené zalapání po dechu ve svých ústech.