MW - 21. kapitola

Překlad: Luciana

„Nemůžu uvěřit, že jsi měl nervy na to, nechat vybuchnout loď mého otce,“ řekl Mac přes reklamu, znějící ze špičkových, prostorově znějících reproduktorů jeho televize.

Trace vypnul zvuk a podíval se přes žulový stůl, stojící mezi nimi. „Po desáté, udělal jsem jen malou díru, ale dost velkou na to, aby všichni měli dost naspěch, zatímco jsme mi utíkali.“

„Ale donutilo ho to nechat bouři a dát energii na ochranu své lodi – která se teď vleče domů s minimálním maskováním.“

Trace si loknul piva, vzpomínajíc na tu masivní ponorku – která musela být dvakrát tak velká jako zatracená letadlová loď – jak, nakloněná na pravoboku, míří tam, kde u všech čertů je Atlantida. Odfrknul si. „Nemysli si, že jsem neviděl tvůj úsměv na tváři, když jsi koukal z okna záchraného člunu a viděl ho na hladině. Dělej, Oceane, přiznej to. Nebyl to dobrý pocit, tohle staroušovi udělat?“

„Za cenu ztráty mé moci.“ Mac si povzdechl a podíval se dolů, palcem třel etiketu na své láhvi piva. „A bez své moci, budu nucen žít příštích sto let v reálném čase.“ Podíval se přes stůl. „Žádné skákání stoletími, nebo zeměmi, a žádné impozantní triky k upoutání pozornosti žen.“

Trace se zastavil s pivem napůl cesty k ústům. „Takhle začínáš rozhovor? Magií? Co, vytáhneš pugét květin z rukávu, nebo tak něco? Ne, počkej, neříkej mi to,“ řekl a narovnal si opěradlo svého křesla. „Vsadím se, že přijdeš k ženě v baru, vytáhneš roztomilého malého králíčka z klobouku a zeptáš se jí, jestli náhodou nemá u sebe nějaký salát?“

Mac se otočil zpátky k ztichlé televizi.

„Jsi úplně bez moci, nyní?“ zeptal se Trace tiše.

Nefunkční čaroděj se podíval zpátky na něj a Trace zachytil náznak úsměvu. „Myslíš si upřímně, že jsem strávil posledních několik tisíc let, děláním dlouhého nosu na mého otce, aniž bych si uložil nějakou sílu na dny, jako tenhle? Nejsi jediný, kdo má rád plán B.“

Trace se posadil rovněji. „Chceš tím říct, že pořád můžeš dělat ty věci?“

Mac zavrtěl hlavou, i když jeho úsměv se rozšířil. „Nemůžu plýtvat svými rezervami na jednoduché záležitosti, ale mám dost energie na takové tři, možná čtyři impozantní… triky.“

Trace se s povzdechem uvolnil. „Čtyři triky na sto let, to je trochu jako ten kluk, co mu džin splnil tři přání.“ Zatočil prstem ve vzduchu. „Jak poznáš, že je něco dost důležité na to, abys vybral ze své banky?“

Mac se dlouze napil piva a pokrčil rameny, když polykal. „To se rozhodnu, až ten čas přijde. Co ti tak dlouho trvalo, než jsi nás dohnal na té lodi?“

„Poníženě jsem žádal tvého otce o klid zbraní pro vás dva, na rok.“

Mac ztuhnul. „A?“

„Řekl, že pokud za třistašedesátčtyři dní, nebudete stát na jeho prahu, ty a Henry, zdraví a šťastní, vezme si mou duši.“

Trace od něj očekával nějakou výraznější reakci, ale Mac se jen jednoduše vrátil k tření etikety na své lahvi piva. „Možná sis právě hloupě zpečetil svůj osud, příteli.“ Vzhlédl a jeho oči byly temné od… sakra, ten chlápek vypadal, jako by právě spolkl velrybu. „Budu šťastný, pokud bude Henry naživu, za rok. Můj otec nekritizoval, když řekl, že o výchově dětí nevím nic, jen konstatoval fakta.“ Podíval se k chodbě a pak zpátky na Trace a naklonil se blíž. „Přiznám se ti, Huntsmane, že jsem nikdy v životě neměl takový strach.“

Trace si odfrknul. „Celou dobu mi tu vykládáš, jak se nemám bát mít vlastní dítě a hele, najednou se třeseš?“ Naklonil se přes stůl. „Není nic jiného, než tvoje miniatura, Macu. Cokoliv fungovalo tvému otci, bude fungovat na Henryho.“ Zamračil se. „Ale první, co bys měl udělat, je zjistit, jestli má nějaké magické schopnosti a zbavit jich ho co nejdříve.“ Posadil se zpátky s pokrčením ramen. „Dovedeš si představit šestiletého jen s desetinou tvé moci?“

„Nebude je mít plně k dispozici, dokud nedosáhne puberty.“

Trace znovu pokrčil rameny. „Co se týká výchovy Henryho, věděl bych o dámě, která by ti mohla pomoci.“

Mac mrknul znovu k chodbě, a když se znovu podíval na Trace, měl v obličeji úlevu. „Máš pravdu, Fiona se o něj může postarat.“

„Ne, to nemůže, protože bude mít dost práce s tím, postarat se o mě. Mluvím o ženě, která vede celoroční kemp pro rodiče s dětmi. Je to vdova po mém kámošovi, který zemřel v Iráku před čtyřmi lety.“ Mávl k ložnici. „Ve skutečnosti, myslím, že její dcera je jen trochu starší, než Henry.“

„Kde žije?“ zeptal se Mac a díval se na něj podezřívavě. „Když už jsem uvízl v tomhle století, raději bych zůstal nablízku lidem, které… znám.“

„Žije tady v Maine, nahoře v horách v…“ Trace se ušklíbl, když si právě uvědomil, jak má osud pekelný smysl pro humor. „Oh, to se ti bude moc líbit, Oceane. To město se jmenuje Spellbound Falls (kouzelné vodopády, pozn. Překl.)“

Mac se ani neusmál. „Jak je to odtud daleko?“

„Asi tři hodiny jízdy, ale ten kemp, který se jmenuje Inglenook, je asi deset mil od města.“

Mac zavrtěl hlavou. „Nechci být tak daleko od oceánu.“ Opřel se zpátky do křesla s povzdechem. „Já si najdu nějaké místo tady v Midnight Bay a Fiona, Eve a Madeline mi můžou pomoct s Henrym.“

„Máš nějaké dovednosti, které ti pomohou získat práci?“

„Proč bych tak asi potřeboval práci, když mám peněz víc, než můžu utratit za sto let?“

Trace se znovu napřímil. „Jsi bohatý?“

Mac se samolibě usmál. „Energie není to jediné, co jsem si uložil na horší časy.“ Naklonil se na stůl. „Pravděpodobně bych mohl zaplatit národní dluh a ještě by mi zbylo dost, abych ti koupil celou flotilu lodí.“

„Kde máš všechny peníze?“

Mac mávl k oknu. „Můj velký modrý přítel, je pro mě chrání.“

„Chceš říct, že tady plave okolo velryba, plná peněz?“

Mac se ušklíbl. „Ne, jednoduše střeží moje zavazadla. Co, myslel sis, že cestuji se všemi svými věcmi svázanými v ranci?“

Znovu se podíval do chodby. „Možná bych mohl požádat Fionu, aby mi poradila jak všechno srovnat, abych se pár truhel mohl zbavit.“ Najednou zavrtěl hlavou. „Ne, musím si je teď nechat na Henryho věci.“

Trace si přejel rukou po tváři, ve snaze zbavit se představy mnoha truhel s pokladem, plných peněz, sedících na dně oceánu – hlídané velrybou. Když to nepomohlo, vypil zbytek piva ze své lahve. Ale když už chtěl zapnout zvuk u televize, Fiona tiše přišla do obýváku z chodby.

„Konečně šel spát,“ řekla Macovi a usmála se na něj. „Když jsem souhlasila, že Misneach s ním může zůstat přes noc. Musíš se tam potichu vplížit a podívat se na ně. Henry trval na tom, že musí být pod přikrývkou a sdílet s ním polštář. Je to krásný, malý chlapec, velmi chytrý a pěkně mluví, a stejně tak je statečný. I po tom všem, čím si prošel, od ztráty své matky jen před třemi měsíci, až po setkání se svým otcem, poprvé uprostřed války, je úžasně klidný. Musíš být nadšený zjištěním, že máš tak pozoruhodného syna.“

Trace si odfrknul, když Mac zůstal tichý, jako televize. „No jo, náš chlapec se tu třese nadšením.“

„Fajn, myslím, že teď půjdu nahoru,“ řekla a vydala se ke kuchyni.

„Počkej!“ vyjekl Mac, když konečně našel svůj hlas. Zavřel podnožku u svého křesla a vyskočil na nohy. „Nemůžeš odejít.“

„Měla jsem dost náročný den, Macu, a potřebuji si jít lehnout, než sebou seknu.“

„Ale co s Henrym?“ řekl, tentokrát šeptem, pokukujíc do chodby. „Co když se vzbudí a nebude tě moct najít?“

„Ty tu budeš, ne?“

„No, jo, ale co když se probudí a bude se bát? Bylo by lepší, kdybys spala tady dole, abych mohl přijít a přivést tě.“

Trace viděl, jak se Fiona směje na panikařícího čaroděje. „Když se probudí, jediné, co potřebuje, je vidět, že jeho otec je s ním.“

„Ale já jsem pro něj cizí!“ vykřikl Mac šeptem. „Co když udělám nebo řeknu něco špatně a on začne plakat, nebo tak něco? Co mám pak dělat?“

„Uděláš přesně to, co bys chtěl, aby někdo udělal pro tebe, kdybys byl na Henryho místě,“ řekla mu klidně. Dotkla se jeho ruky. „Jednoduše poslouchej svoje srdce, Macu, lehni si k němu, vezmi ho do náruče a řekni mu, že se nemusí bát, protože jsi tu pro něj. A jestli ti tvoje srdce řekne, abys ho držel rovnou tady, v křesle, zatímco bude mít sklenici mléka a sušenky, pak to zkus.“ Vzala do dlaní Macovu bledou tvář. „Všechno, co Henry potřebuje, je vědět, že jsi tu pro něj a že ho budeš milovat vždy a navždy a nikdy ho neopustíš.“

„Ale nemůžu dávat sliby, které třeba nebudu schopný splnit,“ zašeptal zoufale a přitáhl si její ruku, aby jí sevřel ve své. „Slyšela jsi dnes otcův příkaz. Jsem teď naprosto bezmocný. Nemůžu udělat ani sklenici mléka, nebo vyčarovat sušenky.“

„Tatínkové, jsou ty nejmocnější bytosti na světě, Macu, v očích jejich dětí. Stačí, když si vzpomeneš na svého otce, aby ti došlo, jak se Henry cítí ohledně tebe.“ Poplácala jeho ruku, stále svírající tu její. „A tvůj syn toho o tobě už ví hodně, díky jeho matce, která mu vyprávěla každý den jeho krátkého života, jak dobrý, laskavý a silný muž jsi. Takže opravdu jediné, co tvůj syn potřebuje, je, abys byl sám sebou.“

Chtěla se odtáhnout, ale Mac ji odmítal pustit. Trace zasunul podnožku křesla a postavil se.

„Cokoliv chceš,“ zavrčel Mac. „Urči cenu a je tvoje. Jen mě s ním nenechávej samotného.“

„To přežiješ, Macu,“ řekl Trace a osvobodil Fionu z jeho sevření. „Asi tak za deset let, slibuji, že místo, abys z něho měl strach, budeš chtít toho malého synka uškrtit.“

„Sakra, Huntsmane, kam jdeš?“ zasyčel Mac, když Trace odváděl Fionu pryč. „Nemůžeš mě taky opustit!“

„Jen jdu doprovodit dámu domů,“ řekl přes rameno. Pomohl Fioně do kabátu a vyšel před ní na verandu, aby se mohl rozesmát. „Myslím, že ten ubohý bastard by se radši postavil řvoucím démonům, než šestiletému klukovi.“

„Obávám se, že Mac je mnohem víc traumatizovaný, než je Henry,“ řekla, v jejím hlase bylo znát pobavení, když vsunula svou ruku do jeho. Jen místo toho, aby zamířila po boční verandě směrem k přední části domu, stáhla ho dolů po schodech a na dvůr. „On nakonec tomu otcovství přijde na kloub.“ Zhluboka nasála vzduch, když se podívala na oblohu a potom pomalu vydechla. „Jak krásný večer to je, když hvězdy svítí a vzduch je tak klidný, po takovém bouřlivém dni.“ Když se otočila k němu, strčila ruce do kapes. „Chci ti poděkovat, že jsi zastavil pana Oceana, aby mě provdal za Maca, dneska.“ Usmála se na něj. „Jsem možná schopná říct bratrům, aby šli do háje, ale neměla jsem tak silné nervy říct králi druidů, že ani on není pánem mého života.“

„Nikdy se neboj nikomu říct, že ty jsi pánem svého života.“

„Můžu jim taky říct, že jsem tvoje přítelkyně, jak tvrdil dneska Mac?“

Také on strčil své ruce do kapes. „Chtěla bys být?“

„Já nevím,“ řekla a přistoupila blíž, aby si mohla hrát s knoflíkem jeho košile. „Má přítelkyně sex se svým přítelem v tomhle století, nebo se jen drží za ruce a kradou si polibky, když se nikdo nedívá?“

„Oh, dělají toho víc, než že se jen drží za ruce a líbají se. Ve skutečnosti obvykle přítel zaveze přítelkyni na odlehlé místo, pomocí lichotek ji svlékne a miluje se s ní za měsíčního svitu.“  Vyndal ruku z kapsy, aby jí mohl zvednout bradu. „A někdy, když se dívka rozhodne, že ho má ráda dost na to, aby mu věřila, že s ní bude vždy jednat na rovinu, možná se k němu i nastěhuje.“

Tiše zalapala po dechu a ustoupila dozadu. „Bez toho, aby byli oddaní?“

Přikývl.

„Ale co si o ní budou všichni myslet? Nebudou se jí obyvatelé města stranit?“

Znovu přikývl. „Někteří možná ano – obvykle staromódní staré dámy a to jen ze žárlivosti.“ Zmenšil prostor mezi nimi. „Ale věřím, že udělat dlouhý nos na staromódní dámy, je ta nejlepší část otevřeného bydlení dvou lidí. Ženy v tomhle století  - především silné, odolné, nezávislé ženy – rády způsobují malý skandál… jen proto, že můžou.“

Naklonila se k němu a stále si pohrávala s jeho knoflíkem. „Takže v jakém okamžiku jejich vztahu začínají dva lidé bydlet spolu?“

„Obvykle tehdy, když si přítel uvědomí, že je ten nejšťastnější chlap na světě, když se probouzí každé ráno s pažemi omotanými kolem krásné, sexy ženy, o jaké se mu ani nesnilo, že by mohl kdy mít,“ řekl a objal ji pažemi.

Vzhlédla. „Takže přítel jednoduše požádá přítelkyni, aby se k němu nastěhovala?“

„Někdy. Ale pokud on je plachý, nebo má strach, nebo je prostě hloupý, někdy přítelkyně musí udělat nějaké náznaky, že je čas posunout jejich vztah na další úroveň.“

Sehnula hlavu, aby si hrála znovu s jeho knoflíkem, ale ne dost rychle, aby skryla zamračení. „Už jsi někdy dřív bydlel se ženou?“

„Jako sdílení skříně, rozhodování o tom, co kdo udělá a pošta doručovaná na stejnou adresu?“

Přikývla, aniž by se na něj podívala.

„Ne, to nemohu říct. Nejblíž tomuto uspořádání jsem byl, když se moje matka sestěhovala s Jackem, asi rok před tím, než si ho vzala.“

To jí zvedlo hlavu. „Tvá matka žila s mužem, který nebyl její manžel?“

Neschopný odolat, dal jí rychlý polibek na její šokovaná ústa a pak se na ni usmál. „Máma nakonec zjistila, že je v srdci špatná holka - k jejímu velkému překvapení, i ostatních.“

„Včetně tebe?“

„Ani náhodou. Měl jsem podezření celou dobu, jen jsem nevěděl, jak to udělat, aby to viděla sama. Je snadné zapomenout, kdo jsi, když ti někdo sedmnáct let říká, že nejsi nikdo.“

Vrátila se k jeho knoflíku. „Takže tvoje matka si nebude myslet nic špatného o dívce, která se k tobě nastěhuje?“

„Děláš si srandu? Byla by tak šťastná, že jsem dokázal najít ženu, která mě snese, že pravděpodobně půjde ven a koupí ručníky s monogramy.“

Jemně jí zatáhl za cop, aby jí zvedl hlavu a už se skláněl, aby políbil její sladké, krásné rty, když na ně padlo světlo rachotícího pickapu, který zastavil na dvoře. Fiona se vytrhla z jeho náruče dřív, než ji mohl zastavit, světlomety odhalili její zářivě červené tváře, které hrozily vzplanutím.

Povzdechl si, když si uvědomil, že jsou ještě daleko od společného bydlení, když jí do takových rozpaků dostane jen to, že by je mohl někdo nachytat při polibku.

Dodávka zastavila rovnou vedle nich, motor zhasl a otevřely se dveře. „Volám ti na mobil celý večer,“ řekl Rick, když vystoupil. „Na co máš telefon, když ho nebereš?“

„Sorry, myslím, že je mokrý. Ricku, už ses setkal s Fionou Gregorovou?“ zeptal se Trace a musel jí vzít za ruku, když zjistil, že se opatrně sune pryč.

Rick se na ni usmál. „Slyšel jsem toho o tobě hodně od Gabrielly,“ řekl a natáhl ruku. „Rád tě konečně poznávám. Jsem Rick, bratr Maddy.“ Pokývl směrem k Tracovi. „Stejně jako rybářský partner tady toho flákače.“

Fiona se mu vykroutila, aby potřásla Rickovi rukou a pak dala obě ruce za záda. „Gabriella mi o tobě také hodně povídala,“ řekla a ustoupila o krok dozadu. „Jako třeba jak jsi na ni hodný a děláš jí horké kakao a jsi s ní vzhůru, když má špatné sny.“

Rick jen pokrčil rameny při jejím komplimentu a podíval se na Trace. „Pobřežní hlídka volala a řekli mi, že našli naši loď plavat asi šest mil daleko.“ Zakroutil hlavou. „Říkali, že jim to dalo spoustu práce ji zachytit, protože horda velryb byla pořád v cestě. Vypadalo to, že pokaždé, když ji chtěli zaháknout, velryby ji odstrčily z dosahu.“ Usmál se. „Kadet řekl, že by přísahal, že si ty velryby myslely, že je to nějaká nová hra, nebo co a hráli si s nimi. Slyšel jsi někdy něco tak směšného?“

„Ne v poslední době,“ zamumlal Trace, přemýšlejíc, jestli teď bude muset brát sebou harpunu, když pojede lovit.

„Takže co, přijdeš zítra do práce, nebo se ještě zotavuješ?“

„Budu tam,“ řekl Trace, sledujíc Fionu, jak se zase opatrně plíží pryč. Zvedla ruku, aby zakryla zívnutí, když udělala další krok. „Pokud vám to nebude vadit, vrátím se dovnitř. Ráda jsem tě poznala, Ricku.“

„Oh, málem jsem zapomněl,“ řekl Rick, když se otočila k odchodu. „Gabriella říkala, abych ti řekl, že přinese nějaké krabice sebou, až přijde zítra pomáhat balit.“

Fiona zoufale pohlédla na Trace a pak zpátky na Ricka. „Děkuji ti za zprávu,“ řekla, jak dál couvala, než se otočila a běžela ke schodům.

Trace ji chytil u schodů a zastoupil jí cestu. „O čem to mluvil?“

„Rozhodla jsem se nechat byt Macovi, aby se mohli s Henrym seznámit více v klidu. Pokud by dál bydleli s tebou, Henry by nevěděl, kdo je jeho otec, protože Mac by tě nechal všechno dělat.“

„A kde tedy zamýšlíš bydlet?“

Musela natáhnout krk, aby se na něj podívala a díky měsíčnímu svitu mohl vidět její vzteklý výraz. „Ještě jsem se nerozhodla.“ Najednou si povzdechla. „Ale řeknu ti to co nejdříve, abys mi mohl předat poštu.“

„Kdo ti sakra píše?“ zeptal se. Místo toho, aby se zeptal, jestli se nezbláznila!

„Winter mi píše každou chvíli.“ Přistoupila blíž. „Nemáš náhodou nápad, kde bych mohla bydlet?“

Trace cítil, jak mu na čele vyrazil pot, i přes mrazivý noční vzduch. „Ne, v tomto okamžiku nemám.“

Sklopila zrak a viděl, jak jí poklesla ramena. Zívla si znovu, trochu hlasitěji. „Fajn,“ řekla se zářivým úsměvem. „Radši půjdu do postele.“

Zatraceně, on nechtěl, aby se odstěhovala!

Tak něco řekni, pitomče. Řekni jí, že se může nastěhovat k tobě.

Jenže ona chce být nezávislá, idiote.

Slib jí, že jí nebudeš šlapat na paty. Ani jednou. Nikdy.

Zapomněl jsi, že ani nemá ráda muže? Když si myslí, že manžel znamená víc problémů, než užitku, proč by si měla myslet, že přítel je lepší?

Dej jí své slovo, že si nebudeš stěžovat, když se bude plést do tvých věcí. Ani jednou. Nikdy. A řekni jí, že nebudeš nechávat své špinavé oblečení na zemi, budeš se stříhat a holit každý zatracený den, a že může hlídat klidně dvacet dětí, když bude chtít. Prostě ji popros, aby ti dala šanci dokázat, že jsi opravdu hodný hoch.

Zapomněl jsi, že jsem utekl od ní ten den dole v bezpečné místnosti?

Pak přísahej Bohu, že už nikdy od ní neutečeš, ať budeš jakkoliv vystrašený.

Já se nebojím. Já jen… já nechci… zatraceně už, já nevím, co mám dělat!

Pro kristovy rány, blbče, řekni jí, že jí miluješ!

„Fiono, já…“ Trace se podíval dolů a otočil se na jednu a pak na druhou stranu. „Fiono? Sakra,“ zavrčel a podíval se na světlo v jejím kuchyň ském okně. Jak zatraceně dokázala proklouznout kolem něj?

„Tak ty teď mluvíš sám se sebou?“ zeptal se Rick, když přišel k němu.

„Myslel jsem, že mluvím s Fionou,“ zamumlal, prohrábl si rukou vlasy a pak si s povzdechem promnul zátylek.

„Odešla nahoru před dvěma minutama, bratranče. Takže co, pojedeš se mnou do přístavu, nebo co? Pobřežní hlídka by už touhle dobou mohla být zpátky s naší lodí.“

Trace naposledy mrknul nahoru na schody a potom vyrazil k Rickovu autu. „Jo, jedu. A je mi jedno, i kdybych si zlomil obě nohy, příště, až ti řeknu, že si beru volno, přijeď sem a dotáhni mě dolů do doků klidně s puškou, když budeš muset.“

„Nechápej mě špatně,“ řekla Gabriella, vytahujíc nějaké Fionino oblečení ze skříně. „Já si myslím, že Mac je hezký a pohledný a všechno, ale nevím, jestli bych se mohla vdát někdy za někoho, jako je on.“ Hodila oblečení na postel. „Bála bych se, že když by mě kněz požádal, abych řekla ´ano´ skácela bych se na zem v bezvědomí. Nebyla jsi vyděšená? Myslím tím, že ses dostala fakt tak blízko,“ řekla, držíc ukazovák a palec kousek od sebe, „ke svatbě s kouzelníkem.“

Fiona pečlivě složila svetr, dala ho do krabice a zvedla další. „Byla jsem k smrti vyděšená.“ Usmála se na kamarádku. „Dokud se neukázal Trace a neřekl Macovu otci, že se to nestane.“

„Trace Huntsman, tvůj hrdina,“ řekla Gabriella dramaticky, hřbet ruky přiložený na čele. Zasmála se a zamířila k psacímu stolu. „Popadl tě do náruče a slíbil ti nehynoucí lásku, aby Macův otec uvěřil, že vaše srdce patří jeden druhému?“

„Ne, jednoduše se zeptal pana Oceanuse, jestli chce za snachu ženu, která spí s muži, s nimiž není vdaná.“

Gabriella narazila do stolu a otočila se k Fioně. „On řekl Macovu otci, že jsi padlá žena? Ten sprosťák!“ Ale pak se najednou usmála. „Byl to dobrý nápad, když to očividně zafungovalo.“

„Ne, jsem si dost jistá, že zafungovalo to, že Trace udělal díru do jeho lodě.“

Gabriella nabrala náruč spodního prádla, donesla je k posteli a položila do jedné z prázdných krabic. „Myslím, že je to od tebe moc hezké, že necháš svůj byt Macovi a Henrymu, ale opravdu chceš jít bydlet úplně sama do toho velikého domu, který pro tebe Eve našla k pronájmu? Já vím, že její kamarádka Susan Wakelyová, tam žila sama, ale je to ještě odlehlejší místo, než tohle. A když mě tam dneska Maddy vzala, zjistila jsem, že je to obklopené lesy. Nebudeš se bát?“

Fiona zavřela krabici, potom se otočila a posadila se na postel. Ano, Eve volala své kamarádce Susan, která utekla s jedním z MacKeagových mužů minulé léto a nyní žije v Pine Creek, a zeptala se Susan, jestli by nechtěla pronajmout svůj dům. „Mám Misneache a Trace slíbil, že mě naučí střílet.“

Gabriella se posadila vedle ní. „Ale nebudeš se cítit osaměle, žít uplně sama?“ Šťouchla svým ramenem do jejího. „Pořád můžu být tvoje spolubydlící a pořád můžeme spolu začít firmu na hlídání dětí, ne?“

„Ne, když plánuješ být sestřička nebo doktorka, Gabriello,“ řekla a vzala kamarádku za ruku. „Hrozně by se mi líbilo mít tě za spolubydlící, ale bude pro tebe jednodušší se soustředit na svá studia, když budeš žít s Maddy a Williamem, dokud nepůjdeš na vysokou.“

„Ale je to moc těžké,“ postavila se Gabriella. „Je tam hromada těžkých předmětů, které se budu muset učit na vysoké. Škola není jen o tom, naučit se číst a psát. Budu muset studovat věci jako biologie a chemie a matematika, všechno co nemá nic společného s praktickým životem. Proč potřebuji vědět, co je v krvi člověka, abych mu zastavila smrtelné krvácení? A proč je tolik různých chemikálií na léčení, když rostliny udělají lepší práci?“

Fiona přišla k ní. „Musíš se naučit všechno, co můžeš, aby tě lidé nemohli využít. Vědění je moc, Gabriello, a nevědomost je vězení. Vzpomeň si na své staré časy, jak ti vzdělaní vládli a nevědomí se plahočili.“ Vzala kamarádku za ramena. „Musíš se naučit všechno, co můžeš, o tomhle báječném světě, abys mohla vládnout sama sobě.“

„Ty nebudeš chodit do školy. Nebojíš se, že tě lidé budou moc využít?“

„Kdyby mi bylo osmnáct, šla bych. Ale právě teď, musím zapracovat na svém snu, než budu moc stará na to, mít děti. Mezitím budu chodit do knihovny a budu číst všechno, co budu moct, stejně jako sledovat všechny ty báječné vědecké a historické programy v televizi. Možná nebudu doktorka, ale nikdy se nepřestanu učit.“ Sevřela dívce ramena. „Využij svou druhou šanci a běž si za tím, Gabriello, protože ten skutečný dar tohoto století je, že ženy mohou být, čímkoliv chtějí.“

Vzala krabici a nesla ji do kuchyně. „Pojď, dáme všechno na verandu, ať to tu můžeme připravit, než se Mac vrátí domů.“

Gabriella ji následovala, také nesoucí krabici. „Viděla jsi Henryho výraz ve tváři, když jsme sem ráno přijeli? Byl opravdu vzrušený, když jsi mu řekla, že to auto má sílu několika set koní.“

Fiona otevřela dveře a vynesla krabici ven. „To bylo od Maddy moc hezké, že vzala Maca nakoupit Henrymu nějaké oblečení.“

„Myslím, že tě Henry lehčeji opustil, když uviděl Sarah v sedačce,“ řekla Gabriella. „A až pan Getze přiveze děti v pondělí, chlapec bude mít někoho blízkého věkem, na hraní.“ Položila krabici na verandu vedlé té, co tam dala Fiona. „Oh, já zapomněla,“ řekla a narovnala se. „Budeš hlídat děti na novém místě.“ Hned se usmála. „Možná by mohl Mac přivést Henryho, aby si pohrál s nimi.“

„Jsem si jistá, že to udělá,“ protáhla Fiona a zamířila zpět po schodech. „Už mi nabídl, že si mě pronajme, abych hlídala Henryho, až pojede koupit auto a bude se učit řídit.“

„Oh, doufám, že nenechá Williama, aby ho učil,“ řekla Gabriella se smíchem. „Je Mac opravdu nyní bezmoný?“

„Vypadá to tak. Řekl mi, že Trace přesvědčil jeho otce, aby mu dal rok na to, aby se sám naučil, jak být otcem, ale očividně návrat schopností, nebylo součástí dohody.“ Zamířila do druhé ložnice. „Osobně si myslím, že je to dobře. Tady, pomoz mi dát pryč dveře od té skříně.“

„Proč je to dobrá věc?“ zeptala se Gabriella, mračíc se na skříň.

„Protože teď je Mac nucen zacházet s Henrym, jako normální otec. Tady, dej tu matraci přes zábradlí na verandě, ať se vyvětrá.“

„Proč máš matraci ve skříni?“

„Protože strašák se nikdy nedívá do skříně.“

Gabrialla na ni zamrkala. „Proč pak dáváme pryč ty dveře?“

„Dokud Mac nepořídí Henrymu vlastní postel, myslím, že by ten chlapec mohl spát tady. Je to útulné a bude mu to dávat pocit ochrany, ale chci dát ty dveře pryč, protože chci, aby se nikdy před ničím neskrýval.“ Postrčila přítelkyni, aby se pohnula. „Doufám, že Maddy bude pamatovat na to, aby koupili Henrymu nějaké knížky a hračky.“

Strávily zbytek dopoledne přípravou bytu pro Maca a Henryho a velkou část odpoledne přípravou několika jídel, které by Mac mohl jen ohřát na sporáku. Ve tři hodiny, Fiona a Gabriella seděly na verandě, házely klacek Misneachovi, aby ho nosil a mluvili o všech možných věcech, čím by Gabriella mohla být – včetně, ale ne výlučně, matkou.

Maddy konečně vjela na dvůr a zhasla motor auta, Mac vystoupil a otevřel zadní dveře. Naklonil se dovnitř, a když se narovnal, Fiona se usmála při pohledu na jeho spícího syna v jeho náručí.

„Vezmi ho nahoru,“ zašeptala, „a dej ho do skříně ve druhé ložnici. Je tam postel, celá připravená pro něj.“

Viděla, jak Mac zaváhal při pohledu na Tracovo okno do kuchyně a postrčila ho jemně ke svým schodům.

Ne, teď to byly jeho schody, připomněla si.

„Všechno je připraveno v tvém novém domově, Macu,“ řekla a znovu ho popostrčila. „A musíš začít tak, jak máš v úmyslu.“

Odešel, nesoucí Henryho a Maddy, Sára a Gabriella šly za ním, s rukama plnýma nákupních tašek.

„To byl den,“ řekla Maddy s unaveným povzdechem. „Přísahám, že nevím, kdo byl horší, jestli Mac, nebo Henry. Mac odmítal uvažovat o tom, že koupí oprané džíny a trval na tom, že jeho syn nebude nosit něco, co vypadá jako použité a Henry neustále odbíhal a zíral na všechno.“ Strčila do své dcery bokem. „Kdyby nebylo Sáry, která ho každých pět minut tahala zpět, neustále bychom ho hledali.“

„Pan Oceanus opravdu umí řvát nahlas,“ řekla smějící se Sára.

Maddy se rozesmála. „Jednou, když jsme nemohli najít ani Henryho, ani Sáru, Mac zavolal Henryho jméno tak nahlas, že všichni v obchodě se zastavili. Divím se, že jste neslyšely jeho řev až tady, v Midnight Bay.“ Přistoupila blíž k Fioně a ztišila hlas. „Byl klubko nervů celou dobu a myslela jsem, že se zhroutí a rozpláče, když jsem řekla, že můžeme jít domů. Odtáhl mě stranou a nabídl mi měsíční plat, když ho nechám doma, až bude Henry příště něco potřebovat.“

„Nemůžeme ho nechat, aby se vyplácel ze své odpovědnosti,“ zašeptala Fiona, když kráčely ke schodům. „Určitě se uklidní, jakmile zjistí, že se Henry nerozbije, když udělá sem tam chybu.“

„Víš, vlastně jsem několikrát zahlédla Henryho, jak poplácal Maca po paži. Mám obavu, že to ubohé dítě skončí jako rodič svého otce.“ Zastavila a dala své tašky Gabrielle. „Vemte všechno nahoru a nechte to v kuchyni. Sáro, můžeš Gabrielle ukázat, co jsme koupili.“

Maddy se otočila k Fioně, když odešly, pronásledované Misneachem.

„Mac říkal, že mu Trace řekl o nějaké ženě z hor, která vede kemp pro svobodné rodiče a jejich děti. A říkal, že Trace navrhoval, aby s Henrym v kempu strávili nějaký čas. Opravdu se mi ten nápad líbí, ale Mac říkal, že nechce opustit Midnight Bay. Co si myslíš ty?“

„Oh, já si myslím, že je to skvělá myšlenka,“ řekla Fiona. „Ale možná ne hned teď. Mac se potřebuje naučit řídit a být více v pohodě s Henrym. Možná za měsíc nebo dva.“

„Jo, myslím, si to samé,“ přikývla Maddy. „Pojď, dáme tvé krabice do mého auta a dovezu tě do tvého nového domu a pomůžu ti usadit se. Gabriella a Sára tu můžou zůstat a dohlédnout na Maca.“

„Děkuji ti, ale Kenzie plánuje mě vyzvednout později, aby se mohl rozhlédnout kolem, jestli je všechno bezpečné. Ty, Sára a Gabriella můžete jet domů.“ Ušklíbla se. „Mac si pravděpodobně schrupne po tom náročném dni a já se asi vytratím dolů a kouknu se na svůj pořad na Tracově televizi, zatímco budu čekat na Kenzieho,“ řekla, usilujíc aby byla sama, aby mohla… přemýšlet.

Dvůl byl strašidelně tichý během deseti minut. Ale místo aby šla Fiona dovnitř, dívat se na seriál, posadila se na schod Tracovy verandy a schovala si tvář v rukou na kolenou, se vzlykem.

Zatraceně, ona nechce odejít. Chtěla být přítelkyní toho nerozhodného hulváta!