MW - 19. kapitola

Překlad: Luciana

Trace kopnul Maca do nohy. „Vstávej, Oceane.“ Kopnul do něj znova, když Mac jen zasténal. „Pojď, vstávej k sakru.“ Začal se natahovat, že ho vytáhne nahoru, ale rychle ustoupil, když se Mac konečně převalil a viděl, že se čaroděj změnil na zvíře – jen poněkud bledě zelené.

„Nech mě v klidu umřít, Huntsmane,“ zašeptal a snažil se odvalit.

Trace ho zvedl do sedu. „Umřít můžeš, až mi pomůžeš přivést Fionu zpět.

„Nemůžu udělat nic, v tomhle stavu,“ zasténal Mac, držíc svou ošklivou hlavu v dlaních. Vzhlédl, jeho krví podlité oči zamrkaly proti světlu, přicházejícímu z tunelu. „Kenzie má právo ji odvést na An Téarmann, zatímco ty na ní nemáš žádné právo.“

Trace vytáhl Maca na nohy, pak ho postrčil ke zdi, aby stál. „Kenzie ji neodvedl, tví nepřátelé to byli.“

„Co?“ narovnal se Mac překvapeně. „Bitva se dostala na zem?“

„Ne, kouzelná hůl byla vyplavená na břeh. Když jsem ji zvednul, nic se nestalo, ale jakmile se jí dotkla Fiona, přitisklo se to k ní jako magnet a nemohl jsem to odtrhnout. A pak najednou zmizela ve vzduchu, společně s Misneachem.“ Trace popadl jeho rukáv. „Pojď. Musíme ji jít najít. Hned.“

Mac se odtáhl pryč a odkulhal dál podél zdi. „Jít kam, přesně? Řekl jsi, že zmizela ve vzduchu.“

„Všechny akce se odehrávají v zálivu, takže se začneme poohlížet tam.“

„Jak?“

„Na mém člunu.“

Mac se narovnal, opile se kymácející. „Tak se zbav té Gairnovy magie, jinak ti nebudu k ničemu.“

„Abys mohl zmizet taky?“

„Miluju Fionu tolik, jako ty. Jako sestru,“ Mac vyštěkl, když se na něj Trace zlostně podíval. Mávl směrem k tuneulu. „Zbav se té magie.“

„Jo, tohle. Já vlastně nevím jak,“ zamumlal Trace a zamračil se na to intenzivní světlo. „Kenzie rozpálil stěny nějakým druhem kouzelného pera a ony začaly takhle zářit. Ale pak si to pero odnesl sebou domů.“

„Svatý Neptune, ty jsi blbec,“ zasyčel Mac, naklonil se a opřel si ruce o kolena. „Počkej,“ řekl a vzhlédl a obhlížel komoru. „Ty máš vždycky druhou cestu ven.“

„Já ano, ale ty ne. Kenzie zahalil celou místnost světlem.“

Mac sklonil hlavu a zíral na podlahu. „Beru zpět svůj návrh, abys požádal Fionu, aby si tě vzala. Zaslouží si něco lepšího.“

„Rozhodně si nezaslouží být unesena. Pojď, ztrácíme čas,“ řekl Trace a popadl Macovu ruku.

Mac se osvobodil a znovu vrávoral pryč. „Nebudu ti žádnou pomocí, když projdu světlem, protože budu mrtvý.“ Znovu si opřel ruce o kolena. „Řekni mi, jak vypada ta hůl, co jsi našel.“

„Byla dlouhá tak, jako já jsem vysoký, se spoustou broušených kamenů obklopujích kouli vyřezanou asi ve čtvrtině délky. Misneach pro ni doplaval a chytl ji, akorát mu velryba musela pomoct, aby se dostal zpátky na břeh.“

Macova hlava se prudce zvedla. „Velryba? Pořád je tady?“

„Nevím, jestli je to ta samá, nebo ne. Byly tam tucty velryb, plavajících sem a tam celé odpoledne, stejně jako stovka delfínů.“ Pokrčil rameny. „Myslel jsem, že je tvůj otec poslal, aby tě chránili, ale když pak ta hůl odnesla Fionu, mám pocit, že je poslal ten někdo, kdo se tě snaží zabít.“

„Ale říkal jsi, že ta hůl neudělala nic, dokud se jí nedotkla ona.“ Mac potřásl hlavou. „Není žádný důvod, proč by můj otec odnášel Fionu.“ Podíval se zpříma na Trace. „Pokud to není součástí jeho plánu, jak tě donutit, abys mě pustil.“

„Pak se mu přání splní,“ řekl Trace a praštil ramenem Maca do břicha.

Narovnal se s Macem hozeným na jeho zádech a, ignorujích čarodějův hlasitý prostest, rozběhl se do oslepujícího světla v tunelu. Mac bolestně zařval, ale Trace se otočil a vyběhl schody bez zastavení a vtáhl ho do předsíně, když padl na kolena.

Zvedl se a táhl Maca do kuchyně, pak běžel zpět, zavřel stěnu skříně, potom dveře skříně a nakonec zavřel dveře oddělující předsíň od domu. Mac nehybně ležel, schoulený v poloze plodu a sténal. Trace prošel k umyvadlu, naplnil kávovou konvici vodou a vylil to na něj.

„Doufám, že shniješ v pekle,“ zavrčel Mac, odvalil se a stočil se zpátky do klubíčka.

„Potom budeme jeden druhému dělat společnost,“ řekl a naplnil konvici znovu. Ale když se otočil, Mac už byl na všech čtyřech.

„Dej mi minutu, abych se zorientoval!“

„My nemáme minutu.“ Položil konvici na linku, zvedl Maca na nohy a přehodil si čarodějovu ruku přes rameno a táhl ho ke dveřím.

„Jak ji k čertu chceš najít?“ zeptal se Mac, kymácející se zpříma, když ho zasáhl do tváře sníh. „Oceán je velký a právě teď je místem zuřivé bitvy.“

„Řekl jsem si, že pokud ji tvůj otec vzal kvůli výměně, jeden z tvých kámošů doplave k němu a řekne mu, kde jsi,“ řekl Trace a zamířil k autu. „A pokud ji odnesli tví nepřátelé, najdou nás dost rychle.“

Mack je zastavil. „Oceán je touhle cestou,“ řekl a mávnul k zálivu.

„Můj člun je zakotven v přístavu.“

Mac na něj mrknul a Trace se odtáhl. Kriste, ten chlápek byl děsně ošklivý.

„Bude to rychlejší, když nás můj přítel vezme k mému otci.“

Trace se odtáhl. „Tvůj přítel? Ty si myslíš, já půjdu… že my… pro kristovy rány, já nepojedu na velrybě!“

„Ne na ní, Huntsmane, v ní.“ Mac zvedl to, co sotva vypadalo jako obočí v jeho ošklivé tváři. „Určitě jsi slyšel příběh o Jonášovi a velrybě.“ Kymácel se, když držel ruce od sebe. „Mají opravdu velká břicha, kde je dost teplo a příjemně.“

Trace chytil jednu Macovu rozpřáhnutou ruku a táhl ho k jeho autu. „Pojedem na mém člunu, nebo tě hodím zpátky do tunelu a nechám tě tam.“ Strčil ho na sedadlo spolujezdce a oběhl auto, aby usedl za volant. Auto už běželo, protože ho nastartoval, zapnul ohřívač a dal tam batoh a pár dalších zbraní, dřív, než šel pro Maca. „Tady,“ řekl a strčil mu bundu, než zatáhl zpátečku. „Obleč si to. Nechci, abys umřel na zápal plic, než tě vydám.“

„Možná bys měl zkusit lidi nejdřív požádat, aby něco udělali, místo toho, že je táhneš sebou a štěkáš na ně rozkazy,“ zamumlal Mac a naklonil se dopředu, aby si oblékl kabát.

„To už mi bylo řečeno.“ Trace vycouval na silnici a rychle vyrazil k městu, břicho se mu svíralo při pomyšlení na Fionu, samotnou někde tam venku a pravděbodobně vyděšenou k smrti.

Dokud si neuvědomil, že má zbraň. Zatočil k přístavu, aniž by zpomalil a odhodil tím Maca na dveře. „Kriste, doufám, že nezastřelí tvého otce. A jestli je s tvými nepřáteli…“ Pokrčil rameny, neschopný naprosto přemýšlet.

„Ona je ozbrojená?“ vyjekl Mac a podíval se na něj. „Zbraní?“

„Myslíš místo pánví na smažení?“ Trace zajel přímo na molo a zastavil vedle rampy, vedoucí dolů k plovoucím dokům. Ale místo aby vystoupil, zíral na svou loď na vlnách, tlačenou do přístavu obrovskými vlnami, řítícími se od jihu. „Vypadá to, že nás čeká pekelná jízda,“ řekl tiše a mrknul na Maca. „Hej, začínáš vypadat… méně ošklivě.“ Podíval se na něj podezřívavě. „Získáváš svou sílu zpět?“

„Ne dost rychle na to, abych zachránil naše zadky, pokud trváš na tom, udělat to po tvém.“

„Místo tvou cestou?“ odfrknul si. „Uznávám, že na té magii něco je, ale mám své hranice a tou je stát se velrybí večeří.“

Mac na něj zlostně koukal. „Při nejmenším, mým způsobem, nezemřeš do dvaceti minut na podchlazení, po našem převrhnutí.“

„Myslíš, my nezemřeme.“

„Atlantiďané se nemůžou utopit. Máme mořskou vodu v žilách.“ Zvedl znovu obočí. „Takže teď, kdo z nás se zdá být odhodlaný spáchat sebevraždu?“

Trace otevřel dveře, popadl batoh a hodil si ho na ramena a, hlavu skloněnou proti hustému sněžení, vydal se dolů po rampě.

„Věřil jsi někdy někomu, Huntsmane?“ zeptal se Mac, když došli do doku.

Uvolnil svůj člun a spustil ho na vodu. „Věřil jsem tomu bastardovi, když jsem ho požádal, aby dohlédl na Elenu, když jsem musel na misi.“

Držel malý člun, zatím co Mac nastoupil, vlezl za ním, posadil se zády k němu a vzal do rukou vesla. „A oba víme, jak to dopadlo, ne?“

„A jsi si jistý, že to byl tvůj přítel, kdo tě zradil a ne Elena?“

Trace se snažil veslovat ke své lodi a musel bojovat s vichřicí, stejně jako s vlnami.

„A když Elena našla sama sebe uprostřed… milostného trojúhelníku, nenapadlo tě, že jí došlo, že může ztratit obě šance na cestu do Ameriky, pokud se vrátíš a zjistíš, že svedla tvého přítele?“ Trace cítil, jak se Mac naklonil blíž. „A neuvažoval jsi nikdy, že možná konfrontovala Johna a hrozila mu, že prohlásí, že jí znásilnil, když jí nepomůže dostat se do Ameriky?“

„Tenhle příběh na mě chrlil celou dobu, co jsem ho mlátil,“ řekl Trace a praštil Maca loktem, pod záminkou silnějšího veslování. „Předpokládám, že nikdy neuslyšíme Eleninu versi, že?“

„Máš zájem slyšet moji verzi, Huntsmane?“

„Ne.“

„Elena řekla Johnovi, že se chystá říct velícímu důstojníkovi, že oba jste ji svedli a slíbili jí vzít do Ameriky. Také chtěla tvrdit, že je těhotná a že neví, kdo z vás dvou je otcem.“

Trace přestal veslovat a otočil se na sedačce. „A byla?“

„Ne,“ řekl Mac a potřásl hlavou. „Ale tvůj přítel jí věřil, a když ji konfrontoval, utekla do noci.“ Mac se k němu znovu naklonil. „John ji nevedl k minovému poli záměrně, Traci, jak věříš. Snažil se ji zastavit, když si uvědomil nebezpečí.“ Mac se narovnal. „Jediná věc, ve které se Jonathan Payne provinil, že měl špatný úsudek, když přijde na ženy.“

„Potom, vzhledem ke tvé verzi, jsem vinný ve stejné věci.“

Mac jednoduše zvedl obočí a neřekl nic.

Trace se otočil a začala znovu veslovat, snažíc se rozhodnout, zda ho jen Mac schválně nepopichuje, jako pomstu za to, že proti němu použil Gairnyho magii. Na druhou stranu, Jon mohl být nevinný a Elena mohla oklamat oba. Trace si odfrknul. Nebylo by to poprvé, kdy nějaká žena použila své tělo, aby ho donutila něco udělat.

„Pokud říkáš pravdu, pak Jon sedí za zločin, který nespáchal.“

„Věřil by váš vojenský soud očitému svědkovi?“

„Místní policie vyslechla všechny, kdo mohl něco slyšet nebo vidět. A v době, kdy Jon opustil nemocnici a mohl říct svou verzi toho, co se stalo, veřejné mínění bylo už hodně proti němu – hodně díky Elenině rodině.“

„A tobě,“ řekl Mac přímo.

„A mě.“

„Pokud dneska neumřeme, Huntsmane, zajistím svědka, který očistí tvého přítele.“

Narazili do Tracovy lodi a on se chytil zábradlí a držel se pevně, jak se obě lodě zvedaly s vlnobitím. Otočil se na sedačce a podíval se na Maca. „To můžeš udělat?“

„Pokud přežijeme den.“ Usmál se. „Pokud ne, obávám se, že Jonovo neštěstí je na tvém svědomí, ne na mém.“

Mac už byl skoro jako předtím, jen si Trace nebyl jistý, jestli vypadá úplně stejně. Setkal se s tím chlapem při třech různých příležitostech a ten čaroděj vypadal pokaždé jinak.

Kromě jeho očí, které byly vždy ostré, živě zelené.

„Nastup,“ řekl Trace a pokývl k lodi. Vylezl na palubu hned za ním, člun nechal odplavat a hned nastartoval motor.

„Zapomněl jsi své extra zbraně v autě,“ řekl Mac, klesnul na smotané provazy se zasténáním a opřel se o kormidelnu.

„Rozhodl jsem se, že je nepotřebuju. Jak se cítíš?“

„Trochu lépe, děkuji. Proč?“

Trace zakroutil ukazováčkem ve vzduchu. „Můžeš odpojit kotvu, abych nemusel jít na příď a udělat to?“

„Ty mi fakt nevěříš, že ne? Myslíš si, že předstírám.“

„Uvěřím ti hned, jak dostanu Fionu zpět.“

Mac zamával prstem ve vzduchu. „Jedeme.“

Trace dal ruku na plyn a váhal je tak dlouho, než si byl jistý, že jsou opravdu odpoutáni, ale když se podíval na Maca, viděl, co čaroděje stál tenhle malý kouzelnický trik. Pomalu zatlačil plyn dopředu a vedl je bludištěm zakotvených člunů a celou dobu sledoval rozbouřené moře před nimi.

Oh, jo, čekala je pekelná jízda.

„Víš, Huntsmane,“ řekl Mac, když si natáhl nohy a opřel se zpátky o kormidelnu. „Myslím, že když budeš upřímný sám k sobě, přiznáš si, že ti vnitřní pocit říkal, že s Elenou není všechno úplně v pořádku. Proč bys jinak žádal Jona, aby na ni dohlédl, když budeš pryč?“

„Protože jsem nevěděl, jestli moje mise bude trvat týden, nebo třeba měsíc.“ Cítil, jak mu horko stoupá na krk. „A řekla mi, že jí její bratr slíbil nějakému vojákovi a já nechtěl, abych se vrátil a našel ji vdanou.“

Kriste, vážně byl takový naivní trouba, že jo?

„Takže proto jsi tak zpanikařil, když jsem navrhnul, abys Fionu požádal o ruku, protože nejsi schopný věřit ženám? Dokonce ani té, kterou obdivuješ pro její sílu a nezávislost?“

Trace na něj zlostně podíval. „Pro tvou informaci, požádal jsem ji a ona řekla ne.“

„Zeptal ses Fiony, jestli by ti neprokázala tu čest a nestala se tvou ženou?“

„No… ne tak přesně. Zeptal jsem se jí, jestli kdyby jí nějaký muž v tomhle století požádal, aby si ho vzala, jestli by mohla. A ona mi bez rozmýšlení řekla ne.“ Odfrknul si. „Protože, jak řekla, manžel znamená víc problémů, než užitku.“

Mac na něj jen zíral. „Ty jsi takový blbec.“

„Nenapadlo tě někdy, že se Fiona vážně nechce vdát?“ zeptal se Trace, rozšířil svůj postoj, když se loď valila na zvedajících se vlnách.

„Všechny ženy se chtějí vdát,“ vyštěkl Mac, když byl odhozen z lan.

„Zjevně ne tak moc, aby se vdaly za tebe. Drž se!“ vykřikl Trace a posunul plyn dopředu. Loď vyrazila na otevřené moře a vyslala sprchu vody, která se roztříštila o kormidelnu, když příď narazila do vln, které odhadoval tak na deset až dvanáct metrů vysoké – což bylo mnohem více, než kdy na moři zažil.

„Pro lásku Dia!“ zařval Mac, vyskočil na nohy a odtáhl Trace z cesty, aby chytnul kormidlo. „Potkal jsem farmáře, kteří byli lepší námořníci!“

Trace se chytil palubní desky, aby se podepřel a otočil se, aby skryl svůj úsměv.

Přemýšlel totiž, jak dlouho bude trvat, než se čaroděj dostane znovu do hry.

Ale rychle vystřízlivěl, když slyšel, že jeho mlhová siréna zmlkla. „Co to k sakru děláš?“ křikl.

„Zmlkni a podívej se na ně!“

Na ně? Jako na ocasy, ploutve a velká teplá břicha?

Mac začal troubit sirénou znovu, v sériích dlouhých a krátkých zvuků.

„Sakra, Oceane!“ Trace se dopotácel k němu, aby popadl kormidlo. „Já ne…“

Něco narazilo do lodi, srazilo ho to na zem a klouzal celou cestu zpátky na záď. Chytil se zábradlí a začal vstávat, ale loď dostala ránu z druhé strany, že ho to málem přehodilo přes palubu, než se konečně postavil na nohy na kymácející se palubě, když uslyšel, jak shasnul motor.

„Zhluboka se nadechni, Huntsmane!“ křikl Mac, následujíc ho.

Trace uskočil stranou, ale čaroděj přečetl jeho záměr a vrhnul se proti němu, chytil ho do náruče a jeho rychlost je poslala přes palubu.