MW - 11. kapitola

Překlad: Luciana

Aniž se staral, že bude celé křeslo od špíny a krve, sevřel čelist a posunul pytlík s ledem na koleno – ten, který mu Fiona nedbale hodila cestou – a snažil se soustředit na to, co říkali Kenzie a William. Musel držet jazyk za zuby, ale to neznamenalo, že se mu mělo líbit, že Fiona klečí vedle pohovky a zašívá něco, co se nezdálo být nic víc, než škrábnutí, na Macově ramenu. Dost zlé už bylo, že William a Kenzie vynesli druida nahoru – zatímco Trace se plazil sám nahoru – ale ti dva válečníci mu ani nepoděkovali, že udržel jejich sestry v bezpečí před démony.

Které sem přivedl Mac Hrozný, na což by měl upozornit.

A rozhodně se mu nelíbilo, jak se Gabriella pořád lísala k tomu blbci, otírala mu čelo a neustále se ptala, jestli ho něco bolí. Kriste, byl v pokušení hodit tomu bastardovi polštář do tváře, jakmile znovu zasténá.

„Pořád nevíme, proč to jde po Macovi,“ řekl Kenzie. „Nebo kdo to je. Ale co mi dělá největší starosti je, že to vypadá, že se ho to nebojí. A zdá se, že je ani nezajímá, zda nezpůsobí hněv jeho otce. Titus Oceanus není zrovna známý shovívavostí v jednání s někým, kdo ohrožuje jeho rodinu.“

Trace si znovu lokl skotské – kterou si musel sám najít a nalít sám – a podíval se ke gauči. Sakra, Fiona by měla ošetřovat jeho zranění.

„Zdá se, že démony ovládá více než jeden subjekt,“ řekl William. „Byly zde nejméně tři oddělené útoky.“

To nikdo z nich neviděl, jak Gabriella spadla do hrozného příkladu uctívání hrdiny? A Mac, sakra rozhodně nevypadal na to, že by ji odrazoval. Naopak ji povzbuzoval, držel dívčinu ruku a roztřeseně nasál vzduch pokaždé, když jehla pronikla jeho ošklivým tělem.

Proč k čertu Fiona nezastavila Gabriellu v jejích hloupostech? Rozhodně byla dost chytrá na to, aby věděla, že Maximilian Oceanus je nafoukaný hlupák.

Ten bastard by se raději neměl najednou rozhodnout, že se může zamilovat do nové a vylepšené Fiony Gregorové. Ona byla jeho nájemnice, sakra. A on byl ten, kdo ji vytáhl z její ulity a nenechá nějakého, po lásce hladového, druida z rybníka, využívat výhod jeho tvrdé práce.

Trace nepřítomně drbal Misneache, spícího na jeho klíně, potěšený, že aspoň to štěně ví, komu věnovat svou věrnost. Pravděpobně navždy vyplašený ze zbraní, možná i hluchý, ten malý Chesapeake byl jediný, kdo si všiml, že byl zraněný a snažil se mu olízat krev z tváře už tam v dole v krytu. A když ho dal dolů, když konečně slyšeli Kenzieho a Williama je volat zezhora, to věrné štěně zvedlo nohu a počůralo Macovu zbývající… ploutev.

Akorát, že k překvapení všech, ploutev se magicky změnila zpět v lidskou ruku, jakmile se jí dotkla teplá moč.

Sakra, kdyby Trace věděl, že to je všechno, co je potřeba udělat, mohl se o to postarat sám.

Když viděl, že Fiona konečně skončila, začal si rozepínat košili, aby mohla natřít koňskou mastí jeho modřiny na žebrech. Horká lázeň byla vyloučená, dokud nepůjde elektrika a musel požádat Gabriellu, aby se poohlédla po petrolejových lampách, aby ušetřili baterii ve svítilně.

Ale Trace najednou ztuhnul uprostřed snahy vytáhnout cípy košile z kalhot, aniž by vyrušil Misneache. Zamrkal na Kenzieho a Williama. „Vrátí se? Chceš říct, že démony vede Zoubková víla?“

Keznzie se ani nesnažil zakrýt své pobavení. „Nabídl bych, že vezmu Maca do An Téarmann, aby se vzpamatoval, ale vypadá to, že si už udělal pohodlí na tvém gauči.“ Předklonil se na stoličce, na které seděl vedle kamen. „ Být tebou, až usne, schoval bych ten trojzubec. Až nabere zpátky svou sílu, nedá se odhadnout, jaký zmatek by mohl způsobit.“

William si odfrkl. „Je tu velká šance, že je na tebe ještě trochu naštvaný za to, že jsi odmítl nabídku k sňatku od jeho sestry.“

„Je naštvaný na tebe, že jsi odmítl jeho sestru a vzal si Maddy?“

„Ne,“ řekl William s úšklebkem. „Mac mě má rád.“

„Šťastlivče.“

Kenzie se postavil s unaveným zasténáním, když viděl Fionu odcházet do kuchyně.

„Jestli jsi tu hotová, sestro, běž nahoru, zabal si pár věcí a já tě vezmu do An Téarmann.“

Otočila se k němu překvapeně. „Prosím?“

„Vrátíme se během pár dní a odvezeme zbytek tvých věcí.“

„Ale já se nestěhuji zpět do An Téarmann. Tohle je nyní můj domov. Chci říct, tam je můj domov,“ řekla a ukázala na strop.

Kenzie jí věnoval něžný úsměv. „Rozhodl jsem se, že tohle nakonec asi není nejlepší uspořádání, takže můžeš žít s námi, dokud nebudu schopen najít něco lepšího.“

„Jo, dobře, ale já se rozhodla, že už nejsi pánem mého života. A ani Matt. Budu žít, kde budu chtít, říkat, co budu chtít, a myslet si, co budu chtít a to od teď, stejně jako ostatní ženy jednadvacátého století.“

Trace málem vyskočil z křesla, jak ho to potěšilo.

Ne proto, že by chtěl, aby zůstala nebo tak něco, ale proto, jak zdvořile poslala bratra do háje.

Kenzie ukázal na strop poměrně… ostře. „Uděláš, co jsem řekl, vezmeš si svoje věci a prodiskutujeme to doma.“

Fiona si složila ruce pod prsy a povytáhla obočí. „Přesně které části z ´nejsi pán mého života´ jsi nerozuměl?“ zeptala se velmi jemně, očividně se snažila mírnit svůj vztek. „Protože ti musím říct, že jsem už zatraceně unavená procházet si tvou jednostrannou diskuzí. Ty a Matt můžete diskutovat o mém uspořádání třeba do soudného dne, co já vím, ale nezmění se nic na tom, že vy oba víte úplné hovno o tom, co je pro mě dobré.“

Páni. Když se ta žena rozhodla vyjít ze své ulity, udělá to pořádně. Kriste, chtěl jí znovu políbit.

„Tvoje vyjadřování je nepatřičné!“ vyštěkl Kenzie a jeho vztek rychle rostl, s poznáním, že nad ní ztrácí kontrolu.

Skutečně se rozesmála. „Jsi si jistý, že je to moje vyjadřování, které shledáváš nepatřičným, nebo moje neochota skákat podle tvého příkazu, jako bezradná holka z jedenáctého století?“

Kenzie byl tak vyvedený z míry, že se zdálo, že oněměl.

„Gabriello, vezmi si kabát,“ zavrčel William, postavil se a svým zakrváceným mečem ukázal ke kuchyni.

„Ne.“ Zvedla dívka vzdorovitě bradu. „Myslím, že strávím týden tady s Fionou a pomůžu jí postarat se o Maca a Trace.“ Přešla kolem a zavěsila se do Fiony. „Kamarádky neopouštějí své kamarádky.“

Místo toho, aby William také oněměl, otočil hromový pohled k Tracovi a namířil svůj meč na něj. „To je tvoje chyba, Huntsmane. Nechali jsme ti tu dvě perfektně poslušné ženy v tvé péči jen jeden den a najednou, jediné slovo, které jsou schopné použít je ne.“

Trace se usmál na zmateného válečníka. „Zasáhne to ego, co, když ti žena řekne ne? Myslel bych si, že už si zvykl, když jsi ženatý s Maddy už měsíc a půl.“ Otočil svůj úsměv ke Kenziemu. „A co tvoje kampaň za to, aby Eve rodila v nemocnici? Už s tebou souhlasí, že to, že všechny MacKeagovy ženy porodily svoje děti doma, neznamená, že by měla i ona?“

„Neříkal jsi, že podpálíš svůj dům, jen abys Fionu dostal pryč?“ uzemnil ho pomstychtivý horal.

Trace se podíval přímo na Fionu, když slyšel její zalapání po dechu.

„Změnil jsem názor. Rozhodl jsem se, že bych rád měl nájemnici, se kterou můžu počítat, když se věci trochu zkomplikují.“ Pokračoval v odpovědi Kezniemu, ale nepřestával zírat na Fionu. „Zvlášť, když ta nájemnice drží pistolil líp než ty, Gregore, a ví, že ústup není důkaz zbabělosti, ale inteligence.“

Mrknul na ni a podíval se na Kenzieho a Willama. „Je mi jasné, že pro vaše středověké uvažování je těžké se s tím srovnat, ale co se mě týká, nebylo to dnes poprvé, kdy mi žena zachránila krk. Bojoval jsem bok po boku se ženami v Iráku a Afgánistánu a nemám problém, čelit ječícím démonům s kteroukoliv z vašich sester. Ve skutečnosti, Killkenny,“ řekl, věnoval vykulené Gabriele mrknutí a sklouzl pohledem na Williama.“ Nemám problém ani s tím, aby se Gabriella stala také mojí nájemnicí, kdyby se rozhodla nastěhovat se k Fioně.“

Williamova ruka se sevřela kolem jeho meče. „Překračuješ hranice, Huntsmane!“

„Ne, co se týká zákonů jednadvacátého století. Když jsme čekali, až nás konečně přijdete zachránit, Gabriella zmínila, že má příští týden narozeniny. A v tomto století, je osmnáct let věkem nezávislosti.“

„Zkoušíš nás záměrně naštvat?“ zeptal se Kenzie tiše. Zahýbal obočím. „Nebo ses rozhodl, že chceš mít uklizený dům a domácí jídlo.“

„Osobně,“ řekl Mac z gauče, „si myslím, že chce mít mléko bez toho, aby si musel kupovat krávu.“ Odfrkl si. „Nebo jsem měl říct kozu?“

„Dost!“ vyštěkla Fiona. „Všichni budete držet hubu, nebo přísahám, že najdu svou pistoli a zastřelím i toho posledního, zatracenýho z vás.“

„Sestro!“ vykřikl Kenzie a udělal krok zpátky. „Změň své vyjadřování! Kde ses naučila taková slova?“

Stejně šokován, ale naprosto fascinovaný, mohl jen zírat na Fionu, jak střelila po bratrovi zničujícím pohledem.

„Byl bys překvapený, co se naučíš v táboře děvek,“ zasyčela, „kromě toho, jak potěšit muže.“

Kenzie udělal další krok zpět, kolena očividně slabá, když se dopotácel ke zdi. „Co jsi to řekla?“ zašeptal.

Nevypadalo to, že by bratrův šok nějak zabránil jejímu vzteku, Trace viděl, jak se Fioniny ruce sevřely v pěsti. „Já už nejsem ta nevinná malá holka, kterou si pamatuješ, Kenzie. Vyrostla jsem v ten den, když jsi odešel od maminky, táty a mě a zmoudřela jsem v den, kdy mě ten bastard chytil v lese samotnou a udělal ze mě děvku.“

Když se Kenzie sesunul po zdi do dřepu na patách, tvář bílou jako sníh, Fiona udělala krok k němu. „Já se upřímně snažila být tou malou sestřičkou, kterou si ty a Matt pamatujete,“ řekla chraptivě. „A na chvíli se jí skutečně stala – až tak, že jsem se znova začala bát mužů. Ale horší, než ztráta panenství, když je ženě její nevinnost ukradena, je, že nemůže jít zpátky a předstírat, že je něco víc, nebo něco míň, než je.“

Udělala další krok vpřed, ruku venku a Trace byl hrdý na to, že se neklepala ani trochu.

„Zatímco jste ty Matt šli hledat vaše osudy, mě byl ten můj vnucen.“ Odfrkla si. „Mnoho osudů, nakonec, a vždycky z rukou muže. Fajn, bratře, já skončila. Moje budoucnost je teď v mých rukou. Jestli to podělám, budu moc vinit jen sebe.“ Její ústa se usmála. „A když se všechny mé sny splní, budou o to sladší, že budou jen moje. Budu mít znovu děti a vychovám je k tomu, aby věděly, že jediné, čeho se mají bát, je hněv jejich matky, když zjistí, že se něčeho bojí.“

Dořekla to a vydala se ke kuchyni, ale pak se zastavila a otočila se ke Kenziemu znovu, narovnala ramena a zvedla hlavu. „Prosím, řekni Eve a Winter, že jim děkuji, že řekly svůj názor. Uvědomila jsem si, že kdybych dál žila s tebou nebo s Mattem, stále bych pokračovala v tom, zkoušet být vaše malá sestřička.“

Fiona prošla kolem Trace a zvedla Misneache z jeho klína. „Je tu dost podobně smýšlejících mužů v téhle místnosti,“ zamumlala a pokračovala ke kuchyni. „Nepotřebuji, aby mi ještě zkazili štěně. Pojď, Gabriello,“ řekla, když procházela kolem své zoufalé kamarádky. „Půjdeme nahoru, zatopíme si a uděláme si čaj. Ale nejdřív vezmi tu neotevřenou lahev skotské ze skříně vedle dřezu a vezmi ji sebou.“

Dveře na verandu se zavřely o chvíli později a následné ticho trvalo několik okamžiků, než bylo přerušeno vrzáním stropu nad jejich hlavami.

„Kriste pane,“ zašeptal Kenzie. Zvedl oči plné bolesti nejdřív k Williamovi a pak k Tracovi. „Myslel jsem si, že byla jen znásilněná. Jednou. Myslel jsem si, že ji zastihl nějaký muž samotnou v lese a tak… a že ona…“ Sklopil pohled zpátky k podlaze a zavrtěl hlavou. „Ona se nazvala děvkou.“

Mac se posadil na gauči a ruku si přitiskl na bok. „Tys nevěděl, že Fiona se pohřešovala skoro sedm měsíců?“ zeptal se tiše.

„Ne,“ řekl Kenzie, aniž by se na něj podíval. Prohrábl si vlasy rukama a pak si dal hlavu do dlaní a zíral na podlahu. „Jaké peklo byla nucena vydržet sedm měsíců?“ podíval se nahoru. „Myslel jsem si, že jsem zabil toho bastarda, co ji znásilnil, ale… sakra, vypadá to, že byl jen první z mnoha.“

Trace tiše zasunul podnožku u svého křesla a postavil se, odkulhal kolem a vytáhl horala na nohy. „Je mi to líto,“ řekl tiše. „Ale měl by sis uvědomit, že to, co tvou sestru nezabilo, ji udělalo mnohem silnější.“

„A nyní bojuje, aby silná zůstala,“ řekl Mac a dokulhal k nim. „A jestli ji skutečně miluješ, tak nejen že přistoupíš na Fioniny podmínky, ale pomůžeš jí. Ale jen když tě o to požádá, Kenzie, a jen s tím o co tě požádá, místo toho co si ty myslíš, že potřebuje.“

Ačkoliv se mu z duše hnusilo si to přiznat, musel Trace souhlasit s tím druidem. „Tvoje sestra je mnohem silnější a chytřejší a schopnější, než většina mužů, které znám,“ dodal. Usmál se a snažil se odlehčit situaci. „A sakra o hodně hezčí.“

„Jo,“ řekl William, i když se ještě mračil na Trace. „Fiona dneska prokázala odvahu.“

„Ona nazvala sama sebe děvkou,“ zašeptal Kenize, očividně neschopný se přes to přenést. Podíval se na Trace. „Přitahuje tě, Huntsmane, a ona vypadá, že ti věří. Musíš nám pomoct ukázat Fioně, že není děvka.“

„Ty to nechápeš, Gregore,“ zavrčel Mac. „Jsi to ty, kdo potřebuje pomoct, protože očividně se nedokážeš zbavit své viny za opuštění domova, když ses vydal hledat svůj osud.“

„Jenže já se nevydal hledat nic jiného, než svobodu,“ namítnul nakvašeně Kenzie. „A opustil jsem rodinu, i když jsem tušil, že otec už začíná ztrácet rozum.“ Naštvaně mávnul ke stropu. „Fioně bylo dvanáct! Slyšel jsi ji, dospěla v den, kdy jsem odešel pryč a nechal je bez ochrany. Byl jsem ten nejhorší příklad zbabělce, který utekl před svou zodpovědností.“ Otočil se pryč od nich, ruce zaťal v pěsti. „Zaprodal jsem svou duši za sen stát se válečníkem, za to, že jsem se chtěl stát vesnickým hrdinou.“

Trace si odfrknul. „Vítej v klubu.“

„Bylo ti patnáct,“ řekl Mac. „Co jsi znal jiného, než své sny?“

Kenzie zaklonil hlavu ke stropu. „Musím se jí omluvit,“ řekl. „A požádat ji o odpuštění a poprosit ji, aby mě nechala to napravit.“

Když vyrazil ke kuchyni, všichni tři mu zastoupili cestu. „Jediná věc, kterou uděláš,“ řekl Trace a strčil ho na stoličku vedle kamen, „je, že zavoláš své ženě a řekneš jí, se dnes večer zdržíš v práci.“ Odbelhal se kolem, popadl lahev skotské ze stolu vedle svého křesla. „A stejně jako ty dvě chytré ženy nahoře, my čtyři si připijeme na naše štěstí, že jsme všichni přežili.“

„Je tu jedna věc,“ řekla Fiona a smála se, když Gabriella si znovu usrkla čaje a začala znovu lapat po dechu. „Mám obavu, že mít svobodu a vědět, co s ní dělat, jsou dvě rozdílné věci.“

„C-co tím myslíš?“ zakuckala se dívka a otřásla se. „Svoboda znamená, že můžeme dělat všechno, co si teď přejeme,“ řekla, než zvedla hrnek a hlasitě usrkla.

Fiona počkala, až její kamarádka popadne dech, usrkla si svého čaje a vychutnávala si teplo, které se šířilo jejími pomalu se uvolňujícími svaly. „Ale co to je, co chceme?“ střelila po Gabrielle úsměvem. „Kromě toho, že chceme děti, co?“

„Říkala jsem Maddy, že bych možná byla ráda sestřičkou, jako je ona,“ řekla Gabriella. „Ale Maddy mi řekla, že není důvod, abych nemohla být doktorkou.“ Odfrkla si a okamžitě si zakryla tvář, když jí čaj vlétl do nosu. „Bože, to pálí,“ zamumlala, když si otírala nos do rukávu. „Jenže William přišel zrovna ve chvíli, kdy jsem se ptala Maddy, jak mohu chodit do školy, abych byla doktorkou a vychovávat děti v tu samou dobu, a řekl, že to by neměl být problém, když nemám dovoleno mluvit s kluky.“

„Budeš s nějakým muset mluvit aspoň jednou, pokud chceš přijít k dítěti.“ Fiona dopila zbytek čaje ze svého hrnku. Obě byly u svého třetího šálku skotské, šmrncnuté čajem a obě si řádně přihnuly z lahve, když čekaly, až se sporák rozpálí natolik, aby uvařil vodu. Ten lok hodně pomohl Fioně zklidnit nervy, ale neudělal nic moc pro zmírnění jejích rozpaků.

Nemohla uvěřit, že mluvila tak hrubě dole, a už vůbec ne, že řekla Kenziemu to, čím prošla před tisícem let.

Co si o ní musí myslet? Co si o ní musí myslet všichni, když vědí, že strávila měsíce poskytováním všeho, co si muži přáli? Přemýšlela, jestli v moderní válce jsou také ženy, které cestují od bitvy k bitvě, které vaří, perou a ošetřují rány vojákům přes den a zahřívají jim postele v noci.

A jestli ano, zda je Trace také vyhledával.

Fiona se natáhla pro ohřátou konvici. Pokud opravdu změnil názor na pokračování jejího života zde, musel ho změnit znovu, když už teď ví, proč ji jeho polibek nešokoval.

„Čím bys chtěla být ty?“ zeptala se Gabriella.

„Být?“ zopakovala Fiona, naprosto ztracená, o čem to vlastně mluvily.

Svíčka vrhala dostatek světla, aby viděla, dívčino zamračení, když držela svůj hrnek na doplnění. „Musíš si vydělávat na živobytí, když se nechceš vdát.“

Fiona zvedla lahev skotské a dolila trochu do každého z jejich šálků. „Nemám ponětí.“ Postavila lahev zpátky na stůl a najednou se usmála. „Ale mám ráda děti. Možná bych mohla hlídat děti ženám v době, kdy si ony budou vydělávat na své živobytí. Určitě je tu potřeba takové služby. Ve skutečnosti, v televizi dávají zajímavou show každý den odpoledne, kterou sleduji a tam, nějaká žena právě zkouší najít někoho, kdo by hlídal její dvouleté dítě, aby mohla jít do práce.“

Pak se ale Fiona zamračila. „Akorát otec dítěte – ona s ním není vdaná, on jen zjistil, že je otcem – chce vzít tu malou holčičku její matce a tvrdí, že není dobrá matka. Vypadá to, že osoba, se kterou dítě nechala, se opila a holčička se vytratila a ztratila na celý den.“

Vykulená a naprosto zaujatá Gabriella, se naklonila ve svém křesle, aniž by si všimla, že si vylila čaj do klína.

„V televizi je pořad, kde sledují lidi okolo a nechávají nás dívat se, jak žijí?“

„Začala jsem to sledovat, když jsem byla u Matta a Winter a Winter mi vysvětlila, že je to jen jako. Víš, jako hra. Měli jste také potulné zpěváky ve vesnici, kteří hráli a zpívali příběhy z bitev, nebo co se stalo u dvora?“ Fiona se opřela ve svém křesle s úsměvem. „Jednou jsem to viděla, když jsme Matt, Kenzie a já utekli dolů do blízké vesnice. Bylo to jedinkrát, kdy jsem dostala od táty, ale nevadilo mi to. Myslím, že jsem se nikdy v životě tak nezasmála.“

„Tak to bys měla napsat té ženě a říct jí, že jí budeš hlídat dítě,“ řekla Gabriella, mávla hrnkem a tentokrát si polila klín. „A tím pádem ten otec jí nevezme tu malou holčičku.“

„Nemůžu jí napsat, je to jen předstírané,“ naklonila se znova dopředu, nadšená nápadem a plánovala. „Ale můžu dát zprávu do Evina obchodu, kde bude napsáno, že nabízím hlídání dětí tady v Midnight Bay. Proč ne, není důvod, abych nemohla hlídat tři nebo čtyři děti, sakra,“ řekla a zapadla zpátky do křesla. „Měla bych se nejdřív zeptat Trace, neměla bych? Možná toleruje mít okolo zvířata, ale muži se cítí jinak, pokud jde o děti.“

Gabriella zamítla její návrh. „Vždyť tady ani nebude, když tu budou děti. Hele!“ vykřikla, postavila se a vylila čaj po celé podlaze. „Když se nastěhuji k tobě, jak navrhoval, spolu bychom mohly možná hlídat i deset dětí. A mohly bychom si vydělat dost peněz a koupit si vlastní auto.“

Fiona potřásla hlavou. „Jsem si jistá, že se musíme nejdřív zeptat Trace.“

Když Gabriella zjistila, že všechen její čaj je rozlitý, popadla lahev skotské a nalila si trochu do hrnku, pak se posadila. „Pořád ale můžeme žít spolu, ne? A starat se o nějaké děti, když se staneme pracujícími ženami?“

„Pochybuji, že moderní manžel by chtěl, aby s vámi žila svobodná matka, Gabriello.“

Gabriella se usmála. „Jakmile zjistíš, jak mít dítě bez muže, můžeš mi to říct a já to udělám taky tak.“ Zvedla bradu. „Nepotřebuji manžela o nic víc, než ty.“

„Oh, Gabriello,“ řekla Fiona s tichým povzdechem. „Ono toho je na manželství víc, než jen vaření, uklízení a sex. Vzpomeň si, co ti říkala matka o té silné touze. To všechno je spojeno s láskou. Budeš mít pořád pocit, že ti něco chybí, když nebudeš mít někoho na… intimní vztah. Na rozdíl od lvů v Africe, my ženy potřebujeme někoho, kdo nás drží v noci, když jsme vyděšené a mít s kým sdílet radosti i strasti.“ Naklonila se dopředu. „Můžu ti říct tajemnství?“

Gabriella energicky přikývla.

„Jednou jsem tomu byla blízko. Byla jsem s jedním konkrétním válečníkem skoro měsíc a bylo nám spolu docela dobře. Dokonce jsem přemluvila sebe sama, abych uvěřila, že mě může vzít sebou domů,“ řekla tiše.

„A vzal?“

„Ne, zabili ho v bitvě.“ Narovnala se a roztřeseně se nadechla. „A já se přestěhovala do stanu jiného muže, ještě tu noc.“

„Jaké to je být dě… následovat ležení?“ zašeptala Gabriella a tváře jí zrůžověly. „Pamatuji si, když Matt doprovázel maminku a mě na svatbu její sestry, bylo mi jedenáct. Utekla jsem z našeho stanu jednou v noci, abych zjistila, co je to za hluk v lese, když William postavil náš stan daleko od svých vojáků. Tábor vypadal vesele, s ženami smějícími se a muži, kteří je škádlili.“ Zamračila se. „Pamatuji si, že jsem si říkala, kde jsou děti? Pokud ty ženy mají každou noc sex, jak to, že neotěhotní?“

„Ale otěhotní,“ řekla jí Fiona. „Ale když už je pro ženu s dítětem příliš těžké držet krok s požadavkem neustálého pohybu, je opuštěna a zanechána, aby si našla sama cestu domů – pokud by se odvážila jít domů.“

„Ale to znamená, že muži opustí i své děti.“

Fiona si odfrkla. „Je dost těžké zjistit, kdo je otcem dítěte.“

„Ale proč nenechají ty ženy zůstat? Vždyť když porodí, tak brzy může zase být schopná jim stačit.“

„Děti byly v táboře striktně zakázané, protože malí jsou nepředvídatelní a mohou se dostat do cesty. A zvuk se jasnou, bezvětrnou nocí nese a plačící dítě by mohlo prozradit pozici nepříteli.“

„Takže když jsi byla obtěžkaná, byla jsi opuštěna?“

Fiona přikývla. „Trvalo mi to tři týdny, než jsem se dostala zpátky domů, ale dokázala jsem dojít včas, než se Kyle narodil.“ Sklopila oči ke svému prázdnému šálku. „Akorát jsem už neměla sílu vstát z postele a nepřestávala jsem krvácet,“ zašeptala. Podívala se na Gabriellu. „Zkoušela jsem vysvětlit tatínkovi, jak se má postarat o mého syna, ale už na tom byl s rozumem tak špatně, že si nepamatoval od jednoho krmení ke druhému, že musí dát Kylovi jen kozí mléko.“ Pokrčila rameny. „A jednu noc jsem usnula a moje maminka ke mně přišla do snu a já se už prostě neprobudila. A o dva týdny později Kyle zemřel a já ho držela v náručí znovu, než se vrátil na zem jako nějaké další dítě – protože, řekl mi, stále ho čekaly pozemské lekce, aby se poučil.“

„A proto ses stala jestřábem?“

Fiona nalila víc skotské do svého hrnku, aniž by se obtěžovala přidat i čaj. „Jo, během dní, kdy mě Kyle opustil.“ Usmála se smutně. „Odešla jsem, hledat Matta a našla ho ležícího na bitevním poli, umírajícího na krvácení. Všichni lidé ve vesnici, se kterými žil, byli zavražděni.“

„A ty jsi mu zachránila život,“ vyslovila Gabriella. „A pak jsi přišla sem do tohoto století s ním jako jestřáb a Kenzie jako panter.“

Fiona zakroutila hlavou. „Ne, necestovala jsem do tohoto času s ním, protože jsem neschvalovala to, proč sem přišel. Hledal Winter MacKeageovou – další mocnou druidku, ačkoliv ona to v té době ještě nevěděla – aby mu pomohla splnit jeho slib Kenzimu, aby se stal znovu lidskou bytostí.“ Mávla hrnkem ve vzduchu. „Já nepřišla do tohoto století do té doby, než William a to jen proto, abych mu ukázala, jak se sem dostat.“ Fiona si stoupla, když si Gabriella hlasitě zívla. „Pojď, moje nová spolubydlící, byl to dlouhý den a je čas jít spát.“

Gabriella vysrkla zbytek skotské ze svého šálku a postavila se, akorát se zachichotala, když zavrávorala a narazila do stolu. „Oh, ty staré podlahy jsou ale opravdu křivé. Trace je bude muset opravit dříve, než sem přivedeme ty děti.“

Fiona objala svou nejistou přítelkyni kolem ramen a vedla ji ke gauči. „Jsem si jistá, že tohle dá na první místo jeho seznamu věcí, které musí udělat.“ Otočila Gabriellu dokola a nechala ji spadnout na záda na gauč. „Hned po tom, co opraví úkryt, vykope znovu svůj tunel, opraví svůj náklaďák, odhrne sníh z příjezdové cesty a chytne ty skunky a dá je do kufru Madelinina náklaďáku.“

Gabriella chytila polštář, přitiskla si ho na tvář a s povzdechem sebou plácla na bok. „Když ho hezky poprosíme, možná pan – chci říct, možná Mac může použít svou magickou moc, aby odstranil sníh z celého dvora,“ zamumlala. Usmála se na Fionu. „Nemyslíš si, že je hezký? Já vím, že nemáš ráda muže,“ řekla rychle, „ale kdybys měla, nebylo by vzrušující, zamilovat se do druida?“

Fiona si odfrkla. „Asi tak vzrušující jako porod.“

„Víš kdo je ještě hezký?“ zeptala se Gabriella.

Fiona vzala deku z gauče a zastrčila ji kolem ní. „Ne, kdo další je hezký?“

„Maddyin bratr, Rick. Setkala ses s ním?“ Gabriella chytla Fionu za ruku, aby se nenarovnala hned pryč. „Je to Tracův rybářský partner, víš, a žije s námi všemi v domě Maddyiny matky. Spala jsem v Sářině pokoji nejdřív, ale když jsem začala špatně spát a mohla jsem se vzbudit s křikem… prostě, Rick navrhnul, abych si vzala jeho pokoj nad garáží.“ Usmála se křivě. „Nebylo to od něj hezké? A někdy, když mám špatné sny a nemůžu usnout, vezme mě dolů a udělá mi horké kakao.“

Přitáhla Fionu blíž. „A někdy, mi ještě dá lahev něčeho, čemu říká pivo a říká, že mě to uvolní.“ Plácla sebou zpátky na polštář s dalším povzdechem. „Chutnalo to podobně jako medovina, kterou jsem upila z tatínkova poháru, když se nedíval, ale myslím, že ta Skotská, co jsme si daly do čaje, funguje lépe. Mám pocit, jakoby mi roztály kosti. Jsem tak uvolněná.“

Fiona ji poplácala po rameni a usoudila, že skotská rozhodně uvolnila dívčin jazyk. „Tvé sny budou jen příjemné, dnes v noci, slibuji,“ zašeptala. „A ráno dáme hlavy dohromady a vymyslíme plán, který předložíme Tracovi předtím, než ho provedeme.“

„Maminka mi říkala, že když chce, aby ji tatínek nechal udělat něco, co chce, čím méně mu toho řekne, tím lépe,“ Gabriella řekla, aniž by otevřela oči. „A že vždycky to udělala tak, aby to vypadalo, jako by to  byl jeho nápad.“

„Myslím, že mám ráda tvou maminku,“ řekla Fiona, odcházející z místnosti.

Šla do skříně pod schodištěm, vytáhla matraci z mořské trávy, kterou udělala a odtáhla ji do přední místnosti ke sporáku. Fiona si konečně lehla s unaveným zasténáním a zírala do stropu. Dotkla se svých rtů, když si vzpomněla na Tracův polibek tam dole v úkrytu.

A na to, jak velmi živý a ženský pocit jí to dalo.

Nebo spíš, jak ženský pocit jí dal on.

Pomalu si přejížděla sem a tam po spodním rtu a usmála se při poznání, že Trace Huntsman ji chtěl. A k jejímu překvapení, se Fiona přistihla, jak přemýšlí, zda ten nádherný, vzrušující pocit, který cítila kolem žaludku, když ji políbil – který jí protekl jako horká, uklidňující skotská – mohla být ve skutečnosti její touha po něm.

Bože, doufala, že ano. Protože pokud to, co pocítila k Tracovi byla opravdu touha, její vyhlídky na to, stát se opravdovou moderní ženou, která se může rozhodnout mít intimní vztah s mužem, znamenaly, že její nový život se skutečně měnil z prokletí na požehnání.

A tentokrát, proboha, měla v úmyslu mít k tomu co říct.