MW - 10. kapitola

Překlad: Luciana

Když viděla, že se Gabrielle skutečně podařilo usnout a že Misneach tiše chrápal v jejím náručí, naklonila se Fiona na posteli, na které seděla, aby lépe viděla na televizní obrazovku, kterou Trace sledoval téměř nepřetržitě, od té doby, co se vrátil. Stiskl tlačítko na malé elektronické krabičce pod ní, takže změnil obrazovku na čtyři samostatné obrázky – jeden předního dvorku, druhý se díval od domu směrem na oceán, další do tunelu mimo místnost a poslední obrázek byl z jeho napůl uklizené kuchyně. Zeptala se ho, jak může vidět do tmavé chodby bez světla a Trace ji řekl, že kamera, která pořizuje obrázky chodby bez světla, používá něco, čemu se říká technologie nočního vidění. Takže jen obrázky kuchyně a tunelu byly čisté, dva další ukazovaly více méně jen padající sníh.

„Co je to za místnost?“ zeptala se. „A proč ji máš?“

Mrknul na ni přes rameno a zahýbal obočím. „Chceš mi říct, že jsi nikdy neměla úkryt, kam bys mohla uniknout, když se něco stalo trochu děsivým?“

Fioně zčervenaly tváře. „Ty si nemyslíš, že je zbabělé schovat se do šatníku nebo… do skříně?“ zašeptala.

Otočil se zpátky k monitoru a jemně si odfrknul. „Sakra, jediným důvodem, že jsem dnes naživu, je, že jsem prvních šestnáct let svého života strávil skrýváním.“

Fiona si všimla, že Tracovy tváře také ztmavly a jeho zamračení, když znovu studoval obrazovku, značilo, že pravděpodobně neměl v úmyslu odhalovat tuto informaci – alespoň ne jí. Ale tak, nevěděla snad, jak muži neradi přiznávají nějakou slabost?

Nicméně jeho poznámka u ní vzbudila zvědavost. „Neumím si představit nic, co by tě přimělo se schovat,“ řekla lehce. Věnovala mu vřelý úsměv, když se na ni ostře podíval. „Myslím, že jediná věc, ze které mají mladí kluci strach, jsou dívky.“

Znovu si odfrkl a podíval se zpět na monitor. „Kéž bych měl strach z dívek. Ušetřilo by mi to mnoho jízd na zadním sedadle šerifova auta.“

„Tak, před čím ses schovával?“ zeptala se, aniž tušila, kde vzala odvahu pokračovat ve svých otázkách. Ale tak, nepoznala už, že on víc štěká, než nekouše, obzvlášť když přijde na ženy?

„Před opilým mužem, jehož představa disciplíny zahrnovala silný kožený pásek,“ zavrčel a ťukl do dalšího tlačítka, které znovu změnilo obrazovku.

Fiona se překvapeně narovnala. „Ten šerif tě bil?“

Podíval se na ni. „Ne šerif. Můj otec.“

Přezíravě mávla rukou. „Který otec nebije?“ řekla a věnovala mu křivý úsměv, když se na ni znovu zamračil. „Sakra, pamatuji si, jak táta honil Kenzieho a Matta půl cesty z hory, aby jim dal pořádně za vyučenou, aspoň jednou týdně. A jestli si myslíš, že pásek bolí, tak jsi nikdy nebyl na špatném konci vrbového prutu.“ Usmála se ještě více jeho nedůvěřivému pohledu. „Nevěděl jsi, že skrývání může ještě zhoršit trest, když se nakonec objevíš?“

Otočil se na své stoličce čelem k ní. „Bil tě tvůj otec? Vrbovým prutem?“

„Jen jednou, když mi bylo deset, jen abych ocenila jeho zdrženlivost, protože jsem žena, řekl mi.“ Znovu se usmála. „Pamatuji si, že jeho shovívavost se mnou, rozhodně neseděla Kenziemu a Mattovi, když jsme byli vinní všichni ve stejné věci.“

„Jaké provinění zaručuje bití?“

Zřejmě se jí podařilo ho zaujmout.

„Za zanedbávání našich povinností nás občas propleskl, ale zmizení do vesnice, což bylo striktně zakázané, znamenalo téměř vždy výlet do stodoly pro Kenzieho a Matta. Takže, co za zločiny dělají moderní kluci, že je to donutí utíkat od svých otců?“

Otočil se zpět k obrazovce. „Někdy všechno, co dítě musí udělat, je narodit se.“ Rozmáchl se po místnosti, aniž by se na ni podíval. „Všimla sis, jak čistý je můj úkryt?“

Zřejmě chtěl změnit téma, potlačila Fiona zamračení. Jeho otec ho bil jen proto, že se narodil?

„Všimla jsem si,“ řekla a snažila se, aby to znělo, že je ohromena.

Seděli tady už skoro dvě hodiny a bouře venku – z toho, co mohla vidět na obrazovce – neukázala ani náznak ústupu. „Jen se obávám, že jsi to udělal tak moc neproniknutelné, že se sem nedostane ani čerstvý vzduch.“ Nakrčila nos, když se na ni podíval. „Bez urážky, ale smrdíš.“

Postavil se s bolestným zasténáním a přenesl váhu na svou levou nohu a pomalu si protáhl paže. „Myslím, že to je cena, kterou musíš zaplatit za to, že jsi nechala skunky na mém ponku.“ Přestal se protahovat a zamračil se na ni. „Jak jsi sakra dostala ten těžký kompresor nahoru na ten sud? A proboha proč?“

Fiona se opřela o zeď za postelí a dívala se dolů na to, co si myslela, že je zbraň, připevněná k jeho stehnu.

„Snažila jsem se ti usnadnit nalezení všeho tvého nářadí.“ Zvedla svůj pohled k jeho a pokrčila rameny. „Jsem silnější, než vypadám. Jsi rozvedený?“

Jak doufala, její otázka ho naprosto vyvedla z rovnováhy, až udělal krok zpátky. „Co?“

„Musí ti být tak třicet, a i když vím, že se dnes muži a ženy berou později, zajímalo by mě, jestli jsi byl ženatý a jsi rozvedený. A jestli ano, tak proč?“ zahýbala obočím, jen aby ho znovu zmátla. „Rozvedla se s tebou, nebo jsi ji opustil ty?“

„Nikdy jsem se neoženil,“ zavrčel. Poodešel kousek ke zdi malé místnosti a otočil se zpátky k ní. „A pro tvou informaci, nemám v úmyslu se někdy oženit.“

„Takže dáváš přednost mužům tedy?“

„Ne!“ drsně vydechl a zíral na ni. „Co je to s vámi ženami, že nemůžete vystát, když vidíte chlapa šťastně svobodného?“

„Bůh stvořil všechno v páru.“

„Zajisté si nemyslel, že to má promyšlené, co?“ podotkl k ní. „Kdybyste vy ženy, mohly trávit méně času zkoušením vymýšlet, jak nás, muže, připravit o rozum, a více času…“

Ťuk, ťuk, ťuk……..Ťuk, ťuk, ťuk.

Trace ztuhnul a jeho pohled zalétl ke dveřím.

Fiona se předklonila a také zírala na dveře. „To je tajné klepání,“ řekla a zamračila se, když se nepohnul. „Nepustíš je dovnitř?“

„Je tu jedna věc,“ řekl potichu a došel k monitoru. „Není žádný tajný kód, protože tohle jsem vymyslel pro vás, dnes ráno.“ Zmáčkl několik tlačítek, potom se narovnal a podíval se znovu na dveře. „A ty, Gabriella a Misneach, jste jediní, kdo vědí, že tahle místnost existuje.“

Ťuk, ťuk, ťuk………Ťuk, ťuk, ťuk., tentokrát trochu silněji.

Fiona vyskočila na nohy, když něco spadlo na strop nad jejich hlavami a otřásly se stěny místnosti. Podívala se na Gabriellu, ale dívka zůstala spát. Misneach však zvědavě koukal na dveře, uši napřímené a jeho ocas jemně bušil do Gabriellina kabátu.

Trace se sklonil, aby se na obrazovku podíval více z blízka, pak se narovnal se zamumlanou kletbou. „Nemůžu říct, co to je,“ řekl a ukázal k obrazovce. „Můžeš ty? Vypadá to jako… napůl muž a napůl nějaký druh… zvířete.“

Fiona se zamyšleně podívala na obrazovku. „Cokoliv to je, vypadá to, že je to pokryté sněhem.“ Podívala se na Trace. „Ale jak to může znát tajné klepání?“

„Nemůže, protože nic takového není.“ Vklouzl do popruhů batohu, který nesl, když se vrátil, potom vytáhl to, v čem poznala zbraň, z pouzdra, něco s tím udělal a zastrčil to zpátky do pouzdra. „Ok, čas na plán B,“ řekl, otočil se a odtlačil jednu z polic plnou zásob, od zdi.

Otočil se zpátky k ní a ukázal ke dveřím. „Neotevřeš ty dveře ani za nic, rozumíš? Je jedno, co uslyšíš, nebo co možná uvidíš na monitoru, zůstanete zavřené. Baterie ve sledovacím zařízení vydrží jen příštích šest hodin, takže potom… prostě neotvírej ty dveře.

Sáhl nahoru na regál, se kterým hýbal, sundal kožené pouzdro a rozepnul ho. Vyndal ven další zbraň a podržel ji, aby ji viděla. „Tohle je zbraň, která střílí náboje, když zmáčkneš spoušť,“ řekl a ukazoval na malou páčku v kovovém kroužku na spodní straně. Vzal její ruku a přitiskl její prsty okolo ní, držíc hlaveň od nich. „Je to revolver a je nabitý, takže to namíříš na cokoliv, co chceš zabít a jen stiskneš spoušť. Vydá to ohlušující hluk a prudce to trhne, tak nebuď překvapená. Máš šest nábojů, potom ji chyť za hlaveň a použij jako klacek. Máš to?“

„Mám to.“

„Dobře. Jen buď opatrná, na co střílíš. Když střela zasáhne zeď, nebo ocelové dveře, odrazí se a může se vrátit zpátky a zranit tebe, nebo Gabriellu. Takže stiskni spoušť, jen když si budeš jistá cílem.“

Vzal od ní zbraň a položil ji na stůl před televizi, potom vzal její tvář mezi své velké, mozolnaté ruce. „Myslím, že jsem nikdy neviděl nikoho tak klidného, jako jsi ty.“ Jeho ostré šedé oči se dívaly přímo do jejích. „Proč nejsi hysterická?“

„Protože už vím, že umřít, není nic, čeho se bát,“ zašeptala. „A být hysterický, nemá žádný smysl.“

„Musíš si být vědoma, že některé osudy jsou horší než smrt,“ řekl tiše.

„Ano, ale také vím, že většinu z nich dokážu přežít.“

Začal sklánět hlavu, ale pak zaváhal. „Ale, k čertu,“ zamumlal, když jí zvedl tvář a zakryl jí ústa svými.

Jemnost jeho polibku ji překvapila. Nevzal si její ústa, ale dal jí svoje. A když sklouzl jednou rukou kolem jejích ramen a přitáhl si ji k sobě, byla Fiona překvapená ještě víc, jak v jeho náruči tála.

Ťuk, ťuk, ťuk………Ťuk, ťuk, ťuk, tentokrát tak silně, že se těžké dveře otřásly.

„Neslibuj si nic od toho, co se teď stalo,“ zavrčel Trace, když se narovnal, i když ji stále držel. „Ten polibek byl jen pro případ, že bych se nevrátil.“

„Nedělej si starosti, vím, jak mužská mysl funguje.“

„Co to sakra má znamenat?“

Usmála se. „Jsi si jistý, že tě nevykopli z té vaší války proto, že jsi chodil pozdě, nebo čekáš, až tahle konkrétní bitva přijde sem k nám?“

Stále ji nepustil. Když nic jiného, jeho paže kolem ní se přitáhla a rukou držel její hlavu s pokřiveným úsměvem.

„Změnil jsem signál na jedno klepnutí, potom tři, potom dva. Když uslyšíš cokoliv jiného, počkejte dva dny, než vyjdete ven.“

Ťuk…… ťuk, ťuk, ťuk……..ťuk, ťuk.

Trace vyskočil a otočil se ke dveřím, s nevěřícným výrazem. „Sakra už, co to k čertu je?“

Gabriela se s povzdechem vzbudila při jeho výkřiku a Misneach skočil dolů a běžel ke dveřím, vzrušeně mával ocasem a začal kňučet.

„Pro lásku boží, Huntsmane, pusť mě dovnitř, než ti démoničtí bastardi se mnou skončí!“ zazněl tichý výkřik z druhé strany dveří.

„To je pan Oceanus!“ vykřikla Gabriella a rozběhla se ke dveřím.

Trace ji stáhnul zpátky, když dívka sahala po jednom ze zámků.

„Nemůžeme to vědět jistě,“ řekl a postrčil ji k Fioně. „Může to být trik.“

„Nebo to vážně může být Mac,“ řekla Fiona a objala Gabriellu. „Kenzie mi řekl, že ta energie, co přichází s bouří, je velmi silná a Mac je den z nejmocnějších druidů, kteří existují.“ Otočila Gabriellu a ukázala na monitor. „Poznáváš toho muže, nebo to zvíře?“ zeptala se jí.

Dívka se sklonila, aby lépe viděla, ale cokoliv bylo venku, bylo to otočené zády ke dveřím a Fiona mohla vidět jen něco, co vypadalo jako vidle v jeho… byla to ploutev?

„Co byl Mac, když jsi ho naposledy viděla?“ zeptala se Gabrielly.

„Přišel ke mně jako malý chlapec,“řekla dívka. „Abych se ho nemusela bát, řekl mi. Ten obraz není moc dobrý a je černobílý. Ale vypadá to jako nějaký druh mořského tvora.“ Podívala se na Fionu. „Víš co, něco jako ti… mroži, myslím, že tak jim říkají a žijí někde daleko na severu na ledu.“ Ukázala na obrazovku. „Podívej, nevypadá to jako kel? Oh! Poznávám ten trojzubec! To je hůl pana Oceanuse, kterou použil, aby mě vzal sem,“ řekla vzrušeně a otočila se k Tracovi.

Ale ten zmizel.

Fiona se šla podívat za regál, ale našla jen pevnou zeď.

„Kam šel?“ zašeptala Gabriella, také koukajíc za regál.

Fiona vzala dívčinu třesoucí se ruku a vrátily se k monitoru.

„Zmínil něco o plánu B,“ řekla. „Předpokládám, že to znamená, že se šel sám podívat, co to klepe na dveře.“

„Ale jak odešel? Je taky kouzelník?“

Fiona věnovala kamarádce uklidňující úsměv. „Věřím, že Trace dává přednost technologii před magií. A připadá mi jako druh muže, který by nemohl postavit úkryt jen s jednou cestou dovnitř a žádnou další ven. Musí tam být tajné dveře ve zdi.“

„J-jak můžeš být tak klidná?“ zeptala se Gabriella, koukajíc zpátky na monitor.

„Máme na své straně druida a silného válečníka, Gabriello. Oni nedovolí, aby se nám něco stalo.“

„Ale pan Oceanus je zraněný,“ plakala dívka tiše a ukazovala na obrazovku. „Podívej se, je opřený o dveře. A pan Huntsman je také zraněný.“

„Ne tak zle, aby ho to zpomalilo, jak se zdá. A Mac…“ Fiona sklapla pusu, když viděla něco, co vypadalo, jako stínová postava muže která se objevila na obrazovce na druhém konci temné chodby.

„To je pan Huntsman,“ řekla Gabriella vzrušeně. „Ale co to drží?“

„To je pistole.“ Fiona zvedla revolver, který jí Trace nechal a zastrčila ho za pas kalhot, opatrně, aby nezmáčkla spoušť. „Střílí to náboje ze zásobníku, takže nemusíš být blízko toho, co chceš zabít.“

Obě ztichly a pozorovali, jak se pomalu vydává po kraji chodby. Cokoliv co se opíralo o jejich dveře, se snažilo vstát a Fiona to viděla zvednout něco, co nyní vypadalo jako lidská ruka a trojzubcem to ukázalo na strop za Tracovým ramenem.

Hromová rána najednou rozechvěla vzduch a oslepující záblesk zaplnil obrazovku. Gabriella zakřičela a popadla Fionu a Misneach vyděšeně vyjekl a schoval se pod postel.

Ohlušující hluk jim dál burácel nad hlavami, jako hromobití, až se stěny a podlaha prudce otřásaly a vzduch byl prosycen energií. Regál se zásobami se převrátil a Gabriella znovu zařvala, když mu obě uskočily z cesty.

Když Fiona viděla, že obrazovka zůstala prázdná, rozběhla se ke dveřím a přitiskla na ně ucho. Slyšela padat kameny a trámy a něco, co znělo jako slabý výkřik, což všechno naráz ustalo, když něco těžkého narazilo do kovu, o který se opírala.

A pak bylo všechno až strašidelně tiché, kromě Gabriellina pláče.

„Buď tiše,“ zašeptala Fiona a mávla na Gabriellu, když přitiskla ucho zpátky na dveře. Slyšela slabé zasténání a cítila, jak se kov zachvěl, když spadly další kameny a pak další zasténání.

Narovnala se a otevřela první ze čtyř zámků.

„Co to děláš?“ vykřikla Gabriella a rozběhla se k ní, aby jí odtáhla ruku. „Pan Huntsman říkal, že nemáme otvírat za žádnou cenu.“

Fiona se osvobodila a otevřela druhý zámek. „Vidíš tu někde pana Huntsmana, aby mi řekl, že nemůžu?“

„Ale co když ti démoni mají jeho a pana Oceanuse a jsou na druhé straně dveří? Pojď najít tu tajnou cestu, kterou použil pan Huntsman.“

„Nechce, aby se mu říkalo pan Huntsman,“ informovala ji Fiona, když už věděla proč. Odemkla třetí zámek. „A kam přesně chceš jít? Tam venku stále zuří bouře démonů.“ Dala ruku na poslední zámek. „A pokud nedostaneme Trace a Maca sem, kde budou v bezpečí, možná zemřeme všichni.“

Pokusila se posunout čtvrtou západku, ale když se ani nepohnula, protože něco tlačilo z druhé strany, opřela se o ně ramenem a zatlačila, když posunovala západku.

Gabriella ji znovu zastavila. „Kdy ses stala tak statečnou?“

Fiona zírala do kamarádčiných velkých očí. „Někdy minulý týden, po našem výletu do města, když mi malé bezradné štěně připomnělo, že odvaha nevyžaduje mít kontrolu nad vším, co se stane, ale mít kontrolu nad tím, jak budu reagovat na to, co se stane. Bez ohledu na to, co se mu stalo, Misneach prostě jen pokračoval v žití.

Gabrielliny oči se rozšířily. „Chceš říct, že tvoje zvířátko ti vážně dodalo odvahu?“

„Lépe řečeno, dal mi naději. Mac mi dal zpátky můj život, Kenzie a Matt mi dali svobodu, Trace mi nevědomky dal cíl – jakkoliv už chybný nebo dočasný může být,“ řekla se smíchem. „A já si dala svolení, postarat se o svůj vlastní život.“

Gabriella se najednou usmála. „Takže, znamená to, že už se nebojíš zamilovat se, vdát se, mít děti a žít šťastně navěky?“

Fiona zatlačila znovu na dveře. „Budu spokojená se dvěma ze čtyř. Mít další dítě je všechno, co potřebuju k tomu, abych byla šťastná. Tak, pojď mi pomoct dostat sem Trace a Maca, ať můžeme žít šťastně a navěky všichni.“

S Gabriellinou váhou, kterou přidala k její, byla Fiona schopna pomalu odsunout poslední západku. Dveře se náhle otevřely a odhodily je z cesty, jak kameny a hlína se vsypaly do místnosti, spolu se zakrváceným a potlučeným tělem muže v bezvědomí, kterého Fiona nepoznala.

„Podívej se, jestli žije,“ řekla Gabrielle, když popadla baterku a prošla kolem něj. Plazila se přes trosky pokrývající chodbu, musela odtlačit několik trámů a těžkých kamenů z cesty a každou chvíli se zaposlouchala a světlem prohledávala tunel.

„Traci!“ vykřikla. „Udělej nějaký zvuk, abych tě mohla najít.“

„Které části z ´neotvírej ty dveře za žádnou cenu´, jsi nerozuměla?“ zavrčel asi deset kroků od ní.

„Myslím, že to byla ta část ´ani za nic´,“ řekla a plazila se k němu. „Nebo možná tomu ´ne´.“ Zastavila se, když spatřila jeho zakrvácenou tvář, ale rychle zaměřila baterku na místo, kde měl mít tělo. Zaklel a zuřivě zamrkal proti světlu v očích. Jenže místo jeho těla, viděla jen kameny.

Namířila paprsek světla do tunelu a viděla, že trosky ho zaplňují až do stropu. V tom vzduchem zazněl pronikavý výkřik a několik velkých kamenů spadlo dolů, jeden z nich jí vyrazil baterku z ruky.

„Běž odtud, zatraceně!“ vykřikl Trace. „Běž zpátky do místnosti a zamkni dveře! Hned!“

Plazila se k němu a spadlé světlo jí umožnilo vidět jeho zamračený pohled. „Jo, co se týká zavření dveří,“ řekla, opatrně odstraňujíc kameny z jeho ramen. „Bude to chvíli trvat, jelikož část jeskyně spadla do místnosti – spolu s mužem, který je, jak doufám, Mac.“

„Myslel jsem, že ženy z jedenáctého století dělají, co se jim řekne,“ zamumlal a zavrtěl rameny, ve snaze jí pomoct s jeho osvobozováním.

Přestala odhrabávat. „Jak tě to napadlo?“

Zamrkal na ni – nebo možná se jen pokoušel vidět skrz krev, která mu tekla do očí. „Kenzie si myslí, že máš takový strach z mužů, že s nimi ani nemluvíš.“

Začala znovu odstraňovat kameny. „Nemám strach z mužů, jen je nemám ráda. Cítíš nohy?“

„Doufám, že moc nelpíš na svých vlasech,“ řekl pevně. „Protože o dobré dvě stopy přijdeš hned, jak se odsud dostanu.“

Přehodila si cop přes rameno a začala odstraňovat kameny pryč z jeho hrudi a břicha.

„Moc ráda bych měla krátké vlasy, jako jsem viděla na některých ženách v televizi,“ střelila po něm rychlý úsměv. „Mohl bys mě ostříhat? Vážně?“

Pohled, který jí věnoval, byl dost žhavý na to, aby spálil všechny její vlasy. Volnýma rukama si začal odhazovat kameny z nohou.

„Fiono! Našla jsi pana… Trace?“ volala Gabriella ode dveří.

„Našla jsem ho, je naprosto živý. Jak je Macovi?“

„Je také živý, ale nemůžu ho probudit. A jedna jeho ruka, je pořád ploutev. Co mám dělat?“

„Odtáhni ho do místnosti a odstraň z cesty kameny, ať můžeme zavřít dveře,“ zavolal na ni Trace. Podíval se na Fionu. „Ten bastard na mě vystřelil.“

Potřásla hlavou. „Nemyslím si, že střílel na tebe, ale spíš za tvé rameno.“ Zvedla baterku a posvítila ke vchodu do chodby. „Vidíš to?“ řekla. „Nevypadá to jako nějaká noha s blánami, trčící tam u těch trámů?“     

Vzduch prořízla další ohlušující rána a Fiona se nad Tracem sklonila a objala jeho hlavu a ramena. Hrůzostrašný řev se ozval zpoza trosek a kameny na vzdálenějším konci tunelu se začaly pohybovat. Fiona náhle letěla směrem k místnosti.

„Plaz se!“ křikl na ni Trace.

„Ne bez tebe!“

„Jsem hned za tebou.“

Když se ohlédla přes rameno, protože mu nevěřila, položil jí ruku na zadek a postrčil ji. „Nezastavuj!“

Fiona se skulila do místnosti, ale hned vyskočila na nohy a popadla Trace, když zaváhal a táhla ho celou cestu dovnitř. „Pomoz mi zavřít dveře, Gabriello!“ křičela, překročila Trace a chytla dveře.

Ale když viděla řvoucí černý stín, blížící se k nim, Fiona vytáhla revolver od pasu, namířila do chodby a zmáčkla spoušť. Pistole jí explodovala v rukou a prudce trhla nahoru, takže ji málem upustila. Sklonila ji níže a okamžitě znovu stiskla spoušť. Ale už věděla, co přijde a tak ji už držela klidně a vystřelila ještě čtyřikrát.

Zvonění v uších od ostrých výstřelů, které se rozléhaly místností, se mísilo se strašlivým křikem dalších mnoha démonů. Fiona sotva slyšela Trace, jak na ni křičí, ať už zavře ty zatracený dveře.

Ale jakmile zastrčila zbraň zpátky za kalhoty, další ohlušující kolo střelby naplnilo místnost, tentokrát mnohem více nábojů v rychlém sledu.

Ona s Gabriellou tlačily tak moc, jak jen mohly, obě používaly záda k tlačení na dveře proti sutině, což jim umožnilo vidět Trace ležet na zemi, svou vlastní zbraň držel rovně a pálil do tunelu.         

Akorát on nemusel mačkat spoušť pokaždé, jen ji držel zpátky a drobné kousky kovu létaly z boku zbraně.

A měl o hodně víc, než šest ran.

Přestal střílet. „Skoro to máte!“ zakřičel, plazil se ke dveřím a sahal po dolním zámku. „Víc! Tlačte!“

V uších jí zvonilo tak hlasitě, že jeho křik jí zněl jako šepot, Fiona spíše cítila, než slyšela, jak západka sklouzla na místo. Hned se otočila a zaklapla horní zámek a konečně i zbývající dva.

Otočila se, popadla Gabriellu a objala ji.

„Máme to!“ křičela, i když sotva slyšela svoje slova. Odtáhla se a usmála se na svou kamarádku. „Byla jsi tak silná a odvážná, nikdy bychom to nedokázali bez tebe!“ Znovu ji objala. „Budeš mít svoje miminko a budeš hrůzu nahánějící matka. Počkej, až uvidím Williama. Vmetu mu tvou odvahu do jeho ošklivé tváře, až mi příště řekne, že ženy jsou slabší pohlaví.“

„Myslíte, že se můžete plácat po zádech až potom co zkontrolujete naše zranění a vymyslíme plán C?“ zamumlal Trace, posadil se a opřel se o dveře. Jeho oči se najednou rozšířily. „Do prdele, dej tu pistoli pryč z kalhot! Revolvery nemají pojistku, a když upadneš, můžeš si ustřelit nohu!“

„To jsi měl zmínit dřív,“ zamumlala, vytáhla ji a podala mu ji do jeho natažené ruky. „Ne že by to nebylo jedno, když je teď prázdná.“

Usmál se. „Připomeň mi, abych tě nikdy nenaštval, když máš v ruce zbraň.“

„Můžu si nějakou takovou koupit v Shop ´n Save?“ zeptala se a pokývla k jeho ruce.

Jeho úsměv zmizel. „Ne!“ Vydechl, podíval se na muže, ležícího vedle něj a šťouchl do něj hlavní pistole. Když se nepohnul, strčil do něj Trace silněji.

Muž zavrčel a otevřel oči, několikrát zamrkal, chytil se za hlavu a konečně zaostřil svůj pohled na Trace.

„Svatá matko Neptunova, Huntsmane, strčíš do mě ještě jednou a přísahám, že budeš smrdět jako skunk do konce života.“

„Proč jsi mi zakrvácel celou podlahu, místo u Kenzieho Gregora?“ namítl Trace. „A proč jsi střílel na mě, místo na něj?“

„Střílel jsem na démona za tebou,“ opáčil Mac. Zvedl hlavu tak, aby viděl na Fionu a pak se podíval zpátky na něj. „A nejsem si jistý, jak moc vítaný bych byl v An Téarmann.“ Otočil se k němu. „Co tu dělá ona?“ Zeptal se tiše, ačkoliv Fiona ho slyšela.  „Myslel jsem, že je v Gairn.“

„Matt ji přehodil Kenziemu,“ řekl Trace a neobtěžoval se šeptat. „A Kenzie ji přehodil na mě.“

Mac položil hlavu na zem se zasténáním.

Trace se ušklíbl. „Copak nemáš rád, když se tvůj dobrý skutek vrátí a nakope ti prdel? Hej, tvá sestra není s tebou, že ne?“

Mac si odfrkl. „Nebyl bych překvapený, kdyby Carolina ty démony vedla.“

„Můžete je poslat pryč, pane Oceane?“ zeptala se Gabriella.

Sehnula se, aby zvedla trojzubec, ale Mac otevřel oči a sebral jí ho z dosahu. „Gabriello,“ řekl srdečně – nebo aspoň tak srdečně, jak se mu podařilo, odhadla Fiona, když si uvědomila, že vypadá napůl mrtvý. „Vypadáš dobře.“ Slabě se usmál. „Na to, že dnes je trochu… jak jinak jde život?“

Gabriella se narovnala a skutečně se mu uklonila. „Daří se mi velmi dobře, pane Oceane. Miluji všechno v tomhle století.“

„Prosím, říkej mi Mac,“ obrátil pohled k Fioně. „A slečna Gregorová, zdá se, že život má… Myslím, že jste se trochu změnila, od té doby, co jsem vás naposledy viděl.“

„Spíš ne. Očividně jsem stále přehazovaná od jednoho muže ke druhému.“

„O-K,“ přerušil je Trace. „Teď, když jsou všechny detaily vyřešené, můžeme se vrátit k vymyšlení plánu C?“

„Já hlasuji pro tvůj původní plán,“ řekl Mac a s povzdechem zavřel oči, „a neotvírat dveře za žádnou cenu a počkat dva dny, než vylezeme. Kenzie a William určitě zastaví tu bouři do té doby.“

„Jak jsi sakra věděl o tom klepání?“ zeptal se Trace.

„Pan – Mac je mocný druid,“ řekla Gabriella, než mohl odpovědět. „A druidové vědí všechno.“

„Očividně ne všechno,“ zamumlal Mac. „Nemám tušení, kdo po mě jde, a už vůbec ne proč.“

„Nejspíš nějaký rozzuřený otec nějaké ženy,“ řekla Fiona. A ignorujíc Macův pohled, skrčila se k Tracovi a začala odstraňovat pouzdro připoutané k noze, aby mohla zkontrolovat jeho koleno.

Zastavil ji, když ji chytil za ruku. „Ne, potřebuju to tam nechat. Jestli chceš pomoct, najdi lékařský kufřík, který je nahoře na polici, abych mohl zastavit tohle krvácení,“ řekl a otřel si tvář. Ale když se začala zvedat, zadržel ji na místě. „Dnes ti to šlo dobře.“

„Chceš říct, že to znamená, že mi neostříháš vlasy za to otevření dveří?“

Usmál se a poprvé, co ho znala, ten úsměv dosáhl až do očí. „Ještě jsem se nerozhodl.“

„Pořád používáš tohle hloupé vyhrožování, Huntsmane?“ odfrkl si Mac.

Trace se na něj zamračil. „Máš nějaké lepší, Oceane? Ne, počkej, ty se vlastně ani nedostaneš tak blízko k nějaké ženě, abys jí vyhrožoval. Jak vůbec dopadl tvůj malý výlet do hor? Našel jsi nějakou svobodnou MacKeageovou, která by s tebou šla na rande?“

Když Fiona viděla, že sebou jedna Macova ruka škubla – ta co držela trojzubec – osvodila se a stoupla si. „Gabriello, viděla si Misneache?“

„Oh!“ vykřikla Gabriella a rozhlížela se kolem. „Byl tady ještě před… před…“ podívala se ke dveřím, její oči se rozšířily obavami, když se podívala zpátky na Fionu. „Mohl tě následovat do tunelu?“ zašeptala. „Oh, Fiono, já ho ztratila!“

„Uklidni se,“ řekl Trace a přetočil se na břicho, směrem k posteli a odstranil z cesty nějaké spadlé zásoby. „To štěně je chytřejší. Misneachi, pojď sem, kluku. Pojď sem, pojď k tátovi.“

Fiona slyšela Macův úšklebek. „Plodíš teď psy, Huntsmane?“

Trace vytáhl Misneache z pod postele a posadil se, aby vzal klepající se štěně do náruče a zamračil se na Maca. „Aspoň mi neřekne do očí žabinec.“

Fiona protočila oči a začala prohledávat trosky, aby našla lékařský kufřík. Přemýšlela, jestli nadcházející týden nebude jedním z těch osudů, co jsou horší než smrt, když se od ní očekávalo, že bude ošetřovat dva muže, aby se uzdravili.