MT - 3. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

„Pánové, tento den začneme prohlídkou dolů“, oznámil tichý tenor.

Crillon mu zašeptal do ucha: „To je Sparrow, páže krále.“

Jeskyní se ozvalo tiché zavrčení.

„Nějaký problém, Vaše Výsosti?“, zeptal se Tor krále. Co měl, k čertu, zase za problém? Nemohl udělat ani krok, aniž by se Naron nenaštval. Od oznámení uchazečů byl král podrážděný.

„Na tuto prohlídku sebou nemusíte táhnout celý tvůj doprovod.“

Och, zatraceně.

Tor cítil, jak mu hoří tvář, ale nedal na sobě znát, jak se ho Naronova kritika dotkla.

„Jsem na Crillonovi závislý. Pokud nemám žádného průvodce, mohl bych ztratit orientaci.“

Jo, to bylo sexy. Určitě si ho zvolí za manžela. Tor si připomněl, že stát se manželem nebylo jeho cílem. Nechtěl zůstat uvězněný na této zaostalé planetě a bylo jedno, za jak žhavého krále považoval. Jen si to musel opakovat neustále dokola vždy, když se k němu Naron příliš přiblížil a Torovo tělo se napnulo touhou. Musel se ovládat, aby v Naronově blízkosti nedýchal, protože pach krále ho lákal k tomu, aby s ním prováděl neslušné věci.

„Já vás povedu“, oznámil Naron, jakoby tím bylo vše vysvětleno.

„Mnohokrát děkuji, Vaše Výsosti. Vážím si vaší nabídky, ale Crillon je zvyklý mne doprovázet a zná mé potřeby. Navíc nechci okrádat ostatní o vaši pozornost.“

Ostatní uchazeči by v něm neměli vidět žádnou konkurenci, ale především Naron by ho neměl vnímat jako slabého, chudáka slepce, který potřeboval pomoc. Šlo tu o hrdost, a té se Tor nemohl vzdát. Byla to jedna z mála věcí, které mu zůstaly.

V této chvíli chtěl jen dosáhnout dohody o těžebních právech a rychle zmizet. Ale protože ho strýc do soutěže o titul manžela zapsal, chvíli to ještě potrvá, než se bude moci otočit k planetě zády. Až se s ním příště uvidí, tak to strýci vytmaví.

„Jak si přejete“, odpověděl Naron na Torovo odmítnutí. Úplně slyšel, jak se do králova hlasu vkrádá chlad. Jeho obvykle diplomatická zručnost ho nechala tentokrát ve štychu.

Zatraceně.

Zrovna, když přemýšlel o tom, jak by to s králem urovnal, vykřikl mu v hlavě Baroyův hlas: „Blíží se zemětřesení. Zmiz odtamtud! Zadržím ho tak dlouho, jak to jen půjde.“

***

Naron ukryl své zoufalství za chladnou fasádu, kterou za ta léta u dvora dovedl k dokonalosti.

Copak to bylo špatné toužit po doteku své spřízněné duše?

Pevně rozhodnutý nenechat se ranit Torovým odmítnutím, strávil Naron poslední minuty tím, že vyprávěl o těžbě a využití vzácných minerálů. Když se ohlédl, uviděl Tora, jak mluví se svým strážcem. Jejich hlavy se dotýkaly skoro intimně. Naronova bestie při tom pohledu zavrčela.

„Mohl bych vám být nějak nápomocen?“, vyštěkl.

„Musíme zmizet.“

Král zklamaně přikývl. Domníval se, že Torův muž musel obdržet nějakou zprávu, kvůli které chtěl odejít. Poté ho napadlo, že Tor ho nemůže vidět a řekl: „Chápu. Pokud budete chtít termín přehodit, ozvěte se mému dozorci.“

Věděl, že Torův strýc bude na prohlídce dolů trvat, aby mohl uzavřít rozumnou obchodní smlouvu. Ale poté, co se s Torem setkal, si Naron říkal, že si Nejvyšší král bude muset zvyknout na Torovu nepřítomnost, jelikož neměl v úmyslu Torovi dovolit, aby odešel. A to nikdy.

K Naronově překvapení ho Tor uchopil za ruku a táhl s sebou.

„Vy to nechápete. Všichni odtud musíme rychle vypadnout.“

Tor nedal Naronovi šanci protestovat, položil ruku na biceps svého strážce a i nadále Narona svíral. „Jdeme, Crillone.“

„Ano, Vaše Milosti.“

Naron zabořil paty do země. Překvapivě silný stisk s ním smýkl tak, že málem zakopl.

„Nebuďte tak tvrdohlavý. Musíme odsud zmizet. Hned!“ Naron vrhl pohled na ostatní, potěšený, že ho ostatní následují.

„Kam to jdeme?“ Jelikož zaboření pat do země nepomohlo a Tor byl mnohem silnější, než Naron čekal, doufal, že mluvení druhého muže uklidní. Strážce byl úplně v pohodě, jakoby se tak jeho pán choval zcela běžně. Jeden z jeho vlastních strážců se pokusil zasáhnout, ale Naron zakroutil hlavou. Šel by kamkoliv, kam by ho vévoda chtěl zatáhnout.

„Na bezpečné místo. Méně mluvení, více běhání. Musíme se odsud dostat co nejrychleji.“

Tor je oba táhl k výtahu a netrpělivě dupal nohou do země, zatímco ostatní nastupovali.

„Proč musíme jít?“, zeptal se Naron.

„Co to s vévodou je?“, zeptal se Gallywyn, jakmile byli všichni ve výtahu.

„Zbláznil se?“, vysmíval se lord Mell a zíral na Tora.

Tor všechny otázky ignoroval.

Naron obdivoval, jak hrdě a vzpřímeně tam ten okouzlující muž stál a nenechal se ničím vyvést z klidu. I přes vztek kvůli Torovu svévolnému chování, ho zaplavila vlna touhy.

„Co se děje?“ Dával si pozor na klidný tón. Když teď byli všichni ve výtahu, chtěl konečně pár odpovědí.

„Byl byste tak laskav a vysvětlil nám, proč musíme odejít?“, přerušil ho lord Mell s pohrdáním v hlase. „Pokud vím, nejste vůdcem našeho výletu.“

Torův kočkodlak vycenil zuby a odsunul kabát bokem, aby ostatním ukázal svou zbraň a svou připravenost ji použít.

„Zpátky, Crillone“, přikázal Tor svým klidným hlasem. „Baroy mě upozornil na to, že se blíží zemětřesení.“

Naron se ptal sám sebe, kolik lidí bude muset zabít, aby si mohl Tora ponechat. O tom Baroyovi doteď nic neslyšel.

Ozvalo se trochu mumlání, ale jinak nikdo nic neřekl.

Dveře se otevřely. Když vystoupili z výtahu, zemí otřáslo děsivé zadunění.

Tor objal Narona kolem pasu a popohnal ho k běhu. Naron se odvážil ohlédnout. Objevila se trhlina a spolkla vstup do dolu i výtahovou šachtu, kterou před chvílí opustili.

Baron Cant vydechl: „Svatá matko draků!“

Skupina se zastavila pár metrů od děsivé scény.

„Zachránil jste nás“, řekl lord Gallywyn a pohlédl na Tora jiskřivýma očima.

Naron zavrčel a instinktivně se postavil před Tora. Na rameni ucítil dotek, otočil se a uviděl, jak ho Tor hladí jednou rukou, zatímco druhou zadržoval svého srážce.

Bestie v jeho nitru nenáviděla skutečnost, že Tor chtěl, aby ho vodil někdo jiný, ale jeho lidská stránka chápala, že Tor kolem sebe potřebuje důvěrně známé osoby, aby se cítil dobře. Tento vnitřní konflikt Narona mátl. Jelikož nebyl zvyklý na takovou interní nejednotu, přísahal, že jakmile se vrátí do zámku, nechá zavolat královského rádce. Možná, že existovala jednodušší cesta, jak se svým neznámým drakem komunikovat.

„Baroy cítil, jak se tlaky hromadí a varoval mne, abych zmizel“, řekl Tor klidně.

„Kdo je Baroy?“ Lord Mell vévodu sledoval přimhouřenýma očima.

„Můj drak.“

„Pro ty, kdo to ještě nevěděli, Jeho Milost je propojená s drakem“, řekl král. Uvědomil si, že nevědomky hladí Torovu paži. „Jeho druh ve spojení je vesmírným drakem, který jak se domnívám, právě teď krouží kolem planety.“

„Co znamená být propojený s drakem?“, zeptal se baron Cant. „Je to to samé, jako spojení s drakodlakem?“

Tor zavrtěl hlavou. „Ne, spíš je to podobné vztahu s domácím mazlíčkem, až na to, že to mé mi může vstoupit do myšlenek a převzít můj zrak. Aby se jim vedlo dobře, potřebují vesmírní draci biologického partnera. Nevím proč, ale Baroy je tak vzácný, že není nikdo jeho druhu, koho by o to mohl požádat.“

„Můžete s ním telepaticky komunikovat?“, zeptal se Naron. Jeho zvědavost, která se týkala vévody, ho užírala.

„Ano, Baroy je nad námi a ví všechno, co se děje na každé planetě, na které se nacházím. Je velmi mocný.“ Tor se pustil svého strážce a poplácal Naronovu ruku, aniž by tušil, jaký pohled tak nabízejí ostatním.

„Proč jste nám neřekl, co se děje?“, zeptal se Gallywyn se zvědavostí v očích.

„Nechtěl jsem vyvolávat paniku“, řekl Tor a ledabyle hladil Naronovu paži, nevědomé gesto, které způsobilo, že Naronovi ztvrdl penis.

Neschopný odolat se k němu Naron naklonil a políbil ho na ústa.

„Děkuji za záchranu života mého i ostatních. Kdybyste svého draka neposlechl, tak bychom byli všichni mrtví.“

Tor pokrčil rameny: „Svého draka poslouchám vždycky.“

„Vždycky.“ Krev mu ztuhla v žilách. „Co, když vám řekne, že musíte planetu opustit?“

„Pak opustím planetu“, řekl Tor, jakoby to byla ta nejpřirozenější věc na světě.

„Máte nad ním nějaký druh kontroly?“ Myšlenka na draka, kroužícího nad nimi, Narona zneklidnila. Vesmírní draci nebyli zrovna pověstní svým vyrovnaným temperamentem, zvlášť když se jednalo o jejich partnery.

„Nekontroluji ho. Takový druh vztahu spolu nemáme. Jsme něco jako partneři. Létá skrz galaxie a objevuje nové planety a já pracuji pro svého strýce. Může vidět skrz mé oči a já obvykle vidím skrz ty jeho. Proto vypadají mé oči tak divně. Odrážejí to, co vidí Baroy.“

„Na jakou vzdálenost spolu dokážete komunikovat?“, zeptal se lord Gallywyn.

Tor nakrčil čelo. „Jak to myslíte?“

Naron poplácal vévodu po ruce, když ucítil, jak jeho stisk zesílil.

„Myslím tím, že když prolétává galaxie, v jaké vzdálenosti ztratíte kontakt?“

Naron si vzpomněl, že Gallywyn studoval přírodní vědy a Tora zřejmě považoval za fascinující předmět bádání. Naron ho také považoval za fascinujícího, ale z úplně jiných důvodů.

„Žádná hranice neexistuje. Je to, jako byste si povídali sám se sebou. Člověk nemůže opustit své vlastní myšlenky, protože ty moje Baroy opustit také nemůže.“

Gallywyn se zamyšleně škrábal na bradě. „Rád bych si o tom s vámi později popovídal víc.“

„Jsem vám k dispozici.“ Tor se krátce uklonil.

„Jen k rozhovorům“, řekl Naron a zíral na druhého muže. Nemíní Tora přenechat komukoliv jinému, a už vůbec ne jinému uchazeči.

Gallywyn se na Narona krátce ušklíbl. „Samozřejmě, Vaše Výsosti. Neodvážil bych se vám lézt do zelí.“ Pohledem přejel Tora od hlavy k patě a u tak plaše působícího muže jeho dychtivý pohled překvapil. „I přes všechno pokušení.“

„Vraťme se na oběd do zámku. Musím sesuv nahlásit vedoucímu těžby.“

„Nebuďte na něj přísný, Vaše Výsosti. Způsobilo to posunutí zemských desek, ne špatná práce v dolech.“

„Pak bude muset zapracovat na tom, jak takové zemětřesení zahrnout i do plánů těžby, ne? Málem jsme tam dole zemřeli. To je neakceptovatelné.“

Naronovo srdce se rozbušilo, když si představil následky. Mohl Tora ztratit při zasypání štoly. Co kdyby se vévoda od nich oddělil a nemohl přivolat pomoc? Když si představil slepého muže zaživa pohřbeného v dole, tak mu na těle vyrazil studený pot.

„Nesmíte jít do dolů bez průvodce. To platí pro všechny“, řekl Naron a ujistil se, že mu všichni porozuměli. „Po tom, co se tu právě stalo, nechám všechno vyšetřit, než podnikneme další prohlídky.“

Všichni souhlasně přikývli.

„Nechcete se poradit s Dillonem?“, zeptal se Tor. „Je to Crillonovo dvojče a specializuje se na pohyby zemských desek a planetární strukturu.“

„Nevěděl jsem, že něco takového existuje“, řekl Naron.

Tor se usmál. „Všichni mí lidé si mohou vybrat jednu specializaci, když u mě začnou pracovat. Dillona vždy fascinovaly přírodní vědy, zatímco tady Crillon je spíš povrchový typ. Studoval meteorologii a životní prostor zvířat.“

Hrdost v Torově hlase Naronovi prozradila, že vévoda svým zaměstnancům nabízel nejen vzdělání, ale také je aktivně podporoval. Nebylo divu, že ho jeho lidé zbožňovali. Vzdělání bylo drahé a měňavci takovými prostředky disponovali vzácně. Jejich planety byly na formální školní systém příliš primitivní a bylo nezvyklé, aby svůj domov opouštěli.

Crillon na Tora vrhl pohled plný uctívání a pohladil ho po hlavě.

„Jeho Milost darovala mě a mému bratru mnoho skvělých možností.“

„Jestli nedáš tu ruky pryč z jeho vlasů, tak může tvůj bratr zkoumat horninu na tvém hrobě.“

Crillon vycenil na krále zuby, ale přestal Tora hladit po vlasech.

Naron zakroutil hlavou a všechny pobídl, aby se vrátili k autům.

„Vrátíme se nazpět do zámku a něco sníme.“

***

Tor se ještě jednou zakousl do pečiva z listového těsta, a zatímco si olizoval rty, tiše pobrukoval. Králův kuchař byl mistrem svého oboru. Tor naklonil hlavu na stranu, tiché znamení pro toho, kdo ho během jídla obsluhoval, aby přišel k němu.

„Ano?“, ozval se mu u pravého ucha Sallyin hlas.

„Běž za kuchařem a řekni mu, že to bylo nejlepší jídlo, jaké jsem kdy jedl. Zkus zjistit, jestli bychom ho nemohli přemluvit ke změně místa.“

„Tore!“ Pobouřený hlas krále ho rozesmál.

Sally se zachichotala. „Uvidím, co se dá dělat. Obvyklý balíček?“

„Ano.“

„To je neuvěřitelné, že se mi snažíte ukrást kuchaře přímo před mýma očima“, zabručel Naron.

„Někde jsem slyšel, že ve válce a v lásce je dovoleno všechno.“ Tor se zasmál. Dnes se nasmál víc než za poslední dva roky dohromady. I když nestál o to, stát se královským manželem, Naron měl v sobě něco lákavého. Králův hluboký hlas a smysl pro humor se Torovi líbil a přitahoval ho víc než všichni mužů, které poznal od Larienovy smrti.

Tor si vyvolal chuť krále, když se políbili. Ať je zatracený, jestli by nechtěl další ochutnávku. Porušilo by to protokol, kdyby na toho muže skočil? Koneckonců jeden z těch mužů bude mít Narona po celý zbytek života, proč by ho tedy Tor nemohl aspoň jednou ochutnat, než zase odejde?

Pomyšlení na Narona, jak tráví své dny a noci s nějakým jiným mužem, Tora rozrušilo.

„Protože je to On“, ozval se mu v myšlenkách lstivý hlas.

„Drž zobák, Baroyi!“

„Nechceš slyšet pravdu jen proto, že se bojíš ztratit další milovanou bytost. Věř mi, že ztráta tady tohoto bude mnohem těžší. Dračí muži jsou houževnatí. Koneckonců jsou to mí vzdálení příbuzní.“

Nejraději by drakovi za jeho samolibost jednu střihnul.

„Och, ten tvůj temperament“, utahoval si z něho Baroy.

„Myslel jsem, že vám jídlo chutná“, vyrušil ho Naronův starostlivý hlas.

„Promiňte, co prosím?“

„Zíráte na své jídlo a mračíte se. Tak jsem si říkal, jestli jste si to s krádeží mého kuchaře nerozmyslel.“

„Ne, mračil jsem se kvůli něčemu jinému. Ještě stále jsem z vašeho kuchaře nadšený.“

„Byl bych raději, kdybyste byl nadšený ze mě“, pronesl Naron tiše.

„Vaše Výsosti“, přerušil jejich rozhovor hlas lorda Mella. „Mohl bych znát váš názor na jednu věc?“

„Samozřejmě.“ Naron letmo přejel rty po Torově tváři a zašeptal: „Uvidíme se později.“

Tor zjistil, že lorda Mella nemá rád. Něco v hlase toho muže ho zneklidňovalo.

Byl to druh muže, který bude od Narona jen brát a zlomí mu srdce. Pro krále by bylo lepší, kdyby byl lord Mell ze soutěže vyloučen dřív, než odejde. Možná, že by na tom byl Naron líp s Gallywynem nebo Cantem. V duchu si udělal poznámku, aby se s těmi muži lépe poznal a zjistil tak, který z nich by byl pro krále lepší volbou. Oba dva seděli na druhé straně stolu, takže neměl příležitost s nimi tento večer pohovořit. Ale pomyšlení na to, že by odešel a zanechal krále ve spárech toho divného Mella, se Torovi nelíbilo.

 Král byl milý muž, který se při výběru druha držel starých tradic. Tor byl velkým přívržencem tradic svého lidu. Tak ho napadlo, proč tu nepořádají lov na druha, tak jako v Jorysově království. Předsevzal si, že se na to krále, až zase půjde okolo, zeptá.

„Je čas na váš telefonát, můj pane“, zašeptal mu Dillon do ucha. Výměna Crillona za jeho dvojče značila přechod na noční službu. Dokud si Tor nelehl, dvojčata nemohla usnout, protože se za něj cítila zodpovědná. Svou povinnost vůči němu brali velmi vážně. Od té doby, co je zachránil, když ještě byli koťaty, neuběhl den, aby nebyl jeden z nich po jeho boku.

Tor položil ruku na Dillonovu paži a s jeho pomocí vstal.

„Vy už odcházíte?“ Hlas lorda Mella byl plný spokojenosti, jakoby Torův odchod znamenal, že se jakéhokoliv nároku na krále vzdal.

„Ano, musím vyřídit jeden telefonát.“ Tor se snažil, aby nebyla z jeho hlasu poznat jakákoliv emoce. Nebylo dobré poskytovat tomu muži ještě více munice. Lord Mell na něj dělal dojem, že by jakoukoliv slabost okamžitě využil.

„A jaký telefonát je tak důležitý, že opouštíte svého budoucího manžela?“

„Můžu ho zabít?“, zašeptal Baroyův hlas.

Tor se usmál s vědomím, že ten kluzký muž si bude myslet, že je to určeno jemu. „To je soukromá záležitost. Dobrou noc.“

***

Naron sledoval Tora, jak se svým doprovodem odchází. Skupina, která ho následovala, se zvětšovala, čím déle zůstával.

„Kolik lidí s sebou má?“, zeptal se Gallywyn, který přišel a postavil se vedle Narona.

„Nevím to přesně.“ Ušklíbl se. „Nevím, jestli to ví on sám.“

Když do místnosti vstoupilo jeho páže, Naron se vylekal. Sparrowy tváře byly rudé vzteky.

„Udělal to. Ten zloděj našeho kuchaře přesvědčil, aby s ním odešel.“

Naron se začal smát a nemohl přestat. Nebyl naštvaný kvůli svému kuchaři. Neměl v úmyslu nechat Tora opustit jeho království, takže se o svého drahocenného kuchaře nemusel obávat. Ale musel ocenit Torovu taktiku. Dostal, co chtěl. Naron jen doufal, že ten muž chtěl jeho.

„Jaká je další zkouška?“, zeptal se lord Cant. Lord Cant toho moc nenamluvil, nebyl tak agresivní jako lord Mell nebo tak pěkný jako lord Gallywyn a úplně mu chyběla přitažlivost vévody. Byl prostě takový, jaký byl, mírný gentleman, který tu byl proto, že ho jeho otec poslal. Kdyby tu nebyl z donucení, tak by mohli být přátelé.

„Minerály. Vyzvu vás, abyste hádali různé druhy kamenů. Je to klíčová schopnost, protože můj manžel musí znát různé elementy, se kterými obchodujeme.“

Na tváři lorda Mella se objevil široký úsměv: „Myslím, že pro ty z nás, kdo se tu narodili, to nebude žádná výzva. Budeme vůči pěknému vévodovi ve výhodě.“

Naron si musel připomenout, jak moc by to uškodilo jeho pověsti, kdyby udeřil jednoho z uchazečů, ale v duchu si slíbil, že pokud by to s Torem z nějakého důvodu neklaplo, tak lorda Mella nikdy nezvolí. V očích toho muže byla vychytralost, které nedůvěřoval.

***

Tor se nechal Dillonem zavést zpět do svého pokoje. Už bylo pozdě a nastal čas zavolat dětem.

„Alexandra je na řadě jako první“, řekl Pietro a umístil na stůl holografický projektor, který bude přenášet Torův obraz.

„Dobrý den, tati.“ Alexandřin jasný hlásek uklidnil Torovy pocuchané nervy. Ani si neuvědomoval, jak byl napjatý, dokud mu zvuk jejího hlasu neuvolnil rameny a záda.

Své děti miloval.

„Dobrý večer, drahoušku. Jaký byl tvůj den?“

„Měla jsem vizi“, řekla Alexandra. Tor se soustředil, jestli neuslyší náznak vzteku nebo strachu, ale žádný neslyšel. Jeho malá dcerka byla mocná věštkyně a někdy jí její dar ukázal děsivé obrazy z budoucnosti. Jednou týdně docházela pro podporu a rozhovor do chrámu věštců, ale Tor odmítal dovolit, aby tam bydlela nastálo. Pro svou malou holčičku chtěl pěkné dětství, než převezme povinnosti věštkyně. Pokud by bylo po jeho, tak by byly její dny plné sladkostí, sluníčka a poníků. Naneštěstí byli bohové a bohyně jiného názoru a přerušovali tyto zářivé vzpomínky na dětství obrazy z budoucnosti. Ne všechny byly pěkné.

Alexandřina matka, Livia, podporovala Torovo rozhodnutí a společně se snažili, aby byl její život vyrovnaný, jak jen to bylo pro dětskou věštkyni možné.

„Byl jsi s nějakým mužem a byl jsi šťastný.“

„Co?“ Tor se snažil soustředit. Člověk by si myslel, že už se naučil, že musí dávat pozor, když mluví s šestiletou. Skákala od tématu k tématu jako hyperaktivní králíček.

„Minulou noc jsem tě viděla ve vizi.“ Její hlas zněl hluboce a zasněně. „Vypadá tak hezky a díval se na tebe stejně, jako se na tebe díval Larien.“

I Alexandra trpěla, když Larien zemřel. Znala ho jen z krátkých návštěv a holografických telefonátů, přesto si spolu vybudovali dobrý vztah. Tor se domníval, že nejvíc ji mrzelo, že neměla žádnou vizi o smrti jeho milence. Larien zemřel, když vesmírná loď, se kterou cestoval, opustila warpovou rychlost a srazila se s meteorem. Byl na návštěvě u svých rodičů. Ještě dva roky poté dostával Tor od jeho rodičů dárky k narozeninám a on jim posílal květiny ke dni úmrtí jejich syna.

„Jak vypadal?“

„Měl tmavé vlasy a krásné modré oči. Byl moc pěkný, ale ne tak pěkný jako ty, tati“, řekla v návalu loajality. „Kolem něj byl stín draka. Myslím, že se dokáže proměňovat.“

Tor zakroutil hlavou. „Pokud je to ten, kdo si myslím, tak jsem slyšel, že se proměnit nedokáže.“

„Možná jen potřebuje správný důvod“, pronesla Alexandra.

„Možná. Takže, byly nějaké vize, o kterých bychom si měli promluvit?“

„Néé. Pojďme si povídat o mém novém poníkovi.“

Dalších pár minut strávili rozhovorem o Alexandřině učivu, které bylo vzhledem k jejímu věku lehké. Mluvili spolu o jejím pobytu v chrámu, jak jsou květiny v zahradě krásné a – samozřejmě – o jejím novém poníkovi.

Ozval se zvonek a malá holčička se zarazila uprostřed věty o modrém motýlovi, kterého ráno viděla. Kvůli složitému načasování a obrovským nákladům za intergalaktický přenos mělo každé dítě jen patnáct minut.

Jeho mladší syn, Mitel, byl na řadě.

„Ahoj, tati.“

„Dobrý večer, Mitele.“ Na svých osm let byl Mitel vážné dítě, které se pečlivě učilo, aby byl jeho otec spokojený.

„Zvládl jsem první stupeň levitace“, vypadlo z Mitela.

„Gratuluji, synu.“

Tor ucítil teplý pocit hrdosti. Mitel měl dar telekineze. Co se naučil chodit, tak se snažil pohnout sám sebou, ale neúspěšně. Zvládnout první stupeň byl úžasný výkon.

„Jak to jde v ostatních předmětech?“

„Dobře. Učitel, kterého jsi poslal, je super. Myslím, že se mu líbí maminka“, svěřil se mu Mitel.

„Ach.“ Tor nebyl překvapený. Podle Sally byl učitel okouzlující. Čím víc přemýšlel o tom, že se usadí, tím víc docházel k rozhodnutí, že musí najít někoho pro matku svých dětí.

„Má teď někoho?“

„Pár týdnů tu byl nějaký chlápek, jmenoval se lord Jessum, ale když řekl Alexandře, že si své vize jen vymýšlí, tak ho matka poslala pryč.“

„Dobře.“

Povídali si spolu o Mitelových hodinách šermu a jeho škole. Poté si vyměnil místo se svým bratrem Cadinem.

„Dobrý večer, otče“, řekl Carin vesele. Zatímco Mitel byl vážný a pilný, Cadin byl pro každou legraci. Cadinův problém byl, že nebyl schopný být v klidu. Jeho talentem bylo manipulování s ohněm a se vší tou energií, která v něm proudila, bylo těžké si sednout a učit se. Tor novému učiteli kladl na srdce, aby Cadina vyučoval ústně a venku v přírodě, aby mohl běhat a spálit tak přebytečnou energii. Držet jeho extrémně aktivního syna zavřeného v třídě hraničilo s mučením.

„Takže, jaký je ten nový muž?“, zeptal se Cadin najednou.

„Jaký nový muž?“ Někdy měl pocit, že mu chybí kusy rozhovoru.

„No ten, co ho viděla Alexandra ve své vizi?“

„Myslím, že to byl král Naron“, odpověděl Tor. „Ale nejsem si jistý. Tvůj prastrýc mě přihlásil do soutěže o titul manžela. Pokud vyhraji, stanu se jeho manželem.“

Tor své vztahy před dětmi netajil. Byly neoddělitelnou částí jeho života, i když s nimi nemohl být fyzicky.

„Líbilo by se ti to?“, zeptal se Cadin vážným hlasem. „Máš toho krále rád? Co si o tom myslí Baroy?“

V Cadinově hlase bylo znát lehké napětí, když zmínil Baroye. Co se týkalo jeho draka, měly děti smíšené pocity, protože to on jim bránil ve styku s jejich otcem.

„Smíří se s tím. S Larienem neměl nikdy problém.“ Obešel tak otázku s Naronem. O svých rozporuplných pocitech ke králi nechtěl mluvit.

„To je pravda. Přijdeš náš brzy navštívit?“

Tor slyšel, jak z chlapce mluví dítě, které se snažilo být mužem.

„Pokusím se vás navštívit, jakmile bude ta soutěž za mnou.“

„A když pozici manžela vyhraješ?“

Tor se rozesmál. „Není to žádné vězení. I tak vás budu moci navštívit. A krále vezmu s sebou.“

„Tak dobře.“

Tím to bylo pro Cadina uzavřené, protože změnil téma a začal mluvit o škole, která byla s novým učitelem zajímavější. O matce, které se nový učitel líbil a dceři jejich souseda, která byla očividně „sladká“.

Poté, co byl s dětmi hotový, promluvil si s Livií.

„Jak jsem slyšela, je na obzoru nový muž.“ Její škádlivý tón způsobil, že se Tor začervenal. Cítil, jak mu rudnou tváře. Od té doby, co se jako děti spřátelili, neexistovalo nic, co by jediné ženě, kterou kdy miloval, neřekl. Jeho matka zemřela, když byl ještě malý, proto si na ni Tor nevzpomínal, a i když matku svých dětí nemiloval romantickým způsobem, měla v jeho srdci zvláštní místo.

„Král. Strýc mě přihlásil do soutěže o titul manžela.“

„A jak postupuješ?“ Z jejího škádlivého hlasu poznal, že si rozhovor na Torův vkus příliš užívala.

„Docela dobře, ale slyšel jsem, že ty máš nového ctitele.“

„Ty děti všechno vykecají“, řekla Livia. Zněla nabručeně, ale ne naštvaně.

„A, jaký je tvůj učitel?“

„Je velmi příjemný a velmi pěkný, což jsi určitě věděl, už když jsi ho ke mně posílal. Co se děje, Tore?“

„Jsi příliš dlouho sama, Liv. Přeji si, abys byla šťastná.“

„A co ty? Ty si štěstí nezasloužíš? Bez ohledu, co ta naše malá věštkyně říká, dokázal by sis představit, že bys byl jako královský manžel šťastný? Byl bys spářený a ty si tak užíváš cestování.“

„Jak už jsem řekl dětem, není to žádné doživotní vězení. Mohu kdykoliv odejít.“

„Ozvi se, pokud bys něco potřeboval a o svém učiteli ti budu podávat pravidelné zprávy.“

„Dobře.“ Tor se zasmál a popřál jí dobrou noc.

Poté, co ukončil spojení, ho něco napadlo.

„Zatraceně! Zapomněl jsem Lexy zahrát na housle.“

„Zahrajete jí zítra ráno“, uklidňoval ho Dillon. „Teď vás uložíme do postele.“

Tor se nechal od svého sluhy svléknout a obléknout do pyžamových kalhot. Nikdy nespal v košilích, proto bylo převléknutí rychlé a za chvíli byl v posteli.

Zatímco usínal, slyšel své zaměstnance, jak si zpívají staré milostné písně.