D&D - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Damian přežíval skutečnost, že byl u stolu s hosty, kteří jedli, mluvili a probírali nadcházející události.

Jako jeho svatbu.

Lily naštěstí držela s diskuzí krok a v případě potřeby se zapojovala. Usoudil, že se mu hodně podobala v tom, že se jí nelíbilo být středem pozornosti, nemluvě o tom, že nikoho těch, s kým seděla u stolu, neměla příliš ráda.

Takže ano, byl za její spolupráci vděčný.

Ne, že by tu Damian chtěl být. Nicméně když mu Terrance ohledně večeře volal, nedal mu příliš na výběr. Nebylo neobvyklé, že boss shromáždil své nejbližší muže a jejich rodiny na večeři, při které se neprobíraly obchody. Bylo to jednoduše proto, že Terrancovi se líbilo být ve středu pozornosti. Nicméně dřív byl Damian zván jen zřídka.

Zatímco hosté jedli, téma hovoru se točilo kolem studií Eveliny, Alessa a Abrielly, které se soustředily na školu a kolem toho, co měla Lily v plánu po svatbě. Tommas s Laurentem vágně probírali své obchody s předním bossem, Rileym, a s Benem, a snažili se před ženami skrýt své přesné záměry.

Damian zůstával na svém místě vedle Lily v tichosti. Celou večeři pečlivě sledoval náladu své společnice. Koneckonců být předhozena třem rodinám by mohlo představovat sakra pekelnou událost. Někdo vždycky vytáhl nějaké drama. Damian se těm sračkám vyhýbal jako moru. Ostatní v tom však nacházeli zábavu a slétali se tam jako mouchy na lejno.

„Budeme v broskvové a pudrově modré, že?“ Zeptala se Abriella.

Lily přikývla a když si myslela, že se Damian nedíval, nabodla svou vidličkou nadýchané pečivo na jeho talíři. „Ano,“ řekla a pak si ten kousek vložila do úst.

Damian se k Lily naklonil a zašeptal jí do ucha: „Víš, můžu ti objednat pár kousků.“

„Tvoje jsou v pohodě. Jen jsem si chtěla kousnout.“

To určitě.

To proto už mu jich snědla dobrou polovinu.

Damian jí to pečivo přenechal.

„Damian si oblékne broskvovou?“ zeptala se Serena.

Její slova byla na konci věty nesrozumitelná. Damianovi to připomnělo, že od doby, kdy s Lily před hodinou dorazili, jeho teta vypila už půl lahve vína. A to nevěděl, kolik alkoholu Serena vypila předtím, než přišli.

Při pohledu na ni asi hodně.

„Ne, modrou,“ odpověděla Lily. Svou pozornost stále věnovala pečivu.

„Dobře, dobře,“ zamumlala Serena. „Bůhví, že nechceme, aby na vlastní svatbě vypadal jako blázen.“

„Sereno,“ vyštěkl Laurent drsně.

Serena byla opilá a nechovala se tak, že by slyšela, co jí manžel řekl. Všichni ostatní u stolu se uklidnili a ztichli. Sledovali scénu, která se odehrávala mezi ženami uprostřed stolu.

„Už toho s celou tou věcí udělal pro sebe víc než dost,“ dodala Serena. „Bude mít štěstí, když se ukáže aspoň polovina rodiny Rossi, aniž by si oblékla něco, co by skrylo jejich tváře. Hanba, můj bože.“

„Sereno!“ zopakoval Laurent, tentokrát mnohem hlasitěji.

„Stačí,“ řekl Damian. Odmítl se dohadovat s nesmysly své opilé tety. „To, co jsi chtěla říct, jsi řekla už dávno a já tím nechci znovu procházet.“

„Ach,“ protáhla Serena a zatočila prstem ve vzduchu. „Ale ne, Damiane. Měla by vědět, že my ne-“

„Laurente, kontroluj svou ženu a její pití, jinak ani jednoho z vás už znovu nepozvu na jídlo se svou rodinou,“ řekl Terrance z čela stolu.

Serena se hlasitě ušklíbla.

Damian při tom zvedl obočí. Když si jeho teta dovolila ušklíbnout Terrancovi přímo do tváře, tak zjevně měla mnohem víc alkoholu, než si předtím myslel. Serena věděla moc dobře, že takovéto blbosti před bossem dělat nemá.

Bylo jisté, že Serena měla své vlastní problémy. Zejména v případě, pokud se to týkalo manželství.

Naneštěstí pro ni však, když přišlo na Damiana a Lily, jí to k ničemu nebylo. Také mu bylo naprosto jedno, co si jeho teta myslela. Když se o něj měla starat, moc jí to nezajímalo, takže jaký v tom teď byl zatracený rozdíl?

Podle chování své tety tušil, že Serena dospěje k jednomu ze svého zhroucení, které obvykle nastávalo, pokud příliš pila. Damian neměl zájem něco takového sledovat, takže usoudil, že byl nejvyšší čas k odchodu. Vytáhl mobilní telefon a poslal Dinovi rychlou textovou zprávu, aby mu dal vědět, že s Lily brzy dorazí. Když ji byl předtím vyzvednout, Dino ho o to požádal.

„Sereno -“

Laurent neměl možnost větu doříct.

„Sklapni, Laurente,“ zasyčela Serena a bez zájmu mávla rukou směrem ke svému manželovi. „Všichni to víme, že? Takže pojďme k tomu. Ať to ví i ona.“

Lily se přes tmavé řasy dívala na Serenu. Damian by přísahal, že viděl, že při tom měla přimhouřené oči. „Ví co?“

Serena se zasmála vysokým, ostrým smíchem. „Skutečně? To se ptáš mě?“

„Řekla jsi to, že?“ zeptala se Lily tiše. „Jen tě žádám, abys to místo žvýkání ze sebe vyplivla. Ať už je to cokoli.“

Damian musel své snoubence přiznat k dobru, že Lily při Serenině chování nehnula ani brvou.

Sereena vydala jakýsi podivný zvuk. Místo toho, aby byl přehnaně sladký, jak to původně zamýšlela, vyzněl jako příšerný paskvil smíšený s její silnou opilostí. Pravděpodobně proto, že už byla těsně před výbuchem, aniž by dokázala rozeznat následky svého chování. Obvykle se dokázala kontrolovat o trochu víc, než dnes dávala najevo. Damian toho měl dost. Nehodlal dovolit, aby Lily trpěla zneužíváním jeho tety jen proto, že ta děvka nedokázala ovládnout svou chuť na alkohol.

Sakra, nikdy to nedokázala.

Damian měl na hrudi stále jizvu, která to dokazovala.

Několik jich měl i Tommas.

Damian se postavil a nabídl Lily ruku. Přijala ji a také se postavila. Na jejím talíři zůstaly zbytky jejího nedojedeného pečiva. „Bossi, omlouvám se, ale myslím, že musíme odejít.“

Terrance se zamračil. „Ano, já -“

„Teď utíkáš?“ Serena se zlomyslně zašklebila. Když mávla rukou směrem k Lily, ze skleničky, kterou držela, vyšplíchlo trochu vína. „Odkdy utíkáš, Damiane? Copak jsme tě v době, kdys vyrůstal, nenaučili něco lepšího? Nechceš, abych té ubohé dívce vysvětlila, jak příšerně tě nutí vypadat?“

„Sereno, zasraně, to stačilo!“ vykřikl Laurent s rudým obličejem.

Lily po Damianově boku ztuhla. Sevření její ruky zesílilo. „Já?“

V otázce byla slyšet nebezpečná hrana. Jako by Lily nemohla uvěřit tomu, co slyšela?

„Lily, jdeme,“ řekl Damian pevně. „Ona není důležitá a je opilá.“

„Což není nic nového,“ zamumlal Tommas pod vousy poznámku o své matce.

„Damiane, já jsem tvoje teta! A očekávám, že se ke mně budeš chovat s úctou!“

Damianovi přetekla trpělivost. Ta prostá slova zničila všechno sebeovládání, kterého se mu dařilo celý den držet. Damian se na patě otočil tváří v tvář k té děvce a zamračil se. Jen zřídkakdy dával v přítomnosti ostatních, a zejména mafiánů, najevo své emoce. To byla nebezpečná hra. Damian v ní byl moc dobrý. Nechtěl nikomu poskytovat možnost pohlédnout na jedno ze slabých míst.

Serena Rossi dokázala zaútočit na to správné místo razancí buldozeru.

„Je to pravda,“ řekl Damian s úšklebkem. „Jsi moje teta. Moje opilá, bezcenná, děvkovská teta. Ve skutečnosti jsi tak zasraně k ničemu, že si dokonce ani nedokážeš udržet svého manžela doma. Ale jsi zasraně dobrá v roztahování nohou a plození dětí, které jsi nechtěla a nedokázala se o ně starat. Žena, která se dokonce ani neobtěžovala vychovat mě. Místo toho mě předávala komukoli jinému, kdo si mě mohl vzít. Ale nejen mě. Ne, dokonce i své vlastní děti. A když už jsme u toho, sakra… s Tommasem jsme většinu času strávili tím, abychom uhýbali před tvým zneužíváním a rozdáváním ran a ochranou Cary a Lei.

Jo, moje teta,“ zopakoval Damian a ta slova přímo procedil mezi zuby. Mávl směrem k Mie Conti, sestře Sereny. „Chceš mluvit o tom, jak uvádím rodinu do rozpaků, jo? Proč zasraně nepřejdeme přímo k věci a nepromluvíme si o tom, že dokonce i tvá vlastní zatracená sestra s tebou nerada sdílí jeden stůl, protože jsi půlku doby až příliš zaměstnaná tím, že se snažíš šukat jejího manžela?“

Tichou jídelnou projelo ostré vydechnutí. Damian ani netušil, odkud a od koho to přišlo. Nezáleželo mu na tom.

„Jestli si myslíš, že mi byť jen trochu záleží na tom, co si myslíš o mně nebo o dohodě s rodinou DeLuca, tak se zasraně mýlíš, Sereno. Dej si další skleničku vína, protože v krvi zatím evidentně ještě nemáš dost alkoholu.“

Damian si přál, aby ho překvapilo, že při jeho neuctivých slovech vůči jeho tetě nepovstal byť jen jediný člověk, aby ho zastavil. Ale nepřekvapovalo ho to. Nic z toho, co o Sereně řekl, nebyla lež. Sakra, dokonce toho ještě spoustu zůstalo nevyřčeného a pravděpodobně to tak bylo lepší.

Dokonce i Lilyin strýc, který seděl na konci stoly vedle Terrance, zůstal mlčky a stoicky se díval na víření vína ve své sklenici. Ani to nebyl moc velký šok. Damian věděl, že jeho tiráda tak jako tak hrála v Benův prospěch. Damian se díky těm slovům neocital v dvakrát příznivém světle před rodinou a významnými muži v mafii, nemluvě o bossovi. Ben DeLuca hrál svou roli velice dobře. Stejně tu byly šance toho, že tak jako tak proti Damianovi intrikoval.

Zasraný bože, Damianovi na tom v daném okamžiku ani za mák nezáleželo. Prostě chtěl odejít.

Lily se na něj dívala s ostražitým smutkem v očích. Po jeho boku se prakticky proměnila v led.

„Můžeme teď jít?“ zeptal se jí Damian.

Lily beze slova přikývla.

Damian se ještě naposledy otočil zpátky ke stolu. Jednomu z přítomných dlužil omluvu. Jen z respektu. Z žádného jiného důvodu. „Bossi -“

Terrance zvedl jednu ruku. „Naprosto v pořádku, Damiane. Uvidíme se zítra při výběru poplatků, ano?“

„Samozřejmě,“ řekl Damian.

Když ze sebe Serena vydala skřek, Damian se ještě úplně nestihl odvrátit od stolu. V jejím hlase kypěl vztek, díky kterému zapištěla vysokým tónem. Damian měl moc dobře vědět, že když byla jeho teta naštvaná a opilá, nebylo vhodné otáčet se k ní zády. Ve skutečnosti to věděl, ale pro něj teď bylo mnohem důležitější dostat Lily z dosahu své bláznivé tety, než se chovat podle životních lekcí, ze kterých se poučil v době, kdy vyrůstal s hrubou tetou alkoholičkou.

„Ty…. Ty malý hajzle!“ zakřičela Serena.

Když Damian zahlédl sklenici vína, které letěla směrem, kde byl on s Lily, měl stěží dost času na to, aby zareagoval. Postavil se před Lily a v ten okamžik sklo zasáhlo jeho čelist a o obličej se rozbilo. Po tváři mu stékaly zbytky červeného vína smíchané s ostrými úlomky skla. V obličeji mu rozkvetla bolest a na košili a sako mu začalo odkapávat cosi mokrého a lepkavého.

„Ach, můj bože,“ zašeptala Lily.

Damian zamrkal. Ohromily ho Lilyiny jemné ruky, kterými přejela po jeho tváře. Zaslechl hlas svého strýce a dalších lidí u stolu, kteří konečně začali reagovat na velice veřejnou Sereninu scénu. Zatímco Laurent nadával na špatné chování své manželky, někdo další se dožadoval omluvy. Lily stále konečky prstů přejížděla po Damianově tváři. „Sakra, ty krvácíš.“

Damian pokrčil rameny. „Prostě… pojďme pryč dřív, než -“

„Damiane, řekni jí to!“ provokovala ho jeho teta.

„Sereno Rossi, sklapni, nebo tě donutím sklapnout já,“ nařizoval Laurant.

Ta hrozba Serenu nezastavila.

„Lily, pojďme k mému autu,“ řekl Damian. „Prosím.“

Lily se ani nepohnula. Příliš se soustředila na průzkum ran na Damianově tváři. Rukávem svých černých šatů mu opatrně odstraňovala všechnu tekutinu, která tam ještě zůstala.

„Damiane, vždycky to bude jen dcera toho blázna,“ varovala ho jeho teta. „Možná je DeLuca, ale pořád je to jeho dcera. Dítě krysy – přeběhlíka. Visí nad ní označení zrádce. Klidně by si ho mohla dát vytetovat na čelo. Je to v její krvi a není možnost, jak to z ní dostat ven. Jak dlouho bude trvat, než zničí i tebe, co? Její vlastní otec nedokázal zůstat věrný mafii. Co si pomyslí o tobě, až skutečně prohlédne to, čím jsi, Damiane?“

Když se Lily setkala pohledem s Damianovými očima, zadržela dech. V očích měla bolest a objevily se tam slzy.

Nebreč, chtěl jí říct. Nedovol ženě, jako je Serena Rossi, aby tě viděla brečet.

Lily De Luca, bez ohledu na předchozí činy svého otce, byla mnohem lepší, než o čem si Serena Rossi dokonce mohla nechat jen zdát. Lily, Theo a Dino nebyli jako jejich otec. Jistě, jejich rodiče je stvořili, ale jejich budoucnost nebyla diktována jejich činy. Serena mohla chrlit své nesmysly, jak chtěla, ale pro Damiana v tom nebyl žádný rozdíl.

Mafie měla být o rodině. Lilyin otec mohl před dávným časem porušit pravidla, ale bylo tam spoustu mužů – někteří mnohem blíž, než ostatní věděli – kteří zatraceně tvrdě pracovali na tom, aby vrátili mafii zpátky k tomu, čím měla být.

La famiglia.

Rodina.

Serena o rodině nevěděla nic. Ne o své, o mafii, ani o žádné jiné. Rozhodně nevěděla nic o své, ani o tom, jak zatraceně moc se o ni bratři starali a milovali ji.

Damian nemusel Lily nic říkat. Narovnala ramena, přes Damiana se podívala na nasranou Serenu, která měla červený obličej a se zvednutou bradou ji přejela odmítavým pohledem.

To bylo vše.

Lily neřekla ani slovo. Její lhostejný, nevzrušený postoj představoval víc než dost. Lily prostě odmítla Serenu tak, že jí to umožnilo zachovat si vlastní důstojnost, zatímco Damianova teta se znemožnila před stolem plným lidí. Na rozdíl od velice hlučné Sereny, která kolem sebe trapně a nedůstojně plivala svůj jed, Lily mlčela. To bylo mnohem důstojnější. Dobrá žena, chytrá a silná, která pro to, aby někoho zahanbila, nepotřebovala dělat scény.

Zcela zjevně chápala respekt tak, jak to Serena nikdy neudělala.

Damian si to uvědomoval.

Palcem si přejel po tváři a přes rameno se ohlédl po své tetě. Serena stála u stolu, mračila se a funěla jako rozzuřený býk. Vypadala zatraceně příšerně. Opilá, pošetilá a rozhlížela se po možnosti dalšího boje. Damian evidentně nebyl tím, kdo jí chtěl poskytnout možnost bitky, kterou zjevně chtěla vyvolat.

Vypadalo to, že se všichni u stolu právě nacházeli v šoku, neschopni mluvit nebo reagovat. Neměl jim to za zlé. Jistě, v průběhu let se všichni stali svědky některých ze Sereniných záchvatů, ale nikdy ne něčemu takovému. Ne na tak veřejném místě. Teprve teď si všiml číšníků, kteří právě přispěchali do dveří soukromé jídelny.

„Pojďme,“ řekl Damian Lily.

Lily přikývla. „Jistě. Dobře. Pojďme nejdřív najít toalety. Očistím ti tam obličej.“

Damianův postoj změkl. Skutečně o něj měla obavy a on si přál, aby neměla. Tohle nebylo poprvé, co se něco takového stalo. Bez dalších slov, která by věnovali lidem u stolu, Damian vyvedl Lily kolem číšníků ven. Ta malá scéna zjevně ostatním pravidelným hostům neunikla. Všichni se po nich cestou dívali.

První toaleta, na kterou narazili, byla dámská. Vypadalo to, že Lily to bylo naprosto jedno. Otevřela dveře a zatáhla Damiana dovnitř. U umyvadla stála žena, která si právě myla ruce.

Při pohledu na muže uvnitř, jí zrudl obličej a vypískla. Možná to mohlo mít souvislost s tím, že Damian v obličeji krvácel, na ramenou měl skleněné střepy a na obleku stopy po červeném víně.

Sakra. Byl cítit jako zasrané vinařství.

„Vypadněte,“ nařídila Lily.

„To je a-“

Lily si na vydlaždičkované podlaze dupla. „Řekla jsem vypadněte. Hned.“

Žena vyběhla z koupelny a cestou se Lily a Damianovi vyhnula širokým obloukem. Rozhodně mu to zasraně nevadilo.

Lily zamířila přímo k čistým bílým žínkám, které byly poskládány na malé kupičce a ležely vedle umyvadla. Kývla ke stoickému Damianovi a zbytky krve, která mu stékala po bradě a krku, otřela suchým, jemným hadříkem. Jakmile nejhorší pozůstatky bitky setřela, Lily opatrně poklepávala na jeho rány, vybírala z nich kousky skla a pak mu je opatrně smetla i z ramen.

„Ten oblek je zničený,“ zamumlala Lily.

Damian pokrčil rameny. Snažil se ignorovat to, jak skvělý byl pocit, když cítil její teplé ruce, které přejížděly po jeho kůži. „Ach, dobře.“

„Na celém límečku i ramenou máš stopy krve. Tohle nepůjde odstranit.“

„Je to jen oblek, maličká.“

Lily uhnula pohledem. „Víš, že už nejsem maličká.“

Damian se usmál. Nedokázal to potlačit. „Toho jsem si velice dobře vědom.“

„Říkával jsi mi tak, že?“

„Jednou nebo dvakrát. Tehdy se to hodilo. Díky věkovému rozdílu mezi tebou a tvými bratry jsi byla o dost menší, takže to tomu odpovídalo.“

Lily se usmála. Ta slova byla čestná a pravdivá. Damian mohl spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát se na něj v jeho přítomnosti tahle žena usmála a myslela to vážně. Líbilo se mu to. Chtěl to vidět častěji.

„Byla jsem dítě nehody.“

Damian zvedl obočí. „Co?“

„Dítě nehody,“ zopakovala Lily, zatímco žínkou stále ještě pokračovala v očišťování jeho obličeje. „Vzpomínám si, že mi jednou máma řekla, že po Theovi už nechtěla další dítě, protože se děsila toho, že díky třem klukům by skončila v pekle.“

„A pak jsi přišla ty.“

„Jo, jako malá nehoda.“

„I když ne chybou,“ řekl Damian se zvednutým obočím.

Lily se zasmála. „Ne, to nikdy neřekla. Dostala děvče, že?“

„No, dostala tebe.“

„A já ji všechno vynahradila,“ řekla Lily s protočením svých krásných hnědých očí. „Škoda, tenhle oblek se mi líbil.“

Damian si nemohl všimnout, že když Lily odložila zakrvácenou žínku do umyvadla, mírně se jí třásly ruce. „Skutečně?“

„Ano.“

„Lily -“

„Bože, ta žena je odporná. Jak jsi dokázal vyrůstat v jejím domě?“ zeptala se Lily.

„S ní jsem trávil jen minimum času. Z většiny jsme vyrůstali u ostatních lidí. Poslyš, přestaň si kvůli ní lámat hlavu.“

„To se snáz řekne, než udělá,“ zamumlala Lily.

„Hele.“ Damian vzal Lilyinu tvář do dlaní. Palcem přejel přes jemné linie její brady a zvedl ji, aby se mohla dívat přímo na něj. Ta vlhkost, kterou viděl podél jejích řas mu řekla, že Serenina slova měla na Lily mnohem větší vliv, než byla ochotna dát najevo. „Přesně tohle,“ řekl. Stále ji držel a jednou rukou ukázal na její neprolité slzy. „Nedělej to, Lily. Ona za to zatraceně nestojí. Když přijde na tebe, já ani nikdo jiný si nic takového nemyslíme. Serena má potřebu manipulovat a vytvářet drama – nestaň se její obětí.“

Lily mrkáním tu vlhkost zahnala. „Tohle není kvůli ní nebo tomu, co řekla. Skutečně ne.“

„Potom tedy proč?“ Nechtěla odpovědět, ale Damian měl dost jasnou představu o tom, v čem byl problém. „Tvůj táta?“

„Částečně.“

„Myslel jsem, že to nebylo v tom, o čem mluvila?“

Lily mávla rukou směrem k zavřeným dveřím s takovou prudkostí a hněvem, které v ní z nenadále vzplály. „Ti… lidi. Všichni z nich.“

„Srdíčko, budeš mi to muset trochu víc vysvětlit.“

„Prostě ho označují jako krysu. Ani je nezajímá, že to byl muž s dětmi a manželkou. Jako by na jeho životě nezáleželo, protože se neřídil jejich pravidly. Byl víc než jen mafie – byl mým otcem. Mým otcem, jo. A to mně vadí. Že nemůže být mým tátou, že musí být mužem, který zradil. Pořád je mým tátou.“

„Já vím,“ zamumlal Damian.

„To je, že?“ zeptala se Lily tiše. „Mým? Proč musím předstírat, jako by byl bezcenný?“

„Stále bude tvým. Bez ohledu na to, co kdo jiného říká nebo si myslí. A nikdy se na něj nedívej tak, jako oni, protože ty nejsi jako oni, Lily. Jen pro záznam. Ani nevěřím tomu, že jeho činy předurčují tvou budoucnost. Rodina je tím, k čemu se vracíš, dokonce i když to jediné, co chceš udělat, je utíkat pryč.“

„Myslíš tím mé bratry.“

Damian pokrčil rameny. Palcem stále přejížděl po linii její brady. „Jistě, ale já doufám, že nakonec do té kategorie zahrneš případně i mě.“

Lily se v jeho držení zachvěla. „Jak to můžu udělat, když tě dokonce ani neznám?“

„Znáš mě dost,“ odpověděl Damian pravdivě.

Všechno, co potřebovala vědět.

„Ne,“ namítla Lily. „Stále jsi mi neřekl, proč jsi s tím souhlasil.“

„Ano, řekl. Dvakrát.“

„Protože jsi musel.“

„Přesně, Lily.“

„To stále není odpověď, Damiane.“

„Možná, že jen nekladeš správné otázky, srdíčko. Pokud bys strávila aspoň polovinu času, kterou trávíš zkoumáním svých myšlenek, sledováním ostatních lidí, pak můžeš najít správné odpovědi přímo před svým hezkým obličejem.“

Lily se kousla do spodního rtu a neklidně se ošívala. „Omlouvám se.“

To Damian nečekal. „Proč?“

„Moc si na tebe nevzpomínám. Chtěla jsem ti to říct už dřív, ale teď mi to připadá jako ten správný čas.“

„Myslíš tím na dobu, kdy jsi byla mladší.“

„Jo.“

Damian se zasmál, druhou rukou ji vzal za zápěstí a přitáhl si Lily k sobě o krok blíž, takže teď, když se k ní sklonil, se téměř dotýkali nosy. Rukou s roztaženými prsty se dotkla jeho hrudi. Oči měla rozšířené. A když ho od sebe neodstrčila. Damian to bral jako dobré znamení.

„Když jsem se pohyboval kolem Thea, byla jsi malá a tvoji rodiče právě zemřeli. Já se hodně stěhoval, takže v době, kdy jsme byli dětmi, jsem byl s Theem jen krátký čas. Pro tebe byla ta doba hodně traumatizující. Tvoji rodiče byli zabiti, ty ses stěhovala se strýcem a Dino opouštěl domov. Soustředila ses na Thea a byla jsi u jeho boku jako přilepená, protože všichni ostatní tě opustili.“

Lily popotáhla, ale tentokrát se slzy neobjevily. „Ty si na toho hodně pamatuješ.“

„Vypadá to, že tvoje vzpomínky se vytratily, protože byly plné špatných pocitů. Moje se mi vrací, protože jsou dobré. V dětství jsem spoustu času strávil posloucháním křiku a tak nějak se držet mimo dohled všech a snažit se být neviditelným.“

„Ano?“

„Ano, takže mi nevadí, že si na to všechno nevzpomínám. Ale ty jsi byla sladkým bodem.“

Lilyiny rty se zvedly do drobného úsměvu. „Hm. To si umím představit.“

„Ale minulost stejně tak jako tak není důležitá, Lily.“

„Ne?“ zeptala se.

„Ne. Teď je teď. Dnes. Zítra. Cokoli chceš dělat, nebo cokoli máš v plánu. To je to, co je důležité. To jsou věci, na kterých mi záleží. Řekl jsem ti, že na tom, jak budeme pokračovat, budeme pracovat. Nelhal jsem.“

„Chci ti věřit,“ zašeptala.

„Budeš.“

Tohle přichází časem. Damian se rozhodně nesnažil přimět tu dívku, aby se do něj zamilovala, ale také nechtěl předstírat, jako by k ní nic necítil. Něco uvnitř se mu v plicích a srdci svíralo – jako by se ho to pevně a jasně drželo. Chtěl, aby byla šťastná a v bezpečí, ale nebylo to všechno jen kvůli jejímu bratrovi a jeho dluhu vůči němu.

„Tvoje šaty jsou ve strašném stavu,“ poznamenal. Měl vztek na skvrny od vína, které ničily její černé šaty.

„Víno pocákalo i mě.“ Lily se natáhla a konečky prstů přejela po jeho řezné ráně. „Ve skutečnosti to není tak špatné. Skutečně. Nevím, proč to tak moc krvácí.“

„To povrchní rány na obličeji dělají.“

„Hmm.“

„Měl bych tě dostat domů. Možná se ti ještě ty šaty podaří zachránit,“ řekl Damian.

Lily pokrčila rameny, jako by v tom nebyl žádný rozdíl. Stále se ještě dívala na jeho tvář a dotýkala se ho s takovou něhou. Očividně jí byla zaujatá. Damian ji vzal za ruku. Chtěl ji odvést od jakýchkoli nesmyslů, které se jí odehrávaly v hlavě.

„Lily, jsem v pořádku.“

„Skutečně mě nemá ráda.“

Damian se zasmál. „Záleží ti na tom?“

„Ne.“

„Dobře.“

„Co je na tom dobrého? Neměla bych chtít, aby mě tvoje rodina měla ráda?“

„Je mi úplně jedno, zda Serena schvaluje má rozhodnutí, či nikoli. Není to na ní. Za svou rodinu považuji jen tři lidi, kteří nosí příjmení Rossi a moje teta a strýc nejsou ani jedním z nich.“

„Ale -“

„A brzy na ten seznam přidám čtvrtou osobu,“ řekl jí Damian a líně se na ni usmál.

Lily ztuhla. Její pohled zaletěl dolů k Damianovým ústům. Pak se znovu vrátila k jeho očím.

„Damiane, pro své vlastní dobro jsi až příliš uhlazený.“

„Jo, no, snažím se.“

S tím se k ní sklonil a svými ústy zachytil její překvapený výdech. Na okamžik se její rty dotkly jeho. Ve svých ústech pocítil sladkost. Na špičce jazyka pocítil její vůni a Damian byl ztracen. Když se k ní dalším krokem přiblížil tak, až se k ní jeho tělo tisklo a tlačilo ji na pult, sevřela sako na jeho hrudníku do pěsti. Chtěl jen rozptýlit její obavy, ale teď, když cítil, jak se její rty pohybovaly ve stejném rytmu jako ty jeho, Damian nehodlal přestat. Rukama zajel pod její sukni, až se dostal k jejímu dokonalému zadečku a pevně ho stiskl. Jediným plynulým pohybem ji vysadil na pult. Potřeboval ji dostat výš, aby se k ní nemusel tolik sklánět, když chtěl dostat její ústa tak moc, jak po tom toužil.

Lily se drsně nadechla. Rozevřela své rty a tím Damianovi umožnila prohloubení jejich polibku. Jeho jazyk vyhledal delikátní teplo jejích úst. Když polibek zintenzivnil, přejel zuby po jejím spodním rtu. Ona se na něj dívala skrz tmavé řasy. Rukama přejížděl po křivce jejího pasu a boků, ale pak ji znovu vzal za čelist. Jeho penis se pod jeho kalhotami vzdouval. Díky pohybům jejího těla vzniklo dost tření na to, aby byl tvrdší než ocel a byl připravený roztrhat její zatracené šaty. Vždyť už stejně byly zničené, že?

Damian přiměl Lily zaklonit hlavu. Díky tomu se dostal k jejímu krku. Rozšířily se jí oči. Byla tak zatraceně nádherná. Rty, červené a oteklé díky jeho polibku, se chvěly. Její vlhký jazyk ukázal svou špičku, aby si jím navlhčila rty. Pak znovu zmizel v jejích zatraceně sladkých ústech.

Jo, sladká ústa.

Protože byla tak sladká a tak návyková, než aby bylo možné spokojit se jen s jedním kouskem.

Šaty vyjely Lily výš a odhalily tvar jejích boků a záblesk černé krajky, která byla usazena mezi jejími stehny. Její hrudník se prudce zvedal a klesal. Tvrdě dýchala.

„Nečekala jsem to,“ řekla Lily. Její hlas byl zbarvený teplem.

Damian se zazubil. „Nejlepší okamžiky přicházejí ve chvílích, kdy je vůbec nečekáš, Lily.“

„Neřekla jsem, že to bylo špatné.“

„Nechtěl jsem, aby to bylo špatné, srdíčko.“

Lilyiny nohy ho pevně objaly kolem pasu. „Chystáš se to udělat znovu?“

„Možná.“

Lily tvrdě polkla. „Já ne-“

„Pst,“ požadoval Damian.

„Damiane -“

„Lily, buď zticha.“

Tón jeho hlasu nenechával žádný prostor pro hádku. Damian si chtěl užít pár chvil, které měl s touhle vzdorovitou, zajímavou dívkou, když mu je dopřávala. Nechtěl, aby si dělala obavy nebo aby začala přemýšlet a utekla mu.

„Pst,“ zopakoval.

Pomalu přikývla. „Dobře.“

„Ano.“

„Co?“ zeptala se.

„Lhal jsem. Ano, chystám se to zopakovat. Znovu tě budu líbat, protože miluji chuť tvých úst a já si vždy beru vše, co chci. A skutečně se těším na to, až zjistím, zda jsi v posteli tak dobrá jako líbáš, protože pokud ano, tak už se nemůžu dočkat.“

V Lilyiných očích vzplál chtíč. „Damiane Rossi jakou hru, tu hraješ?“

„Žádnou hru.“

„Jsi si jistý?“

„Ano, ale i kdyby to tak bylo, měla bys vědět, že své hry držím v tajnosti.“

„A vždy si bereš všechno, co chceš,“ řekla Lily, čímž mu vrátila jeho vlastní slova.

„To rozhodně ano.“