D&D - 3. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Damian usrkl ze své sklenice koňak a dovolil, aby se přes jeho chuťové buňky přelila směsice chuti vanilky, koření a květů. Zůstal stát nehybně v rohu. Měl rád stíny. Koneckonců to bylo to nejlepší místo, odkud šlo pozorovat lidi.

Zatímco se hosté vzájemně mísili, přiopile se smáli a užívali si svůj veselý den, Damian je pozoroval. I když pozoroval hlavně Lily. Nebyla šťastnou dívkou. A měl podezření, že to nesouviselo jen s nucenými zásnubami.

„Skoro jsem si tě tady nevšiml,“ řekl Tommas, když vklouzl na místo vedle tichého Damiana.

To bylo záměrem.

Damian směrem k bratranci tiše uznale kývl, ale stále nespouštěl oči z blondýnky, která stála pár metrů od něho a povídala si s Evelinou Conti a sestrami Trentini.

„Skutečně jsi to udělal?“ zeptal se Tommas a podíval se směrem, kterým se díval jeho bratranec.

„Jo,“ odpověděl Damian.

„Nemyslel jsem si, že jsi typem na ženění, D.“

Damian se suše zasmál. „Nejsem.“

„Pak -“

„Dino,“ přerušil ho jednoduše Damian.

Damian věděl, že nemusel říkat nic víc. Tommas už dál nezpochybňoval jeho prohlášení. Tommas si byl vědom toho, že Damian byl Dinovi dlouho zavázán, i když o tom spolu nikdy nemluvili.

„No, je pěkná,“ řekl Tommas.

Damian si povzdechl. „To jo.“

Pokud by bylo pěkná tou jedinou věcí, kterou dívka potřebovala, aby se stala něčím zvláštním, tak takových viděl Damian ve svém životě víc než dost. O žádnou jinou se nezajímal. I když Lily byla nádherná. To Damian nemohl popřít.

Její hnědé oči jiskřily, zvlášť když byla kvůli něčemu vzrušená. Během večeře a party si všiml, že se Lily příliš neusmívala, ať už pro to měla jakýkoli důvod. Ale když to udělala, její plné rty se zkroutily tím nejvíc sexy způsobem, který kdy viděl. Se svými vysokými lícními kostmi, drobnými rysy a výškou, kdy i na vysokých podpatcích byla o dobrých patnáct centimetrů menší než on, rozhodně nebyla tím, co by mohl nazvat běžnou krásou.

Ne, byla klasická kráska. Jako herečka ze starých, černobílých filmů.

Nebyla typem dívky, za kterými by chodil. Neměl rád bojovné, tvrdohlavé typy. Svou domluvu s Dinem ohledně manželství bral výhradně jako obchod. Damian Dinovi dlužil a tohle bylo to, co jeho přítel požadoval jako splátku jeho dluhu. Damian měl v plánu dotáhnout to až do konce.

Lily se ani trochu nebála projevovat své emoce. Ve světě, kde na sobě měl každý nasazený masku, se to Damianovi skutečné líbilo.

„Myslím, že je možná trochu divoká,“ řekl Damian.

Tommas se zhluboka zasmál. „Myslíš tím problémy.“

„Ne, ona není problém.“

Lily, bez ohledu na to, kolik času strávila daleko od mafie a jejích dusivých pravidel pro ženy v rodině, věděla, jak se chovat. To se Damianovi také líbilo. Zajímalo ho, co by jí pomohlo uvolnit se.

„Co si o tom myslí Theo?“ zeptal se Tommas. „Vím, že ji má rád. Aspoň o ni vždycky mluví tak, jako by se jednalo stále ještě o dítě a ne jednadvacetiletou ženu.“

Damian pokrčil rameny. „Co si Joel myslí o tvojí zatracené sestřičce?“

Tommas se skoro udusil. „Co to sakra říkáš, chlape?“

„Přesně to říká vše, Tommy. Umím si představit, že Theo cítí to samé, co Joel cítí k tobě a Abrielle, když má být Lily v zájmu obchodu provdaná za muže o šest let staršího, než je ona, kterého stěží zná.“

„Joel neví o mně a … jo, on ehm… sakra, nikdo to neví. Myslel jsem, že to nikdo nevěděl.“

Damian se pod vousy ušklíbl. „Jo, já vím.“
„Jak?“

„Když vejdeš po ránu do klubu, kdy vypadáš, jako bys celou noc nespal, jsi cítit jako ty zasrané sračky, co užívá – parfém či co to je. A tuhle, když mi Terrance kvůli něčemu volal a já tam musel jet, jsem viděl tvoje auto zaparkované u domu jejích rodičů jen o ulici vedle.“

Tommas zaklel. „Řekl jsi to -“
„Ne,“ řekl Damian rychle. „A ani neřeknu.“

„Měl bych ti poděkovat či co?“

„Ne, ale Tommasi, ona je o osm let mladší než ty, navíc její dědeček je mafiánský boss a její starší bratr zasraný idiot. Už se pro ni poohlížejí po manželovi a ty rozhodně nejsi jedním z nich. Měl bys s těmi nesmysly přestat dřív, než se to stane závislostí, kterou nedokážeš porazit a zabije tě to.“

Pokud by měl hádat podle výrazu na Tommasově tváři, tak už se z toho stala zasraná závislost.

Skvěle.

Damian se rozhodl nechat to být. Už tak měl svých vlastních problémů víc než dost.

Jako třeba Lily a to, co Dino chtěl, aby s ní udělal.

Damianův pohled zajel k Terranci Trentinu, který stál uprostřed místnosti a mluvil se svým vnukem Joelem, Benem DeLucou a capy pro oblast Chicaga. Když došlo na rodinu, obchod nikdy nekončil.

Dino chtěl, aby byla Lily v bezpečí a už dávno měl Damianovu loajalitu – Damian musel zaplatit. Muži jako oni nebyli bez svého světa ničím a příliš mnoho lidí z mafie na to zapomínalo. Damian pokaždé dodržel své slovo. Lily DeLuca nepředstavovala žádnou výjimku, i kdyby to mělo znamenat, že by ho za to nenáviděla.

Lily a Damian zjevně nebyli rádi, že se měli vzít. Lidé okolo nich na tu skutečnost celou dobu ukazovali.

„Co si myslíš o mafii?“ zeptal se Damian. „Myslím tím uvnitř. Ne obchod, ale to, co si myslíš o ostatním?“

Tommas zamumlal. „Chlape, je to rodina.“

„Doopravdy? To je všechno, co mi řekneš? Rodina?“

„Ta jediná rodina, kterou známe.“

Pravda.

„Rodina někdy ublíží,“ řekl Damian.

Tommas přikývl. „Ta naše určitě.“

**********

„Někdo tě poslední půl hodinu sleduje, Lily.“

Když Lily střelila přes rameno pichlavým pohledem, Damian skryl svůj úsměv za svou skleničku s koňakem. Ach jo. Ta dívka byla stále naštvaná. Předstíral, že si nevšiml toho, že ho u jeho pozorování nachytala a místo toho začal pohledem přejíždět po místnosti. Periferně ji však stále sledoval.

Pokud měla její pátá sklenka červeného vína něco naznačit, tak to, že Lily byla blízko k tomu, aby se opila. I když to skrývala velice dobře. Damian jí to musel přiznat k dobru.

„Jo, jsem si toho vědoma,“ zamumlala si Lily tiše pro sebe.

Když Lily vyhledala Damiana pohledem a jakmile ho našla, rychle uhnula očima, Evelina se lehce zasmála. „Je velice pohledný. A vzhledem k tomu, že je mým bratrancem, jsem ochotna ho ohodnotit vysoko.“

„Eve, sklapni.“

„Je to tak, Lily.“ Evelina pokrčila rameny. „Hele, Dino ti aspoň vybral někoho, kdo slušně vypadá, dokáže se o tebe postarat a má rád tvé bratry.“

„Jo, protože je to všechno, na čem právě záleží.“

„Jo právě to říkám. Mohla bys být mnou.“

„Co tím myslíš?“ zeptala se Lily.

Evelina si odfrkla. „To znamená, Lily, že prostě jen čekám na nejvyšší nabídku, která na mě přijde. To je to, co se stane, když je tvůj otec v téhle oblasti čelním bossem a ty jsi jeho jediná dcera. Přemýšlej o tom. Musí soutěžit s Benem a kýmkoli, koho má Terrance do pekla rád. Muži jako můj otec se chtějí dostat čím dál výš a to je to jediné, co je sakra zajímá. Když se tam nezvládnou vyškrábat sami, využijí pro to kohokoli jiného, aby jim k tomu pomohl. Moje ruka je tou, kterou využije, možná dokonce i někoho z další rodiny.“

„Koho?“

„Kdo ví? New York, Boston, možná zasrané Vegas. Klidně by mi mohl na čelo přilepit pár známek a poslat mě poštou.“

Lily natočila hlavu jen natolik, aby poskytla Damianovi náznak svého profilu. Její zamračení a nakrčené čelo vypovídalo o strachu a znechucení.

Proč jí tolik záleželo na tom, co se stane s někým jiným?
„To stojí za hovno,“ řekla Lily.

„Jo, to jo,“ souhlasila Evelina. „A taky mám svým způsobem někoho ráda. Táta by dostal záchvat, kdyby to zjistil.“
„Ach, koho?“

Evelina pokrčila rameny. „Nikoho.“

„Eve,“ tlačila na ni Lily.

„Lily, nikdo. Vážně. Bude to pro obě lepší, když to nevíš.“

Damian dneska večer zjistil spoustu nových věcí.

„Co Adriano?“ zeptala se Lily. „Chystá se tvůj otec provést to samé i s tvým bratrem?“

„Nevím,“ připustila Evelina. „Nejsme… jako bychom se vrátili zpátky. A on je někdy tak podobný našemu otci. Navíc má péro mezi nohama, že? Takže se pohybuje s muži. Tuším, že to je něco úplně jiného. To je jedno. Každopádně, dost už o těchto sračkách. Měly bychom se bavit. Mluvit o tomhle není nic zábavného. Já se tím jen snažila poukázat na to, že Dino na tebe při tom myslel.“

Evelinin hlas se ztišil, ale Damian ji stále slyšel, i když se choval tak, jako by tancoval a smál se se všemi lidmi, kteří měli jeho pozornost. „Damian je pěkný chlap. A neříkám to jen proto, že je z rodiny. Ty jsi tu dlouho nebyla. Na to, abys ho odsoudila, ho ani moc dobře neznáš.“

„Eve, ty nejsi tou, která má být za něj provdána jako nějaká kráva na trhu,“ řekla Lily ostře.

„Radši bych se provdala za Damiana Rossiho, než jakéhokoli jiného muže z Chicagské mafie.“
Lily ze sebe vyplivla smích. „To říkáš jen proto, že se nejedná o tebe. Kdyby tě tvůj otec nebo bratr podvedl tak, jako podvedl Dino mě, tak bys byla totálně nasraná. Všechny ty rebelie, které teď tiše provozuješ, by se najednou staly sakra hlasitými. Klidně to popři, Eve.“

Evelina se s tím ani neobtěžovala. „Na svého otce jsem už tak nasraná, takže je to bezpředmětné. Poslouchej, Damian je svým způsobem tichý jako ty. Není rád středem pozornosti. Když bylo Damianovi dvanáct, nebo tak nějak, tak se začal potloukat s tvými bratry. Jsou stejně staří. Skutečně si na něj nevzpomínáš?“

Když Lily vrhla další pohled Damianovým směrem, zachmuřila se. „Ano?“

„Skutečně si nevzpomínáš?“

„Ne,“ řekla Lily.

Damian sledoval Lily koutkem oka a všiml si, jak se díky zvědavosti kousala do spodního rtu.

„Je trochu jako vy.“

„Jak to?“

„Víš, byl přesouván z místa na místo, od lidí k dalším lidem. Prostě… když se na to zaměříš, vy dva můžete mít něco společného. Nedali ti na výběr, Lily a Damian zjevně s dohodou souhlasil, ať už pro to měl jakékoli důvody. Je to domluveno – tvůj názor pro ně nemá žádný význam. Vím, že je to barbarské a zastaralé, ale stává se to.“

Damianova neoficiální snoubenka ztichla. Zvažovala Evelinina slova a brala je jako varování, co to znamenalo. Neoficiálně však znamenalo jen krátkou dobu, protože brzo dá slovo slovo a o dohodě mezi rodinami Rossi a DeLuca se začne mumlat. Mafie zbožňovala drby a novinky se šířily jako zuřící divoký oheň. A vzhledem k tomu, že Dino chtěl, aby ke svatbě došlo ještě před jeho soudem, večeře, kterou pořádal boss, by se mohla hodit k oznámení zásnub a party na jejich oslavu.

„Možná,“ řekla Lily nakonec tiše. „Nelíbí se mi to, Eve.“

„Jo, já vím. Chceš další sklenku vína?“

„Hmm, jo. Myslím, že -“

Damian se do toho rozhodl vstoupit a zamítnout ten nápad dřív, než Lily stihla souhlasit. Dino by mohl mít výhrady, kdyby se Lily opila ještě víc, než už byla. „Díky, Eve, ale dneska večer už toho měla dost.“

Lily se přes rameno podívala na Damiana, který stále ničím nevzrušený, stál ve svém rohu. „Prosím?“
„Tohle je tvoje pátá sklenka vína. Tvoje oči jsou už zamžené a tvůj bratr nikdy neměl rád opilé ženy,“ informoval ji Damian, jako by se bavili o krájení chleba na jídelním stole. „I když ti teď pití pravděpodobně připadá jako dobrý způsob, jak se vyrovnat se sračkami dnešního dne – což ti upřímně nemám za zlé – klidně se vsadím, že bys ráno litovala, že ses chovala jako blázen a přivedla do rozpaků sama sebe i své bratry. Ty nejsi typem takové ženy, Lily.“

Překvapené Evelině věnoval Damian okouzlující úsměv. „Znovu. Díky, ale už ne.“

„Dobře,“ řekla Evelina slabě.

Lily se otočila a dala si ruku v bok. „Kdo si sakra myslíš -“

Damian uťal Lily pohledem. Okamžitě se utišila. „Lily, neříkám to proto, abych byl za kreténa. Jen pokračuj, opij se a udělej ze sebe hlupáka, jestli je to, co opravdu chceš udělat. Ty budeš tím, kdo bude muset těmhle lidem znovu čelit, až vystřízlivíš.“

Lily beze slova podala svou skleničku ohromené Evelině.

„Děkuji,“ řekl Damian s úsměvem.

„Neudělala jsem to kvůli tobě,“ odsekla Lily.

Damian se zasmál.

Ne. Dívky jako Lily nikdy nedělaly nic, co udělat nechtěly. To se mu líbilo taky. Škoda, že celá ta věc se zásnubami pro ni takhle nefungovala.

„Jistě,“ řekl Damian s mrknutím oka.

Lily si ho na okamžik prohlížela přimhouřenýma očima a pak se vřítila do davu.

Damian si dával pozor, aby jen pro případ věděl, jakým směrem se vydala. Evelina s povzdechem zavrtěla hlavou.

„Tohle ti nepomůže,“ řekla Evelina jemně.

Damian na to odpověděl pokrčením ramen.

„Dokonce je ti jedno, jestli tě má ráda, D?“

„Záleží na tom?“ odpověděl jí otázkou. „Na to, aby měla mé příjmení, se jí nemusím líbit.“

Evelina našpulila rty. „Sakra, dneska večer dáváš najevo všechnu svou špatnost.“

„Jak to?“

„Damiane, nemyslela jsem si, že jsi tím typem chlapa.“

Odkašlal si a vyhnul se Evelininu pohledu. On i ona byli dětmi mafie. Od Eveliny ho dělilo šest let a od jejího bratra osm, ale když vyrůstal, strávil spoustu času v domově Conti. Všechny jejich rodiny se tak prolínaly.

„Tuším, že o mně všechno nevíš, co?“zeptal se Damian a vrátil se zpátky k svému obvyklému chování.

Když Evelina promluvila, dívala se přímo na něj. „Ne. Jen si myslím, že jsi bláznivě dobrý v tom, abys dokázal ostatní přesvědčit, že děláš to, co chtějí.“

V tom měla pravdu.

„Kolik jsi toho vypila?“ zeptal se Damian.

„Až moc.“

„Kde je tvůj otec?“

„Užívá si s něčí manželkou,“ odpověděla Evelina. „Máma to pravděpodobně sleduje někde z rohu – víš, že má ty nesmysly ráda. Dostává to ze sebe. Myslím, že ten boj je jakousi formou jejich předehry. Je to nechutné.“

Damian se tvrdě zasmál. „Jo. Skutečně jsi toho vypila až moc. Přebrala jsi, Eve.“

Evelina k němu přešla a podala mu svou i Lilynu sklenici od vína. Nejdřív však do sebe vyprázdnila její obsah. „D, ty jsi byl vždy zasraně zaměřený na svou kořist.“

*********

„Co jsi zjistil ohledně dohody o lodní dopravě s New Yorkem?“ zeptal se Tommas svého bosse. „Bylo by skvělé, kdybychom tam znovu mohli začít pracovat. Bylo by to levnější. Všechno jde přes jejich přístavy, takže pokud by to šlo přímo k nám, získali bychom náskok a ušetřili úplatky.“

Damian předstíral, že popíjel svůj koňak a že ho rozhovor, který probíhal v Terrancově soukromé pracovně nezajímal. Když je boss požádal, aby se sešli nahoře, následoval ostatní muže, protože rád věděl, co se kolem něj dělo. On by tam být nemusel. Damian nemusel mít obavy o svůj gang, poplatky a další kecy, kterými se zabývali ostatní Terrancovi chlapi. Damianova práce pro mafii nezapadala do běžných záležitostí. On přišel na řadu, když někdo kvůli něčemu potřeboval další pár rukou.

Tak jako tak Damian obvykle pracoval s Tommasem.

„Marcellové nás tam znovu nepustí. Ne po tom zmatku, co se stal před pár lety,“ řekl Terrance a hodil do sebe zbytek červeného vína ze své sklenice.

„Nevím, proč si s nimi děláš hlavu,“ zamumlal si Joel pod vousy. „S rodinami Calabrese a Donati, kteří s námi pracují, bychom mohli Marcellovy snadno vyřadit ze hry. Mohli bychom vytvořit syndikát -“

„Ach, sklapni s těmi svými zasranými nesmysly,“ vyštěkl Terrance.

Tiché klábosení v místnosti utichlo.

„Kdyby tvoji muži hlavně zasraně dělali to, co dělat měli, když pracovali v New Yorku, tak bychom tenhle problém s Marcellovými neměli, Joeli,“ řekl zamračeně Terrance. „Místo toho se rozhodli vyměnit si kulky s dominující rodinou. Možná nemám Marcelly příliš v lásce, ale ani nejsem idiot. New York z nějakého důvodu ovládají. Drží si svou moc nad ostatními rodinami, protože si ji vysloužili. Jsou úzce spjati se Sorrentosovými v Las Vegas. Takže ano, klidně můžeme ukázat býkovi červený fábor a začít válku, kterou nemůžeme vyhrát. Proč bychom neměli, že?“

Joel se tvářil, jako by právě kousl do něčeho kyselého. „Dědo -“

„Sklapni, Joeli. Dio, už mi hraješ i na ten poslední nerv a to dokonce ani nejsem opilý.“

„Jen jsem si říkal, že -“

„Joeli. Sklapni nebo vypadni ven.“

Damian předpokládal, že pochopil, proč by Joel nikdy nemohl být bossem. Ten člověk nevěděl, kdy si sednout a být zticha.

„Držíme si svou moc v Chicagu,“ pokračoval Terrance. „To je to, na čem tu záleží. Pracujeme tady. Máme tu své vlastní záležitosti, které tu řídíme. My tu dominujeme a na rozdíl od New Yorku se nemusíme bát spolupracovat s dalšími rodinami, protože Chicagská mafie kontroluje i je. Zapomeň na New York. Ten není náš a já to ani nechci.“

„Dobře,“ řekl Joel se zaťatými zuby.

„Takže to je ne?“ zeptal se Tommas.

„Jo,“ řekl Terrance nevrle. „To je zasraný ne.“

„Platíme o trochu víc, abychom to všechno dostali přímo sem,“ řekl Damianův strýc Laurent. „Nechme to tak, jak to je.“

„Můžeme si promluvit o tom, že bychom k nim někoho nasadili?“ zeptal se Joel.

Damian nastražil uši. Byl zvědavý. S něčím takovým obvykle přicházel boss. Ne nějaký obyčejný mafián.

„Kdo?“ zeptal se Terrance.

„James.“

„Poletti?“

„Jo.“

„Ne,“ řekl Terrance.

„Proč sakra ne?“

„Protože je to zasraný Polleti a polovina rodiny jeho matky je zapletena s chlapy od rodiny Lazzari. Joeli, nehodlám dopustit, aby se nějaký kluk z jiné rodiny jen tak vmísil do mé. To je směšné. Jen proto, že s nimi občas spolupracuješ, to neznamená, že k nám patří.“
„Vždyť ani nevíš -“

„Odpověď je ne,“ přerušil ho boss chladně.

Damian sledoval, jak se pár mužů rychle a tiše vytratilo z kanceláře. Terrance a Joel na sebe zírali. Takhle to probíhalo častěji, než by Damian mohl spočítat. Joel v sobě měl nějaký šílený druh komplexu nadřazenosti, protože jeho dědeček byl boss. Terrance odmítal dát svému vnukovi jakýkoli prostor k pohybu.

Ne že by ho to sakra udivovalo.

Damian si nebyl jistý, zda Joel chápal, co byl respekt. Jak moc dobrým přítelem byl s tímhle mužem Tommas, Damian nevěděl. Měl podezření, že to bylo proto, že Tommas a Joel byli stejně staří a vyrůstali spolu. I když se sobě vůbec nepodobali.

„Ven, Joeli,“ řekl Terrance. „Žádné hádky. A ostatní taky. Potřebuji pauzu. Vypadněte.“

„Znovu si o tom promluvíme,“ řekl Joel.

Terrance mlčky ukázal ke dveřím své kanceláře.

Damian se spolu s ostatními otočil k odchodu, nicméně zarazil se, protože jeho boss promluvil: „Ty ne, Duchu.“

Navzdory tomu, kolikrát ho tak někdo nazval, se Damianovi to jméno stále nelíbilo. Ta zasraná přezdívka mu jen připomínala to, jak byl jako dítě zapomenutelný a ty sračky mu vydržely až doteď.

„Ano, bossi?“ zeptal se Damian.

Terrance počkal, až se dveře jeho kanceláře zavřely a zíral za posledním mužem, který se zamračením odešel – Joelem. „Panebože, s tím klukem jsou jen problémy. Kéž by jeho otec vytáhl svou hlavu z prdele a připojil se k mafii tak, jak jsem vždycky chtěl. Byl by dobrým bossem. Joel ze sebe dělá zasranýho blázna. Nic jiného.“

Damian usoudil, že tohle nevyžaduje odpověď. Tak jako tak měl pocit, že Terrance ani žádnou nečekal.

„Co potřebuješ?“ zeptal se Damian.

Terrance v rychlém staccatu poklepával prsty po desce stolu. „Ten kluk se zmínil… James. Víš, kdo to je?“

„Samozřejmě.“

„I já. Jeho otec byl notorický gambler, který byl umlácen k smrti, když nedokázal opakovaně splatit své dluhy. Jeho matka se stala mladou vdovou, které zůstaly na krku čtyři děti, o které se stěží zvládla postarat. Nechci, aby se objevil kdekoli kolem nás.“

Damian při těch slovech ani nemrkl. „Zajímavé, ale co to má co dělat se mnou, bossi?“

„Joel musí pochopit, že nemůže mluvit tak, jako mluvil teď. A tahle malá show, kterou předvedl dneska v noci, se v poslední době až příliš často opakuje. Nevím, co to do něj vjelo, ale mám pocit, že bych mu měl připomenout, kdo to má na starosti a proč. Takže to pro mě uděláš.“

Damian si nebyl jistý, zda té práci správně rozuměl. „Chceš, abych dal Joelovi lekci?“

Nikdy by si nepomyslel, že ve své kariéře nájemného vraha pro Terrance by někdy musel jít po bossově nejbližší rodině nebo jeho přátelích.

„Svým způsobem,“ přemítal Terrance. „Když se chce Joel chovat jako dítě, pak ho potrestám tak, že mu seberu něco, co chce. Je zřejmé, že chce toho muže tady v mafii, takže to se nestane. Damiane, ujisti si, že Joel pochopí, že je to natrvalo.“

Jo, to Damian pochopil.

James Poletti bude muset zemřít.

„Tuším, že Joelovi se to nebude líbit,“ řekl Damian.

Terrance vydal odmítavý zvuk, který zněl stejně chladně, jako jeho požadavek. „Už jsem nechal ty jeho nesmysly zajít až moc daleko. Je nejvyšší čas začít ho učit, že on není tím, kdo řídí tuhle show, chlapče. A vypadá to, že ty teď máš práci, tak proč tam pořád ještě stojíš?“

Damian nevěděl. „Jak chceš, abych to tentokrát udělal?“

„Ach, myslím, že bys to měl tomu dítěti usnadnit. Koneckonců, není to jeho chyba.“

Ne. To rozhodně nebyla. Damian kvůli tomu nic moc necítil, nicméně ten požadavek ho ani nepřekvapil. Tohle bylo to, čím byl. Byla to část jeho života, kterou si vybral. Zabíjení nemuselo být vždy opodstatněné či dokonce dávat smysl. Ne, když zavolal boss. Muži jako Damian neměli možnost odmítnout. Ne, pokud chtěli zůstat naživu.

„Chceš, abych ti zavolal, až bude hotovo?“

„Ne. Budu sledovat zprávy.“

„Tedy dobře.“
„Za tohle třicet tisíc, Damiane,“ řekl Terrance. „Jakmile se to ke mně dostane, částka ti bude převedena na účet.“

Třicet tisíc.

To byla cena lidského života.

Damian by pravděpodobně mohl s bossem ohledně částky smlouvat a snažit se získat o něco víc, zvlášť proto, že mužova smrt byla zbytečná a Damian obvykle nepracoval jen na základě nesmyslných požadavků, ale neudělal to. Terrance zjevně usoudil, že to, co chce je zabití toho muže Poletti.

„Co rodina jeho matky?“ zeptal se Damian.

Pokud měl být výraz nezájmu v jeho obličeji nějakým indikátorem, tak Terrance to příliš nevzrušovalo. „Co je s nimi?“

„Možná budou chtít odplatu.“
„Budiž.“

Damian se natáhl po klice a otevřel dveře.

„Ještě jedna věc,“ dodal Terrance.

„Co?“

„Gratuluji k té dívce DeLuca, Damiane. Tím, že se oženíš, budeš o krok blíž tomu, čím potřebuješ být. Jsem si jistý, že to bude jen k tvému prospěchu. Je ti dvacet sedm, takže už je stejně načase usadit se a pořídit si pár dětí, aby ses nenudil. Ona je dobrá a správná žena pro mafiána – její bratři na to dohlédli.“

Terrancova slova potvrzovala to, co Dino řekl Damianovi před dvěma týdny, že se ten muž na něj dívá jako na hlavu rodinu. To jen posílilo jeho odhodlání udělat to, co musel, aby mohl udržet svůj život tak, jak měl rád.

Jako svůj vlastní.

Damian vyšel z kanceláře ven a svému bossovi neodpověděl.

Když Damian zamířil zpátky dolů, hosté se už konečně začali z Trentiho domu rozcházet. Všiml si, že Joel a pár dalších mužů z rodiny, kteří byli v kanceláři svědkem výměny názorů mezi bossem a jeho vnukem, odešli také.

Takhle to tu prostě chodilo – každý si vybral svou stranu.

Damian se rozloučil se svými bratranci. Cestou v jídelně míjel svou tetu a strýce, ale ty ignoroval. Místo toho, aby zaparkoval své auto na dlouhé Trentiniho příjezdové cestě a riskoval, že pokud by chtěl odejít dříve, by mohlo být blokováno jiným autem, raději zaparkoval své kobaltově modré Porsche 911 GT3 vzadu za domem. Auto bylo jeho miláčkem. Nežil v nějakém extra velkém luxusu. Bydlel v malém třípokojovém bytě, který byl stejně tak skromný jako v době, kdy přišli do Chigaského Wicker Parku. Porsche bylo jediným důkazem jeho bohatství.

Damian nebyl v mafii kvůli penězům. Pokud by tomu tak bylo, tak by na to pravděpodobně už dávno dojel. Ve skutečnosti mu trvalo celé roky, než si skutečně začal vydělávat nějaké slušné příjmy a z nich šla většina bossovi – sedmdesát procent ze všeho.

Damian měl pocit, že to byl další z důvodů, proč měl rád kariéru, kterou si vybral. Práce s Rossiho gangem pro Tommase mu čas od času přinesla slušné prachy. Ale skutečné prachy mu přinášela práce soukromého nájemního vraha, kterou dělal hlavně pro Terrance. I když nikdy nepřestal pracovat pro další členy mafie a ostatní lidé, aby si stále mysleli, že byl jejich soukromý voják, který dělal to, co chtěli, Damian věděl, že by toho klidně mohl nechat.

Takže proč to neudělal?

Damian se zamračil a zamířil do zadní části za domem. Uvědomil si, jak se mu Terrance v určitých ohledech věnoval. Bože, Damian si ani nevšiml, co se stalo a bylo mu z toho špatně. Při pomyšlení zpět mu Damianovi došlo, že Terrance víc než jednou otevřeně požádal Damiana o jeho názor v určitých věcech.

Damian si myslel, že to vše bylo naprosto nevinné.

Sakra.

Nebylo to ani jen o tom, že se boss snažil pomalu a v tichosti Damiana učit.

Bylo to o mužích kolem nich a mafii jako celku. Muži z mafie získávali úctu v očích ostatních mužů podle své důležitosti, podle toho, čí hlas byl slyšet a kdo ovládal hru. Kromě toho, že Damian nechtěl mít ruce v té zasrané hře. Spousta mužů by mohla být dobrým bossem – Damian by mohl být dobrým bossem. Ale on jím nechtěl být.

Damian vzadu v domě, kam hosté během party a večeře nechodili, našel tichou a tmavou chodbu bez oken. Velké domy jako ten Trentiniho měl ve spodním patře jen velice málo oken. Těch pár, co jich tam bylo, však byly výš, než je obvyklé. Koneckonců žádný boss nechtěl nikomu poskytnout snadnou cestu, jak se dostat dovnitř.

Damian spatřil postavu, která byla opřena ve stínech u zdi u zadních dveří, a okamžitě se zastavil. Ta trocha světla, která přicházela z matného skla zadních dveří, jí kolem jejího těla vytvářela svatozář a díky ní se koupala v proudu barev.

Na krátký okamžik vypadala skutečně klidně a šťastně.

Osamoceně, ale šťastně.

Lily DeLuca.

Myslí mu probleskla tak rychlá vzpomínka, že ji téměř ani nezachytil.

Sakra, Lily, strýček Ben bude nasraný,“ řekl Theo. Ve svých dvanácti letech při vyslovení jména strýce zachraptěl.

Lily popotáhla a o trochu zvedla potrhaný kus svých letních šatů, aby se podívala na zranění na svém koleni. Bylo příšerně odřené a zkrvavené. Pravděpodobně to bolelo, ale kromě popotahování Lily nebrečela.

„Au,“ mumlala Lily.

„Možná jsme jí neměli dovolit to udělat samotnou,“ řekl Damian. „A Dinovi se to nebude líbit.“

Možná ani chlapci se neměli rozhodnout vylézt na plot.“

„Ale já vždycky chodím s Theem,“ zašeptala Lily.

Většina Damianových kamarádů s sebou nebrala své mladší sestry, ale vzhledem k tomu, že Theo a Lily neměli rodiče a Dino byl až příliš zaneprázdněný tím, co dělal, ať už to bylo cokoli, Lily byla vždycky se svým bratrem. Neměla moc přátel, protože měla až moc práce s tím, aby se točila kolem bratra. Damianovi to nevadilo, protože byla zticha.

Damian měl rád tiché lidi.

„Plot je taky rezavý,“ řekl Damian.

Theo zasténal. „Skvěle.“

„Co to znamená?“ zeptala se Lily.

„To znamená, že to musíme říct strýčkovi Benovi, aby tě mohl vzít do nemocnice.“

Lilyny hnědé oči se rozšířily. Začaly z nich padat slzy. „Ale -“

„Myslím, že to možná budeš potřebovat zašít.“

„Ne!“

Damian sebou trhl. Kdykoli došlo na dívčí slzy, cítil u žaludku něco divného. Dívky by neměly brečet. „To nebolí, že ne, Theo?“

Damian lhal.

Jehly bolely moc.

„Ehm, jasně. Nebolí to, maličká.“

Lily znovu popotáhla. „Dobře.“

Damian zamrkal. Překvapilo ho, že se mu vybavila tahle vzpomínka. Velkou část vzpomínek na své dětství v průběhu let tak nějak ve své mysli důkladně skryl. Skutečně neměl příliš vzpomínek, než které si dovolil.

Mohla si Lily na to, co se tenkrát stalo také pamatovat?

Damiian věděl, že pravděpodobně neslyšela jeho příchod, takže si tiše odkašlal.

Lily ani nemrkla. „Myslela jsem, že by mě mohl přijít najít Dino. Nebo možná Theo. Rozhodně ne ty.“

„Nehledal jsem tě,“ řekl upřímně. „Mám auto zaparkované vzadu, abych nemusel nikoho zabít, kdyby mi ho poškrábal.“

„Fascinující.“

„Skutečně? Protože od tebe to znělo skutečně znuděně.“

Také vypadala mnohem klidněji, než předtím.

Damian uvažoval, co se za těch pár hodin stalo, že se Lily tak změnila. Pak se na to vykašlal. Nezáleželo na tom. Damian měl práci, což znamenalo, že musel jít a zjistit informace, které potřeboval k tomu, aby ji odvedl tak rychle, jak jen to bylo možné.

Damian pokračoval dál v chůzi a míjel tichou Lily.

„Stále ti ještě říkají maličká?“ zeptal se, když odemkl zadní dveře a otevřel je.

Lily tam byla zticha. Neodpověděla.

Stačilo, že Damian věděl, že jí bratři stále čas od času takhle oslovovali.

Damian se k ní otočil. Zvenku do chodby zavál vánek a prostorem se vznesl oblak Lilyiny květinové vůně. Sledovala ho skrz svých hustých, tmavých řas. Zajímalo ho, zda od něj chtěla utéct tak daleko, jak jen mohla.

Na chodbě nebylo příliš místa, takže se otočil tak, že stál přímo před ní. Lily musela zvednout hlavu a Damian jasně viděl, že v jejím pohledu stále zuřil hněv. Díky tomu vzdorovitému záblesku v jejích hnědých očích vypadala ještě přitažlivěji. Frustrovaně sevřené rty se dožadovaly jeho pozornosti.

Její ústa byla stvořená k líbání.

Sakra.

Damian nepotřeboval si přidělat další problémy, víc, než co už jich měl, ale v tuhle chvíli zjistil, že se mu vzpurné dívky líbily.

„Víš, nemusíš mě nenávidět, Lily DeLuca. Možná by se všechno stalo zatraceně jednodušším, kdybys prostě přijala to, co se stane a smířila se s tím.“

„Smířila se s tím,“ ušklíbla se Lily. „Myslíš tím být prodána jako kus dobytka na trhu. Měla bych prostě přijmout, že si nemůžu vybrat svého manžela nebo svou budoucnost.“

„Nikdy jsem tě nekoupil – tohle nebyla dohoda v tomhle smyslu.“

Lily odvrátila oči. „Aha.“

„Ne.“

„Tak proč s tím souhlasíš?“ zeptala se.

Damian se ani trochu neusmál. „Protože musím.“

„Nechceš si vybrat svou vlastní manželku, takovou, která by ti nebyla vybrána?“

„Kdo říká, že bych si nevybral tebe, Lily?“