WSLS - EPILOG

Překlad: 16terez

Největší výhra ze všech

„Ano! Ano! Ano!“ křičela Mayra a já se musel smát.

„Předpokládám, že máš A?“ řekl jsem s úsměvem.

„Sto-zkurvených-procent!“ zařvala Mayra a tančila po bytě, který jsme si pronajímali mimo areál školy.

„Můžeme teď jet domů?“ zeptal jsem se. Tak šťastný, jak jsem kvůli ní byl, tak jsem se taky chtěl vrátit domů na prázdniny a relaxovat, a to jsme ještě cestou měli vyzvednout Megan.

První semestr na Ohio State University byl extrémně náročný. Musel jsem si zase na všechno zvykat od znova a učitelé a studenti zrovna moc nevěděli, jak se se mnou vypořádat. Ve skutečnosti mi chyběla střední škola. Kdyby nebylo Mayry a našeho útočiště mimo kampus, pravděpodobně bych to nezvládl.

„Ano, můžeme jet,“ řekl Mayra. Přišla ke mně blíž a na pusu mi dala rychlý polibek. „Pojďme vyzvednout tvoji sestru a jedeme zpátky do Oxfordu.“

Dárcovský příspěvek na Meganinu péči ve skutečnosti nezměnil její život, ale určitě to dělalo věci lepšími. Její léky byl nejlepší, jaké mohla dostat a díky dárcovství jsem měl i já lepší léčbu. Neměl jsem už tolik zlomů a panické záchvaty byl méně časté a méně závažné. Megan také měla více specializovanou péči a to pak dovolovalo brát si Megan domů na prázdniny, za předpokladu, že tam byla také Mayra.

Megan měla Mayru skutečně ráda.

A taky byla stále naštvaná, že jsem dal Mayře místo prstýnku hodinky. Samozřejmě mi to neřekla, ale já to na ni poznal.

Možná jednoho dne.

Aimee se proměnila v naši kouzelnou vílu, i když to stále popírala. Zdálo se, že nám do klína padají nejrůznější věci – včetně anonymního stipendia pro Mayru a platby za hlavní náklady na bydlení.

Ve stejnou dobu byli náhle Beth s Travisem osloveni adopční klinikou, že na ně čeká dítě, které by se k nim mělo dostat v půlce ledna. Nebyl jsem si jistý, jak by byla Aimee schopná něco takové zařídit, ale i tak jsem ji z toho podezříval. Bethany taky nečekaně přistály peníze, které využila k tomu, aby připravili dětský pokoj. Už se rozhodli ho pojmenovat Kyle, až se narodí.

Snažil jsem se Aimee říct, aby s tím přestala.

Poprvé to nefungovalo. Pak měla perfektní výmluvu, že malá Maggie může nakládat s penězi, jak chce, když je dostala od neznámého dárce. Mimoto se Scottovi podařilo rozjet vlastní podnik – podařilo se mu rozjet obchod se sportovním vybavením v Hamiltonu – a to bylo fajn pro všechny.

Byli šťastní.

Nevěděl jsem, co si o tom myslet, ale smířil jsem se s myšlenkou, že nevím, co si o tom myslet.

Zvedl jsem naše kufry a všechno asi patnáctkrát zkontroloval, než jsme opustili byt. I když byl v budově bezpečností systém, opustit byt na čtrnáct dní mě znervózňovalo. Myslel jsem na všechny ty věci, které by se mohly stát, když tady nebudeme.

Mayra otevřela kufr mého auta a já uložil kufry vedle sebe.

„Zhasnul jsem světlo v ložnici?“

„Zhasnul jsi všechna světla,“ ujistila mě Mayra. „Vlastně v ložnici si ho vytáhl ze zásuvky.“

„No ano, protože se zapne, když se ho něco jen lehce dotkne,“ řekl jsem. „Když na něj třeba něco spadne, zapne se, a to může způsobit požár.“

„Všechno bude v pohodě, Matthewe,“ řekla Mayra s povzdechem. Vzala mé ruce do svých a naklonila hlavu, aby mi viděla do očí. Chvíli jsem ten pohled držel, než jsem se odvrátil. „Přestaň myslet na takové věci a mysli na to, že se vracíme domů.“

„Henry říkal, že od tebe očekává, že uděláš vánoční večeři,“ řekl jsem jí. „Nemyslím si, že je u mě doma nějaké jídlo.“

„Nákup uděláme zítra,“ řekla Mayra.

„A co s Megan?“

„Bude to pro vás skvělá příležitost strávit čas s Travisem a Beth. Plánují, že dorazí po obědě a já půjdu nakupovat.“

Sedl jsem si na sedadlo řidiče a zkontroloval všechny ukazatele a číselníky, předtím než jsem vyjel z garáže a vydal se trasou, která nás vedla do ústavu. Mayra byla stále nadšená ze své známky na konci semestru. Vytáhla telefon, aby po cestě zavolala Aimee. Nevěnoval jsem tomu rozhovoru příliš pozornost až do doby, než Mayra řekla.

„Oh Aimee… on se zblázní… já vím, ale… dobře… ne, řeknu mu to, než tam dorazíme… jo, ale ty se s tím nemusíš vypořádat!“

Podívala se na mě koutkem oka, a když se rozloučila, zavěsila.

„Nevyšiluj,“ přikázala okamžitě.

„Co udělala?“

„No, dobře, jsou jen dva dny do Vánoc,“ řekla Mayra. „Chtěla jen pomoct, víš?“

„Co udělala?“ zeptal jsem se znovu, trochu hlasitěji.

„Dala nám stromek.“

„Vánoční stromek?“ Moje obočí se nakrčilo.

„Je už nazdobený a tak,“ dodala Mayra. „Zavolala Travisovi a on ji nechal to udělat.“

Mé prsty se utáhly na volantu. Celá ta myšlenka stromku, který se dostal do mého domu, i když jsem tam nebyl, byla znepokojující, ale věděl jsem, že v tom je ještě něco víc.

„A?“ tlačil jsem na Mayru pro více informací.

„No a ještě tam vymyslela určité téma dekorace.“

„Jaké téma?“ zeptal jsem se. Byl jsem z celé té hry už trochu unavený.

„No… nazvala ho čas jsou peníze.“

Podíval jsem na Mayru, pak zase dopředu na cestu a přemýšlel, jaké ozdoby jdou do kupy s takovým tématem. Byla tady jen jedna odpověď.

„Nazdobila ho dolarovými bankovkami, nebo co?“ zavrčel jsem.

Byla jedna věc, když si Aimee hrála na tajnou kouzelnou vílu, ale rozhodně bych nebyl rád, kdyby nám dávala hotovost. Především jsem nikdy nevěděl, co s nimi dělat, a dělat peněžní rozhodnutí, bylo něco, co jsem opravdu nechtěl dělat. Byl jsem zvyklý na to, že mám málo peněz, a že mám na všechno rozpočet – to bylo to, co jsem znal. Byl jsem na to zvyklý a já se s tím spokojil.

„No, ano, částečně. Znáš ji, pravděpodobně to není tak jednoduché, myslím.“

Prudce jsem potřásl hlavou.

„Proč to dělá?“ zeptal jsem se s povzdechem.

„Protože je vděčná a chce nám pomoct.“ Mayřiny prsty se dotkly mého stehna.

„Jsou Vánoce – nezlob se kvůli toho.“

„Nezlobím se,“ řekl jsem. „Jsem… frustrovaný.“

„Vyjadřuješ se dobře,“ řekla Mayra se smíchem. „Poslední dobou ti to jde opravdu dobře.“

„Snažíš se změnit téma,“ řekl jsem. „Neskočím ti na to. Co dalšího je na tom stromku?“

„Hm… hodiny.“

„Hodiny?“

„Ano, pro Megan.“

„Ona se z toho zblázní,“ řekl jsem se smíchem.

„Pravděpodobně to udrží její pozornost na celý víkend.“

„Nebude se nudit. To pomůže tomu, aby to přes víkend šlo všechno hladce.“

„Bereš to mnohem lépe, než jsem čekala,“ řekla Mayra.

„Myslím, že jsem vzdal snahy změnit pokusy Aimee.“

„Chytrý kluk.“

„Dobře, vím jednu věc,“ řekl jsem jí. Natáhl jsem se dolů a obtočil prsty kolem její ruky. „Mám skvělý vkus na ženy.“

„To teda máš,“ řekla Mayra se smíchem. Přiblížila se a políbila mě na tvář.

Vyzvedli jsme Megan a vzali jsme ji domů. Jakmile uviděla stromek, který nazdobila Aimee, sedla si před něj a koukala na něj s otevřenou pusou a počítala hodiny na větvích.

Nemohla by být šťastnější.

„Mám hotový seznam do obchodu,“ řekla Mayra.

Pohlédl jsem na ni a polkl. Nikdy předtím jsem rodinu takhle nehostil a nejsem si jistý, jestli se budu moci vyrovnat s tolika lidmi v domě. Naposledy, když se tu konala rodinná večeře, tak tady byla máma i táta.

„Jsi si jistý, že to chceš udělat?“ řekla Mayra, když naklonila hlavu a podívala se na mě.

„Ne,“ řekl jsem. Přejel jsem si rukou přes tvář a přemýšlel nad vším, co to pro mě znamená.

Ačkoli má logická část věděla, že je naprosto normální uspořádat rodinnou večeři, ale při těch myšlenkách jsem nedokázal potlačit třes mých rukou.

„Jsem si jistý, že nechci,“ řekl jsem, „ale před několika lety mi někdo řekl, že i když si myslím, že některé změny jsou těžké, nemůžu projít životem s tím, že se budu složitým situacím vyhýbat.“

„Nemusí se ti to líbit,“ připomněla mi Mayra. „Spousta lidí nemá ráda změny. Přijmout jednu změnu, je vlastně už velká změna sama o sobě.“

„Asi jo, no,“ řekl jsem s pokrčením ramen.

Mayra položila ruce na má ramena a natočila si mě k sobě.

„Nevzdávej to teď, Matthewe Rohane,“ řekla. „Udělal jsi neskutečné pokroky v posledním roce. Je to úžasné. Nejen, že akceptuješ změny, ale děláš i rozhodnutí, které by tě v minulosti děsily a odkládal bys je. Nevím, jestli bychom zde takhle stáli a měli takovou konverzaci, kdyby to bylo v létě. Kvůli ničemu jsi nevyšiloval, dokonce, ani když táta řekl, že sebou vezme důstojníka Gregoryho.“

Na chvíli jsem se setkal s jejíma očima, než jsem se podíval přes její rameno ven z okna. Mayra spustila ruce z mých ramen a otočila se, aby se podívala přes okno spolu se mnou.

„Byly chvíle, kdy pro mě rozhodnutí bylo téměř nemožné,“ souhlasil jsem. „Je to stále těžké, ale vím, že to je správná věc. Myslím, že v minulosti jsem udělal nesprávné rozhodnutí, když jsem odmítal rozhodnout se tak či onak.“

„Mohl jsi být milionář,“ škádlila mě Mayra.

Znovu jsem pokrčil rameny a odvrátil se od okna. V mé mysli jsem byl na narozeninové party, když jsem byl dítě – byla pro mě i pro Megan, ačkoli nikdy neotevřela své dárky. Pamatuji si, když poprvé Travis přivedl Beth do pokoje a jak moc ji Megan nenáviděla. Byly tam také temnější myšlenky, jako třeba, když velitel jednotky přišel k naším dveřím, aby nám řekl, že se otec nevrátí domů.

Procházel jsem přes obývací pokoj a vzpomínal na všechny ty chvíle, kdy jsme tady trávili s Mayrou čas. Vzpomněl jsem si na náš projekt o včelách, který byl nejspíše zodpovědný za to, že jsme se dali dohromady. Pamatuji si sezení na gauči a pití coly se čtyřmi kostkami ledu v každé sklenici. Nejzřetelněji si vzpomínám na probuzení s Mayrou vedle mě, zabalený v jejím náručí, a jak jsem se cítil v bezpečí a milovaný.

„Jo, ale nebyl bych šťastnější,“ řekl jsem. „To není rozhodnutí, kterého lituji.“

„Čeho lituješ?“

„Dobře, no spoustu věcí bych udělal jinak,“ řekl jsem jí. „Přál bych si, abych tě políbil hned, když jsi mi přinesla poprvé dort. Chtěl jsem to.“

Mayra se zasmála.

„To je vše?“

„Ne docela,“ řekl jsem. „Chtěl jsem tě políbit minimálně tucetkrát předtím, než se to skutečně stalo.“

„Fajn, pokud se budeš cítit líp, tak jsem si taky přála, abych tě políbila dříve.“

Dal jsem jí křivý úsměv, o kterém kdysi prohlásila, že jde přímo do jejich kalhotek a způsobuje, že se chce milovat přímo na místě.

Stále se dívala z okna a pravděpodobně se lekla, když jsem k ní přistoupil zezadu, ale stále tady bylo něco – něco důležitého – co jsem měl udělat.

„Je tu ještě něco, co jsem si přál, abych udělal dříve.“

„Copak?“

„Dobře,“ řekl jsem tiše, „je tu jedna věc, která by mě mohla udělat šťastnější, než jsem teď.“

„Vážně?“ řekla Mayra. „Co je to?“

S třesoucíma rukama jsem sáhl do kapsy kabátu.

„Mayro Trevino,“ řekl jsem jemně.  Trochu jsem se kousl do rtu. Trénoval jsem tuhle řeč sto čtyřicet sedm krát a stejně si jsem jistý, že to poseru.

Mayra se otočila od okna, když jsem k ní přišel blíže a klekl si na jedno koleno. Slyšel jsem její zalapání po dechu a viděl jsem její ruce, jak se sevřely. Moje tělo a mysl se napjala a já jsem věděl, že mnoho mých části je na okraji paniky. Ale také jsem věděl, že je tady jedna věc, která nás posune v životě dopředu – skutečně a dobře.

„Já vím, že život se mnou je těžký,“ řekl jsem tiše. „Potřebuji spoustu věcí dělat určitým způsobem a dokážu ztratit kontrolu kvůli blbostem, ale ty jsi se mnou stále trpělivá. Jsi stále vedle mě, dokonce, i když vím, že jsou časy, kdy je toho na tebe moc. Nikdy jsem nepotkal nikoho tak milujícího a laskavého a nádherného, jako jsi ty a nikdy nebudu nikoho milovat tak jako tebe. Vezmeš…“

Můj hlas se zlomil a zradil mě. Dal jsem si pauzu, zavřel oči, těžce polknul a přinutil se v ruce držet malou černou krabičku s jednoduchým půl karátovým diamantovým prstýnkem.

„Vezmeš si mě?“

Pomalu jsem přesunul oči ze saténové krabičky v mé ruce na její tvář. Soustředil jsem se na špičku jejího nosu a snažil se neodvrátit tvář. Udělala to trochu jednodušší tím, že koukala na krabičku v mé ruce, místo na mě. Její oči byly široké a leskly se vlhkostí.

Díval jsem se, jak se její pusa několikrát otevřela a zavřela a její váhaní bylo téměř tak dlouhé, že mě málem přimělo vstát a utéct z pokoje, ale neudělal jsem to. Nechtěl jsem z toho ustoupit, nechtěl jsem druhý pokus nebo váhání.

Toto bylo rozhodnutí, které jsem chtěl udělat. Bylo to nejdůležitější rozhodnutí v mém životě.

„Ano,“ řekla tiše a jednoduše.

„Ach, dobře,“ oddechl jsem úlevou.

Zvedl jsem se a Mayra obtočila ruce kolem mého krku a plakala proti mému rameni. Moje ruce se kolem ní zabalily a já si ji pevně přitáhl k hrudi.

„To je lepší.“

Mayra i já jsme se otočili při zvuku Maganiného hlasu. Nedívala se přímo na nás, ale její hlava byla otočená správným směrem.

„Mnohem lepší, než hodinky.“

Já se smál, Mayra se usmívala a Megan se vrátila k počítání hodin na stromku.

„Miluju tě,“ zašeptal jsem do Mayřiného ucha. „Vždy tě budu milovat.“

„Taky tě miluju, Matthewe.“

Jak říkal vždy můj taťka – v některých věcech v životě vyhraješ, v jiných prohraješ. Před Mayrou jsem byl spokojený, pokud jsem to držel v rovnováze. Nyní jsem se cítil, že není možné prohrát, dokud bude se mnou. Ztratil jsem něco hodnotného, když jsem dal pryč téměř všechny peníze? Ne, ne skutečně. Mám Mayru. Mám lásku a mír. Pokud jde o mě, já jsem vyhrál!

KONEC

Holky, moc děkuji všem, které se mnou vydržely až do konce a komentovaly. Za mě byl úžasný jak Matthew, tak Mayra, s její neskutečnou trpělivostí a bylo by super, kdyby každý takový „Matthew“ našel svoji „Mayru“.

Musím říct, že knížka mi dala pekelně zabrat – ať už slovíčky, tak i slovními obraty a jsem ráda, že ji mám hotovou. J

Teď se vrhnu na pár kapitolek, které jsem si „vylosovala“ u Obssesion Mine od Anny Zaires, holky už čekají jen na mě, takže se potkáme u této knížky. Terez