TFU - EPILOG

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Holky, díky všem, které jste s námi vydržely až do konce téhle úžasné knížky. Myslím, že na mnohé scény hodně z nás dlouho nezapomene, a myslím si, že to je právě to, co dělá dobrou knížku dobrou. Užijte si epilog a někdy na shledanou…                            Arey, Sinnel, Ann a Jitka

Pršelo. Mimochodem nezačínají tak všechny velké milostné příběhy? A obvykle nekončí také tak? Dívala jsem se z toho mostu a mé kadeře bičoval chladný vítr.

Sevřela mě Samova ruka a vzala mi deštník. „Jak se cítíš?“ zeptal se a rukou přejel po mém vzedmutém, ale stále ještě skrytém bříšku. Potom dál rukou pokračoval až na bok.

„Na sračky,“ odpověděla jsem mu s úsměvem, zatímco kolem nás lítaly blesky snad desítek fotoaparátů.

„Rád bych využil tenhle okamžik k tomu, abych ti znovu připomněl, že to nebyl orál, který nás dostal do téhle situace. Polykání je a vždycky bude bezpečné.“

Přehnaně jsem se na dav usmála a pak jsem ho pevně objala. Rukou jsem se vplížila výš, abych ho tajně štípla do bradavky. „Tvoje péro nesaju. Dneska ráno jsem se málem pozvracela při čištění zubů,“ zašeptala jsem mu do ucha.

Sklonil se ke mně a láskyplně se na mě zadíval. „To vysvětluje vůni tvého dechu. Chceš žvýkačku?“ Zamrkal na mě a z kapsy vytáhl balíček žvýkaček s mangovou příchutí. Z krku mi vybublal upřímný smích.

Rok poté, co mě Sam požádal o ruku, jsme si při přemrštěném obřadu v San Franciscu v přítomnosti tří set hostů řekli své ano. Nad hlavou nám kroužily vrtulníky se zpravodajskými týmy, takže z toho, co říkal Sam, nebylo slyšet prakticky žádné slovo, ale bylo mi to úplně jedno. Ty sliby jsem v srdci znala – koneckonců to bylo po druhé, co jsem je slyšela.

Pravdou bylo to, že se Samem jsme se tajně vzali na našem mostě ani ne pět hodin poté, co jsem řekla ano. Oba jsme byli v džínách a náš obřad posvětil oddávající, se kterým Henry kdysi spal. To jediné, na čem nám záleželo, byly sliby, které jsme si dali, a to i když byly zpečetěny hladkými stříbrnými kroužky, které jsme si koupili v obchodním domě deset minut před zavíračkou.

Z našeho slavnostního veřejného obřadu nám drahý, světově uznávaný fotograf vytvořil extravagantní svatební album. Pro mě však bylo srdeční záležitostí to, kterým mě překvapil Sam při našem jednoměsíčním výročí. Skládalo se z několika selfie, na kterých jsme stáli na vrcholu mostu a předváděli naše prstýnky. Sam z nich vytvořil vtipné kompozice, například kolem baru, u kterého jsme stáli, přidal pivo a všude kolem poházel kuřata. Sam o sobě prohlašoval, že nebyl dobrým romantikem, ale když jsem procházela jednotlivé stránky našeho alba, viděla jsem pravý opak.

Byl dobrý naprosto skvělý ve všem.

A společně jsme byli nepřemožitelní.

Měsíc po naší bohaté svatbě vyšlo The Fall Up. Na tom projektu jsem strávila spoustu času a rozhodně ho neprovázelo jen minimum stresu, jak jsem doufala. Ale pokaždé, když jsem narazila na problém, se Sam bez jakýchkoli servítek stal hlasem mého rozumu. Zvlášť, když se moje nahrávací společnost pokusila pár mých skladeb na albu odstřelit. Ale s manželem po mém boku, hlavou a srdcem, které se konečně dostaly do shody, jsem pevně stála za svým. Vyhrožovala jsem jim tím, že to album pozdržím a vzhledem k tomu, že mi během pár měsíců měla vypršet smlouva, odejdu jinam. Nebyli nadšení z toho, jak jsem trvala na svém, ale všichni jsme věděli, že oni mě potřebovali mnohem víc, než já je.

Couvli.

Tak jako tak jsem to album pozdržela.

Potom jsem od nich odešla.

Nakonec jsme s Henrym založili své vlastní nahrávací studium.

Když jsem Samovi řekla, že jsem začala dělat na novém projektu, málem mu explodovala hlava.

Nakonec se přes to dostal. Ale už jsem mu dokázala, že jsem opravdu nebyla ta samá dívka, kterou poznal na tom mostě. Už jsem se netopila. Pokud bych měla být upřímná, skutečně jsem žila. Snad vůbec poprvé ve svém životě.

Vzhledem k tomu, že nikdo nevěděl, že jsem pracovala na novém projektu, jsem si nebyla jistá, co po vydání The Fall Up čekat. Nicméně úspěch předčil každé jednotlivé album, které jsem kdy vydala. Deska se dostala na vrchol hitparád a jen za první týden se jí prodaly miliony. Díky rekordním prodejům a darům od dalších hudebníků, kteří po vyslechnutí mého příběhu chtěli pomoci, jsme získali přes sto osmdesát milionů dolarů.

Být slavný je legrační. Lidé si z nějakého důvodu myslí, že jste výjimeční. Ale ve skutečnosti bych bez nich nebyla vůbec ničím. I tak mi stovky lidí říkaly, že The Fall Up změnilo jejich život.

A změnilo i můj.

Když mi to čas dovoloval, stále jsem chodila na návštěvy do dětských nemocnic a ty úsměvy v drobných obličejíčcích mi přinášely neuvěřitelné pocity, ale mým osobním cílem se stala prevence sebevražd. Se Samem jsme dokonce natočili sérii krátkých šotů, které se vysílaly během Super Bowl.

Svět přijal Sama úplně stejně, jako já – v naprostém úžasu.

Před kamerou byl naprosto přirozený a přísahám Bohu, že když jsme se ocitli na veřejnosti, musel rozdat tolik autogramů jako já. Oba jsme byli ohromeni množstvím nabídek, které se k němu přicházely. Calvin Klein mu za to, aby se stal novou tváří drsné řady jejich oblečení, nabízel obrovskou sumu. Sam všechny nabídky až do jedné odmítl: Popular Wood.

 rePURPOSEd ve všech ohledech vzkvétal a Sam během dvou let otevřel výstavní síně v Miami, Seattlu a New Yorku. Také se rozhodl ustoupit do pozadí a pro běžné záležitosti najmout generálního ředitele.

Jeho podnik byl na vzestupu.

Stejně tak moje kariéra.

Byli jsme bláznivě zamilovaní.

Vypadalo to jako ideální čas na to, aby se naše životy obrátily vzhůru nohama.

Tři roky po naší svatbě jsem přestala brát antikoncepci. Za dalších pět měsíců jsem klečela s hlavou v záchodě a proklínala všechny bohy těhotenství za to, že mi lhali, když tvrdili, že ranní nevolnosti po patnáctém týdnu ustanou.

O pár hodin později jsem znovu stála na vrcholu mostu, v Samově objetí a byla jsem svědkem oficiální ceremonie na veřejné odhalení zbrusu nových bariér proti sebevraždám financovaných ve jménu Anne Rivers.

„Můj dech nesmrdí,“ konečně jsem Samovi odsekla a pak si vynutila další polibek.

„Můj nos s tím nesouhlasí,“ zavtipkoval a pak si dal do úst kus žvýkačky.

Sam už si nezapálil ani jednu cigaretu. Ale soudě podle toho, že od doby, kdy jsme dorazili na most, si dal už desátou žvýkačku, ho jeho vzpomínky stále pokoušely.

„Takže, už žádné další myšlenky na jméno Sander?“ zeptal se a otočil se čelem k pódiu, na kterém stál guvernér a přednášel svůj projev.

„Sanders? Možná Sander? Ne. To písmeno s na konci představuje obrovský rozdíl.“

Navzdory tomu, že se stále dovedně usmíval do kamery, zasténal. „Sanders Rivers je příšerné jméno. Nepředurčíš našeho syna k selhání.“

„Nepředurčuji našeho syna k ničemu. Budeme mít holčičku.“

„Dobře, ale nepojmenujeme ji Bridget.“

Vydechla jsem a podívala se přímo na něj. „Seznámili jsme se na mostě.“

„To neznamená, že kvůli tomu musí trpět,“ odpověděl na půl úst. „Díky Bohu, že jsme se nesetkali v Taco Bellu

„Mohla by se jmenovat Bella.“

Protočil oči. „Dobře. McDonalds.“

„Dona Rivers je nádherné jméno!“ pronesla jsem nahlas tak, až jsem přerušila guvernéra a oči všech lidí na mostě se stočily naším směrem.

Sam se zasmál a natočil deštník dopředu, aby nás uchránil před kamerami. Rukou mě objal kolem ramen a tvrdě mě políbil. „Dobře. Dobře. Bridget je v pohodě. Ale jen pro záznam: budeme jí říkat Bree, ne Bridge.“

„Domluveno,“ zamumlala jsem do jeho úst, zatímco fotografové dál zuřivě cvakali jeden obrázek za druhým.

Měla jsem si dělat hlavu s tím, že nám kradli tenhle okamžik jen proto, aby to prodali do nějakého časopisu nebo na webové stránky. Ale tohle byl náš život. Bylo těžké rozčilovat se kvůli komu, když jsem byla bezpečně uzavřena v objetí Samových silných paží.

Takže místo toho, abych se v ten okamžik pokusila ochránit naše soukromí, jsem se zhluboka nadechla a ztratila se v těch zlatavě hnědých očích, které mně před všemi těmi lety na skoro tom samém místě zachránily život. „Miluji tě.“

Sam se usmál jedním z těch svých vítězných úsměvů a pak přejel špičkou svých bot po mých střevíčkách. „Taky tě miluji, Fajnovko.“

Knížka pokračuje druhým dílem, ve kterém je vykreslen příběh Henryho. Ani jedna z nás se na ni nechystá (za sebe můžu říct, že momentálně fakt nemám náladu na to, abych se pustila do knížky typu M/M), i když podle ověřených zdrojů je prý ještě lepší, než byl tento díl. Takže nabízím volné pole působnosti nějakému dobrovolníkovi, který by měl chuť ujmout se jí.

A se mnou se už zakrátko můžete setkat u další knížky, konkrétně dalších mafiánů z pera Bethany Kris, kteří budou řádit a bojovat o moc v Chicagu…     Sinnel