TFU - 25. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Sam

„A jsi si jistý? Budeš muset nainstalovat bezpečnostní bránu a všechno ostatní. Když tohle dáš na svou příjezdovou cestu, zcela to zničí všechnu tu domáckou atmosféru!“ zakřičela Levee do větru, když jsme v mém džípu směřovali k jejímu domu.

„Přísahám Bohu, že jestli se mě na to ještě jednou zeptáš, změním svůj názor!“ zakřičel jsem zpátky. „Ano, Levee. Nastěhuj se ke mně. Přines si všech těch sedm milionů párů bot, které máš a zaneřáď mi jimi volnou ložnici, až mi nezbyde nic jiného, než ti vyrobit nové skříně.“ Blýskl jsem po ní úsměvem, ale ani na okamžik jsem nespustil oči ze silnice – nebo ruku z jejího stehna.

„Stále se kvůli tomu cítím špatně.“ Otočila se čelem ke mně a zastrčila si nohy pod sebe. „Aspoň mi dovol, abych za všechny ty bezpečnostní věci zaplatila.“

Na semaforu jsem zpomalil a stiskl jí stehno. „Jestli to pomůže, abys přestala vyšilovat, klidně přepíšu celou zatracenou hypotéku na tvoje jméno. Teď se uklidni!“

Při mém výbuchu přimhouřila oči. „Same, nekupuji si tvůj dům.“

„Tak mi připomeň, jaký je cíl schůzky?“ Její ruka vystřelila nahoru a štípla mě do bradavky. Trhl jsem s sebou.

Okamžitě zkřížila ruce na prsou, protože se snažila chránit před mou odvetou, ale já ji místo toho prostě stiskl za zadek.

„Au!“ vyjekla a pak vypukla v smích.

Tahle šílená žena mi bude zatraceně chybět.

Od doby, kdy jsme se s Levee dohodli, že se vrátí zpátky do léčebného programu, uplynuly tři dny. Stále se ještě nevypořádala s Devonem. Stejně tak zatím nikomu neřekla, že se na chvíli stáhne z hudebního průmyslu. I když jsem to zatím nijak nekomentoval, protože na okraji San Francisca našla léčebný program s ústavní péčí. Nejednalo se o žádný luxusní resort podobný tomu, ve kterém pobývala v Maine, ale i tak se stále jednalo o hezké místo. Po dlouhém rozhovoru s ředitelem zařízení jsme se oba cítili příjemně a měli pocit, že by dokázali vyřešit jak její problémy, tak i ochránit její soukromí po dobu jejího pobytu. Nikdy dřív tam neměli pacienta tak veřejně známého jako byla Levee, ale ujistili nás, že by to neměl být problém.

Levee byla tentokrát neústupná a trvala na tom, abych se do toho procesu zapojil i já. Nemohl jsem říct, že bych se na ni kvůli tomu zlobil. Rozhodně to představovalo plus pro mou úzkost, když jsem krok za krokem věděl, jaký druh pomoci by měla dostávat. Levee se u nás setkala svou novou lékařkou. Doktorka Spellman byla postarší dáma, která byla profesionálem až do morku kostí. Řekla to přesně tak, jak to bylo a ani se u toho neusmála. Díky tomu jsem ji zatraceně zbožňoval. Nemazala nám med kolem huby tím, že by říkala, že všechno bude v pořádku. Místo toho nastavila solidní léčebný plán, který přesně popisoval to, o čem doufala, že by Levee mělo pomoci, zatímco bude v její péči. Také doporučila Levee strávit celých třicet dní v lůžkovém zařízení, po kterých by mělo následovat dalších šest měsíců ambulantní péče.

Když jsme sledovali, jak doktorka Spellman odjížděla, Levee ohledně toho stále váhala. Já jsem však byl pevně rozhodnutý.

Byl jsem zatraceně skoro nadšený.

A z toho samotného důvodu jsem se na plných deset vteřin úplně ztratil ve své zamilované mysli.

Z kapsy jsem vytáhl krabičku cigaret a jednu po druhé jsem na podlaze rozdrtil. Levee se na to dívala s vytřeštěnýma očima.

O pět minut později jsem je všechny vyčistil a ona brečela.

A tak jsem úplně poprvé řídil svůj džíp, aniž bych měl cigaretu v ruce. Na paži jsem měl nicméně nalepenou nikotinovou náplast, ústa plné žvýkačky s mangovou příchutí a po svém boku ženu, kterou jsem divoce miloval. S tím bych mohl žít.

Poté, co jsme zastavili u bezpečnostní brány před Leveeným domem, vychrlila ze sebe kódy, které jsem potřeboval k tomu, abych se sem mohl pozdě odpoledne vrátit. Musel jsem zamířit do rePURPOSEd a podepsat pár papírů, které jsem od okamžiku, kdy se vrátila zpátky domů, ignoroval. Levee teď zůstala u sebe, aby si připravila věci pro malé setkání s mou rodinou a přáteli. Trvala na tom, aby se tohle setkání odehrálo ještě předtím, než měla zítra ráno odjet.

Levee ještě nebyla připravena k tomu, aby náš vztah oznámila v tisku. Zvlášť proto, že jsme byli tak dobří v jeho držení pod pokličkou. San Francisco nebylo LA. Tady paparazzi nečíhali za každým rohem. Předchozí večer se nám podařilo nepozorovaně proplížit se do kina. Byli jsme tam jen obyčejným manželským párem, který přišel pozdě. Usadili jsme se jako teenageři v horní řadě a pak si užili rychlý sex na zadních sedadlech mého auta – pravda, když jsme to dělali, bylo bezpečně ukryto v mé garáži, ale tu noc rozhodně tak jako tak skončila s nahým zadkem na zadním sedadle mého auta. Rozhodně jsem to však uvnitř nijak neuspěchal.

Nicméně i tak byla celá žhavá do toho, aby se seznámila s mojí mámou a Ryanem. A s Ryanem samozřejmě dorazila i Meg, její manžel Ty a samozřejmě Morgan.

A protože tam měla být Morgan, Levee zmanipulovala k příchodu i Henryho.

„Miluji tě,“ zašeptala mi Levee do ucha, když jsem se chystal k odchodu.

„Taky tě miluji. Ve čtyři všechny přivezu. Sejdeme se u mě a já je sem dovezu.“

S úsměvem nepřítomně přikývla.

„Jsi nervózní?“ zeptal jsem se.

Znovu přikývla.

„Nebuď. Moje máma tě už teď miluje.“

Z košile mi oprášila neviditelné smítko. „Řekl jsi jí, že znám Lionela?“

„Ehm, kdybych to udělal, tak bych ti neříkal, abys nebyla nervózní. Řekl bych ti, abys utekla a schovala se.“

Zachichotala se a pak mě znovu políbila.

„I když jsem jí řekl, aby přinesla fotoalbum.“

Levee se ostře nadechla. „Jóóóóóó!“ zasyčela.

„Správně. Obětuji svou vlastní mužnost a dovolím své mámě, aby ti ukázala moje fotky jako malého klučíka, a to jen proto, abych se ujistil, že se budeš cítit příjemně. Měla bys vědět, že za to večer očekávám z tvé strany ocenění a tvoje ústa budou objímat můj penis.“

Svou rukou mi přejela po zadku a rychle odpověděla: „Dohodnuto.“

***********

Po téměř tuctu pochůzek, které v sobě mimo jiné zahrnovaly i vyzvednutí soudku piva na večeři, který teď odpočíval na mém gauči. Pracoval jsem ve Photoshopu na novém obrázku pro Levee. Najednou do mých dveří vtrhl Ryan. Sampson se rozštěkal jako peklo a uklidnil se teprve v okamžiku, kdy poznal, kdo to dorazil.

„Co to sakra?“ zaječel jsem, jakmile se za Ryanem zabouchly dveře.

Opřel se o dveře, jako by se jednalo o zombie na vysokých podpatcích. Řekni ano,“ zasupěl.

„Cože?“ zeptal jsem se, zavřel svůj laptop a položil ho vedle sebe.

„Jsi můj nejlepší kamarád. Udělal bych pro tebe naprosto všechno. Miluji tě jako vlastního bratra. Prostě řekni zasrané ano!“

„O čem to mluvíš?“ vyštěkl jsem a postavil se.

„Dobře, nechtěl jsem to udělat, ale vzpomínáš si na střední, kdy jsem za tebe udělal celý referát z knihy Velký Gatsby?“

„Ehm a udělal jsi to jen proto, že jsi rozbil myčku tím, že jsi ji naplnil práškem na prádlo a potřeboval jsi, abych to spravil dřív, než na to tvoje máma přijde,“ rychle jsem ho opravil.

Odfrkl si. „To není podstatné. Ty jsi to potřeboval a já se o to postaral.“

Protočil jsem oči. „Co potřebuješ?“

Zhluboka se nadechl a urovnal si límeček od košile. „Potřebuji se dostat do kalhotek Jen Jensen a ty se o to můžeš postarat tak, že mi dovolíš, abych ji představil tvé slavné přítelkyni.“

„V žádném zasraném případě! Jen rodina!“

Najednou se ozvalo tiché zaklepání na dveře.

Ryan se rozpačitě usmál. „Jo, a mimochodem – už jsem ji pozval. Právě jsme byli na fantastickém obědě a velice romantické procházce po parku.“

Vydechl jsem a v naprostém šoku na něj zíral. „Vyšel jsem si s Jen. A ty teď chceš, abych ji vzal na barbeque do domu své přítelkyně?“

„Proč mi vždycky musíš připomínat, že jsi chodil s mou budoucí manželkou? Byl to jen jeden jediný polibek – před rokem.“

Postavil jsem se přímo před něj. „Popadla mě za moje nádobíčko, kámo.“

Se zavrčením ke mně přistoupil ještě blíž: „Úžasné. Takže řekni ano a dneska popadne to moje.“

Ucouvl jsem a s vrtěním hlavy jsem si třel kořen nosu. Nemohl jsem uvěřit tomu, že jsem se s tím chystal souhlasit. „Jen se ujisti, že bude držet jazyk za zuby, jo? S Levee jsme zatím neoznámili, že jsme spolu.“

„No problém. Nechal jsem podepsat smlouvu o mlčenlivosti.“ Hrdě se usmál.

Nevěřícně jsem zvedl obočí. „Kdo sakra jsi? Christian Gray?“

Znechuceně zkroutil rty. „Kdo sakra jsi ty? Ženská v menopauze? Jak to, že sakra víš o Christinu Grayovi?“

Pevně jsem sevřel ústa. V žádném zasraném případě jsem se mu nechystal říct, že jsme se na ten film s Levee dívali společně. Takže místo toho jsem s povzdechem řekl. „Ano. Přiveď Jen.“

V gestu vítězství zvedl ruku. „Můj penis to oceňuje. Strašně moc.“ Nadšeně mě poplácal po rameni.

V tu chvíli se otevřely dveře. Dovnitř vešla moje máma a v ruce nesla plnou mísu těstovinového salátu. Jen šla hned za ní. „Ryane, zlato. Myslím, že jsi někoho zapomněl venku.“

Ryan objal Jen kolem ramen a odpověděl: „Samozřejmě, že ne, paní Rivers. Jak bych mohl zapomenout na tuhle krásku?“ Podíval se na Jen a tím nejsměšnějším dětským hláskem, který jsem kdy slyšel, promluvil: „Zlato, omlouvám se. Se Samem jsme si potřebovali promluvit o obchodech.“

Netušil jsem, jak se té ženě podařilo neprotočit oči, protože hrozilo, že ty moje úplně vypadnou z hlavy.

O deset minut později už dorazili úplně všichni, takže jsme se společně vydali k Levee.

*************

Jakmile jsme tak dorazili, věděl jsem, že něco není v pořádku.

„Panebože,“ vydechl jsem při pohledu před sebe.

„Páni,“ „Do prdele,“ „V žádném případě“ a „Ty krávo,“ se ozývalo za mnou.

Od Levee jsem odjel před necelými šesti hodinami a za tu dobu se její dvorek změnil na podivnou kombinaci extravagantního bílého svatebního mixu smíchaného s celostátní poutí – s kompletním malým ruským kolem a všemi masopustními hrami, které si člověk dokáže představit. Na každém rohu každého stánku byla dekorace z perlově barevných balónků a na všech osm stolů, které byly pod obrovským bílým baldachýnem, byla umístěna květinová aranžmá.

Máma mě šťouchla loktem do žeber. „Možná jsem spíš než těstovinový salát měla přinést něco mnohem fantastičtějšího… možná si vzít večerní róbu.“ Bradou kývla muži ve smokingu, který nám otevřel dveře.

„Myslím, že naše představa o společném setkání se od Leveeiny představy trochu liší,“ odpověděl jsem.

„Myslíš?“ vyštěkla Meg. „Mám na sobě džíny!“

„Levee!“ vykřikla Morgan, když se Levee najednou objevila ve dveřích a každým coulem vypadala jako celebrita jak vyšitá – dokonale načesané vlasy, přiléhavé bílé šaty, značkové střevíčky na podpatcích a ten nejfalešnější úsměv, který jsem kdy u téhle ženy viděl.

Když jsem se setkal s jejíma očima, začal jsem se smát.

„Dejte mi okamžik,“ řekl jsem naší skupince a zamířil jsem k ní.

„Ahoj,“ vypískla, když jsem jí sevřel do pevného objetí a zvedl jí ze země. Pak jsem ji postavil zpátky na zem a zeptal se: „Co jsi to udělala?“

Na okamžik odvrátila pohled. „No, spálila jsem dort, který jsem se snažila upéct, a pak jsem znervózněla, takže jsem zavolala plánovači oslav a já… no, možná jsem to trochu přehnala.“

Za ní se objevil Henry. „Trochu?“

„Sklapni a dojdi najít nějakého číšníka,“ vyštěkla a pak se na mě znovu plaše podívala.

Dal jsem si ruku k uchu a jen pro vyjasnění jsem se zeptal: „Jeden z číšníků?“

Henry zvedl ruce a ukázal čtyři prsty, ale když se k němu Levee otočila a zamračila se na něj, rychle předstíral, že ji ke mně natahuje.

Potřásl jsem si s ním rukou. „Chlape, co se děje?“

„Víš, prostě popíjela se svou kamarádkou Cristal a snažila se ji přesvědčit, že k těmhle šatům by se lépe hodily červené boty. Ale co já vím?“ Pokrčil rameny a zvedl ke rtům skleničku se šampaňským.

Znovu jsem zajel pohledem k Levee. „Cristal?“

Odfrkla si. „Už jsem ti řekla, že jsem to přehnala. Přestaň s těma sračkama. Byla jsem nervózní a ta party plánovačka byla tak nechutně vlezlá. Řekla jsem jí, že přijdou děti a dřív, než jsem tušila, co se stalo, tu už byly všechny tyhle věci.“

Objal jsem ji zezadu kolem krku a sklonil jsem se k ní, abych se setkal s jejími rty. „Nebudu se tu s tebou o ty sračky hádat. Je to skutečně pěkné. Naprosto zbytečné. Ale nicméně je to sladké. Máš i dort?“

Když mě taky objala kolem krku, tělo jí tálo. „Red velvet a čokoláda.“

„Skvěle! Morgan má příští týden narozeniny. Řeknu jí, že je to její party. Tak Meg s Tyem ušetří nějaké peníze.“ Mrkl jsem na ni. Pustil jsem ji a pak si ji přitáhl ke svému boku. Otočili jsme se čelem k mé rodině.

„Veselé narozeniny, Morgan!“

Rozzářily se jí oči, ústa si zakryla rukama.

Jako na povel vyběhl ze dveří Henry. „Počkat. Morgan je tady?“

Při pohledu na něj se v očích Morgan objevily slzy.

Meg a Ty se zasmáli.

Máma se popadla za srdce.

Jen zalapala po dechu a tváře jí zrůžověly.

Ryan se na ni podíval a zaklel. Po Henrym střelil rozzlobeným pohledem.

Levee mě objala kolem pasu.

A já se usmál.