TATA - 8. kapitola

Překlad: Mishacka
Kor.: Jitka

Ahoj, moc děkujeme všem za vaše komentáře a mám radost, že se vám tenhle krátký příběh líbí.

Máte se ještě na co těšit, sice je to krátká kniha, ale ještě budete mít chuť vzít Taga něčím po hlavě.

Jsem celá bolavá, ale je cítím se skvěle. Protáhnu se a zrudnu, když si vzpomenu na to, co všechno se mnou Tag včera dělal. Byl nenasytný a nic mu nebylo svaté. Podívám se na prázdné místo vedle sebe a přeju si, aby tady v noci zůstal spát. Ale je mi jasné, proč nezůstal. Protože tohle lidi, kteří si jen užívají, nedělají. Nebo dělají? Neznám pravidla, jak to v takových vztazích chodí, ani nevím, jestli vůbec nějaká pravidla existují.  Ale jsem si jistá tím, že včerejší noc byla fantastická a že si ji chci zopakovat. Díky Tagovi nejsem nervózní a včera večer jsem se proměnila v osobu, o které jsem ani netušila, že ji v sobě mám. Byla jsem rozpálená, uvolněná, nespoutaná. Vylezu z postele a jdu do koupelny, abych si vyčistila zuby a osprchovala se.

Cítím se odvážně, proto jdu do kuchyně nahá. Možná, že mě Tag ošuká na kuchyňské lince.

„Sakra“ zaslechnu známý hlas.

Zděšeně se otočím. „Co tu děláš?“

Rychle přemýšlím, čím se můžu zakrýt, ale nic jsem nenašla. Tak běžím zpátky do pokoje a rychle se obleču, tváře mi hoří rozpaky. Bože, mohl vidět, jak se mi třese zadek, když jsem utíkala. Jak se mu teď podívám do očí? Vyjdu z pokoje, zamířím si to rovnou ke Xanderovi a ukážu na něj prstem. „Tohle se nikdy nestalo, rozumíš?“ Cukají mu rty, jak se snaží zadržet smích. Debil! „Xandere!“

„Vypadá to, že se něco od včerejška změnilo,“ řekne a pak se rozesměje, protože to tentokrát nevydrží. „Nemáš se za co stydět, Claro, jsi sexy.“

Zakryju si tvář rukama. „Jednou udělám něco spontánního a musí se stát tohle. Proč já?“

Xander se usmál. „Já si nestěžuju.“

Odtáhnu ruce a podívám se na něj. „Kde je Tag?“

„Šel se osprchovat. Byl cítit sexem.“

„Do prdele. Je mi trapně. Ať se propadnu,“ řeknu a posadím se vedle něj na barovou židli.

Chytne se za břicho, které ho musí bolet od smíchu. „Není to tak zlé. Jsem rád, že jste do toho praštili.“

„Zmlkni, nebo živý neodejdeš,“ procedím naštvaně.

„Ale no tak, Claro. Jen tě tak škádlím. Jsi úžasná. Co by jiné daly za to, aby se mohly nahé procházet po domě.“

To bylo mimo.

„To je fuk. Poznali jsme se teprve včera a už jsme se líbali a viděl jsi mě nahou. To mě znáš líp, než jiní.“

Výraz mu zněžní. „Jsme přátelé. Už tě nebudu škádlit, jo? No, pokusím se.“

„Byla bych vděčná,“ odpovím suše. „Co to máš na tváři?“

Dotkne se rány. „Co myslíš? Tag mi vrazil, za to, že jsem tě políbil.“

„Praštil tě?“ zeptám se, obočí mi vystřelí nahoru. Ten chlap mě vytáčí, to není vtipné.

„Zdá se, že to za to stálo,“ řekne Xander. „Došlo mu, co měl přímo před očima.“

To není přesné, ale nebudu mu říkat podrobnosti o našem vztahu. Nebo spíš „nevztahu“, podle toho, jak se na to podívám.

„Proč jsi tady?“

Pokrčí rameny. „Nemůže se kamarád jen tak zastavit?“

Zamrkám. „Chtěl jsi vidět, jak to mezi námi dopadlo, že?“

Přikývne a ušklíbne se. „Jo. Byl jsem zvědavý. Žaluj mě. S Tagem jsme přátelé už dlouho.“

„Tak ses nemohl dočkat, až se dozvíš nějaké novinky,“ škádlím ho.

„Vinen.“

„Jo, vinen,“ řeknu a zakroutím hlavou. „Dáš si něco k pití?“

„Kafe by bodlo.“

„Fajn. Jak ti ho mám připravit?“ zeptám se a vstanu.

„Mlíko a dva cukry, prosím.“

„Jasně,“ odpovím. A udělám i jedno pro Taga – černé s jedním cukrem.

„Ty jo, dokonce víš, jak má rád kafe,“ prohlásí Xander.

Zakroutím očima. „Strávila jsem s ním za poslední dva týdny hodně času. Překvapilo by tě, jak moc druhého poznáš, když s ním žiješ. A taky pracuješ.“

Tag vejde do kuchyně, čerstvě osprchovaný a na sobě má bílé tričko s vybledlými džíny.

„Dobrý ránko,“ řekne a sleduje mě.

„Dobrý,“ odpovím a podám mu kafe, potom i Xanderovi. Nevím, jak se chovat. Můžu ho políbit? Obejmout ho? Nebo se mám chovat jako dřív a držet si od něj na veřejnosti odstup?

„Tohle vůbec není trapné,“ řekne Xander a popíjí horké kafe. „Sakra, Claro. Děláš výborné kafe.“

„Děkuji,“ řeknu spokojeně a ignoruju nepříjemný komentář. Jako bych potřebovala, aby mi to někdo připomínal.

„Možná bych měl zajít častěji.“

Tag zúží oči a podívá se na Xandera. „Jdeme se projet, ne?“

Xander přikývne a podívá se na mě. „Jdeme se projet na motorkách. Chceš se přidat?“

Pozval mě Xander, ne Tag.

„Nechci, díky,“ řeknu. „Mám už něco v plánu.“

„A co?“ zeptá se Tag se zájmem.

„Jen tak,“ odpovím vyhýbavě. Musela jsem zavolat mámě, protože má dneska narozeniny a na to jsem chtěla být sama. „Užijte si to, kluci.“

Chystám se otočit k odchodu, když mě Tag chytne za paži.

„Xandere, dej mi chvilku.“

Xander vstane. „Počkám na tebe venku.“¨

Xander odejde, Tag mě otočí a natlačí na stůl. „Jsi v pohodě?“

Přikývnu. „Jsem v pořádku.“

„Opravdu? Nebyl jsem včera moc drsný, že ne?“ zeptá se znepokojeně.

„Tagu,“ zašeptám. „Včerejší noc byla úžasná. Užila jsem si každou vteřinu.“

„Tak o co teda jde?“

„Nevím, jak se mám teď chovat. Můžu tě políbit, kdykoliv se mi zachce? Obejmout tě? Možná si budeš myslet, že chci víc a-“

„Do prdele. Posral jsem to, co?“ zasténá. „Můžeš mě políbit, kdykoliv chceš. Musíme si promluvit, jakmile se vrátím. Moc nad tím nepřemýšlej, Claro. Jen si to užívej a hlavně o ničem nepochybuj.“

„Fajn.“ Myslím, že to můžu zvládnout.

„Summer ti přinese oběd,“ řekne a políbí mě, dvakrát.

„Super.“

Usměje se a rozzáří se. „Nemůžu se dočkat, až bude večer.“

„Dneska?“ zeptám se zadýchaně.

Nakloní se dopředu a jemně mi okusuje ucho. „Až budu zase v tobě.“

Och.

Nemůžu se dočkat.

*****

„Chybíš mi, Claro. Proč se mnou nechceš mluvit? Nebyla jsem to přeci já, která zradila a zničila naši rodinu,“ vzdychne máma.

„Já vím, mami,“ řeknu a snažím se necítit vinu. Takhle je to vždycky, když spolu mluvíme a proto se našim hovorům raději vyhýbám. Nemohla jsem jí zavolat na narozeniny, tak to dělám teď. „Co máš dneska v plánu?“

„Tvůj otec mě pozval na večeři,“ řekne tiše.

Pořád byla s ním a na to jsem neměla odpověď.

„Fajn. Tak si to užij, mami,“ řeknu do telefonu a pohlédnu na strop.

„Chce s tebou mluvit,“ řekne smutně.

„Nemám mu co říct.“

„Má své chyby,“ řekne a já si odfrknu. To je slabý výraz. „Ale pořád tě miluje, Claro.“

Jestli tohle je láska, tak s ní nechci mít nic společného.

„Má další dvě děti. Mě nepotřebuje,“ řeknu a snažím se zakrýt hořkost v mých slovech.

„Jsi jeho nejstarší a víš, že tě miluje,“ řekne po chvilce.

„A to je důvod, proč ti nevolám, mami. Nechci ho vidět a tím to končí, chápeš?“

„Dobře,“ řekne a zní zklamaně. „Jak se máš? Nepotřebuješ peníze? Víš, že jsem vždy tady, kdybys-“

Přeruším ji. „Mami, jsem v pohodě, ale díky za nabídku.“

„Víš, že si dělám starosti.“

„Mám se dobře. Našla jsem si tady několik přátel a-“ zarazím se a přemýšlím, proč slyším hlas v ozvěně. „Dala jsi mě nahlas?“

„Táta tě chtěl jen slyšet. Nezlob se.“

Nezlob se? Nebuď naštvaná?

„Když mě tolik miloval, tak se neměl stát hajzlem, který podvádí.  Ale hlavně si měl nasadit kondom, aby nezplodil nelegitimní děti.“

„Claro-“ zazní jeho rozzlobený hlas.

„Nechci mít s tebou nic společného!“ zařvu do telefonu a rozklepu se.

Nenávidím ho.

Opovrhuju jím.

Byl prvním mužem, který mi zlomil srdce a přitom měl být tím jediným, kterému jsem mohla věřit.

„Opustil jsem ji, Claro,“ řekne rychle. „Jsem s tvojí matkou, jenom s ní.“

„Gratuluji,“ řeknu sarkasticky. „Přeji vám do společného života všechno nejlepší. Zavolám ti na vánoce, mami.“

S touhle větou zavěsím.

„Hajzl,“ zamumlám, jak sedím na posteli. Když se podívám ke dveřím, překvapeně sebou trhnu.

„Jak dlouho tam stojíš?“ zeptám se Taga, který se opírá o dveře a sleduje mě.

„Dost dlouho,“ řekne a tváří se neurčitě.

Sakra. Do prdele.