OoB - 3. kapitola

Překlad: Marťa

Brie

Moje gymnastická kariéra začala baletem. Ve zralém věku tří let mě mamka zapsala do mé první třídy. Říkala, že to bylo proto, že jsem měla vztah k tanci, i když to kvůli tomu, že baletní studio mělo v úterky a čtvrtky pro batolata kurzy zdarma.

Za čtyři roky jsem tančila celým srdcem a za další čtyři roky jsem z baletu přešla na gymnastiku v druhé části budovy. Oddělovala nás skleněná přepážka, ale já se nakláněla dopředu a tiskla na sklo nos. Zatímco baletní studio bylo tiché a strojené, zbarvené v bledě růžovém odstínu, v tělocvičně naproti bylo všechno barevné a hlasité – jasné trikoty, barevné rohože a zářivé úsměvy. Dívala jsem se, jak tam děvčata dělají přemety, rozhožky a výkopy. Když skončily, vrátily se na okraj žíněnky, chichotaly se se svými kamarádkami a já toužila být jednou z nich.

Bylo mi sedm, když jsem vzala svou mamku za ruku a ukázala jí na sklo.

„Chci dělat gymnastiku.“

Zasmála se. „Ale Brie-dvídku, balet ti tolik jde!“

Zavrtěla jsem hlavou, když jsem sledovala další dívku, jak skáče po podložce.

„Jo, ale…“ Znovu jsem ukázala tím směrem a bouchla prstem na sklo. „Chci dělat tohle.“

 Musela jsem ji předsvědčit. Maminka mi řekla, že pokud je to opravdu moje rozhodnutí, musím jít do baletní třídy a říct paní Perryové sama, že odcházím. Předpokládala jsem, že telefonátem ji neodbydu. Dokonce i mým uším znělo slovo „odejít“ neomaleně, a proto jsem nakonec napochodovala do přední části třídy a ohlásila můj oficiální odchod ze světa baletu.

Přála jsem si, aby moje baletní kamarádky shodily sukně a doprovodily mě na první hodinu gymnastiky. Trvalo pět minut, než jsem se do toho sportu zamilovala.

Podle gymnastických snandardů jsem začala pozdě. Z jejich pohledu mi v sedmi letech mohlo být klidně devadesát. Pro srovnání, Dominique Moceanu se zúčastnila Olympijských her, když jí bylo čtrnáct.  ČTRNÁCT. Některé děti v tomto věku stále nosily boty na suchý zip a ona vyhrála na letních hrách v Atlantě, za svou zemi, zlatou medaili.

Nedopustila jsem, aby mě můj věk zastavil. Dřela jsem tvrději, než jakákoliv dívka v tělocvičně, a když jsem dosáhla čtrnáctých narozenin, nacházela jsem se ve špičkové kondici. Zranění mě vyloučilo z Olympijských her v roce 2012 v Londýně, ale o dva roky později jsem získala celostátní zlato a poté jsem se umístila na první mmístě na Mistrovství světa v gymnastice v letech 2014 a 2015.

Dokázala jsem své dovednosti na dvou soutěžích, ale Olympijské hry byly úroveň sama o sobě. Získáním zlata na světových soutěžích mi vysloužilo pozornost v rámci gymnastické komunity, ale vyhrát zlato na Olympijských hrách by mě vystřelilo do povědomí celé mojí země. Chtěla jsem, aby se to stalo. Potřebovala jsem výhody, které s tím přicházely: sponzorství, reklamy, focení. Moje mamka a já už bychom se nikdy nemusely starat o peníze.

„Myslíš, že Erik ještě přijde?“ Zeptala se Lexi a předklonila se na gauči, aby měla lepší výhled na své prsty. Právě mi nalakovala nehty načerveno a teď dělala ty své.

„Samozřejmě, že přijde,“ řekla jí June z druhé strany místnosti. Snažila se mezi sebou a zbytkem naší skupiny udržet co největší vzdálenost, aniž by opustila dům. „Říkal, že budeme mít dnes o půl třetí setkání týmu, takže tady brzy bude.“

„Možná jen chodí pozdě,“ řekla Rosie, dala přednost pochybnostem.

„June, můžeš k nám jít blíž, my nekoušeme,“ řekla Lexi a poklepala na gauč vedle sebe. My čtyři jsme tam seděly, jako bloky tetrisu.

June nad námi zvedla nos. „Je mi tady dobře.“

V písku byla jasně vyrytá čára – my čtyři vs. June – i když to nedávalo smysl. Kromě Rosie a Lexie žádná z nás necvičila ve stejné tělocvičně. Všechny jsme se navzájem viděly na soutěžích a snažily jsme se navzájemn poznat během zkoušek na Olympijské hry. June se o nikoho nezajímala a byla mírně otrávená naší přítomností, jako bychom byly bradavice, kterých se nedokázala úplně zbavit. Pravděpodobně nás viděla, jako svojí konkurenci a bála se s námi příliš sblížit. Myslela si, že jí otrávíme ovesnou kaši nebo tak něco?

„Takže, jak to u tebe, nahoře v pokoji vypadá?“ Zeptala se Lexi.

„Mám svůj vlastní pokoj,“ řekla June, když Molly otevřela pusu, aby promluvila. „Je to tak jednodušší. Mám ráda pořádek a rutinu.“

„Správně,“ řekla Lexi a naklonila ke mně hlavu. „Předpokládám, ty a Molly bydlíte spolu?“

Přikývla jsem. „Což znamená, že poslední pokoj máš ty a Rosie.“

Rosie se usmála. „To bude legrace, Lexi. Spím klidně a jsem čistotná.“

„Dobře. Než jsem sem odjela, dala jsem příteli košem, takže ani nebudu potřebovat moc soukromí.“

„Soukromí na co?“ Řekla zvědavě Rosie.

„Na sex po telefonu.“

 June se málem udusila a Rosie zčervenaly tváře do šarlatového odstínu.

Nemohla jsme se nesmát, když to na nás Lexi tak vybafla.

„Co? Mám kvůli vám o tomhle tématu mlžit? To o tom nesmím ani mluvit?“

Zasmála jsem se a zvedla ruce, abych ukázala, že o tom nepotřebuji „mluvit“, ale nemohla jsem jednat za zbytek týmu.

„Takže jsi teď sama?“ Zeptala jsem se a snažila se změnit kvůli Rosii a June téma.

„Jo, právě včas na hry. A co ty? Máš přítele nebo přítelkyni?“

June a Rosie zavrtěly hlavami, ale Molly zakývala rukama ve vzduchu, takoby držela váhy. „Není to nic vážného, ale moje hostitelská rodina, u které jsem zůstala, má syna.“

Syna?!

Všechny se začaly ptát najednou.

„Je sexy?“ Zeptala jsem se.

„Jaký je sex?“ Zvolala Lexi.

„Čte rád?“ Zeptala se Rosie.

June seděla v rohu klidně, jako pytel brambor.

Molly si s úsměvem povzdychla. „O sexu nic nevím. Tak daleko jsme se nedostali.“

 Lexi zasténala, ale já se zasmála a šťouchla do Molly, až se pousmála.

„Koho to zajímá?“ Řekla jsem a snažila se, aby se kvůli svému panenství cítila špatně stejně, jako jsem nehodlala soudit Lexi za její sex po telefonu. Všechny jsme pocházely z různého prostředí.

Lexi se na mě podívala. „Ty už nejsi panna nebo ano?“

Pokrčila jsem rameny. „Ne, ale od té doby jsem to už nedělala.“

Dívala jsem se na strop a vyhýbala se očnímu kontaktu s Lexi. Můj sexuální život byl posetý nešťastnými setkáními a krátkodobými románky. Posledních několik let jsem na randění neměla moc času. Bylo pro mě snazší držet si kluky od těla. Bylo to mnohem pohodlnější. Mohla jsem se soustředit na trénink a nemusela jsem si dělat starosti s chaotickými rozchody.

„Ale ty jsi tak pěkná,“ řekla Rosie s úsměvem.

Lexi přikývla. „Jo, vypadáš, jako Natalie Portman nebo tak něco. Musí se ti nějaký chlap líbit.“

„No vlastně…“ Molly začala mluvit, ale já natáhla ruku a sevřela jí stehno, abych ji zastavila. „Hej! Jen jsem chtěla souhlasit s tím, že jsi hezká.“

Začervenala jsem se. „Aha.“

„Co sis myslela, že řekne?“ Zeptala se Lexi.

„Nic.“

Molly se zasmála. „Myslela si, že se zmíním o Erikshlfhwefnhwof.“

Rukou jsem jí zakryla pusu, tak druhou část zamumlala. „To nic. Molly si myslí, že vypadám, jako ta Erikova dívka…“

„Trenér Winter!“ June se zasmála.

„…která tu včera přespala.“

Lexi vyklenula obočí. „Záááájimavé.“

Nebylo to zajímavé.

„Taky si myslíš, že je roztomilý, Brie?“ Zeptla se Rosie.

Předstírala jsem, že se mi rozmazal lak na nehty a sklonila jsem se, abych ho opravila.

„Vyhýbá se otázce,“ řekla Molly se smíchem.

„Je to náš trenér. Neměly bychom diskutovat o tom, jestli je hezký nebo ne,“ prohodila June.

Ignorovala jsem ji. „Objektivně, není na něm nic, co by se mi nelíbilo, ale je prostě…“ Zkoušela jsem přijít na správný výraz. „Frustrující.“ Přikývla jsem. „Určitě není můj typ.“

Lexi přikývla. „Takže, jaký je tvůj typ?“

Ozvalo se zaklepání na hlavní dveře penzionu a June se zvedla, aby otevřela.

„My o vlku,“ řekla Molly a šťouchla mě loktem do boku.

Začervenala jsem se, když June otevřela dveře a dovnitř vešel Erik. Nechtěla jsem se na něj dívat, když mu June začala podlézat a děkovat za jeho velkorysost a za naše nádherné ubytování. Máme tady mikrovlnku. Vchladni, June.

„Dobré odpoledne,“ řekl a oslovil skupinku, když přišel do obývacího pokoje. Byl pár metrů od nás, když jsem ucítila vůni jeho těla. Tedy pokud Molly nepoužívala kolínskou s čerstvou horskou vůní.

Tým ho přivítal pozdravy, ale já upírala svůj zamračený pohled na konferenční stolek před sebou. Dokud se nepřestanu červenat, nechtěla jsem se mu podívat do očí.

„Všechny jste se zabydlely?“ Zeptal se.

„Jo. Všechno je skvělé,“ řekla Lexi vesele. „Jen jsem se chtěla zeptat, kde je tady nejbližší obchoďák?“

Rosie se nadechla. „Ano, zabydlely jsme se v pohodě. Je to tady hezké.“

„Řekněme, kdybychom se vydaly na sever,“ pokračovala Lexi. „Narazila bych dřív na obchod nebo na kanadskou hranici?“

Ignoroval ji. „Musíme si projít několik základních pravidel, a pak si uděláme lehký trénink, než bude moc pozdě.“

Vážně? Trénink v prvním dni tady? Nemohlo to počkat do rána? Zmlknula jsem, když se Molly zachichotala.

„Zaprvné, Brie, když mluvím, ty mlčíš.“

Srdce mi pokleslo, když jsem se k němu otočila. Jeho prohlášení, zaměřené na mě, mi nakonec dodalo dost odvahy, abych se na něj podívala, ale když jsem se setkala s jeho modrým pohledem, bylo to, jako by mě někdo praštil do prsou. Od chvíle, kdy jsme se viděli naposledy, se osprchoval. Černé vlasy měl ještě vlhké, zčesané dozadu. Jeho tvář byla opálená do dokonalého odstínu.

Jeho dominantní přítomnost se v malém prostoru zdála dusivá, tak jsem se opřela dozadu na gauč.

„Nic jsem neřekla,“ řekla jsem tak tiše, aby to neslyšel.

Nikdy předtím jsem s trenérem takhle nemluvila.

„Promiň?“

Založila jsem si ruce na prsou, abych se ochránila.

Když jsem nic neřekla, pokračoval.

„Zadruhé, žádné odmlouvání. Pozval jsem vás všechny do svého domu, takže chápu, že jste mohli dneše považovat za volný a odpočinkový. Jsem váš trenér, ne váš kamarád, takže mi dovolte, abych to zopakoval: dokud jste tady nebo v tělocvičně a já vám řeknu, abyste něco udělaly, tak chci, abyste to bez řečí splnily.“

To je kretén.

„Zatřetí, nebudete si do tohoto domu vodit přátele. Jste tady, abyste trénovaly, ne pořádaly párty.“

Vzpomněla jsem si na jeho přítelkyni z dnešního rána, hezkou brunetku s nostalgickým úsměvem. Za pár vteřin se moje rozpaky změnily v odpor. Moje ruka se zvedla do vzduchu, než jsem si vůbec uvědomila, co dělám.

„Brie?“ Zeptal se klidným a tichým hlasem.

„Takže máme pravidlo žádných přátel,“ začala jsem a naklonila hlavu ke straně. „Znamená to, že žena, která odtud dnes ráno odcházela, byla asistentem trenéra nebo něco takového?“

Zdálo se mi, že se v Erikových očích mihlo překvapení, ale rychle to skryl. Udělal krok dopředu a sklonil se dolů, aby měl oči ve stejné úrovni, jako já. Předstírala jsem, že se mnou jeho tvrdý pohled nic nedělá a vystrčila jsem bradu o centimetr výš. Neměla jsem tušení, co dělám. Molly mě šťouchla do žeber, aby se mě snažila varovat, ale bylo už pozdě. Nebyla jsem taková. Nezpochybňovala jsem autoritu ani jsem neodmlouvala svým trenérům. Obvykle jsem byla nenápadná, protože jsem se příliš soustředila na svůj cíl, než abych něco takového řešila. V minulosti to bylo jednoduché. Moji trenéři mi věnovali stejný respekt, který jsem chovala já k nim. Naše vztahy byly vzájemně prospěšné, ale Erik byl jiný, to už jsem poznala.

Molly se mě snažila přesvědčit o špatném prvním dojmu, ale tohle bylo dnes už potřetí, co jsem ho viděla a uvědomila jsem si, že tenhle chlap neměl žádnou dobrou stránku. Byl to kretén a rozhodl se, že se mnou bude bojovat před celým týmem. Z nějakého důvodu jsem se stala jeho cílem, ale nehodlala jsem se někde v koutě krčit strachy. Jistě, vlastnil tohle místo, ale já získala místo v tomto týmu bez ohledu na to, kde jsem bydlela. Prokážu mu úctu, když on udělá totéž. Do té doby nechám bílou vlajku schovanou.

„Já jsem trenér. Ty jsi gymnastka. Chápeš to?“

Při tónu jeho hlasu jsem se napjala. „Ano.“

„Ano…“

Kousla jsem se do dásně a ignorovala kovovou chuť své krve. „Ano, pane.“