MW - 7. kapitola

Překlad: Luciana

„Pokračuj, holka,“ protáhl se Trace a posunul si pytlík s ledem na koleno. „Mluv dál o mně, jako bych tu nebyl a já barvitě povyprávím tvému manželovi o tvém dovádění v dospívání.“

Maddy se otočila od Fiony a Gabrielly, aby se na něj podívala, znovu pokrčila nos nad odérem skunka, který stále prýštil z každého póru jeho těla. „Nevěř ani jednomu příběhu, Williame. Já byla svatá ve srovnání s nechvalně proslulým Midnight Bayským, do pekla směřujícím Huntsmanem. Ježíši, Traci, zabilo by tě, kdyby někdy vzal do ruky prachovku? Všechno tady vypadá, jakoby to tu bylo, už když jsi koupil dům, včetně špíny.“

„To proto, že bylo.“

Maddy se překvapeně rozhlédla znovu okolo. „Všechny tyhle věci jsou haraburdí starého Petersona?“ Její oči posmutněly. „Ty nemáš nic?“ zašeptala.

„Mám člun, náklaďák a rozpadající se dům, stojící na dvaceti akrech pobřeží. Ale pokud mi nedáš obvaz na to koleno, abych mohl zítra rybařit, nebudu mít čím zaplatit daně ani za jednu z těch věcí.“

„Sorry, chlape, ale jsi nepohyblivý aspoň na týden. Pokud to koleno zatížíš, můžeš skončit na operaci a to tě vyřadí na víc než měsíc.“

Trace zavřel oči s potlačeným zasténáním.

Prohrál bitvu s Kenziem. Nejen, že tu Fiona zůstává, ale je v jeho bytě a přijímá instrukce od jeho sestřenice, která je geriatrická sestra, jak se o něj má starat několik příštích dní. Což bylo to nejmenší, co mohla Fiona udělat, řekl Kenzie hned potom co zavolal Maddy, když okamžitě neschovala skunky do tmavého rohu stodoly, jak jí řekl.

Jen Bůh věděl, kde ti dva malí šmejdi, byli právě teď. Nejspíš zalezlí pod verandou, kde si nabíjeli své smradlavé zbraně na další útok na něj.

Ještě pořád necítil obličej, stále slzící oči byly tak podlité krví, že všechno vypadalo červené a půl lahve skotské neudělala nic proto, aby přebila tu nepříjemnou pachuť v ústech, kromě toho, že byl tak opilý, že mu bylo jedno, že páchne jako skunk.

„Jestli chceš, můžu zítra jet rybařit s Rickem,“ nabídl se William.

„A já přijdu zase ráno,“ vložila se do toho Gabriella. „A pomůžu Fioně… ehm… poklidit tady.“

Skvěle. Pak tady bude mít dvě ženy pohrávající si s jeho věcmi. Trace věnoval mladé ženě opilý úsměv.

„To je od tebe hezké, Gabriello, ale já mám radši své věci, tak jak jsou,“ podíval se na Williama. „A bez urážky, Killkenny, ale ještě jsem se nevzpamatoval z toho, když jsem tě naposledy vzal rybařit.“

William se na něj ublíženě podíval, ale okamžitě se usmál.

„To není problém. Tentokrát může obsluhovat naviják Rick a já budu řídit člun.“

„Ne!“ vyjekla Maddy a přehlušila tak Tracovu zamumlanou kletbu, oba vyděšení pomyšlením, že by William měl řídit člun, když ten Ir nebyl schopen udržet ani svůj náklaďák od krajnice. To byl důvod, proč William stále jezdil na své motorce, dlouho po tom, co ostatní už ukončili sezonu, protože tvrdil, že řídit motorku je stejné, jako jezdit na koni. A tak řidiči a chodci – a poštovní schránky – všude, děkovali Bohu, že Killkennymu nevadí zima.

„Chci říct, opravdu, Williame,“ řekla Maddy jemně, usmívajíc se na manžela. „Rick je víc než schopen Trace zastoupit na příštích pár dní.“

Trace cítil, jak jeho pálící oční víčka těžknou, a tak si poraženě povzdechl. Možná zůstane opilý příštích pár dní. Tak by mu mohlo být jedno, jestli třeba všichni vlezou na jeho loď a odplují pryč – hlavně že tam nebude s nimi.

Nakonec našel úlevu od výparů tím, že usnul při rytmickém mluvení všech, co plánovali jeho týden bez něj, pravděpodobně až po to, kdo má uspořádat jeho šuplík s ponožkami.

Když se Trace vzbudil slunečním světlem, zářícím mu do tváře, našel sám sebe ve své posteli, ačkoliv si nevzpomínal, jak se tam dostal, zavřel znovu oči se zmučeným zasténáním.

Kriste, smrděl.

Hlavu měl, jako by ho někdo zmlátil obřím kladivem a doufal, že to byl obvaz na jeho koleni a ne otok, co způsobilo, že ho nemohl ani ohnout. Jeho oči stále slzely a zjevně celou noc, soudě podle krusty ospalků kolem nich, a když je znovu otevřel, všechno bylo stále rozmazané.

Byl v pokušení se jen převalit a dál spát, ale někde v mlhavých oblastech jeho třeštící mysli si vzpomínal, že slyšel Maddy říkat Fioně něco o namazání kolena koňskou mastí.

Posadil se s dalším zasténáním. V žádném případě nenechá to chodící neštěstí nikde ve své blízkosti. Když si nezakopne sama o své nohy, nastraží pasti na něj, aby se přes ně přerazil. Jak sakra dostala ten těžký kompresor nahoru na ten sud? A pro kristovy rány, proč? Ta zatracená věc má kolečka, tak proč ho jednoduše nezastrčila pod ponk? Co, najde snad svou mikrovlnku na lednici, až se dneska dobelhá do kuchyně? A televizi, co je na stolku u krbu – najde ji snad na čínském skleníku, který používá na uložení svých zbraní?

Trace odhodil deku, aby se podíval na koleno a zjistil, že má na sobě pyžamo.

Akorát si byl naprosto jistý, že nevlastní žádné pyžamo. A sakra rozhodně by neměl žádné s Big Birdem a Elmem. Odtáhnul si vršek od pyžama od těla a všiml si papírové kartičky, přivázané na jednom z knoflíků. Promnul si oči a snažil se zaostřit na slova.

Dostal jsi svůj vánoční dárek dřív, bratranče, četl, takže z tebe nebude mít Fiona noční můry.

Utrhl kartičku s odfrknutím. Hned jak bude moct zase chodit, ostříhá Maddy dohola.

Kde ksakru našla dospělou velikost pyžama se Sezam street?

Trace najednou ztuhnul, když uslyšel skřípání otevírajících se dveří z verandy. Lehnul si zpátky s tlumenou kletbou, když slyšel jak Misneach vběhl do kuchyně a přetáhl si deku přes hlavu. Ale když ho to jen uvěznilo ve smradu, stáhl si deku jen pod bradu a předstíral spánek.

Uslyšel, jak se dveře ložnice se skřípěním otevřely a pootevřel oči jen natolik, aby viděl Fioninu hlavu, která se objevila, velké oči s trochou zvědavosti a plné obav, nos nakrčený před zápachem. Trochu zachrápal, ale místo toho, aby odešla, jak doufal, přistoupila k nohám postele.

Misneach byl ještě méně plachý. Vběhl za ní a skočil na postel s nadšeným vyjeknutím, což Trace napřímilo, když ho štěně málem zbavilo mužnosti.

Bůh ho ochraňuj před ženami a štěňaty.

„Misneachi, ne!“ vykřikla Fiona vrhla se za štěnětem.

Když viděl ten řítící se vlak, vyhodil štěně z postele, aby zachytil Fionu, padající, když zakopla o nějaké jeho oblečení na podlaze, obratně ji svedl mimo jeho slabiny tím, že ji otočil a složil vedle sebe.

Žena překvapeně zalapala po dechu a pak naprosto ztuhla a Trace si uvědomil, že zadržuje dech – a pravděpodobně ne proto, že páchl.

Odhodil přikrývky a přehodil nohy v pyžamu přes okraj postele a potlačil zaúpění, když jeho pravé koleno zaprotestovalo proti pohybu.

„Mám nápad. Co kdybys šla do kuchyně a… uvařila něco, než se obléknu? A než se najím, můžeš vylovit ze skříně berly. Jsem si jistý, že starý Peterson nějaké měl. Potom půjdu do práce a ty můžeš…“ zamával ve vzduchu, zády k ní. „Oh, já nevím, třeba nasednout na toho tvého obřího koně a jet do města, koupit si nový kabát, nebo tak něco.“

„Maddy říkala, že nesmíš do práce celý týden,“ zašeptala, stále ležící na posteli a stále celá ztuhlá.

Trace si odfrknul. „Když jsem naposledy poslechl Maddy, strávil jsem dvě noci ve vězení.“ Začal si rozepínat vršek od pyžama a věřil, že jeho sundání jí možná donutí odejít. „Můžeš se zkusit po těch berlách podívat ve skříni v předsíni. Jsem si jistý, že jsem je viděl, jen si nejsem jistý kde.“ Stáhnul si košili a hodil ji na zem vedle sebe. „Nebo můžou viset v kůlně,“ dodal, když se postel pohnula a on uslyšel její zalapání po dechu.

Oh, Kriste. Zapomněl. Tentokrát on zůstal naprosto ztuhlý, když ucítil její prsty, pohybující se po změti jizev, táhnoucích se od jeho ramen až k pasu.

„Co se stalo?“ zašeptala.

Vstal, aby unikl jejímu lehoučkému doteku, stáhl si pyžamové triko a se zatnutými zuby odkulhal ke dveřím.

"Jo, jsem si naprosto jistý, že jsem ty berle viděl v kůlně,“ řekl a belhal se chodbou do koupelny.

Potichu za sebou zavřel dveře, sesunul se na koš a zíral na zem. Sakra, jestli si Gregor myslel, že blafoval s tím zapálením vlastního domu, pak věděl naprosté hovno o opravdovém boji s démony.

Fiona na sebe byla tak naštvaná, až se jí pěnila krev v žilách. Jak mohla být tak necitlivá a ptát se ho na jeho jizvy a ještě k tomu tak hrubá, že se jich dotkla? Bylo pochopitelné, že byl tak rozpačitý, i když se snažil vypadat jinak. Nevěděla, jaká zbraň mohla udělat takové strašné jizvy, ale zajímalo by ji, jak může kdokoliv přežít tak hrozné zranění.

Měla by se mu omluvit za to, jak byla necitlivá.

Nebo možná by měla začít s omluvou za to, že ho postříkali skunkové. A kvůli jeho zranění kolena a za to, že je zodpovědná za to, že není schopen jít vydělávat peníze, které, jak to tak vypadalo, zoufale potřeboval.

Fiona přestala drhnout pult a hodila hadr do, nyní už čistého, umývadla plného horké mýdlové vody. Ne, měla by pravděpodobně začít s omlouváním, že vyčistila jeho stodolu, posekala trávu na jeho příjezdové cestě a pak pokračovat dalšími prohřešky.

Kenzie jí včera vysvětlil, když se Trace koupal ve vaně, že i když ví, že to myslela dobře, muže nezajímá žena, ukazující na jejich nedostatky tím, že dělá jejich práci. Muži – a vypadá to, že Trace Huntsman obzvlášt, vysvětlil jí Kenzie – se neradi cítí někomu zavázáni, a už vůbec ne ženě. Její bratr pak poukázal na to, že mužské věci vždy byli tabu. Neměla jen tak přerovnávat jeho nářadí a už vůbec si ho půjčit, aniž by se nejdříve zeptala. A pokud tak tvrdě pracovala proto, že chtěla, aby ji měl Trace rád, tak na to šla úplně špatně. Podělit se o vajíčka, je sousedské, ale starat se o dům, byla záležitost manželky, ne nájemnice.

Fiona se rozhlédla po špinavé, neuspořádané a naprosto nefunkční kuchyni a sklíčeně si povzdechla, když si uvědomila, že to dělá znovu.

Ale ona se jednoduše nemohla jen dívat, že někdo žije takhle.

A skutečně, ona se nestarala o to, zda jí Trace má rád, jen chránila sama sebe. Jako teď. Nemohla se zbavit představy, jak on leží ve své posteli, oblečení páchnoucí rybami hozené na zemi, chuchvalce pavučin visící ze stropů a snad palec silná vrstva prachu zakrývá nábytek.

Všimla si, že zbraně v jeho skleníku nebyly zaprášené vůbec. A i když jeho náklaďák nebyl krásný na pohled, jeho motor předl jako kotě. Takže co způsobilo, že ten muž se o některé věci stará a o jiné ne? A opravdu, proč se vlastně zajímá?

Dobře… možná se trochu zajímá, protože se zdá, že Trace pracuje stejně tvrdě na tom, aby ho ona měla ráda. Jen fakt nevěděla, proč. Pokud to nebylo kvůli jeho přátelství s jejím bratrem.

Když Kenzie řekl Fioně, že ji přestěhuje do jejího vlastního bytu, také jí řekl, že kdyby se někdy vyděsila, nebo se cítila ohrožena, má jen sejít schody dolů a Trace ji ochrání. Tehdy byla vyděšená, že se očekává, že se přiblíží k nějakému naprostému cizinci, ale určitě se jí ulevilo, když jí před obchodem její domácí zachránil před Johnym Dempsterem. 

A dovolil jí nechat si štěně, a neřekl ani slovo, když nechala skunky na jeho pracovním stole. Ani ji nekonfrontoval, když mu přerovnala nářadí, ani kvůli koze, koni a slepicím, ke kterým jí nedal povolení je mít.

Ne, on samozřejmě vznesl své stížnosti Kenziemu.

„Našla jsi ty berle?“ zeptal se, vklouzl do kuchyně a jemný pot na čele jí prozradil, že má bolesti. Přitáhl si židli a s úlevným povzdechem na ni klesnul a nepřítomně si třel koleno. „Byly v kůlně?“

Fiona přešla ke sporáku a vytáhla talíř s vejci a tousty, které měla v troubě.

„Já jsem se koukala, ale já… nejsem si jistá, co to berle jsou,“ odpověděla a položila talíř před něj na stůl.

Když na ni jen zíral a nic neříkal, vytratila se k lednici, odkud vyndala džbán mléka. Popadla jednu ze sklenic, které předtím umyla, naplnila ji mlékem a postavila vedle talíře s vejci.

„Berle,“ řekl a zvedl ruku do výše ramene. „Dvě dlouhé… hole, které si dám pod ramena, abych přenesl váhu ze svého bolavého kolene a mohl chodit.“

„Oh! Ano, viděla jsem něco takového!“ řekla a vyběhla do chodby a nezastavila se až ve studené kůlně. Zadržela dech. Jak proboha má strávit příštích několik dní péčí o muže, který ji nechce kolem sebe?

Ale co je horší, jak sama sebe zastaví v uklízení domu?