MW - 6. kapitola

Překlad: Luciana

„Sakra, Gregore, myslím to vážně. Máš jeden týden, abys našel Fioně jiné místo na bydlení,“ vrčel Trace do svého mobilu, stojíc uprostřed své úhledně uspořádané a vymetené stodoly bez pavouků. „Protože pokud ne, tak přísahám, že až půjde příště znovu do města, zapálím svůj vlastní zatracený dům, abych ji odtud dostal.“

„Co ti vadí, Huntsmane, nemáš rád čerstvá vajíčka k snídani?“

„Vejce? Myslíš si, že je to o kuřatech? Nebo o koze? Nebo o tom zatraceným koni velikosti slona? Je to o tom, že tvoje sestra vyčistila a přerovnala každý čtverečný palec mé stodoly. Srovnala moje nářadí, Gregore. Někde našla starou kosu a posekala i tu poslední zatracenou trávu až k silnici!“

„Jo,“ řekl Kenzie s povzdechem. „Ženy mají sklony k hnízdění.“

„Hnízdění?“ procedil Trace mezi zuby.

Přešel k postrannímu oknu podívat se ven, aby se znovu zamračil, když uviděl Fionu – jeho opasek na nářadí kolem pasu na kabátě – jak přibíjí prkno (které určitě našla při svém uklízecím řádění) na shnilý sloupek výběhu.

„Sakra, Gregore, jestli opraví tohle místo, zvednou mi daně.“

Kůň a koza byli ve výběhu, kůň očichával Fionino rameno a koza, krk natažený přes plot, se snažila dostat na kožené pouzdro na jejím opasku na nářadí. Misneach stál v korytě s vodou, které Trace nikdy předtím neviděl, a strkal hlavu pod vodu, aby vytáhl kámen, který mohl potom zase pustit do vody.

Jeho nálada se zhoršila ještě víc, když přistihl sám sebe, jak si všímá toho, jak nízko stojící listopadové slunce způsobuje, že Fioniny vlasy vypadají jako zlaté – zvláště pramínky rámující její bezchybnou tvář – a jak ladně a efektivně se pohybuje. A docela jistě se mu nelíbilo, že se mu líbilo vrátit se domů do domu, který není prázdný, s vůní kouře ze dřeva a čerstvě pečeného chleba, která ho praštila do nosu hned, jak vystoupil z auta.

Díky bohu, že nechal své dveře zamčené. Kdyby někdy viděla jeho místnosti, které obývá, pravděpodobně by se vyřádila, nebo ještě lépe by mohla řádit tak měsíc při čištění kuchyně a třídění jeho šuplíku s ponožkami.

„Nevidíš,“ řekl Kenzie a zvážněl, „že Fionino hnízdění musí znamenat, že se s tebou začala cítit spokojená? Je to úžasný pokrok, vzhledem k tomu, že Killkenny z ní nedostal nic jiného, než smutek.“

„Když on byl drak a ona jestřáb,“ zavrčel Trace. „Ale kdykoliv se tu William, nebo jiný muž zastaví, vždycky zmizí a neobjeví se, dokud nejsou pryč. A,“ pokračoval, když Kenzie zkusil něco říct, „nemůže se semnou cítit pohodlně, když jsme spolu nepromluvili dvě souvislé věty od té doby, co jsem jí dovolil si nechat to štěně. Což,“ pokračoval horlivě a zíral na kuřata roztroušená po dvoře, „se změnilo ve dvanáct slepic, kozu a koně. A když jsem se tu zastavil pro nějaké nářadí, našel jsem dva skunky, skrčené v nějakých hadrech v krabici, na mém ponku.“

„Jsou to sirotci,“ řekl Kenzie opět pobaveným tónem.“Fiona mi dnes ráno volala a požádala mě, abych tam přijel a prověřil je a oni mi řekli, že neviděli svou mámu už mnoho, mnoho dní.“

„Řekli ti, že jsou sirotici,“ opakoval Trace s kamennou tváří, když si vzpomněl, že tohle je muž, kterého viděl přeměnit se v pantera. „A dali mi své slovo, že nikoho nepostříkají, pokud nebudou v ohrožení.“

Trace zavřel oči a tiše zasténal. Skvěle. Výborně. Jak zatraceně fantastické od nich.

„Jo, nemusíš si dělat starosti, brzy se uloží k zimnímu spánku a Fiona jim nabídla, že můžou zůstat ve stodole jen do jara.“

Trace prudce otevřel oči. „Ona může mluvit se zvířaty?“

Kenzie se ušklíbl jeho zděšení. „Ne, ale má jistou empatii pro zvířata. Možná si vzpomeneš, že byla několik století jestřábem.“

Co si vzpomínal, bylo to, že se zapletl s klanem kouzelníků. Jeden z nich by z něj mohl udělat ropuchu.

Trace se znovu zamračil z okna, když viděl Fionu, jak zápasí s dalším prknem na místě, dva hřebíky drží mezi rudými rty a lesklý pot jí přilepil vlasy na zčervenalé tváře.

„Jeden týden,“ vyštěkl a nestaral se, jestli ho Matt promění třeba v zatraceného slimáka. „Odvedeš odtud svou setru a její ZOO do příštího čtvrtka, jinak přísahám, že tohle místo vybuchne jako ohňostroj na čtvrtého července.“

Z telefonu se ozval dlouhý vzdech. „Nemůžeš dát tomu uspořádání ještě šanci? Moc to pro mě znamená, Traci,“ řekl Kenzie už silnějším hlasem. „Když jsem jí přivedl klisnu, viděl jsem náznak ženy, kterou Fiona byla, než ji ten bastard napadl. Dej mi víc času, abych jí vysvětlil, že nemůže převzít tvůj dům a přesvědčil ji, aby svou energii věnovala na to, aby potěšila sebe, místo tebe.“

Trace najednou ztuhl a nevěděl, co ho šokovalo víc. Jestli to, že Fiona dřela, aby se ujistila, že ji má rád, nebo to, že mu nedošlo, co dělá. Vejce a čerstvě upečený chléb, které nacházel před svými dveřmi, větve zastrkané kolem domu dříve, než to mohl udělat sám, stodola čistě vymetená do posledního zatraceného pavouka, jeho srovnané nářadí, její virtuální život v temnotě každý večer – stavěla zdi proti jeho případnému vzteku na ni.

Jak to mohl zatraceně přehlédnout? Pro kristovy rány, byl vycvičen na čtení lidí.

A proto, když viděl, že jí stálo všechnu její odvahu jen se ho zeptat, jestli si může nechat štěně, složil se jako domeček z karet. A proti svému vlastnímu úsudku ji požádal, aby mu pomohla obložit dům, aby viděla, že on není nikdo, koho by se měla bát. Jenže to málem pohnojil, když upustila tu plechovku s hřebíky.

Kriste, přál si strávit deset minut o samotě s tím bastardem, který způsobil tu hrůzu, kterou slyšel v jejím výkřiku. A když potom přijal její pomoc, jakoby se nic nestalo, nestalo se z ní nic jiného, než bezradné štěně, dychtivě se na to vrhla a dokonce byla zklamaná, když ji poslal dovnitř. A potom pracovala nonstop dalších šest dní, přeměňujíc jeho dům v zatracený domov.

„Démoni tvé sestry nejsou můj problém, Gregore. A jestli se s nimi ani ty neumíš vyrovnat, nastěhuj ji k nějaké starší paní, která potřebuje opatrovat.“ Když si vzpomněl na záplavu otázek, které dostal dole v docích na jeho krásnou novou nájemnici, odfrkl si. „Jen se ujisti, že najdeš někoho, kdo vlastní brokovnici, protože někteří z těch idiotů tady okolo, mají cit losa, když přijde na dvoření ženám.“

„To je taky důvod, proč je důležité, aby žila u tebe.“

„Sakra, Gregore, já jsem ten poslední, koho bys měl chtít mít kolem ní.“

Trace si okamžitě uvědomil svou chybu a dlouhé ticho na druhém konci telefonu mu řeklo, že Kenziemu to neuniklo, samozřejmě.

„Tobě se líbí,“ řekl horal tiše.

„Sakra!“ zavrčel Trace a nakopl dřevěný sud, vedle kterého stál, jak nejsilněji mohl. „Já…“

Sklapl pusu, když vzduchový kompresor, který byl posazen na sudu, se překulil a padal na ponk. Nebo především, padal na krabici se skunky. Překvapené výkřiky jejího osazenstva se mísily s jeho vlastním panickým výkřikem. Trace upustil telefon, aby chytil krabici a zároveň se snažil otočit otvor co nejdál od sebe.

A podařilo by se mu to, kdyby těžký kompresor nepokračoval ve své cestě a nepraštil ho do kolena. Trace se zakletím spadl a strčil do krabice, jak se snažil odvalit pryč. A tehdy ho ten zatracený kompresor praštil do hlavy v momentě, kdy vedle něj na podlahu spadli skunkové.

Očividně přesvědčeni, že tohle bylo rozhodně za hranicí přímého ohrožení, oba skunkové vypustili vše, co měli a zasáhli ho zblízka.

Jeho křik skončil přiškrceným heknutím, když ho obklopil oblak hnusného pižma. Po slepu se snažil odvalit směrem ke dveřím, oči ho pálili, jako zasažené kyselinou, ústa a krk měl v jednom ohni, jak zadržoval dech a bojoval s nutkáním na zvracení. Ale zjistil, že nemůže lézt po kolenou, nakonec se snažil vyplazit ze stodoly a zároveň se vyvléknout z bundy a košile. Pak se zkusil postavit na nohy, ale koleno se mu podlomilo a spadl na zem. Vyzvracel se, ležel tam dávící se a lapající po dechu.

„Mám tě,“ sotva slyšel přes řev v hlavě.

„Ne, jdi pryč,“ vyhrkl v sérii přiškrcených povzdechů.

Po slepu po ní plácl, ale spoutala mu zápěstí překvapivě silným stiskem a pak podložila pod jeho paži své rameno a narovnala se, aby ho zvedla.

Klopýtali směrem k domu. „Vodu. Venkovní kohoutek,“ zachrčel a volnou rukou zápolil s opaskem.

Kriste, nemůže dýchat!

Složil se u žulové podezdívky, jak nahmatával kohoutek a úlevně vykřikl, když proud vody začal téct na jeho hlavu. Ležel na boku a bylo mu jedno, jestli se utopí v ledové vodě, pořád to bylo lepší, než se utopit v moči skunků a zvracet.

Trace ucítil něco tahat za jeho nohy a zjistil, že mu Fiona sundavá boty. Rozepnul si džíny a zatnul zuby bolestí v koleni, když mu je stahovala. Odplazil se zpátky pod kohoutek a nechal vodu, aby mu vyplachovala oči a valchovala tělo.

Misneach, který celou dobu štěkal, na něj skočil, ale hned přiškrceně vyjel a utekl pryč s kýcháním.

Trace nevěděl, jak dlouho tam ležel a bylo mu jedno, že je nahý. Jen věděl, že jakmile se pohne kamkoliv mimo vodu, začne zase dávit.

Voda se náhle zastavila a jeho protest se ztratil uvnitř těžkého materiálu, který ho obklopil.

„Běž pryč!“ vykřikl, poslepu šátral po kohoutku, odhodil hadry a znovu pustil vodu.

„Oh, díky Bohu, že ses zastavil,“ slyšel Trace Fionu křičet, jak odcházela. „Musíš mi pomoct ho dostat do domu. Zranil si koleno a nemůže chodit.“

Voda znova přestala téct a materiál se vrátil, tentokrát obalený kolem něj jako svěrací kazajka, těsně před tím, než ho zvedli na nohy.

„Kriste, Huntsmane, to jsi jim líbal zadek?“ zavrčel Kenzie. „Fiono, popadni ten džbán octa, co jsem přivezl.“

Když Tracovo koleno znovu vypovědělo službu, horal si ho přehodil přes rameno se zaklením a rozešel se.“

„Ne, do domu ne!“

„Ne, vezmu tě do slané koupele. Fiono, běž vzít deku a přines ten ocet za námi dolů.“

Skvělé. Úžasné. Zatraceně fantastické. Zaplavat si v ledovém oceánu, to je přesně to, co potřebuje. Trace znovu zvracel, což způsobilo znovu pálení v krku a v nose.

„Zapomeň na týden,“ ucedil a očistil si tvář o Kenzieho bundu. „Zapálím to tady už dneska.“

Kenzie se ušklíbl. „Spíš budeš chtít asi zapálit stodolu, společně se svými věcmi a Fioniným kabátem.“

Otřel si slzy, řinoucí se mu z očí a držel hlavu mimo pohupování s Kenzieho kroky.

„Můj obličej je znecitlivělý,“ zamumlal. „Přísahám, že to pižmo je horší než pepřový sprej. Armáda by měla vybombardovat ty bastardy z afgánských jeskyní těmahle sračkama.

„Jo, viděl jsem ty malé prevíty poslat mezi válečníky přímo uprostřed bitvy. Jsme tady,“ řekl Kenzie se zavrčením, sundal ho z ramene a položil ho vedle přílivového jezírka. „K čertu, Huntsmane, nemohl sis nechat aspoň trenky?“

Trace se naklonil, aby si opláchl obličej trochou mořské vody a odfrkl si.

„Tvoje sestra zřejmě není tak plachá, když neměla strach mě svlíknout do naha během pár vteřin.“

Podíval se k domu a viděl rozmazanou postavu Fiony, jak běží po cestě podél ohrady, v jedné ruce deku a džbán v druhé. Podíval se vzhůru na Kenzieho. „Vrátí se domů dneska.“

Horal prudce zatáhl za kabát, na kterém Trace seděl a skulil ho do jezírka – jeho rozhořčený křik se změnil v kletby, když přistál po prsa v ledové vodě. Kenzie se otočil, aby zablokoval Fioně výhled, když se k nim přiblížila.

„Nech tady tu deku a ocet,“ řekl jí. „A běž dát Tracovo oblečení na hromadu doprostřed příjezdové cesty, společně s tvým kabátem,“ instruoval ji a podal jí ho. „A spal to. Potom se běž převléknout,“ pokračoval a trochu se pohnul, když se snažila podívat za něho. „Až to uděláš, běž do jeho domu, naplň jeho vanu horkou vodou a dej vařit vodu do konvice.“

„Ne!!!“ vykřikl Trace, až se na něj horal otočil. Jeho vidění bylo možná rozmazané, ale rozhodně viděl pobavení v jeho tváři. „Lázeň si můžu napustit sám. A mimo to, stejně je zamčeno.“ Opláchl si obličej další mořskou vodou a pěstmi se snažil si vyčistit oči. Ale když se naklonil, aby se přes Kenzieho podíval na Fionu a viděl, že její oči jsou také oteklé od skunčích výparů a plné obav, vypustil dlouhý vzdech. „Jen nespal moje oblečení, než vyndáš moji peněženku z kalhot, ok?“ požádal klidně.

Přikývla. Držíc svůj kabát daleko od sebe, otočila se a začala utíkat zpátky ke stodole.

„Jeho klíč od domu je nejspíš na klíčích od auta,“ zavolal za ní Kenzie. „Napusť vanu a dej vařit tu konvici.“

„Sakra, Gregore, nechci ji ve svém domě.“

„Proč? Máš snad v posteli připoutanou nahou ženu?“ protáhl Kenzie, odšrouboval uzávěr na octu. „Zavři oči, může to štípat.“

Trace si odfrkl, což skončilo prskáním, když mu ocet stékal po hlavě a do úst. Vykloktal si, vyplivl to a přejel si rukama po obličeji a prohrábl si vlasy.

„Jak to, že jsi přijel tak rychle?“ zeptal se a třásl se zimou, když si roztíral proud octa po hrudi a rukách.

„Byl jsem ve městě, u Eve v obchodě. Naštěstí pro tebe, používá ocet k čištění oken,“ řekl Kenzie a nasměroval proud octa na jeho záda. „Můžeš mi říct, proč jsi tak rozrušil ty skunky?“

Trace se přestal mýt a pohlédl nahoru na něj. „Já ne, to můj kompresor. Tvoje sestra si zřejmě myslela, že patří na ten dřevěný sud vedle mého ponku, a když jsem sud nakopl, kompresor spadl na krabici se skunky. Potom mi zranil koleno těsně před tím, než mě praštil do hlavy,“ dotkl se bolavého místa na čele. Když zjistil, že má prsty od krve, znovu vzhlédl na Kenzieho.

„Ten kompresor musí vážit stejně jako ona, takže ne jen, proč, si myslela, že patří navrch sudu, ale hlavně, jak ho tam dala?“

Kenzie pokrčil rameny a vylil na něj zbytek octa. „To bude muset prozatím stačit,“ řekl a zvedl deku. „Radši tě dáme do horké vany dřív, než ti zima vezme sílu.“ Položil deku na trávu a natáhl se k Tracovi. „Jestli máš skotskou, udělám ti čaj s ní, aby ses mohl napít, zatímco se budeš koupat.“

„Ne, že bych to mohl ochutnat,“ řekl a zavrčel, když ho Kenzie vytáhl z přílivového jezírka a položil ho na deku. „Budu mít štěstí, jestli někdy dostanu ten smrad skunka z nosu, natož abych něco ochutnal.“ Zabalil se do deky a se zasténáním si opřel hlavu o ruce.

Kenzie se k němu sklonil. „Žádám tě jako přítele, Traci, abys prosím nechal Fionu zůstat,“ řekl tiše.

Trace zvedl hlavu, aby se mu mohl podívat do očí.

„Byl jsem jednu ránu od zabití muže, když jsem se naposledy dostal mezi ženu a její démony. Ona je mrtvá, ten chlap, co ji zabil, dostal pět let za zabití a mě vykopli z armády,“ složil hlavu zpátky do dlaní. „I když bych ti rád pomohl, mám vlastní démony, se kterými bojuji.“

„Co tě zastavilo, abys ho nezabil?“

Znovu vzhlédl. „Jen vědomí, že jsem za její smrt zodpovědný stejně, jako on.“

„Mám zkušenost, že inteligentní muži se poučí ze svých chyb, můj příteli, a nemám důvod nevěřit, že neuděláš stejnou chybu znova.“

„Oh, to neudělám. Nemám v úmyslu se ještě někdy zaplést s nějakou ženskou.“

Kenzie se tomu ušklíbl a pak zvedl Trace sebou, jak vstával.

„Bez urážky, Huntsmane,“ řekl a přehodil si ho přes rameno. „Ale s tvou výbavou, i když právě teď scvrklou zimou, neumím si tě dost dobře představit jako mnicha.“

„Super, Gregore,“ zamumlal Trace, skřípaje zuby jak byl přepravován jako páchnoucí pytel obilí. „Jak zatraceně hezké od tebe, že to zmiňuješ.“