MW - 1. kapitola

Překlad: Luciana

Trace Huntsman by nejraději praštil Kenziho Gregora do obličeje, kdyby nevypadal tak nešťastně, že by se snad ani nebránil. Místo toho odtáhl toho horalského válečníka několik metrů dál po příjezdové cestě, z doslechu dvou žen, vystupujících z velkého černého SUV.

„Mohl bys mi říct, co se tady sakra děje?“ procedil Trace mezi zuby. „A měl bys sakra rychle začít s vysvětlováním, proč ta ´ztracená duše´, která se stěhuje do mého domu, je zrovna tvoje sestra.“

„Kdybych ti řekl, že potřebuji ten byt pro Fionu, půjčil bys mi ho?“ zeptal se Kenzie a odhodlání v jeho očích se mísilo s pocitem zjevné viny.

Trace usoudil, že to byla řečnická otázka, podíval se přes rameno a viděl Eve Gregorovou, jak ovinula ruku kolem své švagrové a vedla Fionu k venkovnímu schodišti do bytu ve druhém patře, jeho venkovského domu. Otočil se zpátky ke Kenziemu.

„Nabídl jsem se, že dohlédnu na jednoho z vašich cestovatelů časem. Ale nesouhlasil jsem s hlídáním malé sestry mocného druida, který mě promění v ropuchu, když se jí něco stane.“

Kenzie na něj vrhl úsměv, což trochu zjemnilo jeho výraz.

„Není to tak, že bychom tvoje jméno vytáhli z klobouku, Huntsmane. Matt a já jsme si pronajali právě tvůj byt, abys mohl pro nás na Fionu dohlédnout.“

„Zatraceně, je to tvoje sestra, proč nemůžeš ty, na ni dohlédnout? Nebo ještě lépe tvůj bratr? Je to čaroděj, pro Kristovy rány, jediné, co musí udělat, je vykouzlit kolem ní ochrannou bublinu.“

„Myslíš, že bychom to tak nejraději neudělali?“ zeptal se Kenzie jemně. „Ale jaký život by mohla mít, kdybychom s ní jednali jako s dítětem? Věř mi, jak těžké je to pro Fionu, pro mě s Mattem je to hotové peklo,“ Kenzie ukázal směrem k domu. „Což nás vrací k tobě. Doufáme, že když donutíme Fionu, aby žila sama, mohla by v sobě znovu objevit tu silnou, sebevědomou ženu, kterou byla, než jí ten bastard znásilnil a ukradl jí odvahu.“

„Tak jí postav dům na svém pozemku a může žít pod tvým dohledem.“

„Fiona potřebuje být ve městě, aby se stala součástí této komunity. Musí začít znovu věřit lidem – zejména mužům – a to se nestane, dokud si neuvědomí, že společnost je požehnání a ne prokletí.“

„Ale proč já?!“

„Protože ti Matt i já, věříme.“

„Potom jste, ty i tvůj bratr, idioti. Sakra, ani moje matka mi nevěří dost na to, aby mě nechala zalévat kytky a krmit kočku, když jede pryč z města.“

Trochu napětí opadlo z Kenzieho ramenou a tentokrát jeho úsměv dosáhl i očí.

„Fionu nemusíš zalévat ani krmit. Ve skutečnosti, Matt i já dáváme přednost tomu, abys pro ni nedělal nic, kromě toho, že se ujistíš, že je v bezpečí. Její nájem je zaplacený na šest měsíců dopředu, ve spíži bude mít jídlo na týden a má pět set dolarů v hotovosti,“ pokrčil rameny. „Když bude mít hlad, bude muset jít do obchodu a koupit co potřebuje a když jí dojdou peníze, bude si muset najít práci.“

Trace se tvářil nedůvěřivě.

„Předpokládáš, že žena, narozená ve Skotsku jedenáctého století, jen tak najde práci v moderní době?“ odfrkl si. „Tady není moc sháňka po praní prádla v potoce nebo spřádání vlny do příze, v dnešní době. Ne, počkej,“ řekl a luskl prsty. „Fiona byla několik století červeným jestřábem, možná by jí město mohlo najmout ke kontrole holubí populace.“

Kenzie se zamračil.

„Fiona umí číst a počítat a dokáže být docela vynalézavá, když se neschovává ve stínech. Což je důvod, proč jí nesmíš rozmazlovat.“

„No, jistě. Jen ti pak zavolám, až tělo tvé mrtvé sestry bude zapáchat v mém bytě.“

Drsný horalský úsměv se vrátil, tentokrát ale trochu hrozivý.

„Nepodceňuj ji, příteli, nebo to bude spíš tvoje tělo, které budu likvidovat. Fiona možná vypadá jemně, ale sám jsem ji viděl, jak šla po smečce vlků, kteří zkusili ulovit jedno z našich jarních jehňat, jen s klackem. Bylo jí deset a vlci byli natolik chytří, že už se nikdy nevrátili.“

Trace poraženě sklonil hlavu.

„Ještě jsem to nepodepsal, Gregore.“

Kenzie zamířil ke svému SUV.

„Možná bys měl před ní mírnit své vyjadřování,“ řekl a jeho smích zněl hrozivě. „Když jí bylo osm, vymyla Mattovu pusu mýdlem, protože bral boží jméno nadarmo. Ale jelikož věděla, že ho nikdy nechytí v běhu, počkala, až ten večer usnul a pak mu nalila mýdlovou vodu do krku.“

Zastavil a otevřel kufr.

„Takže to ber jako varování. Fiona se málokdy naštve, ale vždy vyrovná účty.“

Trace popadl jednu z krabic z kufru auta a vydal se ke schodům. Skvělé. Báječné. Podělaně fantastické. Proč by se měl starat, jestli ho Matt Gregor promění v ropuchu? Žít pod kamenem a čekat, až mu moucha přistane na nose je lepší, než hlídat ženu z jedenáctého století, která přeměnila svůj strach z mužů v otevřenou, agresivní nenávist. Což byla škoda, opravdu, vzhledem k tomu, že Fiona Gregorová, byla náhodou neuvěřitelně krásná. Do pekla, on, bude muset odhánět vlky klackem, ale dvounohé, jakmile se staří mládenci v okruhu padesáti mil dozvědí, že se do města přistěhovala nová kořist. Trace se zarazil v půlce kroku. Počkat chvíli – znamená to, že bratři Gregorovi si myslí, že je nějaký zatracený eunuch?

No, Kriste, byli opravdu idioti, když je ani nenapadlo, že poslali lišku hlídat kurník.

Fiona zamžourala proti slunci, prosvítajícímu skrz otvor ve dřevě po suku a pomalu se posadila, tolik kolik dovoloval svažující se strop, se sklíčeným povzdechem. Nehodlala se omlouvat za nenávist k mužům, ale rozhodně už byla unavená z neustálého strachu z nich. A byla opravdu zhnusená sama ze sebe, že upadla do takové paniky, včera večer, když Trace Huntsman zaklepal na její dveře, aby jí řekl, že elektřina neroste na stromech a měla by zhasnout světla ve svém bytě.

Vystrašená, že by se mohl rozhodnout vysadit staré rozviklané dveře a zhasnout je sám, proletěla místnostmi jako šílená, zhasla všechny lampy a horečně hledala vypínače na zdi. Vypnula všechny žárovky, i když říkal, že jednu si má nechat zapnutou a to všechno dřív, než sešel dolů po vnějším schodišti. Velmi otřesená nočním setkáním, se zkusila uchýlit ke svému starému zvyku spát ve skříni, aby zjistila, že všechny tři šatníky v bytě jsou příliš malé. Takže vzala své deky do velké skříně v podkroví pod schodištěm a schoulená do klubíčka ve tmě, nakonec usnula.

Zamrkala proti jasnému rannímu světlu, když otevřela dveře a rozhodla se vyrobit západku, aby se mohla zamknout zevnitř. A před tím, než začne drhnout každou spáru v kuchyni a koupelně, měla by nasbírat nějakou měkkou trávu, kterou viděla růst dole u moře a udělat si i matraci.

„Nebude to moje trvalá postel,“ ujišťovala sama sebe, když vylezla a vstala. „Mít doupě je jen opatrnost, ale není důvod, proč by nemohlo být stejně pohodlné, jako bezpečné.“

Možná by také mohla zakrýt skutečnost, že vůbec existuje. Nějaký dobře umístěný nábytek a silná zeď přede dveřmi, by mohla stačit. Svěsila ale ramena, když se dívala na zející dutinu. Moderní žena by neměla trávit noc schovaná ve skříni, i když by žila s velkým, silným a nespokojeným domácím.

„Jsem si dobře vědoma toho, že elektřina neroste na stromě,“ mumlala si cestou do koupelny. Zastavila se, aby se podívala do zrcadla nad umyvadlem a našla zlatě zbarvené oči, stejně oslňující, jako matčiny. Začala si rozplétat vlasy. „Jen proto, že můj bratr tě donutil mi pronajmout tenhle byt, není důvod, abys sem nakráčel  uprostřed noci a vrčel jako naštvaný medvěd. Měl jsi mi zavolat na můj mobil a hezky mě požádat, abych zhasla světla. Nebo je to také mimo dosah chápání civilizovaného moderního válečníka?“

Fiona usoudila, že je to mimo její chápaní, jak málo se muži změnili za těch tisíc let, zejména vzhledem k tomu, že technologie pokročila doslova z tohohle světa! Lidé skutečně chodili po Měsíci, přesto každý zatracený chlap, kterého potkala, ať v tomhle století, nebo v jejích starých časech, byl pořád surovec. Včetně jejích bratrů.

Fiona si svlékla oblečení, ve kterém spala, zatáhla závěs kolem vany a pustila vodu. Cítila se špatně, kvůli tomu, jak stroze mluvila s Eve včera, když předstírané vzrušení její švagrové se změnilo ve zděšení v momentě, kdy vstoupily do bytu. Ne, pravděpodobně neměla říkat, že to shledává jako celkem pěkné vězení ve srovnání s tím posledním, když Evino zděšení vzrostlo a začala Kenziemu říkat, že byt není vhodný k žití ani pro psa. Fiona ji ihned zastavila a řekla, že by dobrovolně žila třeba v jeskyni, kdyby její drazí, sladcí, milovaní bratři rozhodli, že by měla. Protože vidí, že oni vědí mnohem lépe než ona, co je pro ni nejlepší. A navíc s trochou práce může to místo udělat celkem útulné. Ona totiž nemá nyní nic jiného na práci, když ji oba postupně vyhnali ze svých domovů.

Ano, byla rozhodně příliš upřímná, usoudila Fiona, stojící pod proudem horké vody. Po přípravě postele a vybalení některých krabic, které plnili celý minulý týden věcmi do domácnosti, jí trvalo skoro dvě hodiny, než přesvědčila Eve, která očividně cítila vinu, že je na Kenzieho straně, že se ve skutečnosti těší, že si vytvoří svůj nový domov.

Ne, že by tenhle starý dům mohl být někdy tak hezký jako domy jejích bratrů, zvlášť ten opravdový hrad, který Matt a Winter postavili v západních horách Maine. A i když Kenzie a Eve žili ve sto let starém venkovském domě, podobném tomuhle, ten jejich prošel velkou renovací, která ho přeměnila v pevnost, kterou nezničí ani ďábel sám.

Zatím co toto místo… no, Fioně došlo, že střecha drží na místě jen díky boží milosti, nábytek a zařízení bylo starší než ona a kdyby podlahy vrzaly hlasitěji, byla by do měsíce hluchá. Plusem bylo nicméně to, že tu byla tekoucí voda, rozvody a elektrika, která jak věděla, pocházela z elektrického vedení – i když zatím netušila, odkud ty dráty pocházejí. Ale hned, jak si uklidní nervy, měla v plánu navštívit tu budovu plnou knih, o které jí řekla Mabel, matka Eve, a přijde na kloub tomu, odkud se elektrika bere. A příště, až Trace Huntsman dostane chuť jí udělit lekci o moderní technologii, hodlá poukázat na to, že ani ona nevyrostla na stromě. Za předpokladu, že také sebere odvahu, mluvit s vrčícím medvědem.