DW - 28. kapitola

Překlad: Luciana

Ahoj! Jsme na konci knihy a já bych ráda poděkovala Vám všem, které jste kapitoly četly a líbily se Vám. Moc děkuji za krásné komentáře, dělaly mi velkou radost a taky mě povzbudily do dalších překladů. Takže pokud chcete vědět, co čeká Trace a Fionu, nakoukněte zase pozítří na anotaci a první kapitolu knihy Mystical Warrior. Je to poslední díl série Midnight Bay. A právě pro Vás překládám první díl další, navazující série – Spellbound Falls, který je o Maximiliánu Oceanovi a jeho cestě za pozemským štěstím.

Luciana

Maddy se opřela zády o Williamovu hruď, usmívajíc se nad rytmickým klip-klop Rosiných kopyt na silnici, když opustili parkoviště River Run a vyrazili po ulici zalité měsíčním světlem. „Opravdu jsme se právě vzali, pane Killkenny?“ zeptala se a úsměv se jí rozšířil, když slyšela jeho povzdech.

„Obávám se, že ano, lass.“

„Takže… cítíš se jako manžel?“

Tím si vysloužila jeho smích. „Dám ti vědět ráno, až se probudím a zjistím, že nemusím proklouzávat oknem tvé ložnice, než tvoje matka nebo dcera na nás přijdou.“

„To není legrační,“ zamumlala a přitulila se víc do jeho objetí, „jak v jedné minutě je skandální pro dva dospělé, mít sex, ale po tom co si stoupneš před bandu lidí a ohlásíš veřejně svůj záměr spát společně, je to najednou ok?“

„Zjevně tedy manželství vynalezla žena.“

Maddy naklonila hlavu dozadu, aby se na něj usmála. „Tak to jsi pěkně vedle, Willi. Manželství vynalezl nějaký chudák, vyčerpaný otec.“ Otočila se tváří zase dopředu. „Přivede Mac opravdu Gabriellu do tohoto století, jako přinesl Fionu?“

Williamovi paže se kolem ní utáhly. „Zdá se mi, že to je jeho záměr.“

„Ale co myslel tím, když řekl, že nemůže přijít dřív, než najde svou krabici se stuhami?“ podívala se na něj znovu. „Hiram mi řekl, že jsi ho požádal, aby tvé sestře vyřídil nějakou zprávu, která měla co do činění se stuhami. Používá je jako výmluvu, aby odložila svůj příchod sem, z nějakého důvodu?“

William ji políbil na čelo. „Spíš je to tak, že Gabby plánuje setkání, které zahrnuje mě, jako hlavního aktéra nějakého nevyzpytatelného kousku.“ Pokrčil rameny a usmál se. „Bůh nás ochraňuj – ta holka měla tisíc let na přípravu pomsty.“

„Pomsty za co? Ukradl jsi jí krabičku se stuhami, nebo co?“

„Oh, ne, to ne,“ řekl a šťouchl jí do tváře, aby se otočila pohledem dopředu. „Nebudu na sebe žalovat – zvlášť s ohledem na to, že budu brzy jediný muž, žijící v domě se třemi hrozivými ženami.“

Maddy přitáhla jeho ruku na své bříško. „Podle Maca, nebudeš jediný muž za sedm a půl měsíce.“ Odfrkla si. „Očividně jste mě zbouchnul, pane Killkenny, předtím, než jste ze mě udělal počestnou ženu.“ Ale pak si povzdechla. „Po té lekci, co jsem Sáře dala ohledně pořadí svatby a dětí, jak ji teď mám zatraceně přimět, aby to udělala tak, jak jsem řekla a ne jak jsem udělala?“

„Neboj se, ujistím se, že ta holka bude vdaná a svedená ve správném pořadí, i kdyby to znamenalo ji zamknout v naší věži, dokud jí nebude třicet.“

Maddy se znovu usmála do noci. „Už jsem ti řekla, že tě miluji?“

Sevřel ji tak silně, až vypískla. „Stokrát za den, na sto různých způsobů.“

„Oh, teď když jsme konečně sami, něco pro tebe mám,“ řekla a posadila se rovně, aby mohla sáhnout pod vysoký límec matčiných svatebních šatů. Chtěla se převléknout do něčeho pohodlnějšího po hostině, ale všechny ženy se spřáhly proti ní a stěžovaly si, že by zničila svou pohádkovou svatbu, pokud by neodjela do západu slunce, oblečená ve svých nádherných šatech. „Zatraceně,“ zamumlala. „Mohl bys mi rozepnout límec šatů?“

Vysloužila si srdečný smích. „Jsi nedočkavá nevěsta, co?“ zapšeptal jí do ucha – což jí způsobilo smyslné zachvění. „Myslím, že mi bylo tak čtrnáct, když jsem naposledy zkoušel parkovat na koni,“ pokračoval, když se mu nedařilo rozepnout knoflíky. „Ale když nemůžeš počkat, až dojedeme domů, uvidíme, jestli si vzpomenu, jak se to dělá.“

Maddy se na něj otočila. „Tys to vážně dělal na hřbetě koně?“ Dívala se na něj podezřívavě, ačkoliv její hormony – ty samé, co způsobily, že otěhotněla před svatbou – začínaly svůj nechvalně známý malý šťastný tanec. „Jak?“

William ji najednou přehodil přes jednou svou ruku, zvedl jednu její nohu přes jeho hruď a otočil ji dřív, než stačila vyjeknout překvapením.  A k čertu, jestli její hormony nepřešly do úplné vzpoury, když zjistila, že svírá jeho ramena, je tváří k němu a obkročmo sedí na jeho stehnech.

„Takže teď,“ zašeptal, jeho ruce svíraly lem jejích dlouhých šatů, „myslím, že teď to vyžaduje od jednoho z nás obratné tělo, od druhého dobrou rovnováhu a poslušného koně.“

Maddy se ohlédla přes rameno, uvažujíc, kdo řídí Rose. „Ehm… Williame,“ řekla, ačkoliv to vyšlo spíš jako vyjeknutí, když se jeho toulavé ruce zastavily na jejích bocích.

Které byly nahé, od té doby, co nenosí kalhotky.

Fajn, ona byla nedočkavá nevěsta, a měla v plánu skočit na svého ženicha ve chvíli, kdy dojdou do Dračí Zátoky a nechtěla riskovat další svůj debakl v milování, jako poprvé, když na něj zaútočila.

„Počkej. Ne, zastav!“ vyjekla, když ji k sobě ještě intimněji přitáhl – přesně jí ukazujíc, jak nedočkavý je on.

Na její žádost odpověděl zavrčením. „Nemůžeš mě nechat zjistit, že nemáš spodní kalhotky a pak mě požádat, abych se zastavil.“ Opřel si své čelo o její. „I kdyby nás někdo mohl vidět, tvé šaty skryjí skutečnost, že jsem se oženil s prostopášnou ženou. Už čekáš dítě a veřejně jsme své záměry prohlásili před knězem, takže tu není důvod, abychom se zastavili. A nemusíš si děla starosti ani s Rose, ona není z těch, co by to vyprávěla kamarádům ve stáji. Takže, máš ještě nějaké obavy?“ zavrčel a přitáhl ji k sobě znovu.

Vzala jeho krásnou tvář do dlaní, ale zastavila se těsně před polibkem, protože mu opravdu, ale opravdu, chtěla dát svůj dárek dřív, než se budou milovat poprvé jako manželé. „Nebojte se, pane Killkenny,“ zašeptala a její rty se provokativně otřely o jeho – což rozechvělo jeho. „Mám rozhodně v úmyslu parkovat na tomhle koni, už jen proto, abych zjistila, jestli je to opravdu možné. Ale nejdřív ti chci dát svůj svatební dárek.“

„Myslel jsem, že se mi ho pokoušíš dát posledních pět minut.“

To ji rozesmálo a sáhla pod rozepnuté knoflíky na šíji. „Ne, mám něco dalšího, co ti chci nejdříve dát.“

Jenže on zvedl ruce, aby ji chytil, když začala ztrácet rovnováhu.

Což zvedlo její šaty.

Což zase odhalilo její nahý zadek chladnému nočnímu vzduchu.

Maddy se vrhla dopředu se zalapáním po dechu a zkusila stáhnout šaty zpátky dolů.

Možná by byli v pohodě, kdyby Rose najednou nezastavila.

Maddy ho popadla za ramena, aby se narovnala, právě ve chvíli, kdy se on vrhl dopředu, ve snaze ji zachytit. „Kriste všemohoucí, přestaň se kroutit.“

„Williame, padáme!“

Konstatování zřejméno však nezabránilo tomu, aby se to stalo. William ji objal pažemi, když padali z Rose, a přetočil se tak, aby nesl nápor jejich pádu, jak dopadli na trávník před knihovnou.

Jeho zabručení slyšela jako šup, takže se Maddy škrábala z něj pryč, ale pak ho slyšela zabručet znovu, tentokrát o několik decibelů hlasitěji a několik oktáv výše.

„Můj bože, Williame!“ vykřikla a nátáhla se po něm. „Promiň!“

Zřejmě si myslíc, že na něj zaútočí znovu, když se jí nohy zamotaly do vlečky šatů, William ji vzal za ramena, aby usměrnil její pád, otočil ji a přišpendlil ji k zemi. „Maddy, miláčku,“ zavrčel. „Řekněme, že budeme chvíli jen tak ležet a užívat si večerního vzduchu.“

„Omlouvám se, Williame,“ zašeptala. „Bolí to moc?“

Zvedl hlavu. „Nepředpokládám, že by vás ve zdravotní škole učili, co dělat při takovém druhu zranění, co?“

Usmála se na něj. „Vlastně ano.“ Položila mu dlaně na tváře. „Nejprve bychom měly dát pacientovi dýchání z úst do úst a potom, když jsme si jisté, že dýchá silně a srdce mu bije, pak bychom měly… ehm… přezkoumat zranění a rozhodnout, zda je potřeba další opatření.“

„A pokud ano? Jaké kroky bys podnikla?“

Přejela mu palcem po jeho dokonale zastřižené bradce. „Pokud si dobře vzpomínám, učebnice říkala, že bychom měli obklopit zranění spoustou a spoustou tepla.“

„A jak bys to udělala?“

„No, podle předepsané metody, by měl být pacient v posteli, ale v tomhle případě, myslím, by kůň mohl fungovat taky dobře. Učebnice pak říká, že bychom měly použít své vlastní tělo k obklopení zranění a pak aplikovat jen správné množství tlaku a pak pomalu – velmi, velmi pomalu, se tam říká – se začít pohybovat nahoru a dolů po zranění, dokud neucítíme, že je paciten natolik zotavený, aby převzal kontrolu.“

William zvedl hlavu a rozhlédl se po trávníku.

„Co hledáš?“

Usmál se, jak pokračoval v rozhlížení se okolo. „Zdravotní sestru.“

Šťouchla ho do ramene a odstrčila ho ze sebe, aby se mohla posadit. „Oženil ses se zdravotní sestrou,“ vyprskla smíchy a sáhla pod rozepnutý límec. „A mám v úmyslu provést intenzivní péči, jen co ti dám můj dárek.“

Ale když límec rozevřela a nenašla řetízek, který si pověsila kolem krku, Maddy se vyškrábala na nohy. „Oh, ne, nemůžu ho najít!“ Zkroutila ruce a rozepnula si zip šatů na zádech a stáhla je z ramen. „Ten řetízek se musel přetrhnout,“ zamumlala, vytáhla ruce z rukávů, takže mohla vyklouznout z podprsenky.

Autu, jedoucímu po hlavní silnici se najednou stáhlo okénko a několik hlav teenagerů – kluků i holek – se vyklonilo ven a jejich hvízdání a pískot, se ztratil v houkání auta, zabočujícího za roh.

„Madeline, svlékáš se na náměstí,“ zavrčel William, vyklouzl ze saka a přehodil jí ho přes ramena.

„To je mi jedno!“ vykřikla, když nenašla řetízek ani v podprsence. Stáhla si spodničku přes boky, aby sklouzla dolů i s jejími šaty, vystoupila z nich a klekla si na kolena, aby prohledala látku. „Musím to najít, Williame.“ Zastavila jen na tak dlouho, aby zvedla svůj prosebný pohled k němu. „Zničila jsem tři brousky a strávila týden, než jsem to pro tebe udělala.“ Zvedla ruku, aby viděl její zalepené prsty. „Vím, že jsem ti říkala, že jsem se řízla, když jsem stříhala růže, ale ve skutečnosti jsem se řízla, když jsem dělala tvůj dárek.“

Začala znovu hledat.

William ji vzal za ramena a zvedl Maddy na nohy, strčil jí ruce do rukávů jeho saka a pak jí přitiskl prsty na rty, když chtěla protestovat. „Tiše, lass. Je tohle to, co hledáš?“ zeptal se konejšivě a sáhl do kapsy kalhot. Zvedl ruku mezi ně a rozevřel prsty, aby tenký řetízek spadl a jeho dračí dráp se houpal na něm.

„Kde jsi to vzal?“ zajíkla se.

„Když mi Mac potřásal rukou, než zmizel, vtiskl mi to do dlaně.“

„Ale bylo to kolem mého krku, tak jak to mohl Mac vzít?“

William zvedl obočí. „Jen jedním ze dvou způsobů, o kterých vím. Buď sáhl pod tvoje šaty a vzal ti to z ňader.“

„To neudělal!“

William cuknul rukou a hodil si tak řetízek do dlaně. „Pak hádám, to muselo být pomocí magie.“

„Ale proč?“ zašeptala Maddy, zvedla svůj pohled k němu a v krku se jí dělal knedlík. „Já… měla jsem ti ho dát já, Williame. Byl to můj svatební dárek pro tebe.“

Díval se dolů na to, co zbylo z jeho dračího drápu. „Vracíš mi můj dárek?“ zeptal se, aniž by se na ní podíval.

„Ne. Ne!“ vykřikla a sevřela jeho ruku, ve které držel ten dráp. „Já bych ti ho nikdy nedala zpět. Jen jsem ti chtěla ukázat, co jsem s ním udělala, abys mohl porozumět, jak tě vidím já.“ Pustila ho a zvedla ruku, dlaní nahoru. „Chtěla jsem ho nosit navždy, Williame, jako…“ cítila, jak jí hoří tváře a dívala se dolů na svůj dárek skrz zamlžené oči. „Jako symbol tvé lásky,“ dokončila šeptem.

Zvedl jí prsty bradu. „Strávila jsi poslední týdny pilováním mého drápu do tvaru srdce,“ zeptal se tiše, „abys mi ukázala, jak mě vidíš?“

Jediné, co mohla udělat, bylo přikývnout.

„A teď přemýšlíš, proč Mac zničil tvé překvapení tím, že ti ho vzal a dal ho zpět mě?“

Maddy se vrhla na Williama a objala ho pažemi kolem něj tak silně, až zaúpěl. „Je mi jedno, jestli nikdy neřekneš, že mě miluješ,“ řekla a skoro vzlykala. „A nepotřebuju ani žádný hloupý starý symbol, který by mi to připomínal. Mac se mýlí, Williame, ty máš srdce a to patří mně.“ Odtáhla se, aby na něj viděla. „Byl jsi jen strašák, ty velký hlupáčku,“ řekla tiše a usmála se. „A ještě ne moc dobrý, když jsi mě ani nevystrašil, abys mě odehnal. Opravdová monstra si užívají, když vyděsí lidi k smrti a já náhodou vím, že ty si neužil ani minutu svého života jako drak.“

„Užíval jsem si létání.“

Znovu se na něj zadívala. „Oh, Williame, jen mě nech tě milovat, necháš?“ zašeptala a opřela si čelo o jeho hruď.

Dloubnul do ní, aby zvedla hlavu, aby jí mohl navléknout řetízek přes hlavu a odtáhl ji od sebe, aby usadil jeho srdcový dráp mezi její ňadra. „Mac mi to dal proto, abych ti to mohl dát znovu,“ řekl, projel jí prsty vlasy, když se na něj podívala. „Poté, co na tom udělal jednu malou změnu. Tys mohla vytvarovat dráp do podoby srdce, ale zapomněla jsi přidat symbol silné paže.“

„Ale to je symbol na tvém medailonu. Proč to potřebuji na svém?“

„Protože muži také někdy potřebují svou silnou paži a myslím, že Mac chtěl ukázat nám oběma, že ty jsi ta má.“

„Já jsem silná paže?“

„Zachránila jsi mě, ne? A dala mi zpátky mé srdce, abych tě mohl milovat.“

Maddy si povzdechla, i když se usmívala. „Tys nikdy neztratil své srdce, Williame.“

On si povzdechl ihned po ní, ale nesmál se. „Pořídil jsem si právě manželku, která hodlá strávit příštích padestát let tím, že bude odporovat svému manželovi?“

Natáhla se, aby si mohla pohrávat s drápem, visícím jí na krku. „A pokud ano, co přesně s tím můj velký, strašný manžel hodlá udělat?“

Stále držíc její tvář v dlaních, se konečně usmál a bylo to tak něžné a sladké, jen s náznakem nezbednosti. „Mám za to, že těsně před tím, než vylovím svůj nůž a přeříznu další kus toho útočného prádla, které stále nosíš, pravděpodobně ti řeknu, že tě miluji tisíckrát víc, než stokrát za den, na mnohem víc způsobů, než můžu spočítat.“

Maddyino srdce začalo bít tak, že to až bolelo.

Přejel jí palci po tvářích. „Prosím, neplač, Madeline. Přísahám, že ta slova jen neříkám, ale i cítím. Miluju tě víc, než svůj život, ženo, a dávám ti své srdce, abys ho chránila ve své silné paži navždy, jako já slibuji, že budu chránit to tvoje.“

Musel ji podepřít, aby ji pak mohl políbit, když se jí podlomila kolena a Maddy si nebyla jistá, jestli ještě někdy bude pořádně dýchat.

Romatický hlupáček.

Kdo mohl vědět, že když děsivě vypadající, naprosto nahý jeskynní muž, který vyšel z knihovny a políbil ji před půlkou města v lijáku, budou stát na stejném místě jako manžel a manželka ani ne o tři měsíce později.

Když ji konečně nechal nadechnout, Maddy se pomalu podívala kolem, aby se ujistila, že nemají diváky. Pak se usmála jeho pohledu plnému očekávání, když dala své ruce na jeho hruď, nenápadně posunula nohu těsně vedle jeho, když se naklonila k němu a strčila ho do malého jalovcového křoví, ani ne tři stopy daleko.

Jeho výkřik překvapení se ztratil v jejím smíchu, když obkročmo dosedla na jeho boky a zvedla mu ruce po obou stranách jeho hlavy.

„Williame,“ řekla velmi, velmi pomalu.

„Ano, Madeline?“

„Baf.“

KONEC…