DW - 27. kapitola

Překlad: Luciana

Oblečená do matčiných krásných svatebních šatů a obklopená všemi, které milovala, stála Maddy vedle Williama, uprostřed velkého altánu v River Run a oba hleděli na Otce Daara. Sára stála vedle ní, sama vypadajíc jako miniatura nevěsty v kopii babiččiných šatů, ve vlasech květiny, ostříhaná téměř stejně, jako Maddy. Eve stála vedle Sáry, její rostoucí bříško schované v nabraném pasu jejích tlumeně růžových šatů.

Kenzie stál vedle Williama a Trace vedle něj. Rick se připojil ke své matce, potom, co ji předal a asi padesát židlí, obklopujících altán, bylo obsazeno všemi, kdo byli drazí Maddyinu srdci. I počasí spolupracovalo. Říjnové slunce skoro zapadalo za ohnivě zbarvené stromy, teplý vzduch byl rozvířen jen lehkým vánkem, stoupajícím po řece od zátoky.

Její sladká, drahá dcera nevydržela vzdorovat Williamovi ani dvě minuty, natož dva dny, dva týdny nebo dva roky – díky Bohu. Když William vstoupil do kuchyně Laneových a poklekl na koleno, aby se Sáru požádal o ruku její matky, Maddy zjistila, že měla cenu přesně jednoho psa a bílé postele s nebesy. Jakmile dokončil svou rozpačitou, i když upřímnou řeč, Sára vyjekla radostí, objala Williama rukama a políbila ho přímo na tvář. Pak popadla vodítko, připnuté ke štěněti, které prohnaně přinesl jako úplatek a vyběhla ven, se svým novým nejlepším přítelem.

William, stále na koleni, podal znovu Maddy prsten. Jen tentokrát místo recitace toho, co měla napsáno v deníku, ten romantický hlupáček se jí jednoduše zeptal, jestli by prosím mohla být jeho, až navěky.

Nesmírně šťastná, že o ní Mac smlouval s Williamem, místo se Sárou, nechala ho Maddy, aby jí navlékl prsten na třesoucí se prst a pak ho objala a vášnivě políbila.

A protože věděla lépe, že jim nemůže dát úplně volnou ruku, vzdala se nicméně kontroly nad svatební hostinou a tak příštích pět týdnů její hejno želv, drželo všechno v tajnosti mezi sebou a nesměla do společenské místnosti. A ačkoliv neměla dovoleno nakukovat poslední dva dny, Maddy předpokládala, že kavárna v River Run byla proměněna v hlavní sál irské tvrze, plný lučních květin, dřevěných mís, kovových korbelů a, na mou duši, živých holubů. Také předpokládala, že je někde schovaný válečný kůň, čekající na pohádkového prince, aby jí odvezl při západu slunce po hostině.

Byla tak vzrušená, že se nemohla přestat třást a tak zatraceně šťastná, že se nemohla přestat usmívat, když se koneně zaslíbila muži svých dětských snů.

Nebo aspoň doufala, že to dělá. Otec Daar mluvil gaelsky a pokud mohla soudit, jen Kenzie a William věděli, co říká. Ten starý kněz najednou přestal, jakoby v půlce věty a upřel pohled na všechny sedící okolo altánu. Maddy usoudila, že tohle je moment, kdy se ptá, jestli má někdo námitku k uzavření jejich manželství a byla opravdu šťastná, že nepozvali Maca.

„Já vznáším námitku,“ řekl někdo někde za ní.

Maddy se otočila se zalapáním po dechu – ačkoliv se to ztratilo v kolektivním zalapání po dechu všech diváků. Jen William, místo aby se otočil a podíval, jen zavřel oči a zavrčel.

„Kdo to řekl?“ žádal Otec Daar.

Muž, něco přes třicet, s blond vlasy na ramena, pohlednými rysy a pichlavě zelenýma očima přistoupil k altánu a zastavil se na posledním schodu. „Já to byl.“

„A kdo vlastně jste?“ zeptal se Daar.

Muž se mírně uklonil. „Maximilian Oceanus.“

„Ne!“ vykřikl starý kněz a udělal krok dozadu. „To nejsi!“

„Mám obavu, že je, Otče,“ řekl William tiše.

Maddy koukla na toho muže – který vůbec nevypadal jako Mac, kterého si pamatovala – a pak koukla na Williama. „Tys ho pozval?“ zašeptala.

William povytáhl obočí. „Chceš říct, že tys to neudělala?“

„Hádám, že moje pozvánka se ztratila v poště,“ protáhl Mac a vystoupal po schodech. Zastavil se a podíval se dolů na Sáru a natáhl k ní ruku se žhavým úsměvem. „Sarah, že ano? Já jsem Mac, dobrý přítel Williama a tvé matky.“

Po nejistém pohledu na Maddy, Sára přendala svou kytici bílých růží do levé ruky a podala mu pravou, i když si ho prohlížela nedůvěřivě. „Když jste jejich přítel, proč pak protestujete proti jejich svatbě?“ zeptala se bez obalu.

Vypadalo to, že Otec Daar znovu nabyl rozumu. „Ano, Oceane, z jakých důvodů máte námitky?“

Mac obrátil pozornost na Daara. „Na základě toho, že slečna Kimbleová si bere pana Killkennyho, protože věří, že on ji miluje, jenže já náhodou vím, že je to nemožné.“

Maddy stěží zadržela odfrknutí, ale její sladká malá dcera nebyla tak obezřetná a odfrkla si nahlas. „Samozřejmě, že ji miluje,“ řekla dívka a upoutala tak znova Macovu pozornost. „A miluje i mě.“

Mac tázavě zvedl obočí. „Jsi si tím jistá, maličká? Protože mám takovou zkušenost, že člověk potřebuje srdce, aby miloval a William Killkenny žádné nemá.“

„To on taky má!“ skoro vykřikla Sára a její tvář zrudla vztekem.

„Sáro,“ zašeptala Maddy a sáhla po ní.

„Ne, ať mluví,“ řekl Mac. Zkřížil si ruce na hrudi a usmál se na dívku. „Vypadá tak jistě, že jsem sám zvědavý proč. Takže, mladá slečno Kimbleová, co vám dává jistotu, že William Killkenny má srdce?“

„Vím to, protože jsem ho slyšela bít tak silně, že jsem si myslela, že mu vyletí z hrudi. A pak jsem ho cítila tlouct proti mému uchu, když mě svíral tak silně, že jsem nemohla dýchat.“ Zvedla bradu ještě výš. „A pořád a pořád dokola opakoval, že by raději sám zemřel, než aby dopustil, aby se mi stalo někdy něco zlého. Takže on má srdce a on miluje mamku a mě.“

„O čem to mluvíš, Sáro?“ zeptala se Maddy a otočila dceru tváří k sobě. „Kdy ti to William řekl?“

Ale Sára se najednou podívala za ní na Williama a její pohled byl nejistý.

Maddy se taky podívala na Williama, jen aby viděla, že stojí zkamenělý a jeho hluboké, modré oči ostražitě utrápené.

„Byla to moje chyba!“ vykřikla Sára a otočila Maddy, aby jí byla tváří v tvář. „On mi říkal, abych nechodila tak daleko ke kraji, ale já stejně šla. A pak velká vlna najednou přišla a podrazila mě a stáhla do vody.“

„Do oceánu?“ zajíkla se Maddy, upustila kytici a chytla Sáru za ramena. „Když jsem tě nechala včera s Williamem a jela do Ellsworthu, tak jsi spadla do oceánu? A neřekla jsi mi to? Sáro!“ vykřikla a střelila pohledem k Williamovi.

„Slíbila jsem Williamovi, že ti to řeknu,“ řekla Sára. „Jen jsem ho prosila, aby mě nechal ti to říct až po svatbě.“

„Ale proč?“

Dívka sklopila pohled a spodní ret se jí chvěl. „Protože jsem se bála, že by sis mohla myslet, že je nezodpovědný,“ zašeptala, „a pak by sis ho nechtěla vzít.“ Podívala se nahoru svýma velkýma hnědýma očima, plnýma slz. „Ale ty si ho musíš vzít, mami. Zlomila bys mu srdce, kdybys ho odmítla.“

„Sáro,“ zašeptal přiškrceně William a padl na kolena.

„Ty máš přece srdce!“ křičela dívka a vrhla se k němu. Objala ho pažemi a přitiskla si ucho k jeho hrudi. „Můžu ho slyšet a bije stejně silně, jako včera.“ Zvedla hlavu a stiskal mu obličej mezi svými dlaněmi a dívala se mu přímo do očí. „Neposlouchej toho muže, Williame. On není tvůj přítel, jinak by musel vědět, že máš srdce a že jsi ho dal mámě a mě.“

Sára vrhla divoký hnědé oči na Maddy a pak zpátky na Williama. „Pamatuješ si, cos mi řekl včera, když jsem nechtěla říct mamce, že jsem spadla do oceánu? Řekl jsi, že se nikdy nesmím bát říct pravdu. A ani ty by ses neměl bát. Je v pořádku, když řekneš mámě a mě, že nás miluješ,“ zašeptala, svůj malý nos jen centimetr od jeho. „Ale pokud to nemůžeš říct nahlas, pak je to taky v pořádku, protože my už víme, že ano. Všichni si mohou myslet, že jsem jen dítě, ale jsem dost stará na to, abych poznala lásku, když ji cítím.“ Spustila ruce, ale oči stále zavrtané do jeho, její hlas se zvedal, se silou jejího přesvědčení. „Mamka mi řekla, že lidské činy mluví hlasitěji, než slova a ty prakticky křičíš, že nás miluješ, stokrát za den, sty různými způsoby.“

Maddy mohla vidět, že se William nyní viditelně třásl a poprvé, od té doby co ho poznala, prosebný pohled, který k ní vzedl, byl plný nejistoty.

„Na mě také křičí svou lásku,“ řekla najednou Lois a postavila se.

„A na mě,“ řekla Charlotta a vyskočila ze svého kolečkového křesla. „Každý den, sty různými způsoby.“

Samuel se také postavil. „Dokonce ho můžu slyšet i bez svých naslouchadel. Zatraceně, nejspíš ho mohou slyšet odtud až do Oak Harboru.“

„Každý hlupák musí vidět, že tenhle muž má srdce velké, jako oceán,“ řekla Janice, svírajíc Memin vozík.

„Protože potřebuje obrovské srdce, aby mohl milovat celou naši bandu,“ dodala Mem, její křehká brada se vzpurně zvedla, když se zamračila na Maca.

„Je to spíš tak, že vy nemáte srdce,“ zavrčela na Maca Elvíra.

„Co chceme říct, pane Oceane,“ řekl Elbridge, přicházející k patě schodiště altánu, „je to, že všichni tady, od devíti do devadesáti let, protestujeme proti vaší námitce, že by se tito dva milující lidé s velkými srdci, neměli vzít. Takže, dokážete najít cestu ven, nebo potřebujete, abych vám ukázal dveře?“

Naproto zmatený, když čelil obyvatelům domu, Mac se najednou uklonil. „Odpusťte mi prosím,“ řekl tiše. „Vypadá to, že jsem udělal obrovskou chybu.“ Otočil se a napřáhl ruku. „Omlouvám se, Williame, že jsem si tě spletl s někým, koho jsem znal… před velmi, velmi dlouhým časem.“

Chvíli mu to trvalo, ale nakonec William potřásl Macovi rukou.

„A Madeline,“ řekl Mac a otočil se k ní. „Nemohl bych tě vrátit během týdne, protože bych zastavil sám čas, abych si tě udržel.“ Oči mu zajiskřily pobavením. „Myslím, že budete potřebovat kmotra za… oh, sedm a půl měsíce, tak prostě strčte pozvánku do lahve a hoďte ji do oceánu a já slibuji, že tu budu na křtiny.“

Maddy zalapala po dechu a chytila se Williama jako podpory. „Já nejsem těhotná,“ zasyčela.

Mac krátce pohlédl na její břicho, než zvedl smějící se oči zpátky k ní. „Opravdu, Maddy, myslíš si, že nějaký chatrný kousek plastu může zastavit duši, která se chce narodit?“ Tiše se zasmál. „Bude to velmi zajímavý mladý muž, hádám, s ohledem na jeho předky.“

Vzhledem k tomu, že Maddy byla schopná na něj jen zírat, Mac obrátil svou pozornost k Sáře. „A ty, mladá slečno Kimbleová – děkuji ti za upozornění, jak člověk může poznat lásku, protože se přiznám, že to je pro mě vždycky tajemství.“ Dotkl se jedné z jejích loken. „Jsi velmi moudrá mladá dáma, a ačkoliv ona je o několik let starší, věřím, že budeš velkou pomocí pro tvou novou tetu, v nadcházejících měsících.“

Maddy cítila, jak William ztuhnul v ostrém nádechu. „Co jsi udělal, Ocenane?“

Mac se k němu otočil. „Ona je můj svatební dar pro tebe, Williame.“ Pokrčil rameny. „Chtěl jsem ji vzít sebou dneska, ale ta malá straka mi řekla, abych ti vyřídil, že sem přijde hned, jak najde svůj košík se stuhami.“ Povzdechl si. „Co je to s těmi mladšími sestrami, Killkenny? Myslí si snad, že je to jejich povinnost, přivádět své starší bratry k šílenství?“

„Budeme mít nějakou svatbu, nebo ne?“ zavolala Charlotta. „Protože ta ledová socha bude vypadat spíš jako žába, než drak, pokud tady bude ještě chvíli.“

Elbridge začal stoupat po schodech altánu, ale Mac zvedl ruce. „Už jdu, už jdu,“ řekl se smíchem, couvajíc k protějšímu schodišti. Zastavil se, všem se hluboce uklonil, potom se narovnal a mrknul na Maddy. „Víš, jak mě sehnat, Madeline, kdyby se tenhle Ir s velkým srdcem stal příliš těžkým na zvládnutí,“ řekl a pokývl k Williamovi. Roztáhl do široka ruce. „Tak myslím, že dám své požehnání tomuto svazku, stejně jako moji naději, že bude všichni žít šťastně až…“ usmál se. „Velmi, velmi dlouho.“

Náhle ostrý vítr zvířil řeku od oceánu a zahalil altán a všechny svatební hosty, do oslepující bílé mlhy. A když se najednou vyjasnilo, ani ne o minutu později, Maximilian Oceanus byl pryč.