BBF - 24. kapitola

Překlad: Mirus

Kor.: Evudar

NÁŠ PRVNÍ SVATEBNÍ OBŘAD SE uskutečnil v plesovém sále Vladova hradu před více než dvěma tisíci svědků.

Vzduch byl naplněn vůní květin a voskových svící. Na sobě jsem měla nádherné bílé svatební šaty a Vlad, oděn celý v purpurové a černé, vypadal jako středověký král.

Tentokrát jsme oslavovali ve vile ve Vegas, oblečené jsem měla jednoduché modré šaty, jejichž barva už naštěstí neodrážela barvu mé kůže. Jak Mencheres slíbil, borůvkový odstín během hodiny zmizel.

Vlad se rozhodl pro černé kalhoty a černé sako. Bílá košile tvořila v jeho temném oděvu jediný kontrast. Jako svědci s námi byli má sestra, Marty, Mencheres, Kira a asi dvě desítky Vladových stráží.

Mého otce buďto Vlad nepozval vůbec, nebo nepřišel sám od sebe, každopádně chyběl. Místo provolávání slávy tentokrát panovalo skoro děsivé ticho.

Vlad vytáhl nůž s maličkým ostřím. Někteří povytáhli obočí, ale jen Vlad, Mencheres a já jsme věděli, proč je ten nůž tak krátký.

Mohli mě s ním nechat o samotě třeba hodinu a stejně by se mi s ním nepodařilo se zabít. Vlad nechtěl nic riskovat, a proto mě ještě ke všemu držel za ruku.

Ale ať už byla čepel jakkoliv maličká, ostrá byla dost. Aniž by mě pustil, řízl se Vlad do dlaně a přitiskl ji na mou.

„Při mé krvi“, promluvil klidným, pevným hlasem, „prohlašuji tebe, Leilo Dalton Dracul, za svou právoplatnou manželku.“

Jeho část tím byla vyřízená, duchovní, smírčí soudce nebo třeba notář nebyl zapotřebí.

Co svatebnímu obřadu upírů chybělo na formálnosti, to dohnal svým významem. Podobně jako to kouzlo, které mě tížilo, mohl být slib, který za chvíli složím, zlomen pouze smrtí.

Přesto jsem nebyla ani trochu nervózní, když jsem uchopila nůž a také se řízla.

„Při mé krvi prohlašuji tebe, Vladislave Basarabe Draculo za svého právoplatného manžela“, řekla jsem stejně pevným hlasem. Poté jsem nůž vrátila Vladovi a svou zakrvácenou dlaň přitiskla na jeho.

Vlad se usmíval arogantně jako vždy, jakoby nikdy nepochyboval, že na manželství s ním přistoupím a taky měl pravdu.

Sice jsem na osud nevěřila, ale když se jeho rty dotkly mých a jeho polibek mě málem porazil, byla jsem si absolutně jistá, že jsem udělala správně. Ať už osud, nevyhnutelnost nebo něco jiného: Tady a teď jsem věděla, že jsem byla přesně tam, kam jsem patřila, a mě přišlo, jakoby se zhluboka nadechla i má duše, aby si tento okamžik zapamatovala.

Oproti tomu mé tělo vůbec v meditativní náladě nebylo. Když mě Vlad políbil, vzplála ve mně taková vášeň, že jsem dokonce ucítila i vůni chtíče, kterou jsem kolem sebe šířila.

Už jsem ani nepočítala, kolikrát jsem za poslední týdny skoro zemřela a i naše budoucnost byla nejistá.

Vezmi si, co ti náleží, déle nečekej, žádalo něco ve mně a veškerý stud pohřbilo pod prastarým nutkáním. Bylo tak primitivní – a nepopiratelné, že mi přišlo skoro trestné promrhat třeba jen okamžik.

Vladův pevný stisk a drsná smyslnost jeho polibku mi prozrazovaly, že je na tom úplně stejně. Naši hosté se zrovna začali rozcházet, když se ode mě odtrhl natolik, aby je mohl rozehnat úplně. Poté mě přitiskl k nejbližšímu stabilnímu předmětu.

Vášnivě jsem ho políbila, potřebovala jsem hru jeho jazyka, jeho horké rty, které se na ty mé tlačily skoro bolestivě. Jeho oblečení bylo překážkou, kterou jsem nemilosrdně odklidila z cesty. Přistálo jako hromada hadrů u našich nohou, tak velká byla má touha cítit jeho holou kůži.

Ani se nezdržoval tím, aby mi roztrhl šaty, zničil jen kalhotky. Poté mi šaty vyhrnul nahoru, a když prsty nahmatal mou vlhkost, spokojeně si povzdechl. Přitiskla jsem se k jeho ruce a chraplavě zasténala, zatímco hluboko do mě pronikaly jeho prsty. Hltal mě ústy a přitom mě začal masírovat energickými, rychlými pohyby, takže se mi vnitřní svaly stáhly touhou, která narostla až do nesnesitelného chtíče.

„Patříš mi“, vydechl mi do krku, když se konečně odtrhl od mých rtů a začal s nimi putovat dolů.

„Navždy. Řekni to.“

„Patřím tobě“, přísahala jsem zadýchaně. „Navždy. Teď si mě vezmi a dokaž to.“

Okamžitě se mi na rty přisály ty jeho a oběma rukama mě uchopil za boky. Hluboký, pálivý příraz mě přiměl vykřiknout, poté další a další, zatímco do mě se sotva potlačovanou drsností pronikal.

 Jeho ruce mě pálily na bocích jako nějaké cejchy. Má vášeň se smíchala s něčím, co bylo příliš dobré, než aby to byla bolest. Naopak. Způsobovala, že jsem si byla až trýznivě vědomá každého nervového zakončení. Zakňučela jsem, nohama ho objala kolem boků, a kdybych ho chytila za hlavu ještě silněji, tak bych mu ji možná utrhla, zatímco jsem se ztrácela v jeho polibku.

Vykřikla jsem mu do úst a vyvrcholila tak silně, že jsem měla pocit, jakoby se mi tělo rozprsklo na tisíc střípků.

Nechala jsem ruce klesnout, hlava mi padla dopředu a síla mě opustila tak náhle, jako náhle mě přepadla ta žhavá nezkrotná touha.

Už jsem neměla žádné kosti, pohromadě mě držely jen jeho ruce, jeho tělo a všechny ty pocity, které ve mně bublaly jako šampaňské.

Zaklonil mi hlavu a pohlédl mi do očí. Na rtech měl výraz triumfu. Poté poklekl a já klesla s ním, neschopná udržet se na nohách. Jedním ladným pohybem byl za mnou a paží mě tiskl na svou hruď, zatímco mi volnou rukou vklouzl mezi stehna.

Díky změně polohy do mě pronikl ještě hlouběji. Pokračoval v přirážení a teď jsem měla pocit, jako bych se uprostřed rozpadla.

Kousla jsem se do spodního rtu, abych potlačila výkřiky, které mi stoupaly hrdlem. Ale když do mě pronikl tak hluboko, že mě posunul dozadu, až jsem narazila do mramorového sloupu před námi, nedokázala jsem je zadržet.

Později se budu za ten křik cítit trapně. Určitě je slyšel každý upír v hotelu. Ale momentálně mi to bylo jedno.

Má vášeň byla nepopsatelná a jednou rukou jsem se zapírala o sloup, abych mohla druhou rukou drásat Vladovi stehna, až na nich zůstaly rudé šrámy.

Jeho smích mě povzbuzoval stejně jako emoce, které se mísily s mými, takže jsem se k němu tiskla skoro tak horečnatě, jako do mě narážel. Když mě opět zaplavila vlna orgasmu, patřila jsem jemu a on mě, a když se mnou poté Vlad klesl na chladnou mramorovou podlahu, chtěla jsem se obrátit a políbit ho. Bohužel jsem nebyla schopná pohybu.

Tentokrát ale nebylo na vině nic nadpřirozeného, ani blížící se svítání; prostě už jsem neměla sílu. Ústa mi ještě fungovala, ale když jsem mu to řekla, ucítila jsem na krku, jak se zasmál.

„Smím?“, zeptal se a otočil mě, takže se naše obličeje ocitly přímo naproti sobě.

„Jsou všichni pryč, že ano?“, ujišťovala jsem se, protože mě napadlo, že jsme našim hostům předvedli sex show zadarmo.

Znovu smích. „Samozřejmě. Zabil bych každého, kdo by zůstal, aby šmíroval.“

Usmála jsem se, ale pak jsem se rozhodla, že je to příliš namáhavé.

„Má druhá svatební noc“, zamumlala jsem. „Pro tebe to bude kolikátá? Třetí? Čtvrtá?“

Na chvíli ztuhnul, ale když uviděl, že nežárlím, tak se zase uvolnil. Jen zvědavá.

„Třetí lidská, první upíří“, odpověděl, zatímco mě laskal rty. „A absolutně nejlepší.“

Zasmála jsem se. „Lichotek není třeba. Už sis užil.“

„Už bys mě měla znát lépe, abys věděla, že lichocení není moje parketa.“

To byla skutečnost. Vlad sice měl různé charakterové slabůstky, ale byl tou nejpoctivější osobou, kterou jsem kdy potkala.

„Kromě toho“, pokračoval s nešťastným výrazem, „byla má první svatební noc strašná a ta druhá osamělá.“

„Pročpak?“, zeptala jsem se tiše, zatímco jsem se ptala sama sebe, jestli mi to poví. Vlad o této části své minulosti skoro nemluvil, ale jeho poznámka probudila mou zvědavost.

Chvíli nic neříkal. Zrovna jsem se rozhodla, že změním téma, když začal mluvit.

„Mé první manželství zaranžoval můj otec, když jsem byl ještě dítě. To byla v těch dobách obvyklá praxe. Víš, co se mi během mého zajetí stalo a co to se mnou udělalo, ale zasnoubení jsem zrušit nemohl, aniž bych ztratil důležitého spojence.“ Jeho úsměv teď vypadal hořce.

„Samozřejmě jsem nemohl ani své snoubence, ani jejímu otci přiznat, že jsem neměl ani tušení, jestli budu schopný vydržet dost tělesné intimity, abych zplodil dítě, tak jak se to ode mě očekávalo, abych zajistil pokračování rodu.“

Nevím, proč mě to tak překvapilo. Koneckonců mi vyprávěl, že nesnesl žádný tělesný kontakt od té doby, co ho v mládí znásilnili, i když se jednalo jen o letmý dotek.

Z nějakého důvodu jsem si myslela, že se to týkalo jen mužů. V posteli byl Vlad plný smyslnosti, tak nenasytný a dominantní, takže mi příběh, který mi právě vyprávěl, k němu vůbec nepasoval.

„Před svatbou jsem se postaral, abych svou povinnost dokázal splnit“, pokračoval hlasem bez jakýchkoliv emocí.

„Bylo zapotřebí několik marných pokusů u důvěryhodných děvek, až jsem byla opravdu schopný manželství naplnit. Poté jsem se oženil s Clarou a splnil si své manželské povinnosti tak rychle a s tak málo tělesným kontaktem, jak to bylo možné. Když otěhotněla, tak se mi ulevilo, že už se nebudu muset dál snažit.“

Lámalo mi srdce, když jsem si představila, jak zničeně se musel cítit. Nikomu se nemohl svěřit, protože v patnáctém století byly emocionální následky zneužívání považovány za slabost.

„Je mi to tak líto“, zašeptala jsem.

Jeho úsměv působil unaveně. „Nemusíš mě litovat. Lituj Claru, která se musela provdat za traumatizovaného barbara, který byl neschopný věnovat jí něžnosti, na které měla nárok. Z nějakého důvodu mě přesto nezačala nenávidět a její těhotenství náš vztah dokonce zlepšilo. Protože už jsem nebyl nucen sdílet s ní lože, už jsem její doteky nepovažoval za tak odporné, a když jsem ucítil, jak se v jejím těle hýbe naše dítě, poprvé od mého věznění jsem se někoho dotýkal a cítil radost.“

Začaly mě pálit oči, ale přinutila jsem se slzy potlačit. Vlad, kterého jsem měla před sebou, by nechtěl, abych plakala pro muže, kterým kdysi byl. Považoval by to za lítost a koneckonců nebylo třeba litovat někoho, kdo dokázal překonat tolik osobních těžkostí.

Netušila jsem, že má otázka v něm vyvolá tak bolestivé a trýznivé vzpomínky a skutečnost, že mi to všechno vyprávěl, znovu dokázalo, že jeho vnitřní síla se jeho neskutečné moci a schopnostem naprosto vyrovná.

„Clara tě milovala“, řekla jsem pohnutým hlasem. „To jsem cítila z esence, kterou na tobě zanechala, takže jestli jsi měl nějaké výčitky svědomí kvůli počátkům vašeho vztahu, už se tím netrap. Očividně jsi všechno napravil.“

Pohladil mě po tváři a jeho ruka byla teplá jako první sluneční paprsky po dlouhé zimní noci.

„Snažil jsem se, ale sama víš, jak těžké je se mnou žít.“

Zatímco mě laskal, položila jsem ruku na jeho. „Je to s tebou sice těžké, ale s kým není? A kdo by chtěl obyčejnost, když tě může mít s celou tvou spektakulární, hyperaktivní nádherností?“

Usmál se a ve tváři se mu objevila jeho obvyklá arogance.

„Připomenu ti to, až se budeme příště zase hádat.“ Poté se natáhl a hra svalů, která se přitom rozehrála, upoutala mou pozornost natolik, že jsem neslyšela začátek jeho další věty.

„…bylo mé druhé manželství také domluveno, ale tentokrát jsem se o to postaral já. Uherský král potřeboval někoho, kdo by se oženil s jeho těhotnou sestřenicí, než vyjde její stav najevo a já jsem potřeboval spojenectví s Uhry, abych mohl žádat nazpět svůj trůn.“

„Okamžik. Szilagyi byl přece strýcem uherského krále, správně? Takže jestli sis vzal za ženu královu sestřenici, tak je Szilagyi…“

„V podstatě můj tchán“, dokončil větu za mě a přitom se výsměšně ušklíbl. „Což opět dokazuje, že není nic horšího, než milovaní příbuzní.“

To znamenalo, že jsem byla přes Vlada se Szilagyim spřízněná? Mimovolně jsem zatnula ruce v pěst. Jestli tomu tak bylo, tak jsem mohla jen souhlasit.

Příbuzní uměli pěkně otravovat.

„Má druhá žena, Ilona, o mě neměla zájem. Záleželo jí jen na tom, aby nemusela přivést své dítě na svět v hanbě“, pokračoval.

„Můj zájem byl ještě menší a tak nebylo naše manželství nikdy naplněno, i když jsem i její druhé dítě uznal za své.“

„Proč? Nebyl jsi naštvaný?“ Ženská nevěra byla tenkrát považována za skandál a Vlad nebyl typem muže, který by se rád dělil.

Povzdechl si. „Jak jsem říkal, Ilona pro mě nic neznamenala. Kromě toho už jsem coby upír nebyl schopný zplodit potomka a přišlo mi nefér bránit jí v dalších dětech. Ať byl jejím milencem kdokoliv, vždy byla diskrétní a tak se nikdy žádné řeči, že chlapci nejsou mí, neobjevily.

Můj prvorozený syn byl nepopiratelným nástupcem trůnu, takže jsem Iloniny děti nepovažoval za hrozbu.“ Jeho tvář zvážněla.

„Ale to jsem se mýlil. Szilagyi nechal mého prvního syna zavraždit a bez ohledu na osobní motivy chtěl vidět Iloniny děti na trůně.“

A znovu se nešetřil, když mi to otevřeně vyprávěl a já se musela kousnout do rtu, abych neřekla nahlas, jak je mi to líto. Když prožil ty hrůzy, nebyl o mnoho starší než já. Já bych něco takového nepřežila, rozhodně ne bez psychických následků, ale jemu se to podařilo, a to i přesto, že pro něj následující staletí neprobíhaly o moc šťastněji.

Přisunula jsem se trochu blíž k němu, abych ho přivedla na jiné myšlenky a zatlačila tak bolestné vzpomínky do pozadí.

„Děkuji, že jsi odpověděl na mé otázky a teď ti povím také něco osobního. Není to tak složité nebo důležité, ale… jsem ráda, že jsi jediný muž, se kterým jsem se kdy milovala. Kvůli svým problémům s elektřinou jsem zůstala pannou, ať už jsem chtěla nebo ne.“ Hlas se mi zadrhl.

„Přes všechny hrozné věci, které se staly, bych se klidně znovu dotkla toho elektrického vedení, pokud by se ten den opakoval, protože jsem díky tomu na konci potkala tebe.“

Políbil mě, něžně i smyslně zároveň a jemněji, než bych kdy do něj řekla. Poté se odtáhl. Jeho úsměv působil trochu smutně.

„Děkuji ti, že jsi mi věnovala své panenství, ale i kdybys pannou nebyla, nemiloval bych tě méně. Sídlíš v mé duši, a nic, co bys udělala, než jsme se setkali, nebo v budoucnosti uděláš, na tom nic nezmění. A co se týká otázky, kterou jsi mi nikdy nepoložila, ano, miluji tě víc než Claru. Kdyby byla ještě dnes naživu, rozhodl bych se pro tebe.“

Do očí mi vyhrkly slzy. Nemohla jsem mluvit. Odkud věděl, jak moc jsem v tichosti trpěla, když jsem se sama sebe ptala, jestli pro něj budu kdy znamenat aspoň tolik co ona? Žárlit na mrtvou bylo v nejlepším případě směšné, v tom horším případě sobecké, ale stále jsem měla pocit, jakoby Vlada obklopovaly vzpomínky na Claru jako zdi, které nikdy nezbořím a ani jsem nikdy nedoufala, že by je sám strhl.

„Nevím, co říct“, vyrazila jsem ze sebe a bojovala se slzami.

Usmál se s výzvou v očích. Než jsem se nadála, držel mě v náruči a odnášel do ložnice.

„Už jsi jednou řekla: ANO. Teď to zopakuj.“