BBF - 21. kapitola

Překlad: Mirus
Kor.: Evudar

MĚLA JSEM POCIT, JAKOBY SE MI NAD hlavou rozsvítila žárovka. Moje schopnosti se vrátily! Všechny! Nadšeně jsem seskočila z pultu.

„To je super! Proč už jsi mě o to nepožádal v letadle?“

Ta záležitost s Maximem mě tak trápila, že mě to vůbec nenapadlo. Vlad měl pravdu; blokoval mě pocit viny, a když se jednalo o otázku života nebo smrti, takový handicap jsem si nemohla dovolit.

Vlad obešel barový pult. ,,Vždyť jsem ti říkal, že tvé přežití má pro mě nejvyšší prioritu. Nemohl jsem po tobě chtít, aby ses napojila na Szilagyiho, když jsi na tom byla emocionálně tak špatně, že sis ani nedokázala přiznat, co ti Maximus udělal, nebo co jsem si myslel, že ti udělal.“

Pod šaty jsem zašátrala po Szilagyiho esenci. Narazila jsem na plno stop po Maximovi a pár od Harolda, protože mě držel, aby mi mohl seříznout zbytek staré kůže z těla. Když jsem ji našla, usmála jsem se. Jak spokojeně se tvářil, když mi položil ruku blízko mého pohlaví a vysmíval se tak mé bezmocnosti. No, kdo se směje naposledy?

Vlad hleděl na místo, kde se má ruka zarazila. Nic neřekl, ale jeho vztek rozpálil mé emoce doběla. Poté se hned zase stáhl. Nenamítala jsem.

Nechtěla jsem, aby mě něco rozptylovalo, když jsem snažila o spojení s mužem, který nám oběma tak ublížil.

Byla jsem překvapená, když jsem Szilagyiho zkontaktovala mnohem snadněji než tenkrát Vlada. Náš společný nepřítel právě seděl v autě společně s nápadně pěkným mladým mužem s černými vlasy. Jeli po stoupající, křivolaké silnici.

Možná, že mé schopnosti fungují bez problémů jen tehdy, když mám v sobě dostatek krve, pomyslela jsem si, když jsem opustila pub a vydala se do kuchyně. Tam jsem z držáku na pracovním stole vytáhla nůž, napřáhla se a s rozmachem zamířila přímo ke svému hrdlu…

Vlad mě chytil za paži těsně předtím, než jsem mohla smrtící úder dotáhnout do konce. Znovu jsem se chtěla probodnout, ale tentokrát mi chyběla koordinace. Vlad mi sebral nůž a mrštil jím přes celý pokoj.

„Pusť mě, musím to udělat“, chtěla jsem říct, ale ze rtů mi vycházely jen samé nesmysly. Neschopná mluvit jsem na něj jen zlostně zírala. Copak nechápal, že si musím odseknout hlavu? Teď hned?

Vlepil mi takový pohlavek, až mě zabolely zuby. Tím šokem se přerušilo spojení se Szilagyim. Jako bych se probrala ze snu. Najednou jsem si uvědomila, že mě Vlad strhl na zem a oba jsme byli postříkáni krví, jak jsem si málem usekla hlavu. Jelikož jsem si byla jistá, že mě nepřepadl náhlý psychotický záchvat, napadal mě jediný důvod pro mou nekontrolovatelnou vražednou posedlost.

„Zatraceně“, zašeptala jsem poté, co se mi hlasivky nadpřirozenou rychlostí zahojily, takže jsem mohla zase mluvit.

„Szilagyi zřejmě udělal to samé, co Cynthiana: Nechal se zahalit do kouzla, které mě pokaždé, když se pokusím na něj napojit, přinutí spáchat sebevraždu.“

„Už to říkám posté: Je mi zase dobře“, zavolala jsem, ale z vedlejšího pokoje se ozvalo pouze Vladovo posměšné odfrknutí. „Opravdu už mě můžeš pustit“, zkusila jsem to ještě jednou.

Žádná odpověď se neozvala, pouze jakési rumplování, jak posunoval nějaké těžké předměty. No jo, ani jsem nečekala, že to vzdá. Já sama jsem se snažila nemyslet na to, že jsem se málem zabila. Jinak bych ztratila kontrolu nad svými emocemi úplně a totálně se zhroutila. Jak už Vlad říkal, teď šlo především o přežití. Panika, výčitky a hysterické záchvaty mohly počkat.

Vlad měl svou vlastní strategii, jak se se vším vyrovnat. Snažila jsem se najít pohodlnější pozici, ale to se ukázalo jako nemožné, což bylo zřejmě způsobeno tím, že jsem ležela ve vaně, kterou jsem ještě před nedávnem tak obdivovala a na mě leželo koncertní křídlo a pět mramorových sloupů. Byla bych schopná se těch věcí zbavit, ale Vlad by to slyšel dřív, než bych stačila pohnout prstem.

A pak by se děly věci.

Ne že by Vladovi vypadly z hlavy Mencheresovy telekinetické schopnosti, když ty těžké předměty na mě skládal. Ne, jen mi chtěl dát doslova těžkými argumenty najevo, že už žádné pokusy o spojení se Szilagyim nestrpí. Ano, kontaktovala jsem ho. Ano, věděla jsem, že teď někam jede s mladým neznámým mužem, ale to nám neřeklo, kde byl.

Vlad už žádný další pokus o kontakt nedovolí, ať už budu přitom chráněná nebo ne. Poté společně s Egypťanem odstranili z vily všechny nebezpečné objekty.

„Člověk nikdy neví, kdy kouzlo udeří příště“, zafuněl, když ty těžké předměty na mě skládal. „Když Szilagyiho vystopujeme a zabijeme, tak se nám bude ještě i v pekle vysmívat, když jako na oslavu našeho vítězství spácháš díky tomu jeho kouzlu sebevraždu.“

„Působení Cynthianina kouzla vždy pominulo, jakmile jsem spojení s ní přerušila“, argumentovala jsem proti.

„Ale až poté, co už bylo pozdě“, zněla jeho stručná odpověď. „Jsi naživu jen díky tomu, že jsi byla člověk a díky upíří krvi jsi mohla být navrácena do života.“

„Tak to vyzkoušíme s Maximem. Vyrazil společně se Szilagyim, takže je možná na stejném místě.“

„Poté, co jsme tě zachránili, je buďto mrtvý nebo vybavený stejným kouzlem“, odvětil Vlad ledově.

„Tak nebo tak odpověď zní NE.“

Ne, že by neměl pravdu a já chtěla zemřít stejně, jako chtěl Vlad, abych spáchala sebevraždu. Ale představa, že je Szilagyi na dosah ruky, bylo příliš lákavé. Po všem, co ten muž udělal, jsem ho chtěla vidět mrtvého. Zaručeně mrtvého, což se stane pouze v případě, že ho najdeme, ale po mé záchraně se určitě někde ukryje. Koneckonců se mu dařilo skrývat staletí. Co, když to udělá zase?

O pár hodin později ze mě Vlad tu hromadu odstranil a nechal mě vylézt z vany. Protáhla jsem si záda, abych uvolnila napětí, které mě trápilo od chvíle, co na mě přistálo to piano. Začala jsem ze sebe sklepávat prach, když jsem se zarazila. Proč se snažit? Mé šaty byly plné krve, ta trocha popela tomu nepomůže.

„Ty jsou na vyhození“, řekla jsem, než jsem si uvědomila, jak směšně to znělo.

Zničené šaty byly naším nejmenším problémem.

Vlad mlčel a dál hleděl nedůvěřivým pohledem, jakoby byl připravený se na mě vrhnout při sebemenším náznaku z mé strany, že propadám slepé vražednosti.

„Za pár hodin se vrátím“, uslyšela jsem volat Mencherese těsně předtím, než za ním zapadly dveře.

„Jde zpátky za ostatními do kasina?“, zeptala jsem se. Ne, že bych to opravdu chtěla vědět, spíš abych narušila tu napjatou atmosféru.

„Ne“, odpověděl Vlad, ale jeho uvolněný tón hlasu mě neoklamal. „Říkal jsem ti, že se Mencheres v kouzlech vyzná. S určitými prostředky by se mu mělo podařit Szilagyiho kouzlo zneutralizovat.“

Byla jsem překvapená. Pokud by mě mohl Mencheres toho kouzla zbavit, proč ztrácel čas tím, že pomáhal Vladovi stěhovat nábytek?

„A ve Vegas se takové věci najdou?“ Miluji tě Vegas!, zajásala bych nejraději.

„Temná umění jsou tu jako doma. Jak jinak by sis vysvětlila některé z nejlepších triků Cirque du Soleil?“

Jelikož jsem ještě nikdy představení této světoznámé skupiny neviděla, nikdy jsem si takovou otázku nepoložila. „To je přece jedno. Ale ani nemůžu vyslovit, jak se mi ulevilo, že Mencheres dokáže to kouzlo zlomit.“

Vladů úsměv vypadal trochu nuceně.

„Nemusíš.“ Samozřejmě, že ne. Jestli někdo mou úlevu z této novinky chápal, tak to byl on.

„Zatímco Mencheres nakupuje ty hokus pokus krámy, tak se umyji“, řekla jsem s křivým úsměvem.

„Trochu vody a mýdla mi nemůže ublížit, ne?“

„Ne.“

Než jsem rukou dosáhla na dveře od koupelny, to slovo mě zarazilo. To bylo i dobře, protože prudký žár najednou rozžhavil sklo jako led pod svářečkou. Udělala jsem krok dozadu, abych se vyhnula horké kouli, která pleskla o podlahu před mýma nohama.

„Co to mělo být?“, vyrazila jsem ze sebe.

Vlad nevěnoval kouli, která byla ještě před chvílí pěknou skleněnou stěnou jediný pohled.

„Mohla bys ji rozbít a střepy použít jako zbraň. Toto nebezpečí už teď nehrozí, ale počkej, až to sklo zchladne, než půjdeš do sprchy. Jinak si spálíš nohy.“

Klidně mohl zůstat v koupelně a hlídat, pokud by chtěl mít opravdu jistotu, že se na ty skleněné dveře nevrhnu. Místo toho ji změnil na louži na mramorové podlaze. Důrazněji mi znázornit, jak moc ho ta děsná událost dnes večer rozhodila, nemohl.

„Oukej“, řekla jsem lehce chvějícím se hlasem. „Takže teď je řadě zrcadlo?“ Když ukázal zuby, vypadlo to spíš jako vyhrůžka než úsměv. „Uhodla jsi.“

Emoce držel pod kontrolou, ale v jeho zelených očích žhnula taková divokost, jak jsem ji dosud viděla jen v boji. A podle způsobu, jak se jeho aura kroutila jako desítky útočících hadů, se dalo usuzovat, že je jen krůček od toho, sáhnout po ještě drastičtějších opatřeních. V minulých týdnech jsem netrpěla jen já; i Vlad zřejmě dosáhl hranice svých sil.

Opatrně, abych nestoupla do některé ze skleněných louží, jsem se vydala k němu. Když jsem se před ním zastavila, objala jsem ho pažemi a položila mu hlavu na hruď. Tělo měl mnohem teplejší než obvykle, jakoby jen s námahou udržoval oheň uvnitř sebe. Možná, že mu to udělalo dobře, když to sklo roztavil. Trochu odpustil páru.

No, ale na to znám mnohem účinnější metodu.

„S těmi dveřmi to byl dobrý nápad“, vydechla jsem mu na prsa. „Podle mě je tento nový, otevřený styl mnohem lepší.“

Jeho krátké vydechnutí nebylo opravdovým smíchem, ale od té doby, kdy vletěl do Szilagyiho úkrytu a zachránil mě, jsem neslyšela nic, co by se tomu blížilo víc. Objal mě a já s potěšením přivřela oči.

„Tebe to sklo spálit nemůže“, zašeptala jsem a skrz košili ho políbila na hruď. „A také bys potřeboval sprchu.“

Než mě zvedl a odnesl ke sprše, přičemž se vyhýbal ztvrdlým loužičkám ze skla, z úst mu uniklo pobouřené zabručení.

Uvnitř pustil vodu, a když dopadla na naše těla a poté na roztavenou hmotu na zemi, okolí zaplnila pára. Zaklonila jsem hlavu, aby mi voda spláchla krev z obličeje a krku. Prsty, teplejší než voda, mi rozepnuly šaty a poté jsem ucítila horké rty, jak mi putují od hrdla k přední části mé podprsenky. Po krátkém zásahu Vladových špičáků byla pryč i ta. Šaty mi sklouzly na boky.

Když se Vladovy rty sevřely kolem mého ňadra a zuby mi poškrábal jemnou kůži, zasténala jsem a přitiskla se k němu ještě pevněji. Nekousl mě, i když by mi to vůbec nevadilo.

Jen mě trochu píchl špičákem do bradavky a to místo mi sál tak intenzivně, že v něm pulsovalo, jako kdyby se do mě opravdu zakousl. Snažila jsem se jeho hlavu vytáhnout nahoru, abych ho mohla líbat, ale jeho paže mě objímaly tak pevně, že jsem se nemohla ani hnout. Když se začal stejně vášnivě věnovat i mému druhému prsu, přestala jsem se svíjet a poddala se svým pocitům.

Když konečně zvedl hlavu, voda už všechnu krev smyla. Vlad lehce povolil ruce, takže jsem sklouzla po jeho těle a mohla se postavit na své vlastní nohy. Přitom mu rty putovaly z mých ňader přes ramena nahoru ke krku. Když došel až k mým rtům, byl jeho polibek spíše vyzývavý než smyslný, jakoby jeho touha už neměla nic společného s jednoduchou vášní, ale spalovalo ji něco mnohem silnějšího.

Prsty jsem mu zabořila do vlasů a otevřela rty, abych ho vpustila dovnitř. Chutnal po fantazii okořeněné vínem, smíchané s temnými nevyslovitelnými touhami.

Nestačilo mi zpracovávat jeho jazyk tím svým nebo se poddávat brutální vášni jeho polibků. Chtěla jsem víc a sténání, které mu vibrovalo v hrdle, když jsem mu zaťala špičák do jazyka a začala sát jeho krev, vyneslo mou touhu ještě výš.

Příliš brzy se ode mě odtrhl a chytil mě za vlasy, takže už jsem ho nemohla líbat. Druhou rukou mi spolu s kalhotkami strhl i zbytky šatů z boků. Teď mě zakrývala pouze tekoucí voda, a když mu pohled s očividnou touhou putoval po mém těle, syčivě jsem se nadechla.

„Vlade.“ Skoro prosebně jsem vyslovila jeho jméno. Po těle mi naskočila husí kůže, jakoby i má kůže žadonila o jeho dotek. Oblečení měl úplně promočené, ale ještě se nesvlékl. Když jsem to chtěla udělat, chytil mě za zápěstí. Ale hned mě pustil a poklekl přede mnou.

„Leilo.“

Ještě než se rty dotkl mého břicha, zavrčel mé jméno tak, že se mi rozechvělo celé tělo. Když si rty prolíbával cestičku směrem dolů, chvění se změnilo v třas, a když do mě nakonec pronikl jazykem, nebyla jsem schopná jediné myšlenky. Když mě lízal, sál a jazykem imitoval milostný akt, nedokázala bych dát dohromady ani větu. Když mě k sobě přitiskl těsněji a jeho jazyk do mě pronikl ještě hlouběji, chytila jsem ho za hlavu a mé sténání se proměnilo ve vzlykot.

Co bylo potom, se dalo nazvat extáze. Cítila jsem se jako to sklo, které roztavil. Ještě před chvílí jsem měla pevné skupenství, teď jsem se rozpouštěla v proudu horka. Matně jsem si uvědomovala, jak mě podepírá, poté jsem uslyšela trhání a k nohám mi dopadla mokrá látka. Vzal mě do náruče a vynesl ven ze sprchové kabinky.

Nevědomky jsem vnímala, jak se pod naší vahou prohnula matrace. Než jsem mohla zasténat jeho jméno, naše rty se setkaly. Pocit jeho pevného nahého těla na tom mém mi málem přetížilo smysly. Jeho kůže mi připadala tak horká, že jsem si myslela, že by se vlhkost, která na něm ještě stále ulpívala, měla vypařovat. Když vklouzl mezi má stehna, vášnivě jsem se k němu přitiskla.

Rty přidusil můj výkřik a přitom spustil své emocionální štíty. Na pár omamných okamžiků jsem se topila v oceánu divoké touhy a vášně. Každý další příraz tyto pocity zintenzivňoval, až jsem se v nich úplně ztratila. Naše pocitové vesmíry se propletly navzájem, takže už jsme necítili jako dva jednotlivci.

Nehty jsem mu rozdrásala záda, a Vlad se potěšením pod tou smyslnou bolestí prohnul.

Pronikl do mě hlouběji, takže jsem se kolem něho sevřela a roztřásla se. Pobízela jsem ho, aby se pohyboval rychleji a on zpomalil, protože chtěl slyšet, jak žadoním o víc.

Když se nakonec i on vzdal veškeré kontroly, vyvrcholení, které ho přimělo vykřiknout, vyhodilo do výšky orgasmu i mě.

Zatímco jsem se třásla prožitou extází, obrátil se na záda, takže jsem ležela nahoře a odhrnul mi vlasy z tváře. Naše emoce byly ještě stále propleteny navzájem, takže jsem věděla bez jakýchkoliv pochybností: Kdyby mě Szilagyi zabil, tak by Vlad spálil celý svět, pokud by to bylo zapotřebí, aby se pomstil.

Nikdy jsem ho nemilovala víc než teď, ale současně jsem se ptala sama sebe, čeho by byl ještě schopný, pokud by se mi opravdu někdy něco stalo.