AA - 47. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

Jsem v cirkuse.

Zajímalo by mě, kdy přestanu mít pocit, že se mi to jen zdá. Možná až příští týden poprvé vystoupím na jevišti – tehdy mi to dojde. Právě teď máme s Nikolaiem třetí den tréninku v tělocvičně The Masquarade a režiséři dali vzdušné šále zelenou včera, když jsme jim ukázali celou rutinu.

Všechny triky mě naučil jakožto můj partner, takže stačil jeden trénink, abychom to bez problému dali celé dohromady.

„Nezakopni, až za mnou půjdeš,“ varoval mě.

Čuměla jsem na něj. „Nezakopnu.“ Poprvé trénujeme v kostýmech, on na sobě má červené kalhoty a ztěžka dýchá, ruce má na bocích a rudé hedvábí se houpe nad ním. Kolem čela má jako obvykle červený šátek, který brání, aby mu do očí spadaly vlhké vlasy – a to není součástí jeho kostýmu. Takže technicky vzato podvádí.

Poukázala jsem na to a on mi věnoval pohled, který říkal a co s tím hodláš dělat?

Byl to pohled, který by si zasloužil nějaký super stěr, ale já měla svázaný jazyk a místo toho jsem na něj zírala s otevřenou pusou. Pak jsem pokrčila rameny, otočila se k němu zády, a když jsem odcházela, slyšela jsem jeho smích.

Teď jsem od něj asi šest metrů daleko, spíš jsem uprostřed tělocvičny a mám na sobě bílý kostým. Který má spoustu tenkých kusů látky, které se vlní kolem mých nohou až na podlahu. Je to nebezpečné, taky si to uvědomuju. Ale stejně to na mém těle nezůstane dlouho.

Zvedl rty nahoru. „Tak pojď ke mně,“ řekl chraplavě.

Srdce se mi rozbušilo.

Jen tím, že tady stojím.

A že ho vidím.

Tím vědomím, že se tohle příští týden změní na větší realitu. Pořád se s tím neumím smířit. K radosti a úspěchu postupuju váhavě. Po tolika zklamání asi čekám, že mě brzy praští další. Další výhrada. Další překážka.

Už nejsem ta bláznivá holka plná ideálů. Na to jsem byla mockrát zklamaná. Mělo to na mě dopad, kterého už se nezbavím. V dobrém ani ve zlém.

Zhluboka jsem nasála motivační dech.

A rozběhla jsem se k němu tak rychle, jak mi to nohy dovolovaly. Ve zlomku vteřiny se mi tkanina zamotala kolem nohy. Jdeš k zemi. To mi došlo.

Na žíněnku jsem sebou sekla jak pytel mouky a dopadla na lokty. To je v pohodě, kdybych přistála na obličeji, bylo by to horší.

Slyšela jsem tleskání. Ale ne od Nikolaie. Otočila jsem hlavu a Kotovi na kovové krychli tleskali a pískali v reakci na můj pád.

„To vypadalo dobře, Thoro James!“ zavolal Timo a seděl na nejvyšší příčce, jako by tam odpočíval.

Zazubila jsem se a zvedla se na kolena. Nikolai se ke mně vydal s lehkostí, která obepínala jeho silné, mužné rysy.

Poprvé za celou dobu nejsem outsider, který se jen dívá. Jsem součástí téhle velkolepé kouzelné věci, které se říká cirkus. Kde je každá osoba na jevišti členem rodiny.

„Co jsi říkala o tom, že nezakopneš?“ zeptal se pár metrů ode mě.

Otevřela jsem pusu, abych mu odpověděla, ale koutkem oka jsem viděla někoho, kdo zaujal mou pozornost. Shay si upravil popruh svého vaku na rameni. Není to taška do tělocvičny, je to zavazadlo. Odchází. Rychle jsem vstala, když přistoupil.

„Přišel jsem se rozloučit.“ Jeho oči opatrně zaletěly k Nikolaiovi za mnou. Hodně z nás šlo před pár dny do Club Zero na happy hour, včetně Nikolaie a Shaye, ale nepříjemné napětí mezi nimi nezmizelo. Asi to tak prostě bude. Nemůžu donutit dva lidi, aby se měli rádi.

Nikolai mě rukou pohladil po boku, než se vrátil k červenému hedvábí, aby nám dal prostor.

„Kdy ti to letí?“ zeptala jsem se.

„Ve čtyři,“ řekl. „Posílají nás do Montrealu na trénink, až pak se přesuneme na vystupování.“

Zní to jako začátek dobrodružství. Usmála jsem se a uvědomila si, že sama už delší dobu jedno dobrodružství zažívám. „Těšíš se?“

„Jo,“ přikývl. „Je to něco nového.“

„Už žádné pořád-stejné.“

Zasmál se a podíval se na strop, jako by jeho životní cestu změnila vyšší moc. Možná osud, štěstí – nebo on sám. Jeho volba. Zariskoval. Zařídil si to sám.

Objala jsem ho a postavila se na špičky, abych mu mohla obalit paže kolem ramen.

Jednou rukou mi vrátil objetí. A zašeptal, „buď šťastná, dobře?“

Srdce se mi stáhlo a podívala se mu do obličeje.

„Vím, že budeš v bezpečí.“ Přikývl. „Takže buď šťastná.“

Usmála jsem se. „Už jsem.“

Políbil mě na líčko a pustili jsme se. Sledovala jsem, jak odchází dveřmi, kterými přišel. Vím, že se zase uvidíme. Jednou. V daleké budoucnosti.

Tohle je ta hořkosladká část mého života, ale jsem šťastná. Za to, že jsme si vybrali lepší život, i když to bylo těžké.

Nikolai mi stiskl ramena. „Bude v pořádku.“

„Já vím,“ řekla jsem a otočila se k němu čelem. „U čeho jsme to byli?“

„U toho, jak z tebe sundám oblečení.“ Je vážný a má pravdu. Puls se mi zrychlil, když mě pozoroval.

Myslím, že v duchu už ze mě polovinu kostýmu ztrhal.

Ozval se dívčí výkřik. Oba jsme otočili hlavu směrem k hrazdě, kde nadšeně skákala skupinka umělkyň s časopisem v ruce. Z dálky jsem mhouřila oči na titulek. Celebrity Crush, bulvár.

„Kdo otěhotněl?!“ zařval Timo.

Holka nadšeně skákala nahoru a dolů. „Přijedou sem!“

„Kdo?“ zavolala jsem nahlas.

Všechny holky promluvily zároveň a sotva jsem v jejich nadšení dokázala slyšet jména: Ryke Meadows a Daisy Calloway. Hvězdy z Princezen z Philly. Slavná rodina. Slavný pár. Příští týden se přijedou podívat na Amour.

Cítila jsem nervy. „Drahý Bože…,“ zašeptala jsem nahlas.

„Co se stalo s Costa Ricou?!“ zařval Timo a zajímal se o to stejně, jako jeho mladší sestra.

„Pojedou tam hned odsud,“ odpověděly tři dívky.

Soustředila jsem se na tu skutečnost, že moji premiéru v představení budou sledovat slavní lidé. Ještě k tomu mí rodiče a režiséři Amour – tlak se stupňuje.

Nikolai přejel palcem přes můj krk. „Tváře v publiku neuvidíš,“ připomněl mi. „Budeš v pořádku.“

Callowayové sestry jsou známé. Tohle vystoupení bude v novinách… v dobrém slova smyslu. Amour potřebuje publicitu, ale co když budou časopisy plné špatných recenzí. „To je ještě horší, než kdyby se přijeli podívat herci z Upířích deníků,“ uvědomila jsem si.

„Ti tady byli už minulý týden,“ prohodil Nikolai.

Zírala jsem na něj s vytřeštěnýma očima. „Co?“ Uniklo mi to? Co se to děje? Bože, co když sis zrovna umývala vlasy? Taková škoda. Vzhlédla jsem a Nikolai je blízko výbuchu smíchu.

„Dělám si srandu,“ řekl. „Ani nevím, co to jsou Upíří deníky.“

Zamračila jsem se. „Je to seriál, super seriál.“

S okouzlujícím úsměvem si mě přitáhl blíž k sobě. Obalila jsem paže kolem jeho pasu a hřálo mě teplo vycházející z jeho pokožky.

„Až budeš na pódiu, zůstaň duchem přítomná,“ řekl povzbudivě. „Na ničem jiném nezáleží.“

Hlasitá a hrubá ruština pronikla do našeho rozhovoru a ten hlas už jsem poznala. Dimitri stál kousek od nás s láhví vody v ruce, když kolem procházel k teeterboardu. Promluvil na Nikolaie a pak ukázal na mě.

Protože jsem poblíž Kotových každý den, dokážu přeložit některá slova. „Co není dobrý nápad?“ zeptala jsem se.

Podíval se přes rameno, aby se ujistil, že nás nikdo neposlouchá a pak přišel blíž. Vytřeštila jsem oči a natahovala krk, abych se dívala z jednoho na druhého, když jsem byla nechtěně jako sendvič mezi dvěma největšími ruskými muži.

„Řekni to Thoře,“ promluvil Dimitri.

Nikolai ztuhl jako socha. „Slíbili jsme jí, že to nikomu neřekneme.“ Z nějakého důvodu je mi jasné, že není řeč o mně.

Dimitri položil ruku na moji hlavu a promluvil v ruštině. Umm…

Nikolai odstrčil jeho ruku a odpověděl, „to není stejné.“

„Nikdo nechce, aby představení znovu trpělo kvůli rozchodu.“ Znovu trpělo. Mluví o Nikolaiově poslední partnerce. Jeho poslední přítelkyni. Tatyaně. Jeho je-to-komplikované. Myslím, že se Dimitri bojí, že se bude opakovat historie.

Na to jsem ani nepomyslela. „My ne…“ nedokážu to dokončit. Oba se na sebe mračí, jako by mluvili očima.

A Dimitri je první, kdo to nevydržel. „Do toho. Řekni jí, co se stalo s Tatyanou.“

Nikolai zatnul čelist. „Přál bych si, aby ti nic neřekla.“

„Jsme kamarádi. Tak, jako jsme kamarádi my dva.“ Ukázal rukou na Nikolaie a pak na sebe.

„Ale hovno,“ řekl Nikolai. „Miloval jsi ji. Ona nemilovala tebe.“

Odfrkl si. „Co to kecáš o lásce? Chtěl jsem ji jenom ošukat.“

Ušklíbla jsem si nad surovostí Dimitriho Kotovy. Na to si nikdy nezvyknu. Možná je to dobře. „Nikolai,“ vstoupila jsem do toho, když Dimitriho probodával pohledem. „O co jde?“

Nepodíval se na mě. Pořád pozoroval svého kamaráda. „Rozešel jsem se s Tatyanou pár měsíců před jejím zraněním.“

Říká ti celý příběh, Thoro.

Zhluboka jsem se nadechla a čekala, až vypustí pravdu.

Nikolai pokračoval, „prostě jsem ji nemiloval tak, jako ona milovala mě a nebylo to vůči ní fér – být v jednostranném vztahu. Zasloužila si něco víc, než jsem já.“

Dimitri ukázal sám na sebe.

Nikolai řekl, „tebe rozhodně ne.“

Dimitri roztáhl ruce. „Já jsem kurva skvělý úlovek. Že, Thoro?“ Mrkl na mě.

Zkroutily se mi vnitřnosti. „No…“

Dimitri naklonil hlavu na stranu. „Přijdeš na to.“

V tom smyslu ne. Slyším humor v jeho hlase, je to vtip, který jsem při našem prvním setkání nepochopila. Zaměřila jsem se na Nikolaiovo prohlášení: prostě jsem ji nemiloval tak, jako ona milovala mě. Obličej se mi stáhl, když jsem uvažovala: jak poznám, jestli je láska stejná?

Jak se to pozná?

Nikolai si prohlídl moje rysy. „Představa, že Tatyana odejde – cítil jsem při tom svobodu. Tak jsem to věděl.“

Přehrála jsem si v hlavě chvíle, kdy si myslel, že opustím Vegas. Viděla jsem zoufalství.

„S tebou,“ řekl, „je to přesný opak.“

„Přejdi k té důležité části,“ zasáhl Dimitri a mával rukou.

Nikolai si promnul oči a zavrtěl na něj hlavou. „Myslíš, že je to pro mě jednoduché?“ Je to komplikované.

„V pořádku…“ řekla jsem. „Ať už jde o cokoliv…“ Neumím si představit, o co by mohlo jít. Nemám ani náznak nebo podezření.

„Můžu to říct za tebe,“ nabídl se Dimitri.

„Ne.“ Nikolai se podíval do dálky, jako by v hlavě vzpomínal. „Ne, řeknu jí to.“ Vypadal, jako by trpěl. „Rozešel jsem se s Tatyanou, ale pořád jsme spolu byli v Amour. A… ty víš, jaká je ta rutina. Je intenzivní.“

Přikývla jsem a snažila se nemyslet na to, jak spolu vystupovali. Každý trik je plný emocí. Touhy po dotyku, líbání, létání.

Je to něco, co by se s bývalým přítelem hrálo hodně komplikovaně.

„Já to dokázal uhrát,“ pokračoval. „A každou noc jsem věděl, že jí to trhá srdce, protože věřila, že ji miluju, i když to nebyla pravda… vyšel jsem z jeviště a byl jsem chladný. Nechtěl jsem ji mást, ale pořád jsem jí ubližoval… a nebyla možnost, jak to zastavit. Byly to nejhorší dva měsíce, které jsem kdy zažil.“

Dimitri je zticha, respektuje tu chvíli víc, než bych čekala. Možná i pro něj byly ty dva měsíce těžké, pokud mu byla Tatyana blízká.

Já si ani nedokážu představit, jaké to muselo být – někoho nemilovat, když on miluje vás. Milovat někoho, kdo vás nemiluje. Navzájem si ubližovat, aniž by existovala cesta ven… „Počkat,“ zašeptala jsem a znovu zvětšila oči, když mi to začalo docházet.

„Nemohla svoji smlouvu zrušit.“ Nikolai mluvil tiše, aby nás tři nemohl nikdo slyšet.

Otevřela jsem pusu. Ne.

„Její zranění nebylo nehoda. Chtěla z toho ven, a když trénovala na ruské houpačce, přidala do trojitého salta jedno navíc, aniž by to někomu řekla. A věděla, že nemá dost místa na dopad.“ Odmlčel se a oči mu zrudly. „Tatyana se postarala o to, aby to vypadalo jako nehoda. Velmi málo lidí vědělo, že nám to neklape. Vždycky jsme byli v tělocvičně profesionální, ale… Vím, že jsem ji k tomu emocionálně dotlačil.“

Komplikované. Teď se to zdá jako slabé slovo. Protože tohle… pro to není pojmenování. Natáhla jsem ruku a dotkla se ho. Jen malé gesto, ale nevěděla jsem, co dělat jiného.

Tiše jsem se zeptala, „přiznala to?“

„Mně,“ přikývl. „Konfrontoval jsem ji v nemocnici.“

„A taky mně,“ dodal Dimitri.

Pravdu řekla dvěma lidem a asi je donutila přísahat, že si to nechají pro sebe. „Chci vůbec vědět o jejím zranění?“

Nikolai zavrtěl hlavou a Dimitri současně řekl, „zlomila si lýtkovou a holenní kost v pravé noze.“

Trhla jsem sebou. „Bože…“

Nikolai se na Dimitriho zamračil. „Díky.“

„Klidně může vědět všechno,“ řekl, „protože jestli se to stane znovu—”

„Nestane,“ skočila jsem mu do řeči. „Nestane.“ Neumím si ani představit, že bych se dostala do tak zoufalého stavu, abych si chtěla takhle ublížit. Já jen – nedokážu… to ani vstřebat. Pokud se dostala do takového stavu, že jí to přišlo jako jediná cesta, je mi jí tak hrozně líto.

Dimitri přikývl. „V tom případě jsme na stejné straně.“ Poplácal mě po hlavě, vyhodil flašku s vodou do vzduchu, chytil ji a pak šel k teeterboardu.

Nikolai zíral na žíněnku pod mýma nohama. Je to pohled, který mi lámal srdce.

„Hej,“ zašeptala jsem. „Je to v pořádku…“

Zvedl pohled. „Každý den jsem přemýšlel, jestli jsem se rozhodl správně, když jsem se s ní rozešel. Mohl jsem ji ušetřit bolesti, ale proč ji držet ve lži? Nechtěl jsem, aby Tatyana plýtvala láskou na mně.“

Chtěl, aby byla volná.

„Jsi dobrý člověk, Nikolai.“

„Ty jsi lepší člověk, než já,“ namítl. „Já jen žil déle.“

„A udělal více správných rozhodnutí?“

„Ne,“ řekl a zíral na mě. „Jen rozhodnutí. Ať už byla špatná nebo správná, já nevím.“

Přikývla jsem a udělala krok dopředu, dokud jsem nebyla dost blízko, aby ho mohla obejmout kolem pasu. Položil ruku na zadní část mého krku. Oba jsme byli pořád v kostýmech a museli nacvičit zbytek rutiny.

A pak zamumlal, „kde jsme to skončili?“

„Na začátku.“

Na začátku, úplně od znova.