AA - 31. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

„Kdo to je?“ zeptala jsem se nahlas a překvapila sama sebe. Strhla jsem si zelený náhrdelník z krku a bosé nohy jsem měla na chladných dlaždičkách v koupelně. On napouštěl vanu, zatímco já se třásla kvůli promočené košili a chladného vzduchu.

„O kom je řeč?“ rozepl si kalhoty a rozptýlil mě, když z nich vylezl a zůstal jen v šedých boxerkách.

Přilepila jsem oči na jeho tetování, na linie kolem jeho bicepsu, které tvořily stromy. To mě rozptylovalo od jeho ptáka.

Otevřela jsem pusu, abych řekla tvoje bývalá přítelkyně. Ale ta slova se mi zadrhla na jazyku. Tak jsem místo toho zamávala rukou se zeleným zářivým náhrdelníkem.

Přistoupil ke mně a já se opřela o pult s umyvadlem. Znovu jsem myslela na to, jak jsem malá v porovnání s ním. A není to jen výškou. Je to celá jeho široká a svalnatá stavba těla. Kdyby byl Timovy velikosti – méně svalové hmoty, trochu šlachovitý – měla bych lepší pocit, až bych myslela na to, jak se k sobě hodíme.

Ale hrozně mě to přitahuje, přesně tohle. To, co stojí přede mnou. Můj zrychlený puls a brnivá pokožka na rukách a nohách – všechno to napovídá, jak moc ho chci.

Začal rozepínat svou košili, která je na mém těle. Můj pohyb už pochopil, přečetl si mě. „To je minulost,“ řekl, když si uvědomil, o kom mluvím.

Tekoucí horká voda, která plnila vanu, je jediný zvuk v tiché místnosti. Přitiskla jsem dlaně na jeho hruď. „Ale ty o mojí minulosti víš.“

Pohlcoval mě těma šedýma očima. „Já jsem starší než ty, myshka.“

Tomu věřím. Taky to vidím. Ale nechci, aby na tom záleželo. „A…?“

„A mám o pět let delší minulost, než ty. Nechci tím znehodnotit tvoje zkušenosti, protože ve skutečnosti vím, že máš následky z několika prvních pokusů s klukem v posteli.“ Zvedl moji bradu, abych se přestala dívat na dlaždičky. Jeho oči jsou plné tepla a světla. „Jen říkám, že je toho v mé minulosti víc.“

„Víc,“ zašeptala jsem. Co víc? Zeptala jsem se očima.

Jeho hrudník se zvedl a pak klesl.

Okamžik mlčíme a sleduju, jak rozepl poslední knoflík košile. Udělal několik kroků ode mě a moje páteř se tiskla k pultu za mnou.

Zůstala jsem stát, košili částečně otevřenou, takže odhaluje část mých prsou a mokré oranžové kalhotky. Má problém se soustředit na můj obličej, sleduje moje tělo a soustředí se na příjemnější věci, než tenhle rozhovor.

Ale musím to vědět. Bojím se, že už nikdy nedostanu odvahu se zeptat. „Proč je tak komplikovaná?“

Vjel si rukou do vlasů. „Protože…“ podíval se mi do očí, „to byla moje partnerka.“

„Cože?“ obličej mi poklesl.

„Tatyana Ulanova.“

Moje mysl se otáčela v rychlosti milion mil za hodinu, naklání se, couvá a ze všech těch myšlenek jsem se zaměřila na tu nejméně podstatnou. „Myslela jsem, že je to Tatyana Ulanov, ne Ulanova?“ Možná začínám s tímhle, protože je to nejjednodušší.

„Je Ulanova. Pokud jsi slyšela Ulanov, bylo to špatně.“ Promnul si bradu. „V Rusku se příjmení odlišuje na základě toho, jestli jsi žena nebo muž.“

Nakrčila jsem obličej a přemýšlela nad tím. „Ale Katya i ty jste oba Kotova… počkat, to jako není tvoje skutečné příjmení?“

Hodně se snažil nesmát.

„Není to vtipné,“ řekla jsem. „Neznám ani tvoje jméno.“

„Znáš, myshka. Tatyana je ruská občanka. Ti z nás, kteří se narodili ve Spojených státech, máme podle zákona stejné příjmení. Z nějakého důvodu vybrali Kotova místo Kotov.“ Klidně dodal, „pro otce je to citlivé téma, protože mluví velmi málo anglicky a ruských zvyků si váží. Pro nás ostatní je to jen jméno.“

Vsadím se, že Tatyana o něm všechny tyhle věci věděla. Jistě, že věděla, Thoro. Je to Ruska. Jsem v nevýhodě v porovnání s holkou, kterou jsem v životě neviděla. Co to o ní řekl? Že je nejlepší ve své disciplíně. Akrobatická šála. Mohla s ním komunikovat v jakémkoli jazyce. A pravděpodobně se k němu hodila víc, než já. Fyzicky.

Chvěju se, mám zmrzlé končetiny a mokrá košile je teď jako led.

„Thoro…“ znovu se přiblížil s tím, že se mě chystá svléknout. Zahřát mě.

Opět jsem položila dlaně na jeho hrudník, abych ho zastavila. „Nech mě chvíli přemýšlet…“

„Je mimo obraz.“

„Byla zraněna,“ vzpomněla jsem si. „Ublížila si, Nikolai.“ Objala jsem se pažemi a zasténala. „Proto jste se rozešli?“

Holka utrpí zranění, které ukončí její kariéru.

Holka už nepracuje s Klukem.

Kluk se s Holkou rozejde.

Holka odpustí Vegas.

Zdá se bezcitné, aby Nikolai opustil holku po něčem tak traumatickém. S kým to jsem?

Promnul si oči, jako by ta vzpomínka byla pořád čerstvá. Ale neměla by být, ne? Protože pak bych byla…

„Náhrada,“ zašeptala jsem. „Jsi se mnou, abys nemusel myslet na ni.“

Nikolai spustil ruce a vrtěl hlavou, jako by říkal, tak moc se pleteš. „Ne. Rozešli jsme se dva měsíce předtím, než se zranila. Tři roky jsem s ní byl romanticky, ještě déle profesionálně, ale pocity, které k ní mám teď, jsou…“ Když se snažil najít správná slova, jeho obličej se pomalu měnil v úšklebek a pak si stiskl kořen nosu. Zavrtěl hlavou.

„Zdá se, že jsou dost silné,“ vydechla jsem a snažila se zahřát rukama. Trochu se třesu. Přestaň se třást, Thoro.

„Ne tak, jak si myslíš.“ Jeho hlas je přísnější, silnější. Vypl proud vody a pak přistoupil ke mně, protože mě chtěl zoufale dostat z mokrého oblečení. „Mrzneš.“

„Jen to potřebuju promyslet oblečená.“

„Nechápu, jaký v tom bude rozdíl, když budeš nahá.“

Napjatě jsem vydechla. „Protože by mě to rozptylovalo.“

„Tvoje vlastní tělo?“

Zamračila jsem se.

„Sama jsi to řekla.“

„Rozptyloval by mě tvůj pohled na mé nahé tělo.“

Zvedl rty v okouzlujícím úsměvu. „Neřeknu ti, že se otočím zády, protože bych lhal.“ Zastrčil mi pramen vlasů za ucho. „Mohla by sis s těmi myšlenkami trochu pospíšit?“

Moje zmatené, zamotané, bezmocné myšlenky. Zeptej se na něco důležitého. To je mi k ničemu, protože se zdá důležité všechno. „Kde je teď?“ podařilo se mi říct. To je dobrá otázka. Vedeš si skvěle. Nebo dobře. Dá se to. Kéž bych mohla vypnout svůj vlastní mozek.

„V Jekatěrinburgu. Tam vyrostla.“

Takže je s největší pravděpodobností se svou rodinou, nebo tou částí rodiny, která není v cirkuse. „Vrátí se někdy?“ zeptala jsem se.

„Ne. Chce žít v Rusku.“ Sledoval, jak se mi chvějí ruce zimou, a v obavě přimhouřil oči. Zůstaň silná, Thoro. „Nepřekvapilo by mě, kdyby měla přítele nebo snoubence. Možná už je dokonce vdaná.“ Nezbledl ani sebou netrhl, když to řekl.

„To ti nevadí—”

„Proč by mělo? Jsem s tebou.“ Intenzivním pohledem mě pořád pozoroval, když si sundal boxerky, poslední kus oblečení na jeho těle. Na chvíli jsem zapomněla dýchat a roztřásla se ještě víc.

Je divné mít tenhle rozhovor a zároveň se svlíkat. Ale můžu za to vinit jen samu sebe. Muselo se to objasnit. Pravda. Je lepší, když mám tyhle informace.

Udělal krok blíž a jeho tělo mě přitisklo k pultu. „Ještě nějaké myšlenky?“

Stačilo tohle, aby všechny zmizely. Natáhla jsem krk, abych viděla jeho přísný, mužný obličej zaplavený touhou. Moje ruce jsou pořád zkřížené a košili drží zavřenou, i když je rozepnutá. V téhle pozici mě nemůže políbit. Musel by odstoupit, aby se mohl naklonit a je to frustrující. Měla jsem si nechat podpatky.

Ale čeká. Na mě. Abych řekla, že už na nic nemyslím.

„Proč se mnou máš takovou trpělivost?“ zašeptala jsem.

„Protože každá část mého já se o tebe touží postarat.“ Jedna z jeho rukou vklouzla na zadní stranu mého krku, druhá dlaň si našla cestu pod mokrou košili na můj bok. „A abych to udělal, zpomalím na tvoje tempo.“

„A jaké je tvoje tempo?“ zeptala jsem se.

„Mnohem rychlejší.“ Sleduje mou reakci, když rukou sjel pod lem mých kalhotek. Otevřela jsem pusu, abych se nadechla. „Tvrdší,“ řekl tiše. Prsty přejel po vnitřku mého stehna, než odtáhl tkaninu. „Hlubší.“ Sundal mokrou košili z mých paží a moje plíce se roztáhly silným nádechem.

To vdechnutí zvedlo můj hrudník a obě činky piercingu byly výraznější, obě propíchnuté jím. Tvrdě pulzují, ale je to spíš slast, než bolest. Mé tělo, každý centimetr mé kůže, propaluje pohledem. Když dopadla prosáknutá košile na zem, stáli jsme před sebou nazí.

Díky němu vypadají ti dva, se kterými jsem byla, jako chlapci. Nic není tak sexuální a vzrušující jako tohle. A to mě jen svlékl.

Chvěju se. Ale tentokrát ne zimou.

Velmi rychle mě zvedl kolem pasu a jeho rty a jazyk odváděly velmi kvalitní práci na mém krku, když sál to citlivé místo. Vyrazila jsem boky dopředu, moje nervy ožily a pohltily mě. Pevně jsem se ho držela a moje ruce nemají šanci ho celého obejmout. Pohřbila jsem svou hlavu do jeho svalnatého hrudníku a cítila se malá a chráněná.

„Jen… dneska žádný sex,“ zašeptala jsem. Ne po téhle konverzaci. Nechci si s ní spojovat tohle poprvé.

Políbil mě na rty a pak řekl, „dobře.“

Chvíli uvažuju, jestli mu to opravdu nevadí. Pak ovládl každý pohyb, dělal všechno, co se mu zlíbilo, a já se uvolnila. Uvědomila jsem si, že to opravdu nevadí, protože budeme dělat spoustu jiných věcí.

Jeho prsty vklouzly do mě. Bože. Ta plnost mě oslepila a zasténala jsem do jeho pokožky. Jsem uprostřed koupelny. Ne u zdi. Snadno mě drží, přiráží dva prsty hluboko do mě a nachází to místo—

„Niku…“ znovu jsem zasténala a držela ho ještě pevněji. Na okamžik přestal dýchat. Pak sklonil hlavu, aby mě znovu líbal na krku, jako bych byla jeho hračka, kterou chce uspokojit. Tepu. Pulzuju. Toužím. Opravdu toužím po jeho péru – myslím na to, jaký by to byl pocit.

Zatímco do mě hluboko vnikal prsty, položil mě na okraj mramorové vany. Zůstal stát a volnou rukou se chytil za erekci, která je mnohem vetší, než kterákoli jiná, kterou jsem doteď viděla.

Kluci. Předtím to byli jen kluci, Thoro James.

„Otevři,“ nařídil.

Jsem tak vlhká. Trochu mě bolí záda, ale podařilo se mi rozdělit rty. Naplnil mou pusu a dýchala jsem nosem. Ten erotický obraz byl spouštěč pro mé tělo. Kroutím špičky na nohou a můj dlouhý sten rozvibroval jeho délku v mé puse. Položil dlaň na temeno mé hlavy a kontroloval, jak hluboce ho vezmu. Ten pohyb. Spolu s jeho prsty hluboko ve mně.

Já… skoro spadla dozadu, do vody.

Udržel mě. A moje ruce sklouzly na jeho vypracovaný zadek – Bože můj. Na nebesích. Je to taky o tom, jak se na mě dívá. Jeho zrychlené dýchání, jeho vzrušení. Dostává se k vrcholu tím, že sleduje, jak se k němu dostávám já.

Vyklouzl z mých úst přesně ve chvíli, kdy našel to místo, které mě udělá. Sténám tak hlasitě, že mi okamžitě překryl pusu dlaní. Ještě jsem ani nepopadla dech a on už mě zvedl, jako bych nic nevážila. A položil mě do vany.

Oči mám zavřené, ale horká voda zklidnila moji pokožku hned, jak se mě dotkla. Přitiskl si mě zády k hrudníku, zatímco on se zády opírá o porcelán. Jeho rty jsou na mých, ale sotva dýchám.

„Uděláš se znovu, myško.“ Jeho dech mi polechtal ucho. „Dokud se nerozhodnu se udělat s tebou.“ Fakt: miluje pohled na můj orgasmus. Jen si neumím představit, že bych to měla dělat znovu a znovu. A znovu.

„Není… možné,“ vydechla jsem.

Stiskl můj zadek a pak vrátil prsty mezi mé nohy a zatlačil na můj oteklý klitoris z nového úhlu. Stiskla jsem nohy k sobě a pulzovala. „Niku.“ Ani pořádně nevidím. Nemůžu zformulovat slovo. Jsem v jeho péči, v jeho držení. Až po zbytek noci.

„Všechno je možné.“

A já myslím na jedno: jen s mým ďáblem.