AA - 17. kapitola

Překlad: Liv
Kor.: 16terez

„Když někdo vypráví o vysoké, vždycky to zní jako paráda,“ řekla mi Katya, když si prohlížela moje tričko Ohio State a pasující šortky. Mokré vlasy jsem si svázala do nízkého uzlu, který prosákl červenou tkaninou.

Ta šestnáctiletá dívka seděla na pohovce, nohy měla opřené o skleněný konferenční stolek a v klíně držela talíř s kuřecím masem a zeleninou. Nejsem si jistá, co je to za thajské jídlo, ale zdá se to jako nějaká verze pro atlety, protože tam není skoro žádná omáčka. Já sedím vedle ní a mám poloviční talíř.

„Není to takové, jako v televizi,“ vysvětlila jsem. Pak jsem se zamračila a vzpomněla si na pár tematických večírků. Jeden z nich měl téma nafukovací, a tak kluci chodili s nafukovacími pannami a holky byly zahalené jen balónky. „No, tak možná pár věcí takových je, ale musíš se i učit.“

Katya usrkla modrý sportovní nápoj a přemýšlela. Střízlivá Katya je úplně jiná. Větší divoška než ta, kterou jsem potkala se silnou vrstvou make-upu a martini. Oblíká si džíny a bílé tílka, žádné kostýmové šperky ani šály s peřím.

Překvapivě vzala moji invazi na její pohovku opravdu dobře.

„Někdy mám pocit, že o něco přicházím,“ řekla tiše. Chtěla jsem ji povzbudit, když zasténalo potrubí ve zdi, což znamená, že se Nikolai dosprchoval.

Ztuhla jsem a kousek kuřete se mi zasekl v krku.

Katya probodla brokolici. „Ale nemůže to být tak skvělé, když jsi toho nechala, že?“ Její obrovské oči se ještě zvětšily. V denním světlem se zdá ještě více posmutnělá a z jiného světa: bledá kůže, velké rty, oči a uši na tenké, hubené postavě.

„Není to tím, že by se mi tam nelíbilo,“ řekla jsem a opatrně volila slova. „Jen jsem toužila po něčem jiném.“

Zamyšleně žvýkala a kývala hlavou, že rozumí. Vlasy měla rozdělené pěšinkou ve středu a byly pořád vlhké ze sprchy. Viva končí dříve než Amour, ale hned potom má doučování. Něco jako domácí učitel, řekla.

Nemůžu si představit, že bych nikdy nechodila do pořádné školy, která má chodby a zvonění na každou hodinu. Ale z toho, co mi řekla, jsem pochopila, že doučování mezi tréninky a představením je norma. Měli to tak všichni její bratři, včetně Nikolaie.

„Neznáš v okolí nějaké kostýmové obchody?“ zeptala jsem se. „Nebo asi ty se spodním prádlem? Musím si koupit pár korzetů do Phantomu. A měly by být poměrně levné.“

Její šedé oči se rozjasnily, spustila nohy z konferenčního stolku a naklonila se blíž. „Znám to nejlepší místo,“ řekla nadšeně. „Máš zítra odpoledne čas?“

„Ne.“ To jsem neřekla já. Byl to sto devadesáti pěti centimetrový Rusko-Američan[1], který zrovna vstoupil do místnosti.

Katya našpulila rty. „S tebou jsem nemluvila.“

Otočila jsem hlavu k Nikolaiovi a zadusila se zeleninou. Stál u kuchyňského ostrůvku a ručník měl uvázaný nízko kolem pasu. Je hodně blízko k nahotě: tvarované bicepsy, ramena a břišní svaly, které upoutají pozornost. Omylem jsem zabloudila pohledem k jeho rozkroku, který je ukrytý za látkou ručníku. Jeho téměř-nahé-já neruší nikoho, kromě mě. Rychle jsem se napila vody a bylo mi jasné, že moji reakci viděl.

„Thora se mnou bude zítra trénovat,“ řekl Nikolai. Pokud mě do té doby netrefí šlak.

Katya si frustrovaně povzdechla a položila talíř na stůl. „Konečně mám kamarádku, která není příbuzná a ty mi ji musíš krást?“

Moje duše se nadchla. Katya mě má ráda dost na to, aby mě označila za svou kamarádku? Další kamarádka ve Vegas. Myslím, že jdu správným směrem.

Nikolai položil ruku na kuchyňský ostrůvek. „Není tady od toho, aby ti dělala kamarádku, Katyo. Je tady kvůli tréninku.“ Odmlčel se. „A moje kamarádka byla dřív.“

Snažila jsem se maskovat úsměv. „Můžu být kamarádka obou,“ řekla jsem jemně.

Nikolai měl přísný výraz a díval se na mě. „Chceš trénovat, nebo ne?“

„Chci, ty víš, že chci.“ Promluvila jsem na Katyu předtím, než se mohla začít hádat. Má k tomu hodně blízko, klečí na kolenou a drží se pohovky, jako by byla připravená vyskočit na nohy a začít. „Můžeme jít jiný den. Pořád potřebuju, abys mi ten obchod ukázala.“

„Jaký obchod?“ vmísil se do toho Nikolai z kuchyně, která byla hned u obývacího pokoje, neoddělovala je žádná zeď.

„Coco Roma,“ řekla mu Katya, když si sedla na zadek.

Zrovna otevřel lednici, aby si něco vzal, ale když ji slyšel, dvířka zase zabouchl, aniž by něco vyndal. Nevím, co řekl dál. Z úst mu vyletělo několik ruských slov.

Katya na něj bez výrazu hleděla a já jsem vděčná za její rebelské pravidlo – že s ním bude mluvit jen v angličtině.

Znepokojeně si povzdychl a změnil jazyk. „Měla jsi v plánu tam jít jen s Thorou?“

„Ne,“ odsekla Katya. „Vzala bych Tima.“

Nikolai vrhal dýky pohledem. „Vezmi někoho tak velkého, nebo většího, než jsem já, nebo nikam nepůjdete.“

Prohlížela jsem si jeho výšku, když založil ruce na hrudi. Představuje definici zastrašení – vysoký, svalnatý, mužný. A jsem si jistá, že pod tím ručníkem je ještě víc. „Existují lidi větší, než jsi ty?“ řekla jsem to nahlas. Zašklebila jsem se. Ani jsem se to nepokusila skrýt.

Přísahám, že se mu koutky úst zvedly a v bouřlivých očích se mu ukázal humor.

Odpověděla Katya. „Měla bys vidět Dimitriho. Je jako tank.“

Sledovala jsem, jak Nikolaiovi ztvrdly rysy a pak se otočil zády ke mně, zpátky k lednici.

Katya dodala, „ale vždycky se chová odporně.“ Zvedla knížku z pohovky. Půjčila jsem jí svoji oblíbenou paranormální romantiku potom, co se zeptala, co čtu. „Máš moje číslo, že?“ zeptala se potřetí, jako bych ho snad smazala.

Přikývla jsem. „Jop. Katya Kotova, trvale uložena v mých kontaktech.“

Když jsem řekla trvale, usmála se. Pak se zvedla a otočila se na svého bratra, ale ten byl zaneprázdněn tím, že si lil vodu do sklenice. „Zvážím možnosti ohledně toho, kdo půjde s námi a pak se ti ozvu.“

„Předpokládám, že já jedna z těch možností nejsem.“

Katya nakrčila nos. „Možná, kdyby s tebou byla větší zábava.“

Svou vodu pil s tím nejpřísnějším pohledem v historii autoritativních pohledů. Ani se ji nesnaží přesvědčit o opaku a zdá se mi, že to takhle preferuje. Vzpomínám na Hex, na jeho flirtování, jeho zkoumající ruce, a The Red Death, jeho oslnivé sázky.

Umí být zábavný, ale před sourozenci se tomu brání. Katya protočila oči a odmávla ho, když odešla nahoru do svého pokoje.

Nikolai položil sklenici s vodou a natáhl se k vysoké skříňce, ze které vytáhl láhev červeného vína a dvě sklenice. V žaludku jsem cítila nervózní chvění. Přemýšlím, jestli bych měla víno odmítnout. A pak jsem si vzpomněla na svou dlouhou noc, která zahrnovala neslušné návrhy a Rogerovy stížnosti na můj šatník. Sklenice vína by byla příjemná a stejně nejsme v Hex, kde si dáváme jednoho panáka za druhým.

Ráno nebudu mít kocovinu, která by mi zabránila pořádně trénovat.

Ale i tak jsem váhala. „Možná bych neměla,“ řekla jsem, když se chystal nalít druhou sklenici. Zastavil se s láhví. Jeho činy – to, že by byl ochotný naslouchat mým přáním – uklidily každou moji část. „Ale možná bych mohla.“

„Je to na tobě, myshka.“

„Dobře.“ Přikývla jsem.

Nalil do sklenice víno. Když přišel do obývacího pokoje, podal mi ji. „Nechtěl jsem láhev vytahovat, dokud Katya neodešla,“ řekl, když se posadil do bílé židle naproti pohovce. „Taky by chtěla.“

„A ty bys jí řekl ne?“ hádala jsem.

Přikývl, když nevrle a zamyšleně hleděl na koberec. „Říct ne, když jsem tady jen já, je něco jiného, než říct ne před někým jiným.“

Myslím, že tomu rozumím. Chtěla by, aby se k ní choval, jako ke mně, ne aby s ní zacházel jako s dítětem, když už má šestnáct. Je to puberťačka, rozhodně ne dítě.

Snažím se na něj nezírat, když mluvíme. Ale pořád má jen ručník. Je těžké si toho nevšímat. Položila jsem nedojedený talíř na stůl, protože mě nervozita připravila o chuť. Zůstanu u vína. „Takže máš čtyři bratry,“ prohodila jsem.

„Mám,“ řekl, aniž by to rozvedl. Když zvedl skleničku, aby se napil, usmál se, protože věděl, že se budu muset ptát dál.

To mám radost, že ho moje hrozné pokusy o nezávaznou konverzaci tak pobavily. „Poznala jsem Tima a Luku, ale kde jsou ti další dva?“

„V Madridu, až do konce měsíce, pak budou…“ zkrabatil obočí a pak si přejel dlaní po očích, které už nebyly tak rudé. „Ve Valencii nebo Seville, nemůžu si vzpomenout.“

„Jsou na turné?“ zeptala jsem se.

„S Noctis,“ řekl s mírným úsměvem. „Další rok a půl jsou na evropském turné; pak dalších dvanáct měsíců v Japonsku.“

„Páni…“ To je spousta cestování a odloučení od zbytku rodiny. Chápu, proč se chce Katya přidat – pokud je to jediný způsob, jak vidět mámu a tátu. Nechci vyzvídat, ale mám další otázky. Musím to mít napsané v obličeji, protože promluvil první.

„Petera a Sergeie jsem neviděl šest let.“ Své vlhké vlasy ze sprchy uhladil dozadu. Jen zřídka se vyhýbal mému pohledu, ale když myslel na minulost, díval se do dálky. „Mluvíme po telefonu, ale to není stejné.“

„Jsou mladí… jako Katya?“

Zavrtěl hlavou. „Ne. Peter má čtyřiadvacet, je o dva roky mladší, než já a Sergei bude mít v červenci osmadvacet, o dva roky starší.“

Chci se zeptat, co se stalo – že se takhle rozdělili – ale nejsem si jistá, jestli by odpověděl. Ani nevím, jestli tohle s někým sdílí často. Jen z toho temného, vzdáleného výrazu soudím, že to v něm vyvolává věci, které nemá v oblibě.

Víno jsem upíjela se ztuhlými klouby. Když už jsem vytáhla tak bolestivé téma, rozhodla jsem se zlehčit situaci. „Neříkej mi, že spíš nahý.“ Kývla jsem k jeho ručníku, když jsem se trapně pokusila o vtip. Přiložila jsem okraj sklenice ke rtu a lokla si.

Jeho oči se usmály. „Je to mnohem pohodlnější.“

Cože? Zadusila jsem se tekutinou a chraplavě kašlala.

Zvedl se ze židle, jako by se připravoval k tomu, že mi poskytne dýchání z úst do úst. Zvedla jsem ruku a on se zastavil uprostřed cesty.

„Thoro?“

Po dalším kašlání a napití jsem konečně našla hlas. „Šlo to… do jiné trubky, nebo jak se to říká.“ Trhla jsem sebou. Nikdy nebudu umět mluvit hladce. Je těžké se na něj jen podívat. Přiznal, že spí nahý, i když v žertu. A je v ručníku. Znovu se nade mnou tyčí. A taky pijeme víno.

Jako staří přátelé.

Nikolai se vrátil do své židle a oči mu zářily pobavením, jako v den, kdy jsem ho poznala.

„Není to vtipné,“ řekla jsem.

„To záleží na tom, o čem zrovna mluvíš.“ Natáhl paži na zadní opěradlo židle a je to pěkný výhled.

Rozhodla jsem se znovu změnit téma. Úplně něco jiného. „Jaké bylo dnešní vystoupení?“

„Ušlo,“ řekl. „Ale tak to bude do doby, než se vrátí číslo s akrobatickou šálou.“ Sledoval mě, když jsem se znovu zhluboka napila. „Opatrně, můj démone.“

Neudus se. Jeho komentář mě skoro dostal, ale nakonec se mi povedlo víno polknout. Celé moje tělo bylo v ohni a nejen kvůli alkoholu.

Nikolai se opřel do židle a ručník se mu posunul nahoru, vystavil více stehna. Co když mu říkají Ruský Bůh kvůli velikosti jeho ptáka? Ta moje zvědavá část to chce vědět. Ta rozumná část nechce.

„Jak bylo u tebe v práci?“ zeptal se. Normální otázka, ale chloupky na pažích se mi zvedly.

„Ušlo to,“ řekla jsem a nezmínila opilé chlapy, kteří chtěli, abych roztáhla nohy.

Jeho šedé oči ztmavly a promnul si čelist. Musí si představovat, jak to asi může „ujít“ ve Phantomu. Ani jeden z nás to ale neřekl nahlas. I tak je to ve vzduchu.

„Jsi obvykle takhle odvážná?“ zeptal se.

Zkusila jsem svůj sarkasmus. „Myslíš tak odvážná, abych seděla v obývacím pokoji jen v ručníku?“ pokračovala jsem, aniž bych se zamyslela. „Je to přirozené, jo. Dělám to v jednom kuse.“ Jsem tak trapná.

Usmál se. „Spíš jsem myslel to, že jsi jela do Vegas úplně sama. Dělat konkurz a pak zůstat, i když jsi roli nedostala.“ Ví, že bych zůstala, i kdyby mi trénování nenabídl. Možná to je ta odvážná část – usilovat o něco bez přestávky, známého obličeje nebo jakékoli pomoci.

V Ohiu by mě nikdy nenapadlo přespávat v hotelovém apartmá ruského akrobata – s někým, kdo má reputaci boha a ďábla zároveň. Tohle je něco úplně nového. Jedna část je vzrušující, tři jsou děsivé.

„Asi bude něco ve Vegaské vodě,“ řekla jsem nakonec. To ve mně vzbudilo tu odvahu.

Dvakrát zavrtěl hlavou, než se z chodby ozvaly hlasité zvuky. Nejsem si jistá, co to je, ale zní to, jako by lidi mluvili přes sebe. Najednou. Žaludek mi při té vzpomínce klesl. Slyšela jsem to během té nekonečné noci.

Z bandy Kotových v kasinové hale.

Podívala jsem se na Nikolaie a uvědomila si, že ho vůbec nepřekvapily zvuky zvenčí, ale pečlivě zkoumá moji reakci.

---

[1] Fakt nevím, jestli je výraz Rusko-Američan správně česky, ale opravdu nevím, jak jinak to napsat :D